27 Cdo 2608/2022-408
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně A. A. I. S. L., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Václavem Zelenkou, advokátem, se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, PSČ 130 00, proti žalovanému F. J., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Zikmundem, advokátem, se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, PSČ 301 00, o zaplacení 177.060 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 358/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2022, č. j. 2 Cmo 230/2021-383, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2022, č. j. 2 Cmo 230/2021-383, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2021, č. j. 49 Cm 358/2013-342, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[1] Žalobou ze dne 15. 10. 2013 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 177.060 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou jí měl žalovaný (jenž v době od 1. 5. 2009 do 30. 6. 2012 zastával funkci jednatele žalobkyně) způsobit tím, že na základě uzavřené smlouvy o dílo ze dne 21. 6. 2011 převzal dílo dokončené pouze z poloviny, tuto vadu u zhotovitele neuplatnil a nechal zhotoviteli proplatit cenu díla v plné výši. Tímto (tvrzeným) porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši poloviny ceny díla.
[2] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2021, č. j. 49 Cm 358/2013-342, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 177.060 Kč s příslušenstvím
(výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. První rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2016, č. j. 49 Cm 358/2013-122, kterým soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 177.060 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), k odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2016, č. j. 8 Cmo 162/2016-143, potvrdil v části, jíž byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni 177.060 Kč [písmeno a) výroku], zrušil jej ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení [písmeno b) výroku]. Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. 11. 2017, č. j. 27 Cdo 1878/2017-166, rozsudek odvolacího soudu v části písmene a) výroku, jakož i rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části, jíž byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni 177.060 Kč, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Ve svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně mimo jiné z toho, že: 1) Žalovaný byl jednatelem žalobkyně od 1. 5. 2009 do 30. 6. 2012. 2) Žalovaný u několika osob, mezi nimiž byl i F. H., „poptával“ (listinou ze dne 22. 3. 2011) opravu střechy administrativní budovy žalobkyně spočívající ve výměně krytiny o rozměru „2 x 6 x 20 m, tj. cca 240 m?“. 3) F. H. na poptávku reagoval cenovou nabídkou ze dne 3. 6. 2011, ve které, jde-li o velikost plochy střechy, na níž mají být práce provedeny, uvedl výměru 480 m? a celkovou cenu opravy podle ocenění jednotlivých položek nabídl v částce 295.100 Kč bez DPH (dále též jen „cenová nabídka“).
4) Ve smlouvě o dílo ze dne 21. 6. 2011 se žalobkyně (jako objednatelka) a F. H. (jako zhotovitel) dohodli na „provedení opravy střechy administrativní budovy“ za cenu stanovenou na základě cenové nabídky ze dne 3. 6. 2011, tj. ve výši 295.100 Kč bez DPH. 5) Žalovaný dílo (jménem žalobkyně) převzal dne 21. 10. 2011, aniž uplatnil vady díla. 6) Za provedené práce žalobkyně zaplatila F. H. (jím vyúčtovanou) cenu ve výši 354.120 Kč včetně DPH. 7) F. H. jako svědek uvedl, že prováděl opravu střechy v rozsahu 240 m?, čemuž odpovídá i cena díla.
Rozměr střechy 480 m? byl v cenové nabídce uveden omylem. 8) Podle znaleckého posudku ze dne 18. 9. 2013, č. 1432-31/2013, ve znění dodatku č. 2 ze dne 9. 7. 2015, zpracovaného Ing. Petrem Hlásným, CSc., a předloženého žalobkyní, cena skutečně provedených prací činila 181.458 Kč bez DPH. 9) Podle znaleckého posudku ze dne 29. 6. 2015, č. 215/2015, zpracovaného Ing. Zdeňkem Němcem a předloženého žalovaným, v daném místě a čase obvyklá cena provedených prací činila 426.870 Kč včetně DPH, nejnižší cena, kterou by bylo možno „akceptovat jako cenu na spodní hranici, je cena 341.496
Kč“ včetně DPH. 10) Podle „oponentního“ znaleckého posudku ze dne 20. 9. 2020, č. 1688-17/2020 (dále též jen „oponentní znalecký posudek“), zpracovaného Ing. Petrem Hlásným, CSc., cena obvyklá „skutečně provedeného“ díla činila 160.000 Kč bez DPH. 11) Podle cenové nabídky ze dne 1. 2. 2021 zpracované EKOSYS - RODINNÉ DOMY s.
r. o. cena opravy předmětné střechy o rozsahu 240 m? činí 406.112 Kč, v
roce 2011 by byla nižší o 35 %, tj. 263.972,80 Kč. 12) Podle cenové nabídky ze dne 5. 3. 2021 zpracované SBS group s. r. o. cena opravy předmětné střechy o rozsahu 240 m? činí 464.484 Kč, v roce 2011 by byla nižší o 30 %, tj. 325.139 Kč.
[5] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že předmětem smlouvy o dílo „byla oprava střechy v rozsahu 480 m?… Dílo však bylo provedeno vadně, a to jen v rozsahu 240 m?. Žalovaný … vady díla nevytkl, nevynaložil tak úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře…“. Žalobkyni tak vznikla škoda, a to „ve výši poloviny dohodnuté ceny“, přičemž „podmínky odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu … byly splněny“. Podle soudu „žalovaný, kterého tížilo důkazní břemeno …, neprokázal, že jednal s péčí řádného hospodáře a v souladu se zájmy žalobkyně“.
[6] Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda nárok žalobkyně není v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku. K tomu by mohlo dojít v případě, že „žalovaný … uzavřel tak výhodnou smlouvu, že cena díla v ní sjednaná odpovídala polovině obvyklé ceny“.
[7] Při zjišťování ceny obvyklé soud vyšel z oponentního znaleckého posudku Ing. Petra Hlásného, CSc. Ze znaleckého posudku Ing. Zdeňka Němce soud nevycházel, neboť „znalec neměl dostatečné podklady“ a „nezjišťoval ceny v daném místě a čase, nýbrž vyšel z hodnot platných pro Prahu“. K žalovaným předloženým cenovým nabídkám zpracovaným EKOSYS - RODINNÉ DOMY s. r. o. a SBS group s. r. o. soud uvedl, že „posouzení, zda údaje zjištěné z nabídek mají či nemají na obvyklou cenu vliv, je otázkou odbornou, kterou přísluší odpovědět znalci, nikoliv soudu, a jako s takovou znalci již neměli možnost se seznámit“.
[8] Soud prvního stupně tak nemohl „přisvědčit tvrzení žalovaného o tom, že oprava střechy byla provedena za cenu nižší než obvyklou v daném místě a čase, resp. za cenu nejnižší možnou …, nárok žalobkyně na náhradu škody proto neodporuje zásadám poctivého obchodního styku“.
[9] Vrchní soud v Praze k odvolání účastníků v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (první výrok), změnil je ve výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[10] Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že „ze strany žalovaného … došlo k porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, když dílo převzal bez vad a nedodělků a celou cenu díla zaplatil, přestože dílo vykazovalo vady… Výše škody je pak představována polovinou ceny díla“. Podle odvolacího soudu žalovaný „neprokázal, že by přiznání nároku bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku“, když „cena v místě a čase obvyklá za demontáž a montáž střechy o rozměrech 240 m? by činila 160.000 Kč“.
[11] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že (podle obsahu dovolání) napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.
[12] Dovolatel předně namítá, že se soudy nedostatečně zabývaly tím, zda je nárok žalobkyně v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku. Důkazy předkládané dovolatelem „nebraly v potaz a neumožnily dovolateli dostatečné dokazování v uvedené věci“, což je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu citovanou v dovolání. Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu „potvrzuje nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně, které je zcela formalistické a vůbec nezohledňuje, že uplatněný nárok žalobkyně je v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku“.
[13] Soud prvního stupně podle dovolatele vycházel „z naprosto nesprávného a účelově zpracovaného znaleckého posudku Ing. Petra Hlásného, CSc.“, jenž znalec vypracoval „mimo svůj obor“, a proti němuž dovolatel vznesl „četné výhrady a námitky, které podrobně odůvodnil“. Nalézací soudy se s nimi „v podstatě nijak nevypořádaly“, jejich rozhodnutí „jsou tedy nepřezkoumatelná pro nedostatek odůvodnění“, a tedy v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2957/20. Dovolatel též namítá nepředvídatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, když „soud na jedné straně uvádí, že vyšel z obou znaleckých posudků …, na straně druhé uvádí, že posudek Ing. Zdeňka Němce má být údajně nesprávný“.
[14] V souvislosti se znaleckými posudky pak dovolatel pokládá otázku, jíž má za dosud v praxi dovolacího soudu neřešenou, a to „zda je možné, aby byl znalecký posudek na určení ceny obvyklé stavebních prací postaven pouze na srovnání tří (resp. dvou) cenových nabídek“.
[15] Dovolatel má dále za to, že „v situaci, kdy proti sobě stojí dva různé znalecké posudky, bylo úkolem soudu, aby sám ustanovil ve věci znalecký ústav za účelem zpracování revizního znaleckého posudku“, jak se podává ze závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1336/10.
[16] Soud prvního stupně podle dovolatele též pochybil, když nevyšel z „předložených cenových nabídek dovolatele od společností EKOSYS - RODINNÉ DOMY s. r. o. a SBS group s. r. o.“, a to za situace, kdy jsou podle Ing. Zdeňka Němce nabídky „vhodné pro srovnání“. Tento postup je tak v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1029/2019.
[17] Dovolatel má za to, že z provedených důkazů (specifikovaných v dovolání) vyplývá, že byla objednána oprava střechy ve výměře 240 m?, nikoli 480 m?. Namítá tak, že na základě provedených důkazů soud prvního stupně učinil nesprávné skutkové závěry, což je v rozporu např. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5226/2009.
[18] Dovolatel též namítá, cituje mj. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn.
22 Cdo 1993/2001, že měl-li soud prvního stupně za to, že dovolatel „neunáší své důkazní břemeno“, měl jej o tom poučit podle § 118a o. s. ř.
[19] Nezopakoval-li soud prvního stupně některé důkazy z důvodu změny soudce, a schválil-li odvolací soud takový postup, bylo tím podle dovolatele zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a práva být slyšen podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[20] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[21] Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.
[22] Přípustnost dovolání nezakládá námitka dovolatele, podle níž soud prvního stupně v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5226/2009 nesprávně zjistil skutkový stav, když uzavřel, že dovolatel sjednal opravu střechy ve výměře 480 m2, nikoli ve výměře 240 m2. Soud prvního stupně (ani odvolací soud) neměl žádnou pochybnost o zjištěném skutkovém stavu, když uvedl, že „má za prokázané, že předmětem opravy byla střecha v rozsahu 480 m2“.
[23] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[24] Dovolatelem předestřená výhrada proti postupu soudu v souvislosti se změnou v obsazení soudu taktéž přípustnost dovolání nezakládá, neboť s ní související otázka procesního práva týkající se porušení zásady ústnosti, přímosti a bezprostřednosti již byla v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Zásada přímosti a ústnosti se v občanském soudním řízení neuplatňuje bezvýjimečně, ale působí ve spojení s ostatními zásadami, zejména s požadavkem, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o.
s. ř.). Proto občanský soudní řád v ustanovení § 119 odst. 3 o. s. ř. stanoví, že došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů. Toto ustanovení brání tomu, aby pro změnu v obsazení senátu bylo třeba opakovat provedené důkazy, případně celé dokazování. Ani Ústava, ani Listina základních práv a svobod neobsahují při regulaci práva na spravedlivý proces požadavek, aby v občanském soudním řízení byly při změně v obsazení senátu opakovány všechny provedené důkazy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.
11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1916/2004).
[25] Z uvedeného vyplývá, že zjištění skutkového stavu věci a posouzení všech rozhodujících skutečností soudem lze považovat za řádné a úplné, jestliže věc projednávali jiní soudci nebo přísedící než ti, kteří o ní nakonec rozhodli, pokud byli o věci rozhodující soudci nebo přísedící před přijetím rozhodnutí seznámeni s dosavadním průběhem řízení (zejména s přednesy účastníků a s provedenými důkazy) alespoň způsobem uvedeným v § 119 odst. 3 o. s. ř. (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1876/98, uveřejněný pod číslem 51/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 127/2015).
[26] V projednávané věci soudce Mgr. Vladimír Soukup podle protokolu o jednání soudu konaném dne 18. 6. 2020 (č. l. 195 spisu) podle § 119 odst. 3 o. s. ř. postupoval, přičemž v protokolu proti tomuto postupu nejsou zachyceny žádné námitky dovolatele ani žalobkyně.
[27] Dovolání není přípustné ani k řešení námitek týkajících se hodnocení znaleckých posudků. Soudy se s výtkami dovolatele k oponentnímu znaleckému posudku vypořádaly, přičemž odvolací soud se podrobně zabýval i otázkou, zda byl Ing. Petr Hlásný, CSc., oprávněn posudek zpracovat (odst. 23. až 26. odůvodnění). Otázka, zda postačí, aby byl posudek k určení ceny obvyklé založen pouze na srovnání „tří (resp. dvou) cenových nabídek“, nemůže přípustnost dovolání založit, neboť není na soudu, aby uložil znalci, z kolika cenových nabídek má vyjít (jedná se o otázku odbornou, která je plně v kompetenci znalce). Soud pouze zkoumá, zda jsou závěry znaleckého posudku náležitě odůvodněny (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015).
[28] Má-li dovolatel za to, že soudy měly nechat vypracovat revizní znalecký posudek, přehlíží judikaturu dovolacího soudu přijatou při výkladu § 127 a § 127a o. s. ř. k hodnocení znaleckých posudků, z níž se podává, že: 1) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.
2) Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. 3) Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce.
4) Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců. K tomu viz za mnohá rozhodnutí například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, či ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, či sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13.
[29] Soudy nižších stupňů v projednávané věci při dokazování znaleckými posudky a následně při hodnocení těchto důkazů závěry plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu plně respektovaly a nepominuly žádné okolnosti, jež v průběhu řízení vyšly najevo. Soud prvního stupně provedl (opakovaný) výslech obou znalců a přesvědčivě pak vysvětlil, z jakých důvodů vyšel z oponentního znaleckého posudku, nikoli z posudku Ing. Zdeňka Němce.
[30] Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem otevřená otázka nesplnění poučovací povinnosti soudu podle § 118a o. s. ř., neboť odvolací soud své rozhodnutí ve skutečnosti nezaložil na neunesení důkazního břemene. Ačkoli v odst. 21. odůvodnění chybně uvedl, že dovolatel neprokázal rozpor výkonu práva žalobkyně se zásadou poctivého obchodního styku, z obsahu rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud tento rozpor neshledal, neboť vyšel ze skutkového zjištění, podle něhož dovolatelem zaplacená cena převyšovala cenu v místě a čase obvyklou.
[31] Rozhodnutí založené na neunesení důkazního břemene o určité skutečnosti nelze zaměňovat s rozhodnutím založeným na zjištěném skutkovém stavu. V takovém případě nejde o to, že se určitá skutečnost neprokázala, nýbrž o to, že se prokázala jinak, než účastník tvrdil. Má-li soud určitou skutečnost za prokázanou jinak, než tvrdil některý z účastníků řízení, pak nemá důvod přistoupit k poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., jelikož jeho rozhodnutí není v takovém případě rozhodnutím založeným na neunesení důkazního břemene o oné skutečnosti (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sen. zn. 29 ICdo 112/2019, uveřejněný pod číslem 97/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3071/2018).
[32] Přípustnost dovolání však zakládá námitka dovolatele, podle níž měl soud prvního stupně vyjít též z nabídek společností EKOSYS - RODINNÉ DOMY s. r. o. a SBS group s. r. o., jež dovolatel předložil při jednání soudu konaném dne 30. 4. 2021.
Vzhledem k tomu, že ceny v těchto nabídkách se výrazně liší od ceny obvyklé uvedené v oponentním znaleckém posudku, z něhož soudy vycházely, je tato námitka směřující proti úplnosti podkladů pro znalecký posudek (nikoli proti správnosti odborných závěrů znalce) relevantní, a odvolací soud se s ní měl vypořádat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1029/2019).
[33] Uzavřel-li soud prvního stupně, že cena obvyklá (na základě závěrů oponentního znaleckého posudku) činí 160.000 Kč, přičemž na tom „nemohly ničeho změnit dovolatelem k důkazu předložené cenové nabídky“, neboť znalci se s nimi již neměli možnost seznámit, sám vyhodnotil otázku obvyklé ceny z hlediska odborných závěrů, kterou podle jeho vlastního odůvodnění „přísluší odpovědět znalci“, nikoli soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1182/2016).
[34] Soud prvního stupně měl uvedené listinné důkazy (byly-li dovolatelem označeny včas, což ovšem soudy nezkoumaly) předložit znalci a uložit mu, aby se s nimi vypořádal, zejména aby uvedl, zda a z jakého důvodu mohou či nemohou ovlivnit jeho závěr o výši obvyklé ceny provedených prací. Neučinil-li tak, měl toto pochybení napravit odvolací soud. Jelikož ani ten uvedené pochybení neodstranil, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
[35] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[36] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[37] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.