22 Cdo 1809/2024-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně J. V., zastoupené Mgr. Martinem Janečkem, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Josefa Hory 34, proti žalovanému J. V., zastoupenému Mgr. Bc. Josefem Zemanem, advokátem se sídlem v Trutnově, Žižkova 498, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 288/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2024, č. j. 21 Co 259/2023-208, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 080 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Martina Janečka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. V posuzované věci se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání za předpokladu, že dovolatel formuluje údajně dosud neřešené právní otázky, které mají podle jeho tvrzení zakládat přípustnost dovolání, přestože se jejich řešení podává přímo ze zákona.
I.
Dosavadní průběh řízení
2. Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 3. 2023, č. j. 30 C 288/2021-82, ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal žalobkyni bytovou jednotku č. XY v budově č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY, včetně podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti 4609/88695, vše v obci a k. ú. XY, v ceně 1 800 000 Kč (výrok I), žalovanému přikázal pohledávku za MONETA Money Bank, a.s., z titulu bankovního účtu č. ú. XY, se zůstatkem 12 122 Kč (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl 453 939 Kč do čtyř měsíců od právní
3. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 21 Co 259/2023-208, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 2. 2024, č. j. 21 Co 259/2023-212, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal žalobkyni bytovou jednotku č. XY v budově č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY včetně podílu na společných částech tohoto domu a pozemku o velikosti 4609/88695, vše v obci a k. ú. XY v ceně 1 600 000 Kč, žalovanému přikázal pohledávku za MONETA Money Bank, a.s., z titulu bankovního účtu č. ú. XY, se zůstatkem 12 122 Kč; žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl ve výši 53 939 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu (výroky II – IV). II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Vytýká odvolacímu soudu, že přistoupil k radikální změně poměrů v disparitě podílů za totožné důkazní situace a totožných skutkových zjištěních. Tímto postupem podle žalovaného prolomil zásadu volného hodnocení důkazů. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle něj založeno na právních otázkách, které nebyly v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny, a to: „Je správným zákonným postupem, pokud v řízení o vypořádání společného jmění manželů, stanoví odvolací soud, při totožné důkazní situaci a totožných skutkových zjištěních (jako v řízení před nalézacím soudem), odlišnou míru disparity podílů, než byla stanovena nalézacím soudem? V případě, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů, stanoví odvolací soud, při totožné důkazní situaci a totožných skutkových zjištěních (jako v řízení před nalézacím soudem), odlišnou míru disparity podílů, než byla stanovena nalézacím soudem, jedná se o prolomení zásady volného hodnocení důkazů nalézacím soudem ze strany soudu odvolacího, za situace, kdy odvolací soud sám k disparitě dokazování neprovádí?“
5. Žalovaný dále namítá, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Rozhodnutí odvolacího soudu také považuje za nepředvídatelné a jednostranné.
6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdí.
7. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání zdůrazňuje, že se žalovaný ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Má za to, že žalovaným položené právní otázky již byly Nejvyšším soudem opakovaně vyřešeny a tvrdí, že odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl, případně zamítl. III. Přípustnost dovolání
8. Dovolání není přípustné.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. V projednávané věci šlo o to, že soud prvního stupně shledal ve vztahu k bytové jednotce důvody pro odklonění se od principu rovnosti podílů účastníků a stanovil míru disparity vypořádávaných podílů v poměru 2/3 k 1/3 ve prospěch žalobkyně. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i jím provedeným dokazováním, upravil však míru disparity podílů na 7/8 k 1/8 ve prospěch žalobkyně. Postup odvolacího soudu nepovažuje žalovaný za správný a předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení právní otázky (dosud podle něj neřešené), zda tak mohl odvolací soud učinit při totožné důkazní situaci a totožných skutkových zjištěních, a dále, zda tímto postupem nedošlo k prolomení zásady volného hodnocení důkazů. 12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůraznil, že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona a nečiní žádné výkladové těžkosti (srov. např. usnesení ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1739/2020, ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2063/2021, ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 562/2021, ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2178/2021). Uvedené lze bez dalšího vztáhnout na dovolatelem vymezené právní otázky. 13. Stanovení disparity podílů a její konkrétní míry je právním posouzením věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 117/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 664/2018, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Stanovení jiné míry disparity podílů, než jakou stanovil soud prvního stupně, je odlišným právním posouzením věci odvolacím soudem. 14. Pravomoc odvolacího soudu ke změně rozsudku soudu prvního stupně přímo vyplývá z § 220 o. s. ř. Podle § 220 odst. 1písm. a) o. s. ř. odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jeho potvrzení (§ 219) nebo zrušení (§ 219a) a jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav. Jestliže tedy soud prvního stupně rozhodl nesprávně (například nesprávně stanovil výši disparity podílů), ačkoliv správně zjistil skutkový stav, je odvolací soud oprávněn, po splnění dalších podmínek, jeho rozhodnutí změnit. 15. Stejný postup zachoval i odvolací soud. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování správně zjistil skutkový stav, ale nesprávně stanovil míru disparity podílů, a proto byl odvolací soud oprávněn, po splnění dalších podmínek, jeho rozhodnutí změnit, jak přímo vyplývá z § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V poměrech projednávané věci je rovněž jednoznačné, že stanovením jiné míry disparity vypořádacích podílů účastníků nemohlo bez dalšího dojít k prolomení zásady volného hodnocení důkazů. Jak již bylo uvedeno, stanovení míry disparity podílů představuje právní posouzení věci, nikoliv otázku dokazování či hodnocení důkazů. 16. Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky dovolatele, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a že je rozhodnutí odvolacího soudu nepředvídatelné a jednostranné. 17. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1046/2020, vyložil, že „překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků předvídat. Tak je tomu tehdy, když odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009). Překvapivými a nepředvídatelnými rozhodnutími jsou taková rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat; jedná se o rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5378/2007). Překvapivé tak není rozhodnutí odvolacího soudu jen proto, že skutečnosti zjištěné dokazováním právně hodnotil jinak než soud prvního stupně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1696/2017). K tomu lze také poznamenat, že jiný hodnotící úsudek odvolacího soudu na zjištěný skutkový stav nezakládá ani poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 689/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1286/2019).“ 18. Rozhodnutí odvolacího soudu nepředvídatelné není. Žaloba byla založena na okolnostech právně umožňujících věc posoudit z pohledu zákonných ustanovení, jež umožňují odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání společného jmění manželů podle § 742 odst. 1 písm. f) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a soud prvního stupně se věcí také z pohledu posouzení míry disparity vypořádacích podílů zabýval. 19. Odvolací soud vyšel z dokazování provedeného soudem prvního stupně a jeho skutkových zjištění a za správné považoval i jeho právní posouzení důvodů pro stanovení disparity podílů účastníků řízení ve vztahu k vypořádávané bytové jednotce. Právně se věcí zabýval také z pohledu § 742 odst. 1 písm. f) o. z. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k jinému právnímu závěru ohledně poměru disparity podílů účastníků. Zabýval se tak věcí shodně jako soud prvního stupně z pohledu stejných skutkových zjištění a stejných zákonných ustanovení, pouze provedl jiné právní hodnocení než soud prvního stupně. Své rozhodnutí nezaložil na neunesení povinnosti tvrzení či důkazní a na jiném právním hodnocení, jež by vyžadovalo postup podle § 118a odst. 2 o. s. ř. 20. Skutečnost, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na závěru, s nímž žalovaný nesouhlasí, nezakládá porušení jeho práva na spravedlivý proces a rozhodnutí nelze z uvedeného důvodu považovat za překvapivé či nepředvídatelné. Nadto nelze přehlédnout, že odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu žalovanému nijak neznemožnilo předestřít jeho argumentaci ani v dovolání, což však již žalovaný ve vztahu k odvolacím soudem posouzené míře disparity podílu neučinil. IV. Závěr a náklady řízení 21. Proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 22. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 26. 11. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu