30 Cdo 2493/2023-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a
soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce
P. B., proti žalované JUDr. Marcele Dvořáčkové, soudní exekutorce se sídlem v
Hradci Králové, U Soudu 276/3, o zaplacení částky 4 890 000 Kč, vedené u
Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 33/2022, o dovolání žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2023, č. j. 26 Co
115/2023-130, takto:
I. Dovolání se v části směřující proti výrokům usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2023, č. j. 26 Co 115/2023-130, kterými byly
potvrzeny výroky II a III usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15.
2. 2023, č. j. 15 C 33/2022-123, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího
řízení, odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se řízení o dovolání zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 2.
2023, č. j. 15 C 33/2022-123, zastavil řízení o žalobcově dovolání podanému
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2022, č. j. 19 Co
137/2022-97 (výrok I), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení (výrok II), a konečně rozhodl, že řízení o žádosti žalobce o
osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení se zastavuje (výrok III).
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením
zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I
usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II
usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu v jeho celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, o němž
Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen
„o. s. ř.“.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není
přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není
přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od
soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Potvrdil-li odvolací soud napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně
mimo jiné i v jeho výrocích, kterými bylo zastaveno řízení o žalobcově žádosti
o přiznání osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení a rozhodnuto o
nákladech řízení, jež bylo před prvostupňovým soudem vedeno, není v souladu s
citovanými zákonnými ustanoveními v tomto rozsahu dovolání proti napadenému
rozhodnutí přípustné, což platí rovněž o výroku napadeného rozhodnutí řešícího
otázku nákladů odvolacího řízení. V této části proto Nejvyšší soud podané
dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Co se týče zbývající části žalobcova dovolání směřujícího proti usnesení
odvolacího soudu, pak žalobce při jeho podání nebyl zastoupen advokátem. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto
ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být
sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem,
notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v § 21 o. s. ř, která
má právnické vzdělání. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241,
postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno
opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat
v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky
uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3
věta třetí o. s. ř.). Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o
dovolání meritorně rozhodnout. Jak již bylo zmíněno, žalobce není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo
notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Poté, co o
žalobcově požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů bylo v tomto řízení
pravomocně rozhodnuto, a to zamítavě (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne
9. 3. 2022, č. j. 15 C 33/2022-63, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze
dne 19. 5. 2022, č. j. 19 Co 99/2022-86), žalobce svým podáním doručeným
prvostupňovému soudu dne 13. 9. 2022 znovu požádal, aby mu byl zástupce z řad
advokátů ustanoven, a to tentokrát v souvislosti s jeho výše zmíněným dovoláním
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2022, č. j. 19 Co
137/2022-97. Tomuto jeho požadavku však rovněž nebylo vyhověno, jak patrno z
usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2022, č. j. 15 C 33/2022-109, ve
spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 11. 2022, č. j. 19 Co
217/2022-118, jež nabylo právní moci dne 23. 12. 2022, načež bylo dotčené
dovolací řízení zastaveno.
Přestože žalobce v souvislosti s nyní řešeným
dovoláním již nebyl soudem prvního stupně znovu vyzván, aby si pro dovolací
řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal
řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený
nedostatek žalobcova zastoupení nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je
tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že
žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po
žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy,
přičemž v těchto řízeních přistupuje k hojnému využívání opravných prostředků
zahrnujících též četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého
počínání je pak mj. i to, že si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení
kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných
paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku
povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž
podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž
podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, proti němuž
podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž
podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze
dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo
3669/2020, nebo ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1940/2022). Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem,
který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k
opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu
uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně
konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku
právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli
takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové
situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení,
neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci
lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem.
Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně
poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v
konkrétním případě jako neúčelné.“
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením
dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost
zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního
poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v tomto
řízení i v celé řadě dalších podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této
povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních
poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020). Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce
nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení ani o zbývající části jeho
dovolání, která směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
výrok usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení vedeného
proti usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 7. 2022, č. j. 19 Co 137/2022-97, a
proto dovolací řízení v této části podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2023
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu