USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: V. F., proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o určení náhrady za nevydané pozemky, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 373/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. června 2023, č. j. 18 Co 209/2022-460, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „odvolací soud“) ze dne 14. 6. 2023, č. j. 18 Co 209/2022-460, byl rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 5. 2022, č. j. 35 C 373/2017-365, potvrzen ve výrocích II. a III., jimiž byla zamítnuta žaloba o určení náhrady za odňaté pozemky parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY (které nebyly vydány oprávněné osobě rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ve Zlíně ze dne 5. 3. 1997, č. j. Rozh. PÚ 431/97-Sk/C), ve výši odpovídající ceně pozemků určených pro stavbu, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku, zda odňatý pozemek parc. č. XY v k. ú. XY bylo namístě ocenit jako pozemek určený pro stavbu, jestliže přešel na stát za účelem výstavby rodinných domů. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Poukazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, a ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, a usnesení téhož soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, a ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016. Kladla dále otázku, zda odňaté pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, tvořily součást areálu XY, coby jednotného funkčního celku, a měly tak být oceněny jako pozemky určené pro stavbu. Mínila, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1042/2002.
3. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu má být výše restitučního nároku ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán – pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008); má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), je však třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 ods. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, a ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, či ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016).
6. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY byl v době přechodu na stát (v roce 1965) evidován jako zemědělský (role) a územně plánovací dokumentace, dle níž byla v dané lokalitě posléze realizována bytová výstavba, vznikla až v roce 1970, uzavřel, že není namístě uvedenou pozemkovou parcelu v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „zákon o půdě“), oceňovat jako pozemek určený pro stavbu, když v okamžiku přechodu na stát k výstavbě dosud určen nebyl, nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.
7. Odvolací soud se pak citované judikatuře nezpronevěřil ani tehdy, jestliže vycházeje ze skutkových konkluzí, dle nichž odňaté pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, v době přechodu na státu (v roce 1965) nebyly zastavěny areálem zemědělského družstva ani nepřešly na stát jako pozemky určené k zastavění uvedeným areálem, byly odňaty pro účely zemědělské výroby, případně k jiné přidružené výrobě (štěrkoviště, pískovna) či ke scelení s ostatním půdním fondem družstva nebo ke zřízení záhumenků a zčásti se (navíc) nacházejí vně aktuálních hranic stávajícího zemědělského areálu, dovodil, že není namístě je v režimu zákona o půdě oceňovat jako pozemky určené pro stavbu, jestliže ani ony v okamžiku odnětí k výstavbě určeny nebyly.
8. Závěry odvolacího soudu se přitom neprotiví ani dovolatelkou odkazované judikatuře, neboť vychází z jiných (výše popsaných) skutkových reálií, kdy zde v okamžiku odnětí pozemků záměr jejich zastavění dán nebyl.
9. Brojí-li pak dovolatelka prostřednictvím svých námitek vůči závěrům soudů nižšího stupně o časovém harmonogramu či rozsahu zastavění posuzovaných pozemků, respektive okamžiku, kdy byly územně plánovací dokumentací určeny k zastavění, napadá tím uvedená rozhodnutí po stránce skutkové a nikoliv právní; skutkovými závěry těchto soudů je však dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17). Jakkoliv přitom dovolatelka vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – výše řečenými výtkami zpochybňuje právě závěry skutkové, neboť jimi brojí proti hodnocení důkazů, k čemuž však nemá s účinností od 1. 1. 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry odvolacího soudu tudíž ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Závěr odvolacího soudu o charakteru odňatých pozemků, účelu jejich odnětí státem, rozsahu jejich zastavění či okamžiku, v němž byly územně plánovací dokumentací určeny k zastavění, je ostatně vždy primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3047/2017, ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1194/2017, ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6020/2017, a ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4096/2018).
10. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. nenaplňuje, když dovolatelkou předestřené otázky byly vyřešeny v souladu s ustálenou judikaturou.
11. Napadá-li pak dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy žalované, která podala toliko obsahově stručné vyjádření k dovolání, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 2. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu