28 Cdo 2640/2024-355
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: Královská kanonie premonstrátů na Strahově, IČO 00415090, se sídlem v Praze - Hradčanech, Strahovské nádvoří 132/1, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za vedlejší účasti na straně České republiky – Státního pozemkového úřadu: 1) M. Š., a 2) Zahrádková osada Jenerálka z. s., IČO 70807388, se sídlem v Praze 6, Na Pučálce 2566/20, zastoupená JUDr. Robertem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 29/471, o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 15. srpna 2018, č. j. SPU 375358/2018/JEH, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 93 C 32/2018, o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2024, č. j. 4 Co 70/2022-312, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Česká republika – Státní pozemkový úřad a vedlejší účastníci vystupující na její straně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám advokáta JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 4 Co 70/2022-312, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 10. 2021, č. j. 93 C 32/2018-199, v části výroku I a ve výroku II, pokud jimi byl žalobkyni vydán pozemek parc. č. XY v k. ú. XY a bylo tím nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 15. srpna 2018, č. j. SPU 375358/2018/JEH (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně jej změnil v části výroku I tak, že se žalobkyni nevydávají pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 15. srpna 2018, č. j. SPU 375358/2018/JEH, se v uvedeném rozsahu nenahrazuje (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a dále tak, že se žalobkyni (při nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 15. srpna 2018, č. j. SPU 375358/2018/JEH) vydávají pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, vzniklé na základě oddělovacího geometrického plánu ze dne 25. 8. 2022, č. 4777-14/2018, vyhotoveného Ing. Blankou Vávrovou, a pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, vzniklý na základě oddělovacího geometrického plánu ze dne 19. 7. 2023, č. 4846-14/2018, vyhotoveného Ing. Blankou Vávrovou (výroky III, IV a V rozsudku odvolacího soudu); vposledku rozhodl o náhradě nákladů prvostupňového a odvolacího řízení (výroky VI až XI rozsudku odvolacího soudu).
2. Výroky I, III, IV a V rozsudku odvolacího soudu napadla dovoláním Česká republika – Státní pozemkový úřad. Předestřela otázku, zda u pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a u geometrickým plánem nově vymezených pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, nacházejících se v areálu zahrádkářské osady, není dána překážka jejich vydání oprávněné osobě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). Mínila, že odvolací soud tuto otázku vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odkazovala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019, ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019, a ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 899/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2817/2019, ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2564/2021, ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1900/2021, a ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2817/2019. Vytýkala dále nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (absenci náležitostí jeho odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř.).
3. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu vylučuje paušální aplikovatelnost ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. na všechny pozemky ležící v zahrádkářských osadách s tím, že takovou výluku z naturální restituce tento předpis nestanoví a analogická aplikace ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o půdě“), není přípustná, nejde-li o pozemky zastavěné stavbami (v občanskoprávním smyslu), případně se stavbami funkčně spjaté, s nimiž by vzájemně tvořily jeden (z hlediska funkce nedělitelný) celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019, odkazovaný dovolatelkou, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 956/2022).
6. Při aplikaci ustanovení zakládajícího překážku vydání věci oprávněné osobě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. je ovšem možné přiměřeně zohledňovat některé závěry vyslovené při výkladu obdobně konstruovaného § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017, a ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2564/2021, odkazované i dovolatelkou).
7. I podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. je tedy překážkou vydání pozemku nejenom jeho přímá zastavěnost stavbou (či její částí) – v případě stavby ve vlastnictví státu stavbou zřízenou po vzniku majetkové křivdy – tj. zastavěnost pozemku v doslovném smyslu, ale též bezprostřední funkční souvislost pozemku se stavbou a jeho nezbytnost k užívání stavby. Tím lze pak rozumět i situace, kdy pozemek tvoří s objekty výstavby jeden (nedělitelný) funkční celek. Proto je třeba u nárokovaného pozemku vždy přihlížet i k případné celkové funkční provázanosti s jinými pozemky a stavbami, tvoří-li tyto vzájemně provázaný soubor staveb (areál, jako funkční celek), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který představuje jedno z výkladových kritérií restitučních výluk (přiměřeně srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3505/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, a ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2564/2021).
8. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a staveb konečně není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty a pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, či ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015, na něž odkazuje i dovolatel). Judikatura dovolacího soudu přitom již aprobovala závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady a přilehlými rodinnými domy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 547/2019, či usnesení tohoto soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012) nebo zahradními chatkami (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2817/2019) s tím, že pro posouzení, zda pozemek se stavbou tvoří jeden funkční celek, nemusí být samo osobě rozhodné ani hledisko odlišného vlastnického režimu pozemků a staveb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3586/2010, či usnesení tohoto soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3528/2011). Naopak významným pro posouzení funkční souvislosti pozemku se stavbou může být hledisko proporcionality, tedy i výměry dotčených pozemků v poměru k celku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019).
9. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3047/2017, ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1194/2017, ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6020/2017, a ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4096/2018).
10. Jestliže tedy odvolací soud po provedeném místním ohledání, vycházeje ze zjištění, že geometrickým plánem nově vymezené pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY se nacházejí ve větší vzdálenosti od chatek, mohou sloužit pouze ke skladování palivového dřeva nebo pěstování drobných zemědělských plodin a nejsou bezprostředně potřebné k užívání uvedených staveb, na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY se nachází toliko travní porost, keře, záhonky a šachta s rozvodem vody a vyústěním na povrch a ani pozemek parc. č. XY v k. ú. XY není součástí žádné komunikace a není bezprostředně funkčně propojen s žádnou stavbou, uzavřel, že není dána překážka vydání uvedených pozemků oprávněné osobě podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., nikterak se tím výše citované judikatuře dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nezpronevěřil.
11. Vytýká-li dovolatelka vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů) rozsudku odvolacího soudu, dlužno předně uvést, že s účinností od 1. 1. 2013 vady řízení nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.) a dovolací soud k nim obecně vzato přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); procesní vady samotné tedy přípustnost dovolání založit nemohou. Napadené rozhodnutí současně nevykazuje takové deficity, aby je bylo možno označit za nepřezkoumatelné – z jeho odůvodnění jsou seznatelné důvody, pro které soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2380/2016). Okolnost, že dovolatelka je s to argumentačně brojit proti závěrům odvolacího soudu ostatně nasvědčuje tomu, že jí poukazovaný nedostatek očividně nebyl na újmu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014, či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014). Ústavní soud nadto konstantně judikuje, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces sice odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 521/05, nebo ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 3184/07, a ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06); závazek odůvodnit rozhodnutí nemůže však být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 201/04, ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 787/06, nebo ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09).
12. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak vzhledem k výše uvedenému v posuzovaném případě naplněny nebyly (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 4 114 Kč (jež jsou jí Česká republika – Státní pozemkový úřad a vedlejší účastníci vystupující na její straně povinni nahradit společně a nerozdílně; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 280/2018, jakož i další rozhodnutí v něm citovaná).
14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 1. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu