28 Cdo 1663/2025-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně LONTANA s.r.o., identifikační číslo osoby 093 42 427, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Výsluní 2711/2, zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalované ACHÁT STAVEBNÍ s.r.o., identifikační číslo osoby 068 61 024, se sídlem v Praze 6, Uralská 689/7, zastoupené Mgr. Petrem Pytlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Thámova 181/20, o zaplacení 2 132 180 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 282/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, č. j. 91 Co 7/2025-45, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení specifikované částky se skutkovým vylíčením, podle něhož účastnice řízení uzavřely jasně specifikovaný kontrakt – smlouvu o výhradním poskytování realitních služeb, kterou se žalobkyně zavázala pro žalovanou zprostředkovat uzavření rezervační a kupní smlouvy (o převodu určených nemovitostí), oproti čemuž žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni stanovenou provizi. Zatímco žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, žalovaná sjednanou provizi (v plné výši) neuhradila.
3. Ve věci soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání (dle § 153a odst. 3 občanského soudního řádu), neboť se žalovaná v určené lhůtě k výzvě soudu podle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu ve věci nevyjádřila.
4. K žalovanou podanému odvolání měl i odvolací soud předpoklady pro vydání rozsudku pro fikci uznání za splněné (§ 205b o. s. ř.).
5. Rozsudek odvolacího soudu v jeho celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že při řešení otázky týkající se předpokladů pro vydání kvalifikované výzvy k vyjádření ve smyslu § 114b občanského soudního řádu a rozsudku pro tzv. fikci uznání dle § 153a odst. 3 občanského soudního řádu se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; co do důvodu má dovolatelka za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka argumentuje zejména tím, že žaloba dle jejího mínění vykazovala vady, které ji činily neprojednatelnou, že postrádala vymezení vztahu mezi skutkovými tvrzeními a žalobním petitem, a krom toho vytýká i nedostatek podmínky řízení vztahující se k doložení plné moci zástupce žalobkyně k podání žaloby. Navrhuje zrušení obou rozsudků a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spolu s dovoláním učinila i návrh na odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
6. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř.
7. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).
9. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
10. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že smyslem výzvy podle § 114b o. s. ř. je zjistit, které právně významné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné (a budou předmětem dokazování) a které jsou nesporné a zůstanou stranou dokazování, aby tak bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 26 Cdo 779/2004, a ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 636/2016). Tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. lze vydat ve čtyřech situacích: a) vyžaduje-li to povaha věci, b) vyžadují-li to okolnosti případu, c) bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, d) nebylo-li řádně a včas vyhověno výzvě podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1438/2017). Povahou věci se rozumí skutková či právní obtížnost věci, která si vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1924/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004). Kvalifikovaná příprava jednání je judikaturou pojímána jako pravidlo, a případy, kdy žaloba je zjevně bezdůvodná či věc zcela jednoduchá, takže nevyžaduje přípravu jednání postupem podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., budou spíše výjimečné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 26 Cdo 779/2004, ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2054/2008, ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 32 Cdo 612/2011, a ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 636/2016). Otázka, zda povaha věci vyžaduje vydání tzv. kvalifikované výzvy, záleží na úvaze nalézacích soudů, přičemž dovolací soud je oprávněn správnost postupu nalézacích soudů zpochybnit toliko v případě jeho zjevné nepřiměřenosti (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2017/2021, ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3284/2024, či ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3284/2024).
11. Úvaha odvolacího soudu (jenž akcentoval zejména obtížnost zjišťování skutkového stavu pro množství žalobkyní navrhovaných důkazů plynoucí z charakteru žalobou uplatněného nároku na provizi za zprostředkování a uzavření 29 rezervačních a kupních smluv plynoucího ze smlouvy o výhradním poskytování realitních služeb uzavřené mezi účastnicemi řízení), že vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. vyžadovala povaha věci (přičemž nevyjádřila-li se žalovaná ve stanovené lhůtě k žalobě, nastala fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jako předpoklad pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř.), se v posuzované věci drží mantinelů shora uvedených závěrů ustálené rozhodovací praxe a nelze ji označit za nepřiměřenou.
12. K výtkám dovolatelky o nedostatcích žaloby (uvádí-li, že v žalobě nebyl jasně uveden skutkový základ žalovaného nároku, že v ní chybí vymezení vztahu mezi skutkovými tvrzeními a petitem a že „k žalobě nebyly doloženy jakékoliv důkazy prokazující uplatněný nárok žalobce“) lze uvést, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností neúplné, neurčité anebo nesrozumitelné tak, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135). Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce v dostatečné míře uvede, čeho se žalobou domáhá, tedy přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3708/2008).
13. Ani těmto závěrům rozhodovací praxe se odvolací soud nikterak nezpronevěřil. V posuzované věci podaná žaloba nebyla návrhem neurčitým, nesrozumitelným či jinak nejasným. Žalobkyně v ní dostatečně vylíčila, na jakém skutkovém základě plnění požaduje (viz tvrzení o vzniklém závazkovém vztahu, založeném účastnicemi uzavřenou smlouvou o výhradním poskytování realitních služeb), vylíčení rozhodujících skutečností lze mít za dostatečné a uplatněný nárok (včetně jeho výše) z něj logicky vyplývá (žalobkyně současně vylíčila, jaké konkrétní plnění, na nějž je podle smlouvy vázán vznik nároku na provizi, žalované poskytla a že žalovaná provizi ve sjednané výši nezaplatila).
K dovolatelkou namítanému nedoložení důkazů k prokázání žalobou uplatněného nároku (nehledě na to, že odvolací soud zmiňuje, že k žalobě byla připojena i specifikovaná smlouva) Nejvyšší soud uvádí, že nastane-li fikce uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř., je soud povinen podle tohoto uznání vydat rozsudek pro uznání i bez návrhu žalobce a bez ohledu na to, zda jsou tvrzení žalobce podložena důkazy, kdy závěr o skutkovém stavu věci pro potřeby jejího právního posouzení a rozhodnutí soud činí toliko na základě fiktivně uznaných žalobních tvrzení (fikce uznání zde vlastně nahrazuje nespornost skutkových tvrzení ve smyslu § 120 odst. 3 o.
s. ř.). Jestliže v přítomné věci žaloba obsahovala všechna právně významná skutková tvrzení, z nichž se odvíjí uplatněný nárok, není dána kolize ani s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž nejsou splněny předpoklady stanovené v § 114b odst. 1, větě první, o. s. ř. k tomu, aby byl žalovaný usnesením podle ustanovení § 114b o. s. ř. vyzván k vyjádření tam, kde se na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě jeví žalobní žádání jako zřejmě nedůvodné a kdy nebyly tak následně splněny ani podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o.
s. ř. (viz např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2040/2002, rozsudek ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 296/2003, nebo rozsudek ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2632/2009). O takovou situaci v dané věci nejde.
14. Spatřuje-li dovolatelka nesplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání i v nedostatku průkazu plné moci zástupce žalobkyně k podání žaloby, lze poukázat i na ty závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž je nedostatek plné moci nedostatkem podmínky řízení, který lze v souladu s ustanovením § 104 odst. 2 o. s. ř. odstranit, přičemž dodatečné doložení oprávnění jednat za účastníka činí zhojenými i ty úkony, k nimž došlo předtím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1888/98, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3294/2009). V přítomné věci byla soudu spolu s žalobou zaslána prostřednictvím datové schránky advokáta plná moc, jíž žalobkyně zmocňuje Mgr. Karla Volfa k zastupování ve věci pohledávek za žalovanou. I kdyby tato plná moc (její kopie), přiložená k žalobě doručené soudu, nebyla dostatečná, závěr odvolacího soudu, že tento nedostatek byl v řízení (nejpozději) odstraněn, doručením originálu plné moci vlastnoručně podepsaného zmocnitelem, který byl konvertován podle § 22 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. (přičemž byl při jednání odvolacího soudu do spisu založen také originál plné moci), se rekapitulovaným závěrům rozhodovací praxe nikterak neprotiví (k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2638/2016, či ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3295/2016). Nadto byl rozhodovací praxí dovolacího soudu již aprobován i flexibilnější přístup při dokládání oprávnění k zastoupení účastníka v občanském soudním řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 26 Cdo 3407/2024, spolu s další judikaturou shrnou v bodě 15 jeho odůvodnění), stalo-li se tak (jen) na základě (i neověřené) kopie plné moci či jejího „elektronického obrazu“, nevyplývaly-li z obsahu spisu nebo jiných poznatků soudu žádné skutečnosti tento průkaz zastoupení zpochybňující.
15. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) nebyly v posuzované věci naplněny. Odvolací soud se napadeným rozsudkem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, jím vydané rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené nebo dovolacím soudem rozhodované rozdílně, a nejde ani o případ, kdy si v rozhodování dovolacího soudu již vyřešená otázka vyžaduje jiné posouzení. 16. Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech odvolacího řízení (který ostatně dovolatelka zmiňuje jen jako výrok závislý) je přípustnost dovolání výslovně vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 17. Přistoupil-li Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, jenž sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34). 18. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco žalobkyni žádné náklady, na jejichž náhradu by měla jinak zásadně právo, v dovolacím řízení nevznikly. 19. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 20. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz ). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 8. 2025
Mgr. Petr Kraus předseda senátu