5 Tdo 604/2025

5 Tdo 604/2025-3599

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný Jaroslav Kokrhánek, bytem Hajany 112, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 5 To 76/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 8/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Jaroslava Kokrhánka odmítá.

1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal dne 15. 8. 2019 u Krajského soudu v Brně (dále i jen „soud prvního stupně“) obžalobu na obviněného Jaroslava Kokrhánka pro skutek, v němž byl spatřován zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 50 T 8/2019, bylo podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněného. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně stížnost, o níž rozhodl Vrchní soud v Olomouci, jako soud stížnostní, usnesením ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 5 To 59/2020, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a tomuto soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

2. Krajský soud v Brně v pořadí prvním rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 50 T 8/2019, zprostil obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby. Poškozené obchodní společnosti MIRROR CZ, spol. s r. o., VERTIKAL PLUS, s. r. o., JAHO-OK, s. r. o., PULSKLIMA, spol. s r. o., TOKA, s. r. o., PC energo, s. r. o., Leitner elstav, s. r. o., Sakart, a. s., VITSTAV INVEST, s. r. o., ProInterier, s. r. o., ISOTRA, a. s., TOI TOI, sanitární systémy, s. r. o., byly odkázány podle § 229 odst. 3 tr. ř. s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně a poškozené obchodní společnosti VERTIKAL PLUS, s. r. o., Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 5 To 47/2022, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. mu věc vrátil k novému rozhodnutí.

3. Následně soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. 50 T 8/2019, jímž obviněného Jaroslava Kokrhánka uznal vinným v bodě I. 1. až 6. trestným činem podvodu podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a obviněnému podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku obviněnému rovněž uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu 4 let. V bodě II. tohoto rozsudku byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro 9 dílčích útoků skutku, pro který byla podána obžaloba. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným MIRROR CZ, spol. s r. o., ve výši 489 295,56 Kč, TOKA, s. r. o., ve výši 404 638,58 Kč, Sakart, a.

s., ve výši 172 393,79 Kč, ProInterier, s. r. o., ve výši 145 717,06 Kč, ISOTRA, a. s., ve výši 55 045,95 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené společnosti MIRROR CZ, spol. s r. o., TOKA, s. r. o., Sakart, a. s., ProInterier, s. r. o., a ISOTRA, a. s., odkázány se zbytky svých nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byly poškozené obchodní společnosti VERTIKAL PLUS, s. r. o., JAHO-OK, s. r. o., PULSKLIMA, spol. s r. o., PC energo, s. r. o., Leitner elstav, s.

r. o., VITSTAV INVEST, s. r. o., a TOI TOI, sanitární systémy, s. r. o., s uplatněnými nároky na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný Jaroslav Kokrhánek a poškozená společnost VERTICAL PLUS, s. r. o., jejíž odvolání odvolací soud usnesením ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 5 To 76/2024, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané osobou neoprávněnou. O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 5 To 76/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to v odsuzujícím výroku o vině a trestu (bod I.) a na tento bod navazujících výrocích o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr.

ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud uznal obviněného vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to mu podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu 4 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným obchodním společnostem škodu, a to: MIRROR CZ, spol. s r. o., ve výši 489 295,56 Kč, TOKA, a. s., ve výši 404 638,58 Kč, Sakart, a. s., ve výši 172 393,79 Kč, ProInterier, s. r. o., ve výši 145 717,06 Kč, ISOTRA, a. s., ve výši 55 045,95 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr.

ř. byly poškozené obchodní společnosti MIRROR CZ, spol. s r.o., TOKA, a. s., Sakart, a. s., ProInterier, s. r. o., a ISOTRA, a. s., odkázány se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve zprošťujícím výroku a v adhezním výroku podle § 229 odst. 3 tr. ř.).

5. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, je účastníkům řízení znám, ve stručnosti postačí uvést, že spočíval v tom, že v době od 20. 8. 2014 do 24. 10. 2014 poté, co se stal obviněný od 27. 1. 2014 jediným společníkem a jednatelem obchodní společnosti STEL STAV, s. r. o., (dále jen „STEL STAV“), v rámci realizace zakázky "RECAMO - education/Learning Unit - stavební úpravy 6. NP stávajícího objektu Švejdova pavilonu" (dále jen „zakázka“) na základě Smlouvy o dílo ze dne 27. 12. 2013 uzavřené mezi Masarykovým onkologickým ústavem (dále jen MOÚ) a STEL STAV, postupně uzavřel sám či prostřednictvím E.

V. smlouvy o dílo nebo písemně objednal zhotovení dílčích prací (subdodávek) na uvedené zakázce, a učinil tak i v době, v níž s ohledem na prodlení v průběhu stavby, finanční toky a nepříznivou ekonomickou situaci STEL STAV, neexistenci jiných zakázek a jiných zdrojů příjmů a zejména s ohledem na písemnou výzvu ze dne 19. 8. 2014 ze strany MOÚ k řádnému splnění uzlových bodů nejpozději do 31. 8. 2014, pod hrozbou uplatnění sjednané smluvní pokuty při nedodržení smluvních podmínek (nesplnění termínu dokončení díla a jednotlivých uzlových bodů - dílčích etap plnění).

Obviněný si přitom byl vědom, že výše smluvní pokuty by přesáhla předpokládaný zisk z realizace zakázky, věděl, že STEL STAV nebude schopna za nasmlouvané dodávky subdodavatelům zaplatit. Tuto skutečnost níže uvedeným subdodavatelům zamlčel, ujišťoval je, že jim za poskytnuté plnění bude řádně zaplaceno, ačkoli STEL STAV již nebyla schopna závazkům dostát, přestože jí bylo investorem řádně placeno, závazky vůči níže uvedeným subdodavatelům neuhradila vůbec či pouze částečně. Konkrétně STEL STAV, za níž jednal obviněný: 1.

uzavřela Smlouvu o dílo dne 25. 8. 2014 s poškozenou MIRROR CZ, spol. s r. o., na základě které MIRROR CZ, spol. s r. o., dodala a namontovala truhlářské výrobky, za což jí STEL STAV neuhradila fakturované částky a způsobila poškozené škodu 645 055 Kč,

2. písemně objednala v září 2014 u subdodavatele TOKA, s. r. o., dodání vybavení interiéru s termínem dodání do 31. 10. 2014, po provedení díla STEL STAV neuhradila fakturovanou částku a způsobila tak poškozené TOKA, s. r. o., škodu 537 605 Kč,

3. uzavřela Smlouvu o dílo dne 9. 9. 2014 s poškozenou Sakart, a. s., která provedla sádrokartonové konstrukce, za což STEL STAV neuhradila fakturované částky (s výjimkou 81 447,01 Kč) a poškozené tak způsobila škodu 227 272,60 Kč, 4. uzavřela Smlouvu o dílo dne 22. 9. 2014 s ProInterier, s. r. o., na provedení podlahářských prací, před zahájením prací STEL STAV uhradila 11. 9. a 13. 10. 2014 dvě zálohy ve výši 848 381 Kč, ale po provedení díla již doplatek 193 644 Kč neuhradila a způsobila tak poškozené škodu 193 644 Kč, 5. písemně objednala dne 2. 9. 2014 a 24. 10. 2014 u A. M. výrobu a montáž madla zábradlí a háčků, vystavené faktury byly uhrazeny pouze částečně (20 000 Kč), čímž poškozenému vznikla škoda 47 560 Kč, 6. písemně objednala u společnosti ISOTRA, a. s., dodávku a montáž elektroovládání venkovních žaluzií, vystavenou fakturu neuhradila a způsobila tak poškozené škodu 74 146 Kč.

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Jaroslav Kokrhánek prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

7. Úvodem svého dovolání obviněný zopakoval argumentaci, kterou uplatňoval již před soudy nižších stupňů, zrekapituloval dosavadní průběh řízení a zmínil okolnosti, za nichž se stal jednatelem STEL STAV realizující zakázku pro MOÚ. Opětovně rozporoval závěr soudů nižších stupňů, že při sjednávání smluv o dílo se subdodavateli a objednávání konkrétních prací a věcí od nich jednal v podvodném úmyslu, potažmo že by sebe či jiného obohatil. Zdůraznil své přesvědčení, že k uplatnění smluvní pokuty ze strany objednatele MOÚ nedojde.

V této souvislosti poukázal na znění přípisu MOÚ ze dne 19. 8. 2024, z něhož podle jeho názoru nevyplývalo (oproti závěru učiněnému odvolacím soudem), že vůči STEL STAV bude uplatněna smluvní pokuta za nesplnění uzlových bodů. Naopak z přípisu MOÚ podle obviněného vyplývalo, že MOÚ žádá o splnění uzlového bodu, resp. jeho části, do 31. 8. 2014, jinak dojde k uplatnění smluvní pokuty podle bodu 22.2 Smlouvy o dílo. Měl za to, že všechny uzlové body, s jejichž zhotovením byla STEL STAV v prodlení, byly v termínu do 31.

8. 2014 splněny. Jeho přesvědčení, že uložení smluvní pokuty ze strany MOÚ neovlivní finanční situaci STEL STAV, odůvodňovala i skutečnost, že STEL STAV měla vůči svým subdodavatelům obdobné nároky na uplatnění smluvní pokuty, a stejně tak měla i nárok požadovat náhradu škody způsobenou porušením povinnosti, na niž se smluvní pokuta vztahovala. Obviněný zdůraznil, že vůči subdodavatelům řádně uplatnil smluvní sankce, provedl případné započtení nároků s tím, že nemůže za následný postup insolvenčního správce, který pohledávky subdodavatelů uznal a vzal zpět žaloby na subdodavatele o zaplacení smluvních pokut.

Podotkl, že při jiném řešení uvedené situace (ve smyslu zastavení prací na projektu) by v konečném důsledku subdodavatelé STEL STAV byli neuspokojeni v mnohem vyšší míře a případný nárok STEL STAV na vydání bezdůvodného obohacení vůči MOÚ by nepokryl náklady spojené se zhotovením dosud dokončené části díla. Jediným možným a odpovědným řešením tak podle obviněného byla snaha dílo řádně dokončit, což se stalo, a tím minimalizovat ztráty všech zúčastněných. Obviněný popřel, že by svým jednáním obohatil STEL STAV, ani to neměl v úmyslu, nebylo to ani možné, neboť věděl, a podle toho i jednal, že veškeré finanční prostředky, které obdrží od MOÚ, vyplatí subdodavatelům.

Vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání po dni 20. 8. 2014 mělo být posouzeno v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 tr. zákoníku jako přípustné riziko, neboť s ohledem na skutečnost, že šlo o rekonstrukci pavilonu MOÚ financovanou z veřejných zdrojů formou dotace, bylo jeho cílem celé dílo a projekt dokončit a uspokojit věřitele STEL STAV v co možná nejvyšší míře. Toto riziko bylo podstoupeno za účelem společensky nutných, potřebných a užitečných hodnot, a očekávaný a také dosažený výsledek byl rentabilní ze společenského hlediska.

Tohoto společensky prospěšného výsledku nešlo dosáhnout jinak.

8. Obviněný rovněž zpochybnil výši způsobené škody tvrzené obžalobou s argumentem, že cena díla byla subdodavateli (MIRROR CZ, spol. s r. o., VERTIKAL PLUS, s. r. o., PULSKLIMA, spol. s r. o., PC energo, s. r. o., Leitner elstav, s. r. o., SAKART, a. s., BPI GROUP, s. r. o.) navýšena neoprávněně (o částku 2 191 559,64 Kč). Následně dovolatel provedl vlastní výpočet a od uplatňované výše škody v částce 10 008 735,93 Kč odečetl již zmíněné částky neoprávněného navýšení fakturace a smluv o dílo, jakož i jím uplatněné smluvní sankce vůči subdodavatelům za nikoli řádné dodání díla v celkové výši 2 191 559,64 Kč. Dále odečetl i výtěžek z insolvenčního řízení (4 009 538,53 Kč) a dospěl k částce 3 807 637,76 Kč představující škodu, kterou nejvýše mohl subdodavatelům celkem způsobit.

Vzal v potaz rovněž smluvní pokutu ve výši 3 630 432,33 Kč od MOÚ, kterou přenesl na subdodavatele s odůvodněním, že pokud by byl nárok na smluvní pokutu oprávněný, nepochybně by vznikl pochybením a opožděným provedením prací ze strany subdodavatelů. S ohledem na to připustil, že by mohl způsobit škodu subdodavatelům ve výši 177 205,43 Kč. Od takto stanovené možné výše škody by podle obviněného měla být dále odečtena náhrada škody způsobené STEL STAV společností VERTIKAL PLUS, s. r. o., ve výši 394 490 Kč, dále částka 1 145 519 Kč představující neexistující pohledávku společnosti VITSTAV INVEST, s.

r. o., částka 1 428 575,21 Kč jakožto náhrada škody vzniklé STEL STAV v důsledku neplnění závazků společností VITSTAV INVEST, s. r. o. (resp. pokud by byla přiznána existence výše uvedené pohledávky společnosti VITSTAV INVEST, s. r. o., za STEL STAV ve výši 1 145 519 Kč, pak připustil možnost započtení výše uvedených nároků, a od jím údajně způsobené škody navrhoval odečíst rozdíl těchto dvou částek ve výši 283 056,21 Kč) a částka 466 366 Kč představující neexistující pohledávku společnosti JAKO-OK, s.

r. o.

9. V návaznosti na uvedené obviněný vyjádřil nesouhlas s výší zjištěné škody v částce 1 725 282,60 Kč uvedené ve skutkové větě výroku odvolacího soudu. Soudy nižších stupňů podle dovolatele nezohlednily (vyjma adhezního výroku) skutečnost, že v insolvenčním řízení byl zjištěn a zajištěn majetek STEL STAV ve výši 4 009 538,53 Kč (resp. po odečtení výdajů insolvenčního správce ve výši 888 701,97 Kč částka 3 120 836,56 Kč určená k rozdělení mezi věřitele STEL STAV). Podle přesvědčení obviněného částky, které obdrželi subdodavatelé STEL STAV v rámci rozvrhového usnesení z majetku společnosti, není možné považovat za škodu, která těmto subdodavatelům vznikla, resp. že mohl mít v úmyslu takovou škodu těmto subdodavatelům způsobit.

Stejně tak pokud by podle obviněného nebyli v insolvenčním řízení uspokojeni subdodavatelé, vůči nimž měla STEL STAV nárok na náhradu škody, popř. nárok na úhradu smluvní pokuty, nebo by jejich přihlášené pohledávky byly v insolvenčním řízení popřeny, pak by bylo uspokojení subdodavatelů pravděpodobně stoprocentní. Následně obviněný znovu provedl vlastní výpočet výše způsobené škody, když od výše zjištěné škody (1 725 282,60 Kč) u jednotlivých poškozených subdodavatelů odečetl částky představující neoprávněné navýšení fakturace a smluv o dílo, dále částku, která jim byla uhrazena v rámci insolvenčního řízení.

Uvedený výpočet provedl ve dvou variantách, a to jak pro případ rozdělení celého v insolvenčním řízení zjištěného majetku ve výši 4 009 538,53 Kč, tak pro případ uspokojení věřitelů STEL STAV z částky 3 120 836,56 Kč určené k rozdělení. Dospěl přitom k závěru, že jím zjištěná škoda (v možné výši 908 963,26 Kč, resp. při druhé alternativě ve výši 690 001,88 Kč) zdaleka nedosáhla hodnoty 1 000 000 Kč, což odůvodňuje – při prokázání jím popírané subjektivní stránky – toliko naplnění znaků trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr.

zákoníku.

10. Dále obviněný vznesl výhrady vůči adheznímu výroku rozsudku odvolacího soudu s tím, že při určení výše přiznané náhrady škody nebylo vzato u některých subdodavatelů v úvahu nepřípustné navýšení ceny díla oproti pevně sjednané ceně (u MIRROR CZ, spol. s r. o., ve výši 158 055 Kč, u SAKART, a. s., ve výši 26 672,85 Kč), eventuálně skutečnost, že nedošlo k uzavření smlouvy o dílo (u TOKA, s. r. o.), případně, že vůči společnostem (MIRROR CZ, spol. s r. o., ve výši 494 986,80 Kč, SAKART, a. s., ve výši 425 000 Kč a 465 000 Kč, ProInterier, s.

r. o., ve výši 255 000 Kč) uplatnil smluvní pokuty za nikoli řádné (především opožděné) dodání díla. Dodal, že pokud STEL STAV vznikl nárok na smluvní pokuty vůči některým z dodavatelů a tento svůj nárok STEL STAV navíc započetla proti nárokům těchto subdodavatelů na zaplacení ceny díla, nevznikla těmto subdodavatelům škoda ve výši nároku na smluvní pokutu a v této výši jim není možné přiznat náhradu škody. Soudy nižších stupňů tak měly podle obviněného obchodní společnosti TOKA, s. r. o., MIRROR CZ, spol.

s r. o., SAKART, a. s., ProInterier, s. r. o., odkázat s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávní, a to i z důvodu, že posouzení uvedených nároků přesahuje rámec trestního řízení.

11. Obviněný rovněž nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že jako jednatel společnosti STEL STAV byl odpovědný za to, jakým způsobem bude plnění zakázky probíhat, a nemůže se tudíž vyvinit z odpovědnosti za sjednané vícepráce či dodávky materiálu uzavřené jeho pracovníky. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 301/2023, dále na ustanovení § 2622 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a na znění článku 6.7 smlouvy o dílo uzavírané se subdodavateli, podle kterého lze měnit cenu díla pouze za podmínek uvedených ve smlouvě.

Podotkl, že podle článku 6.9 smlouvy o dílo byla změna ceny díla možná při vzniku tzv. víceprací, tedy prací, dodávek nebo služeb nezahrnutých v předmětu díla podle smlouvy ve sjednané ceně, pokud se zhotovitel (dodavatel) před jejich provedením s objednatelem (STEL STAV) písemně dohodl na jejich provedení, provedl ocenění jejich soupisu, který byl odsouhlasen oběma smluvními stranami, a byla uzavřena písemná dohoda o provedení prací podepsaná jednatelem STEL STAV, tj. obviněným. Konstatoval, že u subdodavatelů STEL STAV nedošlo k platnému navýšení ceny díla, neboť neprovedli ocenění soupisu víceprací, tudíž tento nemohl být ani odsouhlasen a neexistovala o něm písemná dohoda.

Obchodní společnosti MIRROR CZ, spol. s r. o., tedy nemohla vzniknout škoda přinejmenším ve výši 158 055 Kč a obchodní společnosti SAKART, a. s., škoda přinejmenším ve výši 26 672,84 Kč, neboť tito subdodavatelé měli se STEL STAV uzavřenu písemnou smlouvu s pevně stanovenou cenou díla, která mohla být měněna pouze písemně a výše uvedeným postupem v souladu se smlouvou. S dodavatelem obchodní společností TOKA, s. r. o., nebyla uzavřena písemná smlouva o dílo, a tudíž bylo podle obviněného na zhotoviteli, aby uvedl příslušná skutková tvrzení, zejména kdy a kdo tuto smlouvu uzavřel, co bylo předmětem smlouvy a v jaké výši byla sjednána cena díla.

Podle odvolacího soudu

STEL STAV neuhradila fakturu č. 100140484 vystavenou společností TOKA, s. r. o., na částku 537 605 Kč, přičemž tato společnost měla na základě objednávky č. 2014/031 dodat vybavení interiéru. K tomu obviněný uvedl, že tuto objednávku učinila třetí osoba v jeho zastoupení (jejíž oprávnění k zastupování zpochybnil), namítl, že k objednávce není připojena cenová nabídka ze dne 15. 9. 2014, na jejímž základě měla být objednávka učiněna, a cenová nabídka nebyla ani v trestním řízení předložena. Za situace, kdy není k dispozici cenová nabídka, nepostačuje podle dovolatele k prokázání výše sjednané ceny faktura zhotovitele a výpověď jeho statutárního orgánu.

Bylo by tedy možné uvažovat o bezdůvodném obohacení společnosti STEL STAV, avšak na stanovení výše takového bezdůvodného obohacení by musel být přibrán znalec z příslušného oboru. Takové dokazování by podle obviněného přesáhlo rámec trestního řízení. Odvolací soud se podle něj ani nezabýval tím, zda na jeho pokyn, popř. za jeho vědomí a souhlasu, byla učiněna předmětná objednávka, zda věděl, že hodnota díla přesáhne 10 000 Kč, a věděl, popř.

byl alespoň srozuměn s tím, že STEL STAV za dodání vybavení interiéru nic nezaplatí (odvolací soud se nezabýval podle dovolatele jeho úmyslným zaviněním), resp. shora uvedený závěr se výhradně týkal objednávání víceprací. Odvolací soud dále podle obviněného ve vztahu k poškozenému A. M. pominul při stanovení výše škody (47 560 Kč) to, že poškozený ve faktuře č. 8/2014 ze dne 19. 11. 2014 od ceny díla, která zbývá k proplacení, odečetl již proplacenou zálohu 35 000 Kč, což odpovídalo i účetnímu záznamu společnosti STEL STAV v knize závazků, podle kterého činila fakturace

A. M. v roce 2014 částku 67 560 Kč a uhrazeno bylo celkem 55 000 Kč. Poškozenému tak podle obviněného mohla být způsobena pouze škoda 12 560 Kč, tj. rozdíl částky 47 560 Kč a částky 35 000 Kč. Odvolací soud podle obviněného u jednotlivých subdodavatelů, kteří navýšili svou fakturaci, neuvedl, kdo si případné vícepráce objednal, o jaké vícepráce šlo, zda se jednalo o vícepráce, které nebyly zahrnuty ve smlouvě o dílo a nebyly zahrnuty v jeho ceně. K tomu obviněný dodal, že vícepráce objednány nebyly, pokud byly učiněny bez jeho vědomí, pak o nich neexistuje písemně sjednaná dohoda podle článku 6.9 smlouvy o dílo, a tudíž na takové navýšení ceny neměli subdodavatelé nárok, a on tak za škodu převyšující pevně sjednanou cenu díla nemůže být odpovědný.

12. Obviněný zdůraznil, že jeho odpovědnost za spáchaný trestný čin byla postavena na závěru, že věděl, resp. byl srozuměn s tím, že nároky subdodavatelů nebudou uspokojeny ve výši uvedené v bodech 1. až 6. výroku o vině z rozsudku odvolacího soudu, neboť STEL STAV nemá dostatečný majetek k tomu, aby tyto nároky jakkoli uspokojila. Pokud však měla společnost majetek ve výši okolo 4 mil. Kč a věřitelé společnosti byly z tohoto majetku částečně uspokojeni, nemohla v této části těmto dodavatelům vzniknout žádná škoda, protože byli uspokojeni z majetku společnosti. Nešlo tedy podle obviněného o nějakou dodatečnou a částečnou úhradu vzniklé škody, která byla způsobena trestným činem podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Dodal, že tato skutečnost vylučuje v uspokojené části pohledávek dodavatelů naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, neboť nelze dost dobře mít v úmyslu způsobit škodu, pokud je možné použít majetek společnosti k uspokojení údajně podvedených věřitelů. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že majetek byl do konkursní podstaty získán až v roce 2016 a 2022. Dodal, že částka ve výši 1 453 234,56 Kč získaná do konkursní podstaty v srpnu 2016 byla v majetku STEL STAV, pouze sloužila jako bankovní záruka, která nebyla okamžitě k dispozici. Vždy však bylo zřejmé, že může být použita na úhradu dluhů STEL STAV, pouze s určitou časovou prodlevou.

13. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž po zrušení původního odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozhodl znovu o jeho vině (výrok II.), a obžaloby ho zprostil z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř.

III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného

14. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

15. Státní zástupce poznamenal, že obviněný v podaném dovolání pouze opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se soudy nižších stupňů již vypořádaly. V této souvislosti připomenul rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, s tím že jde o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

16. Dovolací námitky obviněného, jimiž vytýkal zjevný rozpor skutkových zjištění soudu prvního stupně s provedenými důkazy, nelze podle státního zástupce podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uplatnil podle státního zástupce tento dovolací důvod pouze formálně, žádnou z vad podřaditelnou pod uvedený dovolací důvod netvrdil. Jeho argumentace je založena převážně na vlastním výkladu podstatné části důkazů a na nesouhlasném stanovisku s tím, jakým způsobem provedené důkazy hodnotily soudy nižších stupňů. Nenamítal tedy ani to, že by skutková zjištění soudů neměla žádnou oporu v některém z konkrétně provedených důkazů.

17. Státní zástupce dále uvedl, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit především námitky obviněného, v jejichž rámci rozporuje podvodný úmysl a tvrdí, že sebe ani jiného fakticky neobohatil. S opravdu velkou dávkou tolerance pod tento dovolací důvod podle státního zástupce spadají i výtky obviněného proti výši škody, a to jak té, jež se stala podkladem pro právní kvalifikaci, tak i té, která byla zahrnuta do adhezního výroku. V obou případech se však jedná o námitky postrádající opodstatnění.

18. Konkrétně ve vztahu k otázce podvodného úmyslu obviněného státní zástupce zdůraznil, že soud prvního stupně postupoval striktně ve prospěch dovolatele. Přestože učinil závěr, že obviněný si byl od samého počátku vědom nedostatku volných finančních prostředků za účelem zajištění cashflow, ve vztahu k dohodám s prvními subdodavateli ještě neshledal skutečnosti, které by spolehlivě svědčily o jeho podvodném úmyslu vůči subdodavatelům či jakékoli další osobě. Za pomyslný zlom soud prvního stupně označil moment, v němž MOÚ dopisem ze dne 19.

8. 2014 písemně žádal STEL STAV o přijetí náležitých účinných opatření, která zajistí nápravu zpoždění a řádné plnění uzlových bodů, a to do 31. 8. 2014. Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že okamžikem, v němž byl dovolatel jako jednatel STEL STAV prokazatelně vyrozuměn o tom, že při nezjednání nápravy je třeba počítat s naúčtováním smluvní pokuty, lze v jeho jednání spočívajícím ve sjednávání dalších závazkových vztahů spatřovat úmyslné zamlčování podstatných skutečností. Obviněný si totiž přinejmenším ode dne 20.

8. 2014, termínu převzetí vyrozumění od MOÚ, byl i s ohledem na další nepříznivé okolnosti doprovázející stavbu vědom, že zakázka nejenže nebude zisková, ale bude ztrátová. Současně i věděl, že společnost nemá nasmlouvány ani žádné jiné aktivity, které by jí přinesly jiné příjmy, a nemá ani žádné jiné možnosti zajištění zdrojů financí. Přesto i v následujícím období uzavíral smlouvy o dílo s novými subdodavateli a nově objednával další práce, za které již nebyl schopen vystavené faktury z prostředků STEL STAV uhradit.

Takovým jeho jednáním vznikla obchodním společnostem MIRROR CZ, spol. s r. o., TOKA, s. r. o., SAKART, a. s., Prolnterier, s. r. o., ISOTRA, a. s., a A. M. celková škoda ve výši 1 725 282,60 Kč, tedy značná škoda ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Je přitom podle něj zřejmé, že údaj o reálném nedostatku finančních prostředků, aniž by byl jakkoli zajištěn jejich případný pozdější přísun či jakýkoli jiný zdroj, byl podstatný pro posouzení a následné rozhodnutí subdodavatelů, zda vstoupí do smluvního vztahu, či nikoli.

V návaznosti na to vyjádřil přesvědčení, že obviněný ve vztahu k výše uvedeným šesti poškozeným jednal zaviněně, a to v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. S uvedeným pak koresponduje závěr soudů nižších stupňů, že v příčinné souvislosti s podvodným jednáním obviněného došlo k neoprávněnému obohacení obchodní společnosti STEL STAV, s. r. o., pro kterou subdodavatelé provedli nasmlouvaná díla či zajistili práce zahrnuté v písemných objednávkách, za něž však na rozdíl od STEL STAV, jemuž MOÚ řádně zaplatil, dohodnuté peněžní částky neobdrželi.

19. Námitky obviněného ve vztahu k výši škody způsobené trestným činem postrádaly podle státního zástupce opodstatnění a ignorují podstatu věci. Podkladem pro určení výše škody byly důvodně jednotlivé faktury na částky, které obviněný odmítl poškozeným přes provedení požadovaných prací proplatit. V podrobnostech odkázal na bod 170. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Dodal, že na výši škody způsobené trestným činem přitom rozhodně nemají vliv případné pozdější platby proplacené poškozeným subjektům až po dokonání trestného činu. Ty mají význam pouze pro případnou modifikaci uplatněných nároků v rámci adhezního řízení. K tomu ostatně správně přistoupil soud prvního stupně, který nároky vznesené poškozenými patřičně ponížil o částky, které jim byly prokazatelně vyplaceny podle rozvrhového usnesení (ve znění opravného usnesení) v rámci vypořádání výtěžku v konkurzním řízení dlužníka STEL STAV.

20. Pokud obviněný namítal, že někteří subdodavatelé fakturovali vyšší částky oproti původně sjednaným cenám ve smlouvách o dílo, pak k tomuto státní zástupce uvedl, že, i přesto, že za obviněného na stavbě jednalo více pověřených osob, byl obviněný jako jednatel STEL STAV odpovědný za to, jakým způsobem bude plnění zakázky probíhat. Nemůže se tudíž zbavit odpovědnosti za dojednané vícepráce či dodávky dalšího materiálu, v jejichž důsledku byla cena za díla ze strany některých subdodavatelů navýšena. Snažil-li se obviněný účelově ponížit škodu způsobenou podvodným jednáním o jemu uloženou smluvní pokutu, kterou svévolně a přes jejich nesouhlas dodatečně přenášel na jednotlivé subdodavatele, pak podle státního zástupce z provedeného dokazování vyplynulo, že případné dodání nasmlouvaných děl ze strany subdodavatelů v pozdějším termínu bylo způsobeno nikoli jejich vinou, ale nepřipraveností díla, jeho prodlením od samého počátku, stejně jako doplňujícími požadavky STEL STAV, objednáváním víceprací a upřesňováním požadavků. Z hlediska naplnění znaků trestného činu podvodu a výše přiznaného nároku na náhradu škody označil za bezvýznamnou skutečnost, že s obchodní společností TOKA, s. r. o., nebyla uzavřena smlouva o dílo, neboť takový formální úkon předpokladem dovolatelova podvodného jednání nebyl. Podstatné je, že obviněný u zmíněné poškozené objednal dodání vybavení interiéru, za provedené práce ji přislíbil zaplatit po jejich dodání a vystavení faktury, avšak úhradu faktury provést odmítl.

21. Státní zástupce odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ve kterém jsou podstatné argumenty odůvodňující naplnění znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku podrobně rozvedeny. Dále konstatoval, že námitky dovolatele dílem pod jím označené ani jiné dovolací důvody podřadit nelze a pokud je ve zbylé části lze podřadit pod formálně deklarované dovolací důvody, jsou zjevně nedůvodné.

22. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

23. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný Jaroslav Kokrhánek replikou, v níž uvedl, že státní zástupce ve svém vyjádření zmínil skutečnosti, jež z obsahu spisu nevyplývají. S odůvodněním rozsudku odvolacího soudu nesouhlasil, proto považoval za nezbytné zopakovat svoji obhajobu z předchozích stadií trestního řízení, s níž se odvolací soud rovněž nevypořádal. Za nesprávný označil dovolatel závěr státního zástupce, že STEL STAV v termínu stanoveném MOÚ nezjednala nápravu a řádné plnění uzlových bodů. Obviněný dodal, že k uplatnění smluvní pokuty ze strany MOÚ došlo pravděpodobně proto, že šlo o rozhodnutí nového vedení MOÚ, byl na ni smluvní nárok, projekt byl financován z dotace a nové vedení se nechtělo vystavit kritice za neuplatnění smluvní pokuty. Státní zástupce se podle obviněného nevypořádal s jeho výhradami proti výši způsobené škody, ani s jeho argumentací ohledně nepřípustného navýšení pevně sjednané ceny díla, což mělo vliv na výši údajně způsobené škody, jakož ani s jeho argumentací ve vztahu k obchodní společnosti TOKA, s. r. o. K argumentu státního zástupce, že přenášel smluvní pokutu uplatněnou MOÚ svévolně na jednotlivé subdodavatele, dodal, že musel jednat s péčí řádného hospodáře a uplatnit tyto sjednané smluvní pokuty.

IV. Posouzení důvodnosti podaného dovolání

a) Obecná východiska

24. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

25. Je nutno zdůraznit, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu či důvodům svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

26. Obviněný Jaroslav Kokrhánek opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

27. Dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze úspěšně podat, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod dopadá na případy, v nichž soudy nižších stupňů pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených s právem na spravedlivý proces, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly.

Rozlišuje tři základní situace, a to opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. II. ÚS 103/23, ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. II. ÚS 3044/22, ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3470/22). Jedná se o situace, v nichž se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23.

9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Právo na spravedlivý proces však nelze vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na základě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle § 2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. jakožto otázek práva procesního. Nejvyšší soud se tak nemůže odchýlit od skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení. Není oprávněn nahrazovat činnost soudů nižších stupňů a zjištěným skutkovým stavem je vázán (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

b) K dovolacím námitkám obviněného

29. Nejvyšší soud předně podotýká, že většina námitek, které obviněný uplatnil, je prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, jimž obviněný vytýká způsob, jakým hodnotily provedené důkazy, opakuje svoji obhajobu uplatněnou v předchozích stadiích řízení, s níž se soudy nižších stupňů přesvědčivě a náležitým způsobem vypořádaly v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí. Současně obviněný prosazuje vlastní verzi skutkového stavu, kterou tyto soudy důvodně odmítly. Lze přisvědčit státnímu zástupci, že obviněný v dovolání vznesl ve značné míře námitky, které svým obsahem vůbec nebyly způsobilé naplnit uplatněné dovolací důvody. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné dovolání, v němž obviněný jen opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudů nižších stupňů, pokud se takovými námitkami tyto soudy zabývaly a vypořádaly se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí náležitým a dostatečně přesvědčivým způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).

30. K námitkám obviněného, v nichž nesouhlasil s rozsahem provedeného dokazování a se správností skutkových zjištění, lze uvést, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpce neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky.

Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem. Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. Pokud soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů.

Výhrady obviněného uvedené v dovolání nepřesahují charakter prosté polemiky s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů, jejímž prostřednictvím se obviněný snaží prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné závěry ohledně naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Konkrétně obviněný popíral naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, a to i ve formě nepřímého úmyslu, avšak svými výhradami brojil výlučně proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, a nikoli proti jejich právním závěrům.

Nesouhlasil s jejich závěrem, že přinejmenším od 20. 8. 2014 byl nejméně srozuměn s tím, že subdodavatelům společnosti STEL STAV nezaplatí smluvené úhrady za cenu jimi provedeného díla. Své závěry obviněný dovozoval z odlišného hodnocení přípisu MOÚ ze dne 19. 8. 2014, přičemž tvrdil, že počítal s tím, že sjednané závazky splní, avšak z objektivních příčin toho nebyl schopen. Stejné výhrady obviněný uplatňoval již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s jeho námitkami náležitě vypořádaly.

V tomto směru lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Bez významu jsou i námitky obviněného, pokud poukazoval na obsah uzavřených smluv o dílo (konkrétně článek 6.7 a 6.9 smlouvy o dílo), z kterých dovozoval nesprávný závěr o jeho odpovědnosti ze sjednané vícepráce (resp. o jeho trestní odpovědnosti za vzniklou škodu). Opět se jedná o dovolací námitky, jejichž podstatou jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Takové námitky nejsou způsobilé naplnit uplatněné dovolací důvody, ale ani žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 tr.

ř. Tyto námitky totiž svým obsahem směřují výlučně do skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů.

Pouhé odlišné hodnocení obviněného ani v případě, že by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).

31. Nejvyšší soud neshledal ani zjevný rozpor, natožpak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. O takový rozpor se ve smyslu jeho výkladu jedná v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna.

Zjevný nesoulad je tak dán pouze v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy za situace, že skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014). Soudy nižších stupňů se však věcí řádně zabývaly kromě jiného i náležitě zkoumaly výši způsobené škody, jakož i odpovědnost obviněného jako jednatele STEL STAV za ni. Ve věci provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování ve smyslu § 2 odst. 5 tr.

ř., na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které respektují § 2 odst. 6 tr. ř. a nalezly svůj odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Soudy nižších stupňů se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V tomto směru lze na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i soudu odvolacího zcela odkázat.

32. Pokud obviněný zpochybňoval naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu na podkladě námitek o chybějícím podvodném úmyslu v době vzniku jednotlivých závazků, pak tyto založil na vlastním hodnocení provedených důkazů (viz argumentace uvedená již výše) a dále na výtkách, jimiž brojil proti způsobu, jakým soudy nižších stupňů určily výši způsobené škody, která je současně okolností a určujícím znakem pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr.

zákoníku. Zcela nad rámec výše uvedeného lze k tomuto pro úplnost poznamenat, že rozhodnutí soudů nižších stupňů v projednávané věci zcela odpovídá rozhodovací praxi Nejvyššího soudu zastávající konstantně názor, že uvádění v omyl (ve smyslu § 209 odst. 1 tr. zákoníku) může spočívat i v prostém objednání zboží či služeb s úmyslem za ně později nezaplatit. Nemusí přitom docházet k žádnému přesvědčování o záměru uhradit kupní cenu, stejně tak není vyloučena trestní odpovědnost za podvodné jednání, pokud si poškozená osoba, resp. osoba provádějící majetkovou dispozici, byla vědoma nepříznivého ekonomického stavu společnosti, která objednala poskytnutí plnění.

V této souvislosti je možno poukázat na usnesení ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1536/2011, podle něhož trestní odpovědnost pachatele za trestný čin podvodu není vyloučena ani v případě, pokud si poškozená osoba sice byla vědoma jeho nepříznivého ekonomického stavu, avšak přesto s tímto vědomím vstupovala do závazkových vztahů s ním. V jiném usnesení ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 4 Tdo 209/2017, zase Nejvyšší soud dospěl k závěru, že úmyslné zavinění pachatele trestného činu podvodu (spáchaného uvedením v omyl v otázce solventnosti) lze dovodit ze skutečnosti, že jako jednatel obchodní společnosti činil objednávky, ačkoli tato obchodní společnost neměla dostatek finančních prostředků na jejich uhrazení.

Přijetím těchto závazků předstíral, že obchodní společnost, za kterou jednal, je schopna těmto závazkům dostát, ačkoli to bylo v příkrém rozporu se skutečným stavem (hospodářskou situací), v němž se tato společnost nacházela. Odkázat by však bylo možno i na celou řadu dalších rozhodnutí, v nichž nakonec došlo k odsouzení pachatele za trestný čin podvodu, pokud odebíral zboží s úmyslem za něj nezaplatit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1304/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.

2. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1088/2014). Podle Nejvyššího soudu je uvedením v omyl i případ objednání zboží s úmyslem za něj nezaplatit, jehož součástí je i zamlčení podstatných skutečností ohledně solventnosti objednávajícího (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 5 Tdo 979/2018, jehož závěry akceptoval i Ústavní soud, který odmítl ústavní stížnost podanou v této věci usnesením ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2821/19).

S úmyslným zaviněním obviněného minimálně ve formě eventuálního úmyslu a s naplněním všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu ve vztahu nejméně k nasmlouvaným novým dodávkám zboží a služeb od subdodavatelů se tak správně vypořádal již soud prvního stupně zejména v bodech 181. až 188. svého rozsudku. Rovněž nepominul ani výši závazků STEL STAV z objednávek a smluv o dílo, které byly uzavřeny před 20. 8. 2014. Pokud jde o uplatnění okolností vylučujících protiprávnost, Nejvyšší soud nemohl ani v tomto směru přiznat důvodnost námitkám obviněného, jimiž se domáhal své beztrestnosti s poukazem na přípustné riziko.

Obviněný v době spáchání posuzovaného skutku nesplňoval podmínky stanovené k tomu, aby u něj bylo možné shledat přípustné riziko, zejména nevykonával takovou společensky prospěšnou činnost (ve smyslu § 31 odst. 1 tr. zákoníku), která je spojena s rizikem určitého charakteru, jež nelze vyloučit pro dosažení konkrétního společensky žádoucího cíle. Výkon řídící funkce v podnikatelském subjektu (u obchodní společnosti), který se podílí na společensky prospěšném projektu, bez dalšího nenaplňuje zmíněné podmínky přípustného rizika.

Nejvyšší soud k tomu navíc zdůrazňuje, že obvyklé podnikatelské riziko, jemuž je v konkurenčním tržním prostředí vystaven každý podnikatel, nelze ztotožňovat s přípustným rizikem jako okolností vylučující protiprávnost činu (podle § 31 odst. 1 tr. zákoníku).

33. Opodstatnění nebylo možné přiznat ani námitkám obviněného, kterými zpochybňoval výši zjištěné škody, jakož i výši náhrady škody přiznané v rámci adhezního výroku poškozeným. V tomto směru lze přisvědčit státnímu zástupci, že případné pozdější platby proplacené poškozeným subjektům, resp. uspokojení těchto poškozených v rámci insolvenčního řízení, až po dokonání trestného činu nemají vliv na výši škody způsobené tímto trestným činem. Význam mají pouze pro případnou modifikaci uplatněných nároků poškozených v rámci adhezního řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003, uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. rozh. tr.). Postupu soudů nižších stupňů v projednávané věci nelze z uvedeného hlediska nic vytknout, neboť se náležitě zabývaly výší způsobené škody. V tomto směru lze například poukázat na bod 170. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž nároky vznesené poškozenými v rámci adhezního řízení soudy nižších stupňů správně snížily o částky, které jim byly prokazatelně vyplaceny podle rozvrhového usnesení v rámci vypořádání výtěžku v konkurzním řízení dlužníka STEL STAV (k tomu viz bod 199. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 29. odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu). K námitkám dovolatele, v nichž se snažil zpochybnit svoji trestní odpovědnost i výši způsobené škody poukazem na smluvní sankce uplatňované vůči subdodavatelům, je možno poukázat na argumentaci soudu prvního stupně v bodech 189. až 192. jeho rozsudku, se kterou se ztotožnil nejenom soud odvolací, ale za správnou a argumentačně přesvědčivou ji považuje i Nejvyšší soud.

V. Závěrečné shrnutí

34. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Námitky obviněného nebyly způsobilé naplnit uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. O dovolání obviněného proto bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud tak mohl učinit na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.)

V Brně dne 18. 9. 2025

JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu