28 Cdo 3266/2019-339
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve
věci žalobce: P. B., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ladislavem
Košťálem, advokátem se sídlem Na Riviéře 123, Zbečno, proti žalované: Česká
republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Žižkov,
Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem se sídlem
U Roháčových kasáren 1555/10, Praha 10 – Vršovice, za vedlejší účasti na straně
žalované: M. V., narozený XY, bytem XY, o nahrazení projevu vůle, vedené u
Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 209/2016, o dovolání
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5.
2019, č. j. 19 Co 662/2019-308, t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2019, č. j. 19 Co
662/2019-308, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1.
2019, č. j. 9 C 209/2016-253, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých
Budějovicích k dalšímu řízení.
Odvolací soud (Krajský soud v Českých Budějovicích) napadeným rozsudkem
potvrdil ve výroku I. rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
15. 1. 2019, č. j. 9 C 209/2016-253, kterým byl nahrazen projev vůle žalované
směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v
katastrálním území XY na žalobce (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Současně
ve výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně o nákladech prvostupňového
řízení a rozhodl o nákladech státu a nákladech odvolacího řízení (výroky II. až
IV. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud uzavřel, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobce
plynoucího z ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k
půdě a jinému zemědělskému majetku, v účinném znění (dále jen „zákon o půdě“),
postupovala svévolně a liknavě. Zbývající výše žalobcova restitučního nároku
přitom převyšuje hodnotu náhradního pozemku, jehož vydání se domáhá. Vyšed ze
zjištění, že nárokovaný pozemek se nachází v zastavěném území města České
Budějovice, přičemž jde o zahradu, na níž je situováno dětské hřiště, ve
vzdálenějším rohu pozemku je umístěna kůlna, na pozemku jsou vysázeny dřeviny,
zahrada je připlocena k pozemku jiného vlastníka, na němž je vystavěn rodinný
dům č. p. XY, a je užívána jako zázemí k uvedenému rodinnému domu, pak odvolací
soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že vybraný pozemek je vhodným
náhradním pozemkem ve smyslu zákona o půdě. Žalobě o jeho vydání proto zcela
vyhověl. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce podala proti rozsudku
odvolacího soudu dovolání. Splnění předpokladů jeho přípustnosti spatřovala v
tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu při řešení otázky „vhodnosti“ pozemku, který žalobce nárokuje k převodu
jako náhradní pozemek za pozemek nevydaný pro zákonnou překážku (podle § 11
odst. 1 písm. c/ zákona o půdě), a to se zřetelem k jeho funkční souvislosti s
jinou nemovitostí. Odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011,
sp. zn. 28 Cdo 1568/2011, ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, ze dne
6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo
5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo
220/2005, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014, ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012, ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013, a ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo
4474/2014. Vytýkala, že se soudy nižších stupňů nezabývaly otázkou širší
funkční souvislosti mezi nárokovaným pozemkem a sousedícími nemovitostmi. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání
projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“); srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě
stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř.; obsahuje též zákonem stanovené náležitosti (§
241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolání je i přípustné (podle § 237 o. s. ř.), jelikož se rozhodnutím
odvolacího soudu odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky vhodnosti pozemku, coby pozemku náhradního podle zákona o půdě, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu. Po přezkoumání napadeného rozsudku ve smyslu § 242 o. s. ř., jež bylo provedeno
bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a v hranicích vymezených
podaným dovoláním, pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je rovněž
opodstatněné. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné
vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k
nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §
242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani
nenamítá.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním,
tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v mezích
dovoláním vymezené otázky.
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.)
jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním
zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že při liknavém či
diskriminujícím postupu Pozemkového fondu ČR (respektive jeho nástupce Státního
pozemkového úřadu) se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních
náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky
(viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009,
uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015). Tím
ovšem nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako
podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní
zemědělský pozemek oprávněné osobě nevydaný požaduje, aby šlo o pozemek k
převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu
Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov.
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008,
či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne
24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo
4400/2015.
V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu byla rovněž dovozena další kritéria
„vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích
osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo
1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej
lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12.
2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při
hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9.
2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se
zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání
(popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně,
byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Nelze přijmout
paušalizující závěry vedoucí k přepjatému formalismu a nadmíru restriktivnímu
výkladu účelu restitučních zákonů či naopak k extenzivnímu výkladu překážek
bránících vydání nárokových nemovitostí. Při posouzení otázky funkční
provázanosti pozemků pak nutno vždy brát v potaz konkrétní skutkové okolnosti
případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28
Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018); dovolacímu
přezkumu přitom podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jež
zahrnuje i zhodnocení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru
nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti případu a
nahlížejí-li na věc prostřednictvím relevantních kritérií (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017).
V uvedených souvislostech jest také poukázat na ustálenost rozhodovací praxe
dovolacího soudu v závěru, že překážkou vydání pozemku je nejenom jeho přímá
zastavěnost stavbou (či její částí), tj. zastavěnost pozemku v doslovném
smyslu, ale též bezprostřední funkční souvislost se stavbou a jeho nezbytnost k
užívání stavby. Tímto rozumíme i situace kdy pozemek tvoří s objekty výstavby
jeden funkční celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015,
sp. zn. 28 Cdo 220/2014). Pod takovým pozemkem je nutno rozumět jednak stavební
pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež
tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je proto třeba u
nárokovaného pozemku přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti i s
ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014)
a mít přitom na zřeteli i veřejný zájem (na zachování funkčních celků), jež zde
představuje jedno z výkladových kritérií. Při posouzení, zda převáží veřejný
zájem či zájem restituční, je podstatné i hledisko proporcionality. Shodný
názor o nedělitelnosti areálů tvořících se stavbou jeden funkční celek zastává
i právní teorie (srov. Průchová, I.: Restituce majetku podle zákona o půdě, C.
H. Beck, Praha 1997, str. 186) a Nejvyšší soud se k němu přihlásil i v rozsudku
ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, nebo v usnesení ze dne 26. 5.
2010, sp. zn. 28 Cdo 67/2009.
Při rozhodování o existenci funkční souvislosti pak není rozhodující, zda a jak
jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž stav vzájemné provázanosti funkcí mezi
jednotlivými pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp.
zn. 28 Cdo 2880/2012, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, či ze dne
20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Přestože ani vydání některých
nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není,
vyžaduje si mimořádně pečlivé zvážení konkrétních podmínek, potažmo toho, zda
lze některý pozemek nebo případně jeho část oddělit bez toho, aniž by byla
dotčena funkční propojenost nemovitostí, a dále bez toho, aniž by došlo k
porušení některé z funkcí, které tento soubor plní (může jít o funkci dopravně-
komunikační či odpočinkovou, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.
5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3.
2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015). Judikatura Nejvyššího soudu přitom aprobovala
i závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady a rodinnými
domy, s nimiž tvoří ucelený soubor (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.
12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 547/2019,
či usnesení téhož soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012). Dospěla
rovněž k závěru, že pro posouzení, zda stavba a pozemek tvoří jeden funkční
celek, nemusí být rozhodující ani skutečnost, že každá z nemovitostí podléhá
jinému vlastnickému režimu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8.
2011, sp. zn. 28 Cdo 3586/2010, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6.
2012, sp. zn. 28 Cdo 3528/2011). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10.
2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014, konečně dovolací soud uzavírá, že za součást
uceleného areálu lze označit rovněž pozemek sloužící jako odpočinková plocha
sportovního hřiště (byť vydání tohoto pozemku oprávněné osobě nečinilo užívání
ostatních nemovitostí v daném areálu nemožným, nýbrž toliko méně komfortním).
Jestliže tedy odvolací soud posoudil žalobcem nárokovaný pozemek jako vhodný
náhradní pozemek ve smyslu zákona o půdě, aniž důsledně zohlednil veškerá výše
citovaná, judikaturou přijatá, relevantní kritéria, tj. přihlédl k charakteru
pozemku, coby zahrady, připlocené k rodinnému domu, opatřené kůlnou, dětským
hřištěm a dřevinami, užívané v úzké spojitosti s daným domem a plnící ve vztahu
k němu funkci relaxační (rekreační) či hospodářskou (viz vysázené dřeviny či
zbudovaná kůlna), a aniž se zabýval tím, zda a s jakými důsledky lze soubor
nemovitostí tvořený rodinným domem a přilehlou zahradou rozdělit, nejsou jeho
úvahy o nedostatku funkční souvislosti mezi tímto pozemkem a sousedícím
rodinným domem zcela přiměřené ani úplné. Nerespektují totiž judikaturou
nastolená pravidla, dle nichž jest posuzovat existenci širší funkční
souvislosti mezi nárokovaným náhradním pozemkem a sousedícími nemovitostmi.
Nebylo-li by totiž (vzhledem k funkční provázanosti se stavbou přilehlého
rodinného domu) nárokovaný pozemek ve světle citované judikatury možno vydat
restituentům pro překážku zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o
půdě, tím méně jej lze považovat za vhodný náhradní pozemek.
Z důvodu nesprávného, respektive neúplného, právního posouzení věci, tedy
Nejvyšší soud dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. přistoupil ke
zrušení rozsudku odvolacího soudu. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek
odvolacího soudu zrušen, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil
Nejvyšší soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Soudy nižšího stupně budou ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za
středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány
právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o
věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Jelikož negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů dovolatelky byly
odstraněny tím, že je dovolací soud bez zbytečného odkladu zrušil, stal se
návrh na odklad právní moci vydaného rozhodnutí bezpředmětným (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou
dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí
Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 12. 2019
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu