25 Cdo 1907/2024-213
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Future WOOD, s. r. o., IČO 29089433, se sídlem Chotíkov 388, 330 17 Chotíkov, zastoupená Mgr. Lubomírem Tolarem, advokátem se sídlem Pod Všemi svatými 427/17, 301 00 Plzeň, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, 532 18 Pardubice, zastoupená Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno, o zaplacení 5 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 115 C 16/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2024, č. j. 23 Co 228/2023-182, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2024, č. j. 23 Co 228/2023 -182, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 5. 2023, č. j. 115 C 16/2022-130, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o pojistné plnění, na jehož výplatu mělo žalobkyni vzniknout právo v důsledku havárie vrtulníku, vyšel ze zjištění, že žalobkyně vlastnila vrtulník Robinson 44, Raven, poznávací značky I – CCNI, výrobního čísla O792, dále jen „vrtulník“. Žalobkyně dne 3. 8. 2018 uzavřela pro případ náhlého poškození, zničení nebo pohřešování vrtulníku se žalovanou pojistnou smlouvu č. 8070094414, inkorporující všeobecné pojistné podmínky Pojištění letectví VPP AVN 2014, dále jen „VPP“. Strany si sjednaly mimo jiné havarijní pojištění ve výši 6 000 000 Kč, spoluúčast žalobkyně činila 200 000 Kč. Protože žalobkyně zakoupila vrtulník v Itálii, uzavřela smlouvu se společností Workpress Aviation, s. r. o., dále jen „WPA“, která se zavázala převézt vrtulník do České republiky, přihlásit ho u Úřadu pro civilní letectví, provést jeho servis a dočasně jej odstavit na svém nehlídaném heliportu do doby převzetí vrtulníku žalobkyní. K jinému užívání než za účelem dosažení účelu
této smlouvy WPA nebyla oprávněna. Společnost WPA sjednané činnosti provedla. Pro nemoc jednatele žalobkyně nedošlo k faktickému předání vrtulníku žalobkyni. Dne 5. 9. 2018 vrtulník pilotovaný společníkem a jednatelem WPA Bohumilem Doubkem (dále jen „pilot“) havaroval. Pilot nebyl způsobilý k letu, neboť neměl vystavenou platnou zdravotní způsobilost 2. třídy leteckého personálu. Navíc se nacházel ve stavu střední až těžké opilosti, neboť hladina alkoholu v jeho krvi činila 1,97 ‰, což znemožnilo bezpečnou pilotáž a bylo hlavní příčinou letecké nehody.
V důsledku havárie došlo k úmrtí pilota, tří cestujících a zničení vrtulníku. Žalobkyně nedala souhlas s užíváním vrtulníku (vyjma převozu, servisu a odstavení). Ani WPA nedala souhlas k letu, při němž došlo k havárii, pilotovi nebo jakékoliv třetí osobě. WPA prohlásila, že let byl excesem pilota jako fyzické osoby. Vyšetřování pilota pro spáchání přečinu neoprávněného užívání cizí věci, obecného ohrožení z nedbalosti a ohrožení pod vlivem návykové látky, policie z důvodu úmrtí podezřelého odložila.
Po právní stránce soud uzavřel, že žalobkyni plnění z pojistné smlouvy nenáleží. Pilot neměl platné a účinné průkazy způsobilosti leteckého personálu a také nebyl oprávněným pilotem, a proto se uplatní výluky z pojištění [část B článek V odst. 3 písm. b) a d) VPP], a vrtulník pilotoval pod vlivem alkoholu, pročež mohla žalovaná rovněž zcela odepřít plnění [část B článek VIII odst. 4 VPP], neboť požití alkoholu pilotem bylo rozhodující příčinou nehody. Soud rovněž dovodil, že i když se pilot dopustil excesu, sama žalobkyně porušila povinnost opatrnosti [část A článek III odst. 1 písm. d) VPP], neboť mohla zabránit vzletu opatrnějším nakládáním s individualizovaným klíčem nebo jasněji stanovenými pravidly nutných servisních vzletů.
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. 23 Co 228/2023-182, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně a ve shodě s ním věc posoudil podle § 2849, § 2762, § 2774 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“. Uzavřel, že typově se jedná o pojištění majetku a shledal naplnění dvou výluk z pojištění, a to absenci platných a účinných průkazů způsobilosti leteckého personálu a nedostatek oprávnění pilota vrtulník pilotovat [část B článek V odst. 3 písm. b) a d) VPP]. K námitkám odvolatelky uvedl, že přestože žalobkyně svěřila vrtulník společnosti WPA pouze k převozu, servisu a dočasnému odstavení, byl vrtulník stále v dispozici žalobkyně, a to i při excesivním zmocnění se vrtulníku pilotem.
Daný případ pak nespadá pod pojištění proti pohřešování, neboť tím se v pojistné smlouvě rozumí stav, kdy pojištěný ztratil nezávisle na své vůli možnost s předmětem pojištění disponovat, např. při krádeži nebo loupežném přepadení (část E článek I odst. 11 VPP), což nebylo v daném případě splněno. Argumentaci soudu prvního stupně částí B článkem VIII odst. 4 VPP (požití alkoholu pilotem) označil odvolací soud za nadbytečnou. Nejedná se o klasickou výluku, ale promítnutí § 2800 o. z., upravujícího následky porušení povinností účastníků pojištění, v jehož důsledku vznikne pojistiteli právo na snížení nebo odmítnutí pojistného plnění.
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně
dovoláním. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání spatřuje v řešení pěti otázek hmotného nebo procesního práva. 1) Odklon od ustálené judikatury dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, 25 Cdo 2402/2010 nebo 25 Cdo 635/2014) spatřuje v závěru, že soud žalobkyni implicitně přičetl excesivní jednání pilota neoprávněně užívajícího cizí věc a páchajícího trestný čin, v důsledku čehož uzavřel, že pojištění vzniklou škodu nekryje. Za nesprávný a nepřezkoumatelný označuje závěr odvolacího soudu, že žalobkyně mohla v době vzniku s vrtulníkem nakládat.
Zdůrazňuje, že pilot jednal excesivně a zcela v rozporu s dohodou mezi ní a WPA, která měla vrtulník pouze servisovat a uskladnit, avšak neměla oprávnění s ním létat. Dovolatelku nepojí s jednáním pilota žádný místní, časový ani věcný vztah, přičemž pilot svým jednáním sledoval výhradně uspokojování svých osobních zájmů. Soudům rovněž vytýká, že nezjišťovaly, zda byly nebo nebyly na její straně naplněny předpoklady pro vznik povinnosti nahradit újmu. Dále uvádí, že účelem pojistného plnění je nahrazení škody vzniklé v důsledku pojistné události, a namítá, že zachovala patřičnou míru bdělosti, když sjednala s WPA způsob, jakým se má s vrtulníkem nakládat (srov. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 861/2004), přičemž odkazuje na § 2929 o.
z. a odbornou literaturu k němu. Limity pojistného plnění, popř. výluky z pojistného nebezpečí nelze aplikovat v souvislosti s odpovědností třetí osoby za škodu, pokud poškozenému nelze přičítat okolnosti ve smyslu § 2918 o. z. 2) Při řešení otázky, zda je nezbytné v případě sporu stran o výklad pojistné smlouvy aplikovat příslušné metody výkladu právního jednání za účelem nalezení (skutečné) vůle stran pojistného vztahu, se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu (sp. zn. 32 Cdo 192/2014, sp. zn. 23 Cdo 563/2019 nebo sp. zn. IV.
ÚS 2957/20). Dle dovolatelky pochybil, pokud na tuto otázku odpověděl (implicitně) negativně. Soudy se nijak nevypořádaly s námitkami dovolatelky týkajícími se subjektivního výkladového cíle smlouvy, který neumožňuje aplikaci smluvních ujednání vylučujících nebo omezujících nárok pojištěného na pojistné plnění. Je přesvědčena, že se omezení pojistné ochrany týkají toliko jejích zaviněných jednání a že její výklad odpovídá jejímu pojistnému zájmu, ostatním smluvním ujednáním i ochrannému účelu pojistné smlouvy.
Soudy zkoumaly pouze samotný text pojistné smlouvy, ale neposoudily skutečnou vůli stran v okamžiku uzavírání této smlouvy, a proto je jejich právní posouzení neúplné, tudíž nesprávné. Výklad provedený odvolacím soudem vede k absurdním závěrům. Za neoprávněného pilota označuje kohokoliv, kdo použije vrtulník bez souhlasu jeho majitele, což je ale v rozporu s pojistnou smlouvou a VPP, podle kterých může být pojistnou událostí například krádež nebo loupež. Zloději z logiky věci vlastník nikdy neudělí oprávnění k užití vrtulníku.
Podle dovolatelky by se ustanovení části B článku V odst. 3 písm. d) VPP mělo vyložit v souladu s pravidlem contra proferentem v neprospěch žalované. 3) Za dosud neřešenou považuje dovolatelka otázku, zda lze v rámci havarijního pojištění žalovanou uplatněné limity pojistného plnění, popř. výluky z pojistného nebezpečí aplikovat na škodní událost, jejíž vznik a následky pojištěný nikterak nezavinil, tzn. je nadále přítomen nezbytný předpoklad nahodilosti, a to s ohledem na ochranný účel pojistné smlouvy.
Poukazuje na to, že za pojistnou událost se považuje i pohřešování předmětu pojištění, přičemž tato skutečnost nastala, neboť dovolatelka ztratila možnost s předmětem pojištění disponovat. Omezení pojistné ochrany se podle dovolatelky aplikuje pouze na škodní události, u kterých je vyloučena nahodilost, a to z důvodu zaviněného jednání osoby, v jejíž prospěch či v jejímž zájmu má být pojistné plnění vyplaceno. Pojištěný nemůže odpovídat za leteckou nezpůsobilost osoby páchající na jeho vlastnictví trestnou činnost.
Podle dovolatelky lze skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podřadit pod demonstrativní výčet trestných činů dle části E článku I odst. 11 VPP, tj. pod pohřešování předmětu pojištění. 4) Odvolací soud pochybil, když neaplikoval § 2766 o. z. vymezující pojištěného, na jehož majetek se pojištění, a tedy i příslušné limity pojistného plnění, popř. výluky z pojistného nebezpečí, mají vztahovat, přestože v rámci právního posouzení dospěl k závěru, že pojistným zájmem žalobce bylo vyloučení následků pojistného nebezpečí na jím vlastněném předmětu pojištění.
5) Soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, když nepřihlédl k porušení poučovací povinnosti podle § 118a o. s. ř. soudem prvního stupně, který žalobkyni nepoučil o plnění povinnosti tvrzení a důkazní ohledně těch skutkových okolností, které soud prvního stupně považoval za významné z hlediska rozhodnutí o meritu věci, tj. porušení povinnosti ve smyslu části A článku III odst. 1 písm. d) VPP. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení v dovolání formulovaných otázek buď nezávisí (první, čtvrtá a pátá otázka), nebo se při jejich řešení odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (druhá otázka), anebo jde o skutkové námitky nepodléhající dovolacímu přezkumu (třetí otázka), a že dovolatelkou citovaná judikatura není přiléhavá. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a zabýval se jeho přípustností.
6. První dovolatelkou položená otázka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud se přičitatelností jednání pilota žalobkyni nezabýval, takže na této otázce napadené rozhodnutí nezávisí. Totéž platí pro otázku čtvrtou, neboť ani na řešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí. Soudy neučinily závěr, že by dovolatelka neměla právo na pojistné plnění, protože není pojištěnou ve smyslu § 2766 o. z.
7. Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky druhé a je rovněž důvodné, neboť odvolací soud se při výkladu právního jednání účastníků odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
8. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal.
9. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
10. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).
11. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi k výkladu právních jednání vychází z názoru, že výsledek, k němuž soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jimi projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se však odvolací soud může odchýlit v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního jednání dospěl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 764/2022, usnesení ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019). Taková situace v projednávaném případě nastala.
12. Ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud vysvětlil (srov. např. rozsudky ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, a ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019), že aktuální právní úprava při výkladu právních jednání opouští důraz na formální hledisko projevu vůle, typické pro předchozí občanský zákoník, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen „Sb. rozh.
obč.“, pak vyložil, že základní pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje § 556 odst. 1 věta první o. z. Soud nejprve zkoumá, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání, akcentovaná v § 556 odst. 1 větě první o. z., pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání.
Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. (kdy se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen).
Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží (k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají). Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod č. 37/2021 Sb. rozh.
obč., i např. rozsudky ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2126/2018, a ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 107/2020).
13. V posuzované věci se odvolací soud (ani soud prvního stupně) nezabýval subjektivním (empirickým) výkladem ve smyslu § 556 odst. 1 věty první o. z. Pominul, že žalobkyně již v žalobě poukazovala na rozpor ve výkladu smlouvy spočívající v tom, že žalovaná vykládala ustanovení části B článku V odst. 3 písm. b) a d) VPP (výluka nastane v případech, kdy letecký personál tvořící posádku letadla v době vzniku škodné události neměl z jakéhokoliv důvodu vystavené platné a účinné průkazy způsobilosti leteckého personálu, i pokud letadlo nebylo v době vzniku škodné události řízeno oprávněnými piloty, nebo bylo využito jiným způsobem, než bylo dohodnuto v pojistné smlouvě) tak, že výluka nastane vždy; naproti tomu žalobkyně byla přesvědčena, že při jednání třetí osoby v tomto ustanovení uvedeném, na němž se pojištěný nijak nepodílel, k výluce nedochází. Jestliže za této situace soud nepřistoupil k výkladu projevu vůle obsaženého v pojistných podmínkách tak, že by se snažil zjistit skutečnou společnou vůli (úmysl) jednajících při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností, neřídil se principy výkladu právních jednání vymezenými výše uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Již tím se odchýlil od výše uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
14. Odvolací soud (i soud prvního stupně) pochybil, pokud se nezabýval zjištěním, zda spolu účastníci před uzavřením pojistné smlouvy jednali a co bylo předmětem tohoto jednání, anebo nikoli. Tato zjištění jsou totiž podstatná (vedle dalších okolností), pro zjištění, jaký byl úmysl strany, která navrhovala text pojistné smlouvy, a jaký byl nebo musel být znám straně druhé. Neopomene, že při výkladu § 556 odst. 1 věty první o. z. se přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání.
15. Nebude-li možno zjistit skutečnou vůli jednajících, je třeba přikročit k výkladu právního jednání podle § 556 odst. 1 věty druhé o. z. I při tomto výkladu přihlédne ke všem okolnostem, jejichž demonstrativní výčet je uveden v § 556 odst. 2 o. z. Při výkladu právního jednání je nutno respektovat interpretační předpoklad racionálních aktérů, podle něhož je při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání třeba vycházet z předpokladu, že strany jednaly racionálně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 826/2013, ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2081/2007, ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4725/2015, ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4533/2016, nebo ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 107/2020). Volní projev je třeba vykládat tak, aby nevyústil v nesmyslné (absurdní) závěry o projevené vůli (podle pravidla výkladu ve prospěch efektivnosti), přičemž je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem a konkrétním zájmům jednajícího a adresáta. Ostatně i Ústavní soud zdůrazňuje, že řešení, která se příčí požadavku rozumného a spravedlivého uspořádání vztahů, jsou nepřijatelná (srov. např. nález ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 170/11).
16. V posuzované věci by bylo proto třeba neposuzovat jednotlivá ustanovení VPP izolovaně. Lze se zabývat například úvahou, zda povinnost uložená pojištěnému v části A článku III odst. 1 písm. d) VPP (stručně řečeno počínat si při veškerém svém jednání i případném opomenutí tak, aby škodná událost nenastala a netrpět porušování těchto povinností ze strany třetích osob) neznamená, že se výluky z pojištění ve smyslu části B článku V odst. 3 písm. b) a d) VPP uplatní pouze v případě, kdy pojištěný povinnost uloženou mu v části A článku III odst. 1 písm. d) VPP poruší. Bude třeba se rovněž vypořádat s otázkou, zda (z jakých možných důvodů) by bylo racionální, aby v případě zničení předmětu pojištění, který způsobila třetí osoba neoprávněným použitím vrtulníku (při naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 207 odst. 1 trestního zákoníku) se uplatnily výluky z pojištění podle části B článku V odst. 3 písm. b) a d) VPP, anebo se přihlíželo k části B článku VIII odst. 4 VPP (požití alkoholu pilotem), jestliže se pojištěný na takovém jednání třetí osoby žádným způsobem nepodílel (neporušil žádnou svou povinnost). V této souvislosti by bylo na místě znovu se zabývat úvahou, zda žalobkyně vrtulník dostatečně zabezpečila a zda pochybila, pokud společnosti WPA, která měla převoz i servis provést, předala klíč k vrtulníku. Tedy tím, zda jasněji stanovená pravidla servisních vzletů by mohla vzniku pojistné události zabránit, neboť (jak vyplývá ze závěrečné zprávy Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod) servis byl dokončen až v den škodné události před neoprávněným užitím vrtulníku. Hodnotit by měl rovněž, zda lze považovat za racionální ujednání, podle něhož by se v případě pohřešování předmětu pojištění (např. jeho krádeži či loupeži) uplatnily výluky ve smyslu části B článku V odst. 3 písm. b) a d) VPP. Dospěl-li by k závěru, že by se neuplatnily, měl by se zabývat i úvahou, zda by požadavku rozumného uspořádání vztahů odpovídal závěr, že v případě pohřešování předmětu pojištění (tedy jeho ztrátě) v důsledku krádeže by se plnění pojištěnému dostalo, zatímco kdyby za stejných okolností došlo v důsledku trestného činu třetí osoby ke zničení předmětu pojištění, nikoli.
17. Z uvedených důvodů považoval dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, a proto jej podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
18. Lze shrnout, že v dalším řízení se soudy budou zabývat tím, zda jsou splněny předpoklady pro subjektivní (empirický) výklad právního jednání stran smlouvy. Nebude-li tomu tak, vyloží smlouvu včetně VPP z pohledu osoby v postavení toho, jemuž byl projev vůle určen, přičemž se vyvarují toho, aby dospěly k absurdním závěrům. Nepovede-li ani objektivní (normativní) výklad k jednoznačnému závěru, zváží aplikaci výkladového pravidla contra proferentem obsaženého v § 557 o. z.
19. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními závěry dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu