23 Cdo 992/2025-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce Lidového bytového družstva Praha 8, se sídlem v Praze 8, Libeň, V Zahradách 786/21, identifikační číslo osoby 48030601, zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 10, Na Spojce 610/6, proti žalované Memphis Computers s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Šafaříkova 455/7, identifikační číslo osoby 25750551, zastoupené JUDr. Vlastislavem Karlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Chlumova 256/10, o zaplacení 140 630,59 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 56/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, č. j. 69 Co 392/2024-325, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 190 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
1. Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 287 987,59 Kč jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku porušení smluvní povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o správě a provozním servisu výpočetní techniky ze dne 1. 10. 2003, ve znění dodatku ze dne 7. 2. 2005, a sice povinnosti řádně zajistit systém zálohování a ochrany dat žalobce. Dne 9. 8. 2017 počítačovou síť žalobce napadl hacker, jenž za zpřístupnění dat žalobce požadoval zaplacení výkupného ve výši 1,5 BTC (odpovídající částce 140 630,59 Kč).
Žalobce požadované výkupné uhradil, avšak ani poté útočník data nezpřístupnil a požadoval další úhradu ve výši 1 BTC, k níž však žalobce nepřistoupil. Žalobcem uplatněný nárok se skládal z částky 132 837 Kč jako nákladů vynaložených na mzdy (přesčasy) jeho zaměstnanců a související odvody za práci při obnově ztracených dat, částky 14 520 Kč uhrazené účetní společnosti ALFA ECONOMIST s.r.o. za obnovu dat, jakož i z částky 140 630,59 Kč jako poskytnutého výkupného.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č. j. 45 C 56/2019-277, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 147 357 Kč (výrok I), co do částky 140 630,59 Kč žalobu zamítl
(výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou stran řízení napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v části výroku I, jíž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadený rozsudek závisí na řešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené (potažmo dvou dovolatelem předložených otázek,
jež lze shrnout v otázku jedinou), zda rozhodnutí žalobce zaplatit hackerovi výkupné za účelem obnovení přístupu k zašifrovaným datům představuje samostatnou a nezávislou příčinu vzniku škody, jež měla za následek přerušení příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalované zajistit řádné zabezpečení počítačové sítě žalobce a vznikem škody představované výkupným, jež žalobce uhradil hackerovi. 5. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem škody (ve výši 140 630,59 Kč), je podle žalobce nesprávný, jelikož zaplacení výkupného bylo „přirozeným důsledkem řetězce událostí započatého porušením povinností žalované“, neboť „bez původního pochybení žalované by k nutnosti platit výkupné vůbec nedošlo“. 6. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů nižších stupňů v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Ve vyjádření k dovolání žalovaná zpochybnila dovolací argumentaci žalobce, uvedla, že žalobcem předložené otázky nemají s ohledem na jejich kazuistickou povahu judikaturní přesah, a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako zjevně bezdůvodné odmítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Námitka, jíž žalobce brojil proti závěru odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutím žalobce uhradit hackerovi výkupné za zpřístupnění dat ve výši 140 630,59 Kč (1,5 BTC) došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem škody (viz body 4 a 5 odůvodnění shora), přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud uvedenou otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. 13. Nejvyšší soud ve svém rozhodování vychází z ustáleného závěru, že zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou, jejíž přezkum dovolacímu soudu nepřísluší (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Právní posouzení příčinné souvislosti tak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, a ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2419/2024). 14. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde tehdy, vznikla-li škoda následkem porušení povinnosti, tedy je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Při zjišťování příčinné souvislosti je proto třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon odpovědnost v daném případě spojuje. Příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3933/2010, uveřejněný pod číslem 96/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 15. Nemusí jít přitom o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí, více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007). Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou tak není dána tam, kde do děje vstoupila jiná skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující, tedy je-li vznik škody vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k porušení označené povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2656/2010, a ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3405/2010). O přerušení příčinné souvislosti se tak jedná tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Zůstala-li však původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku (vzniku škody) nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009, ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5296/2008, a ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 580/2021). 16. Ve vztahu ke škodě vzniklé porušením smluvní povinnosti z obchodního závazku (jako tomu bylo v projednávané věci) pak Nejvyšší soud dovodil, že újmou ve smyslu § 380 obch. zák. není jakákoli újma vzniklá poškozené straně, nýbrž jen ta újma, jež jí vznikla v přímé příčinné souvislosti s porušením závazkových povinností škůdcem. Za náklady, které poškozená strana musela vynaložit v důsledku porušení povinnosti druhou stranou, tak nelze považovat jakékoli náklady, které vznikly v souvislosti s tím, že druhá strana porušila povinnost, nýbrž jen takové náklady, k nimž porušení dané povinnosti přímo vedlo, tj. náklady, které byly nutně spjaty s protiprávním jednáním škůdce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3349/2023). 17. V projednávané věci odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění (jež nepodléhají dovolacímu přezkumu; viz § 241a odst. 1 o. s. ř.), podle nichž byla dne 9. 8. 2017 počítačová síť žalobce (v důsledku nedostatečné aplikace bezpečnostních záplat žalovanou) napadena hackerem, který znepřístupnil (zašifroval) tam uložená data s tím, že za jejich opětovné zpřístupnění požadoval výkupné ve výši 1,5 BTC (140 630,59 Kč), které žalobce následně dne 16. 8. 2017 uhradil [viz bod 13 odůvodnění napadeného rozsudku a bod 58 (strana 25) odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně]. 18. Dospěl-li odvolací soud na základě výše uvedených skutkových zjištění k závěru, že škoda odpovídající výkupnému ve výši 140 630,59 Kč není v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalované, neboť žalobce se sám rozhodl podstoupit riziko a vstoupil do jednání s vyděračem, kterému posléze vyplatil předmětnou částku v domnění, že mu budou zpřístupněna odcizená data, a takto vzniklá škoda tudíž není přímým důsledkem porušení smluvní povinnosti žalované, nýbrž je spjata s jednáním samotného žalobce, jež bylo podstatnou příčinou jejího vzniku, a proto i okolností přerušující příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalované a vznikem škody (viz bod 26 odůvodnění napadeného rozsudku), pak se odvolací soud od shora uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Uvedená námitka tak přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. 19. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 3. 12. 2025
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu