28 Cdo 756/2025-1805
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně K. P., zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, Liboc, U Stanice 11/4, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 62/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 21 Co 75/2023-1764, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 359,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zorky Černohorské, advokáty se sídlem v Příbrami, Balbínova 384.
1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudek Okresního soudu ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 2. 2023, č. j. 7 C 62/2020-1344, zrušil v části výroku I, jímž byl nahrazen projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobkyní (nabývající, oprávněnou osobou) smlouvu o převodu tam označených pozemků v katastrálním území XY a v naznačeném rozsahu řízení zastavil (výrok I), potvrdil v té části výroku I, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním
2. Rozhodováno bylo o žalobkyní uplatněném nároku na převod jiných zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“). Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že restituční nárok žalobkyně coby oprávněné osoby nebyl doposud plně uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované (jejího předchůdce). Odvolací soud měl rovněž za prokázané, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (který jako jediný zůstal po částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení) není k danému účelu nevhodný (z vlastnictví státu nepřevoditelný) a jeho cena nepřevyšuje výši neuspokojeného nároku (náhrady).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu – v rozsahu výroku II – podala dovolání žalovaná (dále také jako „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (při řešení otázky, zda je žalobkyni přiřknutý náhradní pozemek k převodu vhodný), co do důvodu má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1, věta první o. s. ř.). Za nesprávné považuje dovolatelka posouzení odvolacího soudu, že nárok žalobkyně lze uspokojit převodem pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „předmětný pozemek“ nebo „pozemek“), jenž pokládá k danému účelu za nevhodný, jsouc přesvědčena, že tvoří funkční celek se sousedními pozemky parc. č. XY (zahrada) a parc. č. XY v k. ú. XY (na němž je umístěna stavba rodinného domu), které jsou ve vlastnictví třetí osoby. Poukazuje na to, že předmětný pozemek coby zahrada byl vlastníku sousedních pozemků (parc. č. XY a parc. č. XY) propachtován k zemědělskému obhospodařování a již delší dobu je jím užíván. Na funkční souvislost předmětného pozemku se sousedními pozemky usuzuje i z jeho dřívějšího připlocení k těmto (sousedním) pozemkům. Krom toho namítá, že se pozemek nachází v zastavitelném území obce a je určen k zastavění stavbou pro bydlení. Dovozuje, že zjištěné okolnosti současně vylučují závěr o potencialitě zemědělského obhospodařování pozemku žalobkyní.
4. Žalobkyně podala k dovolání nesouhlasné vyjádření.
5. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř.
6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).
8. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
9. Předně lze odkázat na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu obecně postihující problematiku poskytování náhradních pozemků oprávněné osobě k uspokojení jejího nároku dle zákona č. 229/1991 Sb. (srov. např. i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, reflektující i nálezovou judikaturu Ústavního soudu – srov. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.) a k tomu i zkoumání „vhodnosti“ (převoditelnosti) pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky (tam, kde postup žalované či jejího předchůdce nesl znaky liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace).
10. Vhodnými náhradními pozemky, jimiž lze uspokojit restituční nárok oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., jest rozumět pozemky, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je významné, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, lze-li jej reálně obhospodařovat či nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu; příkladmo uvedená hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí). Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest potřeba hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování stávajících vlastnických poměrů – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020).
11. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi judikuje, že při zkoumání, zda je dána překážka naturální restituce podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (tím spíše i restituce náhradní) se považuje za relevantní i hledisko funkční souvislosti pozemků se stavbami (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014). I v případě uspokojování nároku vydáním jiného (náhradního) zemědělského pozemku je tedy nutno zvažovat případnou funkční provázanost oprávněnou osobou vybraného pozemku s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit i vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014).
12. Z ustálené rozhodovací praxe plyne, že pro závěr o funkční souvislosti pozemků a staveb není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Funkční souvislost (pozemků a staveb) přitom představuje takový vztah dvou věcí, kdy jedna věc v podstatě umožňuje druhé plnit její funkci. Ve vztahu funkční souvislosti je ekonomická a užitná hodnota jedné věci oddělením od druhé věci podstatně snížena. Může se jednat jak o vztah oboustranné závislosti, kdy ani jedna z věcí nemůže samostatně plnit řádně svou funkci, tak o vztah jednostranné závislosti, kdy jedna věc může plnit svou funkci samostatně, zatímco druhá nikoli (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, uveřejněný pod číslem 151/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 28 Cdo 240/2022).
13. V rozhodovací praxi dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, z recentní judikatury např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2218/2023) byly dále aprobovány i závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady s rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor. Jestliže i ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. představuje překážku pro vydání nezastavěných pozemků v rozlehlých areálech (sídlištních, sportovních i jiných) oprávněné osobě pro jejich funkční souvislost se stavbami, tím obezřetněji je třeba přistupovat k situacím, kde oprávněnou osobou nárokovaný pozemek jako náhradní obklopuje stavbu domu a slouží obyvatelům tohoto domu, s nímž tvoří jeden funkční celek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
14. K řešené problematice lze dále připomenout i rozhodovací praxi Ústavního soudu vážící se k restituci pozemků (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14), která nepřipouští naturální restituci tam, kde by tato vedla k situaci, v níž by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v § 1 zákona č. 229/1991 Sb. (viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2796/2008).
15. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je zpravidla úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, jsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru přiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017).
16. Odvolací soud se výše rozvedených judikatorních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat ani v nyní posuzované věci, zjevně přidržel a jím učiněná konkluze, že předmětný zemědělský pozemek (s nímž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad; § 11b zákona č. 229/1991 Sb.) je z vlastnictví státu převoditelný, potažmo vhodný i k náhradní naturální restituci, není nepřiměřený či jakkoliv rozporný s odkazovanou judikaturou.
17. Při zkoumání vhodnosti (převoditelnosti) předmětného pozemku vyšel odvolací soud ze zjištění, že jde o nezastavěný a neoplocený zemědělský pozemek ve vlastnictví žalované, byť aktuálně propachtovaný třetí osobě a jí aktuálně užívaný (v rozporu s jeho účelovým určením) i k odstavení motorových vozidel a uskladnění stavebního materiálu; jako součást zemědělského půdního fondu (co do druhu evidovaný jako zahrada) jde ovšem o pozemek zemědělsky obhospodařovatelný, jenž není ve funkčním celku s jinými nemovitostmi (není nezbytný pro řádné a komfortní užívání pozemku parc. č. XY či stavby č. p. XY stojící na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví třetí osoby, kterou neobklopuje, resp. ke které ani nepřiléhá, jsa od ní oddělen dalšími pozemky – parc. č. XY (ostatní plocha), parc. č. XY (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XY (zahrada), a parc. č. XY (zahrada) v k. ú. XY. Na podkladě takto učiněných skutkových zjištění odvolací soud přesvědčivě odůvodnil závěr, že předmětný pozemek se sousedními nemovitostmi funkčně nesouvisí, že mezi ním a sousedními nemovitostmi vztah funkční závislosti (ať již jednostranné či oboustranné, kdy by pozemek či stavba nemohly plnit svou funkci samostatně, tedy že by samostatné užívání stavby či pozemku bylo nemožné či redukované nad únosnou míru) není (srov. bod 22 a 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Uzavřel-li tak odvolací soud za daného stavu při aprobaci soudem prvního stupně učiněných závěrů, že předmětný pozemek lze považovat za vhodný i k náhradní naturální restituci a z vlastnictví státu do vlastnictví oprávněné osoby k danému účelu převoditelný, nejde o závěr nepřiměřený či jakkoliv se příčící závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zahrnuje v to i dovolatekou v bodech 9 a 10 odkazovaná rozhodnutí dovolacího soudu.
18. Přiléhavý pak není odkaz dovolatelky ani na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, s nímž dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu není; odkazované rozhodnutí je založeno na týchž právních konkluzích, kdy současně nelze přehlédnout, že v tehdy projednávané věci Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení již z toho důvodu, že se soudy nižších stupňů otázkou vhodnosti tehdy nárokovaných pozemků, respektive hlediskem jejich širší funkční souvislosti s okolními stavbami a pozemky vůbec nezabývaly; tímto defektem rozhodnutí odvolacího soudu v přítomné věci stiženo není a učiněné závěry – jak již výše vysvětleno – ani nelze mít za nepřiměřené.
19. Za nevhodný k půdní restituci nelze považovat pozemek jen proto, že se nachází v ploše zastavitelné stavbami k bydlení, nejsou-li zde plánovány veřejně prospěšné stavby nebo stavby dopravní infrastruktury či jiné stavby nebo opatření, na nichž by veřejný zájem (na zachování státního vlastnictví) převyšoval zájem oprávněné osoby na náhradním uspokojení restitučního nároku (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 795/2025, spolu s další judikaturou citovanou v jeho odůvodnění a současně akcentující, že určení územně plánovací dokumentací k zastavění bude mít nepochybně odraz v jejich ocenění jako pozemků stavebních; srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, a ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 755/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3018/2021, a ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 734/2022), přičemž žalovaná netvrdí (a v řízení nebylo ani prokázáno), že by na předmětném pozemku byla plánována výstavba veřejně prospěšných staveb či staveb dopravní infrastruktury, popřípadě že by zde byl (z jiného důvodu) veřejný zájem na zachování veřejného (státního) vlastnictví.
20. Pro hodnocení, zda je oprávněnou osobou požadovaný pozemek k uspokojení jejího restitučního nároku vhodný (do jejího vlastnictví převoditelný), není (nemusí být) bez dalšího také rozhodující, že jde o pozemek dočasně užívaný jinou osobou (kupř. na základě nájmu, resp. pachtu), jež není okolností nikterak výjimečnou, kdy oprávněná osoba – v případě vydání takto dotčeného pozemku – vstoupí do práv a povinností namísto dosavadního nájemce (propachtovatele); k tomu blíže srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 270/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020.
21. Další dovolatekou snášené námitky vůči závěru odvolacího soudu o vhodnosti, potažmo převoditelnosti předmětného pozemku založené na argumentaci, že tvoří funkční celek se sousedními nemovitostmi a že pozemek (co do druhu „zahrada“) nebude možné řádně zemědělsky obhospodařovat, představují pak kritiku soudy učiněných skutkových zjištění a nevystihují tak způsobilý dovolací důvod (jímž je podle § 241a odst. 1, věta první o. s. ř. toliko
nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem) a nemohou založit přípustnost dovolání. Odvolacím soudem učiněnými skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán, oprávněním k jejich přezkumu dle účinné procesní úpravy nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (§ 241a odst. 1, věta první o. s. ř.) není pak zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 22. Ve vztahu k potencialitě zemědělského obhospodařování předmětného pozemku pak nelze přehlédnout ani nekonzistentnost obrany dovolatelky a rozpory v jí uplatněné argumentaci, dovozuje-li, že pozemek nebude lze zemědělsky využít, zatímco současně uvádí, že jej dočasně přenechala třetí osobě (právě) „za účelem jeho užívání jako zahrady a k drobné zemědělské činnosti“, a že jde o pozemek užívaný i pachtýřem „k rekreačním a pěstitelským aktivitám“ (a v jejich rámci i k parkování dopravních prostředků). A namítá-li pak v replice k podanému vyjádření k dovolání (aniž by však současně zpochybňovala svou příslušnost hospodařit s předmětným pozemkem; viz § 1 odst. 1 písm. a/, § 11b a § 17 zákona č. 229/1991 Sb.), že pozemek není součástí zemědělského půdního fondu, jelikož u něj není naplněn materiální (faktický) znak zemědělského pozemku, lze i zde odkázat na konstantní judikaturu, podle níž do zemědělského půdního fondu náleží (jde-li o akcentovaný znak materiální, faktický) i půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není, a že za obhospodařování jest považovat nejen takové hospodaření na pozemcích, které je podnikáním v zemědělství, ale i takové, které uchovává pozemek ve stavu způsobilém k jeho zařazení do kategorií pozemků příslušících do zemědělského půdního fondu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2108/2022, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1081/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3272/2016, ústavní stížnost proti němu směřující odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. I. ÚS 242/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3351/2015, ústavní stížnost proti němu směřující odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 841/16, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2438/2015, nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 302/99, uveřejněný pod č. 24/2000 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016; aktuálně viz např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3396/2024). 23. Dovolatelka přitom neuvádí žádné skutečnosti, pro které by předmětný pozemek nemohl být v budoucnu (zemědělsky) obhospodařován, jestliže se její námitky redukují především na obecné konstatování, že pozemek není již po nějakou dobu (zemědělsky) obhospodařován. Ani zde pak nelze přehlédnout zjevný rozpor v uplatněné argumentaci, již výše akcentovaný, založený i tvrzením dovolatelky o přenechání pozemku k užívání třetí osobě v souladu s deklarovaným účelem, jež zahrnuje i jeho obhospodařování jako zemědělské půdy. Ve vztahu k potencialitě obhospodařování odvolací soud (i ve vazbě na soudem prvního stupně učiněná zjištění, krom jiného i z ohledání na místně samém) zajisté uvážil i zbylé argumenty dovolatelky (nejenom ohledně funkce pozemku, ale i co do jeho umístnění, tvaru a velikosti) a ve světle učiněných zjištění nejde o závěry nepřiměřené. Případná polemika i s těmito skutkovými zjištěními, jak již výše vysvětleno, nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1, věta první o. s. ř.) a nelze jí založit přípustnost dovolání. Nadto Nejvyšší soud neshledal, že by odvolacím soudem přijaté skutkové konkluze bylo lze kvalifikovat jako excesivní (že by při zjišťování skutkového stavu soudy nerespektovaly příslušné procesní principy a že by zjištění vykazovala extrémní rozpor s provedenými důkazy). 24. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) v posuzované věci nebyly naplněny. Dovoláním vytčené otázky hmotného práva byly odvolacím soudem vyřešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány důvody k jinému posouzení těchto v rozhodování dovolacího soudu již vyřešených otázek; uvedený závěr s sebou nese i výsledné rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.). 25. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto v intencích § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (k náhradě oprávněné) žalobkyně, jež se prostřednictvím zástupkyně z řad advokátů vyjádřila k dovolání, patří odměna advokátky (z tarifní hodnoty 8 894 Kč) ve výši 1 500 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokátky stanovenou paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 409,50 Kč. 26. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 27. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 5. 2025
Mgr. Petr Kraus předseda senátu