20 Cdo 1804/2025

20 Cdo 1804/2025-335

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné HERO Computers s. r. o., se sídlem v Praze 10, Kolovraty, Na Ročkově 587/25, identifikační číslo osoby 25941747, zastoupené Mgr. Pavlem Kopou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, proti povinným 1) GDS Sylwia s. r. o., se sídlem v Moravské Třebové, Čs. Armády 93/16, identifikační číslo osoby 03159752, 2) M. R., zastoupenému Mgr. Vojtěchem Rossmanithem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, a 3) S. A. R., zastoupené Mgr. Vojtěchem Rossmanithem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, pro 13 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 EXE 7/2023, o dovolání povinných 2) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 12. 2024, č. j. 27 Co 243/2024-257, t a k t o :

Dovolání se odmítá.

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též jen “odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 22. 7. 2024, č. j. 6 EXE 7/2023-174, kterým Okresní soud ve Svitavách (dále též jen „ soud prvního stupně“) zamítl návrh povinných na zastavení exekuce vedené u téhož soudu a prováděné pověřeným soudním exekutorem Mgr. Zdeňkem Ráčkem, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, pod sp. zn. 179 EX 110/23 (výrok I) a povinným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách náklady řízení ve výši 1 864 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II).

2. Okresní soud shrnul, že k návrhu oprávněné Okresní soud ve Svitavách dne 9. 1. 2023 pověřil k vymožení její pohledávky na základě exekučního titulu, kterým je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 22. 10. 2020, č. j. NZ 656/2020, N 609/2020, sepsaný notářkou JUDr. Vladimírou Kostřicovou, soudního exekutora Mgr. Zdeňka Ráčka, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou. V notářském zápisu účastníci shodně prohlásili, že dne 22. 10. 2020 oprávněná s povinnou 1) jako vydlužitelem uzavřely smlouvu o zápůjčce částky 13 000 000 Kč tak, že částku 5 000 000 Kč přenechal zapůjčitel vydlužiteli před uzavřením smlouvy o zápůjčce a částku 8 000 000 Kč přenechal vydlužiteli v den uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. 22. 10. 2020 tak, že ji převedl vydlužiteli bezhotovostně na uvedený bankovní účet. Vydlužitel se ve smlouvě zavázal vrátit zapůjčiteli zápůjčku a fixní úrok ve výši 50 000 Kč nejpozději do 5 dnů od uzavření smlouvy. Pro případ prodlení byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z neuhrazené částky a smluvní pokuta ve výši 0,15 % denně z neuhrazené částky. Povinní M. R. a S. A. R. k dluhu společnosti GDS Sylwia s. r. o. přistoupili dne 22. 10. 2020 uzavřením dohody o přistoupení k dluhu a zavázali se splnit dluh včetně příslušenství za dlužníka. Všichni dlužníci dali souhlas k tomu, aby se notářský zápis stal exekučním titulem. Jelikož povinní dlužnou částku neuhradili, oprávněná podala návrh na nařízení exekuce.

3. Povinní se domáhají zastavení exekuce s tvrzením, že dohoda oprávněné a povinných obsažená v notářském zápisu nemá hmotněprávní povahu, protože povinné 1) byla zapůjčena pouze částka 8 000 000 Kč. Zbývající částku 5 000 000 Kč oprávněná povinným nepředala. Povinní v dalších podáních rozšířili důvody pro zastavení exekuce. Tvrdili, že k poskytnutí zápůjčky ve výši 8 000 000 Kč došlo až po sepsání notářského zápisu, ve kterém povinní uznali dosud fakticky neexistující závazek ze zápůjčky. Úrok z prodlení a smluvní pokuta byly sjednány nejasně a nebylo možné určit, z jaké částky (celkové či aktuálně dlužné) mají být počítány. Navíc smluvní úrok z prodlení byl dohodnut ve zjevně nepřiměřené výši 0,15 % denně z dlužné částky, která je v rozporu s dobrými mravy.

4. Okresní soud v průběhu nařízených jednání dne 24. 10. 2023, 21. 11. 2023, 21. 3. 2024 a 6. 6. 2024 provedl dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvou o zápůjčce ze dne 22. 10. 2020, dohodou o přistoupení k dluhu ze stejného data, obsahem notářského spisu a výpisem z pokladny oprávněné ze dne 21. 10. 2020 a 22. 10. 2020, a dále výslechy zaměstnankyň notářské kanceláře JUDr. Kostřicové a výslechy jednatele oprávněné J. H. a povinných 2) a 3). Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že se povinným nepodařilo prokázat, že jim oprávněná neposkytla částku 5 000 000 Kč, ujednání o smluvní pokutě a úroku z prodlení je určité a srozumitelné a výše úroků z prodlení a smluvní pokuty sjednané mezi účastníky, kteří jsou podnikateli, je rovněž v souladu se zákonem, dobrými mravy a judikaturou vyšších soudů.

5. Odvolací soud se připomněl, že v průběhu exekuce již nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, že exekučním soudům přísluší zabývat se jen zásadními vadami exekučního titulu a výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, zastavit tehdy, pokud by vedl ke zjevné nespravedlnosti. Tak tomu v projednávané exekuční věci není. Za správný považoval závěr okresního soudu, že oprávněná zapůjčila povinné 1) celkem 13 000 000 Kč, nikoli jen 8 000 000, jak namítali povinní 2) a 3). K odvolacím námitkám povinných, které se týkaly postupu soudu prvního stupně v průběhu dokazování, uvedl, že z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 21. 3. 2024 vyplývá, že zaměstnankyně notářky JUDr. Jana Krejčí ve věci k dotazům soudu vypovídala. Rovněž účastníci měli možnost slyšené svědkyni klást další otázky, čehož využili. Odvolací soud rovněž považuje za určitá ujednání o výši smluvní pokuty a úroku z prodlení, neboť ze smlouvy o zápůjčce je zřejmé, že smluvní pokuta a úrok z prodlení budou počítány z částky, kterou aktuálně dlužník po případných částečných úhradách dluží.

6. Usnesení odvolacího soudu napadli povinní 2) a 3) dovoláním, v němž namítají, že odvolací soud pochybil, když neprovedl veškeré účastníky navržené důkazy, resp. se nevypořádal s tím, proč tyto důkazy neprovedl. Povinný 2) odvolacímu soudu spolu s podáním ze dne 26. 11. 2024 zaslal též WhatsApp komunikaci mezi ním a jednatelem oprávněné J. H., nicméně odvolací soud tento důkaz zcela ignoroval (na jednání ani v napadeném rozhodnutí o tomto důkazu není hovořeno). K tomuto odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5649/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 209/2018, nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2011 sp. zn. I. ÚS 2610/11 a další. V tomto případě se dle povinných jedná o opomenutý důkaz a závěry napadeného rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelné.

7. Při rozhodování odvolacího soudu bylo též porušeno právo povinného 2) na projednání věci v jeho přítomnosti zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (k tomuto srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3822/2020 a nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15). Povinný 2) požádal telefonicky o odročení jednání odvolacího soudu, které bylo ve věci nařízeno na 11. 12. 2024. Úřednice soudu však tuto žádost zapsala jen jako omluvu z jednání, které proběhlo bez jeho účasti. Jednání bylo odročeno jen za účelem vyhlášení rozhodnutí. Povinný 2) ještě téhož dne poslal odvolacímu soudu i písemnou omluvu a žádost o odročení a následující den doložil lékařskou zprávu. Odvolací soud sice konstatuje, že i kdyby povinný 2) žádal o odročení, tak by mu vyhověno nebylo, nicméně dle názoru povinného 2) tímto nemůže být napravena chyba soudu a zásah do práv účastníka řízení. K tomuto poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 4546/12, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1414/2000.

8. Dovolatelé dále nesouhlasí s právním posouzením ve vztahu k náležitostem vykonatelného exekučního titulu, jenž musí splňovat všechny formální náležitosti a současně musí mít osoba oprávněného na plnění nárok podle hmotného práva. V projednávané věci absentují obě podmínky. Zpochybňují závěr odvolacího soudu o reálném předání části zápůjčky ve výši 5 000 000 Kč podle smlouvy o zápůjčce. Povinní notářským zápisem uznali svůj dosud fakticky neexistující závazek; finanční prostředky buď neobdrželi (částka 5 000 000 Kč) nebo až posléze (8 000 000 Kč). Uznání dluhu lze však platně učinit až poté, co dluh vznikl. Odkazují mj. na závěry z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1091/2022-II. Podle dovolatelů v době sepisu notářského zápisu pohledávka oprávněné neexistovala, a nemohla být ani sjednána její přímá vykonatelnost. I pokud by uvažovali o tom, že notářský zápis byl sepsán pro vykonatelnost budoucí pohledávky ze zápůjčky, tak by ani v tomto případě nemohlo nařízení exekuce obstát, jestliže nebyla prokázána existence splnění podmínky oprávněnou při podání návrhu na nařízení exekuce ve smyslu § 262 o. s. ř. a § 43 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, kdy její splnění musí být osvědčeno listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem.

9. Ujednání v notářském zápise jsou dle dovolatelů neurčitá a nesrozumitelná. V notářském zápisu osoby povinné prohlásily, že v případě prodlení s úhradou primárního závazku společně a nerozdílně zaplatí oprávněné úrok z prodlení ve výši 0,15 % denně z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně z dlužné částky. Dohoda účastníků o výkladu pojmu „dlužná částka“ neexistuje. Odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.

10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3474/2018, či usnesení ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018. Odvolací soud opomenul, že notářský zápis v části III. nepřevzal ujednání o výpočtu úroků z prodlení a smluvní pokuty smlouvy o zápůjčce doslovně, když se ve smlouvě o zápůjčce hovoří o procentní výši „denně z neuhrazené částky“, ale část III. notářského zápisu hovoří o „dlužné částce“. Tím pádem jej lze považovat i za vnitřně rozporný. Pojem „z dlužné částky“ umožňuje výklad i takový, že se tím myslí celý dluh k okamžiku zesplatnění a nehledí se na případné částečné úhrady.

10. Poslední námitkou je dle dovolatelů rozpor napadeného rozhodnutí s korektivem dobrých mravů. Povinné 1) měla být zapůjčena pouze částka 8 000 000 Kč a zbývající částka 5 000 000 Kč byl jakýsi „kvazi smluvní úrok“ (fakticky nebyl nikdy předán). Tento „kvazi smluvní úrok“ byl ujednán ve zjevně nepřiměřené výši. Spolu s ujednaným fixním úrokem ve výši 50 000 Kč si tak oprávněná vymínila zaplacení příslušenství ve výši 5 050 000 Kč, což tvoří 63 % jistiny, ve lhůtě 5 dnů ode dne uzavření smlouvy o zápůjčce a sepsání notářského zápisu. Oprávněná si byla vědoma špatné finanční situace povinné 1), a přesto si vymínila takto nemravné úroky, když bylo zjevné, že své povinnosti nedostojí. V rozporu s tím se odvolací soud ke korektivu dobrých mravů nevyjadřuje, pouze odkazuje na prvostupňové rozhodnutí. Soudy nesprávně vyhodnotily, že pokud se jedné o vztahy mezi podnikateli, musí se aplikovat přísnější pravidla. Tento závěr ale není souladný s názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 nebo ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019-II. Mělo dojít k zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020), když právní jednání rozporné s dobrými mravy je absolutně neplatné.

11. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

12. K dovolání povinných 2) a 3) se vyjádřila oprávněná. Namítá, že dovolatelé nevymezili přípustnost dovolání. Povinní ve svém podání v podstatě pouze oponují skutkovým závěrům odvolacího soudu. Tvrzení povinných ohledně toho, že se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, oprávněná považuje za nepravdivá, jelikož argumentují nepřiléhavými rozhodnutími neaplikovatelnými na tento skutkový případ nebo citovaná rozhodnutí dokládají k jejich smyšlenému příběhu. Co se týče namítaného opomenutého důkazu – WhatsApp komunikace mezi povinným 2) a jednatelem oprávněné, tuto by odvolací soud neměl vůbec brát v potaz, neboť pro výsledek tohoto řízení zcela postrádá jakoukoliv relevanci. Navíc tento důkaz mohl povinný uplatnit již v průběhu prvostupňového řízení (s odkazem na § 205a o. s. ř.). V případě podání odvolaní lze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy, které nastaly (vznikly) až po vyhlášení (vydání) meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně. Skutečnost, že komunikace probíhala i po vydání usnesení soudu I. stupně, by na věci nic nezměnila, jelikož komunikace započala dříve. Oprávněná nesouhlasí ani s námitkou, že bylo porušeno právo povinného 2) na projednání věci v jeho přítomnosti. Odmítá tvrzení dovolatelů, že nedošlo k předání finančních prostředků ve výši 5 000 000 Kč, nepravdivé je také tvrzení, že k předání částky 8 000 000 Kč došlo až po sepisu notářského zápisu. K povinným namítané neurčitosti a nesrozumitelnosti notářského zápisu ohledně slovního spojení „dlužná částka“ oprávněná uvádí, že tato formulace je skutečně běžnou jak v praxi právní, tak i obchodní, přičemž znamená částku, co dlužník aktuálně dluží po případných úhradách. Také nesouhlasí s námitkou údajného rozporu s dobrými mravy. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání povinných jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl a povinným uložil povinnost uhradit oprávněné náhradu nákladů dovolacího řízení.

13. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

14. Předně dovolatelé namítají, že notářský zápis, který je v dané věci exekučním titulem nemá podklad v hmotném právu.

15. V souzené věci je exekučním titulem notářský zápis ze dne 22. 10. 2020, č. j. NZ 656/2020, N 609/2020, sepsaný notářkou JUDr. Vladimírou Kostřicovou. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu [§ 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)] ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, je titulem pro exekuci, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech (nyní právních jednáních) a uvedené zejména v § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, tj. obsahuje-li dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba, vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění), doba plnění (určitým způsobem stanovená doba, do které se povinná osoba zavazuje poskytnout předmět plnění oprávněné osobě), a jestliže povinná osoba svolila k vykonatelnosti notářského zápisu (z mnoha rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5319/2017, nebo ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3007/2022).

16. Judikatura dovolacího soudu je rovněž sjednocena v závěru, že dohoda oprávněné a povinné osoby obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti nemá hmotněprávní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004). Představuje jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný, avšak tato dohoda nemá sama o sobě za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků právního vztahu. Platební povinnosti, k jejichž splnění se povinný zavázal v dohodě obsažené v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, lze poměřovat jen tím, jaké povinnosti pro něho vyplývají z uzavřeného hmotněprávního úkonu, který byl pro sepsání zápisu podkladem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013). Notář sepíše notářský zápis na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn či povinen zkoumat její podklad v hmotném právu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009).

17. Nařídí-li tedy soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, resp. exekuci, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedeného současně vyplývá, že závěry odvolacího soudu o zákazu přezkumu exekučního titulu nejsou v souzené věci namístě, neboť notářský zápis není rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2674/2019).

18. Zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení zásadně nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost; pro dovolací soud je závazný. Pouze ve výjimečných případech extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli, je i skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, a ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).

19. Od uvedené judikatury se odvolací soud neodchýlil, dospěl-li shodně se soudem prvního stupně předně k závěru, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 10. 2020 (č. l. 66 spisu okresního soudu) v dané věci došlo k reálnému předání zápůjčky ve výši 5 000 000 Kč, přičemž vycházel z písemného znění smlouvy i notářského zápisu.

20. Pokud jde o částku 8 000 000 Kč a tvrzení dovolatelů, že tato částka byla v rámci zápůjčky doručena až po sepisu notářského zápisu, odvolací soud s ohledem na povahu smlouvy o zápůjčce jako smlouvy reálné (§ 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „o. z.“) rovněž dospěl k závěru, že k předání peněz došlo ještě v době sepisování notářského zápisu a náležitě tento svůj závěr odůvodnil. Dovolací soud tak neshledává žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.

21. Namítá-li povinný 2), že odvolací soud opomenul provést důkaz konverzací po WhatsAppu (č. l. 196 a násl. spisu okresního soudu), je zřejmé, že odvolací soud skutečně uvedený důkaz neprovedl. Podle povinného 2) měla uvedená korespondence sloužit k prokázání jeho tvrzení (č. l. 195 spisu), tedy k tomu, že částku 5 000 000 Kč vůbec nepřevzal, popř. že částka 8 000 000 Kč byla zaplacena až po sepisu notářského zápisu [výslovně ale povinný 2) o provedení tohoto důkazu nepožádal, a to ani poté, co bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí]. Odvolací soud již dříve předloženými listinnými důkazy považoval za prokázané, že povinný 2) od oprávněné převzal celkem 13 000 000 Kč (viz bod 16 odůvodnění odvolacího soudu).

22. Namítají-li povinní s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1091/2022-II, že došlo k uznání dosud neexistujícího dluhu, pak opomíjejí, že citované usnesení se vztahuje k notářskému zápisu sepsaného podle § 71a odst. 2 notářského řádu; v případě sepisu notářského zápisu podle § 71b notářského řádu je případné uznání dluhu bez významu.

23. Dále dovolatelé zpochybňují určitost a srozumitelnost v notářském zápisu uvedeného pojmu „dlužná částka“ (odst. III notářského zápisu), přičemž odkazují např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3474/2018, kde šlo o smluvní pokutu, která měla být počítána „z dlužné částky (jistiny)“, avšak dohoda účastníků obsažená v notářském zápisu tuto formulaci neupřesňovala. V nyní souzené věci je z obsahu notářského zápisu zřejmé, co je dlužnou částkou míněno, když v odst. I notářského zápisu je uvedeno, že se jedná o úrok z prodlení a smluvní pokutu z výše neuhrazené částky; je tedy nepochybné, že smluvní pokuta a úrok z prodlení mají být počítány z aktuálně dlužné částky po případných částečných úhradách, jak také dovodil odvolací soud.

24. Dovolatelé také namítají, že je výše úroků z prodlení a smluvní pokuta v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 (vydaném ve věci, v níž byla mezi podnikateli sjednána sazba úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky), přijal a odůvodnil závěr, dle kterého i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Tento korektiv tedy zjevně lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje (srov. obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019).

25. Nejvyšší soud dále dovodil, že v případě výše úroků z prodlení sjednané podle § 1970 o. z. je třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nestačí tedy vyjít pouze ze závěrů jiného rozhodnutí soudu či ze srovnání smluvené sazby úroku z prodlení se sazbou stanovenou nařízením vlády, neboť obecně (bez přihlédnutí k okolnostem projednávané věci) nelze stanovit paušální „hraniční sazbu nemravnosti“ úroků z prodlení. Nejvyšší soud přitom zdůraznil, že důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, je třeba hodnotit ve vztahu k plnění jeho funkcí v konkrétní věci. Následně uzavřel, že nelze předem obecně určit veškeré okolnosti, k nimž by měl soud při posouzení souladu konkrétního ujednání o úrocích z prodlení s dobrými mravy přihlížet, vymezil však určitý okruh okolností, které by soud zpravidla neměl opomenout při posouzení, zda se konkrétní ujednání o výši úroku z prodlení příčí dobrým mravům. Uvedl, že je třeba se zabývat například rizikovostí obchodu vzhledem k předchozímu chování dlužníka či k jeho tehdy aktuální situaci, rozsahem očekávatelných škod na straně věřitele, významem případného nesplaceného dluhu pro věřitele, dalším obsahem posuzované smlouvy, skutečností, zda na prodlení dlužníka byly vedle úroku z prodlení navázány i další smluvní sankce plnící obdobné funkce (například smluvní pokuta), obchodními zvyklostmi stran a dalšími relevantními okolnostmi (v podrobnostech srov. odkazovaný rozsudek).

26. Sama skutečnost, že úrok z prodlení byl mezi stranami sjednán ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (či v jakékoliv jiné výši), nezpůsobuje neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy, je však potřeba přihlédnout k tomu, zda smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci směřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-motivační a reparační (kompenzační), nikoliv šikanózní (k tomuto srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 765/2020).

27. Z obsahu dovolání je zřejmé (bod VI), že povinní 2) a 3) nepřiměřenost úroků z prodlení nespojují s dohodnutou výší úroků 0,15 % z dlužné částky (popř. výší smluvní pokuty) ve smyslu dosud neuhrazené částky, tak jak to hodnotily soudy nižších stupňů, ale namítají, že povinný 1) nikdy nepřevzal 5 000 000 Kč, že tato částka představuje „kvazi smluvní úrok“ a že byl ujednán ve zjevně nepřiměřené výši a v rozporu s dobrými mravy. Vycházejí tedy z rozdílného skutkového stavu, než ke kterému dospěl odvolací soud. Jak již ale bylo vysvětleno, dovolací soud je zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Vlastní skutkový závěr povinní předkládají i v případě námitky, že oprávněná zneužila smluvní volnosti v neprospěch dlužníka, na nichž pak budují jiný právní závěr. Tímto způsobem vymezený dovolací důvod přípustnost dovolání založit nemůže. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

28. Co se týče námitek povinného 2), že věc byla projednána v jeho nepřítomnosti a bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces, k tomuto se již náležitě vyjádřil odvolací soud, když vysvětlil, že povinní byli na jednání konané 11. 12. 2024 řádně předvoláni, přičemž povinný 2) se v den jednání odvolacího soudu ze zdravotních důvodů telefonicky omluvil, nicméně o odročení jednání nežádal. O odročení požádal až po jednání spolu s předložením lékařské zprávy ze dne 12. 12. a 13. 12. 2024. Odvolací soud však nepovažoval žádost za včasnou ani důvodnou, jelikož z lékařské zprávy nevyplývaly po CT vyšetření žádné zdravotní potíže povinného.

29. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

30. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 1. 2026

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu