27 Cdo 2754/2018-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele J. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Mauricem,
advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, PSČ 261 01, za
účasti 1) M. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem
Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, a
2) Družstva nájemníků domu Hradecká 16, Praha 3, se sídlem v Praze 3, Hradecká
2358/16, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 47119870, zastoupeného JUDr.
Petrem Bokotejem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23, PSČ 130
00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
75 Cm 127/2013, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 10. 1. 2018, č. j. 14 Cmo 305/2016-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit Družstvu nájemníků domu Hradecká 16,
Praha 3, na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč, a to do tří dnů od
právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi navrhovatelem a M. V. nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2016, č. j. 75 Cm
127/2013-49, zamítl návrh na určení, že členem Družstva nájemníků domu Hradecká
16, Praha 3, se sídlem v Praze 3, Hradecká 2358/16, identifikační číslo osoby
47119870 (dále též jen „družstvo“), se všemi členskými právy a povinnostmi k
bytu č. 8 ve třetím nadzemním podlaží domu č. p. XY, je navrhovatel (výrok I.),
a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným
usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na dovolatelem zpochybněném
závěru, podle něhož „Dohoda o převodu členského podílu podle článku 14 stanov
Družstva nájemníků Hradecká 16, Praha 3“ (dále též jen „dohoda“) není neurčitá,
neboť z ní je „zcela zřejmý i předmět převodu“, a „individuální práva a
povinnosti určená stanovami spjatá s konkrétním bytem jsou převoditelná jako
celek a nabyvateli na základě takového převodu vznikne plnohodnotné členství“. Tento závěr je přitom zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu,
z níž se podává, že:
1) K platnému vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se
členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a
bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti (členský
podíl) vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s
členstvím v bytovém družstvu (specifikace předmětu převodu), určení, zda jde o
převod úplatný, či bezúplatný a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení
ceny, nebo způsobu jejího určení. 2) Podstatnou náležitostí smlouvy je dále vymezení převáděných práv a
povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a - v případě, že nejsou
převáděny veškerá práva a povinnosti - rovněž určení rozsahu, v němž jsou tato
práva a povinnosti převáděny. Vedle převodu celého členského podílu může totiž
být převedena i taková jeho část, jež je uceleným souborem práv a povinností
způsobilým založit (nové) členství nabyvatele v družstvu, aniž by současně
zaniklo členství převodce (např. převod členských práv a povinností
vztahujících se k jednomu družstevnímu bytu, náleží-li převodci členská práva a
povinnosti vztahující se k více družstevním bytům). 3) Práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu, označovaná též
jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči družstvu,
který může být předmětem právních úkonů zásadně pouze jako celek, nikoliv
některá jeho (dílčí) část či jednotlivé právo (povinnost). 4) Členskými právy a povinnostmi převáděnými dohodou podle § 229 a § 230
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jsou
jednak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke
konkrétnímu bytu (případně garáži apod.), která jsou převoditelná jako celek,
jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke
konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. [5] Srovnej za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo
1378/2006, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2675/2010, a ze dne 10. 9. 2014,
sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek.
[6] Dovolatel se proto s ohledem na výše uvedené závěry mýlí, má-li
zato, že užití pojmu „členský podíl“ v dohodě namísto pojmu „práva a povinnosti
spojená s členstvím v bytovém družstvu“ způsobuje absolutní neplatnost dohody
pro neurčitost předmětu převodu. [7] Namítá-li dovolatel, že dohoda „nestanoví, která konkrétní práva a
povinnosti mají být převedena, a je tedy neurčitá“, Nejvyšší soud tento jeho
názor nesdílí, neboť z dohody oproti mínění dovolatele zcela nepochybně
vyplývá, jak správně uzavřel rovněž odvolací soud, že navrhovatel převedl na M. V. členská práva a povinnosti v družstvu vztahující se k bytu č. 8. [8] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byl převod
členských práv a povinností v družstvu bezúplatný, je rovněž v souladu s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. [9] Z té se podává, že:
1) Není-li předepsána nebo některým z účastníků požadována (§ 272 odst. 1 obch. zák.) písemná forma smlouvy, není vyloučeno, aby ji účastníci uzavřeli
zčásti písemně a zčásti ústně. Pro hodnocení jednání účastníků je rozhodující
jejich vůle při uzavírání smlouvy. 2) Dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém
družstvu uzavřená podle ustanovení § 230 obch. zák. nemusí mít písemnou formu. 3) Zásadně není vyloučeno, aby účastníci uzavřeli smlouvu zčásti písemně
a zčásti ústně. Uvedený závěr se plně prosadí také ve vztahu ke smlouvám o
převodech členských práv a povinností v bytových družstvech. 4) Ačkoli tedy platí, že jednou z obligatorních obsahových náležitostí
smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu je
i stanovení toho, zda je převod úplatný, či bezúplatný, je nutné respektovat,
že v písemné části smlouvy nemusí být zachyceno, zda jsou členská práva a
povinnosti převáděny za úplatu, či bezúplatně (a této okolnosti je také třeba
přizpůsobit dokazování, které je v řízeních o určení členství v bytových
družstvech ovládáno vyšetřovací zásadou). [10] Srovnej zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001, a ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2097/2008, ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1294/2015, ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3804/2010,
ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3279/2015, a ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 27
Cdo 218/2018. [11] Vyšel-li odvolací soud ze skutkových zjištění, podle nichž
„navrhovatel převedl na svého tehdy čtrnáctiletého syna členská práva a
povinnosti vážící se k bytu č. 8“ a „navrhovatel nikdy ani netvrdil, že by na
své nezletilé děti převedl členská práva a povinnosti úplatně a s námitkou
neplatnosti smlouvy přichází skutečně až po 18 letech od uzavření smlouvy“, lze
v poměrech projednávané věci bez jakýchkoliv pochyb usuzovat, že se smluvní
strany (ústně) dohodly na bezúplatnosti převodu členských práv a povinností v
družstvu.
[12] Jelikož se navrhovateli nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího
soudu, podle něhož dohoda není absolutně neplatná pro neurčitost, nezakládá
přípustnost dovolání ani dovolatelem předestřená otázka nemožnosti vydržet věc
(z důvodu absence dobré víry) na základě smlouvy absolutně neplatné z důvodu,
že její předmět není dostatečně určitý. [13] Dovolateli konečně nelze přisvědčit ani v tom, že odvolací soud
vyřešil otázku případného vydržení členského podílu v rozporu s ustálenou
judikaturou Nejvyššího soudu vyjádřenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010. [14] V usnesení sp. zn. 29 Cdo 2398/2010 Nejvyšší soud vycházel ze
skutečnosti, že nájemcem družstevního bytu zůstal i po uzavření dohody o
převodu členského podílu nadále převodce, který také vykonával všechna práva a
povinnosti s tímto nájemním vztahem spojená, přičemž nabyvatel členského podílu
se ani nepokusil chopit se držby nájmu tohoto bytu. Proto se podle Nejvyššího
soudu nabyvatel nestal držitelem členského podílu, a nemohl tak členský podíl
ani vydržet. Poměry projednávané věci jsou však zcela odlišné. [15] Namítá-li dovolatel, že M. V. byt č. 8 nikdy nepřevzal, neuhradil
zápisné a dohodu neschválil, zpochybňuje tím skutkový závěr, ze kterého
odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí a podle něhož družstvo M. V. „na
základě dohody po celou dobu za svého člena považovalo“. [16] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy
nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném
od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a
odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových
zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací
důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání
(srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo
2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). [17] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je
právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené
dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího
soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých
právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003,
uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze
dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[19] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30.
9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu