USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka,
Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci
žalobkyně Contipro a.s., se sídlem v Dolní Dobrouči, č.p. 401, identifikační
číslo osoby 60917431, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou
se sídlem Praze 1, V Jámě 699/1, proti žalovaným 1) Biopol GN s.r.o., se sídlem
v Praze 8, Thámova 402/4, Karlín, identifikační číslo osoby 26214768, 2) Patron
ca, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, Karlín, identifikační číslo
osoby 27113078, oběma zastoupeným Mgr. Petrem Sedlatým, advokátem se sídlem v
Praze 3, Vinohradská 2828/151, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 3/2019, o dovolání žalobkyně a
žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, č. j. 3
Cmo 187/2020-459, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. 21 Cm
3/2019-332, uložil žalovaným povinnost zdržet se tvrzení, že zákazníci se na ně
obracejí se stížnostmi na doplněk krmiva Geloren (výrok I), uložil žalovaným
povinnost zdržet se šíření tvrzení, že zákazníci se na ně obracejí se
stížnostmi na želatinový doplněk krmiva pro koně (výrok II), uložil žalované 1)
povinnost zdržet se a) označování doplňku stravy Barny´s Triple Blend Extra
Silný nápisem „Product of Canada“, b) šíření tvrzení, že je divizí Pharma
United, Inc., Kanada, c) užívání plastického reliéfního nápisu „Premium
Quality“ ve spojení s kanadským javorovým listem v souvislosti s výrobkem
Barny´s Triple Blend Extra Silný (výrok III), uložil žalované 2) povinnost
zdržet se a) označování veterinárního přípravku Alavis Triple Blend Extra Silný
nápisem „Product of Canada“, b) šíření tvrzení, že je divizí LightHouse
International, Inc., Kanada (výrok IV), uložil žalované 1) povinnost uveřejnit
po dobu 1 měsíce od právní moci rozsudku na webových stránkách www.barnys.cz
omluvu ve znění specifikovaném ve výroku za uveřejnění upozornění, že se na
žalovanou obracejí zákazníci se stížnostmi a dotazy na želatinový doplněk
krmiva pro koně Geloren (výrok V ve spojení s výrokem XV), zamítl žalobu o
uložení povinnosti žalované 1) uveřejnit omluvu za uveřejnění doporučení lidem
neužívat doplňky krmiva pro zvířata (výrok VI), zamítl žalobu o uložení
povinnosti žalované 2) uveřejnit omluvu za uveřejnění inzerce obsahující
doporučení nenechat se ošidit želatinovými doplňky krmiva plnými éček (výrok
VII), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované 1) uveřejnit omluvu za
označování výrobku Barny´s Triple Blend Extra Silný označením „Product of
Canada“ a „Premium Quality“ s kanadským javorovým listem (výrok VIII), zamítl
žalobu o uložení povinnosti žalované 2) uveřejnit omluvu za označování výrobku
Barny´s Triple Blend Extra Silný označením „Product of Canada“ (výrok IX),
zastavil řízení o specifikovaných nárocích (výroky X až XIII) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výrok XIV). K odvolání všech účastnic odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným
rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až IX, XIV a XV potvrdil a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která
považoval za dostatečná a jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých
žalované na webových stránkách uveřejnily v roce 2018 texty (včetně reklamního
sdělení) obsahující shora uvedené výroky, přičemž k jejich odstranění
nepřistoupily dobrovolně, nýbrž pod vlivem probíhajícího soudního řízení. Výrobky žalovaných, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly původně vyráběny
kanadskou obchodní společností v Kanadě, minimálně od roku 2016 však jsou
vyráběny žalovanými ve Slovinsku a nejsou při jejich výrobě použity suroviny
pocházející z Kanady.
Existence původní specifické kanadské receptury nebyla v
řízení zjištěna, když sporné výrobky obsahují běžné potravinářské složky v
obvyklých dávkách a oproti jiným podobným výrobkům uváděným na český trh není
jejich složení nijak výjimečné či unikátní. Žalované jsou propojeny osobou
shodného akcionáře s kanadskými obchodními společnostmi. Nebylo však prokázáno,
že by tyto společnosti vykonávaly jakoukoli činnost (krom vlastnictví
ochranných znmek s poskytnutí licence k nim), která by měla s výrobky
žalovaných reálně cokoli společného a z nichž by mohla vyplývat mimořádná (tj. větší než obvyklá) kvalita jejich výrobků. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně, že uveřejnění výroků týkajících se „stížností“ zákazníků na želatinový
doplněk krmiva, resp. výrobek Geloren (specifikovaných ve výrocích I a II
rozsudku soudu prvního stupně) představuje jednání žalovaných v nekalé soutěži
podle § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen
„o. z.), v podobě zlehčování podle § 2984 o. z., když formulací textu a
kontextem, do něhož bylo upozornění zasazeno, žalované podsouvaly spotřebiteli,
že doplňky krmiva, nadto konkrétními doplňky krmiva, je šizen, ačkoli
postačovalo pouhé upozornění, že výrobek Geloren nevyrábějí apod. Rozhodně
neměly žádný důvod tvrdit, že se na ně zákazníci obracejí „se stížnostmi“ na
výrobek Geloren, i kdyby to byla pravda. Tím totiž zákazníkům podsouvaly, že
existují důvody, pro které si lze na konkurenční výrobek stěžovat. Šířit takové
sdělení soutěžiteli obecně vzato nepřísluší. Žalované nebyly k takovému jednání
donuceny ani v důsledku šíření propagačních letáků ze strany žalobkyně
srovnávajících množství účinných látek výrobků účastnic (o čemž bylo mezi
účastnicemi vedeno řízení u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 54 Cm
4/2019) ve smyslu oprávněné obrany soutěžitele podle § 2984 odst. 2 o. z. Průměrný spotřebitel si tak mohl pod sdělením žalovaných představit i žalobkyni
a její výrobky, čímž žalovaní evokovali situaci, že zákazníci jsou nespokojeni
s výrobky žalobkyně, což mohlo žalobkyni přivodit újmu. Tímto jednáním žalovaných vznikla dle odvolacího soudu žalobkyni
nemajetková újma spočívající v poškození pověsti jejích výrobků. Vzhledem k
míře šíření předmětných sdělení a rozsahu vzniklé újmy má žalobkyně právo na
její odčinění poskytnutím přiměřeného zadostiučinění podle § 2894 odst. 2 a §
2988 o. z. ve formě omluvy (specifikované ve výroku V rozsudku soudu prvního
stupně) požadované po žalované 1). Nemajetková újma a právo na její odčinění (omluvou specifikovanou ve
výroku VI rozsudku soudu prvního stupně) však žalobkyni podle odvolacího soudu
nevznikly samotným uveřejněním doporučení žalované 1), aby lidé neužívali
doplňky krmiva pro zvířata, protože mohou být pro lidi závadné a zdraví
nebezpečné. Tvrzení o škodlivosti výrobků pro lidi nemůže vést průměrného
spotřebitele k rozhodnutí, že přestane kupovat výrobky určené pro zvířata. Žádná nemajetková újma žalobkyně tak v této souvislosti nebyla zjištěna.
Obdobně nebyla nemajetková újma žalobkyně (odčinitelná omluvou specifikovanou
ve výroku VII rozsudku soudu prvního stupně) spočívající v poškození pověsti
jejích výrobků a s tím souvisejícím úbytkem zákazníků zjištěna ani v důsledku
uveřejnění inzerce žalované 2), obsahující upozornění, aby se zákazníci
nenechali ošidit želatinovými doplňky krmiva plnými éček, když prodej výrobků
žalobkyně prostřednictvím předmětných webových stránek se nesnížil, naopak se
zvýšil. Ve vztahu k vytýkanému používání kanadských symbolů u výrobků
žalovaných a tvrzení žalovaných jako o divizích kanadských společností
(specifikovaných ve výrocích III a IV rozsudku soudu prvního stupně) dospěl
odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že uvádění takovýchto
informací v souvislosti s výrobky žalovaných představuje nekalosoutěžní klamavé
označování výrobků podle § 2978 odst. 1 o. z., neboť tyto informace jsou
způsobilé vyvolat ve spotřebitelích mylnou domněnku o původu zboží nebo o
zvláštním charakteristickém znaku nebo zvláštní jakosti. V myslích spotřebitelů
informace o spojení výrobků s Kanadou vyvolává představu o čistě přírodních,
přesto kvalitních produktech, které jsou jim nabízeny. Takové spojení
žalovaných ani jejich výrobků však v řízení zjištěno nebylo. Pro možnost
použití takovéhoto tvrzení o původu nejsou rozhodující majetkoprávní nebo
korporátní vztahy, ale vztahy z pohledu spotřebitele skutečné, tedy zakládající
reálný podíl „kanadského partnera“ na vzniku, výrobě a distribuci výrobků takto
označených. Je totiž nutné preferovat situaci, kdy jasné označení „původu
zboží“ poskytne spotřebitelům více informací a větší kontrolu nad jejich
volbou, a tak jim poskytne ochranu před nevědomým nákupem výrobků, jejichž
kvalita může být i jiná, než kterou si spotřebitel spojuje s evokující „zemí
původu“. Označení používaná žalovanými jsou v tomto smyslu nepravdivá, neboť
mohla u spotřebitelů evokovat vyšší jakost, a tím přispět k nižším prodejům
výrobků žalobkyně a způsobit jí tak újmu. Požadovaná omluva (specifikovaná ve výrocích VIII a IX rozsudku soudu
prvního stupně) za tvrzený vznik nemajetkové újmy používáním těchto označení
žalovanými však žalobkyni nemohla být podle odvolacího soudu přiznána, neboť
žalobkyně tuto újmu dostatečně nespecifikovala a veškerá její tvrzení zůstala
pouze v rovině obecných tvrzení, bez vztahu ke konkrétní závadné situaci, která
byla v řízení prokázána. Rozsudek odvolacího soudu napadla v rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil
výroky VI, VII, VIII a IX rozsudku soudu prvního stupně, žalobkyně dovoláním,
které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení jí formulovaných otázek
hmotného a procesního práva, o nichž má za to, že nebyly dosud v rozhodování
dovolacího soudu vyřešeny nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatňuje dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně
navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a
prvního stupně k dalšímu řízení. Žalované se k dovolání žalobkyně vyjádřily v tom smyslu, že je považují za
nepřípustné a navrhují je odmítnout. Rozsudek odvolacího soudu napadly v rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil
výroky I, II, III, IV, V a XV rozsudku soudu prvního stupně dovoláním rovněž
žalované, které je považují za přípustné podle § 237 o. s. ř., pro řešení jimi
formulovaných otázek hmotného a procesního práva, jež nebyly dle jejich názoru
v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, případně „jsou řešeny rozdílně“,
a pro existenci vady řízení. Uplatňují dovolací důvod nesprávného právního
posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalované navrhují, aby dovolací
soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a v odpovídajícím rozsahu
rovněž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání žalovaných vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za
nepřípustné, popřípadě za nedůvodné, a navrhuje je odmítnout, popřípadě
zamítnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla
podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem (§ 240
odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda jsou dovolání přípustná. Dle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolání žalobkyně není přípustné. Přípustnost dovolání žalobkyně nezakládá její otázka hmotného práva, zda je v
rozporu s dobrými mravy soutěže a může žalobkyni přivodit újmu jednání, jímž
jeden soutěžitel varuje spotřebitele, aby nekonzumovali výrobky určené pro
zvířata. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého
založil-li odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně
na dvou či více na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z
nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí
důvody ostatní.
Jinak řečeno, pokud obstojí jeden z důvodů, na nichž odvolací
soud své rozhodnutí založil a pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně
nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti
dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného
předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit,
což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod
číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4722/2017). Odvolací soud přitom ve shodě se soudem prvního stupně odůvodnil svůj závěr o
neopodstatněnosti nároku žalobkyně na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění
formou omluvy požadované v souvislosti s tímto varováním žalované 1) nikoli
(pouze) tím, že by jednání žalované nebylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu v
hospodářské soutěži, nýbrž (především) zjištěním, že v důsledku jednání
žalované žádná konkrétní tvrzená nemajetková újma žalobkyni nevznikla. Tento
důvod nevyhovění nároku žalobkyně přitom nebyl (nemohl být, jak rovněž
zdůvodněno níže) dovoláním žalobkyně úspěšně zpochybněn. Dovolání žalobkyně nečiní přípustným ani její otázka, zda postačují skutková
zjištění odvolacího soudu v souvislosti s uveřejněním inzerce žalované 2),
obsahující upozornění, aby se zákazníci nenechali ošidit želatinovými doplňky
krmiva plnými éček, k právnímu závěru, že žalobkyni nevznikla majetková újma. Dovolací soud ve svém rozhodování formuloval závěr, podle kterého (podle
soukromoprávní úpravy odčinění nemajetkové újmy účinné od 1. 1. 2014) je nutno
(ve smyslu § 2894 odst. 2 o. z.) rovněž v případě jednání v nekalé soutěži
rozlišovat mezi podmínkami vzniku (zvláštních) deliktních práv (nároků) k
ochraně proti nekalé soutěži (tj. zejm. práva, aby se rušitel svého jednání
zdržel nebo aby odstranil závadný stav), jichž se dotčená osoba může případně
domáhat i tehdy, bylo-li její postavení v hospodářské soutěži (pouze) ohroženo,
oproti (obecnému) deliktnímu závazku k odčinění nemajetkové újmy poskytnutím
přiměřeného zadostiučinění, jehož podmínkou je, aby nemajetková újma, jež má
být právě poskytnutím přiměřeného zadostiučinění odčiněna, na straně
poškozeného skutečně (v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním
škůdce) vznikla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, popř. též jeho usnesení ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo
4263/2019, nebo rozsudek ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1773/2021). Zároveň dovolací soud ve svém rozhodování dovodil, že samotná otázka, zda
(odčinitelná) nemajetková újma poškozenému (skutečně) vznikla či nikoliv, je
otázkou skutkovou, nikoli právní, kterou proto nelze zpochybnit dovolacím
důvodem nesprávného právního posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.) a
která tudíž nemůže založit ani přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 193/2013,
ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 268/2020, a ze dne 18. 12. 2020, sp. zn. 23
Cdo 1870/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 23
Cdo 2481/2021). Žalobkyně tak svojí otázkou ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění
odvolacího soudu o vzniku své nemajetkové újmy, a tudíž neuplatňuje (jediný
možný) dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Uplatněním
tohoto dovolacího důvodu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím
soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení
§ 132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení
důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu
ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28
Cdo 1803/2014). Obdobný závěr platí i ve vztahu k otázce žalobkyně, jejímž prostřednictvím
zpochybňuje závěr odvolacího soudu o nezjištění konkrétní nemajetkové újmy na
její straně v důsledku nedostatečného tvrzení o okolnostech vzniku této újmy,
jež jí měla být způsobena označováním výrobků žalovaných informacemi o jejich
kanadském původu. Jak uvedeno shora, samotný závěr odvolacího soudu o tom, zda
nemajetková újma poškozenému vznikla, je otázkou skutkovou, přičemž skutková
zjištění odvolacího soudu nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit. Na tom
nic nemění, zda takový skutkový závěr odvolacího soudu je důsledkem
nedostatečného tvrzení o konkrétních okolnostech, v nichž žalobkyně spatřovala
vznik nemajetkové újmy. Na podkladě takto uplatněné dovolací argumentace, která
ve své podstatě míří na závěr soudů o zjištěném skutkovém stavu, nelze
přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1336/2020). Namítá-li pak žalobkyně v této souvislosti, že se jí nedostalo poučení podle §
118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti tvrdit všechny skutečnosti významné pro
rozhodnutí věci, uplatňuje touto argumentací ve skutečnosti vadu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014,
nebo ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2398/2021). Přípustnost dovolání podle
§ 237 o. s. ř. však nemohou založit námitky týkající se případných vad řízení. Ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne
tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání tedy nemohou založit
samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1304/2017).
Celkově pak závěr odvolacího soudu o neexistenci nemajetkové újmy žalobkyně v
souvislosti s některými vytýkanými jednáními žalovaných v sobě neobsahuje žádný
extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními odvolacího
soudu (resp. jeho následným právním posouzením věci), neboť závěry odvolacího
soudu se v této otázce odvíjí od výsledku hodnocení provedených důkazů a
nejedná se tak o projev svévole či excesu na poli dokazování a právního
posouzení věci, jimiž by mohlo být porušeno právo žalobkyně na spravedlivý
proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Rovněž dovolání žalovaných není přípustné. Přípustnost dovolání nezakládají otázky žalovaných, kterými se táží, zda se v
poměrech nekalé soutěže uplatní zásada poctivosti a zda se žalobkyně může
domáhat ochrany proti nekalé soutěži, k níž došlo v důsledku jejího
protiprávního jednání, neboť odvolací soud se takto formulovanými otázkami
žalovaných nezabýval (zabývat nemusel) a napadené rozhodnutí na těchto otázkách
nezávisí. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nelze podrobit
dovolacímu přezkumu správnost (neexistujícího) právního názoru odvolacího
soudu, na němž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a není tak splněna jedna
ze základních podmínek přípustnosti dovolání stanovených v § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR
53/2013, nebo ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Žalovaní prostřednictvím takto formulovaných otázek vytýkají odvolacímu soudu
nedostatečné zohlednění skutečnosti, že sama žalobkyně nabízela své výrobky,
jež jsou doplňky zvířecího krmiva, ke konzumaci lidem. Odvolací soud se však
uvedenými otázkami nezabýval (nemusel zabývat) proto, že nároku žalobkyně
uplatněnému v souvislosti s naříkaným doporučením žalovaných, aby lidé
neužívali doplňky zvířecího krmiva, nevyhověl z jiného důvodu (nebyla zjištěna
existence nemajetkové újmy žalobkyně). Odvolacímu soudu pak není možno vytknout ani to, že by při posouzení
nekalosoutěžní povahy výroku žalovaných o stížnostech zákazníků na výrobek
Geloren (resp. na želatinový doplněk krmiva) nezohlednil tvrzení žalovaných o
jejich obraně proti nepřípustné srovnávací reklamě žalobkyně. V souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu tak odvolací soud učinil
posouzením podmínek oprávněné obrany soutěžitele podle § 2984 odst. 2 o. z.,
přičemž odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v tomto
směru neodchýlil (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Československé
republiky ze dne 13. 9. 1935, sp. zn. Zm II 157/35, uveřejněný pod č. 5362/1935
Sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech
občanských, a ze dne 3. 11. 1931, sp. zn. Rv I 1239/30, uveřejněný pod č. 11142/31 Sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech
občanských, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 32 Odo
1318/2004, nebo podle účinné právní úpravy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1773/2021, nebo jeho usnesení ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3649/2021).
Dovolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani
ve vztahu k žalovaným vytýkanému nedostatečnému poměřování ochrany proti
nekalosoutěžnímu zlehčování podle § 2984 odst. 1 o. z. se základním právem na
svobodu projevu podle čl. 17 Listiny základních práva a svobod. Odvolací soud
ve shodě se soudem prvního stupně zohlednil možnosti, jakými žalované mohly (v
rámci jejich práva na svobodný projev) uvést soutěžně přijatelným způsobem na
pravou míru obsah účinných látek jejich výrobků, věcně možnosti upozornit na
rozdíl mezi veterinárními přípravky a doplňky krmiva, stejně jako na
skutečnost, že Geloren není produktem žalovaných. Odvolací soud v tomto směru
zohlednil věcný základ předmětných výroků (srov. např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1551/2011), kontext, ve kterém byly
tyto výroky proneseny (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14), stejně jako zjištění, co bylo účelem těchto výroků
(kritiky) žalovaných (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1551/2011). Odvolací soud proto žalovanými předestřenou
otázku posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 24. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1924/2012, nebo stanovisko pléna Ústavního
soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, či jeho nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11, a na něj navazující rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 120/2013). Dovolání žalovaných nečiní přípustným ani otázka, zda je nekalosoutěžně klamavé
takové jednání, kdy soutěžitel na etiketě výrobku uvádí místo jeho původu a
současně uvádí reklamní údaj odkazující na reálnou tradici a historickou
spjatost s odlišnou zemí, neboť přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit v dovolání formulovaná otázka, vycházející z jiného
skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo
3349/2017, ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 13. 11. 2018,
sp. zn. 23 Cdo 3244/2018, či ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 23 Cdo 395/2019). Odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí nevyšel ze zjištění, že by
výrobky žalované měly reálnou kanadskou tradici a historickou spjatost s touto
zemí, nýbrž dospěl naopak ke zjištění, že výrobky žalovaných jsou vyráběny ve
Slovinsku, při jejich výrobě nejsou použity suroviny pocházející z Kanady,
nebyla zjištěna žádná specifická kanadská receptura a akcionářsky spjaté
společnosti v Kanadě nevykonávají žádnou činnost, která by měla s výrobky
žalovaných reálně cokoli společného a z nichž by mohla vyplývat mimořádná (tj. větší než obvyklá) kvalita výrobků žalovaných. Přípustnost dovolání žalovaných nezakládá ani jejich námitka, že rozhodnutí
odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Žalované touto
námitkou nepředkládají žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené
rozhodnutí odvolacího soudu závisí, nýbrž tvrdí tím jinou vadu řízení, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak uvedeno již shora,
přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. může založit jen skutečnost, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatele ke konkrétnímu procesnímu
postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019,
uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, ze dne
4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014, či ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo
3295/2017). Ze stejného důvodu nečiní dovolání žalované 1) přípustným ani jí vytýkaná vada
řízení spočívající v porušení pravidel tzv. koncentrace řízení. S ohledem na výše uvedené dovolací soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně a žalovaných podle ustanovení § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.