29 Cdo 2649/2022-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobkyně Mgr. Bc. Lenky Winkelhoferové, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou,
Brněnská 2282/41, PSČ 591 01, jako insolvenční správkyně dlužníka SDS EXMOST
spol. s r. o., identifikační číslo osoby 49454501, proti žalovanému
Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizaci, se sídlem v
Praze 4, Na Pankráci 546/56, PSČ 145 05, identifikační číslo osoby 65993390,
zastoupenému JUDr. Ondřejem Hladkým, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Politických vězňů 1511/5, PSČ 110 00, o zaplacení částky 8.639.760 Kč, o
procesním nástupnictví na straně žalobce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4
pod sp. zn. 16 C 159/2019, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 19. dubna 2022, č. j. 16 Co 91/2022-187, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2022, č. j. 16 Co
91/2022-187, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 4. září 2019, se
žalobkyně (Mgr. Bc. Lenka Winkelhoferová, jako insolvenční správkyně
dlužníka SDS EXMOST spol. s r. o.) domáhala vůči žalovanému (Ředitelství silnic
a dálnic ČR, státní příspěvkové organizaci) zaplacení částky 8.639.760 Kč do
majetkové podstaty dlužníka, s tím, že žalovaný se na úkor dlužníka bezdůvodně
obohatil neoprávněným čerpáním bankovní záruky zřízené dlužníkem ve prospěch
žalovaného u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., k zajištění
řádného plnění povinností ze smlouvy o dílo, kterou dlužník (jako zhotovitel)
uzavřel s žalovaným (jako objednatelem) dne 10. listopadu 2014.
2. Výrokem usnesení ze dne 2. února 2022, č. j. 16 C 159/2019-170 (které
neobsahovalo odůvodnění), obvodní soud připustil podle ustanovení § 107a odst.
2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“),
aby na místo dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení „nabyvatelka práva“ Šmíd
pohledávky a pojištění s. r. o. (od 18. února 2022 pod obchodní firmou Šmíd
pohledávky s. r. o., dále jen „společnost Š“), neboť to navrhla žalobkyně,
která po zahájení řízení smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31. ledna 2022
(dále jen „postupní smlouva“) postoupila žalobou uplatňovaný nárok společnosti
Š, jež se svým vstupem do řízení namísto žalobkyně souhlasila.
3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. dubna 2022,
č. j. 16 Co 91/2022-187, potvrdil usnesení obvodního soudu.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 107a o. s. ř. a odkazuje též na
závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21
Cdo 306/2003, uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 31/2004“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí
Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího
soudu], a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo
708/2002, uveřejněném pod číslem 37/2004 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 37/2004“)
– dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
5. Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na
jeho místo, soud ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá, zda
jde vůbec o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují
převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost nastala, a zda je
způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva. Otázkou, zda je žalobce
skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní
skutečnosti toto právo bylo převedeno (nebo přešlo) na jiného, se nezabývá,
neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle
ustanovení § 107a o. s. ř. (spadá již do posouzení věci samé).
6. Podle „rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 821/2013“ (správně jde o rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 821/2013, uveřejněný v
časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročníku 2016, pod číslem 17) při zpeněžení
úpadcovy pohledávky prodejem mimo dražbu jejím úplatným postoupením třetí osobě
podle ustanovení § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále
též jen „obč. zák.“), není správce konkursní podstaty úpadce vázán dohodou
úpadce a jeho dlužníka zakazující postoupení pohledávky bez souhlasu úpadcova
dlužníka. Toto rozhodnutí lze použít i za nové právní úpravy. Navíc dle § 1881
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), nezpůsobuje
porušení zákazu postoupení pohledávky neplatnost postupní smlouvy [zákaz působí
pouze mezi stranami, přičemž jeho porušení nemá vliv na postoupení pohledávky
třetí osobě (postupníkovi) a projeví se pouze ve vzniku odpovědnostního vztahu]
.
7. Nelze též dovodit, že by žalobkyně sledovala postoupením pohledávky zneužití
práva ve smyslu § 2 o. z. Skutečnost, že postupník má základní kapitál 10.000
Kč, sama o sobě ničeho nevypovídá o zneužití práva insolvenčním správcem.
8. Obvodní soud nepochybil ani tím, že své rozhodnutí nezdůvodnil, neboť důvody
vyplývají z výroku napadeného usnesení (§ 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Při
rozhodování dle § 107a o. s. ř. soud obvykle nenařizuje jednání (vychází z
obsahu spisu a z listin předložených žalobcem a rozhoduje zpravidla bez slyšení
druhé strany). Žalobkyně (pak) doložila smlouvu o postoupení pohledávky, tedy
listinu, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod práva a která je
způsobilá mít za následek převod vymáhaného práva.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyly vyřešeny, jakož i na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
10. Za dovolacím soudem neřešené má dovolatel následující otázky:
[1] Je-li z obsahu spisu zřejmé, že smlouva o postoupení pohledávky je
absolutně neplatná, je k tomu soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti při
rozhodování o procesním nástupnictví? (otázka č. 1)
[2] Je namístě aplikace ustanovení § 283 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [tedy postoupení
pohledávky insolvenčním správcem], jestliže postupovaná pohledávka již zanikla,
a to v důsledku jednostranného započtení (respektive v důsledku automatického
zániku)? (otázka č. 2)
11. Ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu nerespektoval odvolací soud
podle dovolatele tím, že se odchýlil od závěrů:
[1] rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010
(otázka č. 3);
[2] rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009,
sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 [správně jde o rozsudek velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem
61/2010 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 61/2010“)] (otázka č. 4);
[3] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2013, sp. zn. 30 Cdo
222/2013, nebo „rozsudku“ (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne „20.
května 2001“ (správně 20. května 2015), sp. zn. 30 Cdo 502/2015 (otázka č. 5);
[4] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2005, sp. zn. 33 Odo
213/2004 (otázka č. 6);
[5] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 2668/2017
(otázka č. 7).
12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby
Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil obvodnímu soudu
k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k otázkám, jež
má za neřešené, následovně:
K otázce č. 1 (Ke zkoumání absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení
pohledávky)
14. Potud dovolatel míní, že při rozhodování o procesním nástupnictví podle §
107a o. s. ř. je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti k absolutní
neplatnosti postupní smlouvy, která vyšla najevo v průběhu řízení, a že v
dotčeném ohledu je nasnadě revize nebo upřesnění závěrů obsažených v R 61/2010
(jež má za vnitřně rozporné a které podle něj do jisté míry koliduje s právním
principem a právním názorem dovolacího soudu vysloveným např. v usneseních
Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 222/2013 a sp. zn. 30 Cdo 502/2015). Přitom
poukazuje na to, že Ústavní soud uzavřel v nálezu ze dne 9. února 2012, sp.
zn. III. ÚS 468/11 [jde o nález uveřejněný pod číslem 30/2012 Sbírky nálezů a
usnesení Ústavního soudu, které je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního
soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu], že při
aplikaci § 107a o. s. ř. nemohou soudy postupovat formalisticky.
K otázce č. 2 (K aplikaci ustanovení § 283 odst. 1 insolvenčního zákona)
15. U této otázky dovolatel dovozuje, že postup podle § 283 odst. 1
insolvenčního zákona je „zcela vyloučen“, jde-li o neexistující (zaniklou)
pohledávku.
16. K otázkám, jež má za vyřešené v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu, uplatňuje dovolatel následující argumentaci:
K otázce č. 3 (K rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4118/2010)
17. Usnesení obvodního soudu neobsahuje základní náležitosti dle § 169 o. s. ř.
(nemá žádné odůvodnění), přičemž povaha věci vylučovala aplikaci § 169 odst. 2
o. s. ř., jelikož návrh dle § 107a o. s. ř. nebyl doručen dovolateli. Možnost
vydání usnesení bez odůvodnění je přitom dle označeného ustanovení vyloučena u
„usnesení, jimž někdo odporoval“. Usnesení odvolacího soudu pak je
nepřezkoumatelné proto, že ten se nevypořádal s odvolací námitkou
nepřezkoumatelnosti usnesení obvodního soudu (pro absenci odůvodnění).
K otázce č. 4 (K rozporu s R 61/2010)
18. Oba soudy v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu připustily
procesní nástupnictví společnosti Š, ač z obsahu spisu plyne, že neexistuje
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení, jelikož postupní smlouva je absolutně neplatná.
K otázce č. 5 (K rozporu s usneseními Nejvyššího
soudu sp. zn.
30 Cdo 222/2013 a sp. zn. 30 Cdo 502/2015)
19. Postupní smlouva je neplatná, jelikož ke dni jejího podpisu (31. ledna
2022) již neexistovala postupovaná pohledávka (zanikla jednostranným započtením
provedeným dopisem dovolatele z 24. listopadu 2020).
K otázce č. 6 (K rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 213/2004)
20. Předmětem postoupení může být jen existující určitá pohledávka.
K otázce č. 7 (K rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2668/2017)
21. Soudy porušily právo dovolatele na spravedlivý proces, jelikož obvodní soud
mu nedoručil návrh na procesní nástupnictví dle § 107a o. s. ř. a odvolací soud
toto pochybení nenapravil.
22. Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, majíc
za to, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu a dovolatel nedoložil, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právní
otázky dovolacím soudem neřešené.
23. Společnost Š má ve vyjádření dovolání za nedůvodné.
III. Přípustnost dovolání
24. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
25. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o.
s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z
omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení
procesní otázky uplatnění § 283 odst. 1 insolvenčního zákona při zkoumání
procesního nástupnictví, jakož i v posouzení procesní otázky, zda (případně za
jakých podmínek) usnesení soudu prvního stupně o procesním nástupnictví podle §
107a o. s. ř. nemusí obsahovat odůvodnění, jde o věc dovolacím soudem beze
zbytku neřešenou.
26. Další dovolatelem předestřené právní otázky se rovněž týkají procesního
práva a pojí se (ve vazbě na výklad § 107a o. s. ř.) i s (tvrzenými) vadami
řízení a rozhodnutí. Existenci takových vad zkoumá dovolací soud u přípustného
dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), takže Nejvyšší soud
neshledává účelným zabývat se (poté, co dovolání připustil pro řešení otázek
označených v předchozím odstavci, samostatně přípustností dovolání k těmto
dalším otázkám; s námitkami, jež dovolatel potud vznáší, se Nejvyšší soud
vypořádá v mezích přípustného dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
27. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním –
zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
28. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
29. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
občanského soudního řádu, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a
insolvenčního zákona [ve znění, jež od uzavření smlouvy o dílo (10. listopadu
2014) nedoznalo změn]:
§ 107a (o. s. ř.)
(1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci
rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo
převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do
řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107. (2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím
souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho,
kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním
žaloby zůstávají zachovány. (3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně. § 169 (o. s. ř.)
(1) Není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který
soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků,
jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný
opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a
o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení. (2) Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na
předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu
důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo
jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení
řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění
nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé,
připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě
jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení
uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí. (…)
§ 1879 (o. z.)
Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako
postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). § 1881 (o. z.)
(1) Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání
dlužníka a věřitele nevylučuje. (2) Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by
se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. § 1885 (o. z.)
(1) Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel
postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době
postoupení trvala, a ručí za její dobytnost. To neplatí, pokud postupník věděl,
že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná. (2) Postupitel neodpovídá za dobytnost postoupené pohledávky, stala-li
se nedobytnou až po postoupení buď náhodou, anebo nedopatřením postupníka. Nedopatření lze postupníku přičíst zejména tehdy, pokud nevymáhá pohledávku bez
zbytečného odkladu poté, co se stala splatnou nebo odloží-li splatnost
pohledávky.
(…)
§ 283 (insolvenčního zákona)
(1) Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého
majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za
zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho
peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení
dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce
omezen. (…)
30. Ve výše ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným
právním otázkám následující závěry:
31. Pro odpověď na otázku č. 2 (K aplikaci ustanovení § 283 odst. 1
insolvenčního zákona), pro kterou Nejvyšší soud připustil dovolání, je nezbytné
se nejprve vyjádřit k otázce č. 1 (Ke zkoumání absolutní neplatnosti smlouvy o
postoupení pohledávky), neboť ta pojmenovává obecný právní rámec, z nějž teprve
lze odvodit možné odchylky pro poměry insolvenční úpravy.
32. Již v R 31/2004 Nejvyšší soud vysvětlil, že právní skutečností, s níž
právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka
řízení (§ 107 odst. 1 o. s. ř.), je u pohledávek (typově) smlouva o postoupení
pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák., a že (tamnímu)
odvolacímu soudu nelze vytýkat, že (při rozhodování o procesním nástupnictví
podle § 107a o. s. ř.) nezkoumal platnost takové smlouvy, jelikož touto otázkou
se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s.
ř. nezabývá (týká se posouzení věci samé). V R 37/2004 Nejvyšší soud dodal, že
předmětem řízení o návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené
právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného,
dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, neboť takové posouzení se týká již
posouzení věci samé. Podstatné je, aby bylo prokázáno, že nastala právní
skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení (§ 107a odst. 1 o. s. ř.). K tomu zopakoval,
že takovou právní skutečností je nepochybně i smlouva o postoupení pohledávky
ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák. Závěry plynoucí z R 31/2004 a R
37/2004 Nejvyšší soud potvrdil (zopakoval) např. též v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 209/2010, uveřejněném pod číslem
15/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 15/2012“), nebo v usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 6. září 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněném pod číslem
21/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 21/2018“). Nejvyšší soud rovněž v
judikatuře týkající se právní úpravy hmotného práva účinné do 31. prosince 2013
již v některých případech vyloučil smlouvu o postoupení pohledávky jako právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení (§ 107 odst. 1 o. s. ř.). Srov. pro případ, že
předmětem smlouvy o postoupení pohledávky je směnka na řad, např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, uveřejněný v
časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2006, pod číslem 10, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 1634/2012.
33. K platnosti závěrů plynoucích z R 31/2004, R 37/2004, R 15/2012 a R 21/2018
se Nejvyšší soud přihlásil i pro poměry úpravy obsažené v ustanovení § 1879
a násl. o. z.; učinil tak např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne
5. března 2018, sp. zn. 32 Cdo 5847/2017, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 21 Cdo 3628/2018; 21 Cdo 3430/2018.
34. V poměrech dané věci uplatňuje žalobkyně vůči žalovanému nárok na vydání
majetkového prospěchu, jímž se v době od 1. ledna 2014 bezdůvodně obohatil na
úkor dlužníka (neoprávněným čerpáním bankovní záruky sjednané k zajištění
řádného plnění povinností ze smlouvy o dílo ze dne 10. listopadu 2014). Změna v
osobě věřitele takové pohledávky smlouvou o jejím postoupení pak podléhá režimu
úpravy obsažené v ustanovení § 1879 a násl. o. z., přičemž předmětem postoupení
je pohledávka, u které zákon nevylučuje smlouvu o postoupení pohledávky jako
právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva účastníka řízení.
35. Jinak řečeno (shrnuto), je-li předmětem sporu právo na vydání bezdůvodného
obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., je smlouva o postoupení
takové pohledávky (uzavřená podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. po zahájení
řízení) právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva
účastníka řízení (žalobce) [§ 107 odst. 1 o. s. ř.]. Navrhne-li žalobce
(postupitel), aby na základě takové smlouvy vstoupil do řízení na jeho místo
nabyvatel postoupené pohledávky (postupník), není předmětem řízení o takovém
návrhu posouzení, zda pohledávka, jež měla být onou smlouvou převedena na
postupníka, dosavadnímu účastníku řízení (žalobci, postupiteli) svědčí (zda v
právu existuje); takové posouzení se týká již posouzení věci samé. Podstatné je
jen to, aby bylo prokázáno, že předmětná právní skutečnost nastala (že je zde
smlouva o postoupení pohledávky); platnost smlouvy o postoupení pohledávky se
při rozhodování o takovém návrhu nezkoumá a zkoumat nemá.
36. Dovolací argumentace k otázce č. 1 tedy neobstojí. Její přijetí v podobě
prosazované dovolatelem by ve skutečnosti ve zjevném rozporu se zřetelně
projevenou vůlí zákonodárce vtělenou v textu § 107a o. s. ř. vracelo institut
procesního nástupnictví při singulární sukcesi do doby před 1. lednem 2001, kdy
občanský soudní řád tuto otázku výslovně neupravoval (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. 2 Cdon 554/96, uveřejněný v časopise
Soudní judikatura, číslo 2, ročníku 1997, pod číslem 11, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 18. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 1495/96, uveřejněný v časopise
Soudní judikatura, číslo 10, ročníku 1997, pod číslem 82, nebo nález Ústavního
soudu ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. I. ÚS 531/98, uveřejněný pod číslem
171/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
37. Úprava obsažená v § 107a o. s. ř. se stala součástí občanského soudního
řádu s účinností od 1. ledna 2001, po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony. Nejvyšší soud potud poukazuje na obsah
důvodové zprávy k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 30/2000 Sb. (tento
vládní návrh projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve
svém 3. volebním období 1998 - 2002 jako tisk č. 257). Ve zvláštní části
důvodové zprávy [K bodu 143 (§ 107a)] se na dané téma výslovně uvádí, že:
„Soud může (…) návrhu žalobce vyhovět jen tehdy, jestliže se prokáže, že
žalobcem tvrzená právní skutečnost nastala. Soud tu tedy – a to i
prostřednictvím dokazování – zkoumá, zda k tvrzené právní skutečnosti opravdu
došlo; otázkami, zda tu právo nebo povinnost, které měly být převedeny nebo
které měly přejít na jiného, ve skutečnosti byly nebo zda k převodu nebo
přechodu práva nebo povinnosti opravdu došlo, se však nezabývá, neboť se týkají
již posouzení věci samé, které lze vyjádřit nikoliv při zkoumání procesního
nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé.“
38. Z obecného právního rámce podaného při odpovědi na otázku č. 1 pak plyne i
odpověď na otázku č. 2 (K aplikaci ustanovení § 283 odst. 1 insolvenčního
zákona). Z dikce § 283 odst. 1 třetí věty části věty před středníkem
insolvenčního zákona především plyne, že (při řešení úpadku konkursem) i
úplatné postoupení dlužníkových pohledávek je zpeněžením majetkové podstaty
(srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo
2435/2019, uveřejněný pod číslem 19/2022 Sb. rozh. obč.). Určuje-li ustanovení
§ 283 odst. 1 třetí věty části věty za středníkem insolvenčního zákona, že
ujednáními, která tomu brání (rozuměj brání úplatnému postoupení dlužníkových
pohledávek), není insolvenční správce omezen, pak tím cílí na možná omezení
postupitelnosti pohledávek plynoucí z dohody insolvenčního dlužníka (coby
věřitele) s jeho dlužníkem, jež mají nebo mohou mít hmotněprávní podklad
především v ustanovení § 525 odst. 2 obč. zák. (pro pohledávky vzniklé do 31.
prosince 2013) a v ustanovení § 1881 odst. 1 o. z. (pro pohledávky vzniklé v
době od 1. ledna 2014).
39. Požadavek, aby při rozhodování o návrhu žalobce podle § 107a o. s. ř. soud
zkoumal, zda v případě, že právní skutečností, s níž právní předpisy spojují po
zahájení řízení převod práva účastníka řízení (žalobce), je smlouva o
postoupení pohledávky, je předmětem postoupení existující (nikoli zaniklá)
pohledávka (prosazovaný dovolatelem), odporuje textu § 107a o. s. ř. i ustálené
judikatuře Nejvyššího soudu rozebrané výše při odpovědi na otázku č. 1. Žádnou
zvláštní odchylku od pravidla vyjádřeného v § 107a o. s. ř. při úplatném
postoupení pohledávek v průběhu sporů, které insolvenční správce dlužníka vede
s dlužníky insolvenčního dlužníka (coby věřitele), neobsahuje ani insolvenční
zákon.
40. Odpověď na otázku č. 2 tedy zní tak, že navrhne-li insolvenční správce
dlužníka jako žalobce ve sporu, ve kterém vymáhá po žalovaném tvrzenou
pohledávku (insolvenčního) dlužníka z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého v
době od 1. ledna 2014, aby [proto, že pohledávku po zahájení řízení zpeněžil
tím, že ji na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupil za úplatu (§
283 odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona)] nabyvatel postoupené pohledávky
(postupník) vstoupil do řízení na jeho místo, není ani s přihlédnutím k
ustanovením insolvenčního zákona předmětem řízení o takovém návrhu posouzení,
zda pohledávka, jež měla být onou smlouvou převedena na postupníka, v právu
existuje a zda smlouva o postoupení pohledávky je platná.
K otázce č. 3 (K rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4118/2010)
41. K této otázce Nejvyšší soud především uvádí, že posouzení, zda usnesení,
jímž soud podle § 107a o. s. ř. vyhoví návrhu žalobce, aby (vzhledem k tomu, že
po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod práva žalobce, o něž v řízení jde) na jeho místo vstoupil do řízení
nabyvatel tohoto práva, nemusí podle § 169 odst. 2 o. s. ř. obsahovat
odůvodnění, není závislé na řešení otázky, zda řízení, jež takovému usnesení
předcházelo, je postiženo některou ze zmatečnostních vad řízení uvedených v §
229 o. s. ř. [existenci takové vady zkoumá soud samostatně bez zřetele k tomu,
zda byly splněny předpoklady pro vydání usnesení, které neobsahuje (nemusí
obsahovat) odůvodnění].
42. Poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4118/2010 je
pak argumentačně bezcenný, jelikož ten se vztahuje k náležitostem písemného
vyhotovení rozsudku, který musí být odůvodněn, nikoli k předpokladům, za nichž
lze vydat usnesení bez odůvodnění.
43. Argumentuje-li dovolatel tím, že možnost vydání usnesení bez odůvodnění je
vyloučena u „usnesení, jimž někdo odporoval“, jde o argumentaci neúplnou,
pojmenovávající pouze jeden z případů vypočtených pro možnost vydání usnesení
bez odůvodnění v ustanovení § 169 odst. 2 věty první o. s. ř. Předmětné
usnesení je usnesením, kterým bylo rozhodnuto „nikoli ve věci samé“ [
rozhodnutím ve věci samé by bylo věcné rozhodnutí o podané žalobě (k pojmu „věc
sama“ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2
Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/1998 Sb. rozh. obč., nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2499/98, uveřejněné pod
číslem 2/2001 Sb. rozh. obč.)]. Předpoklady, za nichž odůvodnění nemusí
obsahovat usnesení, kterým bylo rozhodnuto „nikoli ve věci samé“, upravuje
ustanovení § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Podmínkou vydání takového
(neodůvodněného) usnesení je, že to „připouští povaha této věci“ a zároveň, že
je „z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto“ (§
169 odst. 2 věta druhá část věty před středníkem o. s. ř.). Jsou-li oba tyto
předpoklady splněny (a soud proto vydá usnesení bez odůvodnění), uvedou se ve
výroku usnesení zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí (§
169 odst. 2 věta druhá část věty za středníkem o. s. ř.).
44. S přihlédnutím k tomu, co bylo řečeno shora o podmínkách, za nichž soud
rozhoduje o procesním nástupnictví na straně žalobce podle § 107a o. s. ř., je
zjevné, že usnesení, jímž soud podle § 107a o. s. ř. vyhoví návrhu žalobce,
aby (vzhledem k tomu, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž
právní předpisy spojují převod práva žalobce, o něž v řízení jde) na jeho místo
vstoupil do řízení nabyvatel tohoto práva, patří svou povahou k usnesením,
která nemusí podle § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. obsahovat odůvodnění.
Druhý předpoklad (aby „z obsahu spisu bylo zřejmé, na základě jakých
skutečností bylo rozhodnuto“) je tam, kde právní skutečností, s níž právní
předpisy spojují převod práva žalobce, o něž v řízení jde, má být smlouva o
postoupení pohledávky, typově naplněn tím, že předmětná smlouva je součástí
spisového materiálu, jakož i tím, že ze spisového materiálu plyne souhlas toho,
kdo má vstoupit do řízení na místo žalobce (§ 107a odst. 2 o. s. ř.). Oba
uvedené předpoklady jsou v dané věci splněny (srov. postupní smlouvu č. l.
161-163 a souhlas společnosti Š se vstupem do řízení, č. l. 169).
45. Výtkou, že usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, jelikož ten se
nevypořádal s odvolací námitkou nepřezkoumatelnosti usnesení obvodního soudu
(pro absenci odůvodnění), vystihuje dovolatel z obsahového hlediska vadu
řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [vadu, k jejíž
existenci přihlíží dovolací soud u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§
242 odst. 3 o. s. ř.)]. Poměřováno obsahem napadeného usnesení taková vada dána
není, když odvolací soud se s touto námitkou výslovně vypořádal; srov.
reprodukci jeho rozhodnutí v odstavci 8. shora, jakož i odstavec 8. odůvodnění
usnesení odvolacího soudu). Míru reakce odvolacího soudu na předmětnou odvolací
námitku shledává dovolací soud dostatečnou též s přihlédnutím k tomu, že tato
námitka se v zásadě omezila jen na výhradu, že usnesení neobsahuje odůvodnění
(k předpokladům pro vydání usnesení bez odůvodnění se odvolání (podání datované
17. února 2022, č. l. 173-177) nevyjadřuje.
K otázce č. 4 (K rozporu s R 61/2010)
46. Odpověď na otázku č. 4 plyne již z toho, co Nejvyšší soud uvedl shora k
otázkám č. 1 a 2. Odkaz dovolatele na R 61/2010 je argumentačně bezcenný,
jelikož toto rozhodnutí se vyjadřovalo k rozhodnutí „o věci samé“ (k rozhodnutí
o podané žalobě) a nikoli k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o.
s. ř. (k předpokladům, za nichž lze takové rozhodnutí vydat). Platnost smlouvy
o postoupení pohledávky soud při rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. nezkoumá (a
dovolání je i potud neopodstatněné).
K otázkám č. 5 a 6 (K rozporu s usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo
222/2013, sp. zn. 30 Cdo 502/2015 a sp. zn. 33 Odo 213/2004)
47. K otázkám č. 5 a 6 Nejvyšší soud především uvádí, že také odkaz dovolatele
na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 222/2013, sp. zn. 30 Cdo 502/2015
a sp. zn. 33 Odo 213/2004 je argumentačně bezcenný. Ona usnesení jsou
usneseními, jimiž Nejvyšší soud odmítl podaná dovolání jako nepřípustná.
Nebyla-li dovolání v oněch věcech přípustná, nemohl z nich ani plynout
meritorní právní názor, který by mohl [ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích (ve znění pozdějších předpisů)] jakkoli zavazovat Nejvyšší
soud (i odvolací soud) při meritorním zkoumání dovoláním předestřených právních
otázek. Jediné, co z usnesení o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost může
plynout, je nemožnost Nejvyššího soudu zabývat se danou věcí meritorně. Srov.
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. září 2017, sp. zn. II. ÚS 1383/17,
usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 9. října 2019, sp. zn. 31 Cdo 2389/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 13. prosince 2022, sp. zn. 30 Cdo 3113/2022, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 18. ledna 2023, sp. zn. 29 Cdo 106/2022, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 29 Cdo 899/2022.
48. Představu dovolatele, že pro účely rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. má
význam platnost smlouvy o postoupení pohledávky (otázka č. 5), a to, zda
předmětem postoupení je existující určitá pohledávka (otázka č. 6), vyvrátil
Nejvyšší soud jako mylnou již při odpovědích na otázky č. 1 a 2.
K otázce č. 7 (K rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2668/2017)
49. Námitkou, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, jelikož
obvodní soud mu nedoručil návrh na procesní nástupnictví dle § 107a o. s. ř. a
odvolací soud toto pochybení nenapravil, vystihuje dovolatel z obsahového
hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř., k níž
Nejvyšší soud přihlíží u přípustného dovolání rovněž z úřední povinnosti (§ 242
odst. 3 o. s. ř.).
50. Z obsahu spisu se přitom podává, že obvodní soud vskutku dovolateli
nedoručil návrh žalobkyně na vstup společnosti Š do řízení na její místo (podle
§ 107a o. s. ř.). Stejně tak se ze spisu podává, že ač dovolatel na tuto
skutečnost v rámci podaného odvolání výslovně upozornil (srov. č. l. 174 p.
v.), odvolací soud to ignoroval a nápravu nezjednal. Touto nedbalostí zatížil
odvolací soud odvolací řízení zmatečnostní vadou řízení dle § 229 odst. 3 o. s.
ř. Srov. vedle dovolatelem zmíněného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo
2668/2017 např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2019, sp. zn. 29
Cdo 778/2018.
51. Pro existenci popsané zmatečností vady řízení proto Nejvyšší soud, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení
zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s.
ř.).
52. Vzhledem k tomu, že návrh žalobkyně na vstup společnosti Š do řízení
(podání datované 31. ledna 2022, č. l. 160) Nejvyšší soud doručil dovolateli v
průběhu dovolacího řízení (dne 22. února 2022), bude odvolací soud (též s
přihlédnutím k možným novým námitkám dovolatele k takovému návrhu) v další fázi
řízení vycházet z toho, že pro účely projednání podaného odvolání došlo ke
zhojení předmětné závady po vydání napadeného usnesení (sama o sobě již taková
závada v doručení nemůže být důvodem zrušení usnesení obvodního soudu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu