33 Cdo 685/2024-562
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně KARLŠTEJNSKÁ a.s., se sídlem Jinočany, Karlštejnská 9, identifikační číslo osoby 256 72 924, zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem Praha 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované Obrazy v aukci, s.r.o., se sídlem Praha 3, Korunní 972/75, identifikační číslo osoby 241 65 620, zastoupené Mgr. Janem Maršálem, advokátem se sídlem Praha 1, Politických vězňů 935/13, o 2 459 162,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 367/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2023, č. j. 70 Co 272/2023-507, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2023, č. j. 70 Co 272/2023-507, v části výroku potvrzující výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 5. 2023, č. j. 21 C 367/2020-448, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 295 682,54 Kč s příslušenstvím, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 5. 2023, č. j. 21 C 367/2020-448 v části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 295 682,54 Kč s příslušenstvím, se ruší a věc se v uvedeném rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 21 C 367/2020-448, zamítl žalobu o zaplacení 2 459 162,54 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 10. 2023, č. j. 70 Co 272/2023-507, rozsudek soudu prvního stupně zrušil co do částky 2 163 480 Kč s příslušenstvím včetně nákladového výroku a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve zbývajícím rozsahu co do částky 295 682, 54 Kč s příslušenstvím jej potvrdil.
Soudy vyšly mimo jiné ze zjištění, že žalobkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající a provozovatelka internetového portálu www.obrazyvaukci.cz uzavřely okamžikem vydražení v internetové aukci (nejpozději 31. 7. 2020) kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo 11 obrazů blíže specifikovaných pořadovým číslem, uvedením autora, názvu, rozměrů, techniky, materiálu, datací, signaturou a evidenčním číslem, kupní cena činila 2 459 162,54 Kč a byla zaplacena dne 26. 8. 2020 (částka 2 089 800 Kč, částka 432 000 Kč byla dobropisována jako reklamace z předchozí aukce).
Nedílnou součástí kupní smlouvy byl i aukční řád, podle něhož je vydražitel (kupující) povinen si předmět dražby před jeho vydražením osobně prohlédnout, v případě nejasností ohledně stavu předmětu je povinen se před učiněním příhozu zeptat, jinak se má za to, že žádné nejasnosti nejsou. Vydražitel má povinnost zaplatit kupní cenu, aukční přirážku a aukční poplatek do 14 dnů ode dne vydražení (uzavření kupní smlouvy), vlastnictví vydržených předmětů na něj přechází až zaplacením kupní ceny, aukčního poplatku a aukční přirážky.
Vydražitel je povinen vady předmětu prokázat do 30 dnů od jejich písemného vytknutí; pokud vady či poškození nevytkne při převzetí předmětu a nepředloží důkazy k prokázání těchto vad do 30 kalendářních dnů poté, má se za to, že neoznámil vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce náležitě zjistit. Žalobkyně obrazy převzala 2. 9. 2020 a 7. 9. 2020 sdělila e-mailem žalované pochybnosti o pravosti obrazů s tím, že je vrací zpět, 11. 9. a 15. 9. 2020 poukázala na vady uměleckých děl, 7.
10. 2020 žalobkyně od smlouvy částečně odstoupila, a to ve vztahu k osmi obrazům evidovaným pod pořadovými čísly 1. (Friesz/Andrea, 60 000 Kč), 3. (Hosperger/Ajjacio, 12 000 Kč), č. 4 (Kars/Rome Pont Fabricius, 50 000 Kč), č. 5 (Lexa/Posázaví–podzimní stráň, 1 900 Kč), č. 6 (Piskač/Portrét černovlásky, 1 600 000 Kč), č. 9 (Mrkvička/Matka s dítětem, 140 000 Kč), č. 10 (Piskač/Zátiší s rybami, 48 000 Kč), č. 11 (Tittelbach/Černý námořník, 38 000 Kč), jejichž celková cena byla 2 049 900 Kč. Tuto částku požadovala po žalované vrátit včetně aukční přirážky 16,5 % z kupní ceny obrazů, u nichž došlo k odstoupení od smlouvy (338 233,50 Kč).
Strany mezi sebou v minulosti již obdobně obchodovaly.
Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že aukční řád tvořící nedílnou součást kupní smlouvy je platný a obsahuje obdobná práva a povinnosti jako aukční řády jiných společností, navíc žalobkyně (podnikatelka) se v oblasti obchodu s uměleckými předměty dlouhodobě pohybuje, lze ji považovat za profesionálku a aukční řád žalované v minulosti respektovala. Strany si odchylným ujednáním v aukčním řádu vyloučily zákonnou úpravu § 2165 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31.
12. 2020 (dále jen „o. z.“)., žalobkyně proto práva z vad uplatnila opožděně a její odstoupení od kupní smlouvy považoval za neplatné, neboť byla v prodlení s převzetím obrazů, a proto i opožděně vytknula vady (7. 9. 2020), navíc ve lhůtě 30 dnů od jejich vytknutí žalované nedoručila vyjádření znalce. Námitku relativní neplatnosti vznesenou žalobkyní v průběhu řízení nepovažoval za důvodnou, neboť žalobkyně nevyvinula základní míru opatrnosti a omyl tak nelze pokládat za omluvitelný, poněvadž byla neopatrná, přestože měla příležitost, obrazy si před dražbou neprohlédla.
Předchozí obchodní vztahy stran nepovažoval za jejich zavedenou praxi, nýbrž za vstřícnost žalované v individuálních případech. Z výše uvedených důvodů žalobu na vrácení kupní ceny za obrazy zakoupené žalobkyní v internetové aukci zamítl. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně vyjma závěru o nedodržení reklamační lhůty. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně obrazy vydražila 31. 7. 2020 (uzavřela kupní smlouvu), kupní cenu zaplatila 26. 8. 2020, obrazy převzala 2. 9. 2020. Prodlení žalobkyně se zaplacením kupní ceny (dle článku 6.4 aukčního řádu byla kupní cena včetně aukční přirážky a aukčního poplatku splatná do 14 kalendářních dnů od dne vydražení) nemá žádný význam ve vztahu k právu na uplatnění vad.
Prodlení žalobkyně s převzetím obrazů tudíž nemělo vliv na běh lhůty k uplatnění vad, neboť její počátek je vázán až na okamžik převzetí obrazů (viz článek 9.1 aukčního řádu). Pokud žalobkyně obrazy převzala 2. 9. 2020, jejich vady vytkla 7. 9. 2020, učinila tak včas a byla povinna do 30 dnů žalované vady způsobem stanoveným v aukční řádu doložit. Z následné vzájemné e-mailové komunikace stran vyplynulo, že ohledně obrazů pod pořadovým číslem 6., 9. a 10. v celkové ceně 2 163 480 Kč (1788 000 Kč + aukční přirážka 21 % tj. 375 480 Kč) došlo k dohodě o odlišném způsobu uplatnění reklamace, než stanovil aukční řád a jejíž podmínky žalobkyně splnila.
V tomto rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu s ohledem na rozsah potřebného dokazování vrátil k dalšímu řízení. V případě dalších 5 z celkově 8 reklamovaných obrazů v ceně 295 682,54 Kč žalobkyně podmínky dohody nesplnila a pochybnosti o jejich autenticitě žalované nedoložila vyjádřením odborníka, proto ve vztahu k těmto obrazům žalobkyni nevzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit a požadavek na vrácení jejich kupní ceny není důvodný. Zcela se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně o absenci úmyslu žalované uvést žalobkyni v omyl, a tudíž nedůvodnosti námitky relativní neplatnosti.
žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, a ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3719/2021, dospěl-li k závěru, že námitka relativní neplatnosti kupních smluv uzavřených dne 31. 7. 2020 (resp. 29. 7., 30. 7. 2020) z důvodu omylu není důvodná, neboť nebyl prokázán úmysl žalované uvést žalobkyni v omyl (nebyla prokázána vědomost žalované o tom, že nabízí falza).
Uvedla, že právo z odpovědnosti za vady a právo na vznesení námitky neplatnosti právního jednání lze uplatnit vedle sebe (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020). V daném případě se jednalo o omyl podstatný, neboť obrazy neměly vlastnosti deklarované žalovanou, když autorství u nich bylo vyvráceno, žalobkyně v době uzavírání kupní smlouvy vycházela z tvrzení žalované o pravdivosti vlastností obrazů. Názor odvolacího soudu ohledně absence úmyslu žalované uvést žalobkyni v omyl neobstojí, neboť je irelevantní, zda žalovaná měla o nesprávnosti okolnosti podstatné pro uzavření kupní smlouvy vědomost či nikoliv; i v případě, že žalovaná nevěděla, že obrazy nejsou autentické nebo omyl vyvolat nechtěla, lze s ohledem na ochranu dobré víry žalobkyně považovat jednání v omylu za neplatné.
Je nepodstatné, zda žalovaná omyl vyvolala zaviněně nebo zda byla přesvědčena o pravdivosti jí tvrzené informace, protože nabízela obrazy jako autentická umělecká díla, zhotovená uvedenými autory, což byla nesprávná informace, kterou žalobkyni uvedla v omyl. Povědomí žalované o absenci autenticity obrazů je pro posouzení důvodnosti námitky relativní neplatnosti nepodstatné. Jednalo se omyl omluvitelný, neboť žalovaná nabízela obrazy jako pravá umělecká díla, nedeklarovala pochybnosti o jejich autorství.
Významná není ani skutečnost, že žalobkyně nevyužila svého práva si umělecká díla před aukcí prohlédnout a nemůže vyústit v závěr, že nepostupovala s obvyklou mírou opatrnosti, neboť pouhé prohlédnutí obrazů před aukcí nemůže bez dalšího vést k ověření jejich autenticity. Zdůraznila, že povinnost fyzicky si prohlédnout obrazy, které jsou předmětem internetové aukce, jako podmínky pro uplatnění námitky relativní neplatnosti kupní smlouvy zcela popírá smysl, účel a výhody internetových aukcí (předmětné aukce se navíc uskutečnily v období pandemie covidu 19).
I pokud by si žalobkyně obrazy před aukcí prohlédla, nebyla by při této prohlídce schopna bezpečně ověřit jejich autenticitu, navíc vyházela z výslovného ujištění žalované o jejich pravosti. Žalobkyně má napadený rozsudek za nepřezkoumatelný pro absenci náležitého odůvodnění, neboť odvolací soud její námitky náležitě nevypořádal, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Navrhla, aby dovolací soud napadenou část rozsudku soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl. V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění
vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Rozhodnutí odvolacího soudu je vztahu k části napadené dovoláním (zaplacení kupní ceny za obrazy uvedené pod pořadovým číslem 1., 3., 4., 5. a 11. včetně aukční přirážky s DPH) založeno na dvou právních závěrech: 1) žalobkyně vytkla vady těchto obrazů v rozporu aukčním řádem i v rozporu s dohodou stran o odlišném způsobu uplatnění reklamace a tudíž její odstoupení od kupních smluv není řádné, 2) námitka relativní neplatnosti kupních smluv, kterou žalobkyně vznesla v průběhu řízení před soudem prvního stupně, je nedůvodná, neboť žalovaná nejednala v úmyslu uvést žalobkyni v omyl a neměla povědomí o absenci autentičnosti obrazů.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu žalobkyně zpochybnila především právní závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti námitky reaktivní neplatnosti kupních smluv. Prosazuje, že její omyl ohledně autenticity obrazů byl podstatný, omluvitelný a že při jejich prohlídce před aukcí (pro jejíž absenci soudy obou stupňů nepovažují omyl žalobkyně za omluvitelný) bez možnosti použití speciálních diagnostických metod sloužících k zjištění autenticity by nebyla schopna (navíc byla výslovně ujištěna žalovanou o jejich pravosti) autenticitu obrazů ověřit.
Protože se odvolací soud při posouzení důvodnosti námitky relativní neplatnosti kupních smluv vznesené žalobkyní v průběhu řízení (při posouzení toho, zda žalovaná omyl vyvolala a zda se jednalo o omyl omluvitelný) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, je dovolání žalobkyně přípustné. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle § 1914 o. z. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy (odst. 1); je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění (odst. 2).
Podle § 1916 odst. 1 o. z. dlužník plní vadně, zejména a) poskytne-li předmět plnění, který nemá stanovené nebo ujednané vlastnosti, b) neupozorní-li na vady, které předmět plnění má, ač se při takovém předmětu obvykle nevyskytují, c) ujistí-li věřitele v rozporu se skutečností, že předmět plnění nemá žádné vady, anebo že se věc hodí k určitému užívání, nebo d) zcizí-li cizí věc neoprávněně jako svoji. Podle § 1925 o. z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.
Ve vztahu k otázce, jaké okolnosti mohou zakládat neplatnost právního jednání z důvodu omylu, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dospěl k závěru, že u právního jednání se omyl může týkat právního důvodu (error in negotio, tj. vůle jednající osoby byla zaměřena k jinému právnímu úkonu), resp.
předmětu, a to buď totožnosti předmětu (error in corpore) anebo podstatné vlastnosti předmětu (error in qualitate) nebo osoby (error in personam), popř. jiné skutečnosti, která byla pro uskutečnění právního jednání podle projevené vůle subjektu rozhodující. Neplatnost je v těchto případech omezena s ohledem na zabezpečení právní jistoty v občanskoprávních vztazích pouze na rozhodující, tj. podstatný omyl (jednající osoba učinila právní jednání v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro právní jednání rozhodující a bez níž by k právnímu jednání nedošlo).
Právně významný je omyl tehdy, je-li tento omyl skrytý (tj. účastník jednající v omylu o něm neví) a druhý účastník se na vzniku takového omylu podílel. Jde především o případy, kdy druhý účastník tento omyl způsobil přímo úmyslně. O omyl však půjde i tehdy, kdy druhý účastník omyl vyvolal jinak (tedy i neúmyslně), nebo o něm musel vědět (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1164/2000, ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, či ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 942/2017, jež se dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3121/2021, prosadí i v poměrech právní úpravy platné a účinné po 1. 1. 2014, shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný pod číslem 98/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom, že jednající osoba se může účinně dovolat podstatného omylu vyvolaného osobou, které bylo právní jednání určeno, jen jde-li o tzv. omluvitelný omyl. Omluvitelným omylem je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnula.
Jinak řečeno, o omluvitelný omyl jde, nemohl-li jednající rozpoznat skutečný stav věci ani poté, co by vyvinul obvyklou péči, kterou lze na něm požadovat. Byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního jednání (skutečný stav), o omluvitelný omyl nejde (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněný pod číslem 55/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19.
12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 33 Odo 1472/2006, ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1560/2006, či ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 942/2017). Uvedené závěry se přitom uplatní taktéž ve vztahu k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3717/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2178/2019). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2022, sp. zn.
23 Cdo 2042/2020, kupující, který byl při uzavření kupní smlouvy uveden prodávajícím v omyl o rozhodující okolnosti spočívající ve sjednaných vlastnostech předmětu koupě a jemuž bylo následně poskytnuto vadné plnění (předmět koupě), může úspěšně namítat relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 583 o. z.) bez ohledu na to, zda mu vznikla i práva z vadného plnění. Soud však vždy posoudí, zda okolnosti uplatnění námitky neplatnosti smlouvy nepředstavují zneužití práva (§ 8 o. z.) či porušení principu poctivosti (§ 6 o.
z.). V posuzovaném případě žalobkyně uzavřela s žalovanou kupní smlouvu okamžikem vydražení obrazů v internetové aukci a vlastnické právo k nim nabyla zaplacením kupní ceny, před dražbou si obrazy osobně neprohlédla, přestože jí to aukční řád žalované umožňoval (bod 4.2. aukčního řádu). Žalovaná obrazy, které žalobkyně v internetové aukci vydražila, nabízela jako pravá umělecká díla (bez jakýchkoliv pochybností) a žalobkyně projevila vůli koupit pravá umělecká díla, a nikoliv jejich padělky neboli falza.
Odvolací soudu ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně jako kupující nevyvinula obvyklou péči při zjišťování pravosti vydražených obrazů, když jako profesionálka v této oblasti nevyužila možnosti nabízené žalovanou, a to osobní prohlídky dražených předmětů (i např. za přítomnosti znalce, kterého by si zajistila), a nešlo tudíž o omluvitelný omyl. Námitku relativní neplatnosti z důvodu omylu shledal rovněž nedůvodnou i proto, že nebyl prokázán úmysl žalované uvést žalobkyni v omyl.
Podstatnost omylu ve smyslu § 583 o. z., tj. omylu o skutečnosti, která je pro uskutečnění právního jednání (uzavření smlouvy) podle projevené vůle subjektu rozhodující, posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, když jednak považoval za významné, že žalovaná ohledně pravosti obrazů žalobkyni úmyslně neuvedla v omyl a dále se domníval, že se ze strany žalobkyni nejednalo o omluvitelný omyl. Žalobkyně koupila od žalované obrazy, o nichž nyní tvrdí, že se nejedná o pravá umělecká díla, za která je žalovaná vydávala, nýbrž o jejich padělky.
Tvrdí, že při uzavření kupní smlouvy byla žalovanou uvedena v omyl ohledně předmětu kupní smlouvy, když tento omyl je podstatný (pokud by žalobkyně věděla, že se jedná o padělky, kupní smlouvu by neuzavřela), žalovaná jako prodávající omyl vyvolala (je nerozhodné zda úmyslně či nikoliv) a v době uzavření kupní smlouvy se jednalo o omyl skrytý (žalobkyně nevěděla, že kupuje padělky) a zároveň se jednalo o omyl omluvitelný, neboť i kdyby žalobkyně využila možnosti dané aukčním řádem a obrazy si před dražbou prohlédla, nebyla by schopna při jejich zběžné prohlídce rozpoznat, že se jedná o falza.
Aby mohla žalobkyně úspěšné uplatnit námitku relativní neplatnosti, musela být dle § 583 o. z. žalovanou v omyl uvedena. Tzn. že žalovaná mohla omyl vyvolat úmyslně nebo jej mohla vyvolal jinak – tedy i neúmyslně (srovnej např. opětovně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 942/2017, ze dne 30. 8.
2023, sp. zn. 23 Cdo 3729/2022). Omyl tudíž musí mít původ v činnosti žalované (např. poskytnutí nesprávných informací) a je irelevantní, o jakou činnost se jednalo a v čem spočívá, stejně tak není významné, zda si byla žalovaná vědoma, že svým jednáním omyl jednajícího vyvolala (pokud by však byl omyl jednajícího vyvolán druhou stranou lstivě, jednalo by se o podvodné jednání ve smyslu § 584 odst. 2 o. z.). Ze stejných závěrů vychází shodně rovněž současná komentářová literatura (viz např. Handlar, J. § 583 In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1– 654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1869–1877; Beran, V. § 583 In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č.
13. Žalovaná bez jakékoliv pochybnosti předmětem aukce učinila pravá umělecká díla (specifikovaná autorem, názvem, rozměrů, technikou, materiálem, datací, signaturou). Žalobkyně tvrdí, že následně po uzavření kupní smlouvy a po převzetí obrazů a jejich podrobení znaleckému zkoumání zjistila, že tato žalovanou deklarovaná informace není pravdivá. Pokud by po provedeném dokazování bylo zjištěno, že obrazy vydražené žalobkyní v internetové aukci jsou falza (předmětem dokazování s ohledem na právní závěry odvolacího soudu nebylo zjišťování autentičnosti jednotlivých obrazů), bylo by možné uzavřít, že podstatný, skrytý omyl žalobkyně ohledně předmětu koupě vyvolala žalovaná.
Závěr odvolacího soudu o tom, že se nejednalo ze strany žalobkyně o omyl omluvitelný, dovolací soud rovněž nesdílí. Je sice pravdou, že žalobkyně nevyužila možnosti uvedené v aukčním řádu žalované a osobně si před dražbou obrazy neprohlédla, avšak lze zcela přisvědčit argumentaci žalobkyně, že i kdyby tak učinila a formálně se na prohlídku obrazů před dražbou dostavila, zcela jistě by bez možnosti speciálních postupů, které byly ke zkoumání autentičnosti obrazů následně použity, a k časové náročnosti těchto postupů (viz obsah znaleckých posudků, záznamů o technologických průzkumech obrazů, odborných vyjádření, které jsou součástí spisu) nebyla schopna na základě této prohlídky odhalit, že některé z nabízených obrazů jsou padělky.
Žalobkyně nemohla před uzavřením kupních smluv při zachování obvyklé míry opatrnosti, kterou lze ní požadovat s ohledem na okolnosti případu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněný pod číslem 55/2010 Sb. rozh. obč.), zjistit, že obrazy nabízené žalovanou, u nichž byla deklarována jejich autentičnost, jsou padělky. Pro posouzení důvodností námitky relativní neplatnosti uplatněné žalobkyní bude následně podstatné zjištění, zda obrazy zakoupené žalobkyní v internetové aukci žalované jsou pravými uměleckými díly (jak avizovala žalovaná) či nikoliv.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že kupující, který byl při uzavření kupní smlouvy uveden prodávajícím v omyl o rozhodující okolnosti spočívající ve předmětu koupě (sjednaných vlastnostech předmětu koupě) a jemuž bylo následně poskytnuto vadné plnění (předmět koupě), může úspěšně namítat relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 583 o. z.) bez ohledu na to, zda mu vznikla i práva z vadného plnění. Protože závěr odvolacího soudu, že námitka relativní neplatnosti vznesená žalobkyní v průběhu řízení pro omyl ohledně předmětu koupě není důvodná, neboť se nejednalo o omluvitelný omyl a žalovaná jej nevyvolala, je nesprávný, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.
Protože rozsudek odvolacího soudu není – jak vyplývá z výše uvedeného – správný, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a – ve stejném rozsahu – bylo zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Jelikož bylo dovolání shledáno přípustným, zkoumal dovolací soud, zda řízení není zatíženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.
s. ř., jakož i vadami, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž takové neshledal (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vadou řízení není ani žalobkyní v dovolání vytýkaná nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.
6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v případě žalobkyně nebyly. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 9. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu