USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně J. Š., zastoupené Mgr. Květou Pechouškovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, proti žalované J. P., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 277/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2023, č. j. 19 Co 1062/2023-239, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2023, č. j. 19 Co 1062/2023-239, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 5 324 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Květy Pechouškové, advokátky se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21.
1. Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2023, č. j. 23 C 277/2021-216, zrušil spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY stojící v části obce XY, a pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY (výrok I). Do vlastnictví žalobkyně přikázal pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY (výrok II). Do vlastnictví žalované přikázal pozemky parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY (výrok III). Pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (dále též „předmětný pozemek“) rozdělil na dva pozemky, a to na nový pozemek parc. č. XY o výměře 638 m2 a pozemek parc. č. XY o výměře 638 m2. Rozdělení pozemku bylo provedeno podle geometrického plánu č. 560-1/2023. Nově vzniklý pozemek parc. č. XY přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a nově vzniklý pozemek parc. č. XY přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok IV). Žalobkyni uložil zaplatit žalované na vypořádání spoluvlastnického podílu 1 076 414,50 Kč (výrok V). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky VI–VIII).
3. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 19 Co 1062/2023-239, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně předmětného pozemku a
výrocích IV, V, VII a VIII potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Uvedla, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 1) Skutková zjištění odvolacího soudu nemají ohledně závěru, že rozdělením předmětného pozemku nedojde k jeho znehodnocení, oporu v provedeném dokazování. Zejména se soudy nevypořádaly s tím, zda nedojde rozdělením k jeho znehodnocení. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Rv I 2144/25, 22 Cdo 384/2001 a 22 Cdo 1286/2019. 2) Odůvodnění rozsudků obou soudů nepředstavují ohledně skutkového závěru, že rozdělením předmětného pozemku nedojde k jeho znehodnocení, spolehlivý pramen poznání úvah soudů stran zjišťování skutkového stavu věci i na něj navazujícího právního posouzení, pročež se jedná o rozsudek nepřezkoumatelný. Odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu (např. sp. zn. III. ÚS 176/96) i Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 24 Cdo 732/2023). 3) Za situace, v níž obecné soudy neučinily řádně zdůvodněné závěry ohledně toho, zda rozdělením předmětného pozemku nedojde k jeho znehodnocení, pak takový stav znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru o tom, že má dojít k jeho vypořádání reálným rozdělením. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 732/2023 a 30 Cdo 3025/2009. Dále žalovaná navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí a následné zrušení napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
5. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že tři námitky vznesené dovolatelkou jsou pouze polemikou s hodnocením důkazů. Náhled žalované na snížení hodnoty předmětného pozemku v důsledku jeho rozdělení považovala za irelevantní. Navrhla zamítnutí dovolání. Návrh na odklad právní moci spatřovala neopodstatněným.
6. Dovolání není přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 9. Nejvyšší soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz)]. Pokud tedy dovolatelka neuplatnila shora uvedené námitky v odvolacím řízení, a odvolací soud se jimi proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat jen z tohoto důvodu na nesprávném právním posouzení věci, jestliže s těmito námitkami přichází žalovaná až v dovolání [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3766/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1022/2018 – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4219/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. 10. V řešené věci žalovaná svými třemi dovolacími námitkami směřuje k tomu, že se soudy nedostatečně vypořádaly se závěrem, že rozdělením předmětného pozemku nedojde k podstatnému snížení jeho ceny, a nedostatečně jej podložily. Tyto námitky nemohou založit přípustnost dovolání, neboť je žalovaná uplatňuje až v dovolacím řízení, ačkoliv tak mohla učinit dříve v rámci řízení o věci. O reálném rozdělení předmětného pozemku rozhodl již soud prvního stupně, proto žalované nic nebránilo uplatnit výhrady k tvrzenému snížení jeho hodnoty v odvolání. Odvolací soud jednoznačně konstatoval závěr soudu prvního stupně, že pozemek parc. č. XY je reálně dělitelný bez jeho znehodnocení, přičemž žádná z účastnic v řízení před soudem prvního stupně netvrdila existenci žádné překážky pro faktické rozdělení pozemku. Jestliže v dovolání obsažené námitky proti rozdělení pozemku žalovaná neuplatnila ani v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a odvolací soud se tak přezkumem věci po této stránce ani nezabýval, nemohou takové námitky nově předložené až dovolacímu soudu úspěšně založit dovolací důvod v podobě nesprávného právního posouzení věci. 11. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle§ 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl. 12. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). 13. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 23. 4. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu