11 Tdo 1066/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2025 o dovolání obviněných 1. T. V. a 2. M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 11 To 9/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných T. V. a M. P. odmítají.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 4 T 3/2023, byli obvinění T. V. a M. P. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněný T. V. odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře padesáti (50) denních sazeb ve výši třicet tisíc (30.000 Kč), celkem 1.500.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na straně 7-8 výroku rozsudku. Obviněný M. P. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře čtyřiceti (40) denních sazeb ve výši dvacet tisíc (20.000 Kč), celkem 800.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na straně 8-9 výroku rozsudku.

2. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech též ohledně obviněných D. B., V. H., R. Č., Š. S. a D. Č. 3. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:

obvinění T. V., D. B. a M. P. neoprávněně v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a změně některých dalších zákonů v platném znění, kterým se stanoví zákaz pěstování druhů a odrůd konopí (cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % a od 1. 1. 2022 více než 1% látek tetrahydrokanabinolu, bez licence udělované ústavem pro kontrolu léčiv dle § 24c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. a povolení k zacházení, vydávaným Ministerstvem zdravotnictví České republiky ve smyslu § 8 odst. 1 citovaného zákona, v období nejméně ode dne 10. května 2021 do dopoledních hodin dne 1. února 2022, jako členové organizované skupiny, v níž vedoucí úlohu zastával obžalovaný T. V., který organizoval a zajišťoval prostřednictvím dalšího člena organizované skupiny tzv. kurýra, obžalovaného D. B., přezdívaného P., závoz sušeného konopí - marihuany do provozovny K. S. na adrese XY, XY a XY, XY, tak, že tzv. kurýr D. B. v prostorách provozovny společnosti A. V. s.r.o., IČO:XY nacházející se na adrese XY, XY či po převozu v prostoru garáže stojící na pozemku p. č. XY v komplexu garáží v Plzni, XY, zkompletoval, tedy vážil a balil balíčky obsahující sušené konopí ? marihuanu, které následně dle potřeby zavážel právě do provozovny K. S., kde cestou obsluhy nejméně obžalovaných Š. S. a D. Č. a rovněž D. B., tedy dalších členů organizované skupiny, docházelo k prodeji sušeného konopí - marihuany koncovým uživatelům.

a dále v rámci kooperace a blízkých vztahů obžalovaných T. V., M. P. a R. Č., těmto obžalovaný T. V. cestou kurýra, obžalovaného D. B., prodával a zprostředkovával dodávku sušeného konopí - marihuany k další distribuci tak, že obžalovaný D. B. z pověření obžalovaného T. V. po rozvážení a kompletaci balíčků obsahujících sušené konopí - marihuanu v prostorách provozovny společnosti A. V. s.r.o., či po převozu v prostoru garáže stojící na pozemku p. č. XY v komplexu garáží v Plzni, XY ulici, tyto na žádost obžalovaného M. P., doručil buď přímo do bydliště obžalovaného M. P. na adrese XY, XY, později XY, XY nebo do provozovny C. V. na adrese XY, XY, kde následně cestou obsluhy docházelo k prodeji sušeného konopí - marihuany koncovým uživatelům, a na žádost obžalovaného R. Č. obžalovaný D. B. z pověření obžalovaného T. V., předal tomuto v období minimálně od 25. 9. 2021 jednou měsíčně balíček sušeného konopí – marihuany v min. množství 100g v prostorách provozovny A. V. s.r.o., či tuto dodal přímo do provozovny B. E. N., na adrese XY, XY, přičemž sušené konopí-marihuana byla následně cestou obsluhy koncovým uživatelům distribuována v této provozovně,

sušené konopí - marihuanu určenou k distribuci, zajišťoval obžalovaný T. V. od přesně neustanovených pěstitelů rostlin konopí a prostřednictvím obžalovaného V. H., který obžalovanému V. nákup zprostředkoval od jiných pěstitelů rostlin konopí či prodal sušené konopí-marihuanu, kterou sám vypěstoval, konkrétně tedy v přesně nezjištěné době do 22. července 2021 v bytě č. 3 (bez označení) či v bytě č. 6 v domě na adrese Plzeň, XY bez příslušného povolení tzv. indoor způsobem za použití kompletního pěstebního zařízení a prostředků vypěstoval přesně nezjištěné množství rostlin cannabis (konopí), které zpracoval tak, že je sklidil, oddělil a vysušil použitelné části rostlin konopí, které následně po předchozí telefonické domluvě prodal obžalovanému T. V. ve formě sušeného konopí - marihuany v min. množství 200 g za cenu 90 Kč za 1 g, kdy k předání došlo dne 22. července 2021 v prostoru provozovny společnosti A. V. s. r. o., a v případě nedostatku zásob sušeného konopí - marihuany na žádost obžalovaného T. V. obžalovaný V. H. nejméně ve 3 případech pro tohoto zprostředkoval a zajistil koupi sušeného konopí - marihuany od dosud neustanovených osob, nejméně v celkovém množství 600 gramů, a to konkrétně dne 14. července 2021, dne 29. září 2021 a dne 20. prosince 2021, kdy v jednom z těchto případů tomuto dodal sušené konopí - marihuanu v množství 200 g za cenu 90 Kč za 1 g, tedy za částku 19 000 Kč, tuto následně po předchozí domluvě s obžalovaným T. V. předal kurýrovi obžalovanému B. či tuto zavezl do prostor provozovny společnosti A. V. s.r.o., odkud sušené konopí - marihuana výše popsanou cestou kurýra obžalovaného D. B. byla předána do výše uvedených provozoven v Plzni, XY ulici a zde byla prodávána koncovým uživatelům,

přičemž výše jmenovaní si byli vědomi vazeb mezi sebou, když o sobě navzájem věděli, kdo vykonává jakou činnost pro obžalovaného T. V., v jakém postavení se vzájemně nachází, tedy že obžalovaný D. B. byl pravou rukou obžalovaného T. V. a že obžalovaný T. V. byl vedoucí osobou, která vše organizovala, tento trestnou činnost koordinoval a finančně zajišťoval, obstarával zásoby sušeného konopí ? marihuany určené k distribuci, dále za odvedenou práci platil obžalovaného kurýra D. B., a to minimálně za závoz marihuany do K. S. 300 Kč a za závoz marihuany obžalovanému M. P. 6 000 Kč a dále nechával podíl na zisku z prodaného sušeného konopí - marihuany obsluze, tzv. dealerům v provozovně K. S. ve výši 30 Kč či 15 Kč z jednoho prodaného gramu sušeného konopí - marihuany, přičemž kurýr D. B. v té době byl zaměstnancem ve společnosti A. V. s.r.o., tedy byl osobou k níž měl obžalovaný T. V. důvěru, obžalovaní T. V., M. P. a R. Č. se znali dlouhodobě, měli mezi sebou osobní a obchodní vazby, a rovněž obžalovaný V. H. se znal nejen s obžalovaným T. V., ale i s kurýrem obžalovaným D. B. a byl si vědom i nakládání obžalovaného T. V. se sušeným konopím - marihuanou v množství nad rámec vlastní potřeby, když tomuto sám za úplatu zajišťoval sušené konopí – marihuanu,

jednalo se tedy o dlouhodobě fungující organizovanou skupinu osob, kdy každý si byl plně vědom své role, úkolu a tento si bez dalšího plnil, kdy obžalovaný T. V. do chodu této skupiny vstupoval pouze v případě vzniklých problémů, sporů, které bylo potřeba vyřešit, aby vše dále plynule fungovalo bez jeho výrazné osobní aktivity a všichni výše jmenovaní členové organizované skupiny svou výše popsanou dílčí činnost konali z důvodu získání finančního prospěchu z neoprávněného nakládání se sušeným konopím - marihuanou v množství velkého či značného rozsahu,

v období nejméně od 14. srpna 2021 do poloviny ledna 2022 kurýr obžalovaný D. B. z pověření obžalovaného T. V. v prostorách provozovny společnosti A. V. s.r.o., převzal sušené konopí - marihuanu zajištěnou ze strany obžalovaného T. V., kdy tuto v prostorách předmětné provozovny společnosti A. V. s.r.o., či po převozu v prostoru garáže stojící na pozemku p. č. XY v komplexu garáží v Plzni, XY ulici kompletoval (vážil a balil) na balíčky obsahující sušené konopí - marihuanu v množství v rozmezí 100, 150 nebo 200 gramů, které následně dle potřeby či na základě sdělení nebo telefonátu nejméně obžalovaných T. V., Š. S. a D. Č. zpravidla každý den zavážel do provozovny K. S. k následné distribuci koncovým uživatelům, přičemž v předmětné provozovně bylo prodáno koncovým uživatelům minimálně 50 gramů sušeného konopí - marihuany denně, při ceně 200 Kč za 1 gram, a obžalovaný D. B. za každý závoz sušeného konopí - marihuany obdržel od obžalovaného T. V. finanční odměnu,

minimálně od 14. srpna 2021 do dne 1. února 2022 obžalovaný Š. S. a od 2. 10. 2021 do dne 1. února 2022 i obžalovaný D. Č. v prostorách provozovny K. S. jako obsluha předmětné provozovny z pověření obžalovaného T. V. odpovídali mimo jiné za denní tržbu z prodeje marihuany, zajišťovali závoz marihuany v případě jejího nedostatku cestou obžalovaných T. V. nebo D. B. a následně se sami podíleli na prodeji výše popsaného zaváženého množství sušeného konopí - marihuany koncovým uživatelům při ceně 200 Kč za jeden gram a z každého prodaného gramu sušeného konopí obdrželi dle pokynu obžalovaného V. částku 30 Kč nebo 15 Kč,

rovněž obžalovaný D. B. v období nejméně ode dne 10. května 2021 do poloviny ledna 2022 o víkendech v prostorách provozovny K. S. prodával koncovým uživatelům sušené konopí – marihuanu, přičemž se v předmětné provozovně prodávalo minimálně 50 gramů sušeného konopí – marihuany denně za cenu 200 Kč za 1 gram, kdy z každého prodaného gramu sušeného konopí obdržel odměnu dle pokynu obžalovaného V. ve výši 30 Kč či 15 Kč,

obžalovaný Š. S. v případě nedostatku sušeného konopí - marihuany v provozovně S. do této osobně z prostor provozovny společnosti A. V. s.r.o., zavezl minimálně ve čtyřech případech vždy balíček obsahující sušené ? konopí – marihuanu, a to dne 9. 12. 2021 o hmotnosti 200 g, dne 19. 1. 2022 nejprve v ranních hodinách o hmotnosti 200 g a následně v odpoledních hodinách o hmotnosti 158g, dne 27. 1. 2022 o hmotnosti 100 g a dne 1. 2. 2022 o hmotnosti 200g, kdy tato byla určena k prodeji koncovým uživatelům,

v období nejméně od 10. května 2021 do poloviny ledna 2022 kurýr obžalovaný D. B. z pověření obžalovaného T. V. sušené konopí - marihuanu zajištěnou ze strany obžalovaného T. V. po rozvážení a kompletaci do balíčků v prostorách provozovny společnosti A. V. s.r.o., či po převozu v prostoru garáže stojící na pozemku p. č. XY v komplexu garáží v Plzni, XY ulici, na žádost obžalovaného M. P. tomuto opakovaně zavezl sušené konopí-marihuanu zpravidla v min. množství 3 kg sušeného konopí – marihuany každý měsíc po dobu minimálně půl roku, tedy celkem v objemu 18 kg sušeného konopí – marihuany, určené k osobní spotřebě obžalovaného M. P. a k distribuci v provozovně C. V. na adrese XY, XY, kde následně byla cestou obsluhy prodávána koncovým uživatelům, přičemž k předání sušeného konopí - marihuany docházelo zejména v místě bydliště obžalovaného P. na adrese XY, XY, později XY, XY nebo v menším množství v provozovně C. V., dle zakoupeného množství sušeného konopí - marihuany příslušnou finanční částku po telefonické domluvě obžalovaný M. P. zaplatil přímo obžalovanému T. V., přičemž obžalovaný D. B. za každý závoz sušeného konopí - marihuany obdržel od obžalovaného T. V. finanční odměnu,

v období nejméně od 25. září 2021 do poloviny ledna 2022 kurýr obžalovaný D. B., z pověření obžalovaného T. V., sušené konopí - marihuanu po rozvážení a kompletaci balíčků obsahujících sušené konopí - marihuanu v prostorách provozovny společnosti A. V. s.r.o., či po převozu v prostoru garáže stojící na pozemku p. č. XY v komplexu garáží v Plzni, XY ulici, toto na žádost obžalovaného R. Č. tomuto doručil nejméně v 5ti případech, a to dne 26. září 202, 6. října 2021, 12.října 2021, 29. října 2021 a 27. listopadu 2021, vždy nejméně v množství 100 gramů, určené k distribuci v provozovně B. E. N. na adrese XY, XY, kde následně bylo cestou obsluhy prodáváno koncovým uživatelům, přičemž k převzetí sušeného konopí - marihuany došlo buď přímo v provozovně B. E. N. nebo v prostorách provozovny společnosti A. V. s. r. o., dle zakoupeného množství sušeného konopí - marihuany příslušnou finanční částku obžalovaný R. Č. zaplatil přímo obžalovanému T. V.,

obžalovaný V. H. v bytě č. 3 (bez označení) v domě na adrese Plzeň, XY, od přesně nezjištěné doby do dne 1. 2. 2022 za použití kompletního pěstebního zařízení, chemikálií a dalších předmětů vyspecifikovaných v protokolu o domovní prohlídce ze dne 1. 2. 2022 opakovaně pěstoval rostliny cannabis (konopí) za účelem získání účinné látky D-9-tetrahydrokanabinolu, kdy za uvedené období vypěstoval nezjištěné množství rostlin cannabis (konopí), ke dni 1. 2. 2022 nejméně 8 ks vzrostlých rostlin konopí výšky 60 až 118 cm, kdy v drti tohoto rostlinného materiálu o celkové hmotnosti 140,46 gramu byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 9,8 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 13,77 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu v drti, dále byl v předmětném bytě při domovní prohlídce zajištěn rostlinný materiál, který jmenovaný dříve vypěstoval uložený ve dvou igelitových taškách, a to suchý rostlinný materiál hmotnosti 9,32 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 4,6 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 0,43 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu a suchý rostlinný materiál hmotnosti 94,56 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 5,0 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 4,73 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu,

dále obžalovaný V. H. v bytě č. 6 v domě na adrese Plzeň, XY, nejméně od přesně nezjištěné doby měsíce července 2021 do dne 1. února 2022 za použití kompletního pěstebního zařízení, chemikálií a dalších předmětů vyspecifikovaných v protokolu o domovní prohlídce ze dne 1. 2. 2022 opakovaně pěstoval rostliny cannabis (konopí) za účelem získání účinné látky D-9-tetrahydrokanabinolu, kdy za uvedené období vypěstoval nezjištěné množství rostlin cannabis (konopí), ke dni 1. 2. 2022 nejméně 31 ks vzrostlých rostlin konopí výšky 60 až 90 cm, kdy v drti tohoto rostlinného materiálu o celkové hmotnosti 732,4 gramu byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 12,6 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 92,28 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu v drti, dále měl v předmětném bytě uložený rostlinný materiál, který jmenovaný dříve vypěstoval, konkrétně papírovou krabici bílé barvy s obsahem suchého rostlinného materiálu o hmotnosti 329,0 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 16,6 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 54,61 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu a papírovou krabici hnědé barvy s obsahem suchého rostlinného materiálu o hmotnosti 380,82 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 16,4 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 62,45 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu,

a v neposlední řadě obžalovaný T. V. po přesně nezjištěnou dobu nejméně však dne 1. února 2022 v bytě č. 7 v domě na adrese Plzeň, XY přechovával suchý rostlinný materiál o hmotnosti 0,33 gramu, v němž byla prokázána přítomnost D-9-tetrahydrokanabinolu a 1 ks balíčku z potravinové fólie s obsahem suchého rostlinného materiálu o hmotnosti 8,3 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 11,0 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 0,91 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu, a po přesně nezjištěnou dobu nejméně však dne 1. února 2022 v prostorách rekreačního objektu na adrese Příchovice E 5 přechovával 1 ks plastového sáčku se suchým rostlinným materiálem o hmotnosti 26,95 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 20,5 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 5,52 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu,

dále obžalovaný M. P. po přesně nezjištěnou dobu nejméně však dne 1. února 2022 v bytě č. 7 v domě na adrese Plzeň, XY měl ve vestavěném mrazáku v kuchyňském koutě uschováno 7 ks balíčků v potravinové fólii zabalený suchý rostlinný materiál o celkové hmotnosti 652,58 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 16,7 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 108,98 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu, dále se zde nacházel plastový sáček s obsahem ručně balené cigarety s obsahem suchého rostlinného materiálu a volně ložený suchý rostlinný materiál o hmotnosti 3,32 gramu a plechová krabička s obsahem suchého rostlinného materiálu o hmotnosti 1,88 gramu, dohromady tedy suchý rostlinný materiál o hmotnosti 5,20 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 9,4 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 0,49 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu,

dále obžalovaný D. B. nejméně dne 1. února 2022 v jím užívaném bytě č. 26 v domě na adrese Plzeň, XY přechovával 1 ks hnědé dřevěné krabičky s obsahem suchého rostlinného materiálu o hmotnosti 12,16 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 16,1 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 1,96 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu, a 1 ks balíčku z potravinové fólie s obsahem suchého rostlinného materiálu o hmotnosti 76,18 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 11,1 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 8,46 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu,

v blízkosti domu na adrese Plzeň, XY v zaparkovaném osobním motorovém vozidle zn. BMW 330i, RZ XY, modré barvy, VIN: XY, vlastníka D. B., tento v zavazadlovém prostoru přechovával suchý rostlinný materiál o celkové hmotnosti 3,91 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 16,1 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 0,63 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu a v prostoru garáže stojící na pozemku p. č. 1535/388 v komplexu garáží v Plzni, XY ulici nejméně dne 1. 2. 2022 přechovával 1 ks plastového sáčku s obsahem suchého rostlinného materiálu vrcholíků (tzv. palic) o hmotnosti 49,17 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 18,5 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 9,10 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu, dále volně ložený suchý rostlinný materiál o hmotnosti 74,92 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost kanabinoidů resp. D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 19,8 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 14,83 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu, a volně ložený suchý rostlinný materiál o hmotnosti 3,48 gramu, v němž byla zjištěna přítomnost D-9-tetrahydrokanabinolu,

přičemž kanabinoidy a D-9-tetrahydrokanabinol jsou obsahové látky charakteristické pro rostliny rodu Cannabis (konopí), kdy konopí je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, jako omamná látka, zařazená do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhlášené pod č. 47/1965 Sb., ve znění Protokolu o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhlášeného pod č. 458/1991 Sb., jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.

4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný T. V., D. B., M. P., V. H., R. Č., Š. S. a D. Č., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2024, sp. zn. 11 To 9/2024, tak, že: I. A. Z podnětu odvolání obviněných V. H., R. Č., Š. S. a D. Č. napadený rozsudek zrušil: - podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k obviněnému R. Č. ve výroku o vině i ve výroku o trestu,

- podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k obviněným V. H., Š. S. a D. Č. v celém výroku o trestu.

B. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně obviněného R. Č. v rozsahu zrušení znovu rozhodl o vině a trestu.

C. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení znovu rozhodl o trestech ohledně obviněných V. H., Š. S. a D. Č.

D. Jinak – tedy ohledně obviněných T. V., D. B. a M. P., ve výrocích o vině u obviněných V. H., Š. S., D. Č. a v celém výroku o ochranném opatření – zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ponechal napadený rozsudek beze změn.

II. Odvolání obviněných T. V., D. B. a M. P. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně napadli oba obvinění dovoláními.

6. Obviněný T. V. podal dovolání prostřednictvím svých obhájců Mgr. Martina Pecha a Mgr. Zdeňka Burdy. Dovolání podané prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Pecha opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř, neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.

7. Podle dovolatele se v jeho případě jedná o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními na straně jedné a z toho vyplývající právní kvalifikace jemu přisouzených činů na straně druhé. Byl usvědčován výpověďmi spoluobviněných, kteří v průběhu trestního řízení zásadním způsobem změnili své výpovědi. Soud přitom vzal za pravdivé pouze výpovědi, které tito učinili v přípravném řízení, přičemž výpovědi, které učinili v hlavním líčení jako nepravdivé odmítl. Nepřihlédl přitom ke skutečnosti, že v přípravném řízení vypovídali jednak v okamžiku, kdy jako trvalí konzumenti drog měli abstinenční příznaky, jednak pod nátlakem hrozící vazby či s vidinou určitého prospěchu jako je propuštění ze zadržení/ vazby či uzavření dohody. Soudy mu rovněž kladly k tíži vlastnictví drog, které však byly objeveny v prostorách, ke kterým neměl jakékoliv užívací právo, či zaměnily odborný závěr znalecké expertizy ohledně látek nalezených při domovní prohlídce provedené v jeho bytě obviněného a látek nalezených při domovní prohlídce provedené na jeho chalupě.

8. S poukazem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 připomíná povinnost Nejvyššího soudu interpretovat a aplikovat podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod.

9. Ohledně dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný namítá, že mu v rozporu s § 70 a § 135 tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věci č. 16A.b – 42,44 g nespotřebovaného rostlinného materiálu konopí, přestože tuto věc nikdy nevlastnil, neměl ji v držení, ani s ní nikdy nijak nenakládal, neboť tato byla nalezena v prostorách, ke kterým nemá jakékoliv užívací právo.

10. Především soudům vytýká, že nebylo nade vší rozumnou pochybnost prokázáno, že měl spáchat předmětnou trestnou činnost. Ani soud prvního stupně, ani soud odvolací se nezabývaly námitkami obhajoby, týkající se jeho účasti, resp. neúčasti na organizaci trestné činnosti. Rovněž se nedostatečně vypořádaly ohledně jeho soudy tvrzeného účastenství v rámci organizované skupiny. Odůvodnění v rozsudku vrchního soudu, pokud jde o skutečnosti, ze kterých má vyplývat jeho účast v organizované skupině, je ryze akademické a zcela nekonkrétní. Ani krajský soud se nezabýval námitkami obhajoby, se kterými v rámci rozsudku prakticky vůbec nepolemizuje, obhajobu nijak nevyvrací a přistupuje k ní, jako by k ní ani nedošlo. Takový postup činí následně rozsudek nepřezkoumatelným, neboť pouze nekriticky přejímá některé konstrukce z obžaloby, přestože tyto jsou či mohou být pochybné nebo nejednoznačné.

11. Dále obviněný s odkazem na judikaturu konkretizuje pojem „organizovaná skupina“ s tím, že jeho stanovisko k této kvalifikaci bylo od samotného počátku konzistentní, a pokud by existovala nějaká organizovaná skupina, pak on rozhodně nebyl její součástí, natož aby měl tuto organizovat. Důkazy, že měl být organizátorem rozsáhlé trestné činnosti, jsou naprosto sporadické a s pochybnou relevancí, což soud prvního stupně vyřešil tvrzením, že „se jednalo o tak dobře sehranou a organizovanou skupinu, že do jejího chodu již prakticky nebylo nutné zasahovat kromě řešení konfliktů“, a obviněný V. do chodu svého „businessu“ zasahoval jen v případech, kdy vyřizoval stížnosti obviněného P. na obviněného B. Taková konstrukce však nemůže ani logicky obstát vzhledem k intelektuálním možnostem jednotlivých členů tvrzené organizované skupiny, o nichž se soud prvního stupně mohl přesvědčit při provádění jednotlivých důkazních prostředků.

12. Rovněž upozorňuje, že nebyla řešena zásadní skutečnost, kde by se marihuana v onom velkém rozsahu měla brát, pokud byli jednotliví členové téměř nepřetržitě sledováni, a tak schází pěstitel či oni pěstitelé, kteří by vůbec byli schopni dodat uvedené množství marihuany obviněnému, který ji měl dále distribuovat.

13. Pokud o něm hovoří obviněný B. či svědek V. jako o „šéfovi“, pak je toto zcela logické, neboť se jednalo o jejich zaměstnavatele – šéfa v autoservisu. Neznamená to, že by ale měl být „šéfem“ nějaké organizované skupiny.

14. Dále obviněný upozorňuje na nesrovnalosti v popisu domnělého skutku, kdy např. měl zaplatit obviněnému H. celkem 19.000 Kč za dle názoru soudu 200 g po á 90 Kč za gram, tak ani nesedí součin (jednalo by se tímto výpočtem o 18.000 Kč). Existenci platby 19 000 Kč vysvětloval koupí nákladního automobilu od obviněného H. Údaj o zaplacení částky 19.000 Kč není matematickým pochybením, ale navazuje na skutečnost, že měl předat částku 19.000 Kč obviněnému H. Faktem zůstává, že soud z provedeného dokazování vyvodil nesprávné závěry, resp. provedené důkazy si vyložil po svém. Posuzování důkazů v daném trestním řízení tak obviněný hodnotí jako svévolné.

15. Rovněž poukazuje, že soud prvního stupně přes jeho jednoznačnou výpověď neustále směšuje prostory užívané M. Š. s prostory autoservisu V. V této souvislosti opakuje, že prostory autoservisu V. s. r. o., které má sám v nájmu, byly zčásti tvořené také dílnou M. Š., který byl dlouhodobě nemocný, a tyto prostory svěřil do opatrování obviněného B. Později tam nalezené nedovolené látky byly právě v těchto prostorách, které ale dovolatel v pronájmu vůbec neměl, a prostor užívaný M. Š. do prostoru autoservisu vůbec nepatří.

16. Měl-li být usvědčován výpověďmi spoluobviněných B. a P., tyto doznaly v průběhu hlavního líčení podstatných změn, a dále měl být usvědčován výpověďmi svědků, sledovanými telefonickými rozhovory a záznamy z kamer, které se objektivně mohou týkat i jiného jednání než takového, které presumují orgány činné v trestním řízení, tak minimálně nedochází přes jejich značný rozsah k žádnému usvědčení obviněného ze závadového jednání. Pokud jde o znalecké posudky a další výstupy ze sledování zájmových osob, jejich relevance je pochybná.

17. Dle názoru obviněného nebylo uspokojivě prokázáno, že měl participovat v celé věci soudy uvedeným způsobem, tedy, že by měl právě on být organizátorem či jakýmsi „motorem“ celé „organizované skupiny“.

18. V návaznosti na to poukazuje na rozpory původních procesně použitelných výpovědí, zejména obviněných B., P. a H., s jejich výpověďmi učiněnými v hlavním líčení, zatímco jeho výpověď zůstala po celou dobu trestního řízení konzistentní v tom směru, že pokud někdy docházelo nějakou organizovanou skupinou k obchodu s drogami, respektive s marihuanou s obsahem THC, pak on nemá s potenciální činností takové skupiny nic společného.

19. Nejvýrazněji se obviněný vymezil proti spoluobviněnému D. B., který původně vypovídal ve smyslu podané obžaloby i ve smyslu zahájení trestního stíhání všech později obviněných, zřejmě ve snaze vyhovět policejnímu orgánu, aby se dostal z vazby domů. Tato jeho „dohoda“ se ukázala jako neúspěšná, neboť nevedla k jeho propuštění z vazby na svobodu, takže jeho ochota v budoucích výpovědích kohokoli dále usvědčovat klesala takřka geometrickou řadou. Sám krajský soud již svojí reakcí na výpověď obviněného B. učiněnou v hlavním líčení dne 29. 3. 2023 naznačil poměrně jednoznačně, že tuto nepovažuje za pravdivou.

20. Obviněný má též za to, že jej neusvědčuje ani výpověď spoluobviněného M. P. učiněná v hlavním líčení dne 29. 3. 2023. Jde o osobu závislou na alkoholu a marihuaně, přičemž tento obviněný jasně popsal nepříjemné abstinenční příznaky a špatné duševní rozpoložení v okamžiku, kdy vypovídal v rámci vazebního zasedání, a nakonec v průběhu hlavního líčení setrval na tom, že veškerou marihuanu, o které řekl původně, že ji měl odebrat od dovolatele, odebral ve skutečnosti od D. B. V neposlední řadě jej neusvědčuje ani spoluobviněný V. H., když právě ten se vyskytuje v rámci celé této „drogové kauzy“ jako jediný skutečný pěstitel marihuany, a dokonce na některých místech je přímo označený jako hlavní dodavatel.

21. Obviněný dále poukazuje na podstatný rozdíl v množství zobchodované marihuany s množstvím, v jakém je to obviněným kladeno za vinu v rámci tohoto řízení. Vzhledem k počtu sledovaných osob je zřejmý jediný závěr, že zcela nepochybně chybí osoba, která by mohla vůbec předmětné obří dávky marihuany s obsahem THC vypěstovat. Přestože Policie České republiky nepřetržitě sledovala zejména dovolatele i obviněné P. a B., stejně jako jediného potenciálního pěstitele obviněného H. Vůbec však není řešeno, kde tedy měly brát všechny ostatní osoby marihuanu, když množství vypěstované obviněným H. lze v této souvislosti označit za marginální. Pokud je vycházeno z premisy, že s marihuanou neoprávněně nakládali ve velkém rozsahu zejména dovolatel a obvinění P. a B., chybí relevantní vysvětlení, kde ji tedy ve velkém rozsahu vzali, odkud se tato marihuana měla brát, tedy, kdo ono velké množství marihuany měl vlastně vypěstovat a nasušit, když to očividně nebyl a nemohl být obviněný V. H.

22. Soud prvního stupně rovněž poměrně kriticky reagoval na tvrzení obviněného B., že obchodoval s marihuanou obsahující CBD, což je soubor látek v České republice (zatím) povolených oproti THC, což je látka v České republice (zatím) zákonem zakázaná. Soud tvrzení o prodeji marihuany pouze s obsahem CBD ve skutečnosti nemusí věřit, ale pak je třeba v této souvislosti říci, že naprosto schází v rámci dalších expertiz kvalifikované tvrzení, jaký obsah THC měla mít ostatní marihuana (tedy ta, kterou zrovna nevypěstoval obviněný H.). I pokud má soud pochybnosti o tom, že se v těchto případech prodeje nejednalo vždy o konopí tzv. technické s obsahem toliko CBD, schází jakékoli relevantní údaje o tom, kolik by tedy mělo takové konopí vlastně obsahovat účinné látky THC.

23. Pokud jde o posouzení toho, zda k spáchání daného trestného činu došlo ve velkém rozsahu, je namístě zohlednit hlediska kvantitativní i kvalitativní, k čemuž následně rozebírá ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, a to i s odkazem na judikaturu (R 12/2011 a R 44/2013, R 15/2014 a přílohu k němu, R 1/2006), na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012–38, a na nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb.

24. Vzhledem k tvrzenému rozsahu trestné činnosti bylo dle obviněného vyslechnuto poměrně malé množství nezaujatých svědků, když navíc v některých případech bylo s podivem, proč je někdo vyslýchán jako svědek a jiný jako podezřelý či obviněný. Je tomu tak u „svědků“ J. K. či C. Svědek Z. B. je pouze kamarádem obviněného P., se kterým holdovali pití alkoholických nápojů, a v případě organizace v baru S. vypovídá spíše to, co si myslel než to, co by skutečně věděl. Obecně se dá říct, že svědci, kteří vypovídali pouze v rámci podání vysvětlení, byli nezřídka osobami drogově závislými a pravděpodobně i z tohoto důvodu nebyli v průběhu hlavního líčení jakožto těžišti důkazního řízení již vůbec vyslýcháni. Lze tedy jednoznačně konstatovat, že jejich výpovědi nebyly usvědčující ve vztahu k dovolateli.

25. Rovněž rozsáhlé odposlechy telefonických rozhovorů dle obviněného neprokazují jakoukoli trestnou činnost z jeho strany. Většina rozhovorů či záznamů z kamer provedených v rámci důkazního řízení v hlavním líčení se týkala provozní činnosti pohostinství, která provozovali někteří obvinění. Ani tato videa však neukazují na jakoukoli trestnou činnost právě ze strany obviněného.

26. Ohledně znaleckých expertíz a dalších důkazů obviněný v prvé řadě upozorňuje na omyl orgánů činných v trestním řízení, na který upozornil soudce Okresního soudu Plzeň-město Mgr. Boris Valový při vazebním zasedání (dne 16. 12. 2022 pod sp. zn. 5 Nt 515/2022), kdy je zaměňován odborný závěr u mikrotenového sáčku nalezeného při domovní prohlídce v XY (chata obviněného) a technického konopí nalezeného ve XY ulici (bytová jednotka obviněného).

27. Za pojmově nesprávné považuje obviněný i bez zřetele k tomu, že k žádné trestné činnosti z jeho strany nedošlo, že jsou všichni obvinění stíháni jako potenciální členové organizované skupiny. Pokud existovala či existuje nějaká organizovaná skupina, která zavážela marihuanou pohostinství S., E. N. či V., pak on rozhodně nebyl její součástí ani nebylo prokázáno, že by měl mít vůbec povědomí o tom, že nějaká taková skupina existuje, natož aby dokonce byl její hlavou. Dále k tomuto odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09, jehož závěry jsou dle jeho názoru přímo aplikovatelné na tuto trestní věc.

28. Žádnou oporu v dokazování nemělo podle jeho názoru upozornění, které obdržel dne 10. 3. 2022 na změnu právní kvalifikace ve smyslu zpřísnění trestní sazby, navíc se jednalo o dokument velmi pochybné kvality, kdy vrcholem je ukončení tohoto dokumentu slovem neboť, za kterým ale žádné vysvětlení již nepokračuje.

29. V dovolání podaném prostřednictvím obhájce Mgr. Burdy rovněž vytýká, že soudy nesprávně vyhodnotily důkazy a skutkový stav a skutek nesprávně právně posoudily, pokud jej kvalifikovaly jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Namítá, že se žádného trestněprávního jednání nedopustil, ani mu to nebylo prokázáno, a soudy jej uznaly vinným v rozporu se zásadou in dubio pro reo a principem presumpce neviny. K tomu poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II.ÚS 2142/11, ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2773/20, ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. III. ÚS 291/03, ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. III.ÚS 291/03, jakož i na článek v odborném časopise mezinárodního komparativního práva (Duke Journal of International and Comparative Law) od autora M. Cherif Bassiouni, dále na odst. 71 z rozsudku ESLP ve věci Robert Tempel v. Česká republika ze dne 25. 6. 2020, a na rozsudky ESLP ve věci BARBERŔ, MESSEGUÉ AND JABARDO v. Španělsko ze dne 6. 12. 1988, ve věci Melich a Beck v. Česká republika ze dne 24. 7. 2008, rozsudek pléna ve věci Barbera, Messegué a Jabardo proti Španělsku ze dne 6. 12. 1988, a další.

30. S ohledem na tuto argumentaci uzavřel, že pokud je rozsudek soudů koncipován jako rozsudek nad organizovanou skupinou, tak v něm absentují konkrétní důkazy k tomuto aspektu, a proto je námitka ohledně porušení presumpce neviny zcela namístě.

31. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5583, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023, č. j. 4 T 3/2023-5255, a přikázal soudu I. stupně (odvolacímu soudu?), aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

32. Obviněný M. P. své dovolání směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2024, č. j. 11 To 9/2024, podané prostřednictvím obhájce JUDr. Marka Görgese, opřel o dovolací důvody g), h) tr. ř. když má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

33. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl nesprávná/neúplná skutková zjištění a porušení zásady presumpce neviny. Předně namítl, že soud prvního stupně ohledně množství omamné a psychotropní látky (OPL) v rámci skutkové věty dospěl k závěru, že dovolatel měl po dobu šesti měsíců odebrat celkem 18 kg marihuany, tj. 3 kg za jeden každý měsíc. Jestliže odvolací soud přejal jako dostatečné, zákonné a správné skutkové závěry, jakož i na ně navazující právní závěry soudu prvního stupně, přičemž zcela odkázal na odůvodnění jeho rozsudku, došlo k porušení principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. K tomu obviněný odkázal na obsáhlou judikaturu Ústavního soudu (kupř. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 520/16 ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 137/05 ze dne 22. 3. 2006 (N 66/40 SbNU 655)], sp. zn. I. ÚS 429/03 ze dne 4. 12. 2003 (N 141/31 SbNU 257), sp. zn. I. ÚS 910/07 ze dne 23. 9. 2008 (N 156/50 SbNU 389), sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009 (N 103/53 SbNU 293)], sp. zn. III. ÚS 398/97 ze dne 4. 6. 1998 (N 64/11 SbNU 125)] a sp. zn. IV. ÚS 335/05 ze dne 6. 6. 2006).

34. V jeho případě však soudy založily právní kvalifikaci jeho jednání na základě vágních, resp. neúplných zjištěních o rozhodných skutkových okolnostech určujících naplnění znaků závažnější skutkové podstaty, jmenovitě o množství sušeného konopí – marihuany, které měl za určité období obdržet a za jakým účelem. Skutková věta z rozsudku soudu prvního stupně se žádným způsobem nevypořádává s rozlišením konkrétního množství marihuany k jeho osobní spotřebě (tj. přechovávání ve smyslu § 284 tr. zákoníku) a konkrétního množství marihuany určené k další distribuci (tj. nedovolenému nakládání ve smyslu § 283 tr. zákoníku), přestože se v ní samotné uvádí, že marihuana byla určena i k jeho osobní spotřebě. Pokud soud prvního stupně ani odvolací soud, přestože obecně dovodily, že část marihuany byla určena k osobní spotřebě obviněného a pouze část byla určena k distribuci, nevymezily z celkového množství konkrétní část určenou k distribuci, zatížily svá rozhodnutí zásadní vadou spočívající v nedostatečnosti skutkových zjištění pro naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu dle § 283 odst. 2 písm. c) či odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Není-li možné ze skutkových závěrů s požadovanou mírou jistoty dovodit rozsah, v němž se obviněný měl dopustit protiprávního jednání (prodeje), není ani možné uznat jej vinným jednáním dle kvalifikované skutkové podstaty dle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ani objektivně dle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ale je naopak nutné rozhodnout ve prospěch obviněného.

35. V kontextu s výše uvedenou argumentací obviněný namítá nedostatky skutkových zjištění ve vazbě na provedené dokazování spočívající v tom, že soudy nedostály své povinnosti řádně zkoumat hodnověrnost výpovědí osob, a to konkrétně ve vztahu k jeho osobě a obviněnému D. B. Oba uvedení shodně soudu sdělili, že při výslechu při vazebním zasedání dne 3. 2. 2022 (v případě P.), resp. při výslechu v přípravném řízení (v případě B.), byli pod silným vlivem abstinenčních příznaků. Obviněný, ačkoliv soudu sdělil, že trpí třesem, silnými bolestmi zraněného ramene a kolene a „je před zhroucením“, ten přesto pokračoval v jednání, aniž by se vypořádal s jeho možnou nezpůsobilostí k výslechu ani hodnověrností a použitelností informací získaných od osoby ve stavu zásadního fyzického i psychického diskomfortu. Stejně lze argumentovat i ve vztahu k obviněnému D. B., jehož námitka nepoužitelnosti provedeného výslechu v přípravném řízení a snaha uvést skutečnosti na pravou míru byla soudem odmítnuta jako účelová. K podpoře své argumentace odkázal obviněný na již shora zmíněný nález Ústavního soudu I. ÚS 520/16 ze dne 22. 6. 2016. Jím uplatněné námitky tak poukazují na porušení jeho práva na spravedlivý proces, tak jak tuto skutečnost opakovaně deklaruje ve svých nálezech Ústavní soud.

36. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v jeho rámci obviněný namítá, že nesprávnost právního posouzení skutku soudem prvního stupně a potvrzeného odvolacím soudem přímo vyplývá z deficitu rozhodných skutkových zjištění. Pokud soudy vůbec nezjistily množství marihuany určeném k prodeji obviněným, je pak nejen nesprávné, ale i objektivně nemožné, učinit

právní posouzení, zda se dopustil trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve „velkém rozsahu“ podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

37. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2024, č. j. 11 To 9/2024– 5583, jakož i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023, č. j. 4 T 3/2023–5255, a přikázal soudu prvního stupně, aby v potřebném rozsahu znovu věc projednal a rozhodl.

38. Ve svém vyjádření k podanému dovolání státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněných ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůraznil, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Ve věci přitom neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dále připomenul zákonné vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

39. Pokud jde o dovolání obviněného T. V., jádrem jeho dovolacích námitek je jeho neměnná obhajoba, že se na trestné činnosti nijak nepodílel, pokud přišel do styku s konopím, jednalo se o „legální“ konopí obsahující kanabinoid CBD a přisouzená trestná činnost mu nebyla náležitým způsobem prokázána. V návaznosti na to konstruuje existenci tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění soudů a obsahu provedených důkazů, který však dále relevantním způsobem argumentačně nedokládá, neboť má za to, že soudy měly vycházet z jemu příznivějších verzí výpovědí některých spoluobviněných. Pomíjí, že zejména soud prvního stupně náležitě vyložil, z jakých důvodů vycházel z výpovědí spoluobviněných D. B. nebo M. P. učiněných v přípravném řízení, které byly přesnější a odpovídaly dalším ve věci shromážděným důkazům. Zcela přitom ignoruje důkazy podporující podané výpovědi, zejména obsah pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu zachycující průběh sjednávání jednotlivých dílčích obchodů i logistické zajištění jejich dodávek, stejně jako záznamy uskutečněného sledování osob a věcí.

40. Na podkladě těchto náležitě hodnocených důkazů přitom soudy zvolily zjevně přiléhavou právní kvalifikaci jednání obviněného jak co do formy naplnění základní skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, tak i ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby. Zjištěné jednání obviněného tedy evidentně odpovídá znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“ [§ 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], neboť způsob jednání tohoto obviněného odpovídá zapojení více než tří trestně odpovědných osob s rozdělením úloh mezi jednotlivé členy, jejichž činnost se vyznačuje koordinovaností a plánovitostí, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení činu. V předkládané věci přitom činnost uvedené organizované skupiny trvala nejméně po tři čtvrtě roku, nejednalo se tedy zjevně o uskupení nahodilé. Zjištěné množství marihuany, jejíž obchodování zajišťoval, zároveň zcela odpovídalo naplnění znaku velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku.

41. Zpochybňuje-li v tomto směru obviněný, že uvedenou organizovanou skupinu nezosnoval ani neřídil, nelze mu přitakat ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že mu organizování jakožto forma kvalifikované trestné součinnosti podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nebyla kladena za vinu a nejde tedy o námitku zpochybňující vlastní právní posouzení. Zadruhé proto, že skutková zjištění soudů naopak vypovídají o jeho zcela neopomenutelné vůdčí a řídící roli v rámci skupiny. Na tom ničeho nemění ani poukaz obviněného, že činnost organizované skupiny byla do té míry sehraná, že nevyžadovala jeho významnější zásahy. Uvedený závěr totiž jen potvrzuje míru a úspěšnost činnosti takové skupiny a není ve vztahu k činnosti obviněného T. V. nijak vyviňující. Ostatně námitky obviněného jsou v tomto směru poněkud nekonzistentní, pokud zároveň s tím dovozuje, že obvinění spolu nijak nekooperovali, nijak se do skupiny nevčleňovali a jejich činnost měla mít údajně „ryzí prvky nahodilosti“. Ačkoliv ze skutkových zjištění soudů je patrný zjevný opak tohoto tvrzení.

42. Za irelevantní z hlediska právního posouzení označil státní zástupce námitku obviněného T. V., že nebyl zjištěn zdroj velkého množství marihuany, s nímž mělo být obchodováno. V případě právního posouzení zjištěných rozsahů prodeje marihuany je však taková okolnost nevýznamná, neboť podstatný je objem marihuany, s níž obviněný nedovoleně nakládal, nikoli její původ či způsob jejího opatření, nejednalo-li se o výrobu. Pro závěr o vině obviněného T. V. jde však o okolnost nepodstatnou, neboť samotná výroba (produkce) mu nebyla rozsudkem soudu prvého stupně kladena za vinu. Odkazuje-li obviněný T. V. v této souvislosti na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09, je tento odkaz jednak nejasný, jednak zjevně nepřiléhavý. Citovaný nález se zabývá aplikací znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, který však obviněnému přisouzen nebyl.

43. Poukazuje-li obviněný na údajné „logické lapsy“, lze se s ním sice do jisté míry ztotožnit, nicméně se jedná o zcela marginální detaily v popisu skutku, na což již odpovídajícím způsobem reagoval odvolací vrchní soud, přičemž tyto nemohou mít žádný vliv na právní posouzení jednání obviněného a zjevně se tak nejedná o rozhodné skutkové zjištění, které by bylo určující pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu. Relevanci nelze podle státního zástupce přiznat ani výhradám obviněného, pokud jde o hodnocení výpovědí spoluobviněných B., P. a H. Soud prvního stupně se se změnou ve výpovědích těchto spoluobviněných v hlavním líčení logicky vypořádal, přičemž jednotlivé verze konfrontoval s ostatními provedenými důkazy.

44. Státní zástupce se neztotožňuje ani s výhradami obviněného, že zajišťoval na bázi činnosti organizované skupiny prodej konopí obsahujícího psychotropní látku THC, neboť nemohou nijak zpochybnit skutkové zjištění, že distribuoval konopí právě s obsahem psychotropní látky THC což soudy rovněž přiléhavě odůvodnily. Pokud snad pro vlastní potřebu užíval a přechovával též „legální“ konopí s obsahem CBD, není mu to kladeno za vinu a z hlediska jeho trestní odpovědnosti jde o skutečnost zcela irelevantní. K obviněným předloženému přehledu judikaturních východisek k určení rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, aniž je zjevné, jaký konkrétní závěr z uvedených východisek vyvozuje, státní zástupce uvedl, že soudy bylo zjištěno množství obchodované marihuany významně přesahující (téměř trojnásobně) judikaturně vymezenou hranici velkého rozsahu, v případě obviněného T. V. konkrétně o objemu téměř 27 kg. Vzhledem k charakteru přisouzeného jednání spočívajícího v distribuci marihuany, která je tak logicky následně konzumenty spotřebována, nelze důvodně soudům vytýkat, pokud vyšly z celkového množství marihuany, nikoli z množství samotné účinné látky, neboť i to odpovídá ustálené aplikační praxi (na niž paradoxně obviněný sám odkazuje).

45. Za zpochybňující skutková zjištění soudů nelze považovat výhrady obviněného k provedeným znaleckým expertizám z nichž nevyplývá, co jí vlastně sleduje. Skutečnost, že určité stopy byly zkoumány odborným vyjádřením „pod jedním číslem jednacím“, nemá z hlediska řádného zjištění skutkového stavu žádnou relevanci, ani z toho nelze dovozovat procesní nepoužitelnost takové expertizy. Totéž lze vztáhnout i k poukazu obviněného na skutečnost, že část prostor autoservisu neužíval, ale byly v užívání další osoby. I v tomto směru nemůže jít o rozhodné skutkové zjištění.

46. Ani nejasně formulovaná námitka obviněného ve vztahu k trestu propadnutí věci ohledně části zajištěné rostlinné hmoty nemá dle názoru státního zástupce opodstatnění, kterou obviněný patrně zamýšlel podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tato spíše jen naznačená námitka proti výroku o trestu propadnutí věci uvedenému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá, resp. argumentace k ní připojená je do té míry kusá, že z ní nelze dovodit žádné konkrétní závěry. Tvrdí-li totiž, že uvedený materiál není jeho vlastnictvím, jde o námitku zcela irelevantní, neboť „vlastnické právo“ není předpokladem pro uložení trestu propadnutí věci. Pokud namítá, že tuto rostlinnou hmotu ani jinak nedržel či s ní nenakládal, jde o námitku ryze skutkového charakteru.

47. Pokud jde o dovolání obviněného T. V. formulované prostřednictvím obhájce Mgr. Zdeňka Burdy, jde v podstatě o nahodilý souhrn ryze obecných tezí podepřených odkazy na některé nosné judikaturní závěry, avšak bez konkrétního argumentačního propojení se závěry soudů v předkládané věci. Státní zástupce tak v tomto podání neshledal jakýkoli náznak hmotněprávní námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dodal, že odpovědnost za formulaci dovolacích námitek leží primárně na obviněném, přičemž námitky obviněným v dovolání nekonkretizované nelze za obviněného domýšlet – (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07, citováno dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013). Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který v dovolání koncipovaném Mgr. Zdeňkem Burdou tento opakovaně zmiňuje zásadu in dubio pro reo, státní zástupce s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu připomíná, že se jedná o zásadu procesní, nikoliv hmotněprávní. Nejvyšší soud přitom dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS).

48. Státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného T. V. ve vztahu ke skutkovým zjištěním vůbec obsahově neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jednalo o prostou polemiku se skutkovými zjištěními soudů. Ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu označil toliko jeho výhrady proti naplnění znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“, avšak na podkladě skutkových zjištění soudů ji shledal za zjevně neopodstatněnou. Za zjevně neopodstatněnou státní zástupce považuje i dílčí, nezdůvodněnou námitku proti výroku o propadnutí věci.

49. Dovolání obviněného M. P. lze podle státního zástupce charakterizovat dvěma okruhy námitek, a to námitkami cílícími na oblast skutkových zjištění a námitkami proti právnímu posouzení rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Ani s jedním okruhem námitek se však státní zástupce neztotožnil.

50. Akcentuje-li obviněný M. P. údajné porušení zásady in dubio pro reo, kteréžto námitky podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak státní zástupce již uvedl ohledně obdobných námitek obviněného T. V., takto formulované výhrady pod uvedený dovolací důvod podřadit nelze. Obviněný přitom ani netvrdí existenci vady odpovídající kategorii tzv. extrémního nesouladu, pouze obecně namítá, že skutkové zjištění ve vztahu k velkému rozsahu není dostatečně podložené. K tomu nicméně státní zástupce uvedl, že přisouzený rozsah marihuany, na jejíž distribuci se obviněný podílel, má naopak pevnou oporu ve skutkových zjištěních soudů, neboť pro účely distribuce odebíral dodávky o hmotnosti 3 kg měsíčně po dobu šesti měsíců. Uvedený objem byl přitom soudy stanoven při respektu k zásadě in dubio pro reo.

51. Důvodnost státní zástupce nepřiznal ani námitce, kterou obsahově lze podřadit pod rovněž uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud se obviněný s odkazem na dílčí skutkové zjištění soudů, že část dodávané marihuany sloužila jeho osobní spotřebě, domáhá částečného právního posouzení svého jednání podle jakožto přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku. Tomuto požadavku obviněného však nelze dle názoru státního zástupce vyhovět hned z několika důvodů.

52. Prvým důvodem je, že jedno jednání pachatele spočívající v přechovávání určitého totožného objemu omamné nebo psychotropní látky nelze podle dosavadní praxe uměle rozdělovat podle jejího určení na část sloužící k distribuci a část pro osobní spotřebu pachatele. V takovém případě by se totiž jednalo o jeden skutek, přičemž jednočinný souběh trestných činů podle § 283 a § 284 tr. zákoníku je vyloučen, neboť posléze uvedené ustanovení je subsidiární privilegovanou skutkovou podstatou ve vztahu k zprvu uvedené. Uvedený závěr je ustáleně aplikován soudní praxí, což ostatně vyústilo i ve schválení obdobně formulovaného závěru rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022 sp. zn. 5 To 9/2022 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Soudní praxe tedy ustáleně neakceptuje jakési „odečítání“ objemu drogy sloužící pro vlastní potřebu pachatele od množství, které zároveň slouží „pro jiného“ ve smyslu § 283 tr. zákoníku.

53. Druhým důvodem, proč uvedenou námitku není možno akceptovat, je, že ani odečtení údajného množství sloužícího vlastní potřebě obviněného by nemohlo mít vliv na závěr o tom, že nedovoleně nakládal s marihuanou ve velkém rozsahu. Jak totiž sám obviněný uváděl, jeho potřeba marihuany činila asi 10 gramů denně. I při vynásobení této dávky počtem dní za období, po které měl marihuanu distribuovat (tj. půl roku), lze dospět k množství 1.825 gramů marihuany. I kdyby se tedy hypoteticky toto množství odečetlo od objemu zajišťované distribuce (celkem cca 18 kg marihuany), zjevně by i tak byl naplněn znak velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

54. S tímto závěrem souvisí třetí důvod, proč obviněným prosazovanou kombinací právního posouzení jeho jednání jak podle § 283, tak podle § 284 tr. zákoníku přijmout nelze. Takové posouzení by totiž bylo ve výsledku v neprospěch obviněného, neboť i při přijetí jeho teze o odečtení množství marihuany pro vlastní potřebu by zůstala nedotčena přisouzená právní kvalifikace jeho jednání jakožto zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a zároveň by tak měl být nově uznán vinným zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 4 tr. zákoníku, neboť již samotné množství marihuany přechovávané pro vlastní potřebu obviněného by naplnilo znak značného rozsahu ve smyslu ustálených judikaturních kritérií. Takový závěr by ovšem byl v neprospěch obviněného, což sám obviněný ani není oprávněn uplatňovat.

55. Zpochybňuje-li dále obviněný věrohodnost své výpovědi a výpovědi spoluobviněného D. B., státní zástupce odkázal na závěry již výše uvedené, že skutková zjištění soudů nejsou budována výhradně na těchto výpovědích, ale též na základě dalších ve věci provedených důkazů. Otázce ovlivnění obviněného dlouhotrvajícím zneužíváním alkoholu a marihuany přitom věnoval soud prvního stupně odpovídající pozornost, přičemž lze odkázat na zjištění odpovídající provedenému znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

56. Podle státního zástupce tak rovněž podstatná část námitek obviněného M. P. uplatněným dovolacím důvodům obsahově neodpovídá, přičemž v rozsahu, v jakém je lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jde přitom o námitky zjevně neopodstatněné.

57. S ohledem na výše uvedené závěrem státní zástupce navrhl, aby obě podaná dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

58. Na vyjádření státního zástupce reagoval prostřednictvím svého obhájce obviněný M. P., který v rámci své repliky s poukazem na čl. IV. bod a) svého dovolání uvedl, že oba soudy založily právní kvalifikaci jeho jednání na základě neúplných zjištění o rozhodných skutkových okolnostech, které určují naplnění znaků závažnější (kvalifikované) skutkové podstaty, neboť se žádným způsobem nevypořádaly s rozlišením konkrétního množství marihuany k jeho osobní spotřebě (tj. přechovávání ve smyslu § 284 tr. zákoníku) a konkrétního množství marihuany určeného k další distribuci (tj. nedovolenému nakládání ve smyslu § 283 tr. zákoníku).

59. Nerozporuje hodnocení státního zástupce o nepřípustnosti jednočinného souběhu trestných činů dle § 283 a 284 tr. zákoníku, neboť si je vědom toho, že skutková podstata podle § 284 tr. zákoníku je privilegovanou skutkovou podstatou ve vztahu ke skutkové podstatě podle § 283 tr. zákoníku. Se závěry státního zástupce, k nimž dospěl ve svém vyjádření k dovolání však nemůže souhlasit. V prvé řadě označil za nepřiléhavý odkaz státního zástupce na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To 9/2022, neboť posuzuje skutkově odlišnou věc, když obvinění (ve vztahu k nimž je rozsudkem nově rozhodováno) získali marihuanu po sklizení jimi vypěstovaného toxikomansky využitelného konopí jeho usušením a zpracováním ke spotřebě, tj. marihuanu vyrobili, a následně si část ponechali pro vlastní potřebu a část použili pro jiného. Je tedy zřejmé, že toto jednání nelze vnitřně rozlišovat v závislosti na účelu užití vyrobené drogy (tedy „odečítat objem drogy pro vlastní potřebu od objemu pro jiného“), když výroba drogy i pro vlastní potřebu je trestná ve smyslu § 283 tr. zákoníku, a je tedy namístě jednání posoudit v celém rozsahu dle § 283 tr. zákoníku.

60. V posuzované věci, na rozdíl od citované judikatury mu není kladena za vinu výroba marihuany, proto má-li být jeho jednání posouzeno podle § 283 tr. zákoníku je také nezbytné, aby bylo objektivizováno množství marihuany, které mu lze podle § 283 tr. zákoníku přičíst (tj. které „prodal či pro jiného přechovával“), a současně jasně stanovit, z jakých skutkových zjištění a důkazů tato objektivizace vychází. Za nepřípustné považuje určení objemu marihuany, s níž měl v daném období přičitatelně podle § 283 tr. zákoníku nakládat, zjednodušeným výpočtem, při němž soudy z celkového objemu marihuany (tj. 18 kg) toliko odečetly jím uvedený objem marihuany, který mohl sám spotřebovat (tj. cca 1,8 kg). V tomto výpočtu absentuje proměnná odpovídající objemu marihuany, který obviněný nad rámec své denní spotřeby mohl pro sebe přechovávat – uschovat do zásoby, přičemž tato absence není nijak odůvodněna. Má tedy za to, že za současného stavu zjištění rozhodných skutkových okolností není možné učinit úvahu o tom, v jakém rozsahu drogu „prodal či pro jiného přechovával“ ve smyslu § 283 tr. zákoníku, aby tato úvaha současně byla v souladu se zásadou presumpce neviny a zásadou in dubio pro reo.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

61. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

62. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

63. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

64. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

65. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., na který rovněž odkázal obviněný T. V., je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

66. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obvinění uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, a rovněž i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již náležitě vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu pamatuje na takové situace řadou rozhodnutí (např. usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022), z nichž vyplývá, že pokud obviněný v dovolání v podstatě opakuje jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Dovolání obviněných T. V. a M. P.

67. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnili oba obvinění v jeho první a druhé alternativě tvrzením, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech.

68. Dovolací námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas obou obviněných s tím, že byli uznáni vinnými na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy podle jejich názoru vyhodnotily nesprávně. Z této jejich argumentace lze dovodit, že skutková zjištění stran jim přisouzené trestné činnosti, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. To platí zejména ve vztahu k námitkám, jimiž obviněný T. V. plně popírá svou vinu a obviněný M. P. tvrdí, že mu tato nebyla prokázána v jemu přisouzeném rozsahu, a navíc část konopí užíval toliko pro vlastní potřebu. Oba obvinění rovněž namítají, že soudy své závěry opřely též o procesně nepoužitelné důkazy – o výpověď spoluobviněného D. B. – osoby závislé na návykových látkách, přičemž poukazují na jeho zdravotní indispozici u výslechu v přípravném řízení, což se odrazilo na jeho schopnostech hodnověrně reprodukovat skutečnost, stejně jako v případě výpovědi obviněného P. při vazebním zasedání, ze které soudy rovněž nesprávně vycházely.

69. K tvrzenému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění je nutno zdůraznit, že jeho existence předpokládá takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Těmito svými námitkami v podstatě toliko pouze obecně vznáší výhrady k hodnocení důkazů ze strany nižších soudů s tím, že provedené důkazy neposuzovaly ve vzájemných souvislostech a provedená skutková zjištění nesprávně vyhodnotily. Podle Nejvyššího soudu však takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí.

70. Podle Nejvyššího soudu bylo na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů možno učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině obviněných a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad.

71. V daném kontextu za relevantní nelze považovat námitky obou obviněných, že pokud orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, porušily zásadu in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. K tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.

72. Pokud tedy dovolatelé poukazují na porušení zásady in dubio pro reo, jejich dovolání v této části žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když o dovolateli popíraných skutkových zjištěních soudy žádné pochybnosti neměly.

73. Pokud jde o zpochybnění procesní použitelnosti výpovědi spoluobviněného D. B. a její pravdivosti z přípravného řízení ze strany obou obviněných, nutno zdůraznit, že z obsahu rozsudků soudů obou stupňů je patrné, že se touto otázkou řádně a podrobně zabývaly a s námitkami se pečlivě a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem vyrovnaly. Pokud obvinění poukazují na závady ze strany soudů v hodnocení výpovědi zejména D. B. z přípravného řízení, kterou soudy vyhodnotily jako jeden ze stěžejních důkazů a opakovaně odkázaly na její věrohodnost, je třeba tyto odmítnout. Pokud je obviněnými namítáno, že D. B. jako uživatel návykových látek při zadržení policií trpěl abstinenčními příznaky spojenými s abúzem pervitinu, přičemž napomáháním orgánům činným v trestním řízení při objasňování trestné činnosti byl motivován snahou „dostat se z vazby domů“, ani v tomto ohledu soudy důvody pro zpochybnění věrohodnosti a procesní použitelnosti jeho výpovědi neshledaly. Výpověď spoluobviněného D. B., kterou učinil v přípravném řízení, kdy se k trestné činnosti doznal, přičemž podrobně objasnil pozadí trestné činnosti i ze strany ostatních spoluobviněných, je potvrzována i dalšími provedenými důkazy.

74. Pokud obviněný M. P. namítá, že při hodnocení důkazů mělo být přihlédnuto především k jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení, nikoli k jeho výpovědi z vazebního zasedání, přičemž poukazuje na abstinenční příznaky a špatné duševní rozpoložení spojené s abúzem pervitinu, touto námitkou se vypořádal již soud prvního stupně v bodě 15. odůvodnění rozsudku, z něhož je zřejmé, proč jeho změněné výpovědi z hlavního líčení neuvěřil. I podle názoru odvolacího soudu se obviněný M. P. svojí výpovědí učiněnou v soudním řízení snažil zcela evidentně vyvinit obviněného T.

V. z jeho protiprávního jednání a zmírňovat rozsah své trestné činnosti. Z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je rovněž patrné, že krajský soud při hodnocení důkazů opřel svá skutková zjištění o výpověď obviněného M. P. učiněnou v rámci přípravného řízení. Ta koresponduje s výpovědí obviněného D. B. z přípravného řízení, která nezůstala osamocená, ale byla podpořena dalšími důkazy – např. částečným doznáním V. H., záznamy o odposlechu telekomunikačního provozu a SMS zpráv, screenshoty, svědeckými výpověďmi J.

K., O. Š., Z. B., C. B., M. H., F. S., kteří popisovali chod předmětných tří klubů, kde se prodávala marihuana. Nutno odkázat rovněž na výpověď znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a návykové nemoci MUDr. Mgr. Evy Navrátilové, která ohledně obviněného M. P. své závěry stvrdila u hlavního líčení. S těmito pak korespondovaly i listinné důkazy - zejména protokoly o sledování osob a věcí, protokoly o provedení domovních prohlídek v bydlišti obviněných T. V., D. B., M. P., či prohlídek jiných prostor – v předmětných třech klubech S., V., E.

N., kamerové záznamy z klubu V. a S., protokoly o prostorových odposleších v K. S., odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie, daktyloskopie, genetika, analýza dat a zkoumání nosičů, a další. Soud prvního stupně rovněž přesvědčivě a logicky vysvětlil, proč změněnou výpověď obviněného D. B. spočívající v tom, že se jednalo o nikoliv marihuanu, ale CBD shledal zcela nevěrohodnou. V neposlední řadě se závěr o vině obviněných opírá též o nálezy marihuany a jiných drog v jimi obývaných bytech, v garáži obviněného B.

v ulici XY, v A. V. s. r. o. a v klubech S., V. a E. N. O tom, že se jednalo právě o rostlinu cannabis (konopí), tedy o rostliny či sušinu s obsahem účinné látky D-9-tetrahydrokanabinolu, svědčí zpracovaná odborná vyjádření (v tomto směru lze odkázat na body 26. a 28. rozsudku soudu prvního stupně a bod 123. rozsudku odvolacího soudu).

75. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Plzni, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

76. Jestliže obvinění T. V. a M. P. vytýkají, že odvolací soud dostatečně nereagoval na jejich odvolací argumentaci, když přejal závěry soudu prvního stupně jako zákonné a správné, a řadou námitek uplatněných v odvolání se vůbec nezabýval, nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu nebylo přezkoumatelné, nebo že představuje zásah do práva obviněných na spravedlivý proces. Z ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, mj. vyplývá, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl.

6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59–60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže Vrchní soud v Praze na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v jejímž rámci je také patřičně reagováno na výhrady obviněných.

Napadené rozhodnutí nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obvinění v něm odpověď na své námitky najdou.

77. Důvodnost nelze přiznat, ani námitce obviněného T. V., že žádné důkazy neukazují na to, že marihuanu distribuoval. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že marihuanu prodával prostřednictvím obviněných D. B., Š. S. a D. Č. v K. S., a dále i prostřednictvím obviněného D. B. obviněným M. P. a R. Č., kteří ji dále prostřednictvím dalších osob (tzv. dealerů) distribuovali v C. V. (obviněný P.) a baru E. N. (obviněný Č.).Vina obviněného T. V. byla prokázána i výsledky prohlídky jiných prostor a pozemků, a to nebytového prostoru provozovny společnosti A. V. s. r. o. na adrese XY, XY. Z odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, fyzikální chemie vyplynulo, že v sušině zajištěné v bílém plastovém barelu o hmotnosti 105,3 gramu, byla zjištěna přítomnost kanabinoidů v množství 14,6 % D-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 15,33 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu. Volně ložený suchý rostlinný materiál o hmotnosti 0,13 gramu též obsahoval D-9-tetrahydrokanabinol, sušina v celofánu o hmotnosti 1,81 gramu a sušina ve dvou plastových sáčcích s obsahem stonků suchého rostlinného materiálu o celkové hmotnosti 24,59 gramu též. Zajištěny byly i plastové pytle, vakuové pytle, plastové barely, útržky ze strečové fólie a digitální váhy, kdy vše bylo znečištěno rostlinným materiálem, a ve stěru z těchto stop byla zjištěna také přítomnost D-9-tetrahydrokanabinolu. Ke stopám zajištěným v A. V. s.r.o. bylo zpracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie. Bylo zjištěno, že na zajištěné stopě 3B, což je role stahovací fólie zajištěná v první garáži vlevo na desce pracovního stolu, byl otisk svědka K. V. Dále na zajištěné stopě 15B, tedy na plastovém barelu, který byl zajištěn ve druhé garáži, byla zjištěna shoda s otiskem dlaně levé ruky obviněného T. V. Stejně tak byly zjištěny jeho další dva otisky na černém plastovém pytli s igelitovými obaly zajištěnými v první garáži vlevo. V případě stopy 15B i 12B se jednalo o stopy, na kterých byla odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie zjištěna přítomnost D-9-tetrahydrokanabinolu. Pokud obviněný T. V. mimo jiné namítá, že stopy byly zajištěny v místech, kam neměl přístup, neboť klíče měl jen obviněný D. B., tato jeho obhajoba byla vyvrácena výpovědí svědka K. V., který potvrdil, že do těchto prostor měli volný přístup (k tomu srov. body 67 rozsudku soudu prvního stupně a bod 126. rozsudku odvolacího soudu).

78. Oproti tomu odvolací soud správně přisvědčil námitce obviněného T. V., že došlo na straně třetí v druhém odstavci výrokové části napadeného rozsudku ke špatnému součinu (200 g x 90 Kč), kde je namísto 18.000 Kč uvedena částka 19.000 Kč. Toto drobné matematické pochybení nicméně nemělo vliv na skutková zjištění ani právní kvalifikaci jeho protiprávního jednání a nebylo jej tak třeba napravovat kasačním postupem. Odvolací soud tento údaj opravil ve skutkové větě jen u obviněného R. Č., neboť u tohoto obviněného nově rozhodl o vině a trestu (bod 122. rozsudku odvolacího soudu).

79. Pokud jde o námitku obviněného T. V. spočívající v záměně odborného závěru u mikrotenového sáčku nalezeného při domovní prohlídce na chatě obviněného v XY a technického konopí nalezeného v bytové jednotce obviněného v XY ulici, rovněž touto se vrchní soud podrobně zabýval, shledal však, že se jedná o námitku neopodstatněnou. Dovodil, že v uvedeném odborném vyjádření i napadeném rozsudku nezjistil žádné diskrepance, které by se měly týkat výrokové části napadeného rozsudku ve vztahu k této námitce. Nelegální marihuana byla nalezena a zajištěna policejním orgánem jak v bydlišti obviněného V., tak i v garáži jeho chaty. Na podrobnou argumentaci k této námitce v bodě 128. rozsudku odvolacího soudu, s níž se ztotožnil i Nejvyšší soud, tak lze plně odkázat.

80. Pokud jde o obviněným T. V. uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o uvedený dovolací důvod, avšak z obsahu dovolání je nicméně zřejmé, že dovolatel svou argumentací, že skutkové závěry soudu prvního stupně byly učiněny v extrémním rozporu s provedenými důkazy, kdy z obsahu provedených důkazů nevyplývají takové skutečnosti, jimiž by došlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterou uplatnil již v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení posuzované trestné činnosti. To platí i ohledně tvrzení, že žádný důkaz nenasvědčuje tomu, že čin spáchal jako člen organizované skupiny, stejně jako poukaz na jeho vůdčí roli v této skupině jako její organizátor. Takto pojaté výhrady totiž nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.

81. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky obviněného T. V., jimiž zpochybňuje naplnění subjektivní stránky ve vztahu k existenci organizované skupiny a jeho podílu na její činnosti. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování, které umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž soudy nedospěly k žádnému poznatku, který by měl zpochybňovat otázku povědomí obviněného o tom, že se jako vůdčí člen organizované skupiny dopouští předmětného trestného jednání. Byť to obviněný popírá, jeho vědomost o tom, že je účasten na činnosti organizované skupiny, jejíž vznik dokonce inicioval, i o jejím fungování, byla beze vší pochybnosti prokázána v rámci velmi podrobně vykonaného dokazování a jeho vyhodnocení jak ze strany soudu prvního stupně, tak i ze strany soudu odvolacího v odůvodnění jejich rozhodnutí, na nějž lze v podrobnostech odkázat.

82. Obecně hmotněprávní námitkou je výhrada obviněného T. V. zpochybňující spáchání posuzované trestné činnosti členy organizované skupiny ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ačkoli tato námitka typově spadá pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolatel svou argumentaci vystavěl pouze na skutkových okolnostech případu a polemice s hodnocením důkazů soudem prvního stupně. Lze tak jen připomenout, že danou problematikou, tedy zda určité jednání je spácháno členy organizované skupiny, se opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017, ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 501/2015, ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1001/2014, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1149/2015 a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010.

83. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Plzni (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že soud prvního stupně upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny. Činnost skupiny se v důsledku toho vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost (k tomu srov. bod 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 135 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

84. Důvodnost nelze přiznat ani námitce obviněného T. V., jimiž zpochybňuje svou vůdčí roli v rámci organizované skupiny. K tomu soud prvního stupně uvedl, že pokud jde o míru zavinění jednotlivých obviněných, pak nejvýraznější závažnost spáchané trestné činnosti je spatřována u obviněného T. V., když to byl právě on, kdo zajišťoval dodávky sušeného konopí prostřednictvím obviněného V. H. či jiných neustanovených dodavatelů, a tuto následně prostřednictvím obviněného D. B. distribuoval do jím provozované restaurace S., ve které v prodeji koncovým uživatelům působili zejména obvinění Š. S. a D. Č., dále toto dodával obviněnému M. P., který toto dále prostřednictvím dalších osob prodával koncovým uživatelům. Dalším odběratelem byl bratr obviněného V. – obviněný R. Č., který zásoboval fakticky jím provozovaný B. E. N., kde další distribuci zajišťovala jejich matka I. Č.

85. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není rovněž naplněn námitkami, jimiž oba obvinění vyjadřují nesouhlas s právním hodnocením posuzovaného jednání podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, což by sice obecně byly námitky pod tento dovolací důvod podřaditelné, Nejvyšší soud nicméně shledal, že dovolání jsou sice formálně opřena o tento dovolací důvod, z obsahu dovolacích námitek je však zřejmé, že žádné konkrétní námitky proti právnímu hodnocení posuzovaného jednání v něm obsaženy nejsou.

Obvinění ve skutečnosti svou argumentací, již zpochybňují rozsah své trestné činnosti ve skutečnosti brojí proti skutkovému základu výroku o vině a nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení. Tak je tomu, pokud tvrdí, že celkové množství marihuany je značně nadnesené, neboť schází určení pěstitelů, kteří by byli schopni toto vypěstovat; obviněný D. B. pak namítá, že soudy nerozlišily konkrétní množství marihuany sloužící k jeho osobní spotřebě (ve smyslu § 284 tr. zákoníku) a konkrétní množství určené k další distribuci.

Teprve na tomto podkladě obvinění dovozují nesprávnost užité právní kvalifikace skutku podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

86. Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud ve stanovisku trestního kolegia ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. V případě marihuany je takovou orientační hodnotou „množství většího než malého“ více než 10 gramů sušiny, které současně musí obsahovat alespoň 1 gram účinné látky THC. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. Jak uvedeno shora, v případě marihuany je takovou orientační hodnotou „množství většího než malého“ více než 10 gramů sušiny, které současně musí obsahovat alespoň l gram účinné látky THC, při stanovení „velkého rozsahu“ tedy musí jít o více než 10.000 gramů sušiny s obsahem nejméně 1.000 gramů účinné látky THC. K posouzení naplnění výše uvedených kvantitativních rozsahů soudy pak správně vycházely z kritérií uvedených v rozhodnutí uveřejněném pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.

87. V posuzované věci soud prvního stupně při svých závěrech o naplnění znaku „velkého rozsahu“ vycházel ze skutkových zjištění, podle nichž bylo dostatečně prokázané, že obvinění nakládali s marihuanou v množství: T. V. téměř 27 kg a M. P. 18 kg. Toto množství u každého z nich výrazně převyšuje znak velkého rozsahu, a to 2,6krát u obviněného T. V. a téměř 1,8krát u obviněného M. P. Lze tak učinit závěr, že dovolatelé s marihuanou nakládali v rozsahu, který odpovídá velkému rozsahu ve smyslu ustanovení § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (k tomu srov. bod 80 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 136 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

88. S ohledem na soudy učiněná skutková zjištění, lze souhlasit i s vyjádřením státního zástupce, že případný odpočet údajného množství marihuany určené k vlastní spotřebě obviněného M. P. by neměl vliv na závěr o tom, že nedovoleně nakládal s marihuanou ve velkém rozsahu jejím přechováváním pro jiného či distribucí. Je třeba připomenout, že se u něj jednalo o nakládání s množstvím cca 18 kg marihuany, takže i při zohlednění vlastní spotřeby uváděné samotným obviněným (cca 1,8 kg za posuzované období), byl by u něj evidentně naplněn znak velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Navíc, pokud by přicházelo v úvahu obviněného uznat vinným dalším trestným činem, tj. trestným činem podle § 284 odst. 1, 4 tr. zákoníku, byl by takový postup v neprospěch obviněného, k čemuž k jeho dovolaní přistoupit nelze.

89. Pokud obvinění V. a P. shodně brojili proti tomu, že nebyl objasněn zdroj celkového množství marihuany, Vrchní soud v Praze akcentoval, že v trestním řízení není nutné, a ne vždy se to povede, zjistit a prokázat celý průběh skutkového děje, jehož výsledkem je spáchání trestného činu. Podstatné je, aby byly prokázány ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro následek z hlediska trestního práva kauzální a jsou zahrnuty zaviněním (k tomu srov. bod 127 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

90. Relevantní, nicméně neopodstatněnou je námitka, jíž obviněný T. V. s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. shledal vadným rovněž výrok o trestu propadnutí věci, přičemž namítá, že mu byl uložen trest, který je nepřípustný. Výslovně uvádí, že věc č. 16A.b-42,44 g nespotřebovaného rostlinného materiálu konopí nikdy nevlastnil, ani ji neměl v držení, ani s ní nikdy nijak nenakládal, a tudíž mu ani nemůže propadnout.

91. Nejvyšší soud dodává, že podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud může uložit trest propadnutí věci, která je nástrojem trestné činnosti. Podle odst. 3 věty první téhož ustanovení trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. Věc náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nakládá, aniž je oprávněný vlastník nebo držitel takové věci znám (§ 135 tr. zákoníku).

92. Je třeba uvést, že důkazy provedené v průběhu trestního řízení zjevně svědčí o tom, že oba soudy založily svá skutková zjištění i ve vztahu k této dovolací námitce na relevantních důkazech. Pokud došlo podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v rámci uloženého trestu k propadnutí věci, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že skutečnost, že obviněný nakládal s drogou neoprávněně, nevylučuje uložení trestu propadnutí věci – propadnutí této drogy – podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť i v takovém případě (nabyl-li ji do své dispozice např. koupí či výrobou) lze učinit závěr, že mu věc náleží ve smyslu § 70 odst. 3 tr. zákoníku. Měl-li tedy obviněný touto námitkou na mysli, že uložený trest propadnutí této věci je nepřípustný, jde o námitku evidentně neopodstatněnou. Je totiž zjevné, že v posuzovaném případě byl uložený trest propadnutí věci (42,44 g nespotřebovaného rostlinného materiálu konopí) trestem přípustným a jak výše uvedeno, tato droga byla nástrojem posuzované trestné činnosti (bod 85 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 149 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

93. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Plzni (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že oba obvinění svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnili všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Oběma soudy přijatá zjištění o průběhu skutkového děje i soudy aplikovaná právní kvalifikace shora popsaného jednání, je tak podle Nejvyššího soudu naprosto přiléhavá.

94. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatelů již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňovali, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 14– 55), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 32–45). Nejvyšší soud taktéž konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů nebyly porušeny ani žádné obviněnými namítané zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo.

95. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných T. V. a M. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jejich zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 2. 2025

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu