USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce
nezl. AAAAA (pseudonym), narozeného XY, bytem XY, zastoupeného F. P., otcem
žalobce, narozeným XY, bytem XY, proti žalovanému V. V., narozenému XY, bytem
XY, zastoupenému Mgr. Lucií Palíkovou, advokátkou, se sídlem v Havířově, Dlouhá
třída 461/3, PSČ 736 01, o vyklizení družstevního bytu, vedené u Okresního
soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 320/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2020, č. j. 11 Co 143/2020-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího
řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho
zástupkyně.
[1] Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 61 C
320/2018-77, zamítl žalobu o vyklizení bytu č. XY o velikosti 1+1 s
příslušenstvím v domě č. p. XY na ulici XY, stojícím na pozemku parc. č. st. XY
v k. ú. XY, obci XY (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání
žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z
usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [4] Dovoláním otevřenou otázku, zda V. H. (dále jen „V. H.“) nabyla
družstevní podíl (s nímž je spojeno právo nájmu dotčeného bytu) v dobré víře,
že jej nabývá od oprávněné osoby, a zda jej následně držela v dobré víře, že je
členkou bytového družstva a „majitelkou“ družstevního podílu, po dobu nejméně
tří let, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího
soudu (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 318/2016, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3735/2013,
či ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 81/2017, a v nich citovanou judikaturu). [5] Odvolací soud při hodnocení dobré víry správně přihlédl ke všem
okolnostem případu, tyto okolnosti hodnotil z objektivního (nikoliv ze
subjektivního) hlediska a vzal v úvahu, zda při běžné opatrnosti neměla, resp. nemohla mít držitelka pochybnosti o tom, zda jí „věc“ (družstevní podíl) patří. Zohlednil i to, že V. H. nabyla družstevní podíl na základě smlouvy uzavřené
prostřednictvím realitní kanceláře a zaplatila za něj částku odpovídající
hodnotě tohoto podílu. Před převodem si V. H. u družstva ověřovala, zda
převodkyně (M. M.) „vlastní“ podíl a svědčí jí členství. [6] V souladu s ustálenou judikaturou pak soudy nižších stupňů posoudily
i otázku, zda dobrá víra V. H. nebyla zpochybněna tím, že ji v roce v roce 2010
navštívil osobně (a následně ji i jednou telefonicky kontaktoval) otec
dovolatele s tím, že požaduje finanční vyrovnání pro syna. Jejich podrobně
odůvodněnému závěru (srov. s. 5 rozsudku soudu prvního stupně, resp. s. 4 a 5
rozsudku odvolacího soudu) nelze ničeho vytknout. [7] Správným (a ustálené judikatuře odpovídajícím) je pak i závěr, podle
něhož V. H. družstevní podíl k 1. 1. 2012 nabyla vydržením, a dne 19. 2. 2016
jej převedla jako jeho vlastník a člen družstva na žalovaného. [8] Posouzení dobré víry V. H. učiněné odvolacím soudem (i soudem
prvního stupně) nelze v žádném případě považovat za zjevně nepřiměřené (k
předpokladům, za nichž Nejvyšší soud přezkoumává posouzení dobré víry držitele
učiněné soudy nižších stupňů viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000, ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3071/2012,
či ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1449/2013, či ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1195/2020). [9] Přípustným dovolání nečiní ani otázka „konkurence titulů“ – vydržení
třetí osobou (V. H. k 1. 1. 2012) a konstitutivního rozsudku o nabytí
vlastnického práva (dle obsahu dovolání dovolatel odkazuje na rozsudek
Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2012, č. j. 54 C 101/2010-70, jímž
bylo určeno, že dovolateli připadá členský podíl v Bytovém družstvu XY, který
nabyl právní moci dne 30. 4. 2013). Jak se totiž podává výslovně z § 159a odst. 1 o. s. ř.
a z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, rozhodnutí, byť
konstitutivní, neváže toho, kdo nebyl účastníkem řízení (v tomto případě V. H.), a nemůže se tudíž dotknout práv V. H. (vlastnického práva nabytého
vydržením) [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2675/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22
Cdo 2209/2015]. [10] Taktéž otázku délky vydržecí doby vyřešily soudy nižších stupňů v
souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010), když správně
reagovaly i na požadavky Ústavního soudu, vyslovené v nálezu ze dne 2. 4. 2019,
sp. zn. IV. ÚS 2000/18. [11] V poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 byl podíl považován
za jinou majetkovou hodnotu podle § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Při
úvaze o analogické aplikaci právní úpravy vydržení (§ 134 obč. zák.) přitom
nelze přehlédnout, že podíl v obchodní korporaci se svojí povahou (i v právní
úpravě účinné do 31. 12. 2013) blížil k movitým věcem. Řečené pak platí i pro
podíl v bytovém družstvu, s nímž bylo spojeno právo nájmu konkrétního bytu. [12] Nejvyšší soud si je vědom skutečností, popisovaných Ústavním soudem
v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2000/18, odst. 35, a sám z nich ve své judikatuře
vychází (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27
Cdo 5168/2017, uveřejněný pod číslem 67/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo
2711/2019). [13] Nicméně při posuzování délky vydržecí doby nelze přehlédnout
rozdíly mezi vlastnictvím bytové jednotky (tedy věci nemovité) a „vlastnictvím“
podílu v bytovém družstvu. [14] Právo k družstevnímu podílu se nezapisuje do veřejného seznamu
(oproti vlastnickému právu k bytové jednotce) a jeho vznik není na takový zápis
vázán. Postavení člena bytového družstva je – oproti postavení vlastníka bytové
jednotky – slabší. Členu bytového družstva svědčí k bytu toliko nájemní právo,
byt sám je ve vlastnictví družstva. Člen bytového družstva navíc může být za
splnění zákonných předpokladů vyloučen z bytového družstva, a ztratit tak
(spolu s nájemním právem k bytu) právo disponovat s družstevním podílem. [15] Pojetí, podle něhož je třeba pro účely vydržení považovat podíl v
bytovém družstvu za věc movitou (resp. aplikovat na něj právní úpravu vydržení
věcí movitých), potvrdil i legislativní vývoj. Nový občanský zákoník totiž
upravuje podíl v obchodní korporaci, včetně podílu v bytovém družstvu, jako věc
nehmotnou movitou [srov. § 498 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále
jen „o. z.“) a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29
Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, odst. 28]. Vydržecí doba činí podle § 1091 odst. 1 o. z. tři roky. [16] Lze dodat, že obecně není vyloučeno, aby právo užívat bytovou
jednotku (či jinou nemovitost) bylo spojeno i s podílem ve společnosti s
ručením omezeným, popř.
s podílem v akciové společnosti. Přitom není pochyb, že
kmenový list či akcie jsou věcmi movitými, a vydržení vlastnického práva k nim
se řídí – bez ohledu na povahu práv s nimi spojených – úpravou movitých věcí. [17] Nejvyšší soud proto setrvává na závěru, podle něhož se na podíl v
bytovém družstvu i za účinnosti právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 aplikovala
(analogicky) právní úprava vydržení věcí movitých.
[18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. 1. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu