USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 o dovolání, která podali obviněný Jiří Kubíček, obviněný Ing. Róbert Bafrnec a společnost Jatka Nýřany s. r. o., se sídlem Hřbitovní 1246, 330 23 Nýřany, IČO 27566471, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. 7 To 45/2023-28124, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 3/2020, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Jiřího Kubíčka a Ing. Róberta Bafrnce odmítají. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obchodní společnosti Jatka Nýřany s. r. o. odmítá.
1. Obviněný Jiří Kubíček byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 57 T 3/2020, uznán vinným v bodě I. pokračujícím zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 116 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, v bodě II. pokračujícím zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 116 k § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4. písm. c) tr. zákoníku, spáchaným v bodě II. 2.29-2.63 ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v celkovém počtu 300 (tří set) denních sazeb s výší denní sazby 30 000 Kč, tedy v celkové výši 9 000 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, či člena kolektivního statutárního orgánu v obchodních společnostech všeho druhu na dobu 10 (deseti) let.
Obviněnému byl dále uložen podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci (blíže specifikovaných v předmětném rozsudku). Týmž rozsudkem byl obviněný Ing. Róbert Bafrnec uznán vinným v bodě II. pokračujícím zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 116 k § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4. písm. c) tr. zákoníku, spáchaným v bodě II. 2.29-2.63 ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019 a za to byl odsouzen podle § 216 odst. 4 tr.
zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v celkovém počtu 200 (dvou set) denních sazeb s výší denní sazby 6 000 Kč, tedy v celkové výši 1 200 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, či člena kolektivního statutárního orgánu v obchodních společnostech všeho druhu na dobu 10 (deseti) let.
[Týmž rozsudkem byli odsouzeni spoluobvinění Jiří Hosnedl (§ 217 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, kterému byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, k peněžitému trestu v celkové výši 225 000 Kč a trestu zákazu činnosti v trvání pěti let /v rozsahu jako u shora uvedených spoluobviněných/); Jan Lipták (§ 217 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1.
2019, kterému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, k peněžitému trestu v celkové výši 150 000 Kč a trestu zákazu činnosti v trvání pěti let /v rozsahu jako u shora uvedených spoluobviněných/), kteří dovolání nepodali]. Dále soud podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku vyslovil ochranné opatření zabrání věci, a to specifikovaných ve výroku jeho rozsudku (viz strana 243257). O povinnosti obviněného Jiřího Kubíčka k náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. (strana 258-273 rozsudku). Se zbytky svých nároků na náhradu škody byli poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. (strana 273-275 rozsudku) odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 1. 2024 pod č. j. 7 To 45/2023-28124, rozhodl o odvolání obžalovaných Jiřího Kubíčka, Ing. Róberta Bafrnce, a Jiřího Hosnedla, zúčastněných osob Agroholding Racov, a. s. GPIMMO s. r. o, Uzeniny ze statku Mohelnice s. r. o, všechny zastoupené insolvenčním správcem Isalis v. o. s., Jatka Nýřany s. r. o, zastoupené insolvenční správkyní JUDr. Janou Fialovou, Farma Racov s. r. o, Masokombinát Kralovice s. r. o, Zemědělské a hospodářské stavby s. r. o., Staročeské pekařství s. r. o, a
Fadis osiva s. r. o., a poškozených ve skupině A), jmenovitě: A. J., A. J., A. J., A. L., AZIM s.r.o., 36381217, B. O., B. M., B. J., B. A., B. K., B. L., B. R., B. M., B. A., B. D., B. A., B. P. V., B. K., B. E., B. L. B. M., B. M., B. M., B. H., B. I., B. Z., B. M., B. H., B. V., B. M., B. T., B. M., B. M., B. O., B. L., B. F., B. L., B. A., B. F., B. J., B. M., C. N., C. J., spol. CBPS s.r.o., IČ:: 14502992, C. J., Č. J., Č. P., Č. J., , Č. J., Č. M., Č. M. (v části za sebe a v části jako dědička po pošk.
J. S.,) Č. P., Č. L., Č. J., Č. I., Č. O., Č. M., Č. J., D. M., D. Z., D. M., D. M., D. V., D. P., D. K., D. J., D. M., D. M., D. V., D. T., D. R., D. E., D. L., D. A., D. V., D. R., D. V., D. J., D. P., D. M., F. M., F. A., F. F., F. P., F. S., F. J., F. J., F. D., F. L., F. D., F. A., F. I., F. J., F. J., F. P., F. A., F. H., F. M., F. P., F. P., F. P., G. I., G. J., G. K., G. Z., G. P., G. V., G. M. (dědička po pošk. J. G.), G. P., G. T., G. L., G. P., H. M., H. M., H. J., H. S., H. L., H. V., H.
J., H. L., H. F., H. M., H. M., H. J., H. J., H. M., H. J., H. E., H. G., H. V., H. J., H. J., H. I., H. D., H. P., H. J., H. H., H. M., H. L., H. J., H. A., H. D., H. H., H. M., H. M., H. O., H. M., H. R., H. Z., H. M., H. M., H. M., H. P., H. F., H. M., H. M., H. J., H. R., H. J., H. R., H. R., H. V., H. O., C. P., C. L., C. V., C. P., C. J., C. N., C. P., C. L., I. P., J. D., J. A., J. Z., J. G. (dědička po pošk. L. J.), J. R., J. P., J. M., J. S.,
J. D., J. P., J. P., J. A., J. H., J. T., J. M., J. T., J. V., J. M., J. K., J. V., J. L., J. A. K., J. I., K. J., K. J., K. J., K. J., K. M., K. M., K. M., K. J., K. J., K. J., K. L., K. B., K. S., K. G., K. J., K. T., K. M., K. P., K. J., K. P., K. D., K. R., K. P., K. S., K. M., K. R., K. J., K. J., K. R., K. P., K. I., K. J., K. K., K. A., K. Z., K. A., K. L., K. V., K. S., K. M., K. K. (rozená B.), K. V., K. V., K. O. (v části za sebe a v části jako postupník pohledávky po pošk. M. Č.), K. T., K.
H., K. S., K. V., K. J., K. I., K. J., K. L., K. R., K. R., K. T., K. M., K. T., K. M., K. V., K. J., K. V., K. A., K. D., K. M., K. O., K. J., K. V., K. V., K. L., K. J., K. P., K. J., K. R., K. J., K. J., K. M., K. R., K. R., K. D., K. R., K. M., K. H., K. P., K. R., K. J., K. P., K. M., K. H., K. J., K. Z. B., K. J., K. J. (nabyvatel pohledávky při vypořádání SJM s bývalou manželkou, pošk. M. K.), K. L., K. S., K. P., K. E., K. O., K. P., K. A., K. M., L. L., L. M., L. M., L. A., L. H., L. P., L.
M., L. M., L. M., L. P., L. D., L. M., L. O., L. I., M. R., M. S., M. J., M. J., M. D., M. J., M. A., M. P., M. A., M. L., M. F., M. J., M. O.
(v části nepostoupené na J. R.), M. J., M. L., M. J., M. L., M. A., M. P., M. M., M. H.,
M. H., M. M., M. J., M. S., M. L., M. L., M. D., M. J., M. J., M. M., M. V., M. J., M. Z., M. F., M. M., M. M., M. M., M. K., M. K., M. M., M. P., M. Z., M. B., M. M., M. R., M. I., M. V., M. Z., M. M., M. B., M. V., M. J., N. A., N. A., N. M., N. M., N. L., N. P., N. M., N. K., N. R., N. J., N. P., N. J. (dědička po pošk. F. W.), N. V., N. M., N. F., N. I., N. D., N. L., N. J., N. B., O. B., O. M., O. M., O. D., O. K., O. L., O. L., O. A., O. L., O. R., O. I., O. M., O. P., O. F., P. M., P. V., P. E., P. M., P. I., P. S., P. M., P. F., P. P., P. P., P. M., P. Š., P. O., P. J., P. P., P. C., P. V., P. M., P. J., P. Š., P. N., P. M., P. M., P. H., P. J., P. I., P. P., P. S. (rozená V.), P. D., P. B., P. A., P. L., P. R., P. E., P. K., P. T., P. J., P. J., P. Z., P. M., P. H., P. M., P. P., P. D., P. M., P. M. (rozená K.), P. D., P. L., P. A.,
P. M., P. K., P. J., P. V., P. M., P. L., P. P., P. S., P. M., R. P., R. J., R. M., R. I., R. J., R. L., R. K., R. I., R. M., R. M., R. S., R. M., R. B., R. J., R. B., R. J., R. P., R. E., R. J., R. M., Ř. J., Ř. P., S. J., S. D., S. Z., S. P., S. D., S. P., S. F., S. M., S. J., S. A., S. R., S. M., S. P., S. M., S. M., S. L., S. M., S. K., S. O., S. I., S. M., S. K., S. B. V., S. J., S. T., S. Š., S. M., S. P., S. J., S. A., S. D., S. J., S. M., S. J., S. J., S. B., S. K., S. P., S. M., S. O., S. M.,S. L., S. P., S. A., S. J., S. J., S. J.,
S. R., S. R., S. T., S. V., S. V., S. R., S. V., S. L., S. D., S. M., S. I., Š. L., Š. J., Š. D., Š. D., Š. R., Š. M., Š. J., Š. G., Š. H., Š. J., Š. D., Š. J., Š. J., Š. L., Š. Z., Š. K., Š. P., Š. M. (rozená R.), Š. P., Š. P., Š. V.,
Š. Ľ., Š. Z., Š. Z., Š. M., Š. M., Š. O., Š. L., Š. T., Š. J., Š. P., Š. I., Š. L., Š. R., Š. I., Š. P., Š. M., Š. O., Š. O., T. R., T. V., T. K., T. L., T. M., T. M., T. P., T. J., T. M., T. P., T. L., T. K., T. Š., T. J., T. K., T. F., T. M., T. R., T. H., T. J., T. M., T. A., U. E., U. M., U. J., U. A., V. J., V. O., V. M., V. T., V. S., V. M., V. K. (rozená H.), V. F., V. J., V. J.,
V. M., V. P., V. J., V. P., V. A., V. V., V. J., V. P., V. M. (rozená O.), V. O., V. R., V. V., V. J., V. M., V. J., V. M., V. T., V. P., V. M., V. P., V. E., Š. M. (rozená V.), V. A., V. T., V. K., V. F., V. F., V. J., V. M., V. D. (rozená P.), V. J., W. J., W. F. (dědic po pošk. F. W.), W. G. K., Z. H., Z. L., Z. T., Z. D., Z. D., Z. T., Z. J., Z. M., Z. P., Z. T., Z. I., Z. I., Z. J., Z. O., Z. D., Z. M., Ž. P., Ž. K., Ž. P., Ž. J., Ž. M., Ž. J., Ž. V., Ž. L., Ž. M., Ž. A., ve skupině B) jmenovitě: B. M. (dědička po B. M., B. V., B. P., D. A., E. J., H. I., H. K., H. M., J. T., K. M., K. O., P. S., P. J., S. J., S. M., Š. M., V. M., Z. J., Z. M., ve skupině C) jmenovitě: A. J., A. K.,
A. M., A. A., A. P., B. V., B. H., B. F., B. J., B. A., B. J., B. J., B. R., B. M., B. V., B. M., B. L., B. J., B. R., B. J., B. A., B. H., B. J., B. T., B. V., B. G., C. K., CORCULUM S.R.O., IČO 22796789, C. G., C. M., C. V., Č. D., Č. Z., Č. A., D. J., D. P., D. P., D. Z., D. A., F. P., F. D., F. E., F. O., F. P., F. G., F. S., F. E., F. J., G. P., G. L., G. P., G.
J., G. P., G. J., G. M., G. L., H. F., H. J., H. R., H. Z., H. V., H. Z., H. J., H. V., H. M., H. M., H. V., H. M., H. M., C. M., I. L., J. I., , J. J., , J. Š., J. M., J. A., J. Z., J. M., J. J., J. M., , J. A., J. M., J. O., K. L., K. R. , K. J., K. K., K. M., K. J., K. L., K. J., K. M., K. R., K. K., K. Z., K. O.,
K. A., K. A., K. R., K. J., K. P., K. K., K. V., K. D., K. M., K. V., K. P., K. V., K. B., K. D., K. J., K. R., K. V., K. P., K. M., L. V., L. I., M. J., M. M., M. A., M. B., M. M., MAGNET-PRO S.R.O., IČ::3020983, M. M., M. Z., M. M., M. K., M. J., M. V., M. J. (dědic po P. M.), M. F., M. A., M. M., M. J., M. L., M. L., M,. R., M. J., M. R., M. L., M. K. a M. L., (dědicové po K. M.), M. J., Money BTWS s.r.o., IČ:: 29281261, M. P., M. P., N. I., N. K., N. H. a N. P., N. A., N. J., N., N. Z., O. I., P. V., P. L., P. A., P. K., P. J., P. H., P. T.,
P. P., P. P., P. C., P. A., P. J., P. M., P. D., P. A., R. J., R. J., R. S., R. P., R. D., R. J., R. J., R. Z., R. J., Ř. I., Ř. V., S. V., S. A., S. P., S. M., S. J., S. M. (dědic po V. S.), S. R., S. J., S. L., S. H., S. J., S. Š., S. , S. A., S. J., S. T., Š. B., Š. K., Š. D., Š. D., Š. J., Š. J., Š. D., Š. J.,
IČ::XY, L. S. (dědička po P. S.), Š. O., T. V., AAAAA (pseudonym), nezletilý, (dědic po T. V.), T. M., T. J., T. L., Topsearch, s.r.o., IČ:: 27414779, T. T.,
T. H., T. M., T. M., T. J., V. Z., V. P., V. Z., V. Z., V. D., V. L., V. M., V. P., V. T., V. J., V. V., V. V., W. F., Z. J., Z. F., Z. L., Z. D., Z. I., Ž. J., všichni poškození zastoupeni společným zmocněncem JUDr. Ing. Pavlem Víchou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2022 sp. zn. 57 T 3/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozeného R. Š., napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody ohledně tohoto poškozeného a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr.
ř. znovu rozhodl tak, že obviněný Jiří Kubíček je povinen zaplatit na náhradě škody právnímu nástupci poškozeného R. Š., D. Š., částku 606 540,85 Kč. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných Jiřího Kubíčka, Ing. Róberta Bafrnce a Jiřího Hosnedla, zúčastněných osob Agroholding Racov, a. s. Farma Racov s.r.o, GPIMMO s.r.o, Jatka Nýřany s.r.o, Masokombinát Kralovice s.r.o, Uzeniny ze statku Mohelnice s.r.o, Zemědělské a hospodářské stavby s.r.o., Staročeské pekařství s.r.o, a Fadis osiva s.r.o. a poškozených ve skupině A) jmenovitě: A.
J., A. J., A. J., A. L., AZIM s.r.o., 36381217, B. O., B. M., B. J., B. A., B. K., B. L., B. R., B. M., B. A., D., B. A., B. P., B. K., B. E., B. L., B. M.,
B. M., B. M., B. H., B. I., B. Z., B. M., B. H., B. V., B. M., B. T., B. M., B. M., B. O., B. L., B. F., B. L., B. A., B. F., B. J., B. M., C. N., C. J., spol. CBPS s.r.o., IČ:: 14502992, C. J., Č. J., Č. P., Č. J., Č. J., Č. M., Č. M. (v části za sebe a v části jako dědička po pošk. J. S.), Č. P., , Č. L., Č. J., Č. I., Č. O., Č. M., Č. J., D. M.,, D. Z., D. M., D. M., D. V., D. P., D. K., D. J., D. M., D. M., D. V., D. T., D. R., D. E., D. L., D. A., D. V., D. R., D. V., D. J., D. P., D. M., F. M., F. A., F. F., F. P., F. S., F. J., F. J., F. D., F. L., F. D., F. A., F.
I., F. J., F. J., F. P., F. A., F. H., F. M., F. P., F. P., F. P., G. I., G. J., G. K., G. Z., G. P., G. V., G. M. (dědička po pošk. J. G.), G. P., G. T., G. L., G. P., H. M., H. M., H. J., H. S., H. L., H. V., H. J., H. L., H. F., H. M., H. M., H. J., H. J., H. M., H. J., H. E., H. G., H. V., H. J., H. J., H. I., H. D., H. P., H. J., H. H., H. M., H. L., H. J., H. A., H. D., H. H., H. M., H. M., H. O., H. M., H. R., H. Z., H. M., H. M., H. M., H. P., H. F., H. M., H. M., H. J., H. R., H. J., H. R., H. R., H. V., H. O., C. P., C. L., C. V., C. P., C. J., C. N., C. P., C. L., I. P., J. D., J. A., J. Z., J. G. (dědička po pošk. L. J.), J. R., J. P., J. M., J. S.,
J. D., J. P., J. P., J. A., J. H., J. T., J. M., J. T., J. V., J. M., J. K., J. V., J. L., J. A. K., J. I., K. J., K. J., K. J., K. J., K. M., K. M., K. M., K. J., K. J., K. J., K. L., K. B., K. S., K. G., K. J., K. T., K. M., K. P., K. J., K. P., K. D., K. R., K. P., K. S., K. M., K. R., K. J., K. J., K. R., K. P., K. I., K. J., K. K., K. A., K. Z., K. A., K. L., K. V., K. S., K. M., K. K. (rozená B.), K. V., K. V., K. O. (v části za sebe a v části jako postupník pohledávky po pošk. M. Č.), K. T., K.
H., K. S., K. V., K. J., K. I., K. J., K. L., K. R., K. R., K. T., K. M., K. T., K. M., K. V., K. J., K. V., K. A., K. D., K. M., K. O., K. J., K. V., K. V., K. L., K. J., K. P., K. J., K. R., K. J., K. J., K. M., K. R., K. R., K. D., K. R., K. M., K. H., K. P., K. R., K. J., K. P., K. M., K. H., K. J., K. Z. B., K. J., K. J. (nabyvatel pohledávky při vypořádání SJM s bývalou manželkou, pošk. M. K.), K. L., K. S., K. P., K. E., K. O., K. P., K. A., K. M., L. L., L. M., L. M., L. A., L. H., L. P., L.
M., L. M., L. M., L. P., L. D., L. M., L. O., L. I., M. R., M. S., M. J., M. J., M. D., M. J., M. A., M. P., M. A., M. L., M. F., M. J., M. O. (v části nepostoupené na J. R.), M. J., M. L., M. J., M. L., M. A., M. P., M. M., M. H.,
M. H., M. M., M. J., M. S., M. L., M. L., M. D., M. J., M. J., M. M., M. V., M. J., M. Z., M. F., M. M., M. M., M. M., M. K., M. K., M. M., M. P., M. Z., M. B., M. M., M. R., M. I., M. V., M. Z., M. M., M. B., M. V., M. J., N. A., N. A., N. M., N. M., N. L., N. P., N. M., N. K., N. R., N. J., N. P., N. J. (dědička po pošk. F. W.), N. V., N. M., N. F., N. I., N. D., N. L., N. J., N. B., O. B., O. M., O. M., O. D., O. K., O. L., O. L., O. A., O. L., O. R., O. I., O. M., O. P., O. F., P. M., P. V., P. E., P. M., P. I., P. S., P. M., P. F., P. P., P. P., P. M., P. Š., P. O., P. J., P. P., P. C., P. V., P. M., P. J., P. Š., P. N., P. M., P. M., P. H., P. J., P. I., P. P., P. S. (rozená V.), P. D., P. B., P. A., P. L., P. R., P. E., P. K., P. T., P. J., P. J., P. Z., P. M., P. H., P. M., P. P., P. D., P. M., P. M. (rozená K.), P. D., P. L., P. A.,
P. M., P. K., P. J., P. V., P. M., P. L., P. P., P. S., P. M., R. P., R. J., R. M., R. I., R. J., R. L., R. K., R. I., R. M., R. M., R. S., R. M., R. B., R. J., R. B., R. J., R. P., R. E., R. J., R. M., Ř. J., Ř. P., S. J., S. D., S. Z., S. P., S. D., S. P., S. F., S. M., S. J., S. A., S. R., S. M., S. P., S. M., S. M., S. L., S. M., S. K., S. O., S. I., S. M., S. K., S. B. V., S. J., S. T., S. Š., S. M., S.
P., S. J., S. A., S. D., S. J., S. M., S. J., S. J., S. B., S. K., S. P., S. M., S. O., S. M., S. L., S. P., S. A., S. J., S. J., S. J., S. R., S. R., S. T., S. V., S. V., S. R., S. V., S. L., S. D., S. M., S. I., Š. L., Š. J., Š. D., Š. D., Š. M., Š. J., Š. G., Š. H., Š. J., Š. D., Š. J., Š. J., Š. L., Š. Z., Š. K., Š. P., Š. M. (rozená R.), Š. P., Š. P., Š. V.,
Š. Ľ., Š. Z., Š. Z., Š. M., Š. M., Š. O., Š. L., Š. T., Š. J., Š. P., Š. I., Š. L., Š. R., Š. I., Š. P., Š. M., Š. O., Š. O., T. R., T. V., T. K., T. L., T. M., T. M., T. P., T. J., T. M., T. P., T. L., T. K., T. Š., T. J., T. K., T. F., T. M., T. R., T. H., T. J., T. M., T. A., U. E., U. M., U. J., U. A., V. J., V. O., V. M., V. T., V. S., V. M., V. K. (rozená H.), V. F., V. J., V. J., V. M., V. P., V. J., V. P., V. A., V. V.,
V. J., V. P., V. M. (rozená O.), V. O., V. R., V. V., V. J., V. M., V. J., V. M., V. T., V. P., V. M., V. P., V. E., Š. M. (rozená V.), V. A., V. T., V. K.,
V. F., V. F., V. J., V. M., V. D. (rozená P.), V. J., W. J., W. F. (dědic po pošk. F. W.), W. G. K., Z. H., Z. L., Z. T., Z. D., Z. D., Z. T., Z. J., Z. M.,
Z. P., Z. T., Z. I., Z. I., Z. J., Z. O., Z. D., Z. M., Ž. P., Ž. K., Ž. P., Ž. J., Ž. M., Ž. J., Ž. V., Ž. L., Ž. M., Ž. A., zamítl. Podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání poškozených ve skupině B) jmenovitě: B. M. (dědička po B. M.), B. V., B. P., D. A., E. J., H. I., H. K., H. M., J. T., K. M., K. O., P. S., P. J., S. J., S. M., Š. M., V. M., Z. J., Z. M., a ve skupině
C) jmenovitě: A. J., A. K., A. M., A. A., A. P., B. V., B. H., B. F., B. J., B. A., B. J., B. J., B. R., B. M., B. V., B. M., B. L., B. J., B. R., B. J., B. A., B. H., B. J., B. T., B. V., B. G., C. K., CORCULUM S.R.O., IČO 22796789, C. G., C. M., C. V., Č. D., Č. Z., Č. A., D. J., D. P., D. P., D. Z., D. A., F. P., F. D., F. E., F. O., F. P., F. G., F. S., F. E., F. J., G. P., G. L., G. P., G. J., G. P., G. J., G. M., G. L., H. F., H. J., H. R., H. Z., H. V., H. Z., H. J., H. V., H. M., H. M., H.
