USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o dovolání obviněného R. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 6 To 76/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 176/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 5 T 176/2016, byl obviněný R. F. uznán vinným v bodech 1/ a 2/ dvěma zločiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a v bodě 3/ přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že ad 1/ v době od přesně nezjištěného dne v měsíci prosinci roku 2006 do přesně nezjištěného dne roku 2012 v XY, okres XY, v rodinném domě č. p.
XY na ulici XY, který obýval společně se svou manželkou R. F., nyní S., nar. XY, a nezletilými dětmi AAAAA (pseudonym), nar. XY, a BBBBB (pseudonym), nar. XY, bezdůvodně, zejména pod vlivem alkoholických nápojů, ale i ve střízlivém stavu, poškozenou velmi často sužoval křikem, vyčítáním nevěry, vulgárními slovními útoky, že je piča a kurva, dlouhými slovními projevy, kde jí vyčítal, co dělá špatně a jak se má podle jeho představ chovat, kdy tyto trvaly i několik hodin a poškozená je byla nucena poslouchat, v opačném případě ji fyzicky napadal, kdy ji kopal, bil pěstí i otevřenou dlaní do obličeje a dalších částí těla, tahal ji za vlasy, škrtil ji, kroutil jí rukama, cloumal s ní a narážel její hlavou do zdi nebo do zdi narážel celým jejím tělem, dále ji v noci křikem a výčitkami budil ze spaní, kontroloval její pohyb a obsah její komunikace s dalšími osobami v jejím mobilním telefonu, kdy v obavě z jeho napadání se musela před ním často schovávat pod schody nebo ve sklepě domu, přičemž takto ji poprvé razantněji fyzicky napadl v roce 2006, kdy ji bil otevřenou dlaní do různých částí těla, tahal ji za vlasy, bil její hlavou o zeď a kopal do ní, čímž jí způsobil podlitiny lokalizované po celém těle, v měsíci říjnu roku 2007 jí úderem pěstí do oblasti hrudníku způsobil zlomeninu X.
žebra vlevo, s níž vyhledala lékařské ošetření dne 16. 10. 2007, na přelomu dnů 26. 7. 2008 a 27. 7. 2008 cestou ze svatby společných známých manželů W., v době, kdy řídila motorové vozidlo, ji v podnapilém stavu a v přítomnosti nezletilého syna AAAAA fyzicky napadl silným úderem otevřenou dlaní do oblasti pravého ucha, čímž jí způsobil perforaci ušního bubínku, s níž vyhledala lékařské ošetření dne 28. 7.
2008, dalšími útoky jí způsoboval méně závažná zranění v podobě podlitin lokalizovaných po celém těle, otoků v obličeji, podlitin kolem očí a kolem krku, se kterými poškozená lékařské ošetření nevyhledala, když mu nechtěla způsobit problémy v zaměstnání, navíc za tyto útoky se jí omlouval a sliboval, že se k ní již bude chovat hezky, což po určitou dobu vždy činil, proto ve vztahu s ním setrvávala a soužití s ním neukončila, když věřila, že jeho chování k ní se zlepší, navíc ji v setrvávání v manželství utvrzoval tím, že pokud někomu řekne, jak se k ní chová, nikdo jí neuvěří, a hrozil, že z ní udělá blázna a vezme jí děti, pro případ, že by se o jeho jednání někdo dověděl a měl by problémy v práci, dále hrozil, že jí ze života udělá peklo, což po celou dobu pociťovala jako zlé, bezcitné a působilo jí těžké příkoří, když jeho násilné jednání se stupňovalo, žila tak v neustálé obavě z obviněného a v očekávání dalších konfliktů, které velmi negativně pociťovaly i obě jejich nezletilé děti, které byly často přítomny u slovních útoků i u fyzických napadení, ad 2/ v době nejméně od období léta roku 2014 do 10.
5. 2016, tamtéž, bezdůvodně, zejména pod vlivem alkoholických nápojů, ale i ve střízlivém stavu, poškozenou velmi často, ke konci období již obden, sužoval křikem, vyčítáním nevěry, vulgárními slovními útoky, že je piča a kurva, zesměšňoval ji a ponižoval, říkal jí, že je hloupá, dále ji sužoval dlouhými slovními projevy, kde jí vyčítal, co dělá špatně a jak se má podle jeho představ chovat, kdy tyto trvaly i několik hodin a poškozená je byla nucena poslouchat, v opačném případě ji fyzicky napadal, kdy ji kopal, bil otevřenou dlaní do obličeje a dalších částí těla, tahal ji za vlasy, škrtil ji, kroutil jí rukama, cloumal s ní a narážel její hlavou do zdi nebo do zdi narážel celým jejím tělem, dále ji v noci křikem a výčitkami budil ze spaní, ve večerních a nočních hodinách jí promlouval do duše, kdy v obavě z fyzických útoků byla v několika případech nucena společně s nezletilými dětmi utíkat z domu k rodičům, jejichž rodinný dům je situován v blízkém okolí, či schovávat se před ním pod schody nebo ve sklepě domu, přičemž takto jí koncem měsíce prosince roku 2014 žducháním o zeď způsobil naražení kloubu malíku pravé ruky s omezením hybnosti, s níž vyhledala lékařské ošetření dne 31.
12. 2014, v listopadu roku 2015 ji fyzicky napadl na zahradě rodinného domu, kdy ji povalil na zem a zalehl, následně ji začal škrtit a v křiku jí bránil rukou, kterou jí zakrýval ústa, následně se ji úchopem za vlasy snažil vtáhnout do domu, kde ji opět povalil na zem a v napadání pokračoval až do doby, než se jí ho podařilo uklidnit, čímž jí způsobil zhmoždění kolene pravé nohy, s nímž vyhledala lékařské ošetření dne 13. 11.
2015, jakož i vytržení chomáče vlasů, dále v březnu roku 2016 ji při hádce v kuchyni zatlačil do kouta, kde se v obavě z dalšího útoku celá roztřásla, což jej ještě více rozčílilo, proto ji povalil na kuchyňskou linku a škrtil ji oběma rukama pod krkem, poté ji otevřenou dlaní silně udeřil do obličeje v oblasti levého ucha, čímž jí způsobil perforaci ušního bubínku vlevo, s níž vyhledala lékařské ošetření dne 12. 3. 2016, dalšími útoky jí způsoboval méně závažná zranění v podobě podlitin lokalizovaných po celém těle, otoků v obličeji, podlitin kolem očí a kolem krku, se kterými poškozená lékařské ošetření nevyhledala, když mu nechtěla způsobit problémy v zaměstnání, navíc za tyto útoky se jí omlouval a sliboval, že se k ní již bude chovat hezky, což po určitou dobu vždy činil, proto ve vztahu s ním setrvávala a soužití s ním neukončila, když věřila, že jeho chování k ní se zlepší, navíc ji v setrvávání v manželství utvrzoval tím, že pokud někomu řekne, jak se k ní chová, nikdo jí neuvěří, a hrozil, že z ní udělá blázna a vezme jí děti, pro případ, že by se o jeho jednání někdo dověděl a měl by problémy v práci, dále hrozil, že jí ze života udělá peklo, dále ji navštěvoval v zaměstnání, kde ji přemlouval, aby se změnila, a psal jí SMS zprávy, v nichž jí hrozil, že ji zničí, kontroloval její pohyb mimo bydliště a obsah mobilního telefonu, v němž bez jejího souhlasu dne 8.
5. 2016 smazal podstatnou část jejich vzájemné korespondence a fotografie jejich zranění utrpěných při posledním napadení v měsíci březnu roku 2016, které si pořídila, téhož dne v obývacím pokoji rodinného domu jejích rodičů vytvořil na zdi černou barvou nápis „KATASTROFA 1402“, což po celou dobu pociťovala jako zlé, bezcitné a působilo jí těžké příkoří, když jeho násilné jednání se stupňovalo, žila tak v neustálé obavě z R. F. a v očekávání dalších konfliktů, které velmi negativně pociťovaly i obě jejich nezletilé děti, které byly často přítomny u slovních útoků i u fyzických napadení, aby byla schopna jeho jednání dále snášet, musela navštívit psychiatra i psychologa a užívat antidepresiva, ad 3/ v době od 21.
5. 2016 do 15. 6. 2016 v XY, okres XY, a jinde, ač jako obviněný ze spáchání dvou zločinů týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, při propuštění ze zadržení dne 11. 5.
2016 prohlásil, že nebude kontaktovat poškozenou, že ji nebude žádným způsobem ovlivňovat, zastrašovat nebo vydírat, tuto proti její vůli pod různými záminkami opakovaně a intenzivně vyhledával osobně, v domě rodičů, ale i v zaměstnání, kontaktoval ji prostřednictvím SMS, e-mailů a telefonních hovorů, které nepřijímala, kdy takto jí zaslal více než 150 zpráv, dále ji opakovaně nutil k osobnímu setkání, což také odmítala, avšak odmítnutí jí vyčítal a nátlak na splnění jeho požadavků zesiloval, kdy zároveň požadoval, aby vzala zpět souhlas s jeho trestním stíháním a hrozil jí, že jí udělá ze života peklo, dále ji při osobních kontaktech před nezletilými dětmi opakovaně vulgárně slovně napadal, že je „piča zkurvená“ a „debilní kráva“, což ji výrazně omezovalo v běžném způsobu života a způsobovalo u ní obavu a strach, zejména s ohledem na předchozí razantní fyzické útoky.
2. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 5 T 176/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 6 To 229/2019, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2019, byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 5 T 176/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 6 To 229/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody a nemajetkové újmy.
3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 6 To 76/2023, odvolání obviněného podané proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Z dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání proto, že jde o nepřezkoumatelné rozhodnutí, když soud vycházel pouze z tvrzení poškozené, které nebylo dostatečně objektivizováno provedenými důkazy, hrubost a bezcitnost jednání nebyla jinými důkazy podložena. Šlo o to, kdo z manželů vnímal vzájemné insultace a agresivní výpady hůře, jaká je míra psychické odolnosti obviněného a poškozené, když v této souvislosti nebylo znalecké posouzení nikdy řádně provedeno.
Poukázal na sklon poškozené k překrucování skutečnosti a vzájemné rozpory v jejích výpovědích. Důkazy, které by věrohodnost poškozené mohly znevážit, ať už závěry znalkyně PhDr. Anděly Vaculínové či výpověď syna AAAAA, soud s odkazem na jejich nadbytečnost neprovedl. Přezkoumávaná rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněná, nebyly provedeny takové důkazy, které by jeho vinu dostatečně objasnily, a samotná existence lékařských zpráv pro závěr, že se uvedeného jednání dopustil, nemůže postačovat. Perforace ušního bubínku levého ucha poškozené, jenž je datován ke dni 12.
3. 2016, spadá do doby, kdy byl se svým synem v Praze na výletě na fotbalovém utkání, rovněž při tvrzené hospitalizaci poškozené v nemocnici v XY v říjnu 2015 byl mimo domov až do listopadu 2015, což potvrdila sama poškozená v průběhu řízení, když uvedla, že svého manžela v té době dva měsíce neviděla. Poškozená dále např. popisuje svému milenci J. G., že ji měl odsouzený shodit ze schodů, avšak v průběhu řízení bylo prokázáno sdělením jejich syna AAAAA, že ze schodů poškozenou shodila její matka v době, kdy se obviněný v domě ani fyzicky nenacházel.
Nebylo proto zjištěno, že poranění, která utrpěla poškozená, byla způsobena zaviněným jednáním obviněného či v přímé příčinné souvislosti s jeho údajným protiprávním jednáním. S uvedenými skutečnostmi se však odvolací soud dostatečně nevypořádal.
5. Obviněný ve vztahu k činu v bodě 3/ vytýkal, že nemůže být posouzen jako přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 tr. zákoníku, protože soud pro své závěry vycházel rovněž pouze z tvrzení poškozené a předložené SMS komunikace, aniž by vzal do úvahy námitku obviněného, že šlo o nutné kontakty a komunikaci vztahující se k opatrovnickému řízení a o vzájemné vypořádání majetku mezi manželi. Svědecké výpovědi J. G. potvrzují, že při vzájemných kontaktech obviněný blízkost poškozené vyhledával sporadicky, a že neinicioval žádné insultace, které by mohly v poškozené vzbudit obavu o její zdraví. Za nedostatečné obviněný považoval i posouzení důkazů, v postupech soudů shledal porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo s přesvědčením, že jeho vina nebyla nepochybně prokázána a závěr o jeho vině je založen na domněnkách a libovůli. Odvolací soud svůj závěr založil především na závěrech znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, znalkyně Mgr. Michaely Mrowetz Bondy, a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalce prof. MUDr. Ladislava Hosáka, Ph.D., z nichž vyplynulo, že poškozená v letech 2014 až 2018 trpěla posttraumatickou stresovou poruchou a byl u ní zjištěn syndrom týrané osoby. Přestože se obviněný domáhal provedení znaleckého posudku zpracovaného znalkyní PhDr. Andělou Vaculíkovou, soud takový důkaz zamítl, i když tato znalkyně provedla komplexní posouzení manželských neshod a osoby obviněného i poškozené v rámci opatrovnického řízení, soud obviněnému nevyhověl.
6. Podle obviněného neobstojí ani závěry odvolacího soudu o nevěrohodnosti výpovědi svědka AAAAA pro rozpornost s ostatními důkazy, neboť vyšel při svém rozhodování pouze z důkazů svědčících v neprospěch obviněného. Soud se nezabýval možností, že trestní stíhání proti obviněnému je důsledkem jeho politické aktivity a snahy o jeho diskreditaci, a to s ohledem na svou politickou aktivitu a okolnosti ve fotbalovém oddíle XY, kde působil jako tajemník.
7. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 6 To 76/2023, zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství a replika obviněného
8. Státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že je vystavěno na doslovném opakování dosavadních námitek, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
9. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že pokud obviněný požadoval přibrání znalkyně PhDr. Anděly Vaculíkové, která by podala nový posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, jde o námitky podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak neopodstatněné. Soudy takový návrh nepominuly, vyhodnotily ho z hlediska důležitosti a nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jeho případné neprovedení rovněž zdůvodnily, zejména odvolací soud, který přiléhavě v bodě 18. vysvětlil, proč jde o nadbytečný důkaz. Opodstatnění podle něj postrádá i námitka o zjevném rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Soudy si byly velmi dobře vědomy diametrálně odlišných výpovědí poškozené na straně jedné a dovolatele na straně druhé a přiléhavě na ně reagovaly a přesvědčivě rozvedly důvody, pro které shledaly pravdivým právě popis událostí tak, jak je prezentovala poškozená, jejíž výpověď nezůstala důkazem osamoceným. I když u ní byla shledána jistá forma manipulace s realitou ve smyslu vytváření si vlastního mediálního skriptu zvláštního světa, ve kterém by mělo i nevysvětlitelné násilí své zdánlivě logické a věcné důvody, šlo o důsledek vztahové závislosti na dovolateli, jehož vinu umenšovala a omlouvala ho. Její výpověď podporují lékařské zprávy a vyjádření svědků J. B., K. K., L. a Z. S., K. K., A. C., B. B., A. B. a J. G. Z provedeného dokazování vyplynulo, že to byl právě dovolatel, kdo byl vždy agresorem, kdežto poškozená byla v pozici osoby ohrožené, tedy oběti. Nešlo o vzájemné konfliktní situace obou zainteresovaných stran. Obviněný byl z jednání, jež mu je kladeno za vinu, provedeným dokazováním řádně usvědčen.
10. Pokud obviněný podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytýkal vadné
právní posouzení u skutku pod bodem 3. a neztotožnil se s mírou a intenzitou vyhledávaných kontaktů s poškozenou s tím, že v ní jeho jednání nemohlo vzbudit důvodnou obavu, státní zástupce je nepovažoval za důvodné. S ohledem na charakter a vyznění SMS a osobních kontaktů ze strany dovolatele je zřejmé, že jejich primárním cílem bylo především poškozenou zastrašit, vydírat, nadávkami zesměšnit a pod hrozbou tak dosáhnout stažení trestního oznámení. Smysl jeho snahy o kontakt s poškozenou byl naprosto jiný než pouhý zájem na dohodě o péči o děti a majetkovém vypořádání.
11. Protože státní zástupce nehledal v přezkoumávaných rozhodnutích obviněným vytýkané vady, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
12. Obviněný na toto vyjádření státního zástupce reagoval nesouhlasným písemným podáním, v němž se obsáhle obhajoval v intencích své dosavadní argumentace a poukazoval zejména na svůj požadavek na výslech syna s tím, že v tomto procesu nešlo o spravedlnost, ale o jeho odsouzení, aby se politicky uklidil a neškodil dotačním gangům. Zdůraznil, že jeho cílem je, aby „konečně někdo začal poslouchat, bedlivě prošel celý spis a dal průchod spravedlnosti a právu, aby se neodsuzovalo na základě arogance moci, ale na základě pravdy“. Požadoval, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl.
IV. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). V. Obecně k důvodům dovolání
14. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř.
15. Nejvyšší soud nejprve posuzuje, zda argumenty obviněného dopadají na jím označené dovolací důvody, neboť jen faktická existence některého z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, který napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející může přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a to v rozsahu a z důvodů, z nichž bylo dovolání podáno [srov. § 265i odst. 3 tr. ř.]. Pro rozsah přezkumné povinnosti je Nejvyšší soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
16. Vzhledem k tomu, že obviněný dovolání opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ale jednotlivé argumenty pod ně striktně nevložil, lze v obecné poloze ve stručnosti uvést, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné použít, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Uvedenou podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.).
17. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený důvod je určen k přezkoumání správnosti použité právní kvalifikace nebo jiné vady spočívající v porušení hmotněprávních norem. Soud na základě tohoto důvodu posuzuje, zda jsou učiněná skutková zjištění správně kvalifikována, tzn. zda jsou v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
18. Pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je zásadně rozhodný skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jej nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, aj.).
19. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Vedle těchto zákonem vymezených pravidel je Nejvyšší soud povinen posuzovat, zda jsou v postupech soudů nižších stupňů dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (viz čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
VI. K námitkám obviněného
20. Nejvyšší soud shledal, že námitky dotýkající se skutků v bodech 1/ a 2/ byly po formální stránce učiněny v souladu s vymezením dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože obviněný vytýkal, že učiněná skutková zjištění, která jsou určující pro právní závěry, vycházejí z výpovědí poškozené, jež nelze považovat za věrohodné. Rovněž argumenty, jimiž brojil proti tomu, že soud neprovedly jako důkaz znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, znalkyně PhDr. Anděly Vaculíkové, nebo výslech nezletilého syna AAAAA za účelem objasnění rodinné situace, s označeným důvodem korespondují, a proto Nejvyšší soud posuzoval opodstatněnost těchto námitek. Shledal však, že nejsou důvodné.
21. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i obsahu spisu je zjevné, že soudy obou stupňů se již stejnými výhradami obviněného zabývaly a zkoumaly je s ohledem na výsledky provedeného dokazování. V této souvislosti je třeba poznamenat, že úkolem Nejvyššího soudu v dovolacím řízení není posuzovat a hodnotit výsledky provedeného dokazování, protože tato úloha přísluší zejména soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu, ale jeho úlohou je zkoumat, zda nedošlo k vadám, které předpokládají konkrétní dovolací důvody, případně zda se soudy nedopustily extrémních vad ve smyslu porušení zásad spravedlivého procesu.
V tomto duchu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. posuzoval, zda rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, avšak vytýkané vady neshledal. Soud prvního stupně pro své skutkové závěry sice vycházel z výpovědi poškozené, avšak její výpověď podrobil pečlivému posouzení mimo jiné s ohledem na obdobné výhrady, které obviněný nyní vznesl v podaném dovolání. Lze poznamenat, že se soud prvního stupně zejména v bodech 7. až 30. zabýval obsahem výpovědí svědků, v bodech 31.
až 35 dalšími ve věci provedenými důkazy. Vysvětlil způsob, jakým všechny tyto důkazy hodnotil, zejména vyjádřil, o které z nich své závěry o vině obviněného opřel a které obhajobu obviněného vyvracely, jakož i to, jak přistupoval k případným rozporům mezi nimi, přičemž z uvedeného výčtu je zjevné, že nepreferoval pouze jednu skupinu důkazů, ale velmi pečlivě zvažoval a porovnával informace z nich se podávající ve všech vzájemných a v úvahu přicházejících souvislostech (viz body 38., 40. téhož rozsudku).
Z hlediska obviněným uplatněných námitek je rozhodné, že se zabýval výpovědí poškozené a neponechal bez posouzení relativně velký časový odstup, než věc vyšla najevo. Zabýval se i tím, že svědci nebyli osobně přítomni jednání obviněného a útokům z jeho strany vůči poškozené, ale popisovali své poznatky o tom, co z jejich domácnosti slyšeli, nebo jaké viděli stopy zranění či facek na poškozené, pozorovali chování nezletilých synů apod. Přestože existovala i svědectví ve prospěch obviněného, šlo o svědectví, která bral soud do úvahy a vypořádal se s nimi způsobem, který v odůvodnění rozhodnutí rozvedl.
Způsob, jak soud prvního stupně důkazy prováděl a jak je hodnotil, z uvedených důvodů nevzbuzuje obviněným uváděné pochybnosti, protože jde o ucelený a logicky propojený postup myšlenkově provázaný vzájemnými spojitostmi a do sebe zapadajícími skutečnostmi. Soud tedy nevybočil ze zásady, že důkazy, o něž své závěry opřel, spolu vzájemně korespondují a byly hodnoceny jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech, když detailně popsal, kterým důkazům a proč uvěřil, zatímco jiným nikoli, i to, k jakým zjištěním na základě tohoto hodnocení dospěl.
V tomto směru lze uzavřít, že dokazování bylo provedeno v souladu s pravidly stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
22. Posoudí-li se činnost odvolacího soudu, lze shledat, že ten své povinnosti rovněž splnil a s námitkami obviněného, jež vznesl v odvolání, se řádně vypořádal (srov. body 4. až 22. napadeného usnesení). Při závěru o věrohodnosti výpovědi poškozené nepovažoval za potřebné provádět další, obviněným navrhované důkazy, k nimž vyložil v bodech 17., 18. svého usnesení velmi podrobně důvody o jejich nadbytečnosti. Pokud jde o obviněným namítané nezopakování výslechu, případně neprovedení znaleckého zkoumání nezletilého AAAAA, v bodě 12. usnesení uvedl, že k jeho výpovědi nepřihlížel, neboť je zřejmě závislý na otci, o čemž svědčí i skutečnost, že obviněný svým obstrukčním, nedůvodným jednáním znemožnil jeho vyšetření znalci, jak bylo uloženo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 6 To 229/2019, avšak s tím, že s ohledem na charakter projednávané trestné činnosti není namístě využít donucovací prostředky. Vhodnější tedy bylo se bez tohoto důkazu obejít, což jinak dostatečné objasnění věci jinými důkazy umožňovalo. Nelze tedy přisvědčit obviněnému, že soud svůj postoj k neprovedeným důkazům nevysvětlil. Nejvyšší soud k této argumentaci považuje za nutné zmínit, že pozitivní postoj syna AAAAA k otci bylo třeba vyložit ve prospěch obviněného, což soudy výslovně neučinily, a je nutné mu jím učiněný závěr třeba jako vadu vytknout, avšak s tím, že i přes tento nedostatek řízení a dokazování jako celek netrpí nedostatečným objasněním. Je třeba brát ohled na všechny ve věci zjištěné skutečnosti a provedené důkazy, které vinu obviněného prokazují, a proto lze učinit závěr, že byť měl soud i tuto výpověď vyhodnotit ve prospěch obviněného, a neučinil-li tak, nenarušil tím jinak správný závěr, že ostatní důkazy vzájemně korespondující vinu obviněného bez pochybností prokázaly.
23. V postupech soudů není patrná libovůle, protože informace, jaké vyplynuly z hodnocených důkazů, nesvědčí o dezinformacích nebo jiných nejasnostech v procesu jejich hodnocení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/1997). Soud prvního stupně pečlivě zvažoval všechny důkazní prostředky a zjištění z nich plynoucí posuzoval obezřetně tak, aby mohl přesvědčivě a bez pochybností učinit závěr, že obviněný se všech jemu za vinu kladných činů dopustil popsaným způsobem. Všechna popsaná zjištění soudů svědčí o tom, že důsledně rozhodné skutečnosti posoudily a dospěly k závěrům, které tvoří spolehlivý a zákonný podklad pro závěr o vině dovolatele, jenž je výrazem lidsky dosažitelné jistoty při dodržení zásady objektivního zjištění skutečného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.).
24. Z obsahu napadených rozhodnutí plyne, že soudy v dostatečné míře posuzovaly věrohodnost poškozené, vůči níž obviněný zejména brojil. Výsledkem této činnosti odpovídající zákonem stanoveným pravidlům jsou skutková zjištění uvedená ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodné skutečnosti popsané v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí svědčí o tom, že a z jakých důvodů uvěřily verzi poškozené, a nikoli tvrzením obviněného. V odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí je dostatek podkladů pro závěr, že soudy nepominuly ani případnou existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy. K námitkám obviněného je rovněž vhodné podotknout, že soudy v potřebné míře reagovaly i na jeho obhajobu, kterou nepominuly, ale rozvedly, proč ji nepovažovaly za věrohodnou.
25. Nedůvodnými a nadbytečnými byly ze všech rozvedených důvodů zcela opodstatněně shledány požadavky obviněného na doplnění dokazování, s nimiž se soudy vypořádaly (viz bod 12., 17. až 19. usnesení odvolacího soudu), když vysvětily důvody, proč návrhům na doplnění dokazování nevyhověly, k čemuž Nejvyšší soud podotýká, že uvedený postup nesvědčí ani o tom, že by šlo o tzv. opomenutý důkaz, jenž spočívá v tom, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o návrzích na provedení důkazů ve vztahu k jejich zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další). Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. V posuzované věci důvodem odmítnutí byla nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Jestliže soud v této věci vyložil důvody, pro které návrhu obviněného nevyhověl, a jeho argumenty odrážejí stav provedeného dokazování a zajištění dané problematiky jinými důkazy, nezatížil své rozhodnutí vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů a postupoval v souladu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté, především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, aj.).
26. Nejvyšší soud ve věci neshledal (až na výtku shora uvedenou) takové nedostatky, které by svědčily o porušení pravidel spravedlivého procesu, neboť z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí plyne dodržení pravidel stanovených v § 125 odst. 1 tr. ř. (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03), a nezjistil známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností při zajišťování rozsahu a způsobu provedeného dokazování, uzavřel, že se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97).
27. Z těchto důvodů je možné konstatovat, že výhrady obviněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou důvodné, protože skutková zjištění netrpí nedostatky, na něž obviněný prostřednictvím tohoto důvodu poukazoval.
28. Obviněný v dovolání brojil proti vadné právní kvalifikaci ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. u skutku pod bodem 3/, avšak žádná z jeho výhrad, na jejichž základě tento nedostatek presumoval, nesměřuje přímo proti vadnosti právního posouzení v jeho hmotněprávní podobě, jak zákon u tohoto důvodu předpokládá, protože nenamítal nedostatky právního posouzení jako přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, ale poukazoval jen na to, že byly vadně objasněny skutkové okolnosti, což tento dovolací důvod nenaplňuje. Nejvyšší soud však i přes tento závěr se správností uvedeného činu a jeho skutkovým i právním vymezením nad rámec tohoto důvodu dovolání zabýval, aby vyloučil případná extrémní pochybení, na něž obviněný poukazoval v rámci výhrady o nedostatku intenzity a časového vymezení činu, avšak s tím, že tyto právní úvahy činí výhradně na podkladě skutkových zjištění, která vzešla z dokazování, jež není zatíženo obviněným zmiňovanými nedostatky, a tedy nemohl vycházet pro právní závěry z obhajoby obviněného, jak se dovolatel domáhal.
29. Přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje a vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, čímž jej omezuje v obvyklém způsobu života, a toto jednání je způsobilé vzbudit v poškozeném důvodnou obavu o jeho zdraví život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých.
30. Tato skutková podstata je tvořena uvozujícím znakem „kdo jiného dlouhodobě pronásleduje“, který je naplněn dalšími popsanými alternativními znaky uvedenými pod písmeny a) až e), přičemž toto jednání musí být způsobilé „vzbudit v jiném důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých“. Jde o jednání spočívající v dlouhodobém pronásledování prováděném taxativně vymezenými formami, které jsou způsobilé v jiném vzbudit důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých. Společným jmenovatelem těchto forem je v souhrnu záměr jiného obtěžovat tak intenzivně, že to již ohrožuje jeho psychickou a v některých případech i fyzickou integritu. Hlavním znakem nebezpečného pronásledování (stalkingu) je obsesivní fixace pachatele na určitou osobu, kterou pak obtěžuje systematicky a úporně nevyžádanou a nechtěnou pozorností (srov. DRAŠTÍK, A.; FREMR, R.; DURDÍK, T.; RŮŽIČKA, M; SOTOLÁŘ, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2769). Zpravidla se bude tedy jednat o soustavně, vytrvale, tvrdošíjně a systematicky prováděná jednání, vybočující z běžných norem chování, které mohou v některých případech i nebezpečně gradovat (srov. rozhodnutí č. 41/2019 Sb. rozh. tr.).
31. Významná je v dané souvislosti i důvodná obava oběti, jejíž vznik musí být reálný, proto je třeba pečlivě hodnotit povahu a závažnost vyhledávání osobní blízkosti, sledování, kontaktování či omezování v obvyklém způsobu života poškozené osoby, jelikož je třeba odlišit nebezpečné pronásledování od projevů, při kterých bylo sice použito např. silných slov, ale ve skutečnosti o nic závažného nešlo (k tomu přiměřeně např. č. 38/1971-II., č. 21/2011 Sb. rozh. tr.). Pro posouzení „důvodné obavy“ postačuje, aby byla dána i souhrnem všech či některých z těchto alternativních forem, aniž by u každé z nich musel konkrétní znak nutně dosahovat takové intenzity, která by byla požadována, pokud by existovala jen jako jediná. Důvodná obava se musí týkat života nebo zdraví poškozené osoby a být reálná, což odlišuje nebezpečné pronásledování od projevů, při kterých bylo sice použito např. trvalejšího vyhledávání dřívějšího partnera, silných slov, nebo i častých a četných SMS, ale ve skutečnosti o nic závažného nešlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 757/2015, či ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 8 Tdo 891/2018). Vzbuzením důvodné obavy o život anebo zdraví poškozené je třeba v souladu s ustáleným výkladem rozumět výraznější tíživější pocit zla, kterým je ohrožována, přičemž je třeba ovšem každý případ posuzovat velmi individuálně, s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem. Pod důvodné obavy o život o zdraví patří rovněž způsobení psychických poruch na zdraví, které právě v důsledku pronásledování pachatele velmi často u poškozené osoby nastanou a které poškozené osoby ovlivňují ve způsobu života.
32. Konkrétní doba, po níž se povaha dlouhodobého jednání, tzn. trvajícího určitou dobu, vymezuje, není zákonem stanovena, ale vždy záleží na posouzení intenzity a následků i způsobu chování obviněného v každé věci, jakož i na okolnostech, za kterých k pronásledování došlo, podle nichž se znak dlouhodobosti určuje. Dosavadní judikatura tuto dobu stanovila zpravidla nejméně na jeden měsíc, tj. čtyři týdny, je-li prováděno opakovaně, s tím, že v opakování a dlouhodobosti spočívá závažnost tohoto jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
5. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1672/2011). Pokud takové pronásledování pokračuje delší dobu, je považováno za potenciálně vysoce nebezpečné, neboť se zde zvyšuje pravděpodobnost gradace útoků (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3295 až 3296; obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1036/2016, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1360/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1084/2014, aj.). Vždy je tedy třeba vycházet z konkrétních okolností, nelze takové jednání posuzovat zcela izolovaně, ale v návaznosti na jednotlivé formy jednání, podle nichž se dá stanovit jeho intenzita, protože čím intenzivnější takové pronásledování bude a s velkými, případně neodčinitelnými následky, tím kratší doba může znak dlouhodobosti naplnit.
Tzn. že u velmi závažného jednání může založit znak dlouhodobosti případně i kratší doba.
33. Posoudí-li se z těchto hledisek námitky obviněného vztahující se k bodu 3/, lze mu sice přisvědčit, že šlo o krátkou dobu, po níž se činu dopouštěl, protože je vymezen od 21. 5. 2016 do 15. 6. 2016, tj. 26 dnů, avšak právě s ohledem na významnou intenzitu a další mimořádné okolnosti zjišťované v této věci, uvedená doba pro závěr o naplnění posuzovaného znaku postačí (rozdíl od lhůty stanovené judikaturou jsou dva dny). Významnou skutečností, která zde významně zvyšuje škodlivost dovolatelova jednání, je bezprostřední návaznost na jiné ve stejném duchu se odvíjející činy obviněného soustředěné na poškozenou.
K tomu se váže, že při svém propuštění ze zadržení za ně, dne 11. 5. 2016 prohlásil, že nebude kontaktovat poškozenou a nebude ji žádným způsobem ovlivňovat, zastrašovat nebo vydírat. Tento slib však nedodržel a záhy poté poškozenou proti její vůli pod různými záminkami opakovaně a intenzivně vyhledával osobně, v domě rodičů, v zaměstnání, kontaktoval ji prostřednictvím SMS, e-mailů a telefonních hovorů, přičemž tímto způsobem jí zaslal více než 150 zpráv, opakovaně ji nutil k osobnímu setkání a nátlak na splnění jeho požadavků zesiloval, požadoval, aby vzala zpět souhlas s jeho trestním stíháním a hrozil jí, že jí udělá ze života peklo, opakovaně ji vulgárně slovně napadal, a to i v přítomnosti nezletilých dětí.
Takto prokázané jednání obviněného (jeho jinak vystavěná obhajoba byla vyvrácena) bylo velmi intenzivní a vytrvalé a jeho četnost dostatečně svědčí o tom, že svůj záměr poškozenou přesvědčit a zastrašit, odradit od podání trestního oznámení, mínil velmi urputně, a to zcela ve smyslu znaku § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Nadto jí obviněný vyhrožoval i tím, že jí udělá ze života peklo, čemuž poškozená neměla důvod nevěřit a o vážnosti výhrůžek obviněného pochybovat, neboť z předchozí zkušenosti s ním dobře věděla, čeho je schopen, a jak agresivní dokáže být (viz skutky ad 1/, 2/).
Právě tato návaznost a velice špatná zkušenost poškozené s obviněným byla dalším důvodem pro to, proč i kratší doba k naplnění uvedeného znaku v této trestní věci postačuje. Nelze odhlédnout ani od toho, že když se poškozená se syny před obviněným skrývala u svých rodičů, obviněný dne 9. 5. 2016 u domu, kde přebývala, kamenem rozbil okno, když na jeho žádost o kontakt s ním nereagovala, za což byl odsouzen pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozsudek Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 176/2016).
Je zřejmé, že v souhrnu obviněnému nyní za vinu kladené jednání bylo způsobilé vzbudit v poškozené důvodnou obavu, neboť intenzita kontaktů i obsah výhrůžek gradoval (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011), jednalo se o projevy soustavné, vytrvalé, tvrdošíjné a vybočující z mezí normálních vztahů. Proto je třeba závěr o tom, že se dlouhodobě tohoto činu dopouštěl, zcela správný a soudy ho v souladu s judikaturou opodstatněně dovodily (viz bod 40. rozsudku soudu prvního stupně a bod 22.
usnesení odvolacího soudu).
34. Popsané důvody svědčí o správnosti právního posouzení uvedeného skutku v bodě 3/ jako přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, v němž Nejvyšší soud neshledal vytýkané nedostatky, přičemž zjištěné rozhodné skutkové okolnosti jsou dostatečné pro závěr o naplnění všech znaků této skutkové podstaty jak z hlediska objektivního, tak po subjektivní stránce.
VII. Závěr
35. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání posuzuje jako celek, tzn. že samostatně nerozhoduje o jednotlivých uplatněných důvodech dovolání, v posuzované věci o dovolání ke všem námitkám obviněného rozhodl souhrnně tak, že vina obviněného byla objasněna a závěry soudů k tomu rozvedené byly srozumitelně v přezkoumávaných rozhodnutích vyloženy. Protože tento závěr mohl učinit na podkladě obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné okolnosti, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2024
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu