23 Cdo 1704/2021-941
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody, ve věci žalobkyně Zrůstek a partneři, v. o. s., se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenční správkyně dlužnice KOMETA PS a. s. Brno, zastoupené Mgr. Petrem Vodkou, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 542/27, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně KOMETA PS a. s. Brno, se sídlem v Brně, Sportovní 486/4, identifikační číslo osoby 60721651, zastoupené JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9, proti žalované Teplárny Brno, a. s., se sídlem v Brně, Okružní 828/25, identifikační číslo osoby 46347534, zastoupené JUDr. Lucií Ševčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jánská 454/11, o zaplacení částky 10 866 986 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (4) 49 Cm 122/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2021, č. j. 4 Cmo 125/2020-919, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a čl.
II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je povinnou náležitostí dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2315/2014, ze dne 26.
10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2097/2015, a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3535/2016; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz) a současně podmínkou jeho projednatelnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3105/2015, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4856/2015, ze dne 20.
4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1309/2016, a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2497/2016). Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zdůraznil, že § 241a odst. 2 o. s. ř. stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání, přičemž pro poměry posuzované věci je z citovaného stanoviska klíčové, že odmítnutí dovolání pro nenaplnění zákonem stanovených náležitostí nemůže být považováno za přepjatě formalistické. Vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř.
nezbytně předpokládá zformulování otázky hmotného nebo procesního práva (na jejímž řešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu) a uvedení okolností, z nichž by bylo možné usuzovat, o který ze čtyř v úvahu připadajících předpokladů přípustnosti v posuzované věci jde (má jít), tedy zda: 1) při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) jde o otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Žalobkyně jak v případě první otázky, „zda za zjištěného skutkového stavu bylo možné ve věci rozhodnout, že hodnota plnění poskytnutého žalovanou dlužníkovi odpovídá hodnotě, kterou žalovaná za poskytnuté plnění vyúčtovala, aniž by soud tento závěr učinil na základě znaleckého posudku na zjištění poskytnutého plnění“, tak v případě šesté a sedmé otázky, „zda může dodavatel tepla (žalovaná), který jediný má vliv na konkrétní nastavení (kalibraci) měřících přístrojů, rozporovat výsledky měření a zda a jakým způsobem je povinen prokázat (ne)správnost výsledků měření“, neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, o který ze čtyř v úvahu připadajících předpokladů přípustnosti v posuzované věci jde (má jít).
Přípustnost dovolání ve vztahu k těmto otázkám nebyla řádně vymezena. Výše uvedené platí i pro obecnou zmínku žalobkyně, že odvolací soud „se v této souvislosti nevypořádal se svědeckými výpověďmi obsluhy výměníkové stanice, kdy všichni tře svědci shodně uvedli, že návštěvníci bazénu si stěžovali na nedostatečné vytápění prostor“ (citováno i s nepřesnostmi) [viz s. 4 dovolání] s tím, že v tomto případě žalobkyně ani nezformulovala konkrétní právní otázku; k tomu, že samotným vymezením důvodu dovolání ještě není formulována nezbytná otázka hmotného nebo procesního práva, srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 27.
7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1729/21, bod 9. Pokud snad touto námitkou poukazovala na vady řízení, pak je vhodné dodat, že námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř. neodpovídají (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov.
například závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1891/2014, ze dne 14. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2015/2014, a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014). Vzhledem k absenci vymezení předpokladu přípustnosti dovolání (zformulování konkrétní právní otázky) Nejvyšší soud uzavírá, že v této části podané dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla odstraněna v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3, § 243b a § 243c odst. 1 o.
s. ř.). K předpokladům přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. náleží i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Přípustnost dovolání proto nemůže založit druhá, třetí ani čtvrtá otázka, a sice „za jakých podmínek lze výši nároku na vydání bezdůvodného obohacení určit použitím ust. § 136 o.
s. ř.“ a v tomto případě „jaké skutkové okolnosti mají vliv na určení výše nároku na vydání bezdůvodného obohacení“, „zda byly naplněny předpoklady pro použití § 136 o. s. ř.“, neboť takovéto otázky odvolací soud zjevně neřešil a na jejich řešení napadené rozhodnutí nezáviselo. Odvolací soud totiž vyšel z toho, že obvyklá cena dodané energie ve výši 11 427 000 Kč byla zjištěna znaleckými posudky, když převzal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně, včetně hodnocení důkazních prostředků, a tedy i toho, že obvyklá cena dodané energie byla zjištěna znaleckými posudky (srov. bod 15 ve spojení s body 1, 13, 20, 21 a 23 odůvodnění napadeného rozsudku).
Ostatně i žalobkyně v dovolání přisuzuje aplikaci § 136 o. s. ř. pouze soudu prvního stupně, jehož rozhodnutí v tomto směru nadto sama interpretuje protichůdně, pokud uvádí, že „soud prvního stupně sice formálně aplikoval ustanovení § 136 o. s. ř., avšak fakticky převzal tvrzení K. o obvyklé ceně plnění“. Námitky, kterými žalobkyně brojí proti znaleckým posudkům, potažmo skutkovému závěru o obvyklé ceně dodané energie, který je výsledkem volného hodnocení důkazů, jsou z hlediska přípustnosti dovolání irelevantní.
Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. 29 Cdo 4097/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
2. 2021 sp. zn. 21 Cdo 3088/2020).
Pokud žalobkyně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se posouzení výše peněžité náhrady skutečně získaného majetkového prospěchu na straně obohaceného, od které se měl odvolací soud odchýlit, pak jí nelze přisvědčit, protože je zjevné, že odvolací soud vyšel právě z obvyklé ceny dodané tepelné energie (srov. například žalobkyní zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejnění pod č. 53/2000 Sb. rozh. obč.). Přípustnost dovolání nezakládá ani odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.
8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008. V tomto rozsudku dovolací soud vysvětlil, že „aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.“ Uvedené parametry znalecké posudky splňují, a proto se odvolací soud neodchýlil ani od tohoto rozhodnutí dovolacího soudu.
Přípustnost dovolání nezakládá ani pátá otázka, a to „zda dodavatel tepla porušil povinnosti účtovat poskytnuté plnění na základě skutečné výše teplonosné látky v situaci, kdy jím nastavené měřící přístroje detekují různé dodávky tepla, tedy různou míru teplonosné látky, což dodavatel tepla (žalovaná) nijak nereflektuje ve vyúčtování“, neboť rovněž na této otázce napadené rozhodnutí, pro které je zásadní otázka vydání bezdůvodného obohacení, nezávisí (není pro napadené rozhodnutí určující). Kromě toho pátou otázkou žalobkyně ve skutečnosti napadá skutkový závěr o obvyklé ceně dodané energie (srovnej s.
4 dovolání). Nejvyšší soud proto uzavírá, že podané dovolání, které je zčásti vadné a zčásti nepřípustné, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dílem jako vadné a dílem jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.