5 Tdo 768/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Jaroslav Volmut, trvale bytem Průběžná 3383, Most, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Litoměřice, a obviněný 2. Ing. Jiří Ježek, bytem Obchodní 3, Most – Velebudice, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Litoměřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. 3 To 52/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 2/2022, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného Ing. Jiřího Ježka částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. 3 To 52/2023, a to pouze ve výroku, jímž byl obviněnému Ing. Jiřímu Ježkovi uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest vyměřený v počtu 100 denních sazeb po 5 000 Kč, tedy v celkové výši 500 000 Kč.

Ve zbývajícím rozsahu zůstává napadený rozsudek nezměněn.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Jaroslava Volmuta odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 2 T 2/2022, byli obvinění Ing. Jaroslav Volmut a Ing. Jiří Ježek uznáni vinnými jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku a jednak zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr.

zákoníku [v případě obviněného Ing. Jiřího Ježka jen podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku], jichž se dopustili ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za ně jim oběma soud prvního stupně uložil shodné úhrnné tresty, a to podle § 212 odst. 6, § 58 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dále podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 5 000 Kč, celkově tedy ve výši 500 000 Kč, a konečně podle § 73 odst. 1, 3 tr.

zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích a družstvech (ač i ty jsou obchodní korporací) na dobu 5 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně uložil oběma obviněným společně a nerozdílně zaplatit na náhradu škody poškozené České republice zastoupené Ministerstvem financí částku ve výši 29 877 554,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 18. 1. 2023 do zaplacení, dále České republice zastoupené Ministerstvem pro místní rozvoj částku ve výši 2 636 254,81 Kč, poškozenému Ústeckému kraji částku ve výši 1 757 503,19 Kč a poškozenému Karlovarskému kraji částku ve výši 883 167,51 Kč.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění a státní zástupce v jejich neprospěch odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. 3 To 52/2023, tak, že z podnětu uvedených odvolání podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f) a odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o uložených trestech a ve všech výrocích o náhradě škody. Sám zároveň podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že oběma obviněným uložil při nezměněném výroku o vině podle § 212 odst. 6 a § 43 odst. 1 tr.

zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb po 5 000 Kč, tedy v celkové výši 500 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích na dobu 5 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli všichni poškození odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně beze změn.

3. Oba obvinění byli uznáni vinnými dotačním podvodem, poškozením finančních zájmů Evropské unie a zjednáním výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, kterých se podle soudu prvního stupně dopustili velmi obsáhle popsaným skutkem na str. 1 až 6 rozsudku soudu prvního stupně, na který lze plně odkázat, neboť stranám je době znám. Tento skutek (zjednodušeně a stručně uvedeno) spočíval v tom, že obvinění nerespektovali dotační pravidla v řízení o dotaci z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad (dále též jen ROP či poskytovatel dotace) pro období 2007-2013, konkrétně šlo o dotaci na projekt Výstavby hotelu na lázeňském vrchu v Litvínově ve výši 37 052 597,20 Kč. K porušení podmínek došlo postupnými podrobně popsanými kroky v řízení o dotaci, zejména zmanipulováním výběru dodavatele stavebních prací na úkor jiných soutěžitelů, ale též již předtím klamáním v soutěži o získání dotace o významných ekonomických a hospodářských údajích v úmyslu obohatit jimi ovládanou obchodní společnost O.K.POOL, spol.

s r. o., IČ: 62586840, se sídlem Praha 4 – Nusle, Rostislavova 23/231, později HOLAV, s. r. o. (dále jen jako „O.K.POOL“), resp. též zprostředkovaně další jimi ovládanou obchodní společnost JOEL s. r. o., která následně projekt fakticky realizovala. Obviněný Ing. Jiří Ježek navíc jednal jako předseda představenstva obchodní společnosti Stavby holding cz, a. s., která projekt v podstatném rozsahu financovala. Obvinění tak ovládali všechny uvedené obchodní společnosti, které jednaly ve shodě (aniž by to obvinění přiznali).

Přitom obvinění předstírali a nepravdivě deklarovali, že obchodní společnost O.K.POOL má dostatečné finanční zdroje k výstavbě hotelu, ač to v té době nebyla pravda, což dokládali zfalšovanými dokumenty, zatajili přitom financování projektu z cizích zdrojů, které si jen na krátko pro účely získání potvrzení nechali zaslat na bankovní účet žadatele o dotaci. Aby zvýšili šanci na získání dotace, předstírali též existenci většího projektového týmu, do něhož zařadili osoby, které se na něm podílet neměly a ani později nepodílely.

Již v soutěži s dalšími uchazeči o získání dotace pro jejich projekt tak zásadním způsobem klamali o projektu (v rizicích a ekonomických ukazatelích, což bylo součástí jeho hodnocení před rozhodnutím o výběru projektu a uzavřením smlouvy o dotaci). Těchto manipulací si byli obvinění vědomi i v době uzavření smlouvy o dotaci. Dále zmanipulovali též výběrové řízení na dodavatele stavebních prací, při němž nepostupovali nestranně a transparentně, naopak postupovali tak, aby vyhrála zvýhodněná obchodní společnost FRK s.

r. o. (v době řízení v likvidaci, dále jen „FRK“), a to též za využití členství obviněného Ing. Jaroslava Volmuta v komisi pro otevírání obálek s nabídkami a v komisi pro posouzení a hodnocení nabídek veřejné zakázky na stavební práce na realizaci projektu, což bylo v rozporu s pravidly ROP. Zároveň tím porušili dotační pravidla, aby dodavatel prací nebyl současně tzv. partnerem projektu, protože obchodní společnost FRK se podílela na přípravě projektu i na dotačním řízením.

Navíc umožnili, aby namísto vítěze soutěže o dodavatele prací, tj. obchodní společnost FRK, byla skutečným dodavatelem stavebních prací jimi ovládaná obchodní společnost JOEL, jejíž byli obvinění jednatelé. Dotační orgán přitom obchodní společnosti O.K.POOL na realizaci projektu Výstavba hotelu na Lázeňském vrchu v Litvínově poskytl dotaci ve výši 35 326 697,83 Kč (z toho 30 027 693,14 Kč z fondů Evropské unie, 2 649 502,32 Kč ze státního rozpočtu, 1 766 334,86 Kč z rozpočtu Ústeckého kraje a 883 167,51 Kč z rozpočtu Karlovarského kraje), později bylo rozhodnuto o vrácení části finančních prostředků ve výši 176 633,48 Kč z důvodu nedodržení indikátoru vytvoření pracovních míst ze strany obchodní společnosti O.K.POOL, která tak ve výsledku získala 35 150 064,35 Kč.

4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali prostřednictvím svých obhájců oba obvinění dovolání. Obviněný Ing. Jaroslav Volmut své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry. Obviněný Ing. Jiří Ježek opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry, a navíc mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští.

a) Dovolání obviněného Ing. Jaroslava Volmuta

5. Obviněný nejprve zrekapituloval průběh dosavadního trestního řízení a vyjádřil svůj nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů. Podle jeho názoru bylo pro naplnění subjektivní stránky trestných činů, které mu byly kladeny za vinu, zásadní zjištění, zda provedené dílo plní svůj účel. Poukázal na judikaturu a vybraná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a upozornil na povinnost poskytovatele dotace vymezit dotační podmínky jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Podle obviněného pravidla dotačního orgánu stanovená pro veřejnou soutěž tyto požadavky nesplňovala. Soud prvního stupně pochybil, pokud nedostatky těchto pravidel překonal tím, že si sám stanovil nové pravidlo.

6. Obviněný odmítl skutkový závěr soudů nižších stupňů o nepravdivosti vlastního prohlášení týkajícího se dostatečného finančního krytí. Skutkový závěr soudu prvního stupně, že povinností žadatele bylo disponovat buď vlastními finančními prostředky na realizaci projektu v požadovaném rozsahu nebo úvěrovými prostředky na základě úvěrové smlouvy od instituce, která má licenci od ČNB, byl v rozporu s provedenými důkazy. Soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily pojem vlastní finanční prostředky. Existence či výše vlastních finančních prostředků nebyla pro posouzení žádosti o dotaci zásadní, neboť zásadní bylo splnění podmínky zajištění spolufinancování projektu z vlastních zdrojů příjemce, což obchodní společnost O.K.POOL jako žadatel o dotaci splňovala (uzavřením Rámcových smluv o půjčce až do výše 75 mil. Kč s obchodní společností Stavby holding CZ, a. s., a A. N.). Další pochybení na straně odvolacího soudu spatřoval v závěru, že ze strany obviněných se jednalo pouze o jednání mající vzbudit zdání, že obchodní společnost O.K.POOL finančními prostředky jako s vlastními disponuje. Obviněný v tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 5 Tdo 415/2021, podle kterého doba, po kterou byly vykazované finance uloženy na bankovních účtech nebyla vůbec podstatná. Pro posouzení viny obviněných bylo významné zjištění, že peníze dočasně uložené na bankovních účtech žadatelů netvořily součást jejich majetku, nebyly získány úvěrovou smlouvou nebo smlouvou o půjčce za účelem úhrady části nákladů na dotační projekt.

7. Ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů byl závěr týkající se uvedení nepravdivých údajů v čestném prohlášení a zatajení podstatných údajů před dotačním orgánem. Obviněný zpochybnil, že by zatajil, že potřebné finanční prostředky k prokázání finančního krytí byly na nově založené bankovní účty poukázány jen několik dnů před podáním žádosti o dotaci a že obchodní společnost O.K.POOL ve skutečnosti nedisponovala potřebnými finančními prostředky. V této souvislosti připomněl, že výpisy z účtů prokazovaly, že tato obchodní společnost měla ke dni podání žádosti o dotaci na svých účtech částky 1 075 000 Eur a 11 000 257 Kč. Na základě uzavřených rámcových smluv žadatel pravdivě prohlásil, že bude mít dostatečné finanční prostředky pro úspěšnou realizaci projektu, tedy částku vyšší než 29 997 993,87 Kč. Dále uvedl, že v žádosti o dotaci ohledně rozpočtu projektu byla správně v položce úrok z úvěru uvedena nula, neboť žadatel žádné úvěry ani žádné úroky z úvěrů neměl.

Vytkl, že soudy nižších stupňů nesprávně zaměnily pojmy půjčka a úvěr. K tíži obviněného pak nelze především z hlediska subjektivní stránky přičítat v žádosti uvedení nulové hodnoty u ostatních zdrojů. V e-mailové komunikaci obviněný informoval zpracovatele žádosti ROPRO o cizích zdrojích žadatele a jejich výši. To, že nebyly explicitně uvedeny v žádosti a v příloze Studie proveditelnosti, jde k tíži zpracovatele žádosti a bez důvodných pochybností neprokazuje úmysl obviněného existenci cizích zdrojů před dotačním orgánem zastřít.

Zpracovatel žádosti ROPRO nedopatřením v přehledu financování projektu nevyplnil údaje u ostatních zdrojů. On rozhodně před dotačním orgánem nic netajil, netajil, že bankovní účty byly založeny krátce před podáním žádosti, resp. že na ně byly převedeny peníze. Nesouhlasil, že dotační orgán požadoval potvrzení banky o zůstatku na účtu vedeném v českých korunách. To nevyplývá z provedených důkazů. Soudy nižších stupňů takový závěr chybně učinily z e-mailové korespondence mezi ním, ROPRO a ROP, aniž by tuto korespondenci rozlišily časově, podle účastníků komunikace a podle obsahu sdělení.

8. Obviněný namítl také zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů byly podle dovolatele i závěry soudů nižších stupňů o podmínkách pro vyřazení projektu z dalšího procesu administrace. Podmínky nepředepisovaly dobu, po kterou měly být finanční prostředky deponovány na účtu, nebylo třeba, aby se tam měly do podpisu smlouvy o poskytnutí dotace, stejně tak nebyl dán požadavek na měnu těchto prostředků, nebylo zapovězeno ani měnit počet členů a složení realizačního týmu a jejich úkoly po podání žádosti o dotaci. Protokoly o posouzení přijatelnosti projektu a o kontrole formálních náležitostí projektu prokazují, že hodnotitelky, svědkyně Š. P. a L. H., žádosti o projekt udělily statut o vyhovění. Tyto svědkyně a ani svědkyně L. Č., která protokol schválila, nebyly vyslechnuty, nebyl proveden jiný důkaz prokazující, že žádost o dotaci nesplňovala kritéria přijatelnosti. Žádný předpis ROP Severozápad definici realizačního týmu neuváděl. Dotační orgán hodnotil pouze existenci realizačního týmu bez ohledu na počet jeho členů, jejich zaměření apod. Členy realizačního týmu a jejich postavení ani on do žádosti neuváděl. Z e-mailové korespondence se zpracovatelem žádosti ROPRO jasně vyplývalo, které údaje k jednotlivým členům a jejich náplň činnosti poskytl zpracovateli žádosti. Pokud byly v žádosti uvedeny jiné údaje, jednalo se o pochybení zpracovatele, a nikoli obviněného. V době podání žádosti byli všichni členové týmu zaměstnanci obchodní společnosti JOEL a obvinění tak byli v postavení jejich zaměstnavatelů s pravomocí přidělit jim úkoly na dotačním projektu. Samy soudy nižších stupňů uznaly, že členy realizačního týmu byli obvinění Ing. Jaroslav Volmut, Ing. Jiří Ježek a svědek M. M.

9. Soudy nižších stupňů nedůvodně zamítly provést obviněným navrhované důkazy, případně je zcela opomněly. Šlo především o výslech pracovníků ROPRO P. M., M. D. a M. V., zástupců ROP L. Č. a P. V., jakož i hodnotitelek projektu Š. P. a L. H.

10. Podle obviněného soudy nižších stupňů skutek nesprávně právně posoudily. Obviněný především zpochybnil naplnění znaků subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá vůbec způsob jednání, zda měl zjednat přednost či stanovit výhodnější podmínky. Připustil, že obchodní společnost FRK vystupovala v průběhu realizace projektu ve dvojím postavení partnera projektu a dodavatele, avšak podle jeho názoru bylo toto postavení paralelní, což pravidla příručky nezakazovala. Dohoda o partnerství uzavřená s obchodní společností FRK prokazuje pouze to, že ve fázi přípravy projektu měl FRK spolupracovat a konzultovat přípravu projektového záměru, spolupracovat na tvorbě etapizace projektu a pomáhat s vyplněním žádosti o dotaci a s přípravou příloh projektu s cílem, aby se zvýšila úspěšnost žadatele o dotaci při získání dotace, a to cestou společného postupu při přípravě a realizaci projektu, neprokazuje však, že tyto činnosti obchodní společnost FRK také prováděla. Smlouva o dílo zavazovala obchodní společnost FRK k fyzické realizaci stavby, tedy činnostem, které se nijak nedotýkaly spolupráce a konzultace přípravy projektového záměru, spolupráce na tvorbě etapizace projektu a pomoci s vyplněním žádosti o dotaci a s přípravou příloh projektu. Obviněný také připomněl, že obchodní společnost FRK se stala nejdříve partnerem projektu a až po měsících uspěla ve veřejné soutěži jako dodavatel stavby.

11. Obviněný též připustil, že v rozporu s předpisy dotačního orgánu ROP byl členem komise pro otevírání obálek s nabídkami a členem komise pro posouzení a hodnocení nabídek veřejné zakázky na stavební práce na realizaci projektu. Tím však nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 256 tr. zákoníku, protože objektivně nemohl soutěžitelům zjednat výhodu. Soudy nižších stupňů také pominuly, že řádnou přípravu a zákonný průběh výběrového řízení měla ve své gesci obchodní společnost ROPRO, která na uvedený rozpor obviněného neupozornila, naopak ho do těchto rolí angažovala. O přípravě a průběhu veřejné zakázky byl informován řádně a včas dotační orgán, který věděl již z žádosti o dotaci, že obchodní společnost FRK bude partnerem projektu, a přesto žádné pochybení (do současné doby) neshledal.

12. Podle obviněného se soudy nižších stupňů nevypořádaly ani s posouzením subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů. Z provedených důkazů totiž nevyplývá znalost obviněného ohledně obsahu a výkladu vnitřních předpisů ROP. Napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů neuváděla ani skutkové okolnosti, které by vylučovaly dobrou víru obviněného v soulad jeho postupu s právem (a vnitřními předpisy ROP). Uzavřel, že nedostatečné vymezení popisu subjektivní stránky v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku samo o sobě naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Rozporoval zejména vytýkaná údajná pochybení ohledně postavení obchodní společnosti FRK jako partnera projektu a zhotovitele díla a považoval za nelogické, že by příjemce dotace sám sebe uváděl v nebezpečí krácení či trestněprávního postihu tím, že poskytovateli dotace předložil dokumenty, z nichž se na první pohled podává nesprávnost jeho postupu. Zdůraznil, že si žádného pochybení na své straně nebyl vědom.

13. V další časti svého dovolání napadl určení výše škody, kterou soudy nižších stupňů stanovily ve výši odpovídající výši poskytnuté dotace, což je podle obviněného v rozporu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Z odůvodnění napadených rozsudků soudů nižších stupňů nevyplývá, že by dotační orgán v případě znalosti všech relevantních informací v daném případě dotaci vůbec nepřidělil či neposkytl. Podle přesvědčení obviněného neexistovala příčinná souvislost mezi předložením nepravdivých dokladů a způsobenou škodou ve výši celé poskytnuté dotace.

14. Závěrem dovolání ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a sám jej podle § 265m odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. pro skutek pod bodem I., neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal, a dále ho zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. pro skutek pod bodem VIII., neboť označený skutek není trestným činem (aniž by ovšem takové členění do bodů obsahoval rozsudek soudu prvního stupně, natožpak rozsudek soudu druhého stupně, který ani neobsahuje výrok o vině).

b) Dovolání obviněného Ing. Jiřího Ježka

15. Obviněný Ing. Jiří Ježek mezi námitkami podřazenými pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve namítl neprokázání znaku zavinění u žádného z trestných činů kladených mu za vinu, zavinění nevyplývá ani z popisu skutku. Zavinění v jeho případě nekrylo jednání, následek ani příčinný vztah. Setrval na tom, že nevěděl, že by předkládal nepravdivé informace v žádosti o dotaci, jakož i na tom, že nikomu ze soutěžitelů nezjednal výhodu. Poskytovatelem dotace byl přitom ujištěn, že předložené doklady byly dostačující. Zdůraznil, že nepravdivost informací bylo třeba zkoumat k době jejich předložení.

16. Podle obviněného dále soudy nižších stupňů neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu, bezdůvodně nevyhověly jeho návrhům na provedení výslechů svědků (M. D., M. V., O. H., J. H., L. M., M. M. a P. V.), kteří by mohli objasnit okolnosti celého případu. Za nedůvodně neprovedené důkazy označil i znalecké posudky Ing. Františka Dvořáčka a VŠE Praha, podle nichž obchodní společnost O.K.POOL měla na bankovních účtech dostatek finančních prostředků k poskytnutí dotace, přičemž požadovaná minimální výše zůstatků na bankovním účtu, jež zajišťovala finanční krytí, byla nutná ve výši 1/3 celkových nákladů. Případná pochybení úředníka dotačního orgánu při posuzování podmínek nelze přenášet na obviněného.

17. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný podřadil námitky porušení základních zásad trestního řízení jako je zásada presumpce neviny a z něj vyplývající princip in dubio pro reo. Soudy nižších stupňů se totiž vůbec nezabývaly skutkovou verzí předloženou obhajobou. Proti obviněnému nebyl proveden jediný důkaz prokazující jeho vinu. Zpochybnil správnost interpretace výpovědí svědků M. M. a R. S. ze strany soudů nižších stupňů. Naopak zdůraznil význam výpovědi svědkyně E. P., která měla potvrdit spolupráci s dalšími členy realizačního týmu. Dále vyjádřil nesouhlas s výpovědí svědkyně H. Š. ohledně neexistence realizačního týmu, neboť její nepravdivost prokazoval podpis na inventuře nábytku hotelu a její e-mailová komunikace s ROPRO. Výpověď svědkyně L. H. z Komerční banky svědčící v neprospěch obviněného byla rovněž vyvrácena písmoznaleckým posudkem a posudkem Ing. Bc. Tomáše Vokálka z oboru kriminalistika, kterými byla potvrzena pravost jejího podpisu na potvrzení. Soudy nižších stupňů také ignorovaly, že na zpracování a administraci projektu zadavatel najal odbornou třetí osobu obchodní společnost ROPRO.

18. Obviněný namítl též porušení zásady subsidiarity trestní represe, neboť byla prokázána existence finančního krytí k realizaci projektu a realizačního týmu. Obchodní společnost FRK sice byla partnerem projektu, ale v předpisech dotačního orgánu nebylo výslovně uvedeno, že by se nemohla přihlásit do výběrového řízení jako dodavatel stavby. Příjemce dotace nevěděl, že dodavatelem stavby nemůže být obchodní společnost FRK. Neměl ani možnost tuto společnost jako uchazeče z výběrového řízení vyřadit. Spoluobviněný Ing. Jaroslav Volmut byl sice členem komise pro otvírání obálek, fakticky však nemohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Pochybení zadavatele bylo maximálně porušením zákona o veřejných zakázkách, nikoli ale trestným činem.

19. Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou podle obviněného založena na nesprávném právním posouzení skutku, protože nebyly prokázány znaky trestných činů kladených mu za vinu, zejména uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů v žádosti o poskytnutí dotace žadatelem, vyhotovení, použití nebo předložení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných dokladů nebo údajů ve vztahu k finančním prostředkům pocházejícím z rozpočtů Evropské unie a způsobení faktické škody nebo opatření prospěchu sobě či jinému subjektu v souvislosti se zadáním veřejné zakázky. Nebylo prokázáno, že by údajně nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje mohly ovlivnit poskytnutí dotace.

20. Finanční krytí projektu bylo podle obviněného řádně zajištěno, zůstatek peněžních prostředků na účtu žadatele ke dni podání žádosti o dotaci byl dostatečný a splňoval požadavky stanovené předpisy dotačního orgánu ROP. Žadatel o dotaci disponoval aktivy ve výši přes 40 milionů Kč a stačilo necelých 30 milionů Kč. Požadováno bylo finanční krytí ve výši 1/3 celkových nákladů, což žadatel splnil, na měně nezáleželo, jak potvrdil svědek P. A. Od roku 2014 byla navíc tato povinnost prokazovat zdroje financování projektů zrušena. Ani závěr soudů o účelovém krátkodobém zaslání finančních prostředků na účet obchodní společnosti O.K.POOL nebyl podle obviněného správný. Soudy nižších stupňů totiž chybně dovodily, že v projektu nemohly figurovat jiné finanční zdroje, než byly bankovní zdroje nebo vlastní prostředky žadatele. Nevzaly ani v potaz, že k řádnému financování projektu a prokázání finančního krytí měl žadatel uzavřeny tři smlouvy a že v dotačním procesu EU nesmí být zakázáno použít úvěrový příslib, podnikatelský úvěr nebo i záruku vlastními prostředky. Žadatel pro plán financování projektu prokazuje finanční prostředky součtem stavů finančních prostředků v pokladně, na bankovních účtech a záruk ve Smlouvách o dílo. Pro financování projektu se tyto prostředky vždy započítají do kategorie prostředků vlastních. V žádosti o dotaci se rozdělení finančních prostředků na vlastní a cizí finanční prostředky řídí dotačními směrnicemi EU. Naopak české předpisy a zákon o účetnictví zařazují bankovní i nebankovní úvěry a půjčky do kategorie prostředků cizích. Obviněný tak měl za to, že údaje vyplnil správně přesně podle směrnic k vyplnění žádosti o dotace. Podle obviněného ani chybná finanční analýza nemohla mít vliv na rozhodnutí o přidělení dotace, protože se jednalo o dokument, který žadatel vůbec předkládat do žádosti o dotaci nemusel. Tato povinnost byla stanovena dodatečně až pro projekty většího finančního rozsahu. Zrušení účtů, kterými žadatel prokazoval finanční krytí, nebylo žádnými předpisy ROP zakázáno. Naopak žadatel ke splnění požadované podmínky, aby pro projekt založil zvláštní účet/podúčet, který bude používat pouze pro příjmy a výdaje spojené s realizací projektu, musel založit zvláštní účet, ze kterého byl projekt hrazen.

21. Obviněný dále zpochybňoval pojetí Přílohy č. 1 Příručky pro žadatele, která podle něj obsahovala mnoho vad a chybně formulované diskriminační body, které velkou část podnikatelů dopředu diskvalifikovaly z dotačního procesu. V předpisech ROP nebylo nikde stanoveno, že by finanční prostředky, kterými bylo prokazováno finanční krytí projektu, měly být na účtu obchodní společnosti po celou dobu trvání projektu. Potvrzení Komerční banky o zůstatku na bankovních účtech obchodní společnosti O.K.POOL bylo podle dovolatele pravé. Poskytovatel dotace je akceptoval a obviněný tedy byl v dobré víře, že je vše v pořádku. Pokud by bylo do žádosti o dotaci doloženo potvrzení ve formě, kterou by předpisy dotačního orgánu neumožňovaly, byla by žádost o dotaci vyřazena pro neplnění formálních požadavků, což se však nestalo.

22. Obviněný nesouhlasil, že by v žádosti uvedl nepravdivé údaje, případně je zamlčel. Žadatel věděl, že bude mít zdroje na krytí 100 % způsobilých i nezpůsobilých výdajů nejen prvních dvou etap projektu, jak bylo uvedeno v čestném prohlášení, ale celého projektu. Žadatel projekt profinancoval a postavil, a to dokonce i v době, když financování projektů ROP bylo Ministerstvem financí pozastaveno, a žadatel tak neměl jistotu, zda dotaci vůbec někdy obdrží.

23. Obviněný vyjádřil nesouhlas též se závěrem soudů nižších stupňů ohledně předstírání existence kompletního projektového týmu. Realizační tým reálně existoval a fakticky také fungoval, což potvrdila většina jeho členů (oba obvinění, M. M. a R. S.). Svědkyně E. P. se podílela ze zdravotních důvodů na projektu pouze částečně. Svědkyně H. Š. existenci týmu nepotvrdila, avšak o jejím zapojení svědčila e-mailová komunikace s obchodní společností ROPRO. Obviněný zpochybnil, že by úmyslně uvedl údaj, který by se ukázal jako nepravdivý. To se týká též realizačního týmu, neboť členy byli zaměstnanci žadatele, což nebylo v rozporu s předpisy ROP (většina členů jeho existenci také potvrdila). Dotaci by žadatel obdržel i v případě, že by žádný realizační tým neměl, protože měl dostatek bodů i bez realizačního týmu, aby jeho žádost prošla do III. fáze hodnocení. Ve studii proveditelnosti také nebyly uvedeny žádné nepravdivé či hrubě zkreslené údaje. Soudy nižších stupňů nevzaly v potaz, že v této studii hodnotitelé zohledňovali pouze skutečnost, zda žadatel rizika popsal. Rozhodně zde nebyly uvedeny žádné nepravdivé údaje, neboť uvedená rizika v žádosti byla řádně popsána a realizační tým skutečně existoval. Nedošlo ani k zatajení, že je projekt realizován z cizích prostředků. Uvedená rizika byla popsána jako nepravděpodobná, což bylo prokázáno i odbornými posudky Ing. Petra Filípka a Ing. Tomáše Procházky. I kdyby studie proveditelnosti obsahovala soudem vytýkané chyby, nemohly mít vliv na přidělení dotace. Podle přesvědčení obviněného partner projektu, obchodní společnost FRK, mohla být hlavním dodavatelem, tudíž jí nebyla zjednána žádná výhoda, neboť tato obchodní společnost prošla řádným výběrovým řízením. V monitorovacích zprávách bylo jasně uvedeno, že obchodní společnost FRK byla partnerem projektu a že vyhrála výběrové řízení na dodavatele.

24. Obviněný Ing. Jiří Ježek v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. napadl i výrok o peněžitém trestu, který je ve smyslu § 68 odst. 6 tr. zákoníku nedobytný. Soudy nižších stupňů totiž vůbec nezjišťovaly jeho majetkové poměry a nevzaly v potaz při ukládání trestu, že obviněný byl v předmětné době jako fyzická osoba v insolvenčním řízení a následně bylo povoleno jeho oddlužení.

25. Závěrem dovolání ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a sám jej podle § 265m odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižších stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. Podal též návrh na odložení a přerušení výkonu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

III. Vyjádření k dovoláním obviněných a repliky obviněných

26. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Po rekapitulaci podaných dovolání a dosavadního průběhu trestního řízení se státní zástupce postupně podrobně vyjádřil ke vzneseným dovolacím námitkám obou obviněných, které jsou stručně zrekapitulovány níže.

27. Státní zástupce s námitkami obviněných nesouhlasil a postupně vysvětlil své důvody. Ze všech důvodů navrhl odmítnout obě dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., pouze připustil, že by napadený rozsudek mohl být zrušen jen v části, jíž byl obviněnému Ing. Jiřímu Ježkovi uložen peněžitý trest (byť i ten je podle vyjádření státní zástupce odůvodnitelný). Státní zástupce předně upozornil na judikaturní výklad uplatněných dovolacích důvodů, omezenou možnost Nejvyššího soudu přezkoumat skutková zjištění, která především obvinění zpochybňovali. Jinak vyjádřil souhlas s vypořádáním opakovaně uplatňovaných námitek obviněných ze strany soudů nižších stupňů. Obvinění podle něj zjevně a účelově obcházeli dotační podmínky, finanční stabilitu žadatele o dotaci pouze předstírali za účelem vylákání dotace. Závěr soudů, že obchodní společnost O.K.POOL v době podání žádosti o dotaci i poté neměla vlastní finanční prostředky, které by mohly sloužit k finančnímu pokrytí účasti projektu, plně odpovídá provedenému dokazování. Právě v této otázce obvinění poskytovatele dotace oklamali, což bylo rozhodující pro poskytnutí dotace obchodní společnosti O.K.POOL. Potvrzení Komerční banky bylo napodobeninou vyhotovenou obviněnými či jinou osobou s jejich vědomím s největší pravděpodobností za vědomé, případně nevědomé součinnosti svědkyně L. H., pracovnice banky. Předložili tedy doklady s nepravdivými údaji. Obvinění tak zjevně postupovali, aby se vyhnuli určité finanční ztrátě spojené s poplatky spojenými s převodem cizí měny (Euro) na české koruny a zpět z důvodu jen krátkodobě a účelově zapůjčených finančních prostředků. Ohledně závěru o kompletním složení projektového realizačního týmu a jeho funkčnosti nebylo pochyb, když účelem bylo vzbudit zdání profesionálního a aktivního přístupu obchodní společnosti O.K.POOL, což bylo dalším klíčovým parametrem pro rozhodnutí o poskytnutí dotace. Soudy nižších stupňů správně vycházely z výpovědí svědkyň, které popřely, že by měly s tímto projektem jako členky realizačního týmu cokoliv společného. Tuto argumentaci dále rozvedl. Zcela nedůvodné byly též námitky týkající se postavení obchodní společnosti FRK jako partnera a dodavatele stavby. Zapojení této společnosti (ve spojitosti s postavením jednoho z obviněných v komisích a následném zapojení další obviněnými ovládané obchodní společnosti v postavení subdodavatele) bylo podle státního zástupce zásadní z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku.

28. Ani námitky opomenutí navrhovaných důkazních prostředků neshledal státní zástupce důvodnými. Soud prvního stupně se velmi podrobně vyjádřil ke každému navrženému důkazu, srozumitelně vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů nepovažoval za nezbytné ten který důkaz provést, neboť výslechy nemohly přinést nové podstatné informace, které by měly význam pro rozhodnutí projednávané věci. Také odvolací soud se s návrhy obviněných vypořádal zcela dostatečně a věcně správně. Státní zástupce nezjistil ani porušení zásad trestního řízení jako je presumpce neviny a in dubio pro reo, jak namítal obviněný Ing. Jiří Ježek. Šlo o prosté zpochybnění skutkových zjištění, resp. způsobu hodnocení provedených důkazů. Takové námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu.

29. Nedůvodné shledal též námitky proti závěrům o výši škody. V posuzovaném případě soudy nižších stupňů správně dospěly k závěru, že škodou má být celá dotace, která by nebyla poskytnuta nebýt klamání obviněných. Také v tomto směru podrobně rozvedl argumentaci. K tomu mimo jiné zopakoval, že dotační projekt od počátku vykazoval vážné nedostatky, obchodní společnost O.K.POOL jako žadatel o dotaci byla fakticky nastrčenou společností bez finančního zajištění a zkušeností v oboru, což bylo v dotačním řízení jen předstíráno se zastíráním pravého stavu věci, projekt byl plněn reálně prostřednictvím zcela jiných obchodních společností, než bylo deklarováno. Takto to také bylo celé předem zamýšleno, poskytovatel dotace tak byl po celou dobu klamán, kdyby znal pravý stav věcí, dotaci by vůbec neposkytl, proto je též důvodně vytýkána škoda odpovídající výši celé dotace.

30. Není ani pravdou, že by ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně absentovalo vymezení způsobu, jakým měl být spáchán trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Státní zástupce připustil, že popis skutku zřejmě mohl obsahovat bližší upřesnění průběhu veřejné soutěže a výběru dodavatele stavebních prací, nicméně základní okolnosti z něj vyplývají. Výslovně byl v popisu skutku zmíněn závazek smluvních stran ke společnému postupu při přípravě a realizaci projektu, konzultování přípravy projektového záměru, spolupráce na tvorbě etapizace projektu a pomoc s vyplněním žádosti o dotaci a s přípravou příloh projektu s cílem, aby se zvýšila úspěšnost žadatele o dotaci při získání dotace, a to cestou společného postupu při přípravě a realizaci projektu.

Jde-li o zpochybňované rozlišení přednosti a výhodnějších podmínek, jednání obviněného vedlo v důsledku k oběma těmto variantám, jimiž lze naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku. Bylo-li obchodní společnosti FRK v pozici partnera umožněno spolupracovat na samotné přípravě projektového záměru, nelze o zjednání (časové) přednosti vůbec pochybovat. Nešlo ovšem zjevně jen o časové zvýhodnění, ale i o zajištění výhodnějších podmínek předem vybraného uchazeče, pokud měl oproti jiným, třeba i jen potencionálním uchazečům ve veřejné soutěži, možnost se nejen seznámit s projektem, jeho jednotlivými podmínkami a konkrétními specifiky, ale bylo mu umožněno na přípravě projektového záměru, tvorbě etapizace projektu a přípravě příloh projektu spolupracovat, a to ve vlastním zájmu, dokonce měl i zaručeno, že ve veřejné soutěži uspěje bez dalšího a bude s ním jako s dodavatelem také uzavřena smlouva o dílo.

Bylo též nepochybně zjištěno, že obviněný se podílel na výběru dodavatele díla v pozici člena hodnotící komise v rámci proběhnuvší veřejné soutěže a v souladu s předchozí dohodou se spoluobviněným záměrně nerespektoval zásady transparentnosti a rovného zacházení, když odsouhlasil výběr uchazeče, jehož vítězství v soutěži bylo předem jisté.

31. Ani velmi obecné námitky obviněných proti závěru o formě zavinění neshledal státní zástupce důvodnými. Zavinění též vyplývá z popisu skutku, dokonce je v něm výslovně vyjádřen společný úmysl obviněných obohatit obchodní společnost O.K.POOL, jakož i další jimi ovládané obchodní společnosti o finanční prostředky pocházející z dotace. Státní zástupce neshledal důvodnými ani námitky založené na tom, že dotované dílo nyní plní svůj účel, což má údajně být zásadní pro závěr o naplnění subjektivní stránky namítaných trestných činů.

Mimo jiné k tomu připomněl, že obvinění nebyli uznáni vinnými trestným činem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2 tr. zákoníku, ale podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku (za využití okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby). Proto neúčelnost použití prostředků z dotace není znakem trestného činu kladeného obviněným za vinu. Nedůvodné byly též námitky směřované proti vyvození odpovědnosti za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 tr. zákoníku. Obvinění jako jednatelé žadatele o dotaci postupovali společně v sousledných a na sebe navazujících krocích s cílem opatřit si prospěch z dotace za využití klamavých údajů, přičemž si byli dobře vědomi původu prostředků v rozpočtech spravovaných Evropskou unií.

Obvinění si byli dobře vědomi povinnosti dodržovat dotační pravidla, která záměrně nerespektovali a naplnění podmínek ve skutečnosti jen předstírali.

32. Státní zástupce částečně akceptoval námitky obviněného Ing. Jiřího Ježka směřující vůči uloženému výroku o peněžitém trestu. Zřejmá nedobytnost uloženého peněžitého trestu (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku) na rozdíl od pouhé jeho nepřiměřenosti odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho první alternativě. Nedobytný je peněžitý trest, pokud je s ohledem na osobní a majetkové poměry pachatele zjevné, že nebude moci být vykonán, a to ani ve splátkách. Soud je k tomu povinen opatřit si potřebné podklady. V tomto případě soudy nižších stupňů skutečně nevěnovaly pozornost tomu, že proti obviněnému bylo vedeno insolvenční řízení a povoleno oddlužení. Přesto však připustil, že podmínky pro uložení tohoto trestu mohly být splněny, protože soud prvního stupně neuvěřil obraně obviněných, že jsou nemajetní. Obvinění zjevně, byť i neformálně, nadále působí v obchodních společnostech, které se ve větší či menší míře podílely na projektu (především O.K.POOL, JEMAPOL, JOEL, Stavby holding cz), usilovali dokonce o prodej nemovitosti Hotelu na Lázeňském vrchu v Litvínově, a to i v období, když již neměli jakékoliv formální vazby na obchodní společnost O.K.POOL, vlastníka nemovitosti. Obviněný Ing. Jiří Ježek v odvolacím řízení na vedení insolvenčního řízení neupozorňoval. Dále státní zástupce upozornil na konkrétní údaje plynoucí z insolvenčního rejstříku a z rozhodnutí v něm založených. Z řízení vedeného pod sp. zn. KSUL 44 INS 16752/2022 u Krajského soudu v Ústí nad Labem vyplývá, že v insolvenčním řízení byly evidováni jako věřitelé pouze dvě fyzické osoby s celkovou pohledávkou ve výši 160 000 Kč ze smluv o zápůjčce a pak již jen VZP ČR s pohledávkou ve výši 4 320 Kč. Byť se tím soudy nižších stupňů nezabývaly, státní zástupce připustil, že by uložený peněžitý trest mohl obstát, zvláště pokud obviněným nebyla uložena povinnost k náhradě škody, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Insolvenční řízení bylo již podruhé zahájeno tzv. samodlužnickým návrhem obviněného, je v něm vykazována nízká výše přiznaného zadlužení, předchozí insolvenční řízení bylo ukončeno s plným uspokojením věřitelů z prostředků pocházejících údajně od příbuzných, na které přitom dlužník převedl podstatnou část svých podnikatelských aktivit. Takové jednání skutečně vzbuzuje pochybnosti o poctivých úmyslech dlužníka.

33. Ze všech podrobně rozvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná, případně aby jen částečně zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o peněžitém trestu uloženém obviněnému Ing. Jiřímu Ježkovi. Souhlasil, aby i případně jiná rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.

34. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice dovolatelům. Tohoto práva využili oba obvinění, kteří se k vyjádření státního zástupce obsáhle vyjádřili a svou předchozí argumentaci zopakovali a rozvedli. Oba též setrvali na svých dovoláních, na která též odkazovali. Stranám jsou tato podání známa, proto není třeba je podrobně reprodukovat a stačí jen stručně uvést jejich základní body.

35. Obviněný Ing. Jaroslav Volmut především namítl, že se státní zástupce nevyjádřil ke všem bodům jeho dovolání a nezabýval se stěžejními námitkami. Setrval na tom, že nebyl prokázán jeho úmysl kohokoliv poškodit. Nebyla věnována pozornost otázce, nakolik byly podmínky dotace jednoznačné a srozumitelné, za nesrozumitelnost těchto podmínek nemůže nést obviněný odpovědnost. Nejednoznačnost se týkala klíčových aspektů financování projektu, měny finančních prostředků, doby deponování na účtech, složení realizačního týmu. Není možno mu klást k tíži chyby smluvně najatého subjektu, který je v daném oboru profesionálem.

36. S vyjádřením státního zástupce nesouhlasil ani obviněný Ing. Jiří Ježek. Také tento obviněný zopakoval svou dříve předestřenou argumentaci, která byla zčásti shodná se spoluobviněným. Argumentace státního zástupce vychází z nepochopení způsobů finančního krytí pro případnou realizaci projektu. Obvinění měli a byli schopni zajistit finanční krytí projektu, což se též reálně prokázalo již jen tím, že projekt úspěšně realizovali. Držet prostředky na účtu po celou dobu dotačního řízení by bylo neekonomické a v rozporu s péčí řádného hospodáře. Tvrzené oklamání poskytovatele dotace a předstírání finanční stability žadatele o dotaci je pouhou fabulací. Projekt dlouhodobě plánovali a zrealizovali by jej, i kdyby jim nebyla dotace poskytnuta. Státní zástupce jim vytýká jednání, které bylo u všech žadatelů zcela běžné a v souladu s dotačními pravidly. Jejich případ je excesivně posuzován jako trestný čin jen z důvodu velké mediální kauzy údajného ovlivňování dotací na ROP Severozápad, se kterou však obvinění nemají nic společného. Dále znovu zopakoval argumentaci zpochybňující závěr o falšování potvrzení Komerční banky, kterou dále rozvedl. Znovu se též vyjadřoval ke složení projektového a realizačního týmu, zpochybňoval závěry soudů nižších stupňů. Vytýkal též neprovedení kruciálních důkazních prostředků, zejména znaleckých posudků. Žadatel o dotaci nespolupracoval s obchodní společností s FRK při přípravě projektu, který zpracoval vlastními silami, na přípravu žádosti o dotaci najal jako odborníka obchodní společnost ROPRO. Obchodní společnost FRK se na přípravě projektu nepodílela, nemohla tak mít výhodnější podmínky ani časový předstih, nedošlo k porušení zásad zadávání veřejných zakázek. Obvinění nevěděli, že by postupovali v rozporu s pravidly dotačního orgánu ROP Severozápad, naopak byli v dobré víře, že žádost o dotaci byla vypracována správně specializovanou společností. Jejich postup nevyhodnotil ani sám poskytovatel dotace jako odporující jeho vlastním předpisům. Znovu též zpochybnil správnost uložení peněžitého trestu.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání

a) Obecná východiska

37. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

38. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.

39. Oba obvinění uplatnili dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný Ing. Jaroslav Volmut uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a obviněný Ing. Jiří Ježek dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

40. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy

nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele.

Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

41. V tomto duchu a naznačeném směru musí být vykládán také dodatečně formulovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence tzv. zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.

42. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.

43. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.

b) K námitkám zjevně neopodstatněným a neodpovídajícím dovolacím důvodům

44. Nejprve je třeba uvést, že dovolací námitky obviněných představují v převážné části jejich dosavadní obhajobu, kterou obvinění uplatňovali jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení před odvolacím soudem. Obvinění po celou dobu (i v dovolání) vytýkali převážně nesprávnost skutkových zjištění, tedy vady skutkové a procesní, zpochybňovali rozsah dokazování, správnost hodnocení jednotlivých důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, opomenutí jiných jimi navrhovaných důkazních prostředků, jakož i správnost skutkových závěrů učiněných zejména soudem prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací. Takové námitky zásadně neodpovídají dovolacím důvodům, a to ani nejnověji formulovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak bylo obecně nastíněno shora. Nadto jde vesměs o opakované námitky obviněných, s nimiž se vypořádaly oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je tak možno plně odkázat (toliko s výhradou týkající se peněžitého trestu uloženého obviněnému Ing. Jiřímu Ježkovi, jak bude rozvedeno níže).

45. V případě námitek, které dovolatelé uplatnili již v předchozí fázi řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v dostatečné míře a náležitě vypořádaly, platí, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, že dovolací soud zpravidla odmítne takové dovolání jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). To platí vesměs o veškerých námitkách obviněných vyjma zmíněných námitek týkajících se peněžitého trestu – k tomu viz níže pasáž odůvodnění tohoto usnesení pod bodem IV. písm. c). Proto může Nejvyšší soud odkázat na podrobné zdůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se s námitkami obviněných již dříve vypořádaly.

46. Argumentace obou obviněných se nesla v duchu prosté polemiky se soudy nižších stupňů, jaký měl být zjištěn skutkový stav, jaký měl být rozsah dokazování, jak měly být vyhodnoceny jednotlivé důkazy a o jaké důkazy měly být skutkové závěry opřeny. Obvinění do značné míry vycházeli z vlastní verze skutkového děje, kterou žádali posoudit. K tomu je však třeba znovu upozornit, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obvinění domáhají. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud již v počátcích účinnosti právní úpravy o dovolání, a to např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002), setrvává na něm i po zmíněné novelizaci dovolacích důvodů a přidáním důvodu nyní uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

47. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky.

Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, str. 188 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.

48. Není proto opodstatněné po Nejvyšším soudu, který důkazy zásadně neprovádí (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.), žádat, aby důkazy vyhodnotil jinak a na základě takového vyhodnocení dospěl k odlišným skutkovým závěrům. Přitom závěry soudů nižších stupňů mají své opodstatnění, vycházejí alespoň z části důkazů plynoucích z provedených důkazních prostředků. Nejvyšší soud přitom na shora vymezený okruh námitek ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, jak též obvinění namítali.

Dovolací soud interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23. shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu].

49. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, resp. i následně v rozsudku soudu druhého stupně, jakož i v použité právní kvalifikaci. Samotné zjištění, že upřednostnily verzi obžaloby s oporou o určitou část obžalobou předložených důkazů oproti verzi obhajoby tzv. zjevný rozpor založit nemůže. K takto uplatněným námitkám se proto Nejvyšší soud může vyjádřit pouze stručně (ve smyslu § 265i odst. 2 tr. ř.) a nad rámec výše uvedeného (obiter dictum) a ve zbytku v plném rozsahu může odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, zejména pak soudu prvního stupně. To platí o většině námitek obou obviněných, a to i těch, které byly jen zdánlivě námitkami nesprávného právního posouzení, pokud vycházely z odlišné verze skutkového děje. Jen menší část námitek odpovídala uplatněným dovolacím důvodům, avšak byly zjevně neopodstatněné, a to vyjma námitek týkajících se uloženého peněžitého trestu, které byly shledány důvodnými.

50. Znovu tak lze zopakovat, že Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu uzavřeného soudem prvního stupně, s nímž souhlasil i soud odvolací. Tyto závěry nejsou zjevně excesivní, mají oporu alespoň v části důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů.

51. Obvinění předně namítali, že nebyl správně zjištěn skutkový stav z důvodu opomenutí některých důkazů, resp. důkazních prostředků, které navrhovali provést. Zamítnutí jejich návrhů ani nebylo podle nich náležitě odůvodněno. Obvinění považovali za tzv. opomenuté důkazy neprovedené výslechy zaměstnanců ROPRO (konkrétně M. D., M. V., resp. i M.), zaměstnanců ROP (konkrétně L. Č., P. V., O. H., J. H., L. M. a M. M.), hodnotitelek (Š. P. a L. H.) a neprovedené znalecké posudky (Ing. Františka Dvořáčka a VŠE Praha).

52. Nejvyšší soud připomíná, že rozsah dokazování určuje soud, nikoli účastníci řízení, kteří ovšem mají právo na ústavně konformní naložení s návrhy na doplnění dokazování – soud musí návrhy na doplnění dokazování, které neakceptoval, zamítnout, učinit tak ovšem může jen z důvodů aprobovaných v ustálené judikatuře a musí toto své rozhodnutí také uspokojivě vysvětlit v odůvodnění svého rozhodnutí ve věci samé. Kdyby těmto povinnostem nedostál, zůstal by takový důkaz opomenut, což by mohlo znamenat porušení účastníka práva na spravedlivý proces. K tomu lze odkázat na bohatou judikaturu zejména Ústavního soudu (například nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 729/2000, uveřejněný pod č. 224/2005 ve svazku č. 39 na str. 369 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dále ve zkratce jen „Sb. nál. a usn.“; k nárokům kladeným na odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí návrhu na doplnění dokazování viz např. nález ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, publikovaný pod č. 10/1995 ve svazku č. 3 na str. 51 Sb. nál. a usn., nález ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, publikovaný pod č. 76/1997 ve svazku č. 8 na str. 231 Sb. nál. a usn., nález ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, publikovaný pod č. 127/2002 ve svazku č. 28 na str. 95 Sb. nál. a usn.).

53. V dané věci v tomto směru soudy nižších stupňů nepochybily, shora označené důkazní prostředky nezůstaly opomenuty. Veškeré návrhy obviněných na doplnění dokazování byly soudem zamítnuty jako nadbytečné, netýkající se dokazovaných skutečností, případně nemající relevantní souvislost s předmětem řízení, tedy akceptovatelnými důvody z hlediska judikatury. Nejvyšší soud může plně odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (zejména body 150. až 157. na str. 33 až 35), v němž se soud prvního stupně všemi obhajobou navrhovanými důkazy podrobně zabýval a řádně odůvodnil jejich zamítnutí. Pokud šlo o obviněným Ing. Jiřím Ježkem navrhované znalecké posudky, odvolací soud je ve svém rozhodnutí (bod 29. na str. 20 až 21) zamítl jako nadbytečné a pro rozhodnutí ve věci zcela irelevantní, neboť pro rozhodnutí nebylo potřeba žádného odborného znaleckého posouzení a soud prvního stupně se s otázkou faktické výše prostředků, kterými obchodní společnost O.K.POOL na účtu disponovala, i s otázkou pravosti potvrzení a subjektivní stránkou jednání obviněných ve vztahu k tomuto potvrzení zcela správně, logicky a srozumitelným způsobem vypořádal. Nejvyšší soud připomíná, že důkazní prostředky, jejichž provedení soudy zamítnou a náležitě takové rozhodnutí v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu zdůvodní, nelze hodnotit jako tzv. opomenuté důkazy. Námitky obviněných týkající se opomenutých důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak byly zjevně nedůvodné.

54. Další okruh námitek obviněných uplatňovaných v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení se týkal nesprávného zjištění skutkového stavu a ve spojitosti s tím nesprávného právního posouzení skutku, který jim byl kladen za vinu. Jednalo se zejména o zpochybnění naplnění znaků subjektivní a objektivní stránky trestných činů dotačního podvodu, poškození finančních zájmů Evropské unie a zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Zpochybňovali především naplnění znaku zavinění v požadované úmyslné formě, použití nepravdivých a hrubě zkreslených údajů, způsobení takovým činem škody velkého rozsahu, jakož i zjednání přednosti a výhodnějších podmínek na úkor jiných dodavatelů jimi upřednostněnému dodavateli.

55. Nejvyšší soud k této argumentaci může jen stručně uvést, že byla zevrubně vypořádána soudy nižších stupňů, na jejichž odůvodnění obsažená v jejich písemně vyhotovených rozsudcích lze plně odkázat. Obvinění byli uznáni vinnými, že v řízení před dotačním orgánem záměrně předkládali nepravdivé informace obsažené v dokumentech předkládaných ve snaze zvítězit v soutěži o dotaci před ostatními uchazeči. Cíleně vytvořili obchodní společnost bez zázemí, finančních prostředků, personálu, křivě potom deklarovali, že tato obchodní společnost splňuje vysoké nároky kladené na žadatele o dotaci, jak bylo opakovaně konstatováno v rozsudcích soudů nižších stupňů a jak vyplývá ze shora učiněného shrnutí.

Byli si přitom těchto nároků dobře vědomi, cíleně proto činili kroky, aby jimi zastupovaná obchodní společnost žádající o dotaci budila zdání, že vysoké nároky splňuje. Zároveň přitom obvinění zakrývali, že ve skutečnosti finanční prostředky pocházejí z jiných zdrojů, že dokonce jsou jim poskytovány dalšími subjekty, o nichž nebylo poskytovateli dotace nic známo. Přitom pravidla tehdy byla jasná a striktní, že jde o důležitý údaj, který podléhá hodnocení a na jehož základě se rozhoduje, komu bude dotace poskytnuta.

Není proto pravdivé tvrzení obviněných, že vůbec nezáleželo na tom, odkud peníze na financování dotovaného projektu vzali, že je důležité jenom to, že byli schopni projekt realizovat. Zmíněné pravidlo, jakkoliv bylo později donátorem opuštěno, mělo však své opodstatnění, a to nejen proto, aby bylo zajištěno, že žadatel o dotaci bude schopen dotovaný projekt financovat. Důvodné je to i s ohledem na finanční politiku Evropské unie, z jejíž rozpočtů valná část dotovaných peněz pochází. Evropská unie totiž dbá na pravidla řádného tržního prostředí, v němž nedochází k tzv. praní špinavých peněz (srov. k tomu legislativu Evropské unie k zamezení tomuto jevu – z období činu obviněných srov. zejména Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26.

října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu). Přitom právě ve věci obviněných mělo docházet k deklaraci dostatečného finančního krytí nákladů projektu díky zápůjčce od A. N., který byl v minulosti uznán vinným trestným činem přijetím úplatku v řádu desítek milionů Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 7 Tdo 552/2013) a jehož jméno figurovalo též v kauzách spojených s případy korupce na ROP Severozápad, ke kterým docházelo právě i v období činu obviněných, jak na to ostatně oni sami v dovoláních poukazovali.

Není přitom pravdou, že by státní zástupce stíhal obviněné a soudy je odsoudily jen proto, že na ROP Severozápad se v uvedeném období mnoho dotací přidělovalo protiprávním způsobem na základě korupčního jednání (jak je potvrzeno i v judikatuře Nejvyššího soudu – viz například rozhodnutí pod sp. zn. 8 Tdo 1376/2013 a sp. zn. 5 Tdo 192/2018), takové korupční jednání v daném případě prokázáno nebylo a nebylo proto ani kladeno obviněným za vinu.

Nicméně je věcí soudů, nakolik i s ohledem na další vlastní zjištění budou hodnotit jako pravdivé výpovědi jednotlivých osob, které figurovaly nejen ve věci obviněných, ale i v jiných trestních kauzách, v nichž byla taková protiprávní jednání prokázána.

56. V případě obviněných ale jsou především jednoznačně identifikovány důležité aspekty rozhodnutí dotačního orgánu o poskytnutí dotace – obchodní společnosti O.K.POOL, kterou obvinění zastupovali. Bylo zjištěno, že obvinění jen budili zdání, že jde o subjekt, který disponuje vlastními zdroji, z nichž může nákladný projekt financovat. Bylo jim dobře známo, že musí disponovat dostatečnými zdroji, proto podnikli kroky, kterými předstírali takové finanční zázemí, nepřiznali přitom, že finance pochází z cizích zdrojů.

Dokonce přitom podle závěrů soudů nižších stupňů použili zfalšované dokumenty prokazující výši finančních zdrojů. Kromě toho fabulovali, že žadatel o dotaci (nikoli tedy jiný jimi ovládaný subjekt) disponuje profesionálním týmem, který je schopen projekt realizovat. Nedosti na tom, obvinění ještě zmanipulovali též výběrové řízení o dodavatele stavebních prací, ve kterém zvítězil subjekt, který se podílel na přípravě podkladů pro zadávací řízení, tedy zjednali mu časovou přednost tím, že měl k dispozici zadávací dokumentaci dříve, než ostatní soutěžitelé, dokonce se ovšem též podílel na jejím znění.

Došlo tak k porušení pravidel transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace ve smyslu § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, které měli obvinění dodržet, jak vyplývalo též z Příručky pro žadatele. Kromě toho navíc obviněný Ing. Jaroslav Volmut se ještě v rozporu s pravidly účastnil výběru dodavatele jako člen hodnotící komise, ač jím být nesměl. Kromě toho, že obviněnými vybraná obchodní společnost FRK vystupovala ve dvojím protichůdném postavení partnera projektu a současně dodavatele, docílili obvinění navíc toho, že tento subjekt dodával stavební práce jen formálně, tzv. papírově, protože reálně a fakticky stavební práce dodávala jiná obviněnými ovládaná obchodní společnost JOEL, jejímiž jednateli byli obvinění.

Zakázku tak vlastně získávali pro jimi ovládanou („vlastní“) obchodní společnost. I v tomto případě šlo jen o předstírání veřejné soutěže o veřejnou zakázku, žádná reálná soutěž tak ve skutečnosti neproběhla. Námitky obviněných proti závěrům soudů nižších stupňů tak neustále vycházejí jen z lpění na formálních náležitostech, pomíjejí závěry soudů nižších stupňů o reálném průběhu celého případu vylákání dotace. Zcela důvodný je též závěr soudů nižších stupňů, že k žádnému poskytnutí dotace od poskytovatele dotace by při správném a ničím nekalým neovlivněném rozhodování nemohlo dojít, pokud by pracovníci poskytovatele dotace znali veškeré reálné okolnosti případu (že nejsou jasné zdroje financování, že není přiznáno, že žadatel o dotaci žádné vlastní zdroje nemá, že nemá realizační tým, že bude fingovat veřejnou soutěž na dodavatele stavebních prací, které pak provede prostřednictvím předem vybrané obchodní společnosti jednající ve shodě, a to poté, co vybere subjekt, kterému umožní podílet se na zadávací dokumentaci).

57. Za zcela nedůvodné proto považuje Nejvyšší soud veškeré námitky obviněných, že v ničem poskytovatele dotace neklamali, že nepředkládali nepravdivé údaje v žádosti o dotaci, v důsledku nichž by pak došlo k neoprávněnému použití finančních prostředků pocházejících z rozpočtů Evropské unie. Stejně tak byly zcela nedůvodné námitky, že by poskytovatel dotace i při vědomí pravého stavu věcí na svém rozhodnutí ničeho nezměnil a že by jim dotaci poskytl, jakož i ty, že by obvinění nejednali v požadované formě zavinění, tedy úmyslně. Obvinění totiž tuto svou obranu staví na zcela jiné verzi skutkového děje, kterou nepřevzaly soudy nižších stupňů, jež naopak vycházely z verze předložené veřejným žalobcem, který k jejímu prokázání nabídl dostatečné penzum důkazů. V tomto směru tak jde o námitky nesprávné právní kvalifikace jen zdánlivě, protože jsou založeny na jiné verzi skutkového děje, jejich základem je tak zpochybnění správnosti skutkových zjištění ze strany soudů nižších stupňů.

58. Nelze akceptovat ani námitku obviněných, že je jim vytýkáno pochybení, které ve skutečnosti způsobil dotační orgán tím, že nedostatečně jasně vymezil dotační podmínky jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Obvinění si byli dobře vědomi povinnosti prokázat zdroje financování, zcela záměrně nastavená pravidla obcházeli, nepřiznávali cizí zdroje, uchýlili se k předkládání zfalšovaných dokumentů, jak podrobně rozvedly soudy nižších stupňů. Vyvození trestní odpovědnosti za takové záměrné jednání obviněných spočívající v předkládání nepravdivých údajů doložených též falzifikáty, případně nedostatečnou dokumentací tolerovanou pracovníky dotačního orgánu, nevylučuje ani případné zjištění vážných pochybení pracovníků tohoto dotačního orgánu, jak obvinění v dovoláních naznačovali (a to dokonce ani tehdy, kdyby takové jednání pracovníků poskytovatele dotace mělo povahu trestné činnosti). Obviněným je kladeno za vinu jejich úmyslné jednání, nikoli chybný postup poskytovatele dotace.

59. Zcela důvodně a v souladu s ustálenou judikaturou bylo soudy nižších stupňů kladeno obviněným za vinu způsobení škody velkého rozsahu, neboť za škodu je v tomto případě třeba považovat celou výši dotace. Jak bylo shora uvedeno, soudy nižších stupňů vyšly z odůvodněného skutkového závěru, že k poskytnutí dotace by vůbec nedošlo, kdyby nebylo klamavého jednání obviněných (pokud by pracovníci poskytovatele dotace postupovali korektně a jejich jednání by nebylo ovlivněno např. korupcí, což v daném případě nebylo zjištěno). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kterou akceptoval i Ústavní soud, vyplývá, že se za škodu zásadně považuje celá vyplacená dotace, pokud by k jejímu vyplacení vůbec nedošlo, kdyby poskytovatel dotace v době jejího vyplacení věděl, že došlo k jednání majícímu povahu trestného činu podle § 260 tr. zákoníku – srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 993/2023, které akceptoval i Ústavní soud (viz usnesení jeho usnesení pod sp. zn. II.ÚS 1225/24 a I.ÚS 1313/24), ale též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1010/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020, a další. Ani tuto námitku obviněných proto nebylo možno akceptovat.

60. Lze tak uzavřít, že až na níže zmíněné námitky proti uložení peněžitého trestu obviněnému Ing. Jiřímu Ježkovi, nelze akceptovat žádné z námitek uplatněných obviněnými. Se všemi se již vypořádaly dostatečným způsobem soudy nižších stupňů, na jejich argumentaci tak lze plně odkázat a není třeba ji znovu zevrubně opakovat. Takový způsob vypořádání námitek akceptoval i Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva – odkázat lze např. na rozhodnutí č. 37/2021 Sb. rozh. tr. a tam obsáhle citovanou judikaturu, zejména pak na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2766/15, publikovaný ve svazku 81 pod č. 84/2016 na str. 413 Sb. nál. a usn., nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, publikovaný ve svazku 86 pod č. 137/2017 na str. 315 Sb. nál. a usn., případně rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994 ve věci Van de Hurk proti Nizozemsku, č. 16034/90, nebo ze dne 28. 1. 2003, ve věci Burg a ostatní proti Francii, č. 34763/02. I ze shora uvedeného stručného vyjádření vyplývá, že se Nejvyšší soud námitkami obviněných zabýval, ovšem nepřiznal jim relevanci. Zčásti totiž jejich námitky vůbec neodpovídaly uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům, neboť šlo o pouhou polemiku se soudy nižších stupňů, k jakým skutkovým závěrům, na základě jakých důkazů a z jakých důvodů měly dospět. Zčásti byly jejich námitky (např. jde-li o způsob určení výše škody) zjevně neopodstatněné, protože postup soudů nižších stupňů byl v souladu s ustáleným výkladem, jak jej uplatňuje i Nejvyšší soud.

c) K důvodům částečného zrušení napadeného rozhodnutí

61. Obviněný Ing. Jiří Ježek napadl mimo jiné též výrok, kterým mu byl uložen peněžitý trest, a to prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Soud druhého stupně (stejně jako předtím i soud prvního stupně) totiž uložil obviněnému Ing. Jiřímu Ježkovi vedle trestu odnětí svobody též peněžitý trest, jehož zákonnost obviněný zpochybnil s ohledem na probíhající insolvenční řízení proti němu jako úpadci v době rozhodování soudů, a to i pro zjevnou nedobytnost takového peněžitého trestu. Námitka zřejmé nedobytnosti trestu odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu (viz rozhodnutí č. 9/2018-I. Sb. rozh. tr.).

62. V tomto ohledu je třeba obviněnému přisvědčit, že soudy nižších stupňů, především pak odvolací soud při novém ukládání trestu, se řádně nezabývaly poměry obviněného a neověřily, zda proti němu neprobíhá insolvenční řízení, zda případně jsou splněny výjimečné podmínky, za kterých v takovém případě mohly ukládat některý z majetkových trestů, mezi něž patří i peněžitý trest. Zároveň je třeba uvést, že výrok o peněžitém trestu uložený obviněnému je prakticky nepřezkoumatelný, neboť není odvolacím soudem (ale ani předtím soudem prvního stupně) náležitě a v souladu s judikaturou odůvodněn (viz k tomu též rozhodnutí č. 3/2018-V. Sb. rozh. tr.), vůbec totiž nebyly zjišťovány majetkové poměry obviněného, na základě nichž se jednak vybírá druh trestu a jednak i vyměřuje, jde-li o peněžitý trest. Peněžitý trest nelze podle § 68 odst. 6 tr. zákoníku uložit, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Vůbec pak podle mimotrestní úpravy, jak bude uvedeno dále, nemá být uložen peněžitý trest osobě v úpadku, který je řešen v insolvenčním řízení. Tím se však soudy nižších stupňů nezabývaly.

63. Nejvyšší soud v elektronické databázi insolvenčního rejstříku na stránkách Ministerstva spravedlnosti ověřil, že ohledně obviněného Ing. Jiřího Ježka je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem (též „insolvenční soud“) pod sp. zn. KSUL 44 INS 16752/2022, že v tomto řízení byl usnesením uvedeného soudu ze dne 15. 11. 2022 (mimo jiné) zjištěn úpadek obviněného Ing. Jiřího Ježka, bylo povoleno jeho řešení oddlužením a byl ustanoven insolvenční správce – obchodní společnost INSKOL, v.

o. s. Toto insolvenční řízení nebylo po dobu trestního řízení (až do rozhodnutí Nejvyššího soudu) skončeno. Dále bylo z uvedené elektronické databáze zjištěno, že dlužník jako fyzická osoba podal dne 21. 10. 2022 insolvenční návrh, vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla vydána insolvenčním soudem dne 21. 10. 2022, dne 9. 2. 2023 byla vypracována zpráva o stavu insolvenčního řízení, předložen soupis majetkové podstaty dlužníka a seznam přihlášených pohledávek, dne 27. 2. 2023 byl usnesením schválen splátkový kalendář se zpeněžením majetkové podstaty, do insolvenčního řízení se přihlásili 3 věřitelé (Všeobecná zdravotní pojišťovna s pohledávkou 4 320 Kč za nevyměřené pojistné a penále a dvě fyzické osoby, jedna s pohledávkou 100 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 6.

6. 2022 a další s pohledávkou 60 000 Kč ze smlouvy o nájmu motorového vozidla ze dne 1. 6. 2021). Ze sdělení insolvenčního správce dále bylo zjištěno, že dlužník od března 2023 nesplácí minimální splátky.

64. Podle § 109 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „IZ“ nebo insolvenční zákon), účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Podle § 109 odst. 5 IZ účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení trvají až do skončení insolvenčního řízení. Účinkům rozhodnutí o úpadku jsou pak věnována ustanovení § 140 IZ a následující. Podle § 140b IZ, nejde-li o řízení uvedená v § 140a, nelze v jiných soudních nebo rozhodčích řízeních po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, rozhodnout o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 IZ); to neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Podle § 170 písm. d) IZ se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku.

65. Existuje rozsáhlejší judikatura Nejvyššího soudu, která se zabývá důsledky zahájení insolvenčního řízení (při jeho trvání v době rozhodování v trestním řízení) pro rozhodování o majetku náležejícího obviněnému jako označenému pachateli trestného činu, ať již jde o uložení trestní sankce (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 7 Tz 25/2020, rozhodnutí č. 31/2022 Sb. rozh. obč., z poslední doby však na druhou stranu též diferencovaně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 8 Tz 110/2023, kterým byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona namítající nesprávnost rozhodnutí o zabrání věci, podobně poté i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 3 Tz 104/2023), anebo rozhodování o některém z majetkových nároků poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 7 Tz 83/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1511/2019, popř. dřívější rozhodnutí č. 9/2016 Sb. rozh.). Z odborné literatury lze odkázat na Púry, F. Některé souvislosti trestního a insolvenčního práva v aktuální rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu. Bulletin advokacie, č. 5/2019, s. 49; PÚRY, F. Úpadkové trestné činy v České republice. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 193.

66. V daném případě se ovšem soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly majetkovými poměry obviněného, nezjistily, že by byl v úpadku, který je řešen oddlužením, že insolvenční řízení probíhalo i v době rozhodování v trestním řízení, tedy se ani nemohly zabývat konkrétní situací a pravidly plynoucími z insolvenčního řízení, nakolik je či není možné uložit majetkovou sankci obviněnému v podobě peněžitého trestu (a to navíc ve vztahu k majetku, který nebyl zajištěn pro účely výkonu takové majetkové sankce v trestním řízení, resp. nejde o jasně deklarovaný a vyčleněný výnos z trestné činnosti, který by za určitých okolností mohl být odčerpán v trestním řízení i přes označená ustanovení insolvenčního zákona, jak vyplývá z posledního vývoje judikatury nastíněné shora – viz zejména rozsudky Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tz 110/2023 a sp. zn. 3 Tz 104/2023 a argumentaci a další judikaturu uvedenou v odůvodněních těchto rozhodnutí).

Protože ničím z toho se soudy nižších stupňů nezabývaly, nevedly k tomu ani dokazování a nebyl ukládán trest propadnutí věci, popř. rozhodnuto o zabrání věci, kterou by navíc bylo možno jednoznačně označit za výnos z trestné činnosti nenáležející do majetku obviněného, nemohl za tohoto stavu poznání obstát dovoláním obviněného Ing. Jiřího Ježka napadený výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž mu byl uložen peněžitý trest. Takový výrok se totiž jeví v rozporu se shora citovanými ustanoveními § 140b a § 170 písm. d) IZ, nebyly zjištěny a konstatovány konkrétní okolnosti odůvodňující, proč by uvedená ustanovení neměla bránit postihu obviněného majetkovou sankcí.

V daném případě navíc soudy nižších stupňů neukládaly trest propadnutí věci (popř. ochranné opatření zabrání věci), která by jednoznačně byla označena za výnos z trestné činnosti, který se nestal součástí majetku pachatele (a z něhož se tak nemohou uspokojovat ostatní věřitelé, protože by jinak šlo svým způsobem o legalizaci výnosu z trestné činnosti), ale peněžitý trest (a to navíc, aniž by zjistily majetkové poměry obviněného). Za těchto okolností je třeba vyjít z citovaných ustanovení insolvenčního zákona, která obecně zapovídají ukládání takové majetkové mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka (osobu nacházející se v úpadku).

67. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání obviněného Ing. Jiřího Ježka bylo shledáno zčásti důvodným, protože rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl obviněnému Ing. Jiřímu Ježkovi uložen peněžitý trest, nemohl obstát. Tento výrok bylo proto třeba zrušit. Postačilo ovšem zrušit jen tuto část výroku o trestu s tím, že ostatní části výroku o trestu mohou obstát. Proto nebylo třeba rušit celý výrok o trestu a znovu rozhodovat o trestu, který by byl uložen obviněnému, případně dokonce za tím účelem věc vracet odvolacímu soudu k novému rozhodnutí, ale postačilo pouze tuto dílčí pasáž týkající se peněžitého trestu tzv. vypustit. Nadále tak zůstávají v platnosti další části napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to včetně těch částí výroku o trestu, jimiž byl obviněnému Ing. Jiřímu Ježkovi uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou a konkrétně vymezený trest zákazu činnosti v trvání 5 let.

V. Závěrečné shrnutí

68. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud zčásti vyhověl dovolání obviněného Ing. Jiřího Ježka a podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. 3 To 52/2023, a to pouze ve výroku, jímž byl obviněnému Ing. Jiřímu Ježkovi uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest vyměřený v počtu 100 denních sazeb po 5 000 Kč, tedy v celkové výši 500 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu zůstal napadený rozsudek nezměněn, tedy nebylo vyhověno dalším dovolacím námitkám tohoto obviněného (kdyby nebylo důvodů pro uvedené částečné vyhovění dovolání a rušení citovaného výroku, dovolání obviněného by bylo odmítnuto stejně, jako bylo odmítnuto dovolání druhého obviněného). Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolání druhého obviněného Ing. Jaroslava Volmuta Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud byl oprávněn takto rozhodnout v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) a b) tr. ř., proto tak učinil.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 2. 2025

JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu