23 Cdo 728/2024-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně LeaseBack Invest s.r.o., se sídlem v Brně, Příkop 838/6, identifikační číslo osoby 07377703, zastoupené Mgr. Janem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, Žampachova 1729/12, proti žalované DB fond s.r.o., se sídlem v Praze 9, Poděbradská 88/55, identifikační číslo osoby 09698710, zastoupené Mgr. Martinou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Poděbradská 88/55, o zaplacení 125 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 301/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 36 Co 154/2023-81, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 1. 2024, č. j. 36 Co 154/2023-95, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 15 C 301/2022-50, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2023, č. j. 15 C 301/2022-61, uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 126 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 125 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 17. 5. 2022 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 125 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 8. 2021 smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem byl vzájemný závazek stran uzavřít kupní smlouvu do 7 měsíců ode dne uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. V případě prodlení žalované (budoucí kupující) se splněním povinnosti uzavřít kupní smlouvu byla ve smlouvě stanovena povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu, a to ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení. Žalovaná dle žalobkyně ve stanovené lhůtě kupní smlouvu neuzavřela a žalobkyně tak po žalované žádá úhradu smluvní pokuty za celkem 25 dní prodlení se splněním povinnosti žalované uzavřít kupní smlouvu, a to v celkové výši 125 000 Kč s příslušenstvím.
3. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2023, č. j. 36 Co 154/2023-81, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 1. 2024, č. j. 36 Co 154/2023-95, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba o zaplacení 126 200 Kč se zamítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
4. Dle odvolacího soudu neposkytla žalobkyně (budoucí prodávající) žalované (budoucí kupující) dostatečnou součinnost k uzavření kupní smlouvy (především s ohledem na fakt, že smlouvy byly v konečné podobě předloženy žalované až po konci lhůty k uzavření kupní smlouvy), a žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení se splněním své povinnosti uzavřít kupní smlouvu, jestliže k takovému uzavření byla nezbytná součinnost dalších osob.
5. Rozsudek odvolacího soudu napadla v rozsahu prvního výroku žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně tím, že (i) zjistil odlišný skutkový stav věci, aniž by zopakoval důkazy, které soud prvního stupně provedl, resp. se s nimi nijak nevypořádal, a jednal tedy v rozporu s § 213 o. s. ř. a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že (ii) nenařídil projednání věci samé dle § 115a o. s. ř., ačkoliv mezi účastníky existují navzájem neslučitelná skutková tvrzení, jež mají vliv na rozhodnutí ve věci samé, čímž nebyly dány podmínky jednání dle §115a o. s. ř., že (iii) nepoučil a nevyzval žalobkyni dle § 118a o. s. ř. k dotvrzení dalších případných rozhodných skutečností k prokázání tvrzení ohledně údajné potřebné součinnosti a že (iv) nesprávně kvalifikoval jednání žalobkyně jako jednání vylučující prodlení dlužníka ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně shledává dovolání přípustným i pro řešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly plně vyřešeny, a to (v) zda může nastat prodlení věřitele dle § 1975 o. z. s výsledným nenastalým prodlením dlužníka dle § 1968 o. z., pokud dlužník zjevně není připraven splnit svou povinnost a nevyvíjí žádnou aktivitu směřující k jejímu splnění; potažmo zda je součinnost věřitele podmíněna primární aktivitou dlužníka, a (vi) zda je určení konkrétního čísla účtu advokátní úschovy, resp. určení způsobu platby při kupní smlouvě podstatnou náležitostí, bez které není možno kupní smlouvu uzavřít, anebo zda lze její absenci vyložit ve smyslu § 1748 o. z. či jinak. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
6. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je dovolání přípustné.
8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
11. Dovolání není přípustné.
12. Ačkoliv dovolatelka staví své námitky (i) až (iii) jako otázky procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Ústavního a Nejvyššího soudu a zasáhnout tak do práva dovolatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, nepředkládá dovolacímu soudu žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, nýbrž jimi tvrdí vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takový vadami se však dovolací soud může zabývat až za předpokladu, že je dovolání přípustné, což v dané věci není (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Přípustnost dovolání tedy nemohou založit samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1304/2017, nebo ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2398/2021).
13. Otázka (iv) přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatelka namítá, že se odvolací soud při posouzení otázky prodlení žalované a potřebné součinnosti žalobkyně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1861/2012, ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008, a ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3994/2014. Dovolatelkou citovaná judikatura však na věc nedopadá, nadto dovolatelka v této souvislosti neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí záviselo, a pouze namítá, že odvolací soud jednání žalobkyně nesprávně kvalifikoval jako jednání vylučující prodlení dlužníka.
Dovolatelkou citovaná judikatura se věnuje nemožnosti vyloučit prodlení dlužníka v důsledku jiných okolností, než je prodlení věřitele, a dále se zabývá posouzením konkrétních okolností (nezaplacení smluvní ceny v případě smlouvy o dílo jako okolnosti nevylučující prodlení dlužníka, posouzení ujednání týkajícího se konkrétního způsobu úhrady kupní ceny a jeho vztahu k poskytnutí součinnosti) a jejich možného posouzení jako okolností vylučující prodlení dlužníka. V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že kupní smlouva nebyla ze strany žalobkyně připravena k podpisu k poslednímu dni lhůty stanovené ve smlouvě o smlouvě budoucí, a žalovaná (budoucí kupující) tak nemohla k tomuto dni uzavřít kupní smlouvu bez další součinnosti žalobkyně.
Pokud dovolatelka dále namítá, že žalovaná objektivně byla schopna kupní smlouvu podepsat a že bylo dle jejího názoru zjevné, že žalovaná nejeví sebemenší vůli kupní smlouvu uzavřít, a z tohoto důvodu dovozuje, že nelze přihlédnout k jakémukoliv případnému neposkytnutí součinnosti ze strany žalobkyně, zakládá tím ve skutečnosti kritiku právního závěru odvolacího soudu na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je právní posouzení věci odvolacím soudem založeno.
Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, přitom Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5632/2016, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2442/2020).
Uvedená námitka žalobkyně proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.
14. Otázka (v), zda může nastat prodlení věřitele dle § 1975 o. z. s výsledným nenastalým prodlením dlužníka dle § 1968 o. z., pokud dlužník zjevně není připraven splnit svou povinnost a nevyvíjí žádnou aktivitu směřující k jejímu splnění; potažmo zda je součinnost věřitele podmíněna primární aktivitou dlužníka, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na takové otázce napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud nedospěl k závěru, že by žalovaná nebyla zjevně připravena uzavřít předmětnou kupní smlouvu, naopak konstatoval, že žalobkyně jakožto prodávající neposkytla potřebnou součinnost pro uzavření předmětné kupní smlouvy, což zapříčinilo nemožnost splnění závazku ze strany žalované. Dovolatelka tak i v souvislosti s touto otázkou formuluje na podporu svých tvrzení vlastní skutkové závěry, z nichž však odvolací soud při svém právním posouzení nevycházel, a tudíž ani tato otázka přípustnost dovolání založit nemůže.
15. Rovněž na otázce (vi), zda je určení konkrétního čísla účtu advokátní úschovy, resp. určení způsobu platby při kupní smlouvě podstatnou náležitostí, bez které není možno kupní smlouvu uzavřít, anebo zda lze její absenci vyložit ve smyslu § 1748 o. z. či jinak, napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že řádný návrh kupní smlouvy byl předložen žalované k podpisu až po konci lhůty k uzavření kupní smlouvy, přičemž dle ujednání účastnic ve smlouvě o smlouvě budoucí by žalovaná porušila svoji povinnost uzavřít předmětnou kupní smlouvu tehdy, pokud by žalobkyně a její advokát (vzhledem k ujednání účastnic o hrazení kupní ceny do advokátní úschovy) ve sjednané lhůtě signovali precizně připravené a předem odsouhlasené návrhy kupní smlouvy a smlouvy o úschově a k ukončení kontraktačního procesu by již chyběl pouze podpis žalované.
16. Odvolací soud tedy nedospěl k závěru, že by samotná absence čísla účtu v návrhu předmětné kupní smlouvy vylučovala prodlení žalované s jejím uzavřením, a proto na dovolatelkou položené otázce napadené rozhodnutí nezávisí a tato otázka tak nemůže založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020).
17. Pro úplnost pak dovolací soud uvádí, že dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jimi projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o? s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odchýlení se od ustálené judikatury však může spočívat v postupu, jímž odvolací soud k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání) dospěl, například nevyužil-li by příslušné výkladové metody či byly-li by jeho úvahy při jejich aplikaci zatíženy chybou v logice (srov. například závěry vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014).
18. Dovolatelka žádnou otázku týkající se postupu, na jehož základě dospěl odvolací soud k závěru o ujednaných podmínkách vzniku povinnosti žalované uzavřít předmětnou kupní smlouvu (včetně podmínky signovaní precizně připravených a předem odsouhlasených návrhů smluv žalobkyní a jejím advokátem a předložení těchto návrhů žalované ve sjednané lhůtě), v dovolání neformulovala.
19. Ostatně závěr odvolacího soudu o obsahu smluvních ujednání účastnic v sobě neobsahuje ani žádný extrémní nesoulad ve vztahu k provedeným důkazům, resp. není zde nesoulad ani mezi právními závěry odvolacího soudu a jeho skutkovými zjištěními, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem se v tomto ohledu odvíjí od výsledku hodnocení provedených (a v rozsudcích odvolacího soudu a soudu prvního stupně popsaných) důkazů a nejedná se tak o projev svévole či excesu na poli dokazování a právního posouzení věci, jímž by mohlo být porušeno právo dovolatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
20. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu