29 Cdo 3140/2017-944
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v konkursní věci
úpadce České rýžové společnosti, a. s., se sídlem v Lovosicích, U zdymadel
827/1, PSČ 410 02, identifikační číslo osoby 63144204, vedené u Krajského
soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 K 62/2002, o schválení konečné zprávy o
zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce
konkursní podstaty, o dovolání odděleného věřitele Podravka - Lagris a. s., se
sídlem v Dolní Lhotě 39, PSČ 763 23, identifikační číslo osoby 25510487,
zastoupeného JUDr. Jaromírem Kremerem, advokátem, se sídlem v Orlové, Úzká
1108, PSČ 735 14, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2017,
č. j. 1 Ko 11/2016-917, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2017, č. j. 1 Ko 11/2016-917,
se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[1] Usnesením ze dne 21. dubna 2016, č. j. 44 K 62/2002-905, Krajský soud v
Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“):
1/ Zamítl námitky odděleného věřitele Podravka - Lagris a. s. (dále jen
„oddělený věřitel“) [bod I. výroku].
2/ Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování
odměny a výdajů správce konkursní podstaty z 27. října 2015 (dále jen „konečná
zpráva“) podle které činí:
a/ Příjmy konkursní podstaty celkem: 24.307.406,30 Kč, z čehož činí: zpeněžení
nemovitostí: 10.050.701 Kč, zpeněžení movitých věcí: 2.507.003 Kč pohledávky:
546.063 Kč, ostatní příjmy: 11.203.639,34 Kč.
b/ Výdaje konkursní podstaty celkem: 15.034.214 Kč, z čehož
1. uhrazené výdaje v celkové výši 13.216.867 Kč tvoří: záloha na odměnu správce
konkursní podstaty (1.000.000 Kč), náklady spojené se správou a udržováním
konkursní podstaty (7.408.102 Kč), hotové výdaje správce konkursní podstaty
(2.340.298 Kč), výplata odděleného věřitele (1.453.766,30 Kč) a pracovní nároky
(1.014.701 Kč);
2. neuhrazené výdaje v celkové výši 1.817.347 Kč tvoří: soudní poplatek
(131.038 Kč) a doplatek odměny správce konkursní podstaty (1.686.309 Kč).
c/ Odměna správce konkursní podstaty celkem 2.686.309 Kč (včetně částky
odpovídající 21% dani z přidané hodnoty), z čehož činí odměna ze zpeněžení
2.116.090 Kč a odměna z počtu přihlášených věřitelů 104.000 Kč.
d/ Částka určená k rozvrhu 9.273.192,30 Kč (bod II. výroku).
3/ Uložil správci konkursní podstaty předložit do 30 dnů od právní moci
usnesení návrh na rozvrh (bod III. výroku).
[2] K odvolání odděleného věřitele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27.
února 2017, č. j. 1 Ko 11/2016-917, potvrdil usnesení konkursního soudu.
[3] Odvolací soud přitakal konkursnímu soudu v závěru, že částku 5.542.071 Kč
vynaložila správkyně konkursní podstaty úpadce v souvislosti s provedením
opatření, které jí uložila Česká inspekce životního prostředí, jež mělo
zabránit ohrožení kvality vody v Labi, v důsledku toho, že úpadce před
prohlášením konkursu vypustil do řeky rýži uskladněnou v silech (nemovitostech,
na nichž vázlo zástavní právo ve prospěch odděleného věřitele), aby tak
zabránil škodě na těchto silech. Proto je nutné považovat tuto částku za výdaj
spojený s udržováním zpeněžovaných sil [§ 28 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“)].
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal oddělený věřitel dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“),
ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., argumentem, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, když závisí na
vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a
požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení. [5] V mezích uplatněného dovolacího důvodu vytýká dovolatel odvolacímu soudu
nesprávnou interpretaci § 28 odst. 2 ZKV. K tomu především uvádí, že k
zaplavení úpadcova areálu došlo v souvislosti s neodvratitelnou přírodní
událostí (povodní) před prohlášením konkursu na majetek úpadce, stejně jako k
vyplavení rýže ze sil. [6] K vyplavení rýže ze sil došlo v primární sféře působnosti pozdějšího
úpadce, za jehož jednání nenese odpovědnost dovolatel. K argumentaci odvolacího
soudu, že kdyby ze sil nebyla vypuštěna rýže, došlo by s největší
pravděpodobností ke zničení sil, dovolatel namítá, že sila tvoří pouze dílčí (v
podstatně nepatrnou) část zpeněžovaného majetku úpadce, k němuž dovolateli
svědčilo právo na oddělené uspokojení z titulu zástavního práva. Zpeněžením
souboru nemovitostí bylo dosaženo výtěžku ve výši 10.000.001 Kč, přičemž
náklady na sanaci ekologické škody představují částky 450.000 Kč a 5.010.000 Kč
(přesahují 50 % částky dosažené zpeněžením všeho zajištění i celou částku
dosaženou zpeněžením sil). [7] Předpoklad odvolacího soudu, že vypuštění rýže ze sil bylo opatřením
odvracejícím poškození sil, není podle dovolatele podložen důkazy. I kdyby tomu
tak ale bylo, šlo by ve svém důsledku o děj primárně vyvolaný neodvratitelnou
přírodní silou (povodní), takže není na místě, aby náklady na sanaci jeho
následků nesl vlastník nemovitosti, respektive zástavní věřitel. [8] Povodeň jako neodvratitelná přírodní událost se odehrála před prohlášením
konkursu na majetek úpadce, takže její následky nemohou být přičitatelné
oddělenému věřiteli (v jehož neprospěch proto nemůže být krácen výtěžek
zpeněžení zajištění). [9] Předmětem zajištění byl soubor nemovitostí, z nichž každá je samostatným
objektem vlastnického práva, takže paušální odečet postihuje i položky
(nemovitosti), které nebylo třeba sanovat nebo zachraňovat před poškozením. [10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod
číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako
další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových
stránkách Nejvyššího soudu].
[11] Dovolání v dané věci shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení §
238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1
písm. c/ ZKV, když v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc
dovolacím soudem neřešenou. [12] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
[13] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval. [14] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl
(ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro následné právní posouzení jsou rozhodná především následující skutková
zjištění (jak plynou ze spisu, a jak z nich vyšly soudy):
1/ Konkurs na majetek úpadce byl prohlášen dne 1. listopadu 2002. 2/ Úpadce před prohlášením konkursu (v době povodní v roce 2002) vypustil do
řeky rýži uskladněnou ve 2 silech (nemovitostech, na nichž vázlo zástavní
právo ve prospěch odděleného věřitele), aby tak zabránil škodě na těchto silech. 3/ Správkyně konkursní podstaty úpadce v souvislosti s provedením opatření,
které jí uložila Česká inspekce životního prostředí (12. června 2003), jež mělo
zabránit ohrožení kvality vody v Labi, v důsledku toho, že úpadce před
prohlášením konkursu vypustil do řeky rýži, zadala společnosti Concrete CL
spol. s r. o. (dále jen „společnost C“) sanační práce, jež byly ukončeny 16. září 2003 a za něž bylo z konkursní podstaty úpadce zaplaceno 450.000 Kč a
5.010.000 Kč. 4/ Výtěžek zpeněžení nemovitostí sloužících k zajištění pohledávky odděleného
věřitele činil 10.050.701 Kč. 5/ Usnesením ze dne 1. července 2015, č. j. 44 K 62/2002-861, konkursní soud
souhlasil s tím, aby správkyně konkursní podstaty úpadce vydala oddělenému
věřiteli 70 % výtěžku zpeněžení nemovitostí sloužících k zajištění pohledávky
odděleného věřitele (v usnesení konkretizovaných), konkrétně částku
1.453.766,30 Kč. Konkursní soud uvedl, že nemovitosti byly zpeněženy za částku
10.050.701 Kč, že náklady spojené s udržováním, správou a prodejem činily
7.973.892 Kč a výtěžek po odečtení nákladů činí 2.076.809 Kč, z čehož 70 %
představuje částka 1.453.766,30 Kč. [15] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
zákona o konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc
rozhodném):
§ 28 (ZKV)
(1) Věřitelé pohledávek, které byly zajištěny zástavním právem, zadržovacím
právem, omezením převodu nemovitosti, převodem práva dle § 553 občanského
zákoníku nebo postoupením pohledávky dle § 554 občanského zákoníku (dále jen
„oddělení věřitelé“), mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena ze
zpeněžení věci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištěna. (2) Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených s udržováním, správou a
prodejem zpeněžené věci, práva nebo pohledávky (dále jen „výtěžek zpeněžení“)
vydá správce odděleným věřitelům se souhlasem soudu. Nebyla-li zajištěná
pohledávka plně uspokojena, považuje se její neuspokojená část za pohledávku
přihlášenou podle § 20. (…)
(4) Oddělení věřitelé se podle tohoto ustanovení uspokojují do výše 70 %
výtěžku zpeněžení na ně připadajícího. Neuspokojenou část pohledávky lze
uspokojit v rozvrhu, a to ve třídě, do níž pohledávka podle své povahy patří.
(5) Zajišťovací práva uvedená v odstavci 1 zanikají zpeněžením věci, práva nebo
pohledávky v konkursu, a to i v případě, že oddělení věřitelé nepřihlásili své
pohledávky. § 29 (ZKV)
(1) Správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z
podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží
soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní
správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce
správce zproštěni. (2) Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o
vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo
nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly
vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky. (3) Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle
správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor,
a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu. [16] Judikatura Nejvyššího soudu ke konečné zprávě je ustálena v následujících
závěrech:
a/ K podobě konečné zprávy:
1/ Konečná zpráva neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek
konkursních věřitelů; o tom rozhoduje konkursní soud v rozvrhovém usnesení;
srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2002, sp. zn. 1 Ko
552/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod
číslem 224, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29
Odo 1111/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2007,
pod číslem 170. 2/ Konečná zpráva má obsahovat údaj o tom, jak vysoký výtěžek zpeněžení má být
rozdělen mezi konkursní věřitele, jakož i přehled pohledávek (včetně označení
tříd), jež z tohoto výtěžku mají být hrazeny (včetně údaje o pohledávkách
předurčených k uspokojení před rozvrhem), nikoli však údaj o tom, jaká výše
uspokojení v procentech či podílu náleží konkursním věřitelům pro jejich
pohledávky první nebo druhé třídy (ten je vyhrazen rozvrhovému usnesení); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3905/2010,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 141. 3/ Konečná zpráva má obsahovat též výsledky přezkumných jednání a incidenčních
sporů; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo
2106/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod
číslem 49. 4/ Obsahuje-li usnesení o schválení konečné zprávy též výrok, jímž konkursní
soud zamítá námitky účastníka řízení, jde o výrok nadbytečný (právně
bezvýznamný), který má pouze povahu výroku o předběžné otázce (o důvodnosti,
popřípadě včasnosti námitek proti konečné zprávě) ve vztahu k výroku o
schválení konečné zprávy; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července
2011, sp. zn. 29 Cdo 3038/2009. b/ K přezkoumání konečné zprávy. 1/ Při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst.
3 ZKV nelze zásadně
vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě
dle § 29 odst. 2 ZKV, a odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o
schválení konečné zprávy nemůže zabývat (skutkově novými) námitkami proti
konečné zprávě, jež odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, ač tak
mohl učinit. Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2002, sp. zn. 1 Ko 433/2001, uveřejněné pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo
397/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo
4555/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo
2254/2009. 2/ Právo účastníků konkursního řízení poukázat při jednání o konečné zprávě
před konkursním soudem (§ 29 odst. 3 ZKV), popřípadě v rámci odvolání podaného
proti usnesení o schválení konečné zprávy, na rozpor konečné zprávy se
skutečnostmi plynoucími z obsahu spisu (tedy se skutečnostmi věcně podloženými
dosavadním obsahem konkursního spisu, nikoli s nedoloženými tvrzeními), není
dotčeno ustanovením § 29 odst. 2 ZKV (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5037/2008, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 118). [17] V rozsudku ze dne 27. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2290/2016, Nejvyšší soud
též vysvětlil, že vyplacením 70% čistého výtěžku zpeněžení zajištění v
konkursním řízení (podle zákona o konkursu a vyrovnání) zaniká právo věřitele
na oddělené uspokojení jeho zajištěné pohledávky. [18] V takto ustavených judikatorních poměrech Nejvyšší soud především uvádí,
že oddělený věřitel byl oprávněn (legitimován) vznášet proti konečné zprávě
(jež splňuje předepsané obsahové náležitosti) výhrady týkající se míry jeho
uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění již proto, že konečná zpráva vychází z
toho, že mu (v souladu s ustanovením § 28 ZKV) zaniklo právo na oddělené
uspokojení jeho zajištěné pohledávky tím, že mu byl vyplacen výtěžek zpeněžení
zajištění ve výši 1.453.766,30 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29
Cdo 2290/2016). [19] Pro výsledek dovolacího řízení je tudíž určující, zda náklady vynaložené
(za trvání konkursu na majetek úpadce) z konkursní podstaty úpadce na úhradu
sanačních prací (které na základě smlouvy uzavřené se správkyní konkursní
podstaty úpadce provedla společnost C) ve výši 450.000 Kč a 5.010.000 Kč jsou
ve smyslu ustanovení § 28 odst. 2 ZKV „výdajem spojeným s udržováním
zpeněžovaných sil“ (jak uzavřel odvolací soud), odečitatelným od výtěžku
zpeněžení. [20] Správce konkursní podstaty je, zjednodušeně řečeno, správcem cizího
majetku, konkrétně správcem úpadcova majetku nebo majetku ve vlastnictví jiných
osob, na který se po dobu trvání účinků konkursu pohlíží jako na úpadcův;
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011,
uveřejněný pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen
„R 22/2014“). [21] Povinností správce konkursní podstaty postupovat při výkonu funkce s
odbornou péčí (§ 8 odst.
2 ZKV) se rozumí i jeho povinnost konkursní podstatu
řádně udržovat a spravovat. Správou konkursní podstaty se přitom rozumí zejména
činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k
tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k
odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby
majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením,
jestliže tomu nebrání jiné okolnosti a aby se konkursní podstata rozmnožila,
lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým
obchodním příležitostem (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 8, ročníku 2004, pod číslem 160, rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 29. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3037/2008, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura číslo 2, ročník 2011, pod číslem 26, rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 18. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1400/2010, uveřejněný pod číslem 110/2012
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo R 22/2014). [22] Při udržování a správě konkursní podstaty vznikají správci konkursní
podstaty po prohlášení konkursu náklady s tím spojené, jež jsou v režimu § 31
odst. 2 písm. b/ ZKV obsaženy v taxativním výčtu pohledávek za konkursní
podstatou. Zákon též počítá s tím, že (jsou-li v konkursní podstatě
odpovídající prostředky), takto vzniklé pohledávky mohou být (budou)
uspokojovány kdykoli v průběhu konkursního řízení (§ 32 odst. 1 ZKV); srov. opět R 22/2014. [23] Zvláštnost úpravy obsažené v § 28 odst. 2 ZKV spočívá jen v tom, že má-li
výtěžek zpeněžení majetku spravovaného a udržovaného správcem konkursní
podstaty sloužit (být použit) k uspokojení odděleného věřitele, odečítají se
příslušné (vynaložené) náklady spojené s udržováním a správou tohoto majetku od
tzv. hrubého výtěžku zpeněžení (spolu s náklady spojenými s prodejem majetku, o
které se ale spor v této věci nevede). [24] Ve výše pojatém rámci shledává Nejvyšší soud především opodstatněnou
dovolatelovu výtku, že ač odvolací soud pokládal částky 450.000 Kč a 5.010.000
Kč za „výdaj spojený s udržováním zpeněžovaných sil“, odečetl je od „hrubého“
výtěžku zpeněžení, jenž byl dosažen i zpeněžením dalších nemovitostí (včetně
objektu bydlení, jenž s činností sil žádnou provazbu mít nemůže; srov. důvody
usnesení konkursního soudu z 1. července 2015). [25] Bez ohledu na to, co bylo řečeno v odstavci [24] však Nejvyšší soud
především uzavírá, že oproti odvolacímu soudu nenalézá ve skutkových reáliích
dané věci žádnou oporu pro závěr, že částka vynaložená na sanaci škod
způsobených na vodním toku řeky Labe činností pozdějšího úpadce v době před
prohlášením konkursu měla v době, kdy byla vynaložena, jakýkoli vliv na udržení
hodnoty předmětných sil (srov. i závěrečnou zprávu společnosti C o ukončení
prací na odstranění závadného stavu v plavebním kanálu v Lovosicích, č. l. 824
až 884).
Jinak řečeno, skutkový základ sporu neposkytuje žádný poklad pro
závěr, že hrazené sanační práce měly v době svého provedení (v průběhu
konkursu) nějaký vliv na udržení hodnoty sil, z nichž úpadce před prohlášením
konkursu vypustil do řeky rýži, jejíž působení potřebu sanačních prací vyvolalo
(že šlo o práce vynaložené na udržení hodnoty zpeněženého majetku – sil). To,
že potřeba provést sanační práce byla vyvolána jednáním, jímž se dlužník před
prohlášením konkursu snažil zabránit škodě na nemovitostech (silech) sloužících
k zajištění pohledávky odděleného věřitele [kteréžto jednání nicméně vedlo k
ohrožení jakosti vodního toku], nečiní z nákladů vynaložených za trvání
konkursu na provedení sanačních prací náklady spojené s udržením hodnoty
předmětu zajištění (nemovitostí – sil). [26] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). [27] Zbývá dodat, že ve vztahu k té části napadeného usnesení, kterou odvolací
soud potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu I. výroku o zamítnutí námitek
odděleného věřitele, je samostatným důvodem pro zrušení okolnost, že v poměrech
rozhodnutí konkursního soudu šlo o výrok nadbytečný (právně bezvýznamný), který
má pouze povahu výroku o předběžné otázce (o důvodnosti, popřípadě včasnosti,
námitek proti konečné zprávě), ve vztahu k výroku o schválení konečné zprávy
(srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3038/2009 citované v odstavci
[16] pod bodem 4/) a jako takový měl být odvolacím soudem bez náhrady odklizen.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu