30 Cdo 5890/2017-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce D.
T. C., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Danielem Rejmanem, advokátem se
sídlem v Lysé nad Labem, U Nadjezdu 1837, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o
zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 28 C 263/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 19 Co 151/2017-184, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
000 Kč (výrok I), jakož i s požadavkem na omluvu (výrok II) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 19
Co 151/2017-184, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku
odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II
rozsudku odvolacího soudu). Žalobce se domáhal omluvy a peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu,
která mu měla vzniknout jednak v důsledku nesprávného úředního postupu
spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově
pod sp. zn. 5 C 212/2013 (dále jen „posuzované řízení“), přičemž žalobce
skutkově vymezil svůj nárok tak, že požaduje peněžité zadostiučinění ve výši
500 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení toliko do 31. 5. 2013, kdy byla v
posuzovaném řízení s definitivní platností vyřešena otázka místní příslušnosti,
jednak v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného v posuzovaném řízení, a to
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2012, č. j. Ncp 2849/2012-16,
jímž bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti (žalobce požadoval peněžité
zadostiučinění ve výši dalších 500 000 Kč). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 7. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako
nepřípustné. Otázka, zda zrušení nezákonného rozhodnutí je nezbytným předpokladem
odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998
Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“
nebo též „zákon č. 82/1998 Sb.“, nemůže založit přípustnost dovolání podle §
237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení
přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud shledal, že podmínkou
odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zrušení či
změna rozhodnutí příslušným orgánem pro nezákonnost (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 28. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1509/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
28. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5884/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
7. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2238/2014). Odvolací soud tak nedospěl k jinému závěru, než jaký již byl přijat v
rozhodovací praxi dovolacího soudu, pokud přihlédl k tomu, že soud rozhodující
o žalobě na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím není oprávněn
posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2008/2008, uveřejněný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49/2011, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn.
30 Cdo 4511/2014, uveřejněný ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2015, nebo rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněný ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 8/2016). Splnění požadavku změny či
zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk nelze obecně
nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím
řízení ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti nimž není přípustný
opravný prostředek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4286/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
číslem 35/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 30
Cdo 4855/2015). Dovolatelem citovaná judikatura Ústavního soudu (např. nález sp. zn. II. ÚS
1774/08 ze dne 9. 7. 2009 či nález sp. zn. II. ÚS 2085/08 ze dne 16. 9. 2009) v
poměrech dané věci není přiléhavá, neboť spočívá na odlišném skutkovém základě. Dovolací soud tak uzavírá, že není přepjatým formalismem trvat na tom, že
podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto
rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno, neboť tento závěr je
ústavně konformní (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012,
sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 541/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1015/10). Odvolací soud se rovněž neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 32 Nd 348/2016), pokud vyšel z toho, že určení soudu, kterému bude věc
postoupena dle § 104a odst. 6 o. s. ř., má toliko „technickou povahu“ a není
rozhodnutím o místní příslušnosti. Ani při zkoumání existence nesprávného úředního postupu se odvolací soud
neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, pokud při posouzení
přiměřenosti délky posuzovaného řízení vyšel z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení
výše přiměřeného zadostiučinění (bod IV. stanoviska občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010,
uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),
přičemž Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, že dovolací soud posuzuje v rámci
dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, v tomto
směru jen správnost základních úvah soudů nižších stupňů (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1818/2015). Otázka, zda je soud v případě, kdy dospěje k závěru o neexistenci nesprávného
úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, povinen zkoumat ostatní předpoklady
odpovědnosti státu za škodu, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
rovněž
nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné
řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací
soud uzavřel, že objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným
rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb. je založena na kumulativním splnění tří
podmínek, a to: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního
postupu, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi
vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody
či nemajetkové újmy. Není-li splněna jen jediná z uvedených podmínek, nemusí se
soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4385/2010 a rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2116/2015, shodně v právní
literatuře Vojtek, P. § 5 [Formy odpovědnosti státu]. In: Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: Nakladatelství
C. H. Beck, 2017, s. 63). Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo
rozhodováno o nákladech řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2
o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu
pokračovat. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.