22 Cdo 2581/2025-697
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. J., zastoupené JUDr. Zuzanou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Tomáškova 652/1, proti žalovanému P. P., zastoupenému Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 216/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 4. 2025, č. j. 27 Co 70/2025-643, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 070 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zuzany Vaňkové.
1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. 10 C 216/2021–567, určil, že žalobkyně je spoluvlastnicí v rozsahu jedné ideální poloviny nemovité věci, a to stavby č. p. XY, postavené na pozemku p. č. st. XY v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 27 Co 70/2025-643, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Odvolací soud vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Účastníci ještě jako manželé vystavěli na pozemku ve vlastnictví žalovaného v době mezi rokem 2010, kdy jim bylo vydáno stavební povolení, a listopadem 2012, kdy proběhla kolaudace, rodinný dům, o jehož vlastnictví je spor. Na výstavbě se žalobkyně aktivně podílela (vařila, připravovala občerstvení, vypomáhala s pracemi, které fyzicky zvládla), v době před začátkem výstavby řešila společně s žalovaným nákup stavebního materiálu, komunikovala se stavebními firmami, spolu s žalovaným zjišťovala informace ohledně vydání stavebního povolení. V srpnu 2011 uzavřeli jako společní dlužníci smlouvu o hypotečním úvěru, splátky hypotéky byly hrazeny z účtu vedeného na její jméno. Žalobkyně hradila i další výdaje související s výstavbou rodinného domu a „vstoupila do výstavby domu s žalovaným s tím, že naspořila finanční částku rovnou hodnotě pozemků, které vlastnil žalovaný“. Žalovaný neprokázal, že by šlo o půjčku, jak tvrdil. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že ze zjištěných okolností lze dovodit, že oba účastníci vystupovali jako společní stavebníci rodinného domu v XY, vůle žalobkyně i žalovaného byla stavět společně. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikla již před započetím stavby rodinného domu konkludentní dohoda o spoluvlastnictví, žalobkyně od počátku stavbu rodinného domu budovala společně s žalovaným s úmyslem v ní společně žít, založit v ní rodinu a společně ji vlastnit. V katastru nemovitostí však byl jako vlastník domu uveden žalovaný, na jehož jméno bylo vydáno kolaudační rozhodnutí; to vysvětloval žalobkyni tak, že je to jednodušší, a sliboval, že na ni polovinu domu převede, což stále odkládal. Podle soudů se měl zamýšlený převod týkat jen zajištění souladu zápisu v katastru se skutečným stavem. Žalobkyně tak nabyla spoluvlastnický podíl na základě společné výstavby prováděné v souladu s konkludentní dohodou uzavřenou s žalovaným.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Napadený rozsudek podle dovolatele závisí na vyřešení následujících otázek procesního a hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: 1) Zda je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ke stavbě, která je dle katastru nemovitostí součástí pozemku, aniž by bylo současně rozhodnuto o tom, že stavba součástí pozemku není. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 537/2010, podle kterého na určení vlastnického práva k součásti věci není naléhavý právní zájem, a poukazuje na to, že podle stavu katastru nemovitostí je stavba domu součástí pozemku. Domnívá se, že bez současného rozhodnutí o tom, že stavba součástí pozemku není, není možné se domáhat určení vlastnického práva k takové stavbě. 2) Zda skutečnosti, které nastaly až po vzniku věci v právním slova smyslu, mohou být relevantní z hlediska originárního nabytí vlastnického práva. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5071/2009 a má za to, že existenci dohody o spoluvlastnictví, resp. existenci vlastnické vůle žalobkyně, je třeba zkoumat k rozhodnému období, kterým je období předcházející tomu, kdy se stavba stala věcí v právním slova smyslu. Stavba jako věc přitom vzniká v okamžiku, kdy je nadzemní stavba vybudována minimálně do takového stadia, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2534/2000). Má za to, že poté, co došlo k vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu, může být vlastnické právo ke stavbě nabyto již jen derivativně (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2447/2016). Odvolacímu soudu a soudu prvního stupně vytýká, že tento okamžik nezjistily a odůvodnění se vztahuje i ke skutečnostem, které patrně nastaly později. 3) Zda může být námitka vydržení vlastnického práva uplatněna až po koncentraci řízení. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 279/2006, kde se uvádí, že „nelze uplatnit námitku vydržení založenou na nových skutkových skutečnostech, které nebyly předloženy už v řízení před soudem prvního stupně,“ a dovozuje, že nejde-li o nové skutečnosti a důkazy, (jak tomu bylo i v této věci) námitku vydržení uplatnit lze.
5. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Žalovaná ve vyjádření k dovolání reaguje na dovolací námitky a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.
7. Dovolání není přípustné.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K naléhavému právnímu zájmu
10. Dovolací soud již v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) vyslovil, že není-li stavba součástí pozemku, lze se vlastnických nároků ke stavbě domáhat určením vlastnického práva k takové stavbě jako samostatné věci podle § 80 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5002/2017, dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). Nebyla-li vlastníkem stavby i pozemku, na kterém je stavba umístěna, k 1. 1.
2014 totožná osoba, nebyly splněny podmínky pro sjednocení vlastnického práva k pozemku a stavbě na něm podle § 3054 o. z. a stavba se součástí pozemku nestala (§ 3055 odst. 1 o. z.). Je přitom nerozhodné, zda stavba byla zapsána jako součást pozemku do katastru nemovitostí, neboť v případě rozporu katastrálního zápisu se skutečným právním stavem má přednost skutečný stav (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3847/2020). V řešené věci soudy zjistily, že vlastníky stavby jsou osoby zčásti odlišné od vlastníka pozemku, a stavba zhotovená před 1.
1. 2014 se proto součástí pozemku žalovaného nestala. Žalobkyně se tak domáhala určení práva k samostatné věci. V rozsudku ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 537/2010, se naproti tomu Nejvyšší soud zabýval žalobou na určení práva k součásti věci (části systému chodeb pod konkrétním pozemkem), a nejde proto o rozhodnutí přiléhavé řešené věci. K otázce, zda mohou být pro posouzení nabytí vlastnictví zhotovením věci rozhodné skutečnosti nastalé až po vzniku věci v právním smyslu
11. V rozsudku ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, Nejvyšší soud uvedl, že při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu zřejmé, že účastníci dohody chtěli spoluvlastnický vztah založit. Pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, jsou stavebníky všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky.
Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Pro nabytí vlastnictví ke stavbě není rozhodující vlastnictví pozemku, na kterém je umístěna. Tak tomu bude zejména pokud více osob bez dohody o vlastnictví ke stavbě zřídí stavbu za účelem jejího společného užívání a podílí se na jejím vzniku vlastní prací i dodáním materiálu, nevyplývá-li z okolností věci ohledně vlastnických vztahů ke stavbě něco jiného. Samotná skutečnost, že se stavebníci dohodli pouze o společném užívání, aniž by cokoliv sjednali o vlastnictví ke stavbě, ještě nevylučuje vznik jejich spoluvlastnictví.
Při posuzování takovýchto mezních případů je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem věci.
12. To, že účastníci spolu zřizují stavbu, kterou hodlají společně užívat, je zpravidla důkazem o existenci konkludentní (mlčky, nevýslovně uzavřené) dohody o spoluvlastnictví stavby, nevyplývá-li z okolností věci něco jiného. Závěr o existenci takové dohody lze podle konkrétních okolností případu učinit i s ohledem na chování účastníků po dokončení stavby (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3610/2014, nebo ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3201/2017).
13. V této věci soudy vyšly ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikla již před započetím stavby rodinného domu konkludentní dohoda o spoluvlastnictví (bod 60 rozsudku soudu prvního stupně, bod 39 rozsudku odvolacího soudu). Šlo o stavbu zhotovenou za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák“), stavba se tedy v okamžiku zhotovení nestala součástí pozemku (§ 120 odst. 2 obč. zák.). Chování účastníků během výstavby a i po ní pak soudy v souladu s judikaturou dovolacího soudu považovaly za důkaz o uzavření dohody.
Nejde tedy o to, že by považovaly to, co se stalo od doby, kdy se stavba stala předmětem vlastnictví, za skutečnosti samy o sobě relevantní pro nabytí vlastnického práva, avšak tyto skutečnosti – chování účastníků – svědčily pro závěr o uzavření dohody o výstavbě domu do spoluvlastnictví ještě před okamžikem, než se stavba domu stala věcí v právním slova smyslu. Odvolací soud v bodě 38 rozsudku výslovně odkázal na úvahu soudu prvního stupně, že poté, co se stavba stane věcí v právním smyslu, nelze dohodu o založení podílového spoluvlastnictví ke stavbě uzavřít, a se skutkovými zjištěními i právním posouzením věci ze strany soudu prvního stupně se plně ztotožnil.
Pokud k dohodě mělo dojít ještě před započetím samotné stavby, je nerozhodné, kdy se stavba stala věcí v právním smyslu, neboť k tomu mohlo dojít až po započetí s výstavbou. Odvolací soud se tedy od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou dovolatel odkazuje, neodchýlil.
14. Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu rovněž neshledal, že by skutková zjištění byla v extrémním rozporu s v řízení provedenými důkazy, jak dovolatel namítá. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; skutková zjištění nevykazují ani extrémní rozpor s obsahem spisu a zjevně nebyla učiněna v důsledku procesních excesů při dokazování či v důsledku jiného svévolného jednání odvolacího soudu. Hodnotící úvahy odvolacího soudu v nyní posuzované věci nejsou nelogické a nenesou znaky libovůle.
K možnosti namítat vydržení po koncentraci řízení
15. Přípustnost dovolání nezakládá ani právní otázka, zda lze námitku vydržení uplatnit po koncentraci řízení.
16. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srovnej § 242 odst. 3 větu první o.
s. ř. a např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3812/2015, ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2529/2021, nebo ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 29 Cdo 2806/2022, které obstálo i v ústavním přezkumu, neboť Ústavní soud usnesením z 30. 6. 2025, sp. zn. I. ÚS 3007/24, ústavní stížnost proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou).
17. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
18. Odvolací soud nepovažoval obranu žalovaného spočívající v námitce vydržení sporného domu (resp. spoluvlastnického podílu) za důvodnou, a to nejen proto, že „tvrzení týkající se vydržení byla uplatněna žalovaným až po koncentraci řízení a ukončeném dokazování“, ale i z toho důvodu, že je vyloučena dobrá víra žalovaného ve vlastnictví držené věci, neboť žalobkyně vlastnictví žalovaného dlouhodobě zpochybňuje.
19. Dovolatel sice v dovolání uvádí, že se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jeho dobrá víra je již ze samé podstaty věci vyloučena, neformuluje však v tomto směru žádnou právní otázku spojenou s uvedením předpokladu přípustnosti dovolání. Přípustným způsobem tak dovoláním napadá jen jeden z důvodů, pro který odvolací soud považoval obranu námitkou vydržení za nedůvodnou.
20. Dovolací soud nad rámec dovolacího přezkumu dodává, že při skutkovém zjištění, že účastníci ještě před zahájením stavby uzavřeli smlouvu o výstavbě do spoluvlastnictví, nemohl být žalovaný v dobré víře, že nabývá vlastnické právo sám.
21. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
22. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 20. 11. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu