USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 27. 10. 2020 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch
obviněných L. T., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, XY, a J. G., nar. XY v XY,
trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp.
zn. 7 To 104/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.
zn. 2 T 99/2018, a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 7 To 104/2020, jakož i jemu předcházející
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10. 2019, sp. zn. 2 T 99/2018.
II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Obvodnímu soudu pro
Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10. 2019, č. j. 2 T
99/2018, byli obvinění L. T. podle § 226 písm. b) tr. řádu a J. G. podle § 226
písm. c) tr. řádu zproštěni obžaloby státního zástupce Obvodního státního
zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 1 Zt 166/2018, pro
skutek, ve kterém byl spatřován přečin šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1,
2 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce Obvodního
státního zastupitelství pro Prahu 2 odvolání v neprospěch obou obviněných.
Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 7 To 104/2020,
však odvolání státního zástupce podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Podle obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství
pro Prahu 2 se oba obvinění měli v daném případě trestné činnosti dopustit tím,
že:
L. T. jako jednatel a společník společnosti L. k., IČ: XY, se sídlem XY, a J.
G. jako společník, společným jednáním jako osoby k tomu oprávněné a odpovědné,
nejméně v období od 21. 3. 2016 do 18. 5. 2018 prostřednictvím veřejně
celosvětově přístupných internetových stránek pod adresou
https://www.semena-marihuany.cz, nabízeli k prodeji semena rostlin rodu konopí
pod různými obchodními názvy, s garancí obsahu látky
delta-9-tetrahydrokanabinol vyšší než 0,3 % hmotnostních v rostlinách, přičemž
k nabídce uváděli doprovodný text s obsahem informací o chutích jednotlivých
odrůd a jejich účincích, poskytovali podporu k pěstování rostlin rodu konopí
prostřednictvím veřejně celosvětově přístupných internetových stránek pod
adresou https://www.pestik.cz, nabídkou prodeje k tomu určeného sortimentu
zboží, radami a jinými texty o vlastnostech konopí, a nabídka byla činěna tak,
že byla způsobilá jiného svádět ke zneužívání psychotropní rostliny konopí jako
jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporovat a nadto byla činěna
prostřednictvím Internetu, tedy jiným obdobně účinným způsobem ve smyslu § 287
odst. 2. písm. c) tr. zákoníku, přičemž látka delta-9-tetrahydrokanabinol je
uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 4 k Nařízení vlády č. 463/2013
Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998
Sb., o návykových látkách, tato látka je charakteristická a jedinečná pro
rostlinu konopí, které je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 k nařízení
vlády č. 46312013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1
zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 7
To 104/2020, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10.
2019, č. j. 2 T 99/2018-581, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch
obviněných L. T. a J. G. dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1
písm. g) a l) tr. řádu, neboť daná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím
dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. V rámci odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve
rozebírá průběh trestního řízení a závěry, o které svá rozhodnutí opřely soudy
prvního a druhého stupně, přičemž předesílá, že dle jeho názoru stojí zproštění
obou obviněných na nesprávném právním posouzení skutku, jelikož závěry soudů
jsou ve zřetelném rozporu s dikcí a ustáleným a respektovaným výkladem skutkové
podstaty § 287 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž k tomuto odkazuje na četnou
judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, mimo jiné např. na usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1217/2014.
6. Konkrétně pak dovolatel namítá nerelevantnost závěru nižších soudů,
dle kterého bylo cílem obviněných podporovat využití konopí k léčebným účelům,
stejně jako argument, že by snad trestnost byla vylučována přístupem obviněných
k daňovému systému či jejich angažovaností v lokálních projektech a aktivitách,
či účastí v programu státní příspěvkové organizace Czech Invest, jelikož žádná
z těchto skutečností nemá žádný vliv na to, zda webové stránky obviněných,
resp. jejich prezentace, sortiment a informace zde obsažené mohou svádět a
podporovat širokou veřejnost, na niž jsou zaměřeny, k toxikomanickému zneužití
konopí, resp. marihuany. Prodej osiva konopí s vysokým obsahem
delta-9-tetrahydrokanabinolu (dále jen „THC“) pro léčebné účely přitom dle
dovolatele nelze považovat za jakousi prospěšnou činnost, jelikož podle § 24a
zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o návykových látkách“), může pěstovat konopí pro léčebné
použití jen taková osoba, které byla k této činnosti udělena licence Státním
ústavem pro kontrolu léčiv. I při využití konopí k léčebným účelům je totiž
vždy nutno provést výrobní proces spočívající v samotném sušení a separaci
toxikomanicky vyžitelné hmoty – tzv. marihuany, který se již považuje za
trestněprávně relevantní výrobu psychotropní látky.
7. Nejvyšší státní zástupce dále upozorňuje, že přečin šíření
toxikomanie podle § 287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku je ohrožovací trestný
čin, přičemž pro jeho spáchání se nevyžaduje, aby vlivem jednání pachatele
skutečně došlo ke svedení další osoby ke zneužívání návykové látky. Z tohoto
hlediska tedy považuje za zcela bez významu poukaz odvolacího soudu, že nebyl
proveden jediný důkaz o toxikomanickém zneužití rostlin vypěstovaných zákazníky
ze zakoupených semen konopí.
8. Dle nejvyššího státního zástupce je přitom v naprosté většině případů
psychotropní konopí pěstováno za účelem jeho toxikomanického zneužití, což
muselo být známo i oběma obviněným, kteří pro takový účel uváděli na svých
stránkách k prodávaným semenům konopí také údaje o vůni, chuti, zaručeném
obsahu psychoaktivních látek ve vypěstovaném konopí, i jejich očekávaných
účincích na psychiku, jež společně se způsobem prezentace zcela zjevně míří
právě na toxikomanické využití konopí, nikoli na jeho terapeutické využití.
Soudy však tuto skutečnost nesprávně nepovažovaly za součást objektivní stránky
skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku
ve formě podněcování.
9. Nesprávný je dle dovolatele i závěr nižších soudů o nenaplnění
subjektivní stránky trestného činu ve formě minimálně úmyslu nepřímého, pokud
soudy uvádění podobných údajů o vlastnostech konopí považovaly jen za pouhou
reklamní strategii, když právě ona reklama v sobě obsahuje prvek podněcování k
využívání takto propagovaných předmětů. Uvádění toxikomanických účinků ohledně
jednotlivých nabízených produktů pak svědčí o minimálně srozumění obviněných,
že jimi nabízené produkty směřují k usnadnění produkce konopí právě pro jeho
psychoaktivní vlastnosti, nikoli pro vlastnosti výhradně terapeutické. Fakt, že
rostlina konopí je po svém zpracování zdrojem drogy známé pod názvem marihuana,
je přitom mezi širokou veřejností velmi dobře znám, a o to více si takové
skutečnosti musí být vědoma osoba, která se prodejem vysoce šlechtěných a
geneticky upravených semen konopí zabývá jako svou obchodní činností. Jakkoli
je tedy nepochybné, že oba obvinění jednali primárně s cílem dosáhnout zisku,
případně i s cílem popularizovat využití konopí k léčebným účelům, museli být
srozuměni i s tím, že jimi nabízená feminizovaná semena konopí a specifické
technické vybavení v řadě případů poslouží k tomu, aby si blíže neurčená osoba
za účelem toxikomanického zneužití vypěstovala rostliny konopí s vysokým
obsahem THC. Z tohoto hlediska je i významné, že se jedná v drtivé většině
právě o semena feminizovaná, tj. semena samičích rostlin, k čemuž dovolatel
odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1095/2015. Za tohoto
stavu tak lze u obviněných dovodit přinejmenším úmysl nepřímý podle § 15 odst.
1 písm. b) tr. zákoníku. Právě naplněním subjektivní stránky ve formě úmyslu
nepřímého se přitom soudy obou stupňů ve svém právním posouzení v podstatě
vůbec nezabývaly, když jejich argumentace byla zaměřena výhradně na zpochybnění
úmyslu přímého.
10. Znak podpory pak dle nejvyššího státního zástupce naplňovala
materiální podpora spočívající v prodeji všeho potřebného k vypěstování rostlin
konopí s vysokým obsahem psychoaktivních látek. Nelze přitom považovat za
jakkoli vyviňující okolnost, že obvinění vedli e-shop na dvou samostatných,
avšak odkazy vzájemně propojených, internetových stránkách, ani že zboží nebylo
nabízeno na jednom místě. Dovolatel poukazuje, že tento způsob obhajoby
provozovatelů tzv. growshopů, tedy že zboží bylo rozděleno na dvě samostatné
internetové stránky, případně část do e-shopu a část do kamenného obchodu, byl
již opakovaně překonán judikaturou Nejvyššího soudu, např. usnesením ze dne 18.
10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1131/2016, v němž Nejvyšší soud rozhodoval ve skutkově
obdobné věci.
11. Podle dovolatele se rovněž nelze ztotožnit s tím, že objektivní
stránka přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku nebyla
naplněna, jelikož samotný nabízený sortiment nebyl ucelený ve smyslu judikatury
Nejvyššího soudu, protože internetový obchod nenabízel žádné kuřácké potřeby,
tedy předměty široce a snadno dostupné. Dosavadní judikatura dle dovolatele
dosud neposkytla žádný minimální výčet předmětů, jejichž prodej sám o sobě
postačuje k naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty tohoto přečinu.
V nyní posuzované věci přitom jednání obviněných vytvářelo ucelenou představu
snadného a bezproblémového získání a užívání návykové látky, což v dalších
osobách podněcovalo ochotu s návykovou látkou experimentovat.
12. Ve vztahu ke zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. c) tr. řádu
ohledně obviněného J. G. nejvyšší státní zástupce uvádí, že jelikož nalézací
soud v daném případě ohledně obou obviněných dospěl ke shodnému, pro obviněné
příznivějšímu, závěru, že posuzovaný skutek není trestným činem, nemohl zároveň
s tím dospět k tomu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný J. G.
Závěr o absenci pachatelství na straně obviněného J. G. pak soudy učinily v
podstatě pouze na podkladě právního hodnocení jeho postavení jako společníka v
obchodní společnosti L. k., oproti postavení obviněného L. T. jakožto jednatele
této společnosti. Žalovaného přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, 2
písm. c) tr. zákoníku se ovšem může dopustit kdokoli. Ani ze skutkových
zjištění nižších soudů a ostatně ani ze stanoviska samotného obviněného J. G.
přitom nevyplývá, že by se na žalovaném jednání nikterak nepodílel.
13. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1, 2 tr. řádu, za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu, zrušil
obě napadená rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro
Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svého
obhájce vyjádřil obviněný L. T., který uvedl, že se ztotožňuje se závěry
zprošťujících rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce přitom dle obviněného
nenaplnil uplatněný dovolací důvod, jelikož se v souladu s usnesením Nejvyššího
soudu sp. zn. 8 Tdo 376/2020 nemůže dovolávat extrémního nesouladu mezi
provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, přičemž dle obviněného jsou námitky
nejvyššího státního zástupce skutkové povahy.
15. Dle obviněného judikatura vážící se k ustanovení § 287 tr. zákoníku
vyžaduje, aby pachatelé nabízeli ucelený sortiment pěstebních produktů k
vypěstování, výrobě i následnému zneužití marihuany, tedy tzv. ucelený řetězec
pěstebních potřeb. Prakticky celý sortiment jimi nabízených pěstebních pomůcek
lze ovšem pořídit i v jiných obchodech, přičemž se v žádném případě nejednalo o
nabízení natolik specializovaných pomůcek, jako jsou výkonné zářiče či
osvětlení a kuřácké potřeby. Některé z nabízených produktů sice mohly být
doplněny popisem převzatým ze zahraničí, který může evokovat chuť a vůni,
nicméně v takovém případě se jedná o obchodní označení zboží, které nebylo
možné měnit, pokud s tímto zbožím mělo být obchodováno. Obviněný taktéž
zdůraznil, že na vytýkaných popiscích bylo důrazné varování před zneužitím
konopí, což v souhrnu s ostatními skutečnostmi zcela vylučuje naplnění šíření
toxikomanie tak, jak to má na mysli trestní zákoník a ustálená judikaturní
praxe, zejména rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3489/16. Obviněný
přitom dle svého tvrzení nikdy nikoho nesváděl ke zneužívání konopí a ani
celkové vyznění webových stránek nemohlo nikoho k takové činností svádět, jak
ostatně konstatoval i znalec doc. Ing. Pavel Klouček, Ph.D. ve své výpovědi
učiněné v rámci hlavního líčení konaného dne 4. 6. 2019 ve vztahu k návodu na
pěstování rostlin, který označil za obecný a široce aplikovatelný návod pro
pěstování kterýchkoli rostlin.
16. Dle obviněného pak z žádného z provedených důkazů nebylo potvrzeno,
že by došlo ke zneužívání konopí. Chemický rozbor zajištěného konopí u
zákazníků i výpovědi znalců jasně dokazují, že se jednalo o technické konopí
bez THC, které je v České republice prakticky neregulováno, neboť nemá žádné
psychotropní účinky. Jelikož ani semena konopí nejsou prekurzorem drogy, je
namístě dojít k závěru, že obvinění obchodovali se zcela legálními produkty.
17. Obviněný L. T. ve svém písemném vyjádření dále opakuje, že svým
jedním nemohl naplnit ani objektivní, natož subjektivní stránku trestného činu
kladeného mu obžalobou za vinu. Nejednal jakkoli skrytě, platí daně, případně
sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance a plně respektuje i další s
podnikáním spojené právní předpisy, přičemž by nevolil cestu páchání trestné
činnosti takto zjevným způsobem. Podnikání obviněného bylo opakovaně
prověřováno orgány činnými v trestním řízení s výsledkem, že k páchání trestné
činnosti nedochází. Obviněný danou problematiku studoval a rovněž komunikoval a
spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, jakož i s dalšími orgány
veřejné správy, a to právě za účelem vyloučení jakékoli pochybnosti, že by jeho
podnikání nebylo legální či dokonce bylo v rozporu s trestněprávními předpisy.
18. Závěrem obviněný L. T. navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího
státního zástupce odmítl jako zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i
odst. 1 písm. e) tr. řádu.
19. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svého
obhájce písemně vyjádřil rovněž obviněný J. G., který uvedl, že se ztotožňuje
se závěry zprošťujících rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce přitom dle
obviněného nenaplnil uplatněný dovolací důvod, jelikož se v souladu s usnesením
Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 376/2020 nemůže dovolávat extrémního nesouladu
mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, přičemž námitky nejvyššího
státního zástupce jsou dle jeho mínění skutkové povahy. Obviněný dále
zdůrazňuje, že v době, v níž mělo ke spáchání přečinu dojít, nebyl jednatelem
žádné společnosti s ručením omezeným, v rámci níž docházelo k obchodování se
semeny konopí setého ani za takovouto společnost jakkoli nejednal. V průběhu
monitorování obsahu webových stránek společnosti pak nebyl nalezen jediný důkaz
o tom, že by došlo ke zneužití semen konopí ze strany zákazníků e-shopu.
Naopak, z výslechu svědků vyplynulo, že tito se zajímali výhradně o zdravotní
účinky konopí, nikoli o jeho zneužití.
20. Dle obviněného J. G. je přitom nejzásadnější absence prodeje
uceleného řetězce zboží sloužícího k pěstování a zneužívání konopí, neboť
samotný prodej semen konopí není v České republice ani Evropské unii omezen.
Druhým zásadním rozdílem oproti judikatuře je naprosto odlišné zaměření
společnosti L. k., která se orientovala na konopí jako terapeutický produkt.
Třetím klíčovým rozdílem je absolutní převaha vyvážených a objektivních
informací o konopí na webu L. k., včetně těch o negativním působení, nad
samotnými originálními produktovými popisy výrobců závaznými pro všechny
prodejce tohoto zboží v rámci volného trhu.
21. V jednání obviněného pak dle jeho tvrzení chybí subjektivní stránka
trestného činu, kterým je v daném případě úmysl, nebo alespoň úmysl nepřímý.
Obviněný J. G. nikdy nikoho nesváděl ke zneužívání konopí a ani celkové vyznění
webových stránek jako celku nemohlo nikoho k takové činnosti svádět, jak
ostatně potvrdily i provedené důkazy.
22. S nejvyšším státním zástupcem lze dle obviněného J. G. souhlasit v
tom, že mu svědčí z hlediska zprošťujícího rozsudku soudu prvního stupně nejen
právní důvod obsažený v ustanovení § 226 písm. c) tr. řádu, tedy že nebylo
prokázáno, že tento skutek spáchal tento obviněný, ale rovněž důvod uvedený v §
226 písm. b) tr. řádu, kterým byl pravomocně zproštěn obžaloby spoluobviněný L.
T., tedy že v obžalobě označený skutek není trestným činem. Zrušení předchozích
soudních rozhodnutí jen pro tento důvod by ovšem bylo v rozporu s rychlostí a
ekonomikou trestního řízení, neboť by obviněný byl vystaven nutnosti opět
absolvovat hlavní líčení pro dosažení pouze formální změny zprošťujícího
rozhodnutí, což by pro něho jako osobu netrestanou bylo stresující a náročné.
23. Závěrem tak obviněný J. G. navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
nejvyššího státního zástupce odmítl jako zjevně neopodstatněné ve smyslu
ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a
odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na
příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou
osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal,
zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr.
řádu.
25. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že nejvyšší státní
zástupce všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež
předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním
ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící
jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v
ustanovení § 265b tr. řádu, bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní
argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují nejvyšším státním zástupcem
uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní
podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §
265i odst. 3 tr. řádu.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přitom v sobě
zahrnuje dvě možné alternativy. Podle první z nich je dán tehdy, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde
tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku
nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. řádu bez věcného
přezkoumání podle § 254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní
podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je
uvedený dovolací důvod dán tehdy, byl-li v řízení, které předcházelo vydání
rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, dán některý z
důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jedná se tedy
o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem
podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254
tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
28. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce své argumenty subsumoval
pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jenž se opírá o
existenci dovolacího důvodu podle§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v rámci
řízení, jež napadenému rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo.
29. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu lze dovolání podat jen tehdy, jestliže napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z
toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze
skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda
tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není
tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu,
kterak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval
při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného
práva, nýbrž procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu o
postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při
hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva
hmotného, byť se může týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. rozhodnutí
Nejvyššího soudu publikované pod ř. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Nesprávnost může
spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď
použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní
předpis a jeho správné ustanovení, avšak je nesprávně vyloží. Nesprávnost může
rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v
žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod
dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém
zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím
důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží.
30. Skutečnosti, které lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, jsou přitom již zcela jednoznačně uvedeny mimo jiné
i v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9.
2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze
dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud
na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež
byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí.
31. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního
soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS
2832/18) a usneseními velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp.
zn. 15 Tdo 1443/2018 (uveřejněným pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.), a ze dne 17.
4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1474/2018, konstatuje, že ačkoli běžně interpretuje a
aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
(dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“),
tak dle závěrů obsažených ve výše uvedených rozhodnutích může nejvyšší státní
zástupce námitku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů nižších
stupňů a provedenými důkazy v dovolání uplatnit pouze ve prospěch obviněného, a
nikoli v jeho neprospěch. Námitka extrémního nesouladu mezi obsahem provedených
důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními je totiž námitkou, která se dotýká
porušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6
Úmluvy. Tato práva ovšem chrání obviněného, jakožto slabší procesní stranu a
nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor slabší strany úspěšně
dovolat.
32. Nejvyšší soud ovšem podle obsahu podaného dovolání shledal, že
nejvyšší státní zástupce v nyní posuzované věci nerozporuje skutková zjištění
nalézacího soudu, nýbrž jeho hmotněprávní posouzení, když převážně namítá, že v
popisu skutku tak, jak je uveden ve výrokové části rozhodnutí obvodního soudu a
dále rozveden v odůvodnění tohoto rozsudku, jsou uvedeny všechny zákonné znaky
skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, resp.
odst. 2, písm. c) tr. zákoníku, tedy jsou v něm vyjádřeny všechny skutečnosti
významné užití dané právní kvalifikace žalovaného skutku.
33. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání,
přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost
rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
34. Pro posouzení důvodnosti podaného dovolání je tedy rozhodné, zda
jednání obviněných popsané v obžalobě ve vztahu k nabídce prodeje semen konopí
s deklarovaným obsahem THC převyšujícím 0,3 % a pěstebních produktů na
internetových stránkách propojených vzájemným odkazem, jež obsahovaly mimo jiné
i rady a texty o vlastnostech konopí, může představovat podporu či podněcování
k zneužívání návykové látky a naplňovat tak znaky objektivní stránky skutkové
podstaty přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku, a dále
zda bylo dáno na straně obviněných zavinění, kterým by byla naplněna
subjektivní stránka předmětného úmyslného trestného činu.
35. K uvedené problematice je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a toliko
v obecné rovině) uvést, že přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo svádí jiného ke zneužívání
jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání
takové látky jinak podněcuje nebo šíří a takový čin spáchá tiskem, filmem,
rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně
účinným způsobem.
36. Za podněcování obecně se považuje každý projev, který je způsobilý
vyvolat u jiných osob určitou náladu nebo rozhodnutí ke konkrétnímu chování.
Takovým způsobem projevená vůle může spočívat v různých formách či podobách,
např. ve vytváření skutečností, ujišťování nebo navození jistých okolností
apod., jež mají za cíl vzbudit v jiném potřebu se zachovat způsobem, který je
předpokládán tím, kdo takový projev vůle činí.
37. Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkoholu lze
rozumět takový projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob
tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží přitom na formě
projevu, která může být ústní, písemná, konkludentní aj. Podněcování se může
stát přímo, nepřímo i skrytě (např. vychvalováním pozitivních účinků zneužívání
drog nebo poskytováním návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). U
podněcování tento projev vůle pachatele není zaměřen na konkrétní osobu nebo
osoby (jako je tomu u svádění), nicméně i zde jeho snaha míří k vyvolání
zneužívání návykových látek u těch, jimž je určen.
38. O podporování ve zneužívání návykových látek půjde v případě, kdy
pachatel jedná v úmyslu podporovat v oslovené osobě rozhodnutí užívat návykové
látky, přičemž není podstatné, zda se jedná o osobu dosud nezneužívající
návykové látky nebo začínající s jejich zneužíváním či osobou již dlouhodobě
takové látky zneužívající. Podporování takové osoby může mít formu fyzické i
psychické podpory. Podoby psychické podpory může mít poskytování rad takové
osobě týkajících se zneužívání návykových látek nebo její utvrzování v
pokračování v jejich zneužívání. Projevem fyzické podpory může být naopak
opatření instrumentu pro aplikaci návykové látky, vyhledání prostoru pro
takovou osobu, v němž je možné návykové látky užívat nebo aplikovat, atd.
39. Návykovou látkou se podle § 130 tr. zákoníku rozumí alkohol, omamné
látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit
psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální
chování. Konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 k nařízení vlády č.
463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazenou do Seznamu IV podle
Jednotné úmluvy o omamných látkách, a obsahuje psychotropní látku THC uvedenou
v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách. Pro úplnost je
rovněž třeba ve vztahu k legálnosti pěstování netechnického konopí s obsahem
THC vyšším než 0,3 % ohledně doby, v níž Nejvyšší soud tuto trestní věc
projednává, připomenout, že ve smyslu zákona o návykových látkách je legálním
pouze pěstování takovéhoto konopí k léčebnému využití, k němuž mají povolení
jen právnické nebo podnikající fyzické osoby, kterým byla k této činnosti podle
§ § 24a výše uvedeného zákona udělena licence Státním ústavem pro kontrolu
léčiv. Držitel takové licence může pěstování konopí pro léčebné použití
zahájit, jen pokud má uděleno povolení k zacházení s návykovými látkami a
přípravky.
40. Je nutné zdůraznit, že trestný čin šíření toxikomanie podle § 287
tr. zákoníku patří mezi úmyslné ohrožovací trestné činy. Jejich pojmovým znakem
je ohrožení a následkem je vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí, a
chybí vlastní vznik takové poruchy, k níž vyvolaný stav směřuje. Stran zavinění
v tomto případě postačuje, zahrnuje-li možnost poruchy, přičemž není třeba, aby
se vztahovala na poruchu samu. Pachatelem tohoto trestného činu pak může být
kterákoliv fyzická osoba.
41. Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku je přitom trestný čin spáchán
úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit
nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním
může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, s tím
byl srozuměn.
42. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření
pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo
ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
43. V nyní posuzované věci je základem skutkových zjištění obsažených ve
skutkové větě zprošťujícího výroku a následně rozvedených v odůvodnění
rozhodnutí nalézacího soudu, že oba obvinění nejméně v období od 21. 3. 2016 do
18. 5. 2018 prostřednictvím veřejně celosvětově přístupných a odkazem
propojených internetových stránek https://www.semena-marihuany.cz a
https://www.pestik.cz nabízeli k prodeji semena rostlin rodu konopí pod různými
obchodními názvy, mezi nimi i semena odrůd s obsahem látky THC vyšším než 0,3
%, přičemž k nabídce uváděli doprovodný text s obsahem informací o chutích
jednotlivých odrůd a jejich účincích, radami a jinými texty o vlastnostech
konopí.
44. Obviněný J. G. sice k tomuto ve svém vyjádření k podanému dovolání
uvedl, že obvinění prodávali pouze technické konopí a u testovaného vzorku
semen nebyla překročena hranice 0,3 % látky THC, avšak toto tvrzení neodpovídá
skutkovým závěrům nalézacího soudu. Ten, ačkoli v jednání obviněných neshledal
naplnění znaků skutkové podstaty žalovaného přečinu, nikterak nedospěl k
závěru, že se skutek tak, jak je popsán v obžalobě, nestal a ve skutkovém
výroku deklaroval, že obvinění prodávali semena konopí s garancí vyššího obsahu
látky THC v konopí z těchto vypěstovaného, přičemž v odůvodnění dále uvedl, že
se nepodařilo takto prodané osivo zajistit u žádného konkrétního kupujícího,
ani prokázat případ zneužití z něj vypěstovaného konopí. Dle předloženého
spisového podkladu byl přitom testování podroben zcela nepatrný zlomek z
nabízených semen, jejichž odrůd bylo v nabídce obviněných v době archivace
stránek internetového obchodu semena-marihuany.cz celkem 1.153, u nichž
obvinění výslovně a jednoznačně sdělovali obsah THC převyšující i 20% a
vyzdvihovali jeho psychotropní účinky.
45. Soudy obou stupňů takto zjištěné skutkové okolnosti vyhodnotily ve
smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle § 287
odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jež soud prvního stupně nepovažoval za
naplněné zejména v souvislosti se svými závěry o záměru obviněných prodávat
semena konopí a pěstitelské potřeby pro léčebné využití konopí, na jehož
základě vyloučil existenci přímého úmyslu obviněných ke spáchání přečinu šíření
toxikomanie. Nalézací soud dále poukázal na skutečnost, že sortiment osiva,
věcí a pomůcek, které se při pěstování rostlin používají, neobsahoval potřeby
pro konzumaci marihuany kouřením a některé z vysoce specializovaných
nadstandardních zařízení, které lze k pěstování konopí využít. Popis osiva
obsahoval také informace upozorňující na trestnost zneužívání konopí, resp.
marihuany. Přítomnost informací o tom, jaký je způsob jejich pěstování,
výnosnost a jaký je jejich psychotropní účinek, jakož i chuť jednotlivých odrůd
konopí pak navzdory skutečnosti, že tyto informace sloužily k pozitivnímu
popisu osiva určeného k pěstování konopí s obsahem THC i přes 20% v sušině,
označil za reklamní sdělení, z něhož nelze vyvodit závěr o svádění k zneužívání
marihuany. Nalézací soud taktéž shledal za podstatnou absenci důkazů o reálném
zneužití konopí vypěstovaného ze semen pocházajících ze sortimentu nabízeného
osobami obviněných.
46. Odvolací soud se následně plně ztotožnil s úvahami nalézacího soudu,
na které v zásadě odkázal s tím, že zdůraznil, že tvrzení o nabízení semen
konopí pro psychotropní účinky byla vyloučena a o jejich zneužití nesvědčí
jediný provedený důkaz. Dle odvolacího soudu je zřejmé, že nabízený sortiment
nelze považovat za ucelený ke zneužití konopí v souladu s judikaturou
Nejvyššího soudu, jelikož tento nezahrnnoval prostředky pro jejich aplikaci.
Inzerovanou vůni a chuť pak považuje za legitimní reklamní strategii obviněných
nesouvisející s užitím daného produktu. Dále uvedl, že obviněným svědčí jejich
účast na mezinárodním projektu zaměřeným na terapeutické užití konopných
produktů, jakož i skutečnost, že pro podporu svého podnikání obdrželi souhlas a
podporu státní příspěvkové organizace.
47. Podle Nejvyššího soudu však tato argumentace dovoláním napadeného
usnesení odvolacího soudu nemůže obstát. Pro naplnění zákonného znaku
podněcování u trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku, jenž
je ohrožovacím deliktem, se nevyžaduje, aby pachatelé, pokud nabízejí k prodeji
prostředky sloužící ke zneužívání drogy, disponovali přímo těmi látkami, jež
předmětné omamné nebo psychotropní látky obsahují, nýbrž postačí, pokud veřejně
prezentují komplexní sortiment takových produktů, látek, nástrojů či výrobků
apod., které se ke zneužívání omamných a psychotropních látek obvykle
používají. Postačí, že omamné nebo psychotropní látky připomínají nebo na ně v
různých souvislostech poukazují (v daném případě např. označením stránek
semena-marihuany.cz, jež samo o sobě evokuje určení zde prodávaných semen, či
přítomností vyobrazení marihuany připravené ke konzumaci kouřením v pravém
horním rohu na jedné z části těchto stránek, uvedením údajů vyzdvihujících
psychotropní účinky produktů z konopí, nehledě na poskytování receptů pro
konzumaci marihuany jakožto alternativního způsobu toxikomanického zneužití).
Podněcováním v uvedeném smyslu je taková činnost tehdy, jestliže je ve svém
souhrnu způsobilá ovlivnit rozhodnutí jiných osob k tomu, aby návykové látky
jiné než alkohol zneužily, nebo v nich takové rozhodnutí vzbudit, aniž by k
takovému účinku skutečně došlo.
48. Danou problematikou, tedy skutečnostmi, jež jsou podstatné pro
posouzení, zda určité jednání naplňuje znaky skutkové podstaty přečinu šíření
toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku, se ve vztahu k prodeji osiva
toxikomanicky zneužitelného konopí a pěstitelského sortimentu opakovaně zabýval
v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to např. v usneseních ze dne
29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 879/2015, ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo
959/2015, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1095/2015, ze dne 28. 7. 2016, sp.
zn. 11 Tdo 403/2016, ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 778/2016, ze dne 28. 7.
2016, sp. zn. 11 Tdo 888/2016, ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1113/2016, ze
dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1131/2016, či ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 11
Tdo 668/2017.
49. Právě v posledně z výše uvedených usnesení Nejvyššího soudu je
přitom výslovně zdůrazněno, že znak podněcování lze naplnit tím způsobem, že
obviněný vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí nabízí k prodeji
především feminizovaná semena kultivarů konopí, ze kterých lze vypěstovat
konopí s vysokým obsahem THC, a současně nabízí i materiály evidentně určené
pro pěstitele, přičemž popsané prostředky nabízí v kontextu, jenž zcela zjevně
směřoval k podpoře pěstování a užívání konopí pro jeho psychoaktivní účinky a
to za situace, kdy obviněný tento prodej podporuje popisem zahrnujícím podíl
THC, účinky konopí, způsob pěstování, produkci omamné látky na jednu rostlinu,
u každé nabízené odrůdy konopí na internetových stránkách navíc uvedl
fotografii vzrostlých rostlin ve spojení s informacemi o účinku jednotlivých
odrůd konopí, včetně způsobu jejich užívání a vychvalování vlivu na lidský
organismus.
50. Skutkový stav v trestní věci řešené u Nejvyššího soudu pod sp. zn.
11 Tdo 668/2017 byl tedy velice blízký věci nyní projednávané, v níž byly sice
internetové stránky obviněných T. a G. formálně rozděleny na dva celky s
nevýlučným zaměřením na konopí pro léčebné účely a prodej širokého sortimentu
různorodých pěstitelských potřeb, avšak byly přímým textovým odkazem vzájemně
propojeny a obsahovaly rovněž informace relevantní pouze pro potenciální
toxikomanické využití nabízených produktů. Dané webové stránky se přitom svým
zpracováním, názvem a popisem produktů mohly zcela jistě jevit jako zaměřené
též na poskytování produktů a rad za účelem toxikomanického zneužití konopí,
např. sdělením, že některá z odrůd „... má povzbuzující účinky, které se
dostavují prakticky hned po požití a vyvolává pocity radosti, dobré nálady a
smích; způsobuje silnou euforii, dodává energii, podněcuje ke kreativitě a
konverzaci, vyvolává výrazné pocity radosti, povznášející náladu a přináší také
uvolnění; od svého vzniku je stále jedničkou v coffeeshopech po celém
Nizozemsku“. Právě charakter produktů a informací nabízených a sdělovaných
obviněnými na jejich webových stránkách ve spojení s jejich prezentací,
případně způsob, jakým se tyto ve svém souhrnu jeví jejich návštěvníkům a zda
byly tyto způsobilé vyvolat v nich zájem na zneužití návykových látek a
ovlivnit tak jejich rozhodování, je přitom pro posouzení naplnění objektivní
stránky skutkové podstaty předmětného přečinu relevantní, na rozdíl od
charakteru podnikatelských aktivit obviněných, jejich úspěchů v zahraničních
projektech, skladování a jiného fyzického nakládání s produkty, či jejich
obchodních závazků k dodavatelům, z nichž dle jejich tvrzení vyvstala nutnost
propagování vlastností konopí jako je např. chuť či účinky.
51. Skutečnost, že tyto popisy byly vyžadovány ze stran dodavatelů
osiva, je pak pro posouzení jednání obviněných ve vztahu k naplnění skutkové
podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku zcela
irelevantní, jelikož zájem na ochraně objektu, kterým je ochrana společnosti a
lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek
jiných než alkoholu, je soukromoprávním vztahům mezi dodavateli a odběrateli
nadřazený. Nalézací i odvolací soud tedy chybně posoudily otázku naplnění
skutkové podstaty daného přečinu propagací vlastností návykové látky, když tuto
označily za legitimní způsob reklamy směřující k zaujetí zákazníků, a s ohledem
na dokázané primární zaměření obviněných na léčebné využití konopí přistoupily
ke konstatování absence zásadních znaků pro posouzení jednání ve smyslu přečinu
šíření toxikomanie. Ani zmírnění propagační stránky produktů prostřednictvím
upozornění na možné trestněprávní následky při jejich zneužití pak nemůže
automaticky eliminovat trestněprávní význam existence komplexního rozsahu
informací oslovujících potencionální adresáty k možnému zneužití návykové
látky, jelikož je s ohledem na toto sdělení předně zapotřebí zkoumat účinnost
jeho odrazujícího efektu a současně je proporcionálně porovnat se zbylými
charakteristikami obchodu a informací prezentovaných webovými stránkami. Mnohem
důležitější, než údajný obchodní charakter závadných informací, je přitom
skutečnost, kterak se tyto informace jeví průměrnému návštěvníku těchto stránek.
52. Ačkoliv tedy samotnou nabídku semen konopí, u nějž obvinění
garantují obsah THC nad 0,3 % (a to v různých kategoriích, tj. od obsahu do 10%
až do obsahu převyšujícího 20%), není bez dalšího možné považovat za trestnou,
jiná situace nastává, pokud obvinění ve dvou vzájemně propojených internetových
obchodech koncentrovali nejen semena, ale i další zboží, které slouží k
úspěšnému pěstování takové rostliny, návody a rady, jak takto činit, a takové
zneužívání propagovali sdělováním informací, jež mohou pozitivně působit na
vědomí jiné osoby a v této vzbudit potřebu či touhu návykovou látku užít.
Existence takového souboru zboží koncentrovaného na jednom místě (myšleno na
jedněch webových stránkách či na propojeném celku tvořeném vícero webovými
stránkami) a jeho nabízení a prodej, za současného pozitivního vyzdvihování
psychotropních účinků a poskytování návodů konzumace, které je navíc činěno
prostředky oslovujícími jednoduchou cestou blíže neurčitý počet osob
(internet), lze jednoznačně chápat jako podněcování k jejímu zneužívání (srov.
nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 934/13, kde byl
obdobný závěr učiněn o tiskovinách, které jsou přitom ze své podstaty, na
rozdíl od nyní posuzovaného případu, dostupné pouze omezenému okruhu osob).
53. Také k možnému naplnění znaků trestného činu šíření toxikomanie
podle § 287 tr. zákoníku „podporou“ je Nejvyšší soud je opět nucen poukázat na
ohrožovací povahu dotčeného deliktu, který je dokonán již samotnou činností
pachatele ve formě svádění, podněcování, podporování či šíření, bez nutnosti,
aby adresát takovéhoto jednání návykovou látku skutečně zneužil. V tomto ohledu
již Nejvyšší soud, jakož i Ústavní soud v minulosti opakovaně vyslovily své
závěry k otázce povahy nabízených předmětů, které je třeba posuzovat komplexně
s cílem zjistit, zda se nejedná právě o takový soubor zboží, z něhož lze
dovodit úmysl pachatele podporovat jiné osoby ve zneužívání návykové látky.
Přitom není nutné, aby shora uvedený soubor předmětů byl fyzicky a ve stejném
časovém období situován do jednoho místa, jak již Nejvyšší soud judikoval např.
ve svém usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1131/2016. To přitom platí
o to více vzhledem k povaze kvalifikované skutkové podstaty přečinu podle § 287
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kdy je zboží nabízeno např. prostřednictvím
jednoho či více internetových obchodů, které mohou být propojeny v různé
intenzitě a fyzicky se zboží může nacházet kdekoli, dokonce i zcela mimo
dispozici obviněných, pokud by např. až po samotné objednávce zajišťovali
jejich dodávku od třetích osob. Za daného stavu tedy postačuje, dává-li
pachatel svojí činností najevo existenci komplexu věcí, kterými vzbuzuje u
adresátů své nabídky přesvědčení o možnosti zajistit úspěšné získání a zneužití
návykové látky, přičemž zákon ani příslušná judikatura nestanovují taxativní
výčet věcí, které musí být součástí takovéhoto komplexu, a jeho povaha je tak
vždy věcí individuálního posouzení s ohledem na charakter jednotlivých věcí,
které jej tvoří.
54. Nejvyšší soud při promítnutí shora prezentovaných obecných postulátů
do roviny nyní projednávaného případu je nucen konstatovat, že vyhodnocení
primárního zaměření jednání obviněných na osvětu v oblasti léčebného využití
konopí za současného hodnocení povahy sortimentu sloužícího k jednoduchému
získání a zneužití návykové látky s ohledem na chybějící kuřácké potřeby a
některé velmi specializované technické vybavení, sloužící svým charakterem
spíše k vybavení moderních velkokapacitních indoor pěstíren, jako faktorů, v
jejichž důsledku jednání obviněných nenaplňuje znaky objektivní stránky
skutkové podstaty trestného činu síření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku,
je v příkrém rozporu se zjištěním, že oba obvinění prostřenictvím vzájemně
propojených obchodů nabízeli veškerý sortiment, jenž je nezbytný pro
vypěstování toxikomanicky zneužitelného konopí laickou osobou, pro jehož
propagaci pak popisy některých produktů zároveň obsahovaly popis chuti a
očekávané psychotropní účinky látek získaných z vypěstovaného konopí, a zároveň
byly kupujícím sdělovány také postupy k jeho zneužití ve formě receptů
zajišťujících zachování psychotropních účinků konopí jakožto alternativě k jeho
zneužití kouřením.
55. Stejně tak je třeba odmítnout jako zjednodušující případné úvahy k
otázce dostupnosti produktů nabízených v internetových obchodech s poukazem na
skutečnost, že se jedná o běžné technicko-pěstitelské zboží, které lze získat
také v jiných, např. zahrádkářských či hobby prodejnách. Nejprve je zapotřebí
poukázat na to, že specifičnost sortimentu vychází již z široké nabídky
feminizovaných semen s vysokým obsahem THC, mimo jiné i semen s obsahem THC
vyšším než 20%. Tato nabídka, jež je doplněna o návody k toxikomanickému
využití jiným způsobem než kouřením (v potravinách), ve spojení s přímým
propojením na nabídku všeho potřebného pro jednoduché vypěstování konopí a
získání omamné látky, může podnítit odhodlání zájemců o pěstování konopí pro
jeho toxikomanické zneužití právě s ohledem na jejich dostupnost. Za tímto
účelem pak obvinění umožňovali jednoduché získání všeho potřebného (příslušného
druhu semen, elektrotechnického zařízení, pěstitelských potřeb a látek, rad a
návodů) na jednom místě. Vytvářeli tak ucelenou představu snadného a
bezproblémového získání a užívání návykové látky, což bylo způsobilé v dalších
osobách podněcovat ochotu s návykovou látkou experimentovat za podpory
obviněných, přičemž uvedení všeobecně známé skutečnosti o trestnosti zneužívání
marihuany není s to vyvážit pozitivně popisované očekávané psychotropní účinky
této drogy a nikterak odradit osoby, v nichž naopak otevřenou propagací těchto
vlastností vyvolávali dojem, že je zajištění konopí pro jeho zneužití ve
skutečnosti nejenže velice jednoduché a dostupné, ale i tolerované. Z hlediska
sdělovaných informací, rad a materiálu je pak zcela nepodstatné, že se v
nabízeném sortimentu nenacházely běžně dostupné cenově zanedbatelné položky
představující materiál nezbytný pro konzumaci drogy, jako jsou např. cigaretové
filtry či papírky, či vysoce specializované vybavení vhodné spíše pro
velkokapacitní pěstování konopí, které ovšem není pro výrobu marihuany
nezbytné, když obvinění svým jednáním podporovali své zákazníky v rozhodnutí
užívat návykové látky, a to jak materiálně zprostředkováním potřebných věcí,
tak psychicky vyzdvižením psychotropních účinků a poskytnutím návodů k přípravě
pokrmů, u nichž je zachován toxikomanický potenciál.
56. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud ve shodě s názorem
dovolatele dospěl k závěru, že jednání obviněných v daném případě naplnilo
zákonné znaky skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1,
2 písm. c) tr. zákoníku, jelikož internetové stránky, jejichž prostřednictvím
obvinění prodávali osivo toxikomanicky zneužitelného konopí a pěstební potřeby,
stejně jako sdělovali návody a rady pro pěstování a užívání takto vypěstovaného
konopí, podněcovali a podporovali toxikomanické zneužívání konopí jakožto jiné
návykové látky než alkoholu.
57. Podle Nejvyššího soudu přitom v daném případě nemůže obstát ani
argumentace dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu stran nenaplnění
subjektivní stránky v důsledku absence přímého úmyslu, neboť se žádný ze soudů
nižších stupňů nikterak nevypořádal s možností existence úmyslu nepřímého, jenž
nemůže být vyloučen pouhým odkazem na aktivity obviněných na poli užití
konopných produktů k léčivým účelům. V napadených rozhodnutích není při
posouzení nenaplnění subjektivní stránky trestného činu nikterak reflektováno,
že oba obvinění věděli o možném zneužití konopí vypěstovatelného z jimi
nabízených semen, což plyne i z popisu produktů, jež zmiňují také chuť a
psychotropní účinky něktrerých z odrůd prodávaného konopí, jakož i ze
skutečnosti, že dle svých sdělení studovali danou problematiku ve snaze vyhnout
se možné trestněprávní odpovědnosti s ohledem na charakter jejich obchodní
činnosti. Nad rámec upozornění o možné protiprávnosti zneužívání těchto rostlin
však obvinění fakticky neučinili ničeho, aby nabídka osiva konopí s vyšším
obsahem THC neoslovovala také osoby bez zájmu o léčbu konopnými produkty (např.
neuvedením jakýchkoli údajů relevantních pro toxikomanické zneužití za
současného komplexního, opakovaného a důrazného varování před negativními
následky spojenými s jeho zneužíváním, či navázáním prodeje semen např. na
doložení lékařských zpráv prokazujících potřebu léčby a indikovaný zdravotní
problém). Ačkoli by pak ani v souladu s výše uvedeným nešlo hovořit o
legálnosti pěstování rostliny konopí s vyšším obsahem THC osobami, jenž sice
trpí zdravotními problémy, avšak nemají pro takovéto pěstování uděleno potřebné
povolení Státním ústavem pro kontrolu léčiv, mohlo by se, na rozdíl od
formálního upozornění na obecně známou možnost trestněprávních následků, jednat
o legitimní krok, kterým by obvinění prokázali svoji snahu o zabránění možnosti
podněcování či poskytování podpory osobám usilujícím o výrobu omamné látky za
účelem jejího zneužití.
58. Ačkoli tak ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu oba nižší
soudy v jednání obviněných shledaly absenci zavinění ve formě úmyslu přímého
podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v souladu se svými zjištěními, že
obvinění v zásadě chtěli své výrobky za účelem dosažení zisku prodávat a
rozšiřovat povědomí o jejich léčivých účincích, což může svědčit o tom, že
jejich prvotním záměrem nebylo přímo (chtěně) podněcovat či podporovat jiné v
toxikomanii, nikterak se naopak nezabývaly otázkou, zda tak obvinění nemohli
činit v úmyslu nepřímém, neboť byli srozuměni s tím, že k takovému následku
může ze všech výše rozvedených důvodů dojít.
59. Nepřímý, resp. eventuální úmysl (dolus eventualis) přitom
předpokládá nižší míru volní stránky jednání než je nezbytná pro úmysl přímý.
Porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem není při této formě
zavinění chtěným následkem jednání pachatele, nicméně ten ho ve svých
představách vnímá jako možný a počítá s eventualitou jeho způsobení. Jinak
řečeno, ví, že ho svým jednáním může způsobit, a pro případ, že ho způsobí, je
s tím srozuměn. S ohledem na uvedení údajů zajímavých pro osoby toxikomanicky
zneužívající marihuanu a samotné užití názvu marihuany při propagaci webových
stránek, přitom nelze tvrdit, že by u obviněných bylo možno shledat prostou
lhostejnost, jež by zakládala toliko nedbalostní formu zavinění, když naopak
vše nasvědčuje tomu, že obvinění byli minimálně smířeni s existencí možnosti
zneužití konopí pěstovaného z jimi nabízených semen, za pomoci jimi nabízených
pěstebních pomůcek, a to i v důsledku vychvalování psychotropních účinků konopí
takto vypěstovatelného a při vyvolání dojmu o jednoduchosti celého procesu.
60. Nejvyšší soud má tedy za to, že v dané věci bylo na základě
skutkových zjištění nižších soudů prokázáno naplnění subjektivní stránky
přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve
formě nepřímého úmyslu, a to navzdory skutečnosti, že jejich primárním cílem
byl finanční zisk, případně i propagace léčivých účinků konopí. K tomu
Nejvyšší soud odkazuje na výše uvedené úvahy ve vztahu ke skutečnosti, že na
základě zjištěného skutkového stavu by jednání obviněných bylo možno označit za
poskytnutí podpory a ovlivňování rozhodování předem neurčeného okruhu osob k
tomu, aby zneužívaly návykovou látku, kterou marihuana nepochybně je. Nadto je
třeba zdůraznit, že obvinění o možnosti zneužití konopí zcela jistě věděli, což
vyplývá již z jejich deklarované snahy, aby se jejich jednání odlišovalo od
jednání tzv. grow-shopů. Obvinění se také na obchodování s osivem konopí
zaměřují již po řadu let, a to i na území více států, přičemž navzdory svému
prokázanému úmyslu podpory užívání konopí jako léčivého produktu neučinili
žádných účinných opatření, jimiž by byla dostatečně vyjádřena jejich vážně
míněná snaha zabránit toxikomanickému zneužití konopí, zvláště když se za
účelem zajištění širokého sortimentu semen smířili se skutečností, že k těmto
budou v důsledku požadavku dodavatelů uvádět též údaje propagující
toxikomanické účinky konopí. S takovými úvahami se přitom nalézací, jakož i
odvolací soud ve svých rozhodnutích nikterak nevypořádaly.
61. Napadá-li tedy nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání chybnou
aplikaci ustanovení § 15, § 19 a § 287 tr. zákoníku, dospěl Nejvyšší soud po
zohlednění všech podstatných okolností daného případu k závěru, že dané námitky
jsou opodstatněné a v učiněném podání precizně argumentačně ošetřené.
62. Pokud jde o zaměření dovolání proti zprošťujícímu výroku podle § 226
písm. c) tr. řádu ohledně obviněného J. G., Nejvyšší soud konstatuje, že soudy
nižších stupňů učinily závěr o absenci pachatelství na straně obviněného J. G.
na podkladě právního hodnocení jeho postavení v obchodní společnosti L. k. Z
hlediska právního posouzení trestní odpovědnosti obviněného v daném případě je
však taková distinkce zcela bez významu, neboť žalovaného přečinu šíření
toxikomanie podle § 287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se může dopustit
kdokoli, nikoli pouze konkrétní či speciální subjekt, pročež trestní
odpovědnost obviněného J. G. není nikterak odvozována od jeho formálního
postavení v této společnosti. Dle skutkových zjištění nižších soudů, jakož i z
vyjádření obou obviněných přitom vyplývá, že oba obvinění podnikali společně,
přičemž danou formu podnikání zvolili především v důsledku skutečnosti, že
obviněný J. G. byl v počátcích jejich spolupráce nezletilým. Obviněný J. G.
současně nikterak nepopíral svoji účast na provozování předmětných webových
stránek, když se naopak k těmto výslovně přihlásil jako ke svým projektům,
jejichž prostřednictvím chtěl umožnit využití konopí pro léčebné účely
potřebným osobám (viz body 45. a následující odůvodnění rozhodnutí nalézacího
soudu).
63. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud pouze obiter dictum dodává, že v souladu s dovoláním nejvyššího státního zástupce dospěl k závěru,
že v daném případě oba nižší soudy ohledně obou obviněných pochybily, když
obviněného J. G. zprostily obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu, ačkoli
dospěly k obecnému závěru, že posuzovaný skutek není (tedy i ve vztahu k jeho
osobě) trestným činem. Při zjišťování, o který ze zákonných důvodů je třeba
zprošťující výrok opřít, by přitom mělo být postupováno od důvodu uvedeného pod
písmenem a) po důvod uvedený pod písmenem e) tak, že existence dalšího důvodu
je soudem zkoumána teprve tehdy, není-li zjištěno naplnění důvodu předchozího.
Důvod vedoucí ke zproštění podané obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu tedy
předpokládá, že bylo prokázáno, že se stal žalovaný skutek a že tento skutek
naplňuje podle výsledků dokazování provedeného v rámci hlavního líčení všechny
znaky určitého trestného činu, nicméně se ani přes úplné a řádně provedené
dokazování nepodařilo spolehlivě potvrdit, že pachatelem tohoto trestného činu
je právě ten obviněný, který je pro něj stíhán. V této části má ovšem námitka
nejvyššího státního zástupce procesní charakter, pročež v souladu s výše
uvedenou judikaturou, vztahující se k omezení výkladu dovolacích důvodů ve
vztahu k námitkám nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného,
nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V.
Závěr
64. Na podkladě výše uvedeného lze tedy uzavřít, že odvolací soud skutek
obviněných L. T. a J. G., popsaný v obžalobě Obvodního státního zastupitelství
pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 1 Zt 166/2018, nesprávně právně
posoudil, když zamítl odvolání státního zástupce proti rozsudku Obvodního soudu
pro Prahu 2, jímž byli obvinění ve vztahu k jednání, ve kterém byl spatřován
přečin šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, podle §
226 písm. b), resp. písm. c) tr. řádu zproštěni podané obžaloby, aniž by dospěl
k závěru, že by obvinění svým jednáním naplnili zákonné znaky skutkové podstaty
tohoto přečinu. Jelikož s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem rozsudek
soudu prvního stupně spočíval na nesprávném právním posouzení skutku, bylo dané
rozhodnutí zatíženo vadou podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Odvolací soud
následně zmíněnou vadu sám neodstranil, ačkoli měl k takovému postupu na
podkladě státním zástupcem v neprospěch obviněných podaného odvolání náležité
procesní předpoklady, pročež tímto svým postupem zatížil své rozhodnutí vadou
ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
65. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, a proto podle § 265k
odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 7 To 104/2020,
jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 10.
2019, sp. zn. 2 T 99/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také
další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu
Nejvyšší soud dále Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
66. Úkolem Obvodního soudu pro Prahu 2, jemuž se předmětná věc vrací k
dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení
trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, danou
věc znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající
rozhodnutí. To znamená, že Obvodní soud pro Prahu 2 při stávajících skutkových
zjištěních ve vztahu k jednání obviněných L. T. a J. G. popsanému v obžalobě
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 1 Zt
166/2018, znovu adekvátně posoudí naplnění všech zákonných znaků skutkové
podstaty přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, 2 písm. c) tr.
zákoníku, zejména znaku objektivní stránky a subjektivní stránky v podobě obou
forem úmyslného zavinění. Zároveň je ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr.
řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení
Nejvyšší soud vyslovil.
67. Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání
věci podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť
zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení,
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 10. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu