23 Cdo 923/2025-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Š. P., zastoupené Alexandrem Petričko, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, proti žalovanému T. H., zastoupenému Mgr. Vendulou Krumlovou, advokátkou se sídlem ve Varnsdorfu, Strakonická 3242, o zaplacení částky 161.201,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 289/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, č. j. 30 Co 346/2024-66, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, č. j. 30 Co 346/2024-66, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 7. 2024, č. j. 20 C 289/2023-57, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 161.201,25 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že si v srpnu 2021 u žalovaného objednala blíže specifikované stavební práce spojené s rekonstrukcí koupelny. Žalovaný práce prováděl s jeho bratrem ve dnech 20. až 28. 8. 2021. Materiál na rekonstrukci zakoupila žalobkyně a žalovanému hradila pouze vykonanou práci a příp. náklady spojené s průběžným nákupem materiálu. Celkem žalovanému uhradila 20.000 Kč. Po dokončení prací byla zjištěna nefunkčnost odtoku a časem se začaly projevovat další závady.
Žalobkyně nekvalitu u žalovaného reklamovala. Koupelnu z počátku mohla užívat jen v omezené míře, posléze ji musela přestat používat úplně. Žalobkyně se obrátila na soudního znalce Ing. Morávka, který před bouracími pracemi dne 18. 2. 2023 a 25. 3. 2023 provedl místní šetření (posudek ZP 018127/2023). Žalobkyně vyčíslila náklady na potřebné odstranění vad a škod způsobených žalovaným, a to podle průměru jí vyžádaných cenových nabídek M. Š. a spol. Figis s.r.o., tj. ve výši 161 201,25 Kč.
2. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 7. 2024, č. j. 20 C 289/2023-57, žalobu doručenou Okresnímu soudu v Liberci dne 16. 10. 2023, ve znění doplnění ze dne 29. 4. 2024, odmítl (výrok
3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzhledem k neúplnosti a neurčitosti podání žalobkyni usnesením ze dne 2. 4. 2024, č. j. 20 C 289/2023-51, dle ust. § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval k odstranění vad žaloby.
4. Žalobkyně následně v podání ze dne 29. 4. 2024 mj. uvedla, že než bylo přistoupeno k pracím žalovaného, tak nechala starou koupelnu na své náklady zcela vybourat a odklidit, a vymezila, jaký materiál zakoupila. Ústní smlouva se měla týkat „komplet“ obložení celé koupelny, vyspárování, vč. veškerých zednických prací, montáže světel a začišťovací práce v koupelně. Za předmětné práce žalovanému uhradila 2 × 10 000 Kč. K předání koupelny došlo 28. 8. 2021 a shrnula dílčí závady a úkony. Rovněž zmínila již výše uvedený znalecký posudek, který doporučil celou koupelnu rekonstruovat znovu. Závěrem vymezila částky za jednotlivé vadné úkony žalovaného v celkové výši 195.552 Kč, s tím, že jako laik nedokáže ceny za jednotlivé úkony navrhnout.
5. Soud prvního stupně uvedl, že z žalobního návrhu a jeho doplnění je možno potenciálně dovozovat, že nároky žalobkyně uplatňuje z vícero právních důvodů. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela ústní smlouvu, na jejímž základě pro ni žalovaný prováděl specifikované sjednané práce. S výsledky jeho práce však nebyla spokojena, proto jej měla vyzývat k odstranění nedostatků – nejprve „neoficiálně“, posléze prostřednictvím zástupce. Výčtem vymezila, jaké finanční částky by na odstranění těchto nedostatků měly být použity. Navíc oproti žalobnímu petitu jsou tyto částky odlišné (161.201,25 Kč a 195.552 Kč), přičemž dle soudu prvního stupně má žalobce jako účastník řízení povinnost tvrzení a je tedy v žalobě, případně jejím doplnění povinen vylíčit všechny rozhodující skutečnosti, jejichž logickým a obsahově odpovídajícím výsledkem je pak žalobní petit a v případě žaloby na plnění i konkrétní žalovaná částka.
6. Soud prvního stupně konstatoval, že mu není zřejmé, jaká částka by měla být předmětem řízení, a ze skutkových tvrzení nelze dovodit ani na základě jakého právního základu, když podstatná tvrzení absentují, a uzavřel, že vzhledem k uvedeným nedostatkům, a protože se soudu nepodařilo odstranit vady podání, bez jejichž odstranění není možné v řízení pokračovat, podání žalobkyně odmítl.
7. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 11. 2024, č. j. 30 Co 346/2024-66, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).
8. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně ani po výzvě vady svého podání neodstranila. Není především zřejmé, jakých konkrétních nároků a v jaké výši se žalobkyně domáhá. Žalobkyně v žalobě učinila předmětem řízení požadavek na zaplacení celkové částky 161.201,25 Kč, v doplnění žaloby (v jehož rámci tak vyčíslila jednotlivé práce, které bude třeba provést) však uvádí částku odlišnou, tj. 195.552 Kč. Z této odlišné částky, která nemá být předmětem řízení, pak vyčísluje, a to navíc mnohdy zcela neurčitě, cenu za jednotlivé úkony k odstranění vad a škod. Žalobkyně dle odvolacího soudu musí v případě každého poškození uvést konkrétní částku, kterou za to které poškození požaduje nahradit. Pokud žalobkyně své požadavky, a to i pokud jde o konkrétní částku za jednotlivá poškození, řádně nevymezí, není možné jednat o věci samé a žaloba je tak neprojednatelná. V daném případě není ani zřejmé, v jakém rozsahu z žalované částky se jedná o nárok na náhradu škody a v jakém rozsahu se jedná o nárok plynoucí z práv z vadného plnění, když žalobkyně uvádí souhrnně, že částka 161.201,25 Kč představuje „náklady potřebné k odstranění vad a škod“.
9. Odvolací soud tak uzavřel, že za situace, kdy žalobkyně ve svých podáních neuvedla obsahově určitá tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro individualizaci předmětu řízení v návaznosti na konkrétní skutkový děj a posouzení věci z hlediska hmotného práva, představuje nedostatek všech potřebných tvrzení vadu žaloby ve smyslu § 43 o. s. ř., neboť nelze jednoznačně dovodit, o jaký skutek jde. Není seznatelné, jakou konkrétní částku žalobkyně po žalovaném požaduje a z jakého důvodu, a není zřejmé, jakou konkrétní částku za jednotlivé „poškození“ učinila žalobkyně předmětem řízení, v jakém rozsahu se jedná o nárok na náhradu škody a v jakém rozsahu jde o nárok z vadného plnění. Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže podání dle § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odmítl, neboť jde v případě absence vylíčení rozhodujících skutečností o takový nedostatek podání, který brání dalšímu pokračování v řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., jelikož odvolací soud se při řešení otázky projednatelnosti žaloby z hlediska žalobních tvrzení a vymezení žalobního nároku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
11. Dovolatelka s odkazem na rozhodovací praxi dovolacího soudu (např. usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1988/2009, či ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3249/2021) uvádí, že požadavek projednatelnosti její žaloby byl naplněn, a odvolací soud tedy věc nesprávně právně posoudil (dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), jestliže žalobu odmítl. Namítá, že dostatečně vylíčila skutkový děj, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jednoznačnou individualizaci. I kdyby neuvedla všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nemůže jít o vadu žaloby, která by bránila projednání. Žaloba byla sama o sobě označena jako „žaloba o náhradu škody“ a žalobní petit v žalobě koresponduje s tvrzeními a předloženými důkazy. Žalobní petit je přesný, určitý a srozumitelný a je z něho zřejmé, jaká povinnost má být žalovanému uložena.
12. Dovolatelka dále uvádí, že v doplnění žaloby k požadavku soudu vyspecifikovala částkami jednotlivé práce sice v celkové částce 195.552 Kč, nicméně neshledala důvodu pro rozšíření žaloby, takže předmětem řízení nadále zůstala původně žalovaná částka 161.201,25 Kč. To, že žalobu nerozšířila, ani to, že výše uplatněné částky je průměrem dvou cenových nabídek, nemůže být podle jejího názoru důvodem pro odmítnutí žaloby.
13. Dle dovolatelky tak byl skutkový děj vylíčen dostatečně a nebylo důvodu, aby byla žaloba odmítnuta. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
14. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
16. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
17. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
18. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky způsobilosti podané žaloby k věcnému projednání z hlediska jejích obsahových náležitostí podle § 79 odst. 1 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 19. Dovolání je důvodné. 20. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou. 21. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2). 22. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, přijal a odůvodnil závěr, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně – při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1609/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2555/2012). V usnesení ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, Nejvyšší soud dodal, že z hlediska projednatelnosti žaloby není podstatné, jestliže soud v žalobě neshledá skutečnosti významné z pohledu hmotného práva, tedy v rovině do úvahy přicházejícího právního posouzení tvrzených skutečností. K tomu žalobce v občanském soudním řízení z hlediska způsobilosti jeho úkonu směřujícího k řádnému zahájení řízení povinován není. Sama tato skutečnost k odmítnutí žaloby nepostačuje, není-li možná záměna s jiným skutkem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014, či ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3221/2023). 23. Žaloba nemusí obsahovat všechna skutková tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby bylo zřejmé, o čem má soud jednat a rozhodnout (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016). I když žalobce v žalobě neuvedl tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, představuje nedostatek všech potřebných tvrzení vadu žaloby ve smyslu § 43 o. s. ř. jen tehdy, jestliže nelze jednoznačně dovodit, o jaký skutek jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004). 24. Právní kvalifikace nároku není náležitostí žaloby ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. Podle ustálené soudní praxe i právní teorie je posouzení skutku (skutkového děje) po právní stránce vždy úkolem soudu; žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4504/2008, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, nebo ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1310/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3249/2021; obdobně DRÁPAL, L. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 830). 25. V nyní projednávané věci je z podané žaloby, označené jako „žaloba o náhradu škody ve výši 161.201,25 Kč s příslušenstvím“ ve znění jejího doplnění zřejmé, že se žalobkyně domáhá zaplacení předmětné částky po žalovaném z důvodu, že tento (spolu s jeho bratrem) provedl na základě ústně uzavřené smlouvy pro žalobkyni blíže specifikované stavební práce spojené s rekonstrukcí koupelny. K předání koupelny mělo dojít dle žaloby dne 28. 8. 2021, následně však byly zjištěny závady, které žalobkyně konkrétně vymezila. Částka 161.201,25 Kč pak dle žalobkyně představuje „náklady potřebné k odstranění vad a škod způsobených žalovaným“, resp. částku, kterou žalobkyně „použije na novou rekonstrukci koupelny“, přičemž k uvedené částce dospěla žalobkyně dle skutkového vylíčení zprůměrováním cenových nabídek, které si vyžádala. V doplnění žaloby pak v reakci na výzvu soudu specifikovala (na základě jí vyžádaných cenových nabídek) cenu za jednotlivé úkony, kdy v souhrnu celková částka činila 195.552 Kč, žalobkyně však žalobu nijak nerozšířila. Z tvrzení žalobkyně nevyplynulo, že by částku 195.552 Kč učinila předmětem řízení. 26. Žalobkyně tedy popsala takové skutečnosti, kterými vylíčila skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že nehrozí možnost záměny s jiným skutkem. 27. Žaloba tak netrpěla takovými nedostatky, pro které by nebylo možné v řízení pokračovat, a právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy co do závěru o splnění podmínek pro odmítnutí žaloby pro její vady nesprávné. Dovolací soud toliko dodává, že, jak výše uvedeno, žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán, a že případné neuvedení dalších potřebných tvrzení může být důvodem k zamítnutí žaloby, nikoliv k jejímu odmítnutí.
V. Závěr 28. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je důvodné. Z toho důvodu napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i jeho rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 29. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2025
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu