Judikát 33 Cdo 164/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:14.04.2026
Spisová značka:33 Cdo 164/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.164.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E 33 Cdo 164/2026-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce Rožec, z. s., se sídlem Valy, V Lukách 133, identifikační číslo osoby 10931198, zastoupeného JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem Plzeň, Kardinála Berana 8, proti žalované obci Velká Hleďsebe, Velká Hleďsebe, Plzeňská 32, zastoupené JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem Mariánské Lázně, Chebská 746/22, o 932 978,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 195/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 9. 2025, č. j. 11 Co 8/2025-166, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 15 137 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Michala Zsemlera. Odůvodnění:
1. Okresní soud v Chebu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2024, č. j. 11 C 195/2023-129, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 932 978,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 3. 2023 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
2. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2025, č. j. 11 Co 8/2025-166, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Odvolací soud shledal správnými skutkové závěry soudu prvního stupně, které doplnil o skutečnosti zjištěné z dokazování provedeného v odvolacím řízení. Aproboval i právní posouzení soudu prvního stupně. Vyšel ze zjištění, že v důsledku ukončení činnosti rady obce (žalované) usnesením ze dne 21. 1. 2019 zastupitelstvo svěřilo tehdejší starostce Ing. Brožové Lapertové tzv. nevyhrazené pravomoci rady dle § 102 odst. 3 zákona č. 128/200 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“). Ing. Brožová Lapertová proto byla oprávněna za žalovanou uzavřít dne 1. 6. 2022 se žalobcem dvě smlouvy na koordinaci přípravných prací a na zpracování a podání žádosti o poskytnutí dotace, jež byly smlouvami příkazního typu a byly platné. Podle těchto smluv vznikla žalované povinnost zaplatit žalovanou částku. Odvolací námitky žalované důvodnými neshledal.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že směřuje pouze proti výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázek hmotného práva, která nebyla dovolacím soudem vyřešena a má být dovolacím soudem posouzena jinak“ a že „soud se svým odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a tyto otázky byly dovolacím soudem rozhodovány rozdílně viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 2678/2018, 30 Cdo 3328/2014 apod.“.
Explicitně vymezila tři otázky, a to „1) Zda bylo v pravomoci starostky za daných velmi specifických okolností uzavřít obě smlouvy?“, „2) Zda porušení povinnosti starostky spočívající v povinnosti poptat zpracování žádosti o dotaci více subjektům, že uzavření smluv bylo v rozporu se schváleným rozpočtem obce, porušení povinnosti smlouvy zveřejnit na profilu obce, kdy vzhledem k velikosti a rozpočtu obce šlo o mimořádnou investici, kterou bývalá starostka ani nesoutěžila a ani neinformovala zastupitelstvo, může mít za následek neplatnost obou smluv?“ a „3) Zda porušení povinnosti stanovené v § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 sb.
o obecních zřízeních, který stanoví požadavek na účelné a hospodárné využívání majetku obce, může mít za následek neplatnost právního jednání starostky obce, tedy neplatnost obou smluv?“. Žalovaná předestřela skutkové okolnosti, na nichž své závěry zakládá, vyjádřila se k cílům zákonné úpravy obsažené v zákoně o obcích a jejímu výkladu. V rámci argumentace odkázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2574/14, ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. II. ÚS 87/04, ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. IV.
ÚS 576/2000, a ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000. Namítla, že nebyly provedeny další důkazy, jimiž měla být prokázána dle žalované relevantní tvrzení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalovaná nevymezuje právní otázky v podobě způsobilé založit přípustnost dovolání, ale polemizuje se skutkovými zjištěními nižších soudů, domáhá se revize hodnocení okolností, které soudy správně označily za právně irelevantní v posuzované věci, a uplatňuje nové skutkové okolnosti. Dovolání označil za věcně nedůvodné, což blíže rozvedl. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
6. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.
9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je povinnou (nezbytnou) náležitostí dovolání (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2315/2014, ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2097/2015, a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3535/2016; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz) a současně nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3105/2015, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4856/2015, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1309/2016, a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2497/2016). V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
11. Žalovaná při vymezení přípustnosti dovolání uplatnila všechny v úvahu připadající varianty.
12. Spatřuje-li žalovaná přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, není z obsahu dovolání seznatelné, jaká právní otázka, již dovolacím soudem vyřešená, má být posouzena odlišně. Žalovaná k žádnému závěru v jí označených rozhodnutích výhrady nevznáší a důvody pro odlišné řešení neuvádí. Ve vztahu k této variantě vymezení přípustnosti je tudíž dovolání vadné.
13. K otázce rozhodované dovolacím soudem rozdílně žalovaná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2678/2018, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3328/2014.
První z citovaných rozhodnutí vychází ze závěru, že pokud kolektivní orgán obce rozhodl o udělení souhlasu k uzavření určité smlouvy a tím vytvořil vůli obce v zásadních bodech, může jiný orgán obce jednat pouze v rámci tohoto rozhodnutí, druhé ze závěru, že právní úkon (dnes právní jednání) starosty vyžadující schválení zastupitelstvem obce (a obdobně obecní radou) provedený bez takového předchozího schválení je od počátku neplatný a starosta obce nemůže (ohledně základních náležitostí, případně i dalších náležitostí právního úkonu, pokud takovou vůli projevilo zastupitelstvo obce) nijak dotvářet či pozměňovat projevenou (a dosud navenek v rámci právního úkonu obce formálně právně nevyjádřenou) vůli zastupitelstva obce. Uvedená rozhodnutí v kontradikci nejsou, není zřejmé, jaká právní otázka má být v rozhodování dovolacího soudu řešena rozdílně, a dovolání je vadné i ve vztahu k této variantě.
14. Má-li žalovaná zato, že při řešení jí explicitně vymezených otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přehlíží, že žádné jí odkazované rozhodnutí tyto otázky neřeší, zejm. v nich nebyla posuzována situace, kdy zastupitelstvo obce svěřilo rozhodování o záležitostech podle § 102 odst. 2 a 3 zákona o obcích starostovi, či by byl shledán rozpor jednání starosty s § 38 odst. 1 zákona o obcích. Z obsahu dovolání ani nevyplývá, že by se odvolací soud odchýlil od žalovanou odkazovaných rozhodnutí při řešení jiné než žalovanou výslovně uvedené otázky. Tento předpoklad přípustnosti dovolání naplněn není.
15. Dovolání není přípustné ani pro řešení žalovanou explicitně formulovaných otázek coby v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešených.
16. Právní otázkou dovolacím soudem dosud neřešenou má zákon na mysli otázku judikatorního významu, tj. otázku výkladu normy hmotného či procesního práva použitelného v jiných takových či obdobných případech, nikoliv otázku právního posouzení konkrétního případu coby výsledku aplikace normy hmotného nebo procesního práva v individuálních poměrech určitého sporu; taková otázka ať již hmotného či procesního práva proto nemůže z pohledu § 237 o. s. ř. obstát, nelze-li na ni nalézt obecně platnou odpověď (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 943/2021, ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 23 Cdo 369/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3538/2016, ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2594/2024). Domáhá-li se žalovaná prostřednictvím otázky 1) posouzení konkrétního případu charakterizovaného individuálními okolnostmi, nejde o otázku ve smyslu § 237 o. s. ř.
17. Otázku 2) žalovaná staví na existenci souhrnu dílčích předpokladů, jejichž naplnění ovšem odvolací soud neshledal, žalovanou formulovanou otázku neřešil a na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, pročež přípustnost dovolání nezakládá. 18.
Otázka 3) není otázkou v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešenou a odvolací soud tuto otázku řešil v souladu s touto praxí, podle které soud nemůže (mimo zřejmý nesoulad) hodnotit postup obce z hlediska kritérií účelnosti a hospodárnosti, neboť jde o kritéria převážně politicko-ekonomického charakteru, jejichž vyhodnocení spadá do činnosti samosprávy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4365/2009, a ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 273/2018). Existenci zřejmého nesouladu postupu žalované, resp. tehdejší starostky, s hledisky účelnosti a hospodárnosti, odvolací soud neshledal, přičemž (při absenci jiných zjištění indikujících zřejmý nesoulad) zohlednil, že orgány policie nezjistily, že by při uzavírání předmětných smluv byl spáchán trestný čin.
Spatřuje-li žalovaná zřejmý nesoulad v tom, že „starostka zadání zpracování dotací nijak nesoutěžila, zastupitele neinformovala a nevyžádala si schválení těchto smluv mimo schválený rozpočet zastupitelstvem“ nereflektuje, že odvolací soud uzavřel, že žalovaná nebyla povinna veřejné zakázky zadat v zadávacím řízení a uzavření předmětných smluv předchozí schválení zastupitelstvem nevyžadovalo. Tyto závěry odvolacího soudu žalovaná procesně regulérním způsobem nenapadla.
19. Přípustnost dovolání nezakládá ani namítané neprovedení žalovanou navržených důkazů, především proto, že žalovaná nepředkládá otázku procesního práva, kterou odvolací soud řešil, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou. Námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nesplňují kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018, a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3387/2020). Proto také § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.
20. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. zčásti pro vady a zčásti pro nepřípustnost.
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná účastnice podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 14. 4. 2026 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu