USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněné Slavia pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 4, Táborská 940/31, identifikační číslo osoby 60197501, proti povinnému J. H., narozenému XY, bytem v XY, o vymožení částky 2 270 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, č. j. 4 Co 172/2020-165, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 7/2022, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 5 Co 165/2022-34, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2022, č. j. 5 Co 165/2022-34, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2022, č. j. 16 C 7/2022-21, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost podaná povinným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, č. j. 4 Co 172/2020-165 (jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o jiné žalobě pro zmatečnost podané povinným).
Proti usnesení odvolacího soudu (obsahujícího poučení o tom, že dovolání je přípustné) podal povinný (nezastoupený advokátem) včasné dovolání. V reakci na výzvu Nejvyššího soudu k zaplacení soudního poplatku za dovolání povinný vznesl námitku podjatosti předsedy senátu Nejvyššího soudu Mgr. Jiřího Němce s tím, že „se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti“, kterou nijak blíže neodůvodnil, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplatní i v případě dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení či o žalobě pro zmatečnost v řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod č. 85/2013 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 375/2018, ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4483/2018, ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3393/2019, a ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 746/2021, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ).
Rozhodovací praxe dovolacího soudu je při výkladu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ustálena též v závěru, že v něm uvedená výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy“ – se váže toliko s nalézacím řízením, neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností.
Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013, ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4134/2013, ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 26 Cdo 62/2015, ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3093/2019).
V nyní posuzované věci bylo dovoláním povinného napadeno usnesení odvolacího soudu potvrzující odmítnutí žaloby pro zmatečnost podané povinným v exekučním řízení vedeném o vymožení peněžitého plnění 2 270 Kč s příslušenstvím, tj. o částce nepřevyšující 50 000 Kč, přičemž v exekučním řízení (tj. i v řízení o žalobě pro zmatečnost podané v exekučním řízení) se neuplatní žádná z výjimek z tohoto peněžního cenzu upravených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž objektivně není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání přitom nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy – bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 931/2018, a ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4056/2018).
I dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou, podléhá soudnímu poplatku, neboť poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích zásadně vzniká podáním dovolání. Je-li však odmítnuto dovolání jako nepřípustné podle § 238 o. s. ř., vzniká poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o.
s. ř. Vzhledem k ustanovení § 11a zákona o soudních poplatcích, podle něhož osvobození od poplatku podle § 11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř., není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. okolnost, že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle § 138 o.
s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle § 238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, nebo ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSČR 71/2019). Stejně tak pro možnost odmítnout dovolání objektivně nepřípustné podle § 238 o. s. ř. není rozhodná skutečnost, že nebyla splněna podmínka zastoupení dovolatele advokátem, resp. že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. § 241b odst. 2 o.
s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že povinným vznesená námitka podjatosti neobsahující žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti předsedy senátu soudního oddělení 23 Cdo Nejvyššího soudu (konkrétní tvrzení o tom, v čem by měl spočívat poměr soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům), není řádnou námitkou podjatosti, a byla-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k § 2 o.
s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, a ze dne 2. 2. 2023, sen. zn. 29 ICdo 11/2023). Uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým povinný přistupuje k využití svých procesních práv, neboť blíže neodůvodněné či nedůvodné námitky podjatosti soudců uplatňoval opakovaně již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení.
Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak nebyl dán.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání povinného odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 7. 2023
Mgr. Jiří Němec předseda senátu