V., H. M., H. M., C. M., I. L., J. I., J. J., J. Š., J. M., J. A., J. Z., J. M., J. J., J. M., J. A., J. M., J. O., K. L., K. R., K. J., K. K., K. M., K. J., K. L., K. J., K. M., K. R., K. K., K. Z., K. O., K. A., K. A., K. R., K. J., K. P., K. K., K. V., K. D., K. M., K. V., K. P., K. V., K. B., K. D., K. J., K. R., K. V., K. P., K. M., L. V., L. I., M. J., M. M., M. A., M. B., M. M., MAGNET-PRO S.R.O., IČ::3020983, M. M., M. Z., M. M., M. K., M. J., M. V., M. J. (dědic po P. M.), M. F., M. A., M.
M., M. J., M. L., M. L., M. R. , M. J., M. R., M. L., M. K. a M. L., (dědicové po K. M.), M. J., Money BTWS s.r.o., IČ:: 29281261, M. P., M. P., N. I., N. K., N. H. a N. P., N. A., N. J., N., N. Z., O. I., P. V., P. L., P. A., P. K., P. J.,
P. H., P. T., P. P., P. P., P. C., P. A., P. J., P. M., P. D., P. A., R. J., R. J., R. S., R. P., R. D., R. J., R. J., R. Z., R. J., Ř. I., Ř. V., S. V., S. A., S. P., S. M., S. J., S. M. (dědic po V. S.), S. R., S. J., S. L., S. H., S. J., S. Š., S., S. A., S. J., S. T., Š. B., Š. K., Š. D., Š. D., Š. J., Š. J., Š. D., Š. J., L. S. (dědička po P. S.), Š. O., T. V., AAAAA, nezletilý, (dědic po T. V.), T. M., T. J., T.
L., Topsearch, s.r.o., IČ:: 27414779, T. T., T. H., T. M., T. M., T. J., V. Z., V. P., V. Z., V. Z., V. D., V. L., V. M., V. P., V. T., V. J., V. V., V. V., W. F., Z. J., Z. F., Z. L., Z. D., Z. I., Ž. J., zamítl, neboť byla podána osobami neoprávněnými [text výroku převzat z rozhodnutí soudu druhého stupně]. I. Dovolání a vyjádření k němu
3. Obviněný Jiří Kubíček v dovolání podaném prostřednictvím obhájce uplatnil dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – „rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i jiném nesprávném hmotně právním posouzení“ a dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, a to, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V další části svého dovolání zpochybnil hodnotící závěry soudů nižších stupňů, když mj. poukázal na to, že soudy důkazy hodnotily selektivně, upřednostňujíc důkazy hovořící v jeho neprospěch, a to i při existenci důkazů hovořících v jeho prospěch [např. Automatický obchodní systém /AOS / existoval].
Soudům dále vytýká, že nepřibraly znalce, který by systém robota dokázal spustit a zjistit tak jeho funkčnost, na kterou po celou dobu poukazoval, přičemž jeho existenci u hlavního líčení potvrdil i znalec Ing. Bergr. V důsledku těchto pochybení jsou pak podle dovolatele skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním, čímž bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., princip presumpce neviny – pravidlo in dubio pro reo. Ve své podstatě tedy šlo podle dovolatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Soudům vytýká, že některé důkazy hodnotily v jeho neprospěch v rozporu se zásadou logiky, když např. ignorovaly, že investice byly realizovány nejenom v rámci komoditních obchodů prostřednictvím AOS, ale byly realizovány i v části jako střednědobé investice, které byly investovány do reálného majetku, tudíž nemohl v žádném případě jednat v podvodném úmyslu. Vzhledem k výše uvedeným nedostatkům pak konstatuje, že dovoláním napadené rozsudky nejsou řádně odůvodněny, a tudíž jsou také nepřezkoumatelné.
Podle dovolatele nemůže obstát závěr soudů nižších stupňů, že od počátku měl uvádět klienty v omyl, když minimálně dva svědci (M. M., D. J.), kteří byli v průběhu hlavního líčení vyslechnuti, uvedli, že robota (ASO) viděli a že na systému jeho činnosti s obviněným Kubíčkem spolupracovali. V další části svého dovolání (viz str. 6) se opětovně vrací ke znaleckému posudku a následně výpovědi znalce Ing. J. Bergera, který v posudku nejprve uvedl, že žádného robota (AOS) nenalezl, aby následně u hlavního líčení uvedl, že nalezl skripty/programy, které jsou schopny samostatně bez zásahu člověka opakovaně zahajovat a ukončovat operace v zadaném časovém období na měnových trzích.
Tuto skutečnost však soudy nižších stupňů podle obviněného zcela ignorovaly v rámci svého hodnocení důkazů, a to i za situace, kdy i znalci ze společnosti AConsult plus s.r.o. konstatovali, že se jim na základě zajištěných materiálů nepodařilo vyhodnotit, zda v případě zahraničních společností skupiny WSM a s ní spřízněných osob a společností mohlo docházet k obchodování na finančním trhu, a to ať již prostřednictvím AOS nebo manuálně. Vzhledem k uvedenému pochybení poukazuje opětovně na porušení nejen ustanovení § 2 odst. 2 tr.
ř., ale též zásady in dubio pro reo, přičemž nebyly podle jeho mínění provedeny jím navržené důkazy (pravdivost výpisů, které chodily jak směrem k obviněnému, tak směrem k jednotlivým klientům), což se projevilo v porušení jeho práva na spravedlivý proces. Opětovně poukázal na to, že samotné vlastnictví licence (k robotovi) nebylo spojeno s jeho spuštěním do obchodu, ale toto vlastnictví pouze definovalo vztahy mezi kupujícím a prodávajícím, když klient uzavíral smlouvu s americkou společností WSM, a k plnému fungování robota musel být tento spuštěn na účtu klienta, který si musel klient založit sám u obchodníka s cennými papíry.
Za nesprávné považuje rovněž závěry soudů nižších stupňů, pokud dospěly k závěru, že použil peníze klientů v rozporu se smluvními ujednáními, neboť smluvní podmínky podle něj takové úvěry umožňovaly. Za nesprávný považuje rovněž závěr soudů nižších stupňů, že prostředky klientů ze skupiny WSM byly vyváděné do skupiny Agroholding Racov, a.s. za účelem skrýt výnosy z trestné činnosti. Podle obviněného strategie jím zvolená Agroholding Racov byla správná a pro klienty výhodná, neboť tento přístup měl sloužit k ochraně investic investorů.
V neposlední řadě pak orgánům činným v trestním řízení vytýká, že byl umístěn do cely předběžného zadržení a nebyla mu umožněna osobní účast při prováděné domovní prohlídce, že až do okamžiku, než byly obstaveny účty společností, nevznikly klientům žádné škody. Závěry posudku společnosti A-Consult plus s.r.o. považuje za mylné. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve všech jeho výrocích, ale rovněž také jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze a Městskému soudu v Praze věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí trestu odnětí svobody a současně rozhodl o nevzetí obviněného do vazby.
4. Obviněný Ing. Róbert Bafrnec v dovolání podaném prostřednictvím obhájce uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – že skutkové závěry soudu jsou ve zcela zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. – rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Předně poukazuje na neprovedené důkazy, a to výslechy svědka Mgr. Martina Zikmunda, advokáta, když neprovedení uvedeného výslechu tohoto svědka odůvodnil soud argumentací, že by jej stejně jako Ing.
Jindřicha Jindřicha, daňového poradce, obviněný Kubíček nezprostil mlčenlivosti, stejně jako nevyslechnutí svědkyně D. O., která zpracovávala čerpání zemědělských dotací. Vzhledem k tomu, že se soudy k výslechu svědka J. Jindřicha nevyjádřily, jde podle dovolatele o opomenutý důkaz. V další části svého dovolání soudům nižších stupňů vytýká, že se nevypořádaly se subjektivní stránkou trestného činu, kterým byl uznán vinným, když za absurdní pro dovozování uvedeného znaku považuje konstatování soudů, že jsou s obviněným Kubíčkem bratranci a dále jejich odkaz (myšleno soudů) na četnost útoků.
Dále vyjádřil nesouhlas se závěry zmíněných soudů ohledně jejich argumentace, že s ohledem na své vzdělání a zkušenosti byl schopen rozpoznat nelegálnost činnosti agroholdingové divize, když současně poukazuje na skutečnost, že tuto nelegálnost neodhalilo více jak 7 800 poškozených. V části dovolání označené jako čl. V. uvedl, že plnil všechny své povinnosti s péčí řádného hospodáře, když pro složitější finanční operace poskytoval služby daňový poradce Ing. Jindřich Jindřich a šetření ohledně zajištění úschov kupní ceny u advokáta již dříve zmíněný Mgr.
Martin Zikmund, který měl povinnost provádět šetření ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v platném znění. Poukazuje rovněž na skutečnost, že nepostupoval ve shodě s obviněným Kubíčkem, což také mohlo být důvodem jeho odvolání Ing. Kubíčkem, své úkoly si řádně plnil a nebyl žádným bílým koněm Ing. Kubíčka, jak konstatovaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. V další části dovolání argumentuje tím, že jediným cílem trestního stíhání bylo legitimizovat zajištění a zabrání všech nemovitostí v majetku jednotlivých společností tzv. agroholdingové divize, s cílem maximalizovat zajištění majetku bez ohledu na trestní a insolvenční předpisy, právní vztahy, oprávněné zájmy ostatních subjektů a judikaturu Nejvyššího soudu.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí, stejně jako jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu (myšleno Městskému soudu v Praze) věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
5. Nejvyššímu soudu bylo rovněž předloženo k rozhodnutí podání „dovolatele (zúčastněné osoby) Jatka Nýřany s.r.o.“ označené jako dovolání s odkazem na dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. h) a k) tr. ř., ve kterém jsou rozváděny úvahy k postavení zúčastněné osoby v trestním řízení ve věci obviněného Ing. Jiřího Kubíčka, otázce zajištěných pohledávek v insolvenčním řízení atd., vše ústící v závěr, že v předmětné trestní věci „došlo mj. k porušení práva dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžadujícím transparentnost a přezkoumatelnost v soudním rozhodnutí“, a proto je navrhováno zrušení rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podání zúčastněné osoby uvedl, že rozsudkem Městského soudu v Praze bylo obchodní společnosti Jatka Nýřany s.r.o. uloženo ochranné opatření zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Vycházeje z ustanovení § 265d odst. 1 tr. ř. není zúčastněná osoba obchodní společnost Jatka Nýřany s.r.o. osobou oprávněnou k podání dovolání, a proto navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť bylo podáno osobou neoprávněnou.
7. K dovolání obviněných Jiřího Kubíčka a Ing. Róberta Bafrnce státní zástupce po rekapitulaci právní kvalifikace, ke které na základě provedeného dokazování soudy v otázce viny obou obviněných dospěly, uvedl, že odvolací soud do rozhodnutí soudu prvního stupně zasáhl toliko z podnětu odvolání jednoho z poškozených, co se týče výroku o náhradě škody, přičemž zbývající odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. Poukazuje na to, že oba obvinění se navzájem míjejí s číselným označením dovolacího důvodu, který spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Poukazuje na to, že z obecného hlediska je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který je značně formalizován, přičemž obviněný Kubíček poukazuje na údajné významné rozpory v odůvodnění rozsudků obou soudů, vyčítá jim selektivnost hodnocení důkazů a upřednostňování těch důkazů, které mají svědčit v jeho neprospěch, když rozhodnutí soudů považuje za nedostatečně odůvodněná, bez vnitřní logické návaznosti. Zmíněný obviněný soudům dále vytýká existenci extrémního rozporu, skutečnost, že měly ignorovat, že se jednalo o investice investorů do reálných obchodů na forexových trzích, přičemž nebyla bez jakýchkoliv pochybností prokázána jeho trestná činnost.
V případě spoluobviněného Ing. Bafrnce poukazuje na to, že dovolatel soudům vytýká nevyslechnutí jím požadovaných svědků, nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, kterým byl uznán vinným, že trestní stíhání bylo vedeno s jediným cílem, a to docílit, aby nemovitosti byly považovány za přímý výnos z trestné činnosti a bylo je možno zajistit podle § 79a tr. ř. a nikoli jako náhradní hodnotu. Podle státního zástupce další okruh námitek obviněného Ing. Bafrnce směřuje proti hodnocení důkazů, když obviněný soudům vytýká, že nevysvětlily a neodůvodnily dostatečně svůj postup a postoj při hodnocení jednotlivých důkazů.
K obviněnými uplatněným námitkám pak státní zástupce uvedl, že v případě námitek obviněného Kubíčka k existenci robota se dostatečně vyjádřil znalec Berger či společnost A – Consult plus, spol. s r. o., přičemž poukázal na závěry soudů, že otázka existence či neexistence robotů, případně jejich funkčnosti na principu automatického obchodování založeném na algoritmu, scriptu či něčem jiném, byla z hlediska posuzování viny irelevantní, neboť podstata trestné činnosti spočívala v něčem jiném. Stěží lze akceptovat podle státního zástupce výtky na stranu soudů nižších stupňů, když důkazy jednoznačně prokazovaly, že investice investorů do reálných obchodů na forexovém trhu realizovány nebyly.
Poukazuje na to, že z více jak 40 sběrných účtů nebylo zjištěno, že by peněžní prostředky poškozených byly použity na investiční obchody s proklamovanými měnovými páry na zahraničních trzích Forex, což pak zcela podle něj neguje obhajobu obviněného Kubíčka, že smluvní vztah byl nastaven na možnost vyvádění prostředků jinam v případě aktuální a dočasné nepotřeby finančních prostředků pro forexové obchodování.
Podle státního zástupce nelze zjevný rozpor dovozovat s nesouhlasu obviněných s hodnotícími úvahami soudů, když tyto postupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. V bodech 44 a 45 svého vyjádření se pak státní zástupce vyjádřil k otázce práva na spravedlivý proces ve vazbě na tzv. neprovedené důkazy, když v reakci na námitky obviněného Ing. Bafrnce uvedl, že otázkou nevyslechnutí navrženého svědka se zabýval jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, a na námitku nevyslechnutého svědka Ing.
Jindřicha Jindřicha reagoval v odůvodnění svého rozsudku soud odvolací, tudíž ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu lze stěží hovořit o porušení takové povinnosti, jak by vyplývalo z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nad rámce úvah soudu prvního a druhého stupně k otázce povinnosti mlčenlivosti v případě advokáta, rozvíjí státní zástupce své úvahy rovněž k takové povinnosti daňového poradce (Ing. Jindřicha Jindřicha) v souvislosti se zněním zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
V dalších částech svého vyjádření [bod 51 a následující] rozvádí své úvahy k otázce trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, subjektivní stránce tohoto trestného činu, aby konstatoval, že u obou obviněných byly znaky tohoto trestného činu naplněny, přičemž v případě obviněného Ing. Bafrnce šlo o úmysl nepřímý, když tento obviněný věděl, že svým jednáním může zastřít původ finančních prostředků, které byly získány trestným činem podvodu. Na námitku obviněného Ing. Bafrnce, že v předmětné trestní věci hrály podstatnější úlohu i jiné osoby, které nebyly stíhány, poukázal státní zástupce na to, že soud mohl rozhodovat pouze na základě obžalovací zásady.
K námitkám obviněného Ing. Bafrnce, které tento směřoval proti výroku o zabrání věci, státní zástupce stručně uvedl, že obviněný není osobou, která je oprávněna takový výrok napadat, neboť tento výrok [o zabrání věci] se ho přímo nedotýká, neboť obviněný jej směřuje paušálně proti nemovitostem, bez bližšího označení, jejichž není vlastníkem. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl dovolání obou obviněných jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Zúčastněná osoba, společnost Jatka Nýřany s. r. o., zaslala repliku k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ve které mj. uvedla, že si je vědoma znění § 265d odst. 1 tr. ř., avšak toto znění, na které ve svém vyjádření státní zástupce odkazuje, považuje za ústavně nekonformní, neboť neposkytuje žádnou možnost mimořádného opravného prostředku zúčastněným osobám. Podle jejího názoru bylo významným způsobem zasaženo do jejich práv, a je tedy přesvědčena, že její dovolání má být posouzeno v rámci mimořádného opravného prostředku, a to zejména za situace, kdy se orgány činné v trestním řízení s jejími relevantními námitkami nezabývaly a k nim se nevyjádřily, čímž jsou soudy nižších soudů vydaná rozhodnutí nespravedlivá k zúčastněné osobě.
9. K vyjádření státního zástupce a „strany“ zaslal svoji repliku také obviněný Ing. Róbert Bafrnec. V „reakci na stanovisko stran“ uvedl, že pokud jde o věcné důvody, oba dovolatelé (Jatka Nýřany s.r.o. a FADIS OSIVA s.r.o.) jako zúčastněné osoby napadají výroky o zabrání svého majetku, a to jako protiprávní a nedůvodné, přičemž se plně ztotožňuje s jejich argumentací, když soudy porušily vlastnická práva těchto zúčastněných osob. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3296/21, ve kterém tento soud vyslovil závěr, že takové „netrestní cíle“, byť je zde jakýkoliv veřejný zájem v jakémkoli rozsahu, nemohou bagatelizovat účelové trestní stíhání či odsouzení. Požadavek státního zástupce a následný postup soudu, aby veškeré zajištěné věci byly zabrány a z výtěžku bylo možno uspokojit poškozené, je podle jeho mínění v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tz 25/2020, a jeho vyjádření, že „mezi pohledávky ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona pak náleží i pohledávky vyplývající z trestu propadnutí věci“. Podle obviněného se uvedené společnosti (zúčastněné osoby) nepodílely na podnikání odsouzeného Kubíčka ve skupině WSM, nemohly a ani nesloužily k legalizaci výnosů z trestné činnosti. K vyjádření státního zástupce k dovolání obviněného pak uvedl, že se neztotožňuje se závěry státního zástupce ohledně opomenutých důkazů. Dále vyjádřil své přesvědčení, že neobstojí ani argumentace státního zástupce ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu, kterým byl uznán vinným, když on (obviněný) o charakteru zdrojového trestného činu neměl jakékoliv povědomí, což by mohlo být potvrzeno ve vazbě na provedení výslechu svědka Ing. Jindřicha Jindřicha, daňového poradce, že on – obviněný jednal s péčí řádného hospodáře, když se snažil zajistit si k tomuto principu veškeré potřebné informace. Závěrem podané repliky vyjádřil ve shodě s přechozími vyjádřeními své přesvědčení o nutnosti zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j 7 To 45/2023-28124 a rozsudku soudu prvního stupně, a to i ve vztahu ke všem výrokům o zabrání věci dle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a při aplikaci § 261 tr. ř. zrušení také výroků týkajících se spoluobviněných Jiřího Hosnedla a Jana Liptáka a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného Jiřího Kubíčka a Ing Róberta Bafrnce jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod.
13. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
14. Nejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvádí, že tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
15. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat, jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§ 265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem [§ 265d odst. 2 tr. ř.].
III.
Důvodnost dovolání
16. K podání označenému jako dovolání, které bylo podáno zúčastněnou osobou společností Jatka Nýřany s.r.o. musí Nejvyšší soud ve shodě s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatovat, že ustanovení § 265d odst. 1 tr. ř. uvádí taxativní výčet subjektů, které mohou podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek, a toto právo je svěřeno a) nejvyššímu státnímu zástupci na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem nezastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce; b) příslušnému orgánu Úřadu evropského žalobce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce; c) obviněnému pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Jak vyplývá z rozhodnutí soudů nižších stupňů, společnost Jatka Nýřany s.r.o., neměla v tomto trestním řízení postavení osoby obviněné, ale byla osobou zúčastněnou ve smyslu § 42 tr. ř., a o její věci bylo rozhodnuto ochranným opatřením – zabráním věci podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Z výše uvedeného mj. vyplývá, že zúčastněná osoba není osobou oprávněnou podat dovolání, a to ani kdyby proti témuž rozhodnutí bylo jinak osobou k tomu oprávněnou dovolání přípustné. Proto její dovolání směřující proti některému z rozhodnutí, proti němuž je dovolání podle § 265a odst. 1, 2 tr.
ř. přípustné, je nutno odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. [Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 3210 s., 3244 a 3245 (též bod 42 níže)]. Z důvodů shora uvedených, bez věcného přezkoumání, Nejvyšší soud dovolání zúčastněné osoby podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť zúčastněné osobě zákon oprávnění podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek nepřiznává [shora uvedený závěr je plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu – rozhodnutí ze dne 17.
8. 2022, sp. zn. 7 Tdo 638/2022, ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 11 Tdo 405/2022 či ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 3 Tdo 168/2024].
17. Ve vztahu k dovolání, které podal obviněný J. Kubíček, je potřebné uvést, že toto je datováno dnem 10. 5. 2024, avšak ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je poukazováno na to, že „rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i jiném nesprávném hmotně právním posouzení“, a v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak na to, že „odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání jako řádného opravného prostředku proti rozsudku, a to přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zákonné (paragrafové) označení dovolacích důvodů neodpovídá slovnímu znění zákona v době podání dovolání, neboť tak, jak jsou slovně dovolací důvody vymezeny v dovolání ke dni jeho podání, by šlo o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. V této souvislosti je potřebné odkázat na výklad shora (body 12-14), stejně jako na skutečnost, že jde tedy o odkaz na ustanovení trestního řádu odpovídající paragrafově i slovně úpravě před již zmíněnou novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1.
1. 2022. Dále musí Nejvyšší soud poukázat na tu okolnost, že v dovolání je obviněným mj. také zmiňován termín „extrémní rozpor – nesoulad“, což byl termín, který byl aplikován v rozhodovací praxi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., před již zmíněnou novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022. Vzhledem k uvedené skutečnosti a výkladu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz shora bod 12) nepovažoval Nejvyšší soud za vhodné přistupovat k těmto nepřesnostem v podaném dovolání formalisticky, ale ve smyslu § 59 tr.
ř. posuzoval podané dovolání podle jeho obsahu, tudíž dovodil, že na podané dovolání je třeba nahlížet nejen z pohledu slovního (obsahového) významu dovolacích důvodů § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., které byly dovolatelem uplatněny, ale také z pohledu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [sice nebyl slovně označen, ale jeho naplnění lze dovodit z výkladu „extrémního nesouladu-rozporu Ústavním a Nejvyšším soudem], platných v době podání dovolání.
18. Jak již bylo uvedeno shora, v podaném dovolání poukazuje obviněný J. Kubíček na to, že „skutková zjištění soudů, jsou v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů“ a že „dokazování, vzhledem ke skutečnosti, že nebyl přibrán znalec, tak v zásadní části zůstalo neúplné“. K námitce existence tzv. extrémního nesouladu-rozporu, považuje Nejvyšší soud za prvořadé uvést následující. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl (je) dán v případě, že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (stejně jako Nejvyšší soud např. i v souvislosti s otázkou práva na spravedlivý proces) připustil zásah do pravomocného rozhodnutí s tím, že shora uvedený dovolací důvod byl naplněn při zjištění existence tzv. „extrémního nesouladu-rozporu“, avšak pouze za situace, kdy existuje extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury či svévole na straně obecných soudů. Ústavní soud (stejně jako Nejvyšší soud) však konstatoval, že uvedený zásah lze akceptovat za striktně vymezených důvodů.
Zmíněné soudy v celé řadě svých rozhodnutí mj. také uvádí, že pokud napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jsou jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu, stejné závěry vyplývají také z níže uvedených rozhodnutí Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11.
11. 2009, sp. zn. I. ÚS 1717/09, usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 1601/07 a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2651/09). V souvislosti s uvedenou problematikou považuje Nejvyšší soud za potřebné ještě odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu, ze kterého mj. vyplývá, že z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu, a zda interpretace použitého práva je i ústavně konformní; její deficit se pak nezjevuje jinak než z poměření, zda soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, korespondujeli fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze přepjatého formalizmu).
Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srovnej usnesení ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 3884/13).
Současně musí Nejvyšší soud konstatovat, že pouze skutečnost, že se obviněný neztotožnil s hodnocením provedených důkazů a následně zjištěným skutkovým dějem, za situace, kdy se soudy vypořádaly se všemi důkazy a své úvahy řádným a logickým způsobem v odůvodnění svých rozhodnutí zdůvodnily, nelze takovou skutečnost považovat za extrémní nesoulad ve smyslu vyjádřeném v judikatorní praxi Ústavního a Nejvyššího soudu.
19. Současně v reakci na otázku extrémního nesouladu a tvrzení o neprovedených důkazech, majících dopad na skutková zjištění soudů nižších stupňů je vhodné uvést, že již shora v bodě 12 tohoto usnesení bylo poukázáno na skutečnosti, za jejichž splnění lze hovořit o splnění podmínek pro aplikaci dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v souvislosti s otázku zjevného rozporu a otázkou neprovedení podstatných důkazů.
20. Obviněný J. Kubíček v podaném dovolání poukazuje na skutečnost, že „soudy při svém rozhodování zcela ignorovaly prokazatelnou skutečnost, že v daném případě se jednalo o investice investorů do reálných obchodů Na FOREXOVÉM trhu….když jeho podvodné jednání popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání a podané obžalobě mělo spočívat v tom, že investorům měl nabízet možnost realizace jejich investic prostřednictvím robotů, které neměly existovat, a tedy již tímto způsobem měl investory uvádět v omyl“. Na tomto místě je třeba uvést, že již soud prvního stupně a následně Vrchní soud v Praze, coby soud odvolací upozornili obviněného na tu skutečnost, že oproti podané obžalobě byl shledán vinným tím, že neměl k dispozici žádný zcela automatický obchodní systém (forexový robot) na takové úrovni, který by operoval na bázi pokročilých algoritmů, a který by zcela samočinně fungoval při nákupu a prodeji měnových párů světových měn obchodovaných na světových finančních trzích.
21. V souvislosti s výše uvedeným je nutno konstatovat, že námitky obviněného J. Kubíčka uplatněné v dovolání jsou po obsahové stránce shodné s jeho námitkami uplatněnými nejen před soudem prvního stupně, ale také v jeho odvolání, přičemž Nejvyšší soud musí konstatovat, že soudy nižších stupňů na ně v odůvodnění svých rozhodnutí reagovaly. Na tomto místě je pak třeba uvést, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], mj. uvádí, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
22. V souvislosti s trestnou činností, pro kterou byl obviněný postaven před soud a následně uznán vinným, je vhodné uvést, že podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, které bylo shledáno správným Vrchním soudem v Praze, šlo ze strany obviněného o vysoce sofistikovanou trestnou činnost podvodu a legalizace výnosů z trestné činnosti, když výsledkem těchto aktivit dovolatele bylo v období od roku 2012 do 21. 3. 2017 způsobení škody ve výši nejméně 2 249 311 130, 23 Kč, nejméně 7 801 poškozeným. Obviněný v rámci své argumentace zcela pochopitelně argumentuje celou řadou odborných popisů situace, kterou ve své podstatě se dle názoru Nejvyššího soudu pouze snaží znepřehlednit situaci, která byla pro jeho jednání charakteristická. V souvislosti s trestným činem podvodu je nutno uvést, že jde o úmyslný trestný čin, kterého se pachatel dopustí – v předmětné trestní věci dopustil tím, že sebe obohatil tím, že jiného uvedl v omyl, využil něčího omylu a zamlčel podstatné skutečnosti a na cizím majetku způsobil škodu velkého rozsahu.
23. Po provedeném dokazování zpochybňuje obviněný skutkové závěry soudů nižších stupňů tvrzením o neprokázání a nenaplnění znaků uvedeného trestného činu, mj. s argumentací nepochopení fungování skupiny společnosti WSM, funkčnosti robotů, forexových trhů atd. soudy nižších stupňů.
24. Pro správnost závěrů soudů nižších stupňů o vině obviněného svědčí především skutečnosti vyplývající z posudku znaleckého ústavu A-Consult plus, spol. s.r.o., ze kterého mj. vyplývá, že obviněný J. Kubíček a společnosti skupiny WSM ovládané nebo řízené právě obviněným neposkytovaly v období roku 2012 do března 2017 klientům skupiny WSM finanční službu, která jim byla slibována a kvůli které investovali své finanční prostředky do skupiny WSM, neboť vylákané finanční prostředky z bankovních účtů vyváděl tím způsobem, že je přeposílal mezi jednotlivými účty společností spadajících do skupiny WSM, hradil z nich provozní náklady těchto společností, spotřebovával je hotovostními výběry, transakcemi prostřednictví platebních karet a k nákupům obchodních podílů zaměřených mj. na zemědělskou výrobu, nikoli na deklarované investice na forexových a komoditních trzích, k čemuž nedisponoval patřičným povolením dohledového orgánu (ČNB), za což mu také byla uložena pokuta ve výši 2 000 000 Kč, tuto skutečnost mj. před klienty zatajil a i nadále klientům skupiny WSM investiční produkty nabízel, a to dále i přesto, že věděl, že zcela automatickým obchodním systémem ve smyslu robotů operujících na bázi pokročilých algoritmů, které jsou schopny zcela samostatně obchodovat na devizových a komoditních trzích, nedisponuje, přičemž po celou dobu trvání smluvních vztahů nechával klientům prostřednictvím e-mailů zasílat výpisy z jejich údajných obchodních účtů a na webových stránkách nechával zveřejňovat informace o údajných roboty uskutečněných obchodech a tímto způsobem udržoval klienty společnosti skupiny WSM v přesvědčení, že s jejich finančními prostředky je nakládáno sjednaným způsobem a tyto jsou v průběhu času zhodnocovány.
Na tomto místě si Nejvyšší soud dovoluje upozornit dovolatele na tu skutečnost, že pokud snad v rámci své argumentace by měl na mysli rozpor mezi popisem skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, podanou obžalobou a následně odsuzujícím rozsudkem, tedy že snad nebyla zachována totožnost skutku, nelze takové argumentaci přisvědčit a v té souvislosti pak lze ve stručnosti zmínit např. rozhodnutí č. 1/1996 Sb. rozh. tr. či rozhodnutí č. 21/2010, ze kterých vyplývá, že totožnost skutku je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku.
Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi okolnostmi shodně, postačí shoda částečná. Totožnost skutku je zachována i v případě odlišného jednání při alespoň částečně shodném následku, jímž se rozumí konkrétní následek, nikoli určitý typ následku.
25. Pokud jde o závěr nepravdivého tvrzení ohledně činnosti zcela automatickým obchodním systémem ve smyslu robotů operujících na bázi pokročilých algoritmů, které jsou schopny zcela samostatně obchodovat na devizových a komoditních trzích, pak je třeba ve vazbě na argumentaci obviněného uplatněnou v dovolání uvést, že znalec Ing. Berger ve znaleckém posudku (5418-5429) a doplňcích (5430-5486) mj. uvedl, že žádný automatický obchodní systém (robota) s parametry a funkcemi způsobilými zadávat obchodní příkazy na devizovém, resp. komoditních trzích v zajištěných elektronických zařízeních nenalezl.
Současně nenarazil ani na žádné indicie, které by naznačovaly, že by na některém ze zajištěných počítačů byl takový software vytvářen. Znalec nejen v posudku (doplňku), ale také v rámci hlavního líčení mj. konstatoval, že na předložených počítačích sice byly nalezeny dokumenty obsahující informace o výsledcích obchodování WSM robotů, jednalo se však převážně o evidenční informace, kdy není prokázáno, zda a jakým robotem měly být generovány. Rovněž vysvětlil rozdíly mezi aplikací MetaTrader (mezi nalezenými důkazy byly pouze tyto aplikace – viz např. bod 130 rozsudku soudu prvního stupně), kterou si uživatel nainstaluje do svého počítače, kterou lze použít např. ke sledování kurzů akcií a v případě, že je připojen k určitému aktivnímu systému, může jejím prostřednictvím i obchodovat, oproti tomu robot je chytrý algoritmus, který neustále sleduje trh a jakmile se na tomto vytvoří zajímavá situace, tak uskuteční obchod, aby byl ziskový.
Z doplňku druhého znaleckého posudku, kterým znalec upravil své původní závěry, sice v tom smyslu, že aplikace MetaTrader umožňuje spustit script (jedná se o jednorázový příkaz, který čeká na určitou situaci, a jakmile k ní dojde, tak se spustí - viz bod 130 rozsudku soudu prvního stupně), který čeká a pak automatizovaně provede určitou operaci, současně vyplynulo, že se mělo jednat o jednoduché scripty, nejednalo se o žádný sofistikovaný algoritmus, který by umožňoval automatizované či poloautomatizované obchodování na základě vyhodnocení více parametrů.
Současně bylo zjištěno (znalcem), že nenalezl žádný server, na kterém by běželo automatizované obchodování proti určitému reálnému brokerovi. I přes jisté skutečnosti, kterými upřesnil znalec v druhém posudku své původní závěry, setrval na závěru, že se mu nepodařilo dohledat živý vstup, který by ukazoval na to, že probíhalo reálné obchodování s reálnými penězi. Pokud tedy obviněný v dovolání obsáhle rozvádí své námitky k uvedenému znaleckému posudku s následným tvrzením, že „v průběhu hlavního líčení u nalézacího soudu byla existence robota prokázána“, pak lze uvést, že znalec opakovaně uváděl, že obviněným J.
Kubíčkem předložený skript nepovažuje za robota, neboť neobsahuje žádný pokročilý algoritmus, který by vyhodnocoval parametry dle sofistikované strategie a na základě toho prováděl obchody. Na tomto místě je potřebné odkázat na velmi podrobné vyjádření znalce a následné úvahy soudu k uvedenému znaleckému posudku a výpovědi znalce (viz body 129-133 rozsudku soudu prvního stupně).
V souvislosti s výše uvedeným závěrem považuje Nejvyšší soud za potřebné mj. také odkázat na závěry znaleckého posudku Ústavu A-Consult Plus, spol. s.r.o., kde mj. také zpracovatelé konstatovali, že finanční prostředky klientů byly obviněným J. Kubíčkem a skupinou WSM použity v rozporu s deklarovaným slibem jejich zhodnocení na forexových trzích, nemohou být skupinou WSM vykazované hodnoty zhodnocení majetku prostřednictvím jednotlivých robotů ničím jiným než fiktivním údajem, který nemá jakoukoli oporu v reálné tržní hodnotě spravovaného majetku klientů skupiny WSM. Zpracovatelé mj. také uvedli, že nedohledali podklady, které by prokazovaly, že skupina WSM vedla na jména svých klientů majetkové účty u forexových brokerů, kde by byly shromážděny a evidovány peněžní prostředky, tak finanční instrumenty nakoupené ve prospěch klientů skupiny WSM, zároveň nedohledali zpětné připisování výnosů z údajných forexových obchodů na jednotlivé účty klientů skupiny WSM.
26. Jak již bylo shora uvedeno, obsahově shodné námitky byly uplatněny rovněž v řízení o odvolání, kdy odvolací soud mj. k námitce dovolatele ohledně předmětných robotů uvedl, že existenci předmětných robotů nevyloučil ani soud prvního stupně, avšak ve vazbě na další důkazy ve věci provedené, šlo pouze o promyšlené a sofistikované nástroje potřebné k nalákání velkého množství klientů a velkého objemu finančních prostředků, aniž by jejich podstata a funkčnost zajištovaly to, co bylo klientům naslibováno. Soud druhého stupně poukázal rovněž na závěry vyslovené znalcem Ing. Bergerem, který sice připustil jistou míru funkčnosti a automatizace předmětného softwaru, avšak obviněným J. Kubíčkem označené roboty označil toliko za jednoduché skripty, nikoliv sofistikované roboty, které by dokázaly zcela autonomně zajišťovat a zohledňovat jednotlivé parametry na finančních trzích v reálném čase. Odvolací soud rovněž reagoval na námitku dovolatele ohledně fungování skupiny WSM, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že se Nejvyšší soud s úvahami odvolacího soudu (potažmo také soudu prvního stupně) ztotožnil, odkazuje mj. na jejich odůvodnění (viz např. body 40-42 jeho rozsudku).
27. Ve vazbě na výše uvedené námitky odkázal obviněný nejen na to, že existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, ale rovněž poukázal na porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ze strany soudu prvního a druhého stupně. V souvislosti s argumentací obviněného shora uvedenou a odkazem na nerespektování výše uvedených ustanovení musí Nejvyšší soud konstatovat, že dovolatelem uplatněná argumentace nikterak nevybočuje z prosté polemiky s hodnocením důkazů, jak bylo provedeno soudy nižších stupňů v odůvodnění jejich rozhodnutí, lze uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím § 2
odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k námitkám obviněného, způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti [nutno podotknout, že důvodné pochybnosti nemohou existovat pro orgány činné v trestním řízení – soudy, za situace, kdy soud uzná obviněného vinným jako je tomu v předmětné trestní věci; pokud by soud měl mít důvodné pochybnosti o skutkovém stavu, pak musí postupovat při svém rozhodování ve prospěch obviněného.
Oproti tomu obvinění (obhajoba), kterým není vyhověno a budou uznáni vinnými, byť vinu popírají, budou vždy tvrdit, že o skutkovém stavu existují důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.)], považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit.
S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, pak neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.
28. V reakci na obviněným tvrzené porušení zásady in dubio pro reo je nutno podotknout, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupiny důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17.
10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Navíc je vhodné v souvislosti s tvrzením o porušení zásady in dubio pro reo uvést, že Listina ani Úmluva neupravují úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že pokud měly obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly.
Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001, publikované pod číslem T 263 ve svazku 9/2001 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
V souvislosti se zásadou in dubio pro reo považuje Nejvyšší soud za vhodné dále zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 496/2015, sp. zn. 6 Tdo 613/2017, případně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 213/17, ve kterých zmíněné soudy dospěly k závěru, že jde o procesní námitku, kterou je zpochybňován zjištěný skutkový stav. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry.
Určující mj. je, že mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudu, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný rozpor. Nadto lze dodat, že existence případného nesouladu - rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
29. K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces (byť na uvedenou námitku bylo reagováno již shora nejen v souvislosti s otázkou tzv. extrémního nesouladu, ale také tvrzeným porušením zásady in dubio pro reo a nerespektováním ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) považuje Nejvyšší soud za potřebné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
30. V neposlední řadě argumentoval obviněný rovněž neprovedením jím navržených důkazů. K uvedené námitce, která by nebyla podřaditelná pod dovolací důvod obviněným uplatněný (viz výklad shora), toliko však byla vykládána Ústavním soudem a Nejvyšším soudem v rámci výkladu pojmu extrémní nesoulad-rozpor a nyní je výslovně uvedena pod dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. „… nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy…“, je vhodné v obecné rovině uvést následující. Ústavní soud stejně jako Nejvyšší soud se opakovaně k otázce tzv. opomenutých důkazů vyslovily - Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I.
ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04 a další): Zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (…) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal.
V usnesení sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 tr. řádu), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl.
36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II.
ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další]. Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
31. Pokud obviněný argumentoval např. tím, že mu bylo odepřeno právo zúčastnit se domovních prohlídek atd., pak je nutno uvést, že touto námitkou se dostatečně zabýval odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (viz bod 32). Rovněž tak z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je patrno, že se tento zabýval výpovědí svědka M. M. (viz bod 40) stejně jako svědka D. J. (bod 58). Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je rovněž patrno, že výpovědi uvedených svědků byly hodnoceny nejen samostatně, ale také v souhrnu dalších ve věci provedených důkazů (viz např. body 204 a 211 rozsudku soudu prvního stupně).
V souvislosti s podaným dovoláním a obsáhlou polemikou obviněného [ohledně automatického obchodního systému – forexový robot a další] stojí bezpochyby k zamyšlení, pokud činnost obviněného nevykazovala dle jeho argumentace žádné znaky trestného činu podvodu (tudíž ani legalizace výnosů z trestné činnosti), proč se obviněný musel na přednáškách a prezentacích svých forexových robotů (pokud vše bylo v pořádku) nechat oslovovat akademickými tituly, kterými nedisponoval (např. svědkyně L., svědek P.).
Rovněž tak nelze přehlédnout skutečnost, že společnost skupiny WSM vůbec nedisponovala příslušnou licencí České národní banky. Oproti svědkům J. a M. (shora) např. svědek V. S. [bývalý obchodní partner spol WSM Bohemia s.r.o.] mj. uvedl, že žádného robota nikdy neviděl či svědkyně G. T. [bývalá obchodní partnerka spol. skupiny WSM (bod 64)], která uvedla, že pokud chtěla vidět, jak robotické systémy fungují, toto jí nebylo nikdy umožněno. Dále uvedla, že sám obviněný nebyl schopen profesionálně argumentovat a odpovídal stylem, že „pokud se to někomu nelíbí, tak to nemusí prodávat“.
Vzhledem k tomu, že nabyla dojmu, že obviněný neví, o čem hovoří nebo informace nechce sdělovat, sdělila svým klientům, že končí spolupráci s WSM a jim doporučuje vybrat své finanční prostředky, a to i s ohledem na její zjištění, že jí nesedělo, z jakých prostředků obviněný nakupuje majetek [tuto skutečnost nelze přehlížet rovněž ve vztahu k obviněnému Ing. R. Bafrncovi, který se se ve své podstatě hájí tak, že mu nebylo na podnikání spoluobviněného J. Kubička nic divného, o ničem nevěděl, přestože vystupoval v dosti významné pozici, oproti tomu této svědkyni bylo divné z jakých prostředků je majetek nakupován, a proto klientům doporučila vybrat své finanční prostředky].
Nejen shora uvedené skutečnosti, ale zejména pak hodnotící úvahy soudu prvního stupně vyjádřené v bodě VI. odůvodnění jeho rozsudku nepřispívají k věrohodnosti tvrzení dovolatele.
32. Obviněný v dovolání rovněž zpochybnil hodnotící úvahy soudu prvního i druhého stupně ve vazbě k jejich závěru o jeho vině nejen ve vztahu k trestnému činu podvodu, ale rovněž také k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že otázkou znaků skutkových podstat trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným, se zabýval již soud prvního stupně mj. již v bodech 195200 odůvodnění svého rozsudku, aby tyto následně rozvedl v bodech 291-293, 296-299 odůvodnění rozsudku. Následně pak také odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (viz bod 44) rozvedl, v čem spočívá objektivní stránka trestného činu podvodu, přičemž mj. odkázal na rozhodnutí č. 5/2002 – I. Sb. rozh. tr. Otázkou prokázání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti se odvolací soud mj. zabýval v bodě 49 odůvodnění svého rozsudku. Vzhledem ke skutečnosti, že se Nejvyšší soud s uvedenými závěry plně ztotožňuje, lze na ně pro stručnost, a to i s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2477/23 (dále viz též body 35, 39), odkázat. Současně je potřebné, a to s ohledem na požadavky dovolatelů (obecně) k jejich představám o rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, zmínit také rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání.
33. Přehlédnuta nebyla ani ta část odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ve které zmíněný soud reagoval na návrhy dovolatele, ale také státního zástupce na doplnění dokazování (bod 182-183), tudíž lze stěží dovozovat, že by nebylo na uplatněné námitky, které by měly povahu neprovedení podstatného důkazu, v řízení před nalézacím soudem, reagováno.
34. Ve vztahu k obviněnému J. Kubíčkovi a jeho odsouzení pro trestný čin podvodu se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, velmi podrobně rozvedených v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a následně potvrzených a rozvedených v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, když ve stručnosti lze shrnout, že obviněný mj. již tím, že se na přednáškách a prezentacích svých forexových robotů (pokud vše bylo v pořádku) nechal oslovovat akademickými tituly, kterými nedisponoval, snažil se v nových klientech za pomoci reklamy vzbudit zdání solventního podnikatele s řadou partnerů, který je schopen plnit své závazky, přitom věděl, že k podnikání, které provozoval, nemá patřičné oprávnění, předstíral okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem – klienty poskytnuté finanční prostředky nebyly vynakládány na kapitálové trhy za účelem jejich zhodnocení, když nabízel zhodnocení finančních prostředků formou obchodování s měnovými páry na devizovém trhu forex a zavázal se smluvně právě na tomto trhu finanční prostředky klientů výhradně investovat, což nečinil a v rozporu se smluvní dokumentací a účelem, ke kterému měly finanční prostředky klientů WSM sloužit, tyto nepoužil, ale použil pro svoji potřebu či potřebu svých blízkých.
35. Pokud jde o trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, kterým byl rovněž obviněný uznán vinným [v bodě II. pokračující zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 116 k § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný v bodě II. 2.29-2.63 ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019], je nutno uvést, že také v tomto případě jsou námitky obviněného prostřednictvím odkazu na zjevný rozpor, porušení zásady in dubio pro reo, nerespektování § 2 odst. 5, 6 tr.
ř. a další porušení zákona, ve své podstatě primárně směřovány proti provedeným důkazům a na ně navazujícím hodnotícím úvahám soudů nižších stupňů a na následně zjištěnému skutkovému stavu, který je považován za nesprávný. Soud prvního stupně s odkazem na provedené důkazy důvodně konstatoval, že finanční prostředky podvodně vylákané od poškozených skupiny společnosti WSM byly uloženy na sběrných účtech a z těchto účtů byly použity jednak k obohacení obviněného a jeho blízkých, stejně jako nákupu obchodních podílů ve společnostech agroholdingové divize, zejména nákupu pozemků a dalších nemovitostí.
Smyslem těchto transakcí bylo zastřít původ finančních prostředků získaných od klientů skupiny společnosti WSM (viz blíže např. bod 273 rozsudku). Výklad znaků uvedeného trestného činu byl proveden soudem prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku a vzhledem ke skutečnosti, že se Nejvyšší soud s jeho závěry, které jsou opřeny o důkazy v řízení řádně provedené [znalecké posudky, výpovědi svědků, nepřímo také výpověď obviněného] ztotožnil, pro stručnost na ně odkazuje [ze znaleckého posudku, resp. dodatku 3.
znaleckého posudku ústavu A-Consult plus, spol. s. r. o. mj. vyplynulo, že skupina společností WSM nerealizovala v letech 2012-2017 s peněžními prostředky klientů skupiny společnosti WSM a v jejich prospěch na forexovém trhu, ani na jakémkoli dalším segmentu finančního trhu obchody. Z posudku téhož zpracovatele rovněž vyplývá, že nemovitosti zakoupené v letech 2014-2017 do majetkových podstat agroholdingové divize (ovládané obviněným Kubíčkem – jediný generální ředitel; jediným členem správní rady byl spoluobviněný Ing.
R. Bafrnec) pocházejí z finančních zdrojů klientů skupiny společnosti WSM, byly získány z prodeje forexových robotů, když jimi složené finanční prostředky k realizaci investic, jak jim bylo obviněným prezentováno, byly vyvedeny mimo sběrné účty a použity k nákupu obchodních podílů a vypořádání nákupu nemovitostí].
36. Jak již bylo shora uvedeno (viz bod 4), uplatnil obviněný Ing. Róbert Bafrnec v dovolání podaném prostřednictvím obhájce dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. – že skutkové závěry soudu jsou ve zcela zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. – rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení [odkazy na uvedená ustanovení odpovídají zákonným zněním dovolacích důvodů v době podání návrhu.
S ohledem na skutečnost, že se Nejvyšší soud již výše (ve vztahu k dovolání obviněného J. Kubíčka) zabýval podmínkami pro uplatnění zmíněných dovolacích důvodů ve vazbě na jejich současně platné znění, lze v rámci stručnosti na výše uvedené závěry odkázat]. Shodně jako v případě obviněného J. Kubíčka musí Nejvyšší soud konstatovat, že také obviněný Ing. Róbert Bafrnec primárně prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů napadá skutková zjištění, která považuje za nesprávná. Rovněž jeho dovolání svým obsahem odpovídá odvolací argumentaci dovolatele (viz jeho dovolání a doplněk), když mj. poukazuje na skutečnost, že nebyl vyslechnut advokát spoluobviněného J.
Kubíčka Mgr. Martin Zikmund, bez povšimnutí zůstal navrhovaný důkaz – výslech svědka Ing. Jindřicha Jindřicha, subjektivní stránka je dovozována pouze ze skutečnosti, že obviněný je bratrancem spoluobviněného J. Kubíčka (viz blíže též body 11, 12 rozsudku odvolacího soudu). V případě obsahově shodných námitek pak je třeba zmínit již výše (bod 20) uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408].
Obviněný v dovolání předně poukazuje na neprovedené důkazy, a to výslechy svědka Mgr. Martina Zikmunda, advokáta, když neprovedení uvedeného výslechu tohoto svědka odůvodnil soud argumentací, že by jej stejně jako Ing. Jindřicha Jindřicha, daňového poradce, obviněný Kubíček nezprostil mlčenlivosti, stejně jako nevyslechnutí svědkyně D. O., která zpracovávala toliko čerpání zemědělských dotací.
37. Ve vazbě na shora uvedené námitky musí Nejvyšší soud konstatovat, že k obsahově shodné námitce, tj. k požadavku obviněného na výslech svědků Mgr. Martina Zikmunda, advokáta obviněného Kubíčka a Ing. Jindřicha Jindřicha, daňového poradce, se v odůvodnění svého rozsudku vyjádřil již soud prvního stupně (viz bod 184), stejně jako následně soud odvolací (viz body 28-21 odůvodnění jeho rozsudku). Z uvedeného rovněž vyplývá jednoznačné stanovisko obviněného J. Kubíčka nezprostit povinnosti mlčenlivosti uvedené osoby, tj. Mgr.
Martina Zikmunda a Ing. Jindřicha Jindřicha. Vedle procesní stránky navrhovaného výslechu uvedených osob je však nad rámec úvah soudů nižších stupňů, se kterými se Nejvyšší soud ztotožňuje, nutno zmínit rovněž materiální podstatu navrhovaného výslechu těchto osob jako svědků. Obviněný argumentoval tím, že chtěl „výslech provést ve vztahu k úschovám, kde jsem za jednotlivé společnosti jednal já (spoluobviněný Kubíček byl jen společníkem nebo akcionářem takové společnosti nebo jím byla některá z jím ovládaných společností).
Tedy a priori nebylo nutné žádat o zproštění mlčenlivosti obžalovaného Kubíčka, ale u statutárních orgánů jednotlivých společností“. Ve vztahu k navrhovanému výslechu Ing. Jindřicha Jindřicha, daňového poradce všech společností, za které obviněný jednal (jak sám uvedl v dovolání), poukazuje na to že „soud nechal bez povšimnutí a k nadbytečnosti jeho výslechu se pro jistotu ani nevyjádřil. Přitom tento daňový poradce posuzoval zaúčtování a zadokumentování majetkových investic obžalovaného Kubíčka do jednotlivých mnou vedených společností.
Jednoznačně měl tento svědek povědomí o aktuálním naplnění subjektivní stránky na mé straně, například tím, zda z jeho pozice a zkušeností byly finanční transakce v pořádku (obvyklé), bylo třeba bližší dokumentace či nikoliv a zda mě upozornil na nedostatky“.
38. Předně je nutno v návaznosti na shora uvedené uvést, že tvrzení obviněného, že by jeho námitka k nevyslechnutí svědků zůstala bez povšimnutí soudy nižších stupňů, je neobjektivní a zavádějící. Stěží může obstát v duchu již zmíněné judikatury také tvrzení, že by šlo o opomenutý důkaz (výslech svědka Ing. Jindřicha Jindřicha) ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V reakci na doslovnou citaci dovolací námitky (viz shora bod 37) a závěry, které z možného výslechu svědků obviněný dovozuje, kterými by podle jeho představ mohla být vyloučena subjektivní stránka trestného činu, pak k uvedenému (spekulativnímu) závěru je třeba uvést následující.
Za důkaz podle § 89 odst. 2 tr. ř. může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci…. Ve vazbě na uvedené ustanovení je dále třeba zmínit ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a z toho plynoucí otázku zjišťování skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti…, stejně jako skutečnost, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Námitka obviněného, že tím, že nebyl vyslechnut jako svědek Ing.
Jindřich Jindřich, došlo k nesprávnému závěru soudů nižších stupňů ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu, je lichá a zavádějící, stejně jako je neobjektivní tvrzení dovolatele, že by jeho vina byla založena pouze na příbuzenském vztahu s obviněným J. Kubíčkem (viz níže např. bod 40).
39. V souvislosti s tím, že oba obvinění byli rovněž uznáni vinnými trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti, považuje Nejvyšší soud za potřebné, a to zejména ve vztahu k námitkám obviněného Ing. Bafrnce (viz též výklad níže), uvést následující obecné informace k uvedenému trestnému činu. Zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019) spáchá ten, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj, spáchá-li tento čin ve vztahu k věci pocházející ze zvlášť závažného zločinu a získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
Objektem tohoto trestného činu je cizí majetek, a to ve vztahu k věcem nebo jiným majetkovým hodnotám získaným trestným činem nebo jako odměna za něj. Uvedená skutková podstata má za cíl postihovat rozličné formy jednání nazývané obecně jako praní špinavých peněz, neboť legalizace výnosů z předešlé trestné činnosti má především sloužit ke ztížení či znemožnění odhalení a objasnění tzv. základního trestného činu, z nějž pramení tento nelegální zisk (např. podvod, krádež, přijetí úplatku, obchod s drogami apod.) Předmětem útoku je majetková hodnota, která nebyla právně nabyta do vlastnictví pachatele, neboť byla získána trestnou činností, tj. protiprávním úkonem.
Z hlediska zavinění jde o úmyslný trestný čin, k naplnění jeho subjektivní stránky postačuje, dopustil-li se jej pachatel alespoň v úmyslu nepřímém. Ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty zásadně postačuje zavinění z nedbalosti. Skutková podstata trestného činu podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku tedy vyžaduje úmyslné zavinění pachatele, ve vztahu ke způsobené větší škodě je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti. U nepřímého či eventuálního úmyslu přitom pachatel zjevně ví, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem, a pro případ, že jej způsobí, je s touto skutečností srozuměn.
Podle závěrů nalézacího soudu obviněný Ing. Bafrnec jednal úmyslně podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, tedy v nepřímém úmyslu, přičemž musel být minimálně srozuměn s porušením trestním zákoníkem chráněného zájmu. O nepřímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku jde, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele.
Způsobení následku není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Pachatel je ovšem vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo. Tento následek je ale nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takové srozumění lze usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného.
Z článku 1 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady, (EU) 2015/849, podle něhož vědomost, úmysl nebo záměr požadované jako náležitosti jednání uvedených v odstavcích 3 a 5 této směrnice mohou být odvozeny z objektivních skutkových okolností. Závěr o úmyslu, jestliže o této otázce chybí doznání pachatele, jak tomu zpravidla bývá a bylo tomu i v předmětném případě, lze učinit z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných okolností objektivní povahy. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.
40. Obviněný Ing. Róbert Bafrnec byl uznán vinným pokračujícím zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 116 k § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným v bodě 2.29-2.63 ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019. Ze skutkového zjištění vyplývá (stručně uvedeno), že zmíněná trestná činnost byla jím páchána se spolupachatelem J. Kubíčkem od roku 2014 do roku 2017, přičemž obviněný byl v té době např. jednatelem společnosti Farma Racov, s.r.o.
(30. 7. 2015 do 29. 8. 2017), od 7. 3. 2016 předseda správní rady Agroholding Racov, a.s. atd. (viz blíže skutkové zjištění soudu prvního stupně), přičemž v celkem 35 případech realizoval se spoluobviněným J. Kubíčkem v tomto období nákupy obchodních podílů společností (opět uvedeno podrobně v rozsudku soudu prvního stupně) zaměřujících se převážně na zemědělskou výrobu a nákupy nemovitých věcí do majetku těchto společností. Obviněný ve své podstatě takové nákupy připouští, avšak zpochybňuje, jak již bylo uvedeno, naplnění subjektivní stránky trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.
Na tomto místě je třeba obviněného upozornit mj. na skutečnost, že nákupy, kterých byl účasten, dosahovaly částky 325 918 417,60 Kč, současně rovněž na skutečnost jím opomenutou, že již od roku 2007 také vedl školení o obchodování na kapitálových trzích, tudíž si lze stěží představit, že by mu nebyl znám původ finančních prostředků, které byly použity na nákup nemovitostí ve skutkovém zjištění uvedených [viz též shora bod 31]. Pokud by se skutková zjištění soudů nižších stupňů neopírala o další ve věci provedené důkazy, bylo by možno posuzovat subjektivní stránku trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti případně ve smyslu § 217 tr.
zákoníku (Legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti). K prokázání subjektivní stránky trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti ve smyslu § 216 tr. zákoníku, tedy úmyslného trestného činu minimálně ve formě nepřímého úmyslu [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku – věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn], pak přispívají další zjištění soudů nižších stupňů, která však již dovolatelem nejsou (taktně) v dovolání zmíněna.
Již shora bylo uvedeno, že obviněný vedl v minulosti školení k obchodování na kapitálových trzích, nelze přehlížet profesní zaměření a dosažené vzdělání, stejně jako skutečnost, že stěží mj. ve funkcích které zastával [mj. také člen dozorčí rady společnosti WSM Investments, a.s. (pouze v době od 4. 1. 2017) či jednatel společnosti FADIS OSIVA s.r.o. (v době od 1. 1. 2017 do 29. 8. 2017)], bylo vše pouze v režii spoluobviněného J. Kubíčka. Vzhledem k výše uvedenému stěží pak obviněný ve funkcích, které vykonával, postupoval s péčí řádného hospodáře, která mj.
zahrnuje také to, aby si osoba v takovém postavení ověřila, zda finanční prostředky, které jsou investovány, pocházejí z důvěryhodných a legálních zdrojů (navíc za situace nákupů převyšujících 300 milionů Kč), přičemž nelze ani přehlížet skutečnosti, které uvedené nákupy charakterizovaly, jak vyplynulo ze znaleckého posudku a dodatku znaleckého ústavu A-Consult plus, spol. s r. o. [způsob finančního či naturálního plnění v případě jednotlivých koupí byl takový, že byly použity finanční prostředky klientů vložené na sběrný účet, v jiných případech bylo finanční vypořádání provedeno přímo z bankovního účtu společnosti, která nebyla kupující stranou v rámci kupní smlouvy atd.
– viz podrobněji rozvedeno např. v bodě 138, 149, 150, 249, 251, 252, 269 rozsudku soudu prvního stupně]. Za takto popsané situace a dále při zjištění, které je rovněž dovolatelem pominuto, že o jeho aktivním vystupování při jednání s prodejci vypovídali rovněž ve věci vyslechnutí svědci, lze argumentaci dovolatele o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, kterým byl uznán vinným, označit za nedůvodnou. Okolností, kterou považuje Nejvyšší soud za potřebnou zmínit a která minimálně dokládá vědomost obviněného ve vztahu k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr.
zákoníku, je výpověď svědka J. V., známého a spolupracovníka obviněného Ing. R. Bafrnce, ale také J. Kubíčka, který mj. uvedl, že se jednou obviněný Ing. Bafrnec ptal obviněného Kubíčka, zda finanční prostředky užité k financování agroholdingové divize pocházejí ze skupiny společnosti WSM, na což bylo reagováno obviněným Kubíčkem, ať se nestará [potvrzuje správnost úvah vyslovených shora v bodě 31]. Tato skutečnost pak svědčí po správnost úvah soudů nižších stupňů o úmyslném jednání obviněného, minimálně jeho srozumění s tím, že tyto prostředky pocházejí jako výnosy z trestné činnosti obviněného J.
Kubíčka (jeho bratrance). Při těchto zjištěních pak nevyslechnutí Ing. Jindřicha Jindřicha jako svědka (případně dalších osob) může mít stěží význam podstatného důkazu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a v materiálním smyslu dopad na vyslovený závěr soudů nižších stupňů ohledně viny obviněného trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti.
41. Obviněný v dovolání argumentuje mj. také tím, že státní zástupce přistoupil k jeho kriminalizaci a kriminalizaci dalších osob bez ohledu na naplnění skutkové podstaty trestného činu proto, aby mohly být zabrány veškeré zajištěné věci. V návaznosti na tuto argumentaci pak vyslovuje s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu své přesvědčení, že trestní řízení nemá prioritu před insolvenčním řízením, a pokud již probíhalo insolvenční řízení, nebylo možno zvýhodnit poškozené prostřednictvím zabrání věci podle § 101 tr. zákoníku. Obdobnou argumentaci vznesl opětovně ve své reakci na stanovisko stran dne 14. 1. 2025, kdy mj. uvádí, že se ztotožňuje s argumentací dovolatelů společnosti Jatka Nýřany s.r.o. a FADIS OSIVA s.r.o., když tito jako zúčastněné osoby napadají výroky o zabrání svého majetku [Nejvyšší soud dovolatele upozorňuje, že pouze společnost Jatka Nýřany s.r.o. (zúčastněná osoba) padala dovolání].
42. K uvedené argumentaci je vhodné zmínit, že státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření konstatoval, že obviněného nepovažuje za osobu oprávněnou napadat zamítavý výrok rozhodnutí odvolacího soudu ohledně výroku o zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku z rozsudku soudu prvního stupně, neboť argumentace dovolatele nesměřuje proti výroku, který se ho bezprostředně dotýká. V souvislosti s výše uvedeným je nutno uvést, že soud prvního stupně ve svém rozsudku mj. rozhodl podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku o ochranném opatření – zabrání věci (specifikovaných na str. 243-257). Podle zmíněného ustanovení „může soud uložit zabrání věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti nebo je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnost zanedbatelná, a pokud taková věc náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla“. V souvislosti s námitkou obviněného (viz shora) je nutno uvést, že dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. může podat obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýká. Současně je nutno uvést, že obviněný a spoluobviněný Kubíček „zastírali původ a jinak usilovali, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky a v cizině, a spáchali takový čin ve vztahu k věci pocházející ze zvlášť závažného zločinu a získali takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“. Ze shora uvedených zákonných ustanovení vyplývá ve vztahu k obviněnému Ing. Bafrncovi, že tento sice dovolání mohl podat, nikoli však již do výroku, který se ho bezprostředně nedotýkal.
43. Ve vztahu k výše uvedenému závěru je nutno uvést následující skutečnosti, které vedly Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. Róbert Bafrnec je osobou neoprávněnou k podání dovolání ve vztahu k výroku o zabrání věci zúčastněných osob společnosti Jatka Nýřany s.r.o. a FADIS OSIVA s.r.o. Již shora bylo uvedeno, že ustanovení § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. uvádí, že „dovolání může podat obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká“. Z rozhodnutí č. 26/2012 Sb. rozh. tr. [stejně jako komentářové literatury: Šámal, P.
a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 3210 s.] mj. vyplývá, že obviněného se bezprostředně dotýká výrok o jeho vině, trestu nebo o dalších právech a povinnostech, např. výrok o náhradě škody nebo náhradě nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. Obviněný též může napadenému rozhodnutí vytýkat, že v rozhodnutí nebyl učiněn výrok, který se ho dotýká nebo takový výrok je neúplný, pokud takové doplnění není v jeho neprospěch. Obviněný se může dovoláním domáhat jen takové změny napadeného rozhodnutí, které by bylo v jeho prospěch, nemůže však podat dovolání ve prospěch nebo neprospěch svého spoluobviněného a zúčastněné osoby.
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 259/2017 mj. vyplývá, že „výrok ve vztahu k
zúčastněné osobě není obviněný jako dovolatel oprávněn napadnout dovoláním. Takový výrok se ho ve smyslu ustanovení § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. přímo nedotýká, a to ani v případech, kdy zúčastněná osoba je osobou právnickou, jejímž jediným statutárním orgánem a současně jediným společníkem je pouze obviněný“. Výrok učiněný ve vztahu k zúčastněné osobě se obviněného bezprostředně nedotýká již proto, že „[z]účastněnou osobou je osoba rozdílná od obviněného (obžalovaného), jehož věc byla nebo podle návrhu má být zabrána (srov. § 42 odst. 1)“ – [ Musil, J., Kratochvíl,V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní 2. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. s 276]. Shodný závěr rovněž vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1118/2017, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 11 Tdo 323/2023.
44. V souvislosti s předmětnou trestní věcí ve vazbě na dovolání obviněného Ing. Róberta Bafrnce a ve vazbě na uložení ochranného opatření – zabrání věci mj. zúčastněným osobám společnosti Jatka Nýřany s.r.o. a FADIS OSIVA s.r.o. je nutno uvést, že sám obviněný ve svém vyjádření „Reakce na stanovisko stran“ ze dne 14. ledna 2024 (myšleno 2025) doslovně uvádí, že ponechává na úvaze Nejvyššího soudu, aby posoudil přípustnost podaných dovolání, především, zda jsou podána oprávněnou osobou (z podaného vyjádření je zřejmé, že v tomto případě má dovolatel na mysli, jak uvádí v procesním návrhu pod bodem VI.
dovolání společnosti Jatka Nýřany s.r.o. a FADIS OSIVA s.r.o.). Současně však také v tomto vyjádření uvádí (článek III. věcné důvody), že „oba dovolatelé (Jatka Nýřany s.r.o. a FADIS OSIVA s.r.o.) jako zúčastněné osoby napadají výroky o zabrání svého nemovitého majetku, a to jako protiprávní a nedůvodné“. Sám obviněný mj. dále konstatuje, že se ztotožňuje s argumentací těchto subjektů (zúčastněných osob), že nejen státní zástupce, ale také soudy ve věci rozhodující porušily vlastnická práva zúčastněných osob.
Z uvedeného vyjádření je tedy zřejmé, že mezi dovolatelem i soudy existuje shoda v tom, že dovolatel nebyl vlastníkem zabraných věcí, těmi byly i podle dovolatele zúčastněné osoby, tudíž si pak lze stěží představit, že by se zabrání takových věcí bezprostředně týkalo obviněného jako dovolatele ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká.
45. Nad rámec shora uvedeného a v návaznosti na argumentaci obviněného, který v podaném dovolání v čl. IV. označeném jako „protiprávní cíle trestního řízení“, kde mj. uvádí, že jeho trestní stíhání mělo jediný cíl, a to legitimizovat zajištění a zabrání všech nemovitostí z majetku jednotlivých společností tzv. agroholdingové divize, čemuž nasvědčuje „i setrvalý požadavek státního zástupce na tom, aby veškeré nemovitosti byly zabrány“ a bylo možné z výtěžku jejich zpeněžení uspokojit poškozené, což podle něj odporuje judikatuře Nejvyššího soudu, který ve svém rozhodnutí sp. zn. 7 Tz 25/2020 dospěl k tomu, že …Mezi pohledávky ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona pak náleží i pohledávky vyplývající z trestu propadnutí věci, podle dovolatele „podle argumentu ad maiore ad minus, tedy pokud Nejvyšší soud ČR neumožňuje ani u pachatele propadnutí věci v případě insolvenčního řízení a zvýhodnit poškozené trestného činu před jinými věřiteli, není to možné ani prostřednictvím zabrání věci podle ustanovení § 101 tr.
zákoníku“, považuje Nejvyšší soud za potřebné pouze zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 2954/20, kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, která byla podána proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, který rozhodoval o zabrání věci ve smyslu § 101 odst. 2 písm. e) tr. ř., kde se vyjádřil k vztahu mezi insolvenčním řízením a trestním řízením, a to mj. také z pohledu usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 701/16 a nálezu sp. zn. I. ÚS 3523/16.
Ve zmiňovaném rozhodnutí Ústavní soud reagoval na námitku, že se obecné soudy nevypořádaly s konfliktem ustanovení § 101 odst. 2 tr. zákoníku a základními právy na rovnost s právem vlastnit majetek. Ve shora uvedené věci (sp. zn. II. ÚS 2954/20) shodně jako v předmětné trestní věci však nevznikla žádná pochybnost o původu finančních prostředků následně použitých k eventuálnímu nákupu nemovitostí, když v trestní věci Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci bylo i Ústavním soudem konstatováno, že nemovitosti byly prokazatelně nabyty z výnosů z trestné činnosti, shodně tomu tak je i v předmětné trestní věci (nyní projednávané dovolání), kde odvolací soud (viz bod 63) s odkazem na závěry soudu prvního stupně (např. bod 310 – ve vztahu k nemovitým věcem ve vlastnictví zúčastněných osob má soud za prokázané, že byly nabyty z peněžních prostředků pocházejících z investic klientů společnosti WSM.
Finanční prostředky složené v dobré víře klienty společnosti WSM k realizaci investic na devizovém a komoditním trhu, však byly vyvedeny mimo účty skupiny společností WSM a mj. použity k nákupu nemovitostí) poukazuje na to, že nemovitosti dotčené ustanovením § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku jsou bezprostředním či zprostředkovaným výnosem pocházejícím z trestné činnosti obviněného Jiřího Kubíčka, jenž formálně nenáleží žádnému obviněnému, přičemž nebylo možno rozhodnout o propadnutí věci (uvedené nemovité věci podléhají režimu § 79a odst. 1 tr.
ř.).
Vzhledem ke skutečnosti, že soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí upozornily na způsob a původ finančních prostředků, které následně byly použity k finančnímu vypořádání k nákupu nemovitostí dalšími společnostmi ze skupiny obviněného J. Kubíčka, popř. k nákupu obchodních podílů společností vlastnících nemovitý majetek, nevznikly pochybnosti o původu těchto prostředků. Na základě shora uvedeného lze učinit závěr, že není účelem insolvenčního řízení uspokojovat věřitele z finančních prostředků získaných pácháním trestné činnosti, přičemž insolvenční zákon za situace zjištění, že takové finanční prostředky byly získány trestnou činností, nemá vyšší právní sílu než trestní řád a jejich vzájemná nízká kompatibilita nemůže být řešena ve prospěch pachatelů trestných činů na úkor poškozených, jimž svými činy způsobili škodu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 42/2018, sp. zn. 8 Tz 110/23, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2954/20, sp. zn. II. ÚS 701/16).