dentifikační číslo 002 75 506), zastoupené Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, proti žalované FATO a. s., člen holdingu FATO, se sídlem v Hradci Králové, Dřevařská 904 (identifikační číslo 274 73 295), zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o slevu z ceny díla, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 387/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, č. j. 47 Co 78/2023-913, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 13 C 387/2017-864, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2023, č. j. 13 C 387/2017-875, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 595 908 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 12. 2017 do zaplacení, ve zbylé části žalobu zamítl, rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech státu. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29.
6. 2023, č. j. 47 Co 78/2023-913, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části o zaplacení 259 092 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 12. 2017 do zaplacení a v nákladových výrocích potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně (jako objednatelka) a žalovaná (jako zhotovitelka) uzavřely dne 9. 8. 2010 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení stavebních úprav školních budov v rámci akce „Úspora energií a využití alternativních zdrojů na objektu ZŠ Voděrady“.
Dílo mělo být zhotoveno v souladu s projektovou dokumentací a dalšími podklady. V článku X odst. 1 smlouvy bylo ujednáno, že zhotovitel nebude měnit technologické postupy ani projektované materiály bez předchozího souhlasu objednatele. Cena díla činila 21 069 464 Kč včetně DPH. V článku VIII odst. 1 smlouvy byla sjednána jakostní záruka u opláštění v trvání 120 měsíců. Dle projektové dokumentace a souhrnné technické zprávy měly být zateplení a oprava obvodového pláště provedeny kontaktním zateplovacím systémem ETICS a tepelným izolantem (pěnovým polystyrenem) o tlakové odolnosti 100 kPa a tepelné vodivosti 0,038 W/m.K.
Zateplovací systém měl být opatřen fasádním povrchem se strukturální omítkou. Při realizaci mělo být postupováno podle technických pokynů výrobce systému a podle normy ČSN 73 2901. Tloušťka armovací vrstvy se měla pohybovat v rozmezí 3 až 6 mm, žalovaná měla provést vyztužení v místě detailů a zesilující vyztužení. Žalovaná v řízení neprokázala, že se s žalobkyní dohodla na změně použitého polystyrenu s tlakovou odolností 70 kPa namísto původně sjednaných 100 kPa. Záruční doba počala běžet 9. 9.
2011 a u opláštění trvala do 9. 9. 2021. Dopisy z 26. 1. 2015 a 27. 3. 2015 vytkla žalobkyně žalované vady vnější omítky na objektu základní školy, konkrétně velký výskyt řas, praskliny na fasádě i v rozích oken, oloupaný marmolit na soklu, kleslý chodník z dlaždic okolo soklu. Žalovaná zprvu dne 30. 3. 2015 vytčené vady neuznala, poté nabídla, že opraví pouze zjevně vadná místa. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovodil, že dílo vykazuje především podstatnou celoplošnou vadu nedostatečné tloušťky omítky coby základní armovací vrstvy kontaktního zateplovacího systému ETICS, s níž se pojí vada chybného vyztužení soklu přízemí budovy školy.
Další vadou bylo použití polystyrenu s napětím v tlaku 70 kPa namísto 100 kPa.
Při stanovení výše slevy z ceny díla za vady vnější omítky soud vycházel z revizního znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Jokl Appraisal, v.o.s., ve znění jeho dodatku. K nedodržení tloušťky základní vrstvy omítky ústav uvedl, že výrobce doporučuje tloušťku 3 mm, avšak provedené sondy dokládaly, že v posuzovaném případě se základní vrstva pohybuje v rozmezí 2,0 až 2,9 mm, tedy pod stanovenou hranicí, přičemž tato vada se týká 100 procent plochy fasády a snižuje její mechanickou odolnost a životnost; vada přispěla rovněž k velkému výskytu řas.
Odpovídající této vadě znalec stanovil slevu částkou 505 224 Kč včetně DPH. Dále se vyjádřil k výši slevy za vadu spočívající v použití pěnového polystyrenu s tlakovou odolností 70 kPa namísto 100 kPa; protože zhotovitel použil tepelný izolant s nižší odolností, než bylo dáno v projektové dokumentaci, hodnota díla s touto vadou byla nižší než bez vady a přiměřenou je sleva ve výši 90 684 Kč včetně DPH. Soud uzavřel, že žalovaná porušila povinnost postupovat v souladu se smlouvou o dílo, projektovou dokumentací a s technologickým předpisem výrobce zateplovacího systému ETICS a neprovedla dílo odpovídající výsledku určenému ve smlouvě, nýbrž odevzdala dílo s vadami, za něž odpovídá.
Celkovou výši slevy z ceny díla za vady soud stanovil částkou 595 908 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na níže popsaných otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Je přesvědčena, že za vadu díla nelze považovat absenci vlastnosti díla, která nebyla sjednána a požadována, konkrétně nesouhlasí s tím, že soud z důvodu vady omítky (její nedostatečné tloušťky) přiznal žalobkyni slevu reflektující absenci pancéřové či zdvojené perlinky.
Tímto řešením se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 32 Cdo 13/2009. Dovolatelka v této souvislosti připomíná, že údajnou vadu spočívající v absenci pancéřové či zdvojené perlinky žalobkyně ani nereklamovala. Pokud soudy obou stupňů zohlednily při stanovení slevy z ceny díla chybějící pancéřovou perlinku, překročily žalobní petit. Tento názor dovolatelka podpořila odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3236/2008. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.
6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1991/2008, žalovaná prosazuje, že sleva z ceny díla měla být určena jako rozdíl ceny díla bez vad a ceny díla s vadami k datu plnění. Má rovněž za to, že v řízení prokázala, že bylo ústně dohodnuto použití polystyrenových desek s tlakovou odolností 70 kPa namísto původně stanovených desek s tlakovou odolností 100 kPa. Nelze proto dovozovat, že při realizaci díla byl použit nesprávný typ polystyrenu. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že změnil skutkový závěr soudu prvního stupně, aniž zopakoval důkazy.
Závěrem namítá, že odvolací soud nesprávně vyřešil otázku přiznání úroků z prodlení u pohledávky z titulu slevu z ceny díla, jestliže je přiznal i za období, kdy dlužník nebyl v prodlení. Tuto námitku podpořila odkazem na rozhodnutí ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2842/2007, v němž Nejvyšší soud dovodil, že povinnost platit úroky z prodlení se splněním dluhu vzniká jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 32 Cdo 13/2009 přijal závěr, že „dílo má vady, jestliže jeho provedení neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě (§ 560 odst. 1 obch. zák.). Za vadu je v souladu s ustanovením § 560 odst.
4 a § 420 odst. 1 obch. zák. nutno považovat i to, nebylo-li dílo zhotoveno sjednaným způsobem.“ Za zhotovení díla jiným, než sjednaným způsobem je třeba považovat rovněž zhotovení díla jiným způsobem, než určil objednatel svými pokyny, kterými je zhotovitel podle smlouvy vázán. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že při zadání díla sice nebyl stanoven požadavek na provedení pancéřové či zdvojené perlinky v přízemních částech budovy, avšak podle normy ČSN a technických požadavků fasádního zateplovacího systému MultiTherm měla být zvýšená mechanická odolnost fasády zajištěna aplikací zateplovacího systému se základní armovací vrstvou o mocnosti 3 až 6 mm a aplikací kvalitnějšího izolantu s tlakovou odolností 100 kPa.
Žalovaná však při realizaci zateplení obvodových stěn postupovala v rozporu se smlouvou o dílo, projektovou dokumentací i stanovenými technologickými postupy, nedodržela-li technologický předpis výrobce zateplovacího systému, neprovedla základní armovací vrstvu fasády v mocnosti 3 až 6 mm a jako izolant použila polystyrenové desky s nižší tlakovou odolností než projektem požadované. K výtce, že sleva z ceny díla nesprávně reflektuje chybějící pancéřovou perlinku, lze především uvést, že bylo-li by dílo provedeno řádně, tedy dodržela-li by dovolatelka požadovanou vrstvu fasádní omítky a použila správné polystyrenové desky, nebylo by pancéřové perlinky v přízemí budovy zapotřebí.
Znalecký ústav Jokl Appraisal, v.o.s. ve znaleckém posudku pouze vyčíslil znehodnocení díla z důvodu špatně provedené práce. Nelze tak přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud přiznal žalobkyni víc, než požadovala žalobou. Provedla-li žalovaná dílo vadně, odpovídá za vady a soud na základě znaleckých posudků pouze zohlednil rozsah vadného plnění a adekvátně tomu stanovil odpovídající slevu. Při stanovení výše slevy z ceny díla vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, tedy i z rozhodnutí, na která ostatně sama žalovaná v dovolání odkazuje.
Zejména z rozhodnutí ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1991/2008, se podává, že „základem pro zjištění výše slevy z ceny je hodnota vadného zboží (díla) oproti hodnotě bezvadného zboží (díla) ve sjednané době plnění. Výchozími skutečnostmi pro posouzení výše slevy bude zejména rozsah vadnosti díla, závažnost vad, jak vady omezují či komplikují užívání, popř. snižují životaschopnost věci, a dále lze vzít v úvahu další okolnosti vyplývající z posuzování konkrétního případu. Základním požadavkem, který je při určení výše slevy nutné mít na paměti, je, že by objednateli měla být prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena situace blížící se stavu, kdy by mu bylo plněno bez vad.“ Protože ze znaleckého posudku se podává, že životnost díla se chybným provedením snížila o 30 procent, reflektuje tento údaj i sleva z ceny díla.
Sluší se připomenout, že sleva z ceny díla byla žalobkyni přiznána soudem, nikoli znalcem, jak mylně dovozuje v dovolání žalovaná.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tedy nejen že není v rozporu s připomínaným rozhodnutím dovolacího soudu, ale odvolací soud se jeho závěry beze zbytku řídil. Žalovaná sice zpochybnila právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení slevy z ceny díla za vadu spočívající v použití polystyrenu s tlakovou odolností 70 kPa namísto 100 kPa, učinila tak ale na podkladě vlastní skutkové verze. Oproti odvolacímu soudu, který vzal za prokázané, že žalovaná jako zhotovitelka žalobkyni (objednatelku) neupozornila na nejasnost v projektové dokumentaci, která požadovala polystyren 100 F se součinitelem tlakové vodivosti 0,038 W/m.K., namísto 0,037 W/m.K., kdy v rozpočtu k cenové nabídce byl polystyren označen pouze součinitelem tepelné vodivosti 0,039 W/m.K, dovolatelka prosazuje, že na uvedené rozpory žalobkyni upozornila a bylo ústně dohodnuto, že postačí použít polystyren 70 kPa namísto v projektu žádaného polystyrenu 100 kPa; naopak žalobkyně v řízení prokázala, že byl dohodnut konkrétní způsob, jak bude dílo zhotoveno, který žalovaná nedodržela.
Uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. V dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, neboť dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem
pro právní posouzení věci. Z toho, že na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů (zde výslechů svědků) dovolatelka předkládá vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (srov. nález Ústavního soudu z 26. 9. 2005, sp. zn. IV ÚS 391/05).
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená (zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti), že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, zejména pokud bylo čerpáno z výpovědí nebo z přednesů účastníků řízení a svědků. V takovém případě spolupůsobí kromě věcného obsahu výpovědi, který je zachycen, a to často nepříliš výstižně, obsahem protokolu, i další skutečnosti, které v protokole zachyceny být nemohou (například přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi, ochota odpovídat přesně na dané otázky apod.).
Ustanovení § 213 o. s. ř. je procesním projevem stěžejního principu občanského soudního řízení, podle něhož soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav sice může doznat změn v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně, je však nepřípustné, aby odvolací soud jinak hodnotil důkazy, které sám nezopakoval (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1966, sp. zn. 6 Cz 19/66, uveřejněný pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1966, rozsudek býv.
Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1968, sp. zn. 2 Cz 11/68, uveřejněný pod č. 92 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99). Má-li tedy odvolací soud pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně, musí zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, popřípadě provést k objasnění rozhodných skutečností další důkazy. Neučiní-li tak, nelze považovat jeho skutkové zjištění, odlišné od skutkového závěru soudu prvního stupně, za podložené (tj. respektující zásady dokazování v odvolacím řízení).
Jestliže tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změní (§ 220 o. s. ř.), ačkoli ve skutečnosti dospěl k jinému skutkovému zjištění než soud prvního stupně, byl jeho skutkový závěr učiněn v rozporu s ustanoveními § 122, § 132, § 211 a § 213 o. s. ř.; odvolací řízení pak trpí vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. U důkazních prostředků listinných (§ 129 o. s. ř.) je však vliv skutečností nezachytitelných v protokolu o jednání na hodnocení jejich věrohodnosti vyloučen, a proto není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám znovu předepsaným procesním způsobem zopakoval, příp. doplnil; skutková zjištění odvolacího soudu, odlišná od skutkového závěru soudu prvního stupně, lze tedy považovat za podložená - tj. respektující zásady dokazování v odvolacím řízení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22.
11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3061/2010, ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006 a ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006). V projednávané věci principy shora uvedené odvolací soud plně respektoval.
Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2842/2007, je nepřiléhavý, neboť v nyní souzeném případě soudy obou stupňů shodně dovodily, že žalobkyně coby laik zjišťovala možné příčiny zjevných vad a současně přicházela na vady skryté, které následně žalované vytýkala. Kupříkladu až na podkladě analýzy provedených sond a odborného posouzení Miroslava Havlíka z 26. 9. 2019 žalobkyně zjistila, že byly použity jiné než sjednané polystyrenové desky s pevností 100 kPa.
Skryté vady se v plné míře typicky projevily až časem při užívání předmětu díla. Tomu pak odpovídala změna žalobních tvrzení v průběhu řízení. Všechny popsané zjevné i skryté vady vnější omítky jsou spolu navzájem provázány a výrazně snižují živostnost stávajícího zateplovacího systému budovy. Vytýkala-li žalobkyně skryté vady díla již od počátku a v řízení pouze při znalosti znaleckých posudků upřesňovala jejich rozsah, pak soudy stanovily správně datum, od kdy byla žalovaná s prodlením s plněním částky, o kterou se hodnota díla s vadami snížila.
Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit ani výhrady dovolatelky k postupu soudů při poučování účastníků řízení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalovaná jimi nenapadá žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je napadené rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká soudům, že zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K vadám řízení však – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.
s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn nebyl. Řečeno jinak, nebyla namítána otázka správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, a ze dne 15.
9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Jelikož uvedenými výtkami žalovaná nevystihla způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, jsou její odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu bezpředmětné. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu