Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2021 o
dovoláních obviněných L. Z., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve
výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, Z. H., narozené XY v XY, ve
Slovenské republice, státního občana Slovenské republiky, trvale bytem
Španělské království, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici
Ostrava, R. L., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu
odnětí svobody ve Věznici Karviná, D. Z., narozeného XY v XY, trvale bytem
XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, V. B.,
narozeného XY v XY, státního příslušníka Kyrgyzstánu, bytem Spolková republika
Německo, XY, M. J., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a K. Š., narozeného XY v XY, trvale
bytem XY v XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345,
v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 2/2019,
I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných L. Z.,
R. L., D. Z., M. J. a K. Š. odmítají.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné Z.
H. odmítá.
III. Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu se dovolání obviněného V.
B. odmítá.
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, pod bodem 1) uznal obviněného L.
Z. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst.
3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného
ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněnou Z. H. vinnou ze
spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4
písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného R. L. vinným ze spáchání zločinu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku,
obviněného D. Z. ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
b), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, obviněného V. B. vinným ze
spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněného M. J. vinným ze spáchání
zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku. Pod bodem 2) uvedeného rozsudku soud prvního stupně uznal obviněného
K. Š. vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku.
2. Uvedených trestných činů popsaných v bodu 1) rozsudku soudu prvního
stupně se přitom obvinění L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B. a M. J.
podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili společně s dalšími obviněnými
V. M. a M. B. tím, že:
nejméně od 16. 8. 2017 do 5. 5. 2018 na území České republiky, zejména v
Moravskoslezském
kraji, na území Španělského království, Spolkové republiky Německo a na území
Slovenské republiky, se společným záměrem získat majetkový prospěch z této
činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného
povolení možno volně nakládat s návykovou látkou kokain, využitelnou pro
toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným
zákonným povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a
znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob
podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na opakovaném a
pravidelném dovozu této návykové látky ze Španělského království nebo Spolkové
republiky Německo do České republiky a jejím následném prodeji zejména v XY,
XY, v obci XY ve Slovenské republice a jinde, a po předchozí dohodě o způsobu
vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě
jednotlivě podíleli níže popsaným způsobem:
obviněný L. Z.
opakovaně opatřoval na území Španělského království od dosud nezjištěného
zdroje drogu kokain,
takto opatřený kokain sám či společně se Z. H. dělil a balil za účelem jeho
přepravy,
kokain ukrýval ve vozidlech určených pro převoz drog,
kokain sám či společně se Z. H. anebo prostřednictvím najatých kurýrů,
kterými nejméně ve výše uvedeném období byli G. H., J. K., R. L., D. Z. a
M. J., dovážel z území Španělského království nebo Spolkové republiky Německo
do České republiky, zejména do XY, na území Slovenské republiky a jinde,
doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami,
jednal se zájemci o kokain a těmto předával sim karty za účelem skryté
komunikace o drogách a s těmito projednával podmínky a možnosti odběru,
kokain předával jeho odběratelům na území České republiky, Slovenska a Německa,
společně se Z. H. nabízeli možnost dodání dalších drog (marihuany a
extáze),
společně se Z. H. užíval výnosů z prodeje návykových látek,
obviněná Z. H.
kokain opatřený L. Z. společně s ním dělila a balila za účelem jeho
přepravy,
kokain společně s L. Z. anebo prostřednictvím najatých kurýrů, kterými
nejméně ve výše uvedeném období byli G. H., J. K., R. L., M. J. a D.
Z., dovážela z území Španělského království nebo Spolkové republiky Německo do
České republiky, zejména do XY, na území Slovenské republiky a jinde,
společně s L. Z. doprovázela kurýry řízená vozidla s drogami,
společně s L. Z. se účastnila jednání se zájemcem o kokain a tomuto
předávala sim karty za účelem skryté komunikace o drogách,
účastnila se jednání, na nichž L. Z. nabízel odběrateli možnost dodání
dalších drog (marihuany a extáze),
společně s L. Z. užívala výnosů z prodeje návykových látek,
obviněný R. L.
upomínal odběratele kokainu o úhradu ceny jimi převzatého kokainu,
od prodejců kokainu v XY přebíral prostředky na úhradu kokainu a zajišťoval
jejich doručení L. Z. do Španělska,
zprostředkovával komunikaci mezi L. Z. a prodejci kokainu v XY,
společně s L. Z. doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami,
převážel L. Z. na Slovensko za účelem prodeje kokainu slovenskému odběrateli,
obviněný D. Z.
upomínal odběratele kokainu o úhradu ceny jimi převzatého kokainu,
od prodejců kokainu v XY přebíral prostředky na úhradu kokainu a zajišťoval
jejich doručení L. Z. do Španělska,
společně s L. Z. doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami,
na žádost svého otce převezl kokain vlakem z XY do XY, kde kokain smíchal
dohromady za účelem jeho prodeje slovenskému odběrateli,
další kokain přebral v XY od J. J. a tento předal v XY zčásti M. B. a
zčásti K. Š.,
aktivně vyhledával další možné pravidelné odběratele kokainu,
obviněný V. B.
s L. Z. a V. M. dojednal podmínky dovozu kokainu ze Spolkové republiky
Německo do České republiky,
prostřednictvím V. M. L. Z. sdělil nákupní cenu kokainu ve Spolkové
republice Německo a projednal s tímto způsob rozdělení zisku z plánovaného
obchodu s kokainem,
ve Spolkové republice Německo zakoupil od nezjištěné osoby jeden kilogram
kokainu za cenu 34 000 €,
společně s V. M. v XY naložili kokain do osobního vozu V. B. a tento za
přislíbenou odměnu za transport a přislíbený podíl na zisku z prodeje převážel
do XY,
dne 5. 5. 2018 kolem 22:40 hodin v areálu obchodního centra Olympie v XY,
nedaleko provozovny KFC předal L. Z. kokain za účelem jeho prodeje
kupujícímu,
obviněný M. J.
dohodl se s L. Z., že bude za finanční odměnu převážet drogy jako jejich
kurýr,
jako kurýr převážel kokain ze Španělska do České republiky, kde kokain předával
za účelem jeho dalšího prodeje M. B.,
po zadržení slovenského odběratele na pokyn L. Z. převezl kokain z XY do
XY za účelem jeho ukrytí,
kdy takto konkrétně přinejmenším:
• dne 16. 8. 2017 v odpoledních hodinách L. Z. dovezl z území Spolkové
republiky Německo do České republiky přesně nezjištěné množství kokainu, ze
kterého téhož dne kolem 20:00 hodin v XY, na náměstí XY předal 100 gramů
kokainu za účelem dalšího prodeje M. S.,
• dne 22. 9. 2017 L. Z. prostřednictvím kurýrek G. H. a J. K.
dovezl nejméně 400 g kokainu ze Španělského království do České republiky, do
XY, z čehož přesné nezjištěné množství kokainu předal M. B. za účelem jeho
dalšího prodeje, což tento realizoval na území XY, a 300 gramů kokainu vyvezli
L. Z. a R. L. za pomocí kurýrek G. H. a J. K. dne 23. 9. 2017 v
odpoledních hodinách z České republiky přes hraniční přechod Mosty u Jablunkova
do Slovenské republiky, do obce XY, kde nejméně 300 gramů kokainu prodali
slovenskému odběrateli M. P.,
• v přesně nezjištěné době až do 12. 11. 2017 do 16:00 hodin L. Z. sám
dovezl, anebo prostřednictvím dosud neustanovených kurýrů nechal dovézt, ze
Španělského království do České republiky přesně nezjištěné množství kokainu,
ze kterého nejméně 500 gramů předal M. B. za účelem jeho dalšího prodeje,
což tento realizoval na území XY, a dne 13. 11. 2017 v ranních hodinách
nejméně 100 gramů z dovezeného kokainu předal v XY svému synovi D. Z., aby
kokain převezl vlakem do Slovenské republiky, do XY, přičemž L. Z. a R.
L. do XY na Slovensko cestovali souběžně s vlakem vozidlem VW Passat, modré
barvy, registrační značky XY, kde na vlakovém nádraží v XY vyzvedli D. Z.
s kokainem a poté již všichni společně jeli uvedeným vozidlem do obce XY, kde
L. Z. předal kokain za účelem dalšího prodeje M. P.,
• dne 24. 11. 2017 v čase kolem 23:00 hodin v XY, v Restaurantu XY, se
setkali L. Z. a Z. H. s osobou vystupující jako „XY“, kterému L. Z.
při osobní schůzce ve vážně míněném úmyslu nabízel možnost dovozu 300 gramů
kokainu jako vzorek a pokud by byl „XY“ spokojen s kvalitou vzorku kokainu, tak
mu nabízel možnost pravidelných dovozů a prodeje kokainu v množství 1 kilogramu
za cenu 40 000 € a také možnost dovozu tablet extáze za cenu 1 € za tabletu,
• dne 3. 12. 2017 okolo 15:40 hodin dovezl L. Z. společně s J. K. ze
Španělského království do České republiky hraničním přechodem Rozvadov přesně
nezjištěné množství kokainu vozidlem značky Mitsubishi Grandis modré barvy,
registrační značky XY, německé imatrikulace, a téhož dne kolem 23:40 hodin z
tohoto dovezeného kokainu u hotelu XY v XY, zdarma jako vzorek předal osobě
vystupující jako „XY“ 0,745 gramu kokainu o koncentraci kokainu base 73,4 %,
což představovalo 0,547 gramu kokainu base,
• dne 6. 12. 2017 okolo 15:30 hodin vyvezli L. Z. a R. L. z České
republiky přes hraniční přechod Mosty u Jablunkova do Slovenské republiky, do
obce XY 300 gramů kokainu, který L. Z. předal za účelem dalšího prodeje
M. P.,
• dne 10. 12. 2017 kolem 12:00 hodin L. Z. společně se Z. H.,
prostřednictvím kurýra M. J., který užíval vozidlo BMW X3 registrační značky
XY, a kterého pro tento účel zajistil M. B., dovezli ze Španělského království
do České republiky hraničním přechodem Rozvadov 1 kilogram kokainu, z něhož
část byla určena pro prodejce kokainu v XY, konkrétně pro M. B. a další dosud
přesně neustanovené odběratele a 200 gramů dovezeného kokainu bylo určeno pro
slovenského odběratele M. P. a 100 gramů kokainu bylo určeno pro osobu
vystupující jako „XY“, přičemž rozvážení a balení jednotlivých množství pro
uvedené prodejce či kupce realizovali dne 11. 12. 2017 v ranních hodinách na
penzionu XY v XY, sám L. Z. se Z. H.,
• dne 11. 12. 2017 kolem okolo 11:30 hodin v XY u prodejny podlah XY na
ulici XY podle předchozí dohody L. Z. z kokainu dovezeného dne 10. 12.
2017 prodal za částku 4 500 € osobě vystupující jako „XY“ 99,6 gramů kokainu o
koncentraci kokainu base 80,8 %, což představovalo 80,48 gramů kokainu base,
• dne 11. 12. 2017 kolem 19:00 hodin vyvezli L. Z. společně s kurýrem R.
L. jeho vozidlem VW Passat, modré barvy, registrační značky XY, z České
republiky do obce XY ve Slovenské republice, přes hraniční přechod Mosty u
Jablunkova, dalších 209,87 gramů z kokainu dovezeného dne 10. 12. 2017, kde
kokain za účelem dalšího prodeje předali M. P.,
• dne 12. 12. 2017 kolem 21:45 hodin vyvezl L. Z. prostřednictvím kurýra
M. J. z XY v České republice do Spolkové republiky Německo, přes hraniční
přechod Rozvadov, vozidlem Ford Mondeo, asi 700 gramů kokainu do města XY,
• dne 16. 12. 2017 vyslal L. Z. svého syna D. Z. vozidlem taxislužby
řízeným K. Š. z XY do XY k hotelu XY na ulici XY, kde se D. Z.
setkal podle pokynů svého otce L. Z. s jeho německým společníkem J. J.,
který pak v XY u hotelu XY dne 16. 12. 2017 kolem 05:45 hodin předal D.
Z. nejméně 200 gramů kokainu uschovaného ve třech krabičkách o velikosti
krabiček cigaret, který následně společně převezli D. Z. a K. Š.
podle pokynů L. Z. do XY, kde D. Z. předal 100 gramů z tohoto kokainu
za účelem dalšího prodeje M. B. a zbývajících nejméně 100 gramů si za účelem
dalšího prodeje ponechal K. Š., který kokain následně předával za účelem
dalšího prodeje D. V.,
• dne 21. 1. 2018 kolem 21:47 hodin D. Z. podle pokynů svého otce L.
Z. dovezl vozidlem taxislužby řízeným K. Š. ze Spolkové republiky
Německo do České republiky přes hraniční přechod Rozvadov přesně nezjištěné
množství kokainu, které mu ve Spolkové republice Německo na blíže nezjištěném
místě ve městě XY předal jeho otec L. Z. a tento dovezený kokain byl
určen k další distribuci v XY pro dosud přesně nezjištěného prodejce,
• dne 4. 5. 2018 ve večerních hodinách v XY u hotelu XY, se sešli L. Z. a
Z. H. s mužem vystupujícím jako „XY“, kterému nabídli 1 kilogram vysoce
kvalitního kokainu za 46 000 €, a když se na podmínkách tohoto prodeje
domluvili, odjeli dne 5. 5. 2018 L. Z. se Z. H. z České republiky do
Spolkové republiky Německo, do XY, dohodnout dovoz 1 kilogramu kokainu s V.
M. a V. B., kteří obstarali jeden kilogram kokainu v XY, přičemž L. Z.
se Z. H. se poté vrátili zpět do České republiky, do XY, kde se dne 5. 5.
2018 kolem 18:50 hodin opět sešli s mužem vystupujícím jako „XY“, kterému
opětovně nabídli ke koupi 1 kilogram kokainu za částku 46 000 €, a když se v
tomto případě už dohodli na konkrétních podmínkách obchodu, instruovali V. M.
a V. B., aby 1 kilogram kokainu dovezli ze Spolkové republiky Německo do
XY, což učinili a kolem 22:40 hodin dovezli kokain o čisté hmotnosti 993,9
gramů a koncentraci kokainu base 68,9 %, což představovalo 684,80 gramů kokainu
base do areálu obchodního centra Olympie v XY, nedaleko provozovny KFC, kde ho
předali L. Z., který ho následně za částku 46 000 € předal muži vystupujícímu
jako „XY“, a poté byli všichni na místě zadrženi,
přičemž všichni obvinění takto jednali v úmyslu se obohatit a aniž by byli
držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 8 zákona číslo
167/1998 Sb., o návykových látkách a přestože kokain je uveden v příloze číslo
1 seznamu číslo 1 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových
látek (podle § 44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách),
jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných
látkách,
a obviněný L. Z. se takového jednání dopustil přesto, že byl odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 16. 10. 2017, spisová značka 9 Cs
106 Js 9752/17, s nabytím právní moci 12. 1. 2018, pro nedovolené držení
omamných prostředků a řízení motorového vozidla v silničním provozu za působení
omamného prostředku dle § 1 odstavec 1, § 3 odstavec 1 a § 29 odstavec 1 věta
první německého zákona o omamných prostředcích (BtMG) a jiné k peněžitým
trestům v celkové výměře 3 500 € a zákazu řízení motorového vozidla v délce 1
měsíc,
obviněný D. Z. se takového jednání dopustil přesto, že byl odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 6. 10. 2017, spisová značka 9 Cs 106
Js 9705/17, s nabytím právní moci 25. 11. 2017, pro nedovolené držení omamných
prostředků dle § 1 odstavec 1, § 3 odstavec 1 a § 29 odstavec 1 věta první
německého zákona o omamných prostředcích (BtMG) k peněžitému trestu ve výměře
600 €.
3. Trestného činu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku popsaného v bodu 2) rozsudku soudu prvního stupně se obviněný
K. Š. podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
nejméně od počátku měsíce prosince roku 2017 do 2. 4. 2018 v XY přebíral od
L. Z. nebo od tímto pověřených osob návykovou látku kokain, kterou pak
opakovaně prodával zčásti D. V. a zčásti dalším neztotožněným osobám a dne
16. 12. 2017 podle předchozí domluvy s L. Z., v úmyslu opatřit sobě a jinému
kokain, vycestoval v nočních hodinách svým vozidlem Seat Alhambra, černé barvy,
registrační značky XY, společně s D. Z. z XY do XY na XY, k hotelu XY,
kde D. Z. v časných ranních hodinách převzal od J. J. nejméně 200 gramů
kokainu, který hned poté dovezl zpátky do XY, kde z takto dovezeného kokainu
převzal nejméně 100 gramů kokainu za účelem dalšího prodeje v XY, a následně
dne 2. 4. 2018 v době kolem 20:11 hodin v XY, na psychiatrickém oddělení
Fakultní nemocnice XY, na ulici XY, dle pokynů D. V., předal zde
hospitalizovanému J. J. nejméně 15 gramů kokainu o koncentraci kokainu
base 64 %, což představovalo nejméně 9,6 gramů kokainu base, oproti zástavě
pánských hodinek značky Panerai v hodnotě asi 100 000 Kč,
a tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl srozuměn s tím, že v České
republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s
návykovou látkou kokain, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat,
vědom si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponuje, přičemž
kokain je uveden v příloze číslo 1 seznamu číslo 1 nařízení vlády číslo
463/2013 Sb., o seznamech návykových látek (podle § 44c odstavec 1 zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách), jako omamná látka zařazená do seznamu I.
podle Jednotné úmluvy o omamných látkách.
4. Soud prvního stupně obviněným za shora uvedené trestné činy uložil
následující tresty: obviněnému L. Z. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku
trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) let, pro jehož výkon jej zařadil
podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, podle
§ 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního
telefonu v rozsudku blíže specifikovaného a dále podle § 70 odst. 2 písm. a),
odst. 4 tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se v rozsudku
konkretizovaného množství kokainu; obviněné Z. H. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon ji
zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilních telefonů v
rozsudku blíže specifikovaných a dále podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku
i trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou; obviněnému R. L. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti)
let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do
věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest
propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže
specifikovaného; obviněnému D. Z. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest
odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §
56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 70
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního
telefonu v rozsudku blíže specifikovaného; obviněnému V. B. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon
jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou
ostrahou, podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest propadnutí části
majetku, a to finanční částky v rozsudku konkretizované, a dále podle § 70
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci týkající se mobilního
telefonu v rozsudku blíže specifikovaného a podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to papírové krabice obsahující bílou
krystalickou látku v rozsudku blíže specifikovanou, a konečně podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na dobu
neurčitou; obviněnému M. J. za výše uvedený zločin a dále za přečin podvodu
podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečin krádeže podle § 205 odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle §
228 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě
ze dne 26. 10. 2018, č. j. 2 T 5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019,
kterým byl zrušen trest uložený mu za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle §
228 odst.
1 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T 15/2017-230, s nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, podle §
283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný
trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej zařadil
podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou,
přičemž soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o
trestech z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2018, č. j. 2 T
5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019, a z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-
Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T 15/2017-230, s nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí ta tyto výroky obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; a
obviněnému K. Š. podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v
trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu v rozsudku blíže
specifikovaného.
5. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými též
spoluobvinění V. M., M. B. a D. V. a byly jim uloženy tresty, jak je v
tomto rozsudku blíže konkretizováno.
6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jednak státní
zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě (učinil tak v neprospěch
obviněných L. Z., Z. H., V. M. a V. B. do výroku o vině a v neprospěch
obviněného M. J. do výroku o trestu), jednak obvinění L. Z., Z. H., R.
L., D. Z., V. B., M. J., K. Š. a D. V. Vrchní soud v Olomouci (dále
jen „odvolací soud“) o těchto odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 11. 3. 2020,
č. j. 5 To 7/2020-4345, tak, že
I. podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu
z podnětu odvolání státního zástupce ohledně obviněných Z. H., V. M., V.
B., M. J. a z podnětu odvolání obviněných L. Z., Z. H., V. B., M.
J., K. Š. a D. V. napadený rozsudek částečně zrušil
- ohledně obviněných L. Z., Z. H., V. M., V. B. a D. V. ve všech
výrocích týkajících se těchto obviněných,
- ohledně obviněných K. Š. a M. J. ve výrocích o trestech odnětí
svobody a způsobu jejich výkonu,
II. za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněné
L. Z., Z. H., V. M. a V. B. uznal vinnými skutkem, jehož popis jen dílčím
způsobem upravil, když jednak v případě obviněné Z. H. vypustil skutkové
tvrzení, že to byla ona, kdo při schůzce v XY při dojednávání obchodu s
kokainem předala SIM karty za účelem další skryté komunikace, a dále z podnětu
odvolatelů upřesnil skutek v popisu osoby vystupující pod skrytou identitou –
policejního agenta s uvedením zákonných ustanovení, na základě kterých došlo k
jeho činnosti v průběhu skutkového děje; obviněným L. Z. a Z. H. při
stejné právní kvalifikaci skutku jako v rozsudku soudu prvního stupně uložil
tresty odnětí svobody rovněž ve shodných výměrách, s tím, že obviněnou Z. H.
zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon tohoto trestu do
věznice se zvýšenou ostrahou (další tresty uložené těmto obviněným rozsudkem
soudu prvního stupně ponechal beze změny); obviněným V. M. a V. B. při
změněné právní kvalifikaci jejich jednání jako pokusu zločinu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku uložil tresty odnětí svobody ve vyšší výměře, a to prvně jmenovanému
ve výměře 10 (deseti) let se zařazením nově do věznice se zvýšenou ostrahou, a
druhému jmenovanému ve výměře 11 (jedenácti) let se zařazením do věznice se
zvýšenou ostrahou (další tresty uložené obviněnému V. M. rozsudkem soudu
prvního stupně ponechal beze změny),
III. obviněnému M. J. uložil za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm.
c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve
výroku o vině v bodu 1) nezměněn, a dále za přečin podvodu podle § 209 odst. 1,
odst. 3 tr. zákoníku, přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1
tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za
něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2018, č. j. 2
T 5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019, kterým byl zrušen trest uložený mu za
přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku,
dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku
rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T
15/2017-230, s nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, podle § 283 odst. 4 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v
trvání 13 (třinácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm.
b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr.
zákoníku zrušil výrok o trestech z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26.
10. 2018, č. j. 2 T 5/2018-467, s nabytím právní moci ve znění usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 6 To 2/2019, a z rozsudku
Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2018, č. j. 2 T 15/2017-230, s
nabytím právní moci dne 30. 3. 2018, a současně zrušil i všechna další
rozhodnutí ta tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu,
IV. obviněnému K. Š. uložil za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině v bodu
2) nezměněn, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5
(pěti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou (trest propadnutí věci uložený
obviněnému rozsudkem soudu prvního stupně ponechal beze změny),
V. podle § 259 odst. 1 tr. řádu trestní věc ohledně obviněného D. V.
[skutek popsaný v bodu 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] vrátil
soudu prvního stupně,
VI. podle § 256 tr. řádu odvolání státního zástupce ohledně obviněného L. Z.
a odvolání obviněných R. L. a D. Z. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění L. Z., Z.
H., R. L., D. Z., V. B., M. J. a K. Š. (dále převážně jen „obvinění“,
případně „dovolatelé“) dovolání, přičemž obviněný L. Z. tak činí
prostřednictvím obhájce JUDr. Stanislava Brtníka, advokáta, z důvodu uvedeného
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněná Z. H. prostřednictvím obhájkyně
JUDr. Dagmar Hrudové, advokátky, z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g),
h) a l) tr. řádu, obviněný R. L. prostřednictvím obhájce JUDr. Maria
Hanáka, advokáta, s tím, že důvod dovolání nevymezuje odkazem na konkrétní
zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, obviněný D. Z.
prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Hykla, advokáta, z důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný V. B. prostřednictvím obhájce Mgr.
Ladislava Bárty, advokáta, bez odkazu na konkrétní zákonné ustanovení § 265b
odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o něž dovolání opírá, obviněný M. J.
prostřednictvím obhájkyně JUDr. Hany Hučkové, advokátky, z důvodu uvedeného v §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a obviněný K. Š. prostřednictvím obhájkyně
JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové, advokátky, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu.
8. Obviněný L. Z. v podrobnostech vytýká rozsudku odvolacího soudu,
že spočívá na nesprávném právním posouzení okolností podmiňujících použití
vyšší trestní sazby, a to jednak podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj.
spáchání činu ve velkém rozsahu, a dále podle § 283 odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku, tedy spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech. Ve vztahu k množství distribuované drogy odkazuje na svou
obhajobu před oběma soudy nižších stupňů a tvrdí, že toto bylo uměle navýšeno
prodejem drogy policejnímu agentovi, přestože se jednalo (a podle jeho názoru
bylo i bezpochyby prokázáno) o zřejmou policejní provokaci. Pokud jde o
naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“,
namítá, že v daném případě se o organizovanou skupinu nemohlo jednat, neboť
jeho jednání chybí znak jakékoli organizovanosti, přičemž na podkladě
zjištěných skutkových okolností mělo být vyhodnoceno, zda u obviněných lze
nalézt znaky hierarchie a rozdělení specifických dílčích úkolů tak, aby tito
tvořili funkční celek ve smyslu organizované skupiny, nebo jen obecně
organizaci jako spojení více jednotlivců.
9. Ze shora rozvedených důvodů jmenovaný dovolatel navrhuje (aniž cituje
konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, a vrátil věc tomuto
soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. Pro úplnost je třeba uvést, že tento obviněný učinil u soudu prvního
stupně dne 30. 9. 2020 další, jím sepsané podání označené jako doplnění
dovolání. Vzhledem k tomu, že toto podání nebylo učiněno prostřednictvím
obhájce (byť obviněný ve zřejmé snaze o vyvolání dojmu, že tomu tak bylo, v
jeho závěru uvádí, že bylo vypracováno za přítomnosti jeho obhájce a v jeho
spolupráci, je nutno poukázat na to, že obhájce uvedené skutečnosti nijak
nestvrdil, například ani tím, že by k podání připojil svůj podpis), Nejvyšší
soud k tomuto nemohl přihlížet [srov. § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr.
řádu]. Považuje za vhodné navíc dodat, že v tomto podání obviněný v podstatě
jen rozvádí stěžejní námitky uplatněné již v dovolání podaném prostřednictvím
jeho obhájce, jimiž brojil proti závěru soudů obou stupňů o naplnění znaků
kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu, jímž byl uznán vinným, tj.
znaků „ve velkém rozsahu“ a „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech“, jež opírá o shodná tvrzení o policejní provokaci ze strany
policejního agenta a neexistenci organizované skupiny založená na vlastních
skutkových závěrech na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů.
11. Obviněná Z. H. dovozuje důvodnost podaného dovolání ze
skutečnosti, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení. Považuje za
nepravdivé a neprokázané, že by se dopustila jednání uvedených v rozsudku
odvolacího soudu, přičemž má za to, že soudy obou stupňů zcela nesprávně
hodnotily provedené důkazy, a to vždy jednostranně a v její neprospěch. V této
souvislosti zdůrazňuje, že ji usvědčující výpověď spoluobviněného M. B. ve
vztahu k jednání, jehož se měla dopustit dne 10. 12. 2017, je lživá a vědomě
křivá, stejně jako není pravdivá ani výpověď spoluobviněného M. J.
Odkazujíc na provedené odposlechy přitom tvrdí, že v danou dobu prokazatelně
nebyla na místě předávky drogy, kokain nedělila ani nevážila a byla toliko v
hotelovém pokoji, z něhož odnášela věci s tím, že celá akce se odehrála za
aktivní účasti jen spoluobviněných L. Z., M. B. a M. J. Obdobně namítá,
že provedené důkazy byly vyhodnoceny nesprávně a zcela v její neprospěch i v
případě skutku ze dne 4. 5. a dne 5. 5. 2018, přestože i policejní agent
ohledně tohoto vypovídal v její prospěch. Poukazuje na to, že do hovoru
spoluobviněného L. Z. a policejního agenta se nijak nezapojovala,
neangažovala a jeden kilogram kokainu tomuto agentovi nenabídla, když pouze
pasivně seděla v jejich přítomnosti, a dále, že po celou dobu cesty autem do
Spolkové republiky Německo jen mlčela nebo spala a jednání o obstarání drogy se
nezúčastnila, nešla do domu obviněného V. B. Je přesvědčena, že z jednoho z
provedených odposlechů vyplývá i to, že kurýrku G. H. odrazovala od její
činnosti, přičemž vytýká soudům, že tento důkaz nijak nehodnotily, resp. jej
interpretovaly v její neprospěch, ačkoli jej měly zohlednit v její prospěch. Za
naprostý nesmysl označuje konstatování odvolacího soudu v bodu 45. odůvodnění
jeho rozsudku, že si musela být vědoma, čeho se týkaly schůzky, jichž se
účastnila; namítá, že sice rozumí česky, avšak daných schůzek se aktivně
neúčastnila, do jednání a jakékoli činnosti týkající se drog se nezapojovala a
ani spoluobviněnému L. Z. neasistovala při předání drogy a již vůbec mu
vědomě neposkytovala krytí. Uvedené námitky pak uzavírá tvrzením, že v jejím
případě veškeré důkazy svědčící v její prospěch byly oběma soudy hodnoceny v
její neprospěch a v rozporu s tím, o čem skutečně vypovídaly, a to takovým
způsobem, aby byla uznána vinnou, přičemž k těm důkazům, které jednoznačně
vypovídají o její nevině, nebylo soudy nijak přihlédnuto.
12. Poslední výhradou, kterou tato dovolatelka vznáší, je pak ta, jejímž
prostřednictvím namítá, že přestože nebyla splněna zákonná podmínka podle § 259
odst. 4 tr. řádu, když odvolání státního zástupce nebylo podáno v její
neprospěch, odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o jejím
zařazení pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou tak, že ji
zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a tudíž jí byl uložen takový druh
trestu, který zákon nepřipouští.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněná navrhuje (aniž cituje
konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, a rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, ve výrocích o vině
a výrocích o trestu v celém rozsahu a přikázal věc (zřejmě soudu prvního
stupně) k novému projednání.
14. Obviněný R. L. ve svém dovolání [aniž odkazuje na konkrétní
zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se toto
opírá], vytýká soudům obou stupňů, že vynesly prakticky totožný rozsudek,
ačkoli se dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, kterou uplatňuje od počátku
trestního řízení. Ta spočívá na jeho tvrzení, že obviněný L. Z. jej využil
k páchání trestné činnosti s tím, že čtyři cesty, které s ním podnikl v období
od 22. 9. 2017 do 11. 12. 2017 na Slovensko, vykonal, aniž by věděl, že převáží
jakoukoli drogu. Namítá, že soud prvního stupně se s jeho obhajobou vypořádává
velice krátce v bodu 90. odůvodnění jeho rozsudku a odvolací soud s poukazem na
telefonické hovory hodnotí provedené důkazy v jeho neprospěch, přestože ani
jeden z odposlechů není ve vztahu k němu usvědčujícího charakteru. Shodně jako
již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně přitom konkrétně
tvrdí, že obviněnému L. Z., svému známému a příteli z mládí, se snažil
odvděčit za možnost rehabilitace ve Španělsku, kde nabyl přesvědčení, že tento
spoluobviněný obchoduje s citrusy. Dále v podrobnostech uvádí, že pokud jde o
skutky ze dne 22. 9. 2017 a 12. 11. 2017, soudy dovozují jeho účast na nich
pouze ze skutečnosti, že na Slovensku s hlavním obviněným L. Z. opravdu byl
a potkal se i s obviněným D. Z. zdůrazňuje však, že u předávky kokainu z
otce na syna, ani u pozdějšího prodeje této drogy na Slovensku nebyl. Poukazuje
na to, že až do dne 6. 12. 2017, kdy se měl dopustit posledního skutku, nelze
ani z jednoho z odposlechů dovodit jeho vědomost o páchání jakékoli trestné
činnosti obviněným L. Z., natož o tom, že tento na Slovensko převáží kokain;
tuto informaci poprvé zaznamenal až dne 13. 12. 2017 v 16 hodin po telefonním
hovoru s obviněným M. B., jenž ho informoval o zadržení kurýra na Slovensku,
na což reagoval sdělením, že o tom nechce nic vědět, a dále přerušením styku s
oběma jmenovanými a ukončením aktivit s nimi. Zdůrazňuje, že soudy obou stupňů
interpretují důkazy nepřesně, když například soud prvního stupně ve svém
rozsudku uvedl, že drogu nalezenou německou policií schoval do kapsy bundy,
ačkoli obviněný L. Z. mu ji dal do peněženky.
15. Dále tento dovolatel namítá, že v dané věci se nemůže jednat o
organizovanou skupinu, neboť nejsou prokázány nějaké bližší vazby mezi ním a
dalšími osobami. Uvádí, že znal pouze obviněného L. Z., kterého do té doby
považoval za svého přítele, a zběžně i syna tohoto spoluobviněného, který je
spolužákem jeho syna, přičemž s obviněným M. B. komunikoval velice málo. Má
rovněž za to, že pokud by měl být uznán vinným, bylo by vhodné zohlednit jeho
míru zapojení do předmětné trestné činnosti a skutek překvalifikovat toliko
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, případně použít ustanovení § 58 tr. zákoníku
o mimořádném snížení trestu. V této souvislosti poukazuje na svoje komplikované
zdravotní problémy a též na skutečnost, že k nepodmíněnému trestu odnětí
svobody byl odsouzen již před více než dvaceti lety a hledí se na něj jako na
osobu netrestanou. Ve vztahu k výměře uloženého trestu odnětí svobody
zdůrazňuje i to, že je v zásadním nepoměru s ostatními uloženými tresty odnětí
svobody v dané trestní věci, zejména ve srovnání s výměrou tohoto trestu
uloženého obviněnému M. B.
16. V závěru svého dovolání obviněný vyslovuje názor, že rozsudky obou
soudů nižších instancí jsou nepřezkoumatelné, opírají se o řadu nepřímých
důkazů, které však samy o sobě nevytvořily spolehlivý a zejména zákonný podklad
pro odsuzující výrok soudů, přičemž opakovaně soudům vytýká, že si obsah
telefonních hovorů vyložily zcela jednostranně a pominuly stěžejní rozhovor ze
dne 6. 12. 2017, který jednoznačně svědčí o tom, že o trestné činnosti nevěděl.
S ohledem na uvedené skutečnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek (zřejmě
jak odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně, jak lze usuzovat z dalšího
textu jeho návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu) v celém rozsahu zrušil a
podle § 265l odst. 1 tr. řádu vrátil věc k opětovnému projednání Krajskému
soudu v Ostravě se závazným právním pokynem k doplnění dokazování a novému
projednání a rozhodnutí.
17. Obviněný D. Z. spatřuje naplnění deklarovaného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že rozhodnutí odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Namítá přitom, že na základě skutkového stavu
zjištěného soudy obou stupňů nelze jednoznačně usuzovat na jeho vinu, a
považuje proto právní kvalifikaci skutků popsaných v soudních rozhodnutích za
nesprávnou a nerespektující trestněprávní zásadu in dubio pro reo.
18. V dalším textu svého mimořádného opravného prostředku tento
dovolatel rozvádí, že nevěděl o obchodování s drogami a pouze slepě plnil
příkazy svého otce, jak již uvedl v řízení před oběma soudy nižších stupňů.
Jestliže soudy naopak konstatovaly, že o činnosti svého otce prokazatelně věděl
(stejně jako celá jeho rodina), z provedených důkazů takové zjištění v žádném
případě nevyplynulo, a jedná se tak o uměle vytvořenou konstrukci ze strany
státního zastupitelství, kterou soudy převzaly jako pravdivou. Další výhrady
pak směřuje vůči uloženému trestu odnětí svobody. Poukazuje na to, že v řízení
před soudy obou stupňů navrhoval užití institutu mimořádného snížení trestu
odnětí svobody ve smyslu § 58 tr. zákoníku, avšak ani jeden ze soudů k jeho
užití nepřistoupil, přestože tento je v trestním zákoníku upraven právě pro
takové případy jako je ten jeho. Je přesvědčen, že splňuje všechny podmínky
stanovené zákonem pro jeho aplikaci, kdy na jeho straně jsou dány takové
okolnosti a poměry, které způsobují, že použití normální sazby by bylo
nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
Zdůrazňuje, že opakovaně projevil lítost, z celé situace se psychicky zhroutil
a není ničeho, čeho by ve svém životě litoval více. S odkazem na své námitky k
trestu odnětí svobody uplatněné již dříve v závěrečné řeči před soudem prvního
stupně a zejména ve svém odvolání uvádí, že mu nebyl uložen přiléhavý trest
odnětí svobody, neboť soudy nijak nezohlednily tzv. individuální prevenci, když
na něj nahlížely jako na recidivistu a člena organizované skupiny a dostatečně
se nezaobíraly rodinným pozadím jeho vztahu s otcem, z něhož je zřejmé, že na
rozdíl od všech ostatních spoluobviněných nepáchal trestnou činnost za účelem
osobního zisku, nýbrž nevědomky a toliko z pozice vztahu podřízenosti vůči
svému otci a touhy zalíbit se mu. Tvrdí, že přestože byl odsouzen v Německu,
recidiva v jeho případě je pouze formálně – právní, nikoli faktická, neboť
skutky páchal v krátkém časovém období a nebyl schopen rozlišit, že budou
posuzovány samostatně různými soudy, navíc ani netušil, že se dopouští trestné
činnosti; právě „pokuta“ za zadržení v Německu, jak si fatálně chybně rozsudek
vyložil, byla navíc záminkou pro jeho otce, aby jej donutil páchat trestnou
činnost. Je přesvědčen i o tom, že též represivní funkce trestu by byla
jednoznačně splněna trestem odnětí svobody kratšího trvání, nehledě na to, že v
jeho případě byla splněna již samotným průběhem trestního řízení. Dodává, že
není ani zločinec, ani reálný recidivista a rovněž není pro společnost
nebezpečný, přičemž možnost jeho nápravy je do očí bijící. Domnívá se, že ze
zmíněných důvodů soudy měly jemu ukládaný trest odnětí svobody mnohem více
individualizovat a zohlednit veškeré shora uvedené
okolnosti.
19. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje (aniž cituje konkrétní
zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, a rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, a přikázal věc Krajskému
soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl a
uložil mu trest odnětí svobody za použití § 58 tr. zákoníku.
20. Obviněný V. B. po stručné rekapitulaci výrokové části rozsudku
odvolacího soudu ve vztahu k jeho osobě uvádí v dovolání pouze to, že je podává
proti tomuto rozsudku a odůvodní je následně.
21. Obviněný M. J. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Vytýká přitom zejména, že skutky, jimiž byl uznán vinným, nebyly zjištěny
způsobem, který odpovídá zásadám spravedlivého procesu, neboť skutková zjištění
soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, když postrádají s těmito
obsahovou spojitost. Dále namítá, že mu byl uložen zjevně nespravedlivý a
nepřiměřený trest.
22. K prvně uvedené výhradě dovolatel poukazuje na to, že od počátku
trestního řízení tvrdí, že nevěděl o tom, že mu obviněný L. Z. přibalil do
zásilky obsahující lidokain, kterou měl pro něj převézt ze Španělského
království do České republiky, i kokain. Zdůrazňuje, že tuto skutečnost
potvrdil též jmenovaný spoluobviněný, naopak obviněný M. B. vypovídal
lživě a účelově, neboť se chtěl vyhnout vazebnímu stíhání tím, že ve své
výpovědi na policii uvede nepravdivé informace o něm a dalších spoluobviněných.
Vytýká odvolacímu soudu, že k jeho návrhu neprovedl opětovně ani výslech
obviněného L. Z., ani obviněného M. B., jeho námitkami se nezabýval a pouze
formálně se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Tvrdí, že
se daného protiprávního jednání nedopustil, že skutečnými kurýry byly obviněné
J. K. a G. H., a že ani soudy tvrzené množství kokainu, které měl převézt,
nevyplývá z provedeného dokazování a nepotvrdil je ani obviněný M. B.,
přičemž popírá svou vědomost o převozu kokainu rovněž dne 12. 12. 2017 do
Spolkové republiky Německo. V rámci druhé uplatněné námitky stran
nespravedlivého a nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody, jenž mu byl
odvolacím soudem uložen ve vyšší výměře, než v jaké mu byl uložen soudem
prvního stupně, a to poté, co odvolací soud shledal, že tento byl nepřiměřeně
mírný, vyslovuje názor, že jako polehčující okolnost měla být zohledněna
skutečnost, že spáchal pouze dva skutky (dne 10. 12. 2017 a dne 12. 12. 2017) a
v organizované skupině zastával podřadnou pozici. S odkazem na tresty odnětí
svobody uložené jednotlivým spoluobviněným vzhledem k jejich osobám, postavení
v celé věci a míře jejich zapojení má za to, že jako přiléhavý by se v jeho
případě jevil trest odnětí svobody ve výměře uložené soudem prvního stupně.
Zmiňuje rovněž, že v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je
třeba (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu) zkoumat, zda
zásah do osobní svobody pachatele je ještě proporcionálním zásahem, či nikoliv.
23. V závěru dovolání tento obviněný shrnuje, že hodnocení důkazů
provedené soudy v dané věci vybočuje z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2
odst. 6 tr. řádu do takové míry, že skutková zjištění, která jsou výsledkem
tohoto hodnocení, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy; následkem
takto provedeného důkazního řízení je porušení jeho základních práv a svobod,
zejména práva na spravedlivý proces, a rozhodnutí soudů jsou v rozporu s čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod. Navrhuje proto (aniž cituje konkrétní
zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, i rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019- 3871, a to v celém jejich
rozsahu.
24. Obviněný K. Š. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu setrvale popírá jednak úmysl opatřit sobě nebo
jinému kokain tím, že cestoval svým vozidlem společně s obviněným D. Z. za
účelem převzetí nejméně 200 g kokainu od J. J., a dále i skutečnost, že
přebíral od obviněného L. Z. nebo od jiných osob kokain, který dále
distribuoval. Doznává pouze to, že od obviněného D. Z. převzal 100 g
kokainu, tento pak předal obviněnému D. V. a podle pokynů tohoto
spoluobviněného následně 15 g z uvedeného množství dané drogy předal ve
Fakultní nemocnici v Olomouci J. J. trvá přitom na tom, že e-mailová a
telefonická komunikace s obviněným L. Z. se týkala pouze možnosti podnikání
v oblasti obchodování s ovocem a zeleninou s tím, že i jeho návštěva ve
Španělsku se uskutečnila čistě za účelem dovolené. Shodně jako ve svém odvolání
proti rozsudku soudu prvního stupně vytýká tomuto soudu, že provedené důkazy
vyhodnotil způsobem neodpovídajícím skutečnosti, když zejména vyhodnocení
provedených odposlechů je zcela extenzivní s tím, že soud tyto doplňuje a
interpretuje dle vlastního uvážení tak, aby zjištěný skutkový stav odpovídal
znění obžaloby, přičemž takové chybné hodnocení se týká i výpovědí
spoluobviