11 Tdo 123/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 2. 2024 o dovolání obviněných 1. E. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 2. P. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice a 3. M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 6 To 19/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 4/2022, t a k t o :

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného E. M. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných P. V. a M. S. odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 48 T 4/2022, byl obviněný E. M. uznán vinným pod body II. a III. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem IV. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl obviněný E. M. krajským soudem odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

2. Obviněný P. V. byl týmž rozsudkem krajského soudu uznán vinným pod bodem III. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání a za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2021, sp. zn. 88 T 16/2021, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl jmenovaný obviněný krajským soudem odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. zákoníku byl dále jmenovanému obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 50-ti denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 20.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. To vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2021, sp. zn. 88 T 16/2021, jenž nabyl právní moci téhož dne, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Obviněný M. S. pak byl citovaným rozsudkem krajského soudu uznán vinným pod bodem III. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl jmenovaný obviněný krajský soudem odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

4. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními obviněných E. M., P. V. a M. S. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 1 To 4/2023, a to tak, že odvolání všech jmenovaných obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.

5. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně, ve spojení se zjištěními Vrchního soudu v Olomouci [ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II.)], se obvinění E. M., P. V. a M. S. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými S. S., G. I. a T. V.) tím, že:

II. S. S., E. M. a G. I. aniž by disponovali příslušným povolením k zacházení s omamnými a psychotropními látkami, tedy v rozporu s ustanovením § 3 a následujícími zákona o návykových látkách, za účelem získání majetkového prospěchu, každý svým dílem neoprávněně nakládali s látkou kokain, přičemž věděli, o jakou látku se jedná a že nakládání s ní bez příslušného povolení je nezákonné, od přesně nezjištěné doby minimálně však v průběhu roku 2020 na území České republiky a na území Rakouské republiky, vedeni společným záměrem získat majetkový prospěch z obchodování s omamnou látkou kokain, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili organizovanou skupinu osob, podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na opakovaném nákupu omamné látky kokain v Rakousku a jejím prodeji zájemci do České republiky, přičemž v této skupině figurovali S.

S. a E. M. jako osoby, zajišťující v České republice zájemce o kokain a vedoucí jednání s dalšími spolupachateli v Rakouské republice o konkrétních nákupech a prodejích, a to ve spolupráci s doposud neustanovenými osobami zdržujícími se v Rakouské republice, které figurovaly jako dodavatelé omamné látky kokain, také s osobou G. I., který figuroval jako dodavatel a také kurýr přebírající a převážející kokain jak v Rakouské republice, tak i minimálně v jednom případě přivezl kokain do České republiky, a to po předchozích jak telefonických, tak osobních dohodách ve Vídni a v Brně, přičemž minimálně - S.

S. v blíže nezjištěné době v letních měsících roku 2019 na přesně nezjištěném místě v Rakouské republice ve městě Vídeň, převzal od G. I. celkem 200 gramů kokainu, který byl slisovaný do tvaru čtyřúhelníku a který měl pocházet od „Černohorců“ s tím, že za kokain S. zaplatí po jeho prodeji v České republice, kam jej poté S. sám převezl a ve městě Brno, pravděpodobně u XY na ul. XY a v místě svého bydliště na ul. XY č. XY v XY, tento kokain předal minimálně ve dvou případech, vždy po 100 gramech, pravomocně odsouzenému F.

B., který mu za něj však nezaplatil a takto mu vznikl dluh v celkové výši 380.000 Kč,

- S. S. za aktivní spolupráce E. M., poté co kontaktovali a sjednali odběratele kokainu v České republice a domluvili s ním, že mu opatří ve Vídni cca 200 g kokainu, dne 29. 6. 2020 společně S. a M. navedli svým vozidlem odběratele z Brna na místa setkání do Vídně, kde v době od 13:09 hodin do 13:15 hodin na ul. XY, na benzinové čerpací stanici XY, odběrateli – osobě vystupující podle § 102a odst. 1 písm. a) tr.

řádu pod jménem O., prostřednictvím doposud neustanovených členů organizované skupiny opatřili a poté sami prodali za částku 12.000 € slisovanou bílou látku deklarovanou jako kokain, a to ve formě pravoúhlého bloku o celkové hmotnosti 199,42 gramů (netto) s obsahem 87,5% hydrochloridové soli kokainu, což činí 174,58 gramů s obsahem 78,2 %, kokainové báze, což činí 155,85 gramů, kterou na místo prodeje přivezl kurýr G. I. vozidlem BMW 3, červené barvy, RZ: XY, přičemž finanční hotovost od O. ve výši 12.000 € G.

I. předal E. M., který současně převzal kokain, který za přítomnosti S. S. předal ve vozidle O. k převozu do ČR, - G. I. v blíže nezjištěné době v druhé polovině roku 2020 přivezl po předchozí osobní dohodě s E. M. (který byl k této dohodě instruován S. S.), z Rakouské republiky z města Vídeň do České republiky, do města Brno k XY na ulici XY č. XY, za účelem distribuce v České republice, celkem 100 gramů kokainu, který byl uložený v jeho vozidle, které zaparkoval před vchodem do XY a po osobní dohodě přivezený kokain z vozidla vyzvedl E.

M. poté, co mu I. vozidlo odemkl dálkovým ovládáním a kokain M. odnesl k sobě domů, kde jej předal S. S., který jej pak dále distribuoval neznámým odběratelům, přičemž za tento kokain I. dohodnutou cenu 55 € za 1 gram nezaplatili, přičemž kokain (methylester benzoylekgonin) je uveden jako omamná látka v Příloze č. 1, Seznamu č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, ve smyslu ustanovení § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a je zařazen do seznamu I podle Úmluvy o omamných látkách,

III. S. S., E. M., T. V., P. V. a M. S. ačkoli si byli vědomi protiprávnosti svého jednání, neboť nejsou držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahující návykové látky podle § 3, § 4 zákona o návykových látkách, a s prekursory, vedeni společným záměrem získat majetkový prospěch z obchodování s léky s obsahem pseudoefedrinu, a to nejméně léčiv Rhinostop, Clarinase či Rinasek, obsahujících prekursor pseudoefedrin ve smyslu čl. 2 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekursorech drog, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení v součinnosti směřující k opakovanému nákupu a prodeji uvedených léků, o kterých věděli, že budou sloužit k nelegální výrobě metamfetaminu, přičemž S.

S. a E. M. figurovali jako objednatelé dovozu minimálně ze Srbska z města Subotice, nákupci a prodejci, ve spolupráci s dosud plně neustanovenými osobami, které figurovaly jako dodavatelé, zejména s osobou přezdívanou „Božko“ (samostatně trestně stíhaný B. S., nar. XY) , který léky do České republiky převážel utajeným způsobem v rezervních pneumatikách, zbavené krabiček, příbalových letáků a vyloupané z blistrů, přičemž léky takto přivezl a předal v minimálně šesti případech 50.000 léků (5.000 krabiček), tj. v souhrnu nejméně 300.000 tablet (30.000 krabiček), přičemž S.

S. s E. M. tyto léky dále se ziskem prodávali T. V., P. V., M. S.

a dalším odběratelům, kteří z nich následně vyráběli metamfetamin či je dále prodávali se ziskem, kdy S. S. a E. M. společně a po vzájemné dohodě od přesně nezjištěné doby, minimálně však od podzimu 2019 do jejich zadržení, tj. do dne 16. 2. 2021, objednávali dovoz léčiv s obsahem pseudoefedrinu minimálně ze Srbska za částku 4 € za 10 léků (1 ks krabičky), které pak na území České republiky v Brně skladovali v přístavku a kolárně domu na adrese XY č. XY a dále nabízeli a se ziskem prodávali za částku 6 či 10 € za 1 krabičku, přičemž takto jednali mimo jiné v těchto konkrétních případech:

- v přesně nezjištěné době krátce před 6. 6. 2020 S. S. a E. M. objednali u neustanovené osoby dovoz 3.200 balení léčiva Rinasek (s označením M1 na tabletě) ze Srbska, obsahujícího 60 mg prekursoru pseudoefedrinu v jednotce lékové formy, přičemž v balení se nacházelo vždy 10 jednotek (tablet) s tím, že dovozci uhradili 4 € za jedno balení, které již v té době zamýšleli prodat za cenu 10 € dalším osobám k výrobě metamfetaminu – pervitinu, následně o dovozu informovali P. V., který jako odběratele sjednal M.

S., kterému dne 6. 6. 2020 po 16:10 hod. v Brně S. S. ve svém vozidle sjednal za přítomnosti P. V. prodej celkem 111 balení léčiva Rinasek za celkovou částku 30.000 Kč, kterou před samotným prodejem M. S. vybral v bankomatu České spořitelny, a.s., v obchodním centru Meta v Brně, poté společně přejeli do bydliště E. M., který M. S. za jejich přítomnosti předal zaplacené léčiva, která byla uložena v přístavku, který užíval, následně S. S. předal za sjednanou úplatu 270.000 Kč celkem 1.000 balení s obsahem 10.000 tablet uvedeného léčiva P.

V. s tím, že V. mu tuto částku uhradí dodatečně, přičemž z množství zakoupeného P. V., které měl uložené u M. S., M. S. část zakoupených tablet za částku 150.000 Kč (cca 5.550 tablet) předal D. P., nar. XY, který s nimi naložil blíže nezjištěným způsobem, přičemž M. S. za použití chemickotechnologického postupu s využitím příslušných chemikálií na k tomu sloužícím zařízení, které měl k dispozici, z léčiv mu předaných dne 6. 6. 2020 (1.110 tablet) vyrobil přesně nezjištěné množství látky metamfetamin hydrochlorid (dále jen „pervitin“), kdy uvedené množství léčiv bylo způsobilé k výrobě cca 39 g pervitinu, a z množství 10.000 tablet, které převzal P.

V., by bylo možné vyrobit 350,45 g pervitinu, z toho z 5.500 tablet by bylo možné získat 194,5 g pervitinu, - dále M. S. léčivo Rinasek s obsahem 60 mg prekursoru pseudoefedrin přebíral od S. S. a E. M. prostřednictvím P. V., který mu jej nosil do pizzerie XY v Brně na ul. XY č. XY, nebo přímo od S. S. a E. M. v přístavku domu č. XY na ul. XY v Brně, průběžně od června 2020 do konce roku 2020 jej prodával, a to minimálně ve dvou případech opět D. P., nar. XY, kterému Rinasek (s označením M1 na tabletě) prodal v průběhu uvedeného období v pizzerii Pivoli, za celkovou částku 180.000 Kč (cca 6.660 tablet), kdy z takového množství prodaného by bylo možné za použití chemickotechnologického postupu s využitím příslušných chemikálií na k tomu sloužícím zařízení získat 233,4 g pervitinu, - dne 18.

6.

2020 v době po 14:20 hod., v Brně, ve svém vozidle, sjednal S. S. s T. V. dovoz ze zahraničí, pravděpodobně ze Srbska, a následné předání 3.000 balení (krabiček) léčiva Rhinostop, obsahujícího 61,2 mg prekursoru pseudoefedrinu v jednotce lékové formy, přičemž v balení se nacházelo vždy 10 jednotek (tablet) množstvím k samotnému předání došlo v blíže nezjištěný den do 21. 6. 2020, kdy T.

V. S. S. a E. M. informoval, že léčiva, která byla uschována v rezervní pneumatice převzal, vyjmul, vážil a následně předával k výrobě pervitinu dalším osobám, přičemž množství předaných léčiv T. V. bylo za použití chemickotechnologického postupu s využitím příslušných chemikálií na k tomu sloužícím zařízení, způsobilé k výrobě cca 1.080 g pervitinu, - dne 21. 6. 2020 po 19:00 hod. v Brně, S. S., E. M. a T. V. společně projednali, že z jimi opatřených léčiv s obsahem pseudoefedrinu, jim dosud neustanovený výrobce vyrobil metamfetamin v podobě krystalů, a to v množství nejméně pěti injekčních aplikátorů naplněných množstvím cca 17 ml (? 10 g látky), který již distribuovali neustanovené osobě, - v blíže nezjištěné době, v polovině roku 2020, v Brně na ul.

XY v kanceláři T. V., mu S. S. a E. M. předali za účelem další distribuce celkem 15 gramů kokainu, který je následně prodal či předal dalším neustanoveným odběratelům, - dne 28. 6. 2020 po 14:30 hod. S. S. s E. M. společně objednali u nezjištěné osoby dovoz tablet léku Rhinostop nebo Rinasek v minimálním množství 1.000 balení ze zahraničí, pravděpodobně ze Srbska do České republiky, přičemž na tomto množství by měli zisk 2.000 €, - v přesně nezjištěný den, krátce před 13. 10. 2020, S. S. předal blíže nezjištěné léčivo s obsahem pseudoefedrinu o celkové hmotnosti 1.670 g (cca 750 balení) M.

Č., nar. XY, který z něj následně vyrobil metamfetamin či tato léčiva předal k výrobě další osobě a dne 13. 10. 2020 za přítomnosti E. M. S. S. uhradil zbývající část nedoplacené ceny za prodej těchto léčiv, přičemž množství předaných léčiv M. Č. bylo za použití chemickotechnologického postupu s využitím příslušných chemikálií na k tomu sloužícím zařízení, způsobilé k výrobě cca 270 g pervitinu, - dále S. S. s E. M. do dne 16. 2. 2021 přechovávali za účelem další distribuce v tzv. kolárně, která je součástí domu na ul.

XY č. XY v Brně, léčivo s obsahem pseudoefedrinu Rinasek (s označením M1 na tabletě) s obsahem 60 mg prekursoru pseudoefedrin v jednotce lékové formy (tabletě), zbavené krabiček a příbalových letáků a vyloupané z blistrů, zčásti uložené ve 4 igelitových taškách a zčásti ukryté v pneumatice nasazené na plechovém disku a uložené mezi dalšími pneumatikami, v celkovém množství 81.506 ks tablet, přičemž toto množství bylo za použití chemickotechnologického postupu s využitím příslušných chemikálií na k tomu sloužícím zařízení, způsobilé k výrobě 2.882 g pervitinu, dále E.

M. do dne 16. 2. 2021 přechovával za účelem další distribuce v přístavku u svého bydliště, tedy na ulici XY č.

XY v Brně, který užíval, metamfetamin hydrochlorid, známý jako pervitin, a to v množství 0,169 g, přičemž pervitin na tomto místě v předchozí době umožnil užívat minimálně osobám:

- V. P., nar. XY, v přesně nezjištěné době od ledna 2021 do 16. 2. 2021 alespoň ve 3 případech, zdarma, užít nosem vždy jednu uživatelskou dávku pervitinu, který jí připravil na stole v přístavku, - M. S., nar. XY, v přesně nezjištěné době v roce 2020, v 10-15 případech, zdarma a v některých případech za provedení stavebních prací, užít nosem vždy jednu uživatelskou dávku pervitinu, který mu připravil na stole v přístavku, dále M. S. od přesněji nezjištěné doby do 16. 2. 2021 přechovával v místě svého bydliště nejméně část technologie a látky nezbytné pro výrobu pervitinu tzv. českou cestou, např. varné a laboratorní sklo, laboratorní stojan, odměrné nádoby, míchadlo, nálevky, filtry, teploměry, toluen, jod, červený fosfor, kyselinu fosforečnou, kyselinu chlorovodíkovou a celkem 14,5 gramů metamfetaminu s obsahem 10,98 gramů metamfetaminu báze, dále T.

V. od přesněji nezjištěné doby do 16. 2. 2021 přechovával v místě svého bydliště nejméně část technologie nezbytné pro výrobu pervitinu tzv. českou cestou, např. varné a laboratorní sklo, odměrné nádoby, teploměr, mixér a elektrické míchadlo, vařič, červený fosfor, jod, kyselinu chlorovodíkovou, hydroxid sodný a celkem 8,8 gramů metamfetaminu s obsahem 5,6 gramů metamfetaminu báze, přičemž látka metamfetamin, obecně známa jako pervitin, je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II.

Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a prekursor efedrin (pseudoefedrin) je jako prekursor uvedený v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v Nařízeních Rady (ES) č. 111/2005, látka kokain (methylester benzoylekgonin) je uveden jako omamná látka v Příloze č. 1, Seznamu č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a je zařazen do seznamu I podle Úmluvy o omamných látkách,

IV. S. S. a E. M. v rámci již dříve vytvořené organizované skupiny osob podílejících se v dalších případech každá svou dílčí úlohou ve výsledku společně na opakovaném nákupu omamné látky kokain v Rakousku a jejím prodeji zájemci do České republiky, přičemž v této skupině figurovali S. S. a E. M. jako osoby zajišťující v České republice zájemce o kokain a vedoucí jednání s dalšími spolupachateli v Rakouské republice o konkrétních nákupech a prodejích, a to ve spolupráci s neustanovenými osobami, zdržujícími se v Rakouské republice, které figurovaly jako dodavatelé omamné látky kokain, vedeni společným záměrem v konkrétním případě získat majetkový prospěch toliko z předstírání prodeje omamné látky kokain zájemci o její nákup, přičemž N. G., nar.

XY (pravomocně v této věci odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 48 T 8/2022) v rámci skupiny působil jako osoba předstíraného dodavatele a prodejce kokainu v Rakouské republice, společně jednali tak, že

- S. S. a E. M. poté, co po předchozím odběru kokainu opětovně s odběratelem kokainu v České republice sjednali, že opatří k prodeji v Rakouské republice ve Vídni cca 300 g kokainu s tím, že k jeho předání dojde dne 27. 8. 2020, již však nejpozději během cesty z České republiky do Vídně byli rozhodnuti odběratele kokainu uvést v omyl a prodat mu látku bez drogového účinku, proto nejprve ve Vídni v XY se setkali s N. G., který informován o tomto společném záměru zakoupil křídu, všichni pak společně připravili balíček s rozdrcenou křídou tak, aby působil dojmem jako balíček kokainu, za který tuto křídu vydávali, poté se v době od 17:13 hodin do 17:18 hodin setkali na ul.

XY, na benzinové čerpací stanici XY, s odběratelem – osobou vystupující podle § 102a odst. 1 písm. a) tr. řádu pod jménem O., připravenou křídu na místo dle dohody přivezl N. G. vozidlem Audi A3, šedé barvy, reg. zn. XY, poté M. převzal od O. finanční hotovost 16.500 €, zanesl ji k vozidlu G., kde ji hodil přes otevřené okénko spolujezdce dovnitř vozidla, převzal oválný balíček s křídou, deklarovaný jako kokain o celkové hmotnosti 281,09 g, tento balíček přenesl do vozidla O. a tam jej předal tak, že jej vložil do jeho batohu, přičemž S.

celý postup sledoval a dohlížel na něj, poté z místa všichni odjeli, následně se S., M. a G. sešli u G. v bytě a odešli do kavárny XY ve Vídni, kde si podvodně získanou finanční hotovost rozdělili tak, že G. dostal 1.500 €, M. 7.500 € a S. 7.500 €, následně provedeným znaleckým zkoumáním osobou O. zakoupené látky, nebyla zjištěna přítomnost omamné látky kokain, čímž způsobili České republice - Policii České republiky, Útvaru speciálních činností Služby kriminální policie a vyšetřování, škodu v celkové výši 433.455 Kč (dle kursu ČNB k uvedenému dni 26,27 Kč za 1 €).

6. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 6 To 19/2023, napadl obviněný E. M. (dále též jen „obviněný č. 1“ či „dovolatel č. 1“) prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

7. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný č. 1 namítl, že v popisu skutků uvedených pod body II. a III. není ve skutkové větě vyjádřen znak trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tj. spáchání činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, za který byla stíhaná osoba odsouzena, musí být obsaženy ve skutkové větě, nikoli jen v odůvodnění rozhodnutí. Soud prvního stupně podle obviněného č. 1 ve skutkové větě pouze citoval zákonný text okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Ze skutkové přitom nelze zjistit, jaké „další, přesněji nezjištěné osoby“ s ním a spoluobviněným S. S. participovaly na organizované skupině a jakým způsobem, když navíc soud prvního stupně ve svém rozsudku výslovně uvedl, že G. I. členem organizované skupiny nebyl. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani to, že odvolací soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru opačnému a označil neurčené rakouské dodavatele pervitinu jako „Černohorce“, jelikož státní zástupce nepodal odvolání v neprospěch obviněného č. 1 (respektive původně podané odvolání vzal posléze zpět), pročež nemůže být v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně změněn v neprospěch obviněného č. 1. Za této situace proto v případě tohoto dílčího skutku není splněna zákonná podmínka, že byl daný skutek spáchán skupinou nejméně tří osob.

8. Dále podle obviněného č. 1 ve skutkové větě není zmínka o tom, jakým způsobem se údajní členové organizované skupiny účastnili jednotlivých dílčích jednání, stejně jako chybí údaj o plánovitosti a vzájemné součinnosti pachatelů. Spoluobviněný S. S. a obviněný č. 1 společně nakoupili kokain a společně ho následně prodali zájemcům v České republice bez účasti třetí osoby. Z takto popsaného skutkového děje tedy rozhodně nevyplývá, že by mezi nimi došlo k rozdělení úloh, když oba dělali všechno společně.

Skutková věta se nikterak nezmiňuje ani o jakékoli koordinaci jejich jednání. Nákup omamných látek podle obviněného č. 1 představuje „obchod“ mezi dvěma stranami, z nichž každá má své vlastní zájmy, neboť prodávající má zájem prodat „zboží“ co nejdráž, zatímco kupující má zájem toto zboží koupit co nejlevněji. Prodávajícího většinou nezajímá, kterak kupující s předmětným „zbožím“ naloží, což podle obviněného č. 1 platí jak v případě osob, které spoluobviněnému S. S. prodávaly kokain či tablety, tak osob, které kokain či tablety od jmenovaného spoluobviněného kupovaly.

V daném případě se nejednalo o situaci, kdy by organizovaná skupina vytvořila nějaký nelegální zisk, o který by se pak všechny osoby uvedené v obžalobě dělily. Obviněného č. 1 a spoluobviněného S. S. vůbec nezajímalo, jestli se dodavatelům omamných a psychotropních látek jejich „obchody“ daří a zda z nich dodavatelé těchto omamných a psychotropních látek či jejich prekursorů mají zisk. V případě skutku popsaného pod bodem II., třetí odrážka, skutkové věty dokonce spoluobviněný S. S. a obviněný č. 1 za dodaný kokain G.

I. nezaplatili a ani zaplatit nechtěli. Jestliže je ve skutkové větě obviněnému č. 1 vytýkáno, že stál při vytvoření „organizované skupiny“, jedná se o okolnost irelevantní pro právní kvalifikaci skutku popsaného ve skutkové větě, neboť pro právní kvalifikaci tohoto skutku může mít vliv pouze okolnost, že skutek byl v rámci organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou spáchán.

9. Obdobně obviněný č. 1 namítá, že stejného pochybení se soudy dopustily v případě skutku popsaného pod bodem IV. skutkové věty, který byl právně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, kterého se měl obviněný č. 1 dopustit jako člen organizované skupiny. Obviněný č. 1 je totiž přesvědčen, že i v případě tohoto skutku se o organizovanou skupinu nejednalo, a to v podstatě ze shodných důvodů, jaké jsou uvedeny výše ve vztahu ke skutkům uvedeným pod body II. a III. skutkové věty. Vyjma toho obviněný č. 1 považuje za nepochopitelné a nelogické, aby skutková věta spáchání tohoto skutku v rámci organizované skupiny dovozovala z toho, že jej spáchaly osoby „v rámci již dříve vytvořené organizované skupiny osob podílejících se na opakovaném nákupu omamné látky kokain“. V případě tohoto skutku se totiž o obchod s kokainem nejednalo, pročež je nutné odvozovat spáchání tohoto skutku v rámci organizované skupiny z něčeho jiného. V tomto případě se totiž nejedná o páchání trestné činnosti v rámci organizované zločinecké skupiny, která by měla nějaký stálý charakter, ale podle napadeného rozsudku se má jednat o organizovanou skupinu, jejíž existenci je nutné zkoumat toliko k okamžiku spáchání každého konkrétního dílčího útoku trestné činnosti.

10. Závěrem svého podání proto obviněný E. M. navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání, zrušil jím napadenou část rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

11. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 6 To 19/2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 48 T 4/2022, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný P. V. (dále též jen „obviněný č. 2“ či „dovolatel č. 2“), který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný č. 2 odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. m) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zároveň pak mělo být rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

12. Jmenovaný dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve svém dovolání namítl, že má za to, že jemu uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný a mohl mu být uložen trest mírnější. Obviněnému č. 2 totiž podle jeho mínění v rozsudku nalézacího soudu přitížila ničím nepodložená zmínka o tabletách, jež měl koupit za 270.000 Kč, což však nemá oporu v provedeném dokazování. Tyto tablety totiž nikdy nepřevzal a spoluobviněný S. S. mu je pouze nabízel. Obviněný č. 2 poukazuje na to, že z jeho doznání a provedeného dokazování vyplynulo, že odebral pouze tablety celkem za 180.000 Kč. S touto odvolací námitkou se přitom soud druhého stupně podle jeho mínění řádně nevypořádal.

13. Závěrem svého dovolání proto obviněný P. V. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

14. Obviněný M. S. (dále též jen „obviněný č. 3“ či „dovolatel č. 3“) pak napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě výše citovaná rozhodnutí soudů nižších stupňů, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný č. 3 odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. m) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zároveň mělo být rozhodnuto o zamítnutí jím dříve podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

15. Dovolatel č. 3 s odkazem na výše uvedený dovolací důvod v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku zdůraznil, že se k trestné činnosti doznal a souhlasil s právní kvalifikací skutku, přesto má i nadále za to, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest odnětí svobody. Podle obviněného č. 3 je mu kladeno k tíži, že u něho bylo nalezeno 199,42 gramů kokainu, ohledně kterého bylo vysloveno zabrání věci. Z dokazování je ovšem zřejmé, že s touto látkou nedisponoval, nebyla u něho zajištěna a on tak s ní nemá nic společného.

16. Závěrem svého dovolání proto obviněný M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

17. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 1 NZO 725/2023-29, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve svém vyjádření uvádí, že dovolání všech tří obviněných jsou doslovným opakováním jejich obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy nižších stupňů beze zbytku – a podle názoru státního zástupce také správně – vypořádaly.

18. Stran dovolání obviněných č. 2 a č. 3 státní zástupce dále konkrétně konstatuje, že tato dovolání jsou koncipována ne zcela srozumitelně tak, že kromě námitky proti trestu v dílčí části pravděpodobně brojí také proti výroku o vině. S ohledem na zaměření podaných odvolání obviněných, jež směřovala výlučně do výroku o trestu, jsou však v jejich případě eventuální dovolání namířená proti výroku o vině nepřípustná, tzn. že přípustné jsou tudíž pouze námitky, v jejichž rámci oba obvinění namítají nepřiměřenost jim uložených trestů. Klíčovou je pak z pohledu jimi předestřené dovolací argumentace ta skutečnost, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. Tresty odnětí svobody uložené dovolatelům č. 2 a č. 3 ovšem podle státního zástupce nejsou extrémně přísnými, neboť jejich výše, jakož i způsob jejich výkonu byly Krajským soudem v Brně řádně odůvodněny, a to s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem. Současně se jedná o tresty ukládané ještě v první polovině zákonné trestní sazby.

19. S ohledem na skutečnost, že přípustné námitky obviněných č. 2 a č. 3 neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupce závěrem uvedl, že těmito obviněnými tak nemohl být relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

20. Stran dovolání obviněného E. M. státní zástupce uvádí, že byť jmenovaný obviněný své námitky zčásti doplnil výhradami zpochybňujícími některá skutková zjištění soudů nižších stupňů, lze je pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu – a to s jistou dávkou tolerance - podřadit, nicméně je namístě je vyhodnotit jako zjevně neopodstatněné.

21. K výhradám dovolatele č. 1 proti naplnění zákonného znaku organizované skupiny působící ve více státech státní zástupce připomenul teoretická východiska, z nichž je po jejich aplikaci na posuzovanou trestní věc, jakož i s ohledem na ustálená skutková zjištění soudů nižších stupňů zřejmé, že obviněný č. 1 spolupracoval s takovou organizovanou skupinou, která působila nejméně v České republice a v Rakousku, přičemž její činnost byla dlouhodobě zaměřena na obchod s omamnými a psychotropními látkami, konkrétně s kokainem, případně s léčivy obsahujícími prekursor, které byly určené pro následnou výrobu pervitinu. Její členové přitom plnili dílčí úkoly, čímž usnadňovali páchání trestné činnosti a zároveň znesnadňovali její odhalení. Bylo prokázáno, že kokain byl zajišťován dosud přesně nezjištěnými osobami označenými jako „Černohorci“, přičemž dalšími osobami ve strukturách skupiny byli kromě dovolatele také spoluobvinění S. S. a G. I., kteří zajišťovali v České republice zájemce o kokain, vyjednávali jeho obstarání na území Rakouska a zajišťovali jeho přeshraniční převoz. Podle státního zástupce pak není žádných pochyb ani o míře zapojení obviněného č. 1 do fungování organizované skupiny a o tom, že obviněný E. M. fakticky věděl o tom, že organizovaná skupina vyvíjí činnost nejméně ve dvou státech a byl informován o všech činnostech souvisejících s obstaráváním kokainu i léčiv obsahujících pseudoefedrin, což vyplynulo nejen z jeho vlastní výpovědi, ale rovněž z výpovědi policejního agenta vystupujícího pod jménem „O.“ či z výpovědi spoluobviněného S. S.

22. Státní zástupce dále zdůrazňuje, že ze skutkového popisu vymezeného v rozsudku Krajského soudu v Brně zcela jasně vyplývá, kteří obvinění vytvořili organizovanou skupinu a posléze – v případě drogové trestné činnosti – tak jednali ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, stejně jako je z něj patrno, jaké bylo rozdělení jejich činností a aktivit v rámci působnosti zmíněné organizované skupiny. Formulace užité ve skutkové větě pak zjevně odpovídají provedenému dokazování, přičemž chybějící identifikace dalších osob naplnění zákonného znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ nevylučuje. K výtce dovolatele č. 1, podle které ve vymezení skutku uvedeného v bodě III. výroku rozsudku Krajského soudu v Brně chybí výslovný popis jednání organizované skupiny, lze podle státního zástupce odkázat především na odstavec 53. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Jednání dovolatele č. 1 a spoluobviněného S. S. popsané v bodech II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně totiž bylo posouzeno jako jeden pokračující zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem spáchaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

23. Přisvědčit podle státního zástupce nelze ani obdobně koncipovaným výhradám, v jejichž rámci obviněný č. 1 zpochybňoval naplnění znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“ v případě jednání popsaného pod bodem IV. rozsudku Krajského soudu v Brně. Podle státního zástupce nelze přehlédnout, že jednání popsané pod bodem IV. rozsudku krajského soudu sice bylo vymezeno jako samostatný skutek právně kvalifikovaný nikoliv jako trestný čin drogového charakteru, nýbrž jako trestný čin podvodu, plynule však navázalo na předchozí úspěšné případy obstarání a dovozu kokainu, ve kterých v rámci organizované skupiny figurovali dovolatel č. 1, spoluobvinění S. S. a G. I., a další dosud neztotožněné osoby zajišťující kokain. Právě dovolatel č. 1 a spoluobviněný S. S. původně slibovali agentům Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) dodání dalšího množství kokainu, nicméně ještě v průběhu dohody o tomto „obchodu“ se rozhodli zájemce o kokain fakticky podvést. Jediný skutečný – pro právní kvalifikaci však stěžejní – rozdíl mezi jednáním popsaným v bodě II. a jednáním popsaným v bodě IV. byl ten, že namísto objednaného a zaplaceného kokainu byl agentům Policie ČR prodán balíček obsahující křídu. To však podle státního zástupce nic nemění na faktu, že po celou dobu se jednalo o obchodní operaci realizovanou v rámci organizované skupiny a související s nákupem a prodejem posledně jmenované omamné látky.

24. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření shrnul, že konkrétní námitky uvedené dovolateli P. V. a M. S. jsou dílem nepřípustné a dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, pročež navrhuje, aby jejich dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Naproti tomu námitky dovolatele E. M. podle státního zástupce dílem žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají a dílem jsou neopodstatněné, pročež za tohoto stavu navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání v neveřejném zasedání odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

25. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu předloženy.

III. Přípustnost dovolání

26. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

27. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

28. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

29. Obvinění P. V. a M. S. ve svých podáních odkázali na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

30. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

31. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

32. V souvislosti s obviněným E. M. uplatněnými námitkami Nejvyšší soud dále konstatuje, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

33. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda

soudy nižších stupňů provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.

34. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak lze namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, nebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

35. Důvodem dovolání, jejž podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatnili obvinění P. V. a M. S., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

36. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

37. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných E. M., P. V. a M. S. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný E. M. ve svém dovolání vznesl mimo jiné námitky, jež jsou sice formálně podřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody či některý z výslovně neuplatněných, avšak zákonem vymezených dovolacích důvodů, nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněných P. V. a M. S. obsahovala argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze, resp. z obsahu jimi podaných dovolání, jakož i obsahu předloženého spisového materiálu je zjevné, že jimi uplatněné námitky jsou v části (jíž míří proti výroku o vině) nepřípustné.

V.1 K dovolacím námitkám obviněného E. M.

38. Jak již bylo konstatováno shora, obviněný E. M. ve svém dovolání podřadil jím vznesené výhrady pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání je přitom zřejmé, že obviněný č. 1 všemi svými dovolacími námitkami rozporuje naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to ve vztahu ke skutkům popsaným pod body II. a III., jakož i naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu podle § 209 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem IV., jelikož podle mínění tohoto obviněného nalézací soud ve vztahu těmto skutkům pochybil při jejich hmotněprávním posouzení. Nadto obviněný č. 1 vznesl námitku stran toho, že ve vztahu k jeho osobě nelze přihlížet ke změnám v popisu skutku uvedeného pod bodem II., k nimž přistoupil odvolací soud na základě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch spoluobviněného G. I., a to v důsledku absence odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného č. 1.

39. K námitce obviněného E. M. stran právního hodnocení naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty pokračujícího trestného činu, jímž byl tento obviněný shledán vinným pod body II. a III., je předně namístě uvést, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a takový čin spáchá ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

40. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu § 129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení, a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost.

Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Zákonná dikce „ve spojení s organizovanou skupinou“, obsažená v § 293 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přitom dopadá i na volnější formy vztahu pachatele k takové skupině, než je jeho členství v ní. Zcela tedy postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takové koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.

8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.

6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. K naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty tak může dojít i významnější spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním může být Česká republika, v zásadě srovnatelnou s jeho členstvím v takové skupině (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 42/2022 Sb. rozh.

tr.). Ke znaku „spáchání činu jako člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat zavinění ve formě úmyslu [§ 17 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1604.].

41. Promítne-li Nejvyšší soud shora připomenuté závěry své rozhodovací praxe do poměrů nyní projednávané trestní věci, pak je třeba konstatovat, že námitky obviněného č. 1 jsou zjevně neopodstatněné a právní posouzení jeho jednání popsaného pod body II. a III. soudy nižších stupňů jako pokračujícího trestného činu „spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ je zcela na místě. Oba soudy nižších stupňů totiž zcela přiléhavě upozornily na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech. V nyní posuzované věci soud prvního stupně v bodech 48. a 49. odůvodnění svého rozsudku úsporně, nicméně i tak výstižně upozornil jak na ustálenou soudní praxi a přiléhavou judikaturu, tak na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, kterými byly v právě projednávaném případě Česká republika a dále Rakousko (jednání popsané pod bodem II.) a Srbsko (jednání popsané pod bodem III.).

42. Skutkové závěry krajského soudu pak byly odpovídajícím způsobem reflektovány ve skutkové větě, když podle skutkových závěrů obsažených v bodě II. obviněný č. 1 spolupracoval s takovou organizovanou skupinou, jejíž činnost byla dlouhodobě zaměřena na přeshraniční obchod s kokainem. Bylo přitom prokázáno, že kokain byl zajišťován dosud přesně nezjištěnými osobami označenými jako „Černohorci“ na území Rakouska na objednávku spoluobviněného S. S. za účelem jeho distribuce na území České republiky. Na obchodu s kokainem se přitom podíleli rovněž spoluobvinění G. I. a S. S., kteří byli stejně jako obviněný č. 1 seznámeni s činnostmi jednotlivých členů skupiny, jakož i s jejím přeshraničním charakterem. Stran vyžadovaného znaku zapojení nejméně tří osob lze tedy konstatovat, že v daném případě šlo o evidentní zapojení více než tří osob za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. Organizovaná skupina měla v daném případě jasnou hierarchickou strukturu s rozdělením konkrétních rolí a úloh jejích jednotlivých členů, když v nadřízené pozici vystupoval spoluobviněný S. S., jenž převážně sjednával odběratele kokainu na území České republiky a v dílčích činnostech úkoloval obviněného č. 1. V roli kurýra, resp. dodavatele kokainu pak na chodu organizované skupiny participoval rovněž spoluobviněný G. I., stejně jako neztotožněné osoby označované jako „Černohorci“, jež na území Rakouské republiky kokain pro obviněného č. 1 a spoluobviněného S. S. zajišťovaly.

43. V podstatě ve stejných rolích obviněný č. 1 se spoluobviněným S. S. v rámci této skupiny systematicky zajišťovali skrytý dovoz léčiv s obsahem prekursoru ze Srbska pro jejich následný odbyt na území České republiky, přičemž za tímto účelem spolupracovali s plně neustanovenými osobami, které figurovaly jako dodavatelé, zejména se samostatně trestně stíhaným B. S. (viz jednání popsané bodem III. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně). Dovoz léčiv do České republiky členové organizované skupiny zajišťovali na základě domluvy konspirativním a sofistikovaným způsobem, kdy tato léčiva byla jakožto samostatné tabletky bez obalů umístěna v rezervních pneumatikách.

Organizovaná skupina sestávající se ze dvou větví, které spojovaly osoby obviněného č. 1 a spoluobviněného S. S. za účasti minimálně jedné třetí osoby působící buď na území Rakouska či Srbska, přitom měla jasnou strukturu s rozdělením konkrétních rolí a úloh, přičemž všichni její členové věděli o mezinárodním přesahu organizované skupiny. Organizovaná skupina pak podle skutkových zjištění nalézacího soudu měla trvalejší charakter, když jako celek fungovala minimálně po dobu přesahující 4 měsíce v průběhu roku 2020, což svědčí o koordinovanosti její činnosti.

44. Lze tedy uzavřít, že ve vztahu k obviněnému č. 1, jakož i zbylým spoluobviněným již nalézací soud dostatečným způsobem vymezil, v čem spatřuje činnost organizované skupiny ve vztahu k jednání popsanému pod body II. a III., stejně jako podíl obviněného č. 1 na ní. Současně i vrchní soud v bodech 52. a 53. odůvodnění svého rozsudku v rámci vypořádání odvolacích námitek obviněného č. 1, jež jsou identické s jeho dovolacími námitkami, jednoznačně deklaroval, z jakých důvodů má za to, že daným jednáním byly naplněny zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr.

zákoníku, a to jak v rámci jednání popsaného pod bodem II., tak jednání popsaného pod bodem III., kterážto byla posouzena jako jeden pokračující trestný čin. Byť odvolací soud poukázal na jisté nedostatky ve formulaci skutku uvedeného pod bodem III., zároveň správně konstatoval, že na jednání popsané pod body II. a III. je třeba nahlížet jako na jednání vykazující znaky pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Obiter dictum pak zároveň konstatoval, že s ohledem na absenci odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného č. 1 hypoteticky nemůže ani zvážit případnou změnu hmotněprávního posouzení skutku popsaného pod bodem III.

a jeho posouzení jakožto samostatného skutku, jelikož takový postup by představoval změnu k horšímu v neprospěch obviněného č. 1, jelikož by jej musel uznat vinným dalším samostatným trestným činem. Ve světle těchto skutečností Nejvyšší soud ve shodě se závěry soudů nižších stupňů konstatuje, že ze skutkového popisu jednání uvedeného pod bodem II. (a s ohledem na pokračující charakter trestné činnosti i ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem III.) vyplývá, kteří obvinění vytvořili organizovanou skupinu a posléze – v případě drogové trestné činnosti – tedy jednali ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, stejně jako je z něj patrno, jaké bylo rozdělení jejich činností a aktivit v rámci působnosti zmíněné organizované skupiny.

Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho škodlivost pro společnost. Za tohoto stavu je tedy správný též závěr nalézacího soudu o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu v podobě úmyslu přímého ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to i ve vztahu k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy shledal námitky obviněného č. 1 směřující proti právní kvalifikaci jednání popsaného pod body II.

a III. z výše rozvedených důvodů zjevně neopodstatněnými.

45. Na uvedeném pak ničeho nemění ani tvrzení obviněného č. 1, že dílčí činnosti vykonávané jednotlivými členy organizované skupiny se v určitých okamžicích překrývaly, jelikož tato skutečnost nikterak nebrání závěru o existenci organizované skupiny. I za takové situace totiž rozdělení jednotlivých rolí v hierarchii skupiny zůstalo zachováno a jednání jednotlivých pachatelů nelze označit za volnou spolupráci, v jejímž rámci by jednotlivé osoby jednaly samostatně. Role dodavatelů kokainu na území Rakouské republiky (resp. léčiv s obsahem prekursoru na území Srbska) tak byla jasně oddělena od role osob zajišťujících odbyt drog a prekursorů na území České republiky, přičemž obviněný č. 1 vystupoval podle své vlastní výpovědi, jakož i výpovědi jmenovaného spoluobviněného, v podřízené roli.

Identicky pak ani skutečnost, že dodavatelé kokainu na území Rakouské republiky nebyli v dané věci fakticky ztotožněni nebrání naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, jelikož o jejich existenci a činnosti nebylo s ohledem na provedené dokazování žádných pochyb. Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, přitom nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325.

-1.)

46. Za neopodstatněnou je na místě považovat námitku, podle které se dle obviněného č. 1 v případě obstarávání kokainu od dodavatelů v Rakousku pro jeho následnou distribuci na území České republiky jednalo o běžný závazkový vztah, v němž - nad rámec realizace prostého obchodu - jeho strany nikterak nespolupracují a upřednostňují své vlastní zájmy. V prvé řadě je na místě poukázat, že ke spolupráci obviněného č. 1, spoluobviněného S. S., G. I. a neztotožněných „Černohorců“ docházelo dlouhodobě a opakovaně, přičemž tato spolupráce svým rozměrem přesahovala prosté nahodilé kontakty za účelem prodeje drogy. Povaha této spolupráce je zcela zjevná již ze skutečnosti, že prodejci kokainu, označení odvolacím soudem jako „Černohorci“, podle skutkových zjištění ne vždy požadovali uhrazení ceny kokainu již v okamžiku jeho předání, čímž byli zainteresovaní nejen na utajení vlastní trestné činnosti, ale také na úspěšné distribuci kokainu v České republice obviněným č. 1 a spoluobviněným S. S. Takovýto způsob spolupráce v rámci páchání trestné činnosti, motivovaný finančním profitem na ní podílejících se osob, mohl po delší dobu fungovat pouze při nastavení ceny drogy umožňující jejich prodejcům realizaci profitu, při existenci vzájemné důvěry a bližších vztahů mezi jednotlivými pachateli a jejich obezřetné spolupráci tak, aby bylo ztíženo odhalení jejich organizované činnosti. Fungování této skupiny tedy bylo nastaveno tak, aby bylo minimalizováno riziko odhalení a usnadnilo se páchání trestné činnosti zajišťující finanční příjem všem jejím členům, když nákup drogy probíhal na území Rakouské republiky, zatímco její prodej v České republice, přičemž všichni její členové měli minimálně rámcovou představu o fungování celé skupiny, stejně jako o úkolech jednotlivých osob zapojených do její činnosti. Identický závěr pak lze učinit i stran jednání popsaného pod bodem III.

47. Konečně namítl-li obviněný č. 1, že ve vztahu k jeho osobě bylo stran jednání popsaného pod bodem II. - v důsledku absence odvolání státního zástupce podaného v jeho neprospěch - na místě vycházet čistě ze skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, jelikož jakýkoliv zásah do skutkových zjištění stran konkretizace jednání členů organizované skupiny představuje porušení zákazu reformationis in peius, tj. zákazu změny rozhodnutí k horšímu, pak Nejvyšší soud konstatuje, že takto formulovaná námitka pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů podřaditelná není, nicméně dovolací soud se jí přesto zabýval z hlediska posouzení práva obviněného na spravedlivý proces. Z níže rozvedených důvodů však dovolací soud nemohl dané námitce obviněného nepřisvědčit.

48. Obecně lze připomenout, že zákaz reformationis in peius, tedy princip zákazu změny k horšímu, vyjadřuje v trestním řízení obecně požadavek zákazu zhoršení postavení osoby, která podala opravný prostředek nebo v jejíž prospěch byl opravný prostředek jinou oprávněnou osobou podán, a to jak přímo v opravném řízení, tak i v následujícím řízení po zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Předpokladem uplatnění tohoto principu je, že se ohledně takové osoby vede opravné řízení výhradně v její prospěch. Změna k horšímu může nastat ve skutkových zjištěních, v použité právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v ochranném opatření i v náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3085 až 3088, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 5 Tdo 741/2013).

49. K ničemu takovému však v nyní projednávané trestní věci nedošlo. Vrchní soud v Olomouci v rámci odvolacího řízení neučinil ve vztahu k obviněnému č. 1 změnu k horšímu tím, že přeformuloval skutek, jenž se jej týká, stran jednání spoluobviněného G. I., ani tím, že změnil právní kvalifikaci jednání jmenovaného spoluobviněného. Samu skutečnost, že skutek popsaný pod bodem II. byl konkretizován ve vztahu ke spoluobviněnému G. I. a byl doplněn o označení blíže neustanovených osob dodávajících kokain na území Rakouské republiky jako „Černohorců“ při zachování identického jednání obviněného č. 1 a jeho následku, tedy tím způsobem, že nad rámec již nalézacím soudem označených osob tvořících organizovanou skupinu došlo ze strany odvolacího soudu toliko k dodatečnému označení osob participujících na organizované skupině, totiž nelze ve vztahu k obviněnému č. 1 považovat za nepřípustné porušení zákazu zhoršení v jeho neprospěch. V odvolacím řízení totiž nedošlo k žádnému zhoršení v postavení obviněného č. 1, neboť daným zpřesněním popisu skutku nebyl změněn rozsah či závažnost právní kvalifikace dotčeného jednání, nebyl zpřísněn uložený trest, rozsah náhrady škody apod. Za tohoto stavu tak nelze hovořit o porušení zákazu změny k horšímu a tím ani o porušení práva obviněného na spravedlivý proces, které by jinak toto porušení představovalo, pročež by dovolací soud vedlo k vydání kasačního rozhodnutí.

50. Dovolatel č. 1 dále brojil proti existenci organizované skupiny v rámci jednání popsaného pod bodem IV., tedy proti tomu, že jeho jednání bylo kvalifikováno jako zločin podvodu podle § 209 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Konkrétně obviněný č. 1 namítl, že existenci organizované skupiny, jejímž členem měl v rámci skutku popsaného pod bodem IV. být, je třeba posoudit toliko k danému okamžiku, odděleně od ostatních skutků, tzn. že ji nelze vyvozovat z předchozího napojení obviněného č. 1 na organizovanou skupinu pachatelů uvedenou pod body II. a III. Ve zbytku obviněný č. 1 odkázal na argumentaci, jíž rozporuje existenci organizované skupiny ve vztahu k jednání popsanému pod body II. a III.

51. K této námitce je předně namístě uvést, že zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, a takový čin spáchá jako člen organizované skupiny.

52. Současně je třeba opětovně poukázat na již výše zmíněná východiska vztahující se k výkladu pojmu „organizovaná skupina“, zejména skutečnost, že organizovanou skupinou se rozumí sdružení nejméně tří osob trestně odpovědných, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost pro společnost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Zároveň se pro naplnění znaku, že pachatelé jednali jako členové organizované skupiny, kromě jiných předpokladů (např. počtu osob podílejících se na trestné činnosti) vyžaduje právě větší míra koordinovanosti a plánovitosti než u případu spolupachatelství, která výrazně zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu za dne 18. 9. 2018, sp. zn. 4 Tdo 981/2018). Nevyžaduje se ovšem, aby se jednotliví členové organizované skupiny mezi sebou znali, přičemž organizovaná skupina nemusí mít ani trvalejší charakter. Proto tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Zároveň se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině. Postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I, § 1 až § 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 485 s.). Naplnění zákonného znaku, že pachatel jednal jako člen organizované skupiny, je třeba vždy posuzovat na základě provedeného dokazování právě z toho pohledu, zda existovala určitá skupina osob, mezi kterými byla provedena určitá dělba úkolů, v důsledku čehož se tato činnost vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení uvedeného zvlášť závažného zločinu. Tyto požadované znaky přitom byly v nyní posuzované věci řádně naplněny.

53. Zároveň je třeba uvést, že nelze akceptovat argumentaci obviněného č. 1, podle níž jednání popsané pod bodem IV., jímž se dopustil zločinu podvodu, nemá žádnou spojitost s jednáním popsaným pod bodem II. Jednání popsané pod bodem IV. rozsudku Krajského soudu v Brně sice bylo vymezeno jako samostatný skutek právně kvalifikovaný nikoliv jako trestný čin drogového charakteru, nýbrž jako zločin podvodu, nelze však ve shodě se závěry odvolacího soudu odhlédnout od skutečnosti, že plynule navázalo na předchozí úspěšné případy obstarání a dovozu kokainu, ve kterých v rámci organizované skupiny figurovali obviněný č. 1, spoluobvinění S.

S. a G. I., stejně jako další dosud neztotožněné osoby zajišťující kokain. Jak již bylo uzavřeno výše, obviněný č. 1 participoval v rámci jednání vymezeného pod bodem II. na organizované skupině působící na území vícero států, která fungovala s cílem soustavně páchat trestnou činnost související s obchodem s omamnými látkami. Zaměření této dlouhodobě působící organizované skupiny přitom nelze vykládat omezeně tak, že v rámci její činnosti se pachatelé mohli dopustit pouze drogových trestných činů vymezených v § 283 až 288 tr.

zákoníku. Ze své povahy členové organizované skupiny zaměřené na prodej omamných a psychotropních látek nerealizují pouze prodej takovýchto látek či jejich výrobu, ale snaží se o minimalizaci rizika prozrazení jejich činnosti a maximalizaci zisku, přičemž se za tímto účelem mohou dopouštět i dalších trestných činů. V rámci takovéto snahy jsou pak zcela běžné činnosti jako je např. ředění omamných psychotropních látek, či podvedení kupujícího záměnou omamných a psychotropních látek za jiné látky obdobného vzezření, a to s různou motivací, kterou může být např. vědomí, že podvedený kupující se nebude schopen – s ohledem na předmět obchodu – domoci kompenzace, či existence podezření na zvýšené riziko odhalení trestné činnosti, a to buď s ohledem na možnost monitorování transakce orgány činnými v trestním řízení či možnost, že omamné látky přímo poptává policejní agent.

O posledně jmenovanou situaci se pak jednalo i v nyní projednávaném případě, kdy spoluobviněný S. S. v hlavním líčení vypověděl, že k záměně drogy za křídu v rámci jednání popsaného pod bodem IV. bylo přistoupeno z toho důvodu, že věděli, že si drogy u nich objednali příslušníci policejních orgánů.

54. Na tomto místě je třeba akcentovat, že v případě skutku popsaného pod bodem IV. se od počátku jednalo o jednání realizované v rámci činnosti organizované skupiny, v jehož průběhu došlo k modifikaci sjednaného obchodu způsobem nevybočujícím z běžného postupu členů organizovaných skupin zaměřených na obchod s omamnými a psychotropními látkami. Všechny okolnosti jednání popsaného pod bodem IV. byly totožné s okolnostmi předstíraného převodu ze dne 29. 6. 2020, vymezeného pod bodem II. V jeho rámci mělo dojít k předání kokainu, avšak jak vyplynulo z výpovědi spoluobviněného S. S., krátce před završením obchodu se po domluvě s obviněným č. 1 a již odsouzeným N. G. rozhodl policejního agenta podvést, přičemž si za tímto účelem tentýž den obstarali křídu, kterou agentovi předali namísto kokainu. Je tedy zjevné, že se i v případě jednání popsaného pod bodem IV. mělo od počátku jednat o běžný prodej kokainu realizovaný členy organizované skupiny, přičemž k stálým členům této skupiny přistoupil navíc již dříve odsouzený N. G., jenž se vydával za dodavatele kokainu a za tuto participaci byl následně odměněn podílem na podvodně získané finanční hotovosti. V daném případě tedy existovala organizovaná skupina soustavně páchající úmyslnou trestnou činnost související s prodejem omamných a psychotropních látek, přičemž její členové páchali trestnou činnost ve spojení s ní pravidelně, opakovaně a po delší dobu, přičemž v rámci jednání popsaného pod bodem IV. pouze plynule navazovali na předchozí obdobně páchanou trestnou činnost popsanou pod bodem II. Pokud tedy soudy nižších stupňů dovodily stran obviněného č. 1 naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k jednání popsanému pod bodem IV. z toho, že uvedené trestné činnosti se obviněný č. 1 dopustil jako člen organizované skupiny, jež byla zaměřena na soustavné páchání trestné činnosti v souvislosti s prodejem kokainu, pak těmto závěrům nelze s ohledem na výše uvedené stran naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ohledně jednání popsaného pod bodem II. ničeho vytknout a námitky obviněného č. 1 brojící proti těmto závěrům je tak na místě označit za zcela neopodstatněné.

V.2 K dovolacím námitkám obviněných P. V. a M. S.

55. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dále zkoumal, zda i dovolání obviněných P. V. a M. S., podaná prostřednictvím téhož obhájce zastupujícího oba jmenované obviněné, splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jejich obsahu, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že oběma obviněnými vznesené dovolací námitky nejsou, a to ani zčásti, formálně podřaditelné nejen pod jimi podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. m) tr. řádu uplatněné, ale ani žádné jiné dovolací důvody taxativně vymezené podle § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež je namístě obě dovolání odmítnout postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání obviněného č. 2 je zřejmé, že ten převážnou většinou svých dovolacích námitek pouze rozporuje rozsah své trestné činnosti prostým a blíže neodůvodněným tvrzením o nepodloženosti části skutkových závěrů nalézacího soudu, přičemž se v návaznosti na jím požadovanou změnu skutkového stavu a s důrazem na své doznání a projevenou lítost dožaduje uložení mírnějšího trestu. Rovněž obviněný č. 3 se ve svém dovolání s ohledem na své doznání a projevenou lítost dožaduje uložení mírnějšího trestu, přičemž zároveň namítá, že zařazením výroku uloženém o ochranném opatřením v textu rozsudku nalézacího soudu bezprostředně za výrok o trestu ukládaném jeho osobě, tedy bez formálního oddělení těchto výroků, nabyl dojmu, že krajský soud ve svých úvahách o výši ukládaného trestu odnětí svobody mohl vycházet též ze skutečnosti, že tento obviněný měl zcela mimo jednání popsané pod bodem III. nakládat rovněž s kokainem o hmotnosti 199,42 gramů.

56. Předně je zapotřebí stran přípustnosti dovolání konstatovat, že tímto mimořádným opravným prostředkem lze podle § 265a odst. 1 tr. řádu napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se přitom rozumí rozhodnutí výslovně vyjmenovaná v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Předpokladem přípustnosti podání dovolání je tedy to, aby v dané věci proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a současně aby dovolání nebránily žádné překážky, zejména ty ve smyslu § 265a odst. 3, odst. 4 tr. řádu. Dovolatel pak může s dovoláním uspět jen za předpokladu, že je dán některý z výslovně stanovených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. řádu.

57. V návaznosti na obviněnými č. 2 a č. 3 uplatněné dovolací námitky Nejvyšší soud současně připomíná, že odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. odvolatelem vytýkanými vadami. Podle § 254 odst. 1 tr. řádu platí, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou přitom takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit. Podle ustálené rozhodovací praxe obecných soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (eventuálně chybějící výrok o náhradě škody) apod.

58. V těchto souvislostech nelze pominout, že zásada vyjádřená v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu je prolomena v navazujících odstavcích 2 a 3 téhož ustanovení, podle nichž mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo odvolání podáno, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který odvoláním napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§ 254 odst. 2 tr. řádu). Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a to bez ohledu na skutečnost, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§ 254 odst. 3 tr. řádu).

59. Z obsahu trestního spisu v nyní posuzované věci vyplývá, že proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání mimo jiné obvinění č. 2 a č. 3, kteří však ve svých řádných opravných prostředcích brojili toliko proti výroku o trestu, přičemž tuto skutečnost akcentovali nejen ve svých písemných podáních, v nichž uplatnili svůj řádný opravný prostředek, ale též v průběhu veřejného zasedání o odvolání. V návaznosti na to odvolací soud přezkoumal v souladu s ustanovením § 254 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně v intencích podaných odvolání, tedy ohledně obviněných č. 2 a č. 3 toliko ve výroku o trestu (viz body 79. a 80. odůvodnění rozsudku vrchního soudu). Jestliže tedy v případě obviněných č. 2 a č. 3 bylo podáno odvolání výhradně do výroku o trestu a odvolací soud také v případě jmenovaných obviněných přezkoumal toliko tento výrok, byli označení obvinění oprávněni napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Za tohoto stavu tak mohli obvinění č. 2 a č. 3 podat dovolání jen proti výroku o trestu a nikoli proti jiným výrokům rozsudku soudu prvního stupně, neboť ty nebyly přezkumnou činností odvolacího soudu nikterak dotčeny.

60. Obviněný č. 2 však v jím podaném dovolání uplatnil rovněž výhrady proti výroku o vině. Pakliže však má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, byl oprávněn tyto skutečnosti namítat již v odvolacím řízení a podaným odvoláním tak brojit proti výroku o vině. Obviněný č. 2 ovšem ve veřejném zasedání konaném před odvolacím soudem výslovně uvedl, že svým řádným opravným prostředkem brojí toliko proti výroku o trestu a pouze v rámci četných námitek, jež vznesl v jednom ze tří písemných podáních, jimiž usiloval o snížení výměry uloženého trestu odnětí svobody, označil – a to spíše okrajově a bez bližšího odůvodnění – část skutkových zjištění krajského soudu za „nepřesnost“.

Tyto námitky byly následně odvolacím soudem shledány nepřípustnými, přičemž tento závěr obviněný č. 2 ve svém dovolání nikterak nerozporuje a prostým zopakováním své strohé odvolací argumentace se pokusil vykreslit část skutkových závěrů týkajících se výroku o vině popsaného pod bodem III. jakožto „ničím nepodloženou zmínku“ nalézacího soudu. Dovolání obviněného č. 2 směřované proti výroku o vině, jejž odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu nikterak nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumat postupem podle § 254 odst. 2 či odst. 3 tr.

řádu, však není s ohledem na výše uvedené přípustné. Vyjádřený právní názor, že dovolatel je podaným dovoláním oprávněn napadat rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn, resp. povinen, přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně, konečně odpovídá i ustálené soudní praxi (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., usnesení téhož soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 199/2003, ze dne 11.

2. 2004, sp. zn. 8 Tdo 129/2004, aj.). Opačný závěr by byl ostatně v kolizi s podstatou a funkcí dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud obviněný č. 2 učinil součástí dovolání též námitky směřované proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, muselo být v tomto rozsahu jím podané dovolání vyhodnoceno jako nepřípustné.

61. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že i za situace, kdy by bylo možno dospět k závěru, že obviněný č. 2 v rámci veřejného zasedání o odvolání setrval na své argumentaci směřující proti výroku o vině a pouze v důsledku prostého pochybení ji nesprávně podřadil pod námitky směřující ryze proti výroku o trestu, pročež by tuto odvolací soud nemohl s ohledem na výše citované znění § 254 odst. 2 tr. řádu označit za nepřípustnou, by Nejvyšší soud nemohl dospět k závěru, že v odvolacím řízení došlo odvolacího soudu zvoleným postupem k porušení práva obviněného č. 2 na spravedlivý proces.

Vrchní soud v Olomouci se totiž vlastní skutkovou argumentací obviněného č. 2 pro úplnost v bodě 80. odůvodnění svého rozhodnutí obiter dictum zabýval a fakticky ji vypořádal. Obviněný č. 2 přesto tuto skutečnost zcela pominul a ve svém dovolání blíže neodůvodněnou skutkovou námitkou akcentuje pouze nesoulad části skutkových zjištění s jeho vlastním doznáním, přičemž zcela ignoruje argumentaci odvolacího soudu a nikterak nenamítá ani rozpor skutkových zjištění nalézacího stran nákupu léčiv v hodnotě 270.000 Kč jeho osobou v rámci jednání popsaného pod bodem III.

s provedenými důkazy, a to ani s klíčovými důkazy spočívajícími ve výpovědi spoluobviněného M. S. a záznamu monitorovaného hovoru ve vozidle tov. zn. Ford Focus ze dne 6. 6. 2020, na jejichž podkladě bylo předmětné skutkové zjištění učiněno. Jelikož se tedy obviněný č. 2 ve svém dovolání fakticky ani nepokusil předložit konkrétní argumentaci a tvrzení stran jakéhokoli rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu, pak by i v případě, že by jeho dovolací námitky směřující proti výroku o vině byly shledány přípustnými, bylo na místě tyto označit za zcela irelevantní, jelikož takto formulované námitky nelze podřadit pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů.

62. Taktéž obviněný č. 3 u podaného dovolání uplatnil značně nejasné výhrady, které lze částečně vyložit jako námitky, jež mají vzdáleně skutkový charakter. Tyto námitky obviněného č. 3 fakticky spočívají pouze v jeho dojmu, že na základě po sobě navazujícího umístění výroku o trestu a výroku o ochranném opatření v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně je mu přičítáno k tíži též nakládání s 199,42 gramy kokainu. Předmětný kokain byl přitom v rámci realizovaného předstíraného převodu policistům prodán spoluobviněnými v rámci skutku popsaného pod bodem II. a nemá tak žádnou spojitost s osobou obviněného č. 3, jak vyplývá z výroku o vině i odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Takto formulované výhrady vyplývající z naprosté dezinterpretace textu rozhodnutí nalézacího soudu přitom obviněný č. 3 vznesl již ve svém odvolání, kterým napadal rozsudek krajského soudu ve výroku o trestu, pročež byla jejich irelevantnost obviněnému v bodě 86. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu srozumitelně vysvětlena. Z odkazovaného bodu odůvodnění odvolacího soudu je přitom zjevné, že Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že obviněný č. 3 ve svém odvolání nevytýkal jakékoli vady, jež se mohou jakkoli relevantně dotknout výroku o vině z rozhodnutí nalézacího soudu, tedy jiného výroku než výroku o trestu, proti němuž bylo jím činěné odvolání podáno. Z tohoto důvodu odvolací soud v intencích § 254 tr. řádu nepřezkoumával výrok o vině ve vztahu k osobě obviněného č. 3, nýbrž toliko výrok o uloženém trestu. Také v tomto případě tak není dovolání obviněného č. 3 v části, v níž směřuje proti výroku o vině, který však odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. řádu a ani nebyl povinen přezkoumat podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu, přípustné.

63. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že výše uvedené úvahy obviněného č. 3 nemohou mít po věcné stránce žádné věcné opodstatnění také z toho důvodu, že tímto obviněným poukazovaný výrok z rozhodnutí nalézacího soudu o ochranném opatření ukládaného stran kokainu o hmotnosti 199,42 gramů, byl odvolacím soudem na podkladě státním zástupcem podaného odvolání zrušen.

64. Jde-li o námitky obviněných č. 2 a č. 3 stran nepřiměřenosti jim uložených trestů odnětí svobody, jež tito obvinění opřeli především o vágní námitky směřující do skutkových zjištění, považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého trestu, resp. námitka dovolatelů stran údajné subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu, není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). Tato zásada byla ostatně opakovaně konstatována v již ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, aj.). Taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se explicitně uvádí, že: „samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”

65. Současně je třeba připustit, že výše uvedená zásada neplatí bezvýjimečně. Určitý průlom totiž může nastat ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). Na podkladě právě uvedeného tedy platí, že zásah Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu pouze v případě, že uložený trest (či soustava více souběžně ukládaných trestů) je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jakož i s dalšími relevantními hledisky, že by daná sankce byla neslučitelná s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018).

66. V posuzované věci se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná. Obviněný P. V. byl v nyní posuzovaném případě v souladu s § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od dvou do deseti let, přičemž soudem prvního stupně mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, tedy trest vyměřený ve spodní polovině zákonné trestní sazby. Nalézací soud přitom při ukládání trestu zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněným č. 2 spáchaného zvlášť závažného zločinu, jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti jeho nápravy, stejně jako jeho chování po spáchání činu, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními § 37 až § 39 tr.

zákoníku. Krajský soud v bodě 64. odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že ačkoli je na místě konstatovat, že obviněný č. 2 má sklony k páchání trestné činnosti, když byl v minulosti již šestkrát odsouzen, lze přihlédnout pouze k jeho poslednímu odsouzení za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2021, sp. zn. 88 T 16/2021. Obviněnému č. 2 byl právě v souvislosti s jeho posledním odsouzením ukládán souhrnný trest za vícero trestných činů, přičemž v jeho prospěch hovořilo jeho doznání a projevená lítost.

Po zvážení těchto okolností tak nalézací soud shledal vhodným uložit trest při polovině trestní sazby, jíž byl obviněný č. 2 v dané věci ohrožen, avšak stále ještě v její dolní polovině. Se závěry nalézacího soudu se následně plně ztotožnil rovněž soud odvolací, kterak je patrno z bodů 82. až 84. odůvodnění jeho rozsudku, který v rámci úvah o přiměřenosti uloženého trestu opětovně zdůraznil především společenskou škodlivost jednání obviněného, kterého od spáchání daného činu neodradila ani jeho četná předchozí odsouzení, přičemž v rámci svého posledního odsouzení byl shledán vinným rovněž trestnou činností drogového charakteru.

I s ohledem na doznání a projevenou lítost, jakož i formální bezúhonnost obviněného č. 2 odvolací soud v konečném důsledku shledal, a to navzdory tímto obviněným zdůrazňovanému zhoršenému zdravotnímu stavu, soudem prvního stupně uložený trest odnětí svobody mírným, a to i v kontextu dalších, krajským soudem souběžně uložených trestů. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu Nejvyšší soud rovněž shledal, že si Krajský soud v Brně byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v § 37 a násl. tr.

zákoníku, přičemž dovolací soud se s jeho závěry a závěry odvolacího soudu v plné míře ztotožňuje a uložený trest nepovažuje v žádném případě za nepřiměřené přísný či ryze represivní.

67. Rovněž obviněný č. 3 byl v nyní posuzovaném případě v souladu s § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od dvou do deseti let, přičemž soudem prvního stupně mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, tedy trest vyměřený ve spodní polovině zákonné trestní sazby. Nalézací soud přitom při ukládání trestu tomuto obviněnému zohlednil konkrétní povahu a závažnost jím spáchaného zvlášť závažného zločinu, jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti jeho nápravy, stejně jako jeho chování po spáchání činu, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními § 37 až § 39 tr. zákoníku. Krajský soud v bodě 65. odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že i u tohoto obviněného je na místě konstatovat, že má sklony k páchání trestné činnosti, když byl v minulosti již desetkrát odsouzen a není tedy osobou žijící řádným životem, jelikož je recidivujícím uživatelem omamných látek, který za nakládání s nimi byl již v minulosti trestán a přitěžuje mu tak obecná i speciální recidiva. V jeho prospěch pak podle závěrů nalézacího soudu svědčilo jím učiněné doznání a projevená lítost, v důsledku čehož krajský soud shledal vhodným uložit mu trest ve spodní polovině trestní sazby, jíž byl ohrožen. Se závěry nalézacího soudu se pak plně ztotožnil rovněž soud odvolací, kterak je patrno z bodů 88. a 89. odůvodnění jeho rozsudku, který v rámci úvah o přiměřenosti uloženého trestu opětovně zdůraznil především společenskou škodlivost jednání obviněného č. 3, kterého od spáchání daného činu neodradila ani jeho četná předchozí odsouzení, přičemž v rámci svého posledního odsouzení byl shledán vinným rovněž trestnou činností drogového charakteru. I s ohledem na učiněné doznání, projevenou lítost a formální bezúhonnost obviněného č. 3 tak v konečném důsledku shledal odvolací soud trest uložený nalézacím soudem za odpovídající. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu Nejvyšší soud rovněž shledal, že si byl Krajský soud v Brně při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v § 37 a násl. tr. zákoníku, přičemž dovolací soud se s jeho závěry a závěry odvolacího soudu v plné míře ztotožňuje a uložený trest nepovažuje v žádném případě za nepřiměřené přísný či ryze represivní.

68. Námitky nepřiměřenosti uloženého trestu tedy neodpovídají nejen obviněnými č. 2 a č. 3 souhlasně uplatněným, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, a to za stavu, kdy nalézací soud těmto obviněným prokazatelně uložil všem zákonným kritériím odpovídající druh trestu, resp. soustavu trestů, a jejich uložení řádným způsobem odůvodnil, přičemž z hlediska jejich výměry se v žádném případě nejedná o tresty exemplární, nepřiměřeně přísné a neslučitelné s principy proporcionality trestní represe. Nejvyšší soud tedy nemohl dané námitky obviněných č. 2 a č. 3 z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako relevantní a oprávněné.

69. Obvinění č. 2 a č. 3 současně ve svých dovoláních uplatnili shora uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnými č. 2 a č. 3 souběžně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, nemohl být naplněn ani těmito obviněnými výslovně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

VI. Závěr

70. V souvislosti s uplatněnou argumentací výše jmenovaných dovolatelů je třeba zdůraznit, že všichni obvinění prakticky veškeré své dovolací námitky uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné znovu připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněných). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

71. Oba soudy nižších stupňů se přitom s námitkami všech tří obviněných v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jimi vznesených odvolacích námitek, resp. nevyhovujícího odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku vrchního soudu, neboť odvolací soud se vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami jednotlivých obviněných. V této souvislosti lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, rozsudek velkého senátu ze dne 21. ledna 1999). V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.

72. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky správně právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny.

73. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakožto i jemu předcházejícího postupu, dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných P. V. a M. S. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, pročež tato dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněného E. M. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jím formálně správně uplatněných dovolacích důvodů, pročež bylo dovolání tohoto obviněného v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 29. 2. 2024

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu