USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný D. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 3 To 47/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 11/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného D. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 46 T 11/2023, byl obviněný D. Š. pod bodem I. výroku o vině uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
1. v přesně nezjištěné době, několik dnů po 20. 6. 2022, v Brně na nezjištěném místě vyvezl z území České republiky do Spojených států amerických psychotropní látku ketamin, a to tak, že v uvedené době předal do přepravy kurýrní službě DHL Express (dále jen „DHL“) na její pobočce (pointu) dvě zásilky, které v bublinkových obálkách obsahovaly dohromady 100 g psychotropní látky ketamin, ke kterým přibalil plyšové hračky a takto odeslal nezjištěnému příjemci do Spojených států amerických, 2. 13. 7.
2022 v době 14:32 hod. v Brně na XY se pokusil vyvézt z území České republiky do Spojených států amerických psychotropní látku ketamin, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě United Parcel Service of America, Inc. (dále jen „UPS“) na její pobočce (pointu) balíček č. XY, který obsahoval 474,23 g psychotropní látky ketamin obsahující 89,1 ± 3,6 % hm. ketaminu báze, tedy nejméně 422,54 g ketaminu báze, který byl uložen v plastovém sáčku, zabalen do dětské hračky – deskové hry a přebalen dětským dárkovým papírem, kde jako odesílatele uvedl: XY a jako příjemce: XY, kdy k doručení zásilky nedošlo, neboť tato byla dne 19.
7. 2022 pracovníky společnosti UPS vyhodnocena jako podezřelá a po rentgenové kontrole jejího obsahu byla předána Policii ČR (zásilka pracovně označena jako č. 3), 3. dne 13. 7. 2022 v době 14:40 hod. v Brně na XY vyvezl z území České republiky do Spojených států amerických 0,5 kg psychotropní látky ketamin, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě DHL na její pobočce (pointu) balíček s touto látkou č. XY, kde jako odesílatele uvedl: XY a jako příjemce: XY (zásilka pracovně označena jako č. XY), 4.
dne 18. 7. 2022 v době 16:30 hod. v Brně na ul. XY se pokusil vyvézt z území České republiky do Spojených států amerických psychotropní látku ketamin, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě UPS na její pobočce balíček č. XY, který obsahoval 520,35 g psychotropní látky ketamin obsahující 85,1 ± 1,6 % hm. ketaminu báze, tedy nejméně 442,8 g ketaminu báze, který byl uložen v plastovém sáčku, zabalen do dětské hračky a přebalen dětským dárkovým papírem, kde jako odesílatele uvedl: XY a jako příjemce: XY, kdy došlo k vývozu zásilky pouze do Spolkové republiky Německo, neboť tato byla při cestě dne 19.
7. 2022 zadržena německými celními orgány v Kolíně nad Rýnem (zásilka pracovně označena jako č. 1), a k doručení zásilky do Spojených států amerických nedošlo
5. dne 19. 7. 2022 v době kolem 07:14 hod. vyvezl z území České republiky na území Slovenské republiky po dálnici D2 v osobním motorovém vozidle zn.
Škoda
Octavia, RZ: XY, 511,99 g psychotropní látky ketamin, kterou chtěl v Bratislavě odeslat prostřednictvím kurýrní služby DHL do Spojených států amerických, kdy zásilku však neodeslal a vrátil se s ní zpět po dálnici D2 do místa svého bydliště v Brně (následně odeslána a zadržena jako zásilka pracovně označená č. 2), 6. dne 19. 7. 2022 v době 10:10 hod. v Brně na XY se pokusil vyvézt z území České republiky do Spojených států amerických psychotropní látku ketamin, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě DHL na její pobočce (pointu) balíček č. XY, který obsahoval 511,99 g psychotropní látky ketamin obsahující 87,9 ± 3,6 % hm.
ketaminu báze, tedy nejméně 450,04 g ketaminu báze, který byl uložen v plastovém sáčku, zabalen do dětské hračky – krabice od stavebnice a přebalen dětským dárkovým papírem, kde jako odesílatele uvedl: XY a jako příjemce: XY, kdy k doručení zásilky nedošlo, neboť tato byla dne 20. 7. 2022 pracovníky společnosti DHL vyhodnocena jako podezřelá a po kontrole jejího obsahu byla předána policejnímu orgánu Generálního ředitelství cel, který ji v souladu s trestním řádem zadržel (zásilka pracovně označena jako č. 2), 7.
dne 20. 7. 2022 v dopoledních hodinách vyvezl z území České republiky na území Slovenské republiky a do Spojených států amerických 0,5 kg psychotropní látky ketamin, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě DHL na její pobočce (pointu) na adrese XY Bratislava, Slovenská republika, balíček s touto látkou č. XY, kde jako odesílatele uvedl: XY a jako příjemce: XY (zásilka pracovně označena jako č. XY), 8. dne 20. 7. 2022 v době 13:30 hod. v Brně na náměstí XY se pokusil vyvézt z území České republiky do Spojených států amerických psychotropní látku ketamin, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě DHL na její pobočce (pointu) balíček č. XY, který obsahoval 502,95 g psychotropní látky ketamin obsahující 90,2 ± 3,7 % hm.
ketaminu báze, tedy nejméně 453,66 g ketaminu báze, který byl uložen v plastovém sáčku, zabalen do dětské hračky a přebalen dětským dárkovým papírem, kde jako odesílatele uvedl: XY a jako příjemce: XY, kdy k doručení zásilky nedošlo, neboť tato byla dne 20. 7. 2022 pracovníky společnosti DHL vyhodnocena jako podezřelá a po kontrole jejího obsahu byla předána policejnímu orgánu Generálního ředitelství cel, který ji v souladu s trestním řádem zadržel (zásilka pracovně označena jako č. 4), 9. dne 25.
7. 2022 v odpoledních hodinách kolem 16:45 hod. vyvezl z území České republiky na území Slovenské republiky a do Spojených států amerických psychotropní látku ketamin, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě DHL na její pobočce (pointu) na adrese XY, Slovenská republika balíček s 500 g psychotropní látky ketamin, kterou uložil do dvou plastových nádob s nápisem Xilitol 250 g, ke kterým přidal balíček s kávou a takto odeslal přesně nezjištěnému příjemci, pravděpodobně na jméno XY, 10.
dne 15. 8.
2022 v odpoledních hodinách vyvezl z území České republiky na území Slovenské republiky a do Spojených států amerických psychotropní látky ketamin, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě DHL na její pobočce (pointu) na adrese XY, Slovenská republika balíček, s 500 g psychotropní látky ketamin, kterou uložil do dvou plastových nádob s nápisem Xilitol 250 g, č. XY, kde jako odesílatele uvedl: XY a jako příjemce: XY (zásilka pracovně označena jako č. XY), 11. dne 25. 8. 2022 v odpoledních hodinách dovezl z Rakouské do České republiky přesně nezjištěné množství, cca 10 litrů tekutiny, obsahující prekursor 1,4-butandiol, kterou obdržel v plastovém 20l kanystru naplněném z poloviny od neznámé osoby ve Vídni, následně tuto látku přivezl do Brna a uskladnil ve svém bydlišti, kdy v následujících dnech část této látky přelil do 4 ks plastových nádob od bazénové chemie Marimex po 1 l a uschoval do prádelního koše ve svém pokoji,
12. dne 12. 9. 2022 vycestoval osobním motorovým vozidlem zn. Hyundai Coupé,
RZ: XY přes Spolkovou republiku Německo do Nizozemského království, kde se ubytoval v Rotterdamu, kde na druhý den převzal od neznámé osoby tašku, kterou našel dle dohody uloženou pod svým vozidlem, s obsahem nejméně 2 kg psychotropní látky MDMA v sypkém stavu, kterou si přinesl do místa ubytování, zařízené prostřednictvím Airbnb, kde tuto látku přebalil do několika krabic od müsli, které pak vložil do nejméně tří kartónových zásilkových krabic, které následně dne 14. 9. 2022 odeslal prostřednictvím kurýrní společnosti UPS na smyšlená jména do České republiky, kde si je následně po návratu v Brně na třech různých pobočkách UPS vyzvedl, kdy v jednom případě se jednalo o zásilku č. XY, kde byl jak odesílatel uveden: XY a jako příjemce: XY, přičemž hmotnost zásilky byla 3,1 kg, kterou si vyzvedl dne 26.
9. 2022 na pobočce (pointu) XY, a uskladnil v místě svého bydliště, 13. dne 21. 9. 2022 vycestoval autobusem do Vídně, odkud odletěl do Amsterdamu v Nizozemském království, kde se ubytoval na hausbótu, zajištěném prostřednictvím Airbnb, kde na druhý den převzal od neznámé osoby tašku, kterou našel na smluveném místě, nedaleko svého ubytování, s obsahem nejméně 3 kg psychotropní látky MDMA v sypkém stavu, kterou si přinesl do místa ubytování, kde tuto látku přebalil do několika krabic od müsli a kakaa, které pak vložil do nejméně tří kartónových zásilkových krabic, které následně dne 22.
9. 2022 odeslal prostřednictvím samoobslužných boxů kurýrních společností UPS a Direct Parcel Distribution (dále jen „DPD“) na smyšlená jména do České republiky, kde si je následně po návratu vyzvedl na různých pobočkách kurýrních společností, kdy se jednalo o zásilky č. XY, kde byl jak odesílatel uveden: XY a jako příjemce: XY, přičemž hmotnost zásilky byla 2,5 kg, zásilku č. XY, kde byl jako odesílatel uveden: XY a jako příjemce: XY, přičemž hmotnost zásilky byla 2,5 kg, a zásilku č. XY, kde byl jako odesílatel uveden: XY a jako příjemce: XY, a uskladnil v místě svého bydliště,
14. dne 3. 10. 2022 v době kolem 16:26 hod.
vyvezl z území České republiky na území Polské republiky po dálnici D1 v osobním motorovém vozidle zn. Hyundai Coupé, RZ: XY dvě zásilky s psychotropní látkou MDMA, kdy v jedné zásilce se nacházelo 4.825,87 g MDMA v tekutém stavu, uložené do 6 ks plastových lahví s etiketami energy drinků a ve druhé se nacházelo 697,81 g MDMA v sypkém stavu, uložené v plastové dóze, které chtěl poslat prostřednictvím DHL do zahraničí, kdy zásilky však neodeslal a vrátil se s nimi zpět po dálnici D1 do místa svého bydliště v Brně, (následně odeslány a zadrženy jako zásilky pracovně označené č. 5 a 6),
15. dne 4. 10. 2022 vycestoval v osobním motorovém vozidle zn. Hyundai Coupé,
RZ: XY přes Spolkovou republiku Německo do Nizozemského království, kde se ubytoval na hausbótu, zajištěném prostřednictvím Airbnb, nedaleko Amsterdamu, kde na druhý den převzal od neznámé osoby tašku, kterou našel na smluveném místě, nedaleko svého ubytování, s obsahem nejméně 2 kg psychotropní látky MDMA v sypkém stavu, kterou si přinesl do místa ubytování, kde tuto látku přebalil do několika krabic od müsli a sušeného mléka, které pak vložil do nejméně dvou kartónových zásilkových krabic, které následně dne 5.
10. 2022 odeslal prostřednictvím samoobslužných boxů kurýrních společností na smyšlená jména do České republiky, kde si je následně po návratu na různých pobočkách kurýrních společností vyzvedl a uskladnil v místě svého bydliště, 16. dne 7. 10. 2022 v době 12:28 hod. v Brně na XY se pokusil vyvézt z území České republiky na Nový Zéland psychotropní látku MDMA v tekuté formě, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě DHL na její pobočce (pointu) balíček č. XY, který obsahoval 4.825,87 g psychotropní látky MDMA, obsahující průměrně 32,26 % hm.
MDMA báze, tedy nejméně 1.557,13 g MDMA báze, která byla uložena v papírové krabici, zabalena do bublinkové fólie a uložena do 6 ks plastových lahví s etiketami energy drinků, kde jako odesílatele uvedl:
XY a jako příjemce: XY, kdy k doručení zásilky nedošlo, neboť tato byla dne 7. 10. 2022 na depu společnosti DHL zadržena policejním orgánem Generálního ředitelství cel (zásilka pracovně označena jako č. 5), 17. dne 7. 10. 2022 v době 12:41 hod. v Brně na XY se pokusil vyvézt z území České republiky do Spojených států amerických psychotropní látku MDMA, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě DHL na její pobočce (pointu) balíček č. XY, který obsahoval 697,81 g psychotropní látky MDMA, obsahující 78,3 ± 3,2 % hm. MDMA báze, tedy nejméně 546,39 g MDMA báze, která byla uložena v plastové dóze, kde jako odesílatele uvedl: XY a jako příjemce: XY, kdy k doručení zásilky nedošlo, neboť tato byla dne 7. 10. 2022 pracovníky společnosti DHL vyhodnocena jako podezřelá a po kontrole jejího obsahu byla předána policejnímu orgánu Generálního ředitelství cel, který ji v souladu s trestním řádem zadržel (zásilka pracovně označena jako č. 6), 18. dne 10. 10.
2022 v dopoledních hodinách vyvezl z území České republiky na území Slovenské republiky a do Spojených států amerických psychotropní látku MDMA, a to tak, že v uvedeném čase předal do přepravy kurýrní službě DHL na její pobočce (pointu) na adrese Bratislava, ul. XY, Slovenská republika, balíček č. XY, který obsahoval 1001,2 g psychotropní látky MDMA, která byla uložena ve čtyřech plastových a jedné skleněné nádobě, kde jako odesílatele uvedl: XY a jako příjemce: XY, kdy k doručení zásilky nedošlo, neboť tato byla dne 12.
10. 2022 zadržena příslušníky Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických, Drug Enforcement Administration (DEA) ve státu Texas, Spojené státy americké (zásilka pracovně označena jako č. XY), 19. dne 10. 10. 2022 v době kolem 23:50 hod. vyvezl z České do Rakouské republiky v osobním motorovém vozidle zn. Fiat Panda, RZ: XY přesně nezjištěné množství psychotropní látky ketamin a MDMA, kdy se jednalo o množství v kilogramech a dále nejméně 6 l MDMA v tekutém stavu, které mu doma zůstaly a nestihl je odeslat, tyto ve Vídni předal neznámé osobě, ponecháním na smluveném místě, a ubytoval se na neznámém místě prostřednictvím Airbnb, kdy do České republiky se vrátil dne 14.
10. 2022, 20. od 25. 8. 2022 do 29. 11. 2022 přechovával za účelem další distribuce v jeho bydlišti na adrese Brno, XY celkem 3.952,6 g tekuté látky obsahující prekursor 1,4-butandiol, která byla ve 4 plastových nádobách s nápisy MARIMEX bazénová chemie, kdy tyto měl zabaleny v potravinářské fólii k sobě, omotané bublinkovou fólii, uložené v kartónové krabici a schované v prádelním koši ve svém pokoji, a dále 277,2 g tekuté látky s obsahem amfetaminu, s průměrným zastoupením 0,324 % báze amfetaminu, tj. 0,898 g amfetaminu báze, kterou měl uloženou v kanystru pod stolem v místnosti vedle svého pokoje, takto jednal bez patřičného oprávnění a s vědomím, že se o takové látky jedná, kdy ketamin patří mezi psychotropní látky uvedené v příloze č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb. (dále jen nařízení vlády), 3,4-Methylen-dioxymetamfetamin (MDMA) patří mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 4 nařízení vlády, amfetamin patří mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedeno v příloze č. 5 nařízení vlády a 1,4-butandiol je uveden jako prekursor v příloze nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech k zákonu č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog,
a pod bodem II. výroku o vině byl uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v přesně nezjištěné době nejméně však ve dnech 7. 4. 2022 a 8. 4. 2022 z místa svého bydliště v Brně na ul. XY, prostřednictvím sítě internet, přistupoval přes anonymizační webový prohlížeč Tor Browser do prostředí latentní části internetu tzv. „DarkWebu“, kde získal přístup, prostřednictvím desítek navštívených webových stránek, k souborům (obrázkům a videím) s tématikou dětské pornografie znázorňující obnažené dívky zjevně mladší 18 let, v polohách vyzývavě předvádějících nahá těla, pohlavní orgány a sexuální styk za účelem sexuálního uspokojení; a současně prostřednictvím demoverze programu Spyrix Personal Monitor, sloužící ke skrytému monitorování uživatelské aktivity na daném zařízení, který si sám do počítače nainstaloval již dne 4.
4. 2022, došlo k uložení na disk stolního počítače integrovaného do obrazovky zn. Lenovo, model Ideacentre, XY, v.č. XY celkem cca 265 tzv. screenshotů obrazovky, na kterých je vyobrazena dětská pornografie, které měl v počítači uložené do 29. 11. 2022, kdy byl u něj počítač v rámci domovní prohlídky zajištěn policejním orgánem.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Obviněnému byl dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 500 (pět set) denních sazeb po 500 (pěti stech) Kč, tedy celkem ve výši 250.000 (dvě stě padesát tisíc) Kč.
4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to: - mobilního telefonu iPhone 13, IMEI: XY, IMEI2: XY, včetně SIM karty ICCID: XY (zajištěného jako stopa č. 1 v rámci domovní prohlídky na adrese Brno, XY), - stolního počítače integrovaného do obrazovky zn. Lenovo, model Ideacentre, v. č. XY, včetně napájecího adaptéru (zajištěného jako stopa č. 3 v rámci domovní prohlídky na adrese Brno, XY), - 4 kusů plastových nádob s nápisem bazénová chemie Marimex, obsahujících 1,4-butandiol, o celkové hmotnosti 3.940,6 g (zajištěných jako stopa č. 13 v rámci domovní prohlídky na adrese Brno, XY), - plastového kanystru o objemu 5 l obsahujícího sacharid o hmotnosti 852,8 g (zajištěného jako stopa č. 35 v rámci domovní prohlídky na adrese Brno, XY), - plastového kanystru o objemu 5 l obsahujícího amfetamin o hmotnosti 231,5 g (zajištěného jako stopa č. 36 v rámci domovní prohlídky na adrese Brno, XY), - mobilního telefonu zn. Xiaomi Redmi Note 5A, IMEI1: XY, IMEI2: XY, včetně SIM karty ICCID: XY (zajištěného jako stopa č. 45 v rámci domovní prohlídky na adrese Brno, XY), - mobilního telefonu zn. Xiaomi Redmi 9A, IMEI1: XY, IMEI2: XY, včetně SIM karty ICCID: XY (zajištěného jako stopa č. 46 v rámci domovní prohlídky na adrese Brno, XY), neboť jde o věci, které byly nástrojem trestné činnosti.
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 46 T 11/2023, podal obviněný odvolání směřující do výroku o trestu. Výrok o trestu napadl odvoláním rovněž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, kdy odvolání bylo podáno v neprospěch obviněného.
6. O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 3 To 47/2023, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného D. Š. a státního zástupce zamítl.
II.
7. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 3 To 47/2023, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 936-938 spisu), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
8. Obviněný má za to, že krajský soud postupoval nesprávně v úvahách o výši trestu, a to zejména proto, že nedostatečně vyhodnotil soubor polehčujících okolností a dalších faktorů ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1, § 41 a § 58 tr. zákoníku, která odůvodňují uložení výrazně nižšího trestu, a v důsledku toho mu byl uložen trest nepřiměřeně přísný, byť byl ukládán pod spodní hranicí zákonné trestní sazby. Tyto okolnosti dostatečně nezohlednil ani odvolací soud. Soudy tedy nesprávně právně posoudily učiněná skutková zjištění a nesprávně na ně aplikovaly příslušná ustanovení relevantní pro stanovení výše trestu.
Poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 631/23, podle něhož každé uložení trestu musí přísně sledovat a respektovat principy proporcionality a ultima ratio (subsidiarity trestní represe). Soudy se vždy a za všech okolností musí zabývat přiměřeností trestu v konkrétním případě a zvolit trest proporcionální, a to i za cenu jeho stanovení mimo trestní sazbu. Obviněný je přesvědčen, že v projednávané věci široký soubor polehčujících okolností přesáhl rozměr „běžných“ polehčujících okolností.
Právě přítomnost více polehčujících okolností, které mají dostatečnou váhu, mohou dle komentářového výkladu vést mimo jiného právě i k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody. Obviněný se tak neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že případné naplnění více podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody je irelevantní. Je toho názoru, že v projednávané věci došlo k naplnění podmínek nejen podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ale rovněž podle odst. 1 § 58 tr. zákoníku. Vedle doznání a prohlášení viny zde existuje i nápomoc dovolatele při objasňování trestné činnosti, tedy, že spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, což nebylo nijak zohledněno.
Dále jde o jeho dosavadní řádný život a dosavadní beztrestnost, stejně jako osobní, rodinné a další poměry. Dovolatel se označuje za osobu, která vedla řádný život nejen tím, že nepáchal trestnou činnost, ale i tím, že se aktivně podílel na občanském životě, tedy byl dle svých slov „vzorným občanem“. Uvádí, že byl vzorný student, plánoval vysokoškolské studium, věnoval se závodnímu lyžování, věnoval se přípravě své sestry na Zimní olympijské hry, působil jako dobrovolník při pandemii nemoci Covid-19 a podílel se na živnostenském podnikání svých rodičů.
Dále poukazuje na to, že se trestné činnosti dopustil ve věku 19 let, tedy ve věku blízkém věku mladistvých, a tedy v životní nezkušenosti, nevědom si možných následků svého jednání. Další polehčující okolnosti spatřuje v tom, že není a nebyl uživatelem omamných a psychotropních látek, nehrozí u něho další rozvoj trestné činnosti, resp. pravděpodobnost opakování trestné činnosti je velmi nízká, a jemu prokázanou trestnou činností nezískal značný prospěch ani prospěch velkého rozsahu. Obviněný rovněž poukazuje na roli trestu, kdy by měl být kladen důraz na jeho resocializaci a následné začlenění zpět do společnosti.
Pokud ve 20 letech nastoupí sedmiletý trest, šance na úspěšnou resocializaci se tím sníží.
9. Obviněný dále namítá nepředvídatelnost uloženého trestu, kdy uvádí, že krajský soud v bodě 10. svého rozhodnutí poukázal na jednotu své rozhodovací praxe, nicméně v odůvodnění toto své tvrzení nijak nedokládá. Pokud dovolatel v rámci odvolání poukázal na řadu rozhodnutí krajského soudu, ve kterých došlo k mimořádnému snížení trestu výrazněni než v projednávané věci, byla tato argumentace vrchním soudem odmítnuta, resp. odvolací soud se s touto námitkou náležitě nevypořádal.
10. S odkazem na § 39 odst. 5 tr. zákoníku obviněný namítl, že množství omamné a psychotropní látky bylo argumentačně použito jednak pro použití kvalifikované skutkové podstaty, jednak jako přitěžující okolnost. Tím byl porušen tzv. zákaz dvojího přičítání, neboť k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující.
11. S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 3 To 47/2023, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 46 T 11/2023, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu, a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání.
12. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci obsáhlého vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 5. 2. 2024, sp. zn. 1 NZO 65/2024.
13. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a nastínil námitky obviněného, uvedl, že se s argumentací obou soudů zcela ztotožňuje. Dovolatel překročil kvalifikační hranici velkého rozsahu dvacetkrát. Z toho je zřejmé, že výchozí bod, od něhož se mohou odvinout případné úvahy o zmírnění trestu, se musí nacházet někde při horní hranici trestní sazby, tedy kolem 12 let. Nalézací soud v bodech 6. až 11. a odvolací soud v bodech 28. až 30. odůvodnění svých rozhodnutí zcela logicky vysvětlily, proč nemohl trest klesnout ještě níže, než jak byl snížen cestou podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
14. Následně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu státní zástupce podrobně rozvedl otázku přípustnosti námitky fakultativních alternativ mimořádného snížení trestu podle § 58 tr. zákoníku, resp. její vývoj v judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu. Z té vyplývají dva jednoznačné závěry. Zaprvé, dovolací důvod může naplnit pouze nedůvodné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli jeho nesnížení. Nejsou-li splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, která je ve zvláštní části trestního zákona stanovena pro příslušný trestný čin, pak v řízení o dovolání nelze s úspěchem namítat ani existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) ani i) tr. ř. >1< Zadruhé, obligatorní snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby obsahuje toliko ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku týkající se tzv. spolupracujícího obviněného při objasňování organizované kriminality. >2< Takový charakter trestné činy dovolatele neměly. Sám to netvrdí a ani mu to nebylo kladeno za vinu. Dovolatelem poukazovaný nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, uvedené závěry odmítl, resp. jak judikaturu Nejvyššího soudu k této otázce se vázající, tak i judikaturu vlastní, pokud dosud nebylo připuštěno, že by neužití § 58 tr. zákoníku mohlo založit některý z dovolacích důvodů. Státní zástupce citoval odlišné stanovisko k předmětnému nálezu s tím, že ani rozhodující senát Ústavního soudu nebyl v této otázce jednotný a jedná se tak o názor doposud osamocený. Nejvyšší soud tak i po vydání citovaného nálezu Ústavního soudu nadále setrvává na své předchozí judikatuře (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tdo 879/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 6 Tdo 1042/2023). S odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 44/06, a ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, pak státní zástupce dospěl k závěru, že Nejvyšší soud se může odchylovat od náhledu Ústavního soudu, pokud svůj odlišný náhled řádně odůvodní.
15. Pokud odvolací soud vedle dovolatelem zdůrazňovaného splnění podmínek § 58 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vycházel zejména i z obecných požadavků na stanovení druhu a výše trestu podle § 39 tr. zákoníku, odpovídá takový postup soudu judikatuře k ukládání trestu po prohlášení viny. Státní zástupce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se námitkou, že obviněným, kteří prohlásili svou vinu, nebyl soudy uložen trest podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku >3< , kdy dovolání byla Nejvyšším soudem podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. I. ÚS 223/23, který takový postup Nejvyššího soudu potvrdil jako správný. Pokud tedy dovolatel brojí proti tomu, že § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl užit nedostatečnou měrou, takto formulované dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
16. Státní zástupce dále podal podrobný výklad týkající se otázky posuzování trestů v dovolacím řízení. Připomněl základní východiska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že v rámci tohoto, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. >4< Přiměřenost trestu by mohl dovolací soud posoudit pouze ve dvou případech. Jednak v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by nastaly výjimečné podmínky spočívající v nepřezkoumatelnosti v důsledku absence odůvodnění, jednak mimo dovolací důvody, pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí.
17. K samotné zásadě proporcionality trestních sankcí státní zástupce uvedl, že k uvedené problematice existuje již obsáhlá judikaturu, kdy poukázal na některá stěžejní rozhodnutí Nejvyššího soudu, v rámci nichž bylo konstatováno, že zrušení konkrétního nepřiměřeného trestu lze v dovolacím řízení připustit, avšak jen zcela výjimečně, přičemž je třeba takové rozhodnutí učinit za specifických podmínek daných testem proporcionality. >5< Dále poukázal a rozvedl konkrétní případy, kdy Nejvyšší soud shledal možné důvody k mimořádné nápravě přiměřenosti trestu cestou dovolacího řízení. >6< Upozornil, že je v těchto judikovaných věcech dovozováno porušení proporcionality trestních sankcí velmi restriktivně. Dovolatel ve své argumentaci popsal takové okolnosti svých rodinných poměrů, které nejsou nijak mimořádné v sociální vrstvě, k níž náleží. Popsal běžný rodinný život, aniž by uvedl nějakou okolnost, z níž by bylo možno dovodit mimořádnou nespravedlnost uloženého trestu. Zejména není patrno, že by jeho nepřítomnost v rodině narušila nějaký vztah, který by se svou povahou a silou blížil v některých citovaných judikátech zmíněnému vztahu mezi rodičem a na něm zcela odkázanými malými dětmi (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016; nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17). Obviněný je bezdětný a jím zmiňovaná sestra na něm není existenčně závislá. Soudy přitom výši trestu přiléhavě odůvodnily. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by se mohlo jednat o trest nespravedlivý, nadto mimořádně nespravedlivý.
18. Stran námitky porušení zákazu dvojího přičítání, státní zástupce uvedl, že již odvolací soud v bodě 28. odůvodnění svého usnesení poukázal na to, že množstvím distribuovaných látek dovolatel překročil hranici rozhodnou pro přísnější kvalifikaci svého jednání mnohonásobně. Pak je možno v jeho neprospěch hodnotit intenzitu naplnění tohoto znaku – v případě dovolatele jeho dvacetinásobné překročení. Takový postup je v souladu s mnoho let ustálenou naukou i judikaturou. >7<
19. S ohledem na uvedené závěry státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
21. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 3 To 47/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
22. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným D. Š. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
23. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též
jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
25. Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dospět k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39, § 41 či § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze jako dovolací námitku relevantně uplatnit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předmětný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nebyl obviněným uplatněn, a s ohledem na jím přednesenou argumentaci je zjevné, že by k naplnění tohoto dovolacího důvodu nedošlo.
26. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz výše citované rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Takovýto druh námitek však obviněný nevznáší.
27. Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.)
28. Z obsahu dovolání obviněného je přitom zjevné, že jeho výtky vůči uloženému nepodmíněnému trestu odnětí jsou zaměřeny právě co do jeho výše, kdy uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši sedmi roků shledává nepřiměřeně přísným. Obviněný argumentuje tím, že byla porušena zásada subsidiarity trestní represe a princip přiměřenosti v soudním rozhodování, neboť došlo k významnému zásahu do jeho práv, kdy soudy nesprávně posoudily, resp. zcela opominuly soubor polehčujících okolností odůvodňujících výraznější snížení trestu odnětí svobody pod zákonnou sazbu, než jak bylo nalézacím soudem učiněno podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Je přesvědčen, že byly splněny i podmínky podle odst. 1 § 58 tr. zákoníku.
29. Institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody je upraven v ustanovení § 58 tr. zákoníku. Jedná se o fakultativní postup soudu pro případ, že shledá, že v projednávané věci jsou dány mimořádné okolnosti odůvodňující snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovenou ve zvláštní části trestního zákoníku. Výjimkou je pouze neuložení trestu pod dolní hranicí trestní sazby za užití ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku, které se však týká specificky ukládání trestu pachateli označenému jako spolupracující obviněný (což není případ dovolatele). Použití tohoto ustanovení je při splnění v něm stanovených podmínek obligatorní, na rozdíl od ustanovení § 58 odst. 1, 2, 6 a 7 tr. zákoníku, jejichž aplikace je pouze na samotné úvaze soudu. Už ze samotného označení tohoto institutu (mimořádné snížení trestu odnětí svobody) lze dovodit, že jeho aplikace bude spíše výjimkou, nikoli pravidlem, a užije se tak v případech, kdy lze skutečně přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se přitom jednat o souhrn jakýchkoli polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě či kvantitě u daného trestného činu běžně nevyskytují a výrazně tak snižují míru jeho škodlivosti.
30. V projednávané věci přitom nalézací soud při ukládání trestu přistoupil k aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, tedy snížil obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, přičemž byl ukládán trest úhrnný, kdy obviněný byl odsouzen jednak za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, jednak za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody ve výměře sedmi let, přičemž byl ohrožen sazbou 8 až 12 let (pro trestný čin nejpřísněji trestný). Nalézací soud přitom vzal v potaz množství polehčujících i přitěžujících okolností, jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku v bodech 6. až 11. Mezi polehčující okolnosti zahrnul i obviněným v dovoláním namítané okolnosti, jimiž byla dosavadní bezúhonnost, spáchání činu ve věku blízkém věku mladistvých, doznání a projevená lítost [§ 41 písm. f), l), o), p) tr. zákoníku]. Jako přitěžující okolnosti, které obviněný v rámci dovolání zcela opomíjí, shledal zejména skutečnost, že se skutku pod bodem I. výroku o vině dopustil po předchozím uvážení a ze ziskuchtivosti, ve větším rozsahu (stran množství psychotropních látek), páchal jej po delší dobu a s další dosud neustanovenou osobou, přičemž spáchal více trestných činů [§ 42 písm. a), b), m), n), o) tr. zákoníku]. Z odůvodnění nalézacího soudu v bodě 10. rozsudku se podává, že stěžejní polehčující okolností byl zejména postoj obviněného k trestné činnosti. Na to upozornil i odvolací soud v bodě 28. napadeného usnesení, kde se vypořádal s námitkou nepřiměřené přísnosti uloženého trestu odnětí svobody. Úvahám obecných soudů nelze v tomto směru ničeho vytknout.
31. Obviněný prostřednictvím svých námitek nenamítá jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu jím uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku (zejména stran polehčujících a přitěžujících okolností). Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nemůže námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z fakultativních ustanovení § 58 tr. zákoníku (možno vyjma ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku), naplnit žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021-I. Sb. rozh. tr.). Námitka, že uložený trest odnětí svobody nebyl ve smyslu ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku snížen dostatečnou měrou, tedy že se podle dovolatele jedná o trest nepřiměřeně přísný, se tedy s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjí.
32. Nejvyšší soud považuje na tomto místě za vhodné vyjádřit se k obviněným poukazovanému nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, jehož významem a dopadem na soudní praxi se zabýval i státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného. Citovaný nález Nejvyššímu soudu vytkl, že jeho předchozí rozhodovací praxe v otázce přístupnosti námitek neaplikování § 58 tr. zákoníku nebyla v daném směru jednotná, kdy poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, v němž bylo neaplikování § 58 tr.
zákoníku připuštěno jako dovolací důvod, a Nejvyšší soud by tedy měl věc předložit k rozhodnutí velkému senátu Nejvyššího soudu. Citované usnesení Nejvyššího soudu je však usnesením zcela ojedinělým, a jak opakovaně poukazuje Nejvyšší soud, v době před vydáním tohoto rozhodnutí i po něm (tj. během posledních 17 let) ve svých rozhodnutích opakovaně zaujímal názor opačný, tj. že nepoužití fakultativního ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby nezakládá žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr.
ř. Tato jednotná praxe byla opakovaně aprobována i Ústavním soudem (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3227/18, ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 817/21), který se zmíněným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, opakovaně zabýval a označil jej za ojedinělé a z hlediska řešené problematiky nevýznamné. Ve shodě s Nejvyšším soudem vycházel z toho, že ustanovení trestního zákoníku umožňující snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby je fakultativním ustanovením, které předpokládá úvahu soudu.
Jestliže soud přezkoumatelným způsobem vylučujícím svévoli odůvodní ukládaný trest a jeho výši, pak se námitka směřující proti neaplikování § 58 tr. zákoníku nachází mimo dovolací důvody a ani Ústavnímu soudu nepřísluší takové rozhodnutí rozporovat (viz usnesení Nejvyššího soudu vydaná po nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 631/23, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tdo 879/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 6 Tdo 1042/2023).
33. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci byl soudy aplikován postup podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a obviněnému tak byl mimořádně snížen trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanové ve zvláštní části trestního zákoníku, nelze hovořit o tom, že by se ve vztahu k obviněnému jednalo o trest, který by byl trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým. Jak uvedeno výše v odstavci 27. tohoto usnesení, zásah Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně, jestliže by byl neslučitelný s principem přiměřenosti trestních sankcí (ústavním principem proporcionality trestní represe). Přestože se uvedený přezkum nachází mimo oblast dovolacích důvodů, dovolací řízení jako takové se v žádném svém stadiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
34. V obecné rovině je možno k zásadě proporcionality trestní represe uvést, že Nejvyšší soud se k této otázce opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích, kdy sice připustil možnost zrušení konkrétního nepřiměřeného trestu v rámci dovolacího řízení, avšak pouze výjimečně a mimo dovolací důvody, v situaci, je-li napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Podle opakovaných závěrů Nejvyššího soudu se jedná o zcela výjimečné situace, kdy je shledáno, že uložený trest je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a dalšími kritérii či hledisky významnými pro stanovení druhu a výměry ukládaného trestu, že by takto přezkoumávaný trest byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, resp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013). V usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, Nejvyšší soud uvedl, že „zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem k zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu a její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda a z principu právního státu vyjadřující vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky“.
35. Jak Nejvyšší soud uvedl výše (viz bod 30. tohoto usnesení), úvahám a postupu obecných soudů při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody nelze ničeho vytknout. Soudy zcela dostatečně zohlednily jak okolnosti přitěžující, tak zejména okolnosti polehčující, kdy následně aplikovaly ustanovení o mimořádném snížení trestu. Obviněný nepopsal žádné běžným případům se vymykající skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že se v jeho věci jedná o situaci, kdy by uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody bylo zcela nepřiměřeným zásahem, resp. že by se jednalo o trest mimořádně nespravedlivý.
Obviněný je svobodný, bezdětný muž, na němž nejsou žádné další osoby existenčně závislé, jeho rodinné a sociální poměry se nijak nevymykají běžným případům tohoto druhu trestné činnosti a skutečnost, že obviněný není uživatelem omamných a psychotropních látek je zcela jistě bohulibá, nicméně jen těžko ji lze vyhodnotit jako polehčující okolnost. Další okolnosti byly soudy dostatečně zohledněny, a to zejména jeho postoj k trestné činnosti, jeho věk a dosavadní bezúhonnost. Výše dovolatelova trestu i způsob jeho výkonu (trest nepodmíněný s výkonem ve věznici s ostrahou) byly nalézacím soudem řádně odůvodněny (viz body 6.
až 11. odůvodnění rozsudku). Soudy v projednávané věci všechna kritéria pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody řádně zkoumaly a uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře sedmi roků je při současném zohlednění jak přitěžujících, tak polehčujících okolností trestem zcela přiměřeným.
36. Pro možný ústavní dopad námitky obviněného o porušení zásady zákazu dvojího přičítání – jako jedné ze základních zásad pro ukládání trestů zakládající případné porušení práva obviněného na spravedlivý proces – lze konstatovat následující. Ustanovení § 39 odst. 5 tr. zákoníku zamezuje tomu, aby jedna a táž okolnost byla pachateli přičtena k tíži nebo ve prospěch dvakrát, tj. jak z hlediska viny, tak i trestu. Uvedené se týká okolnosti, která je znakem jak základní, tak i privilegované či kvalifikované skutkové podstaty. K takové okolnosti nelze znovu přihlížet jako k obecné polehčující (§ 41 tr. zákoníku) nebo přitěžující (§ 42 tr. zákoníku) okolnosti. Obviněný konkrétně vytýkal nerespektování zásady dvojího přičítání téže okolnosti podle § 39 odst. 5 tr. zákoníku, neboť mu byla při ukládání trestu přičtena k tíži okolnost spočívající ve spáchání trestného činu ve velkém rozsahu, přestože tato je také obsažena ve znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. Uvedenou námitkou se již zabýval odvolací soud v bodě 28. napadeného usnesení, kdy uvedl, že „intenzita zásahu pachatele do chráněného zájmu ochrany společnosti před škodlivým působením psychotropních látek je přímo úměrná množství takových látek, které pachatel uvede do oběhu. Hodnocení násobku překročení kvalifikační hranice tak není kvazi přitěžující okolností, jak argumentoval obžalovaný, ale hodnocením způsobu provedení činu ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 tr. zákoníku, tedy okolnost významná pro úvahy o druhu a výměře trestu“. Nalézacímu soudu je nutno přisvědčit. Zásada vyjádřená v § 39 odst. 5 tr. zákoníku totiž nebrání tomu, aby při ukládání trestu v rámci zákonné trestní sazby nebylo přihlédnuto k intenzitě, s jakou je v konkrétním případě naplněn určitý zákonný znak trestného činu (viz R 45/1972-I.). V projednávané věci obviněný překročil množstvím distribuovaných látek hranici rozhodnou pro přísnější kvalifikaci dokonce dvacetinásobně. Intenzita takového jednání pak zcela jistě zvyšuje i jeho společenskou škodlivost. Nelze přitom zaměňovat existenci zákonného znaku s jeho intenzitou. Je-li intenzita trestního jednání vysoká, pak je možno ji hodnotit i jako přitěžující okolnost.
IV.
37. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
38. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 3. 2024
JUDr. Petr Šabata předseda senátu _______________________________________________________ Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 8 Tdo 672/2017; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 6 Tdo 870/2017; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 506/2019; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 11 Tdo 286/2020; usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3227/18. 2) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7/2021; dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 109/2021. 3) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tdo 879/2023; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 8 Tdo 910/2022; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 3 Tdo 414/2023. 4) Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018; nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17. 5) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1158/2019. 6) Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1034/2018; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1587/2019; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 45/2020; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 7 Tdo 736/2022; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 7 Tdo 533/2021; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018. 7) ŠÁMAL, Pavel a kolektiv. Trestní zákoník. Komentář. 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2023, s. 816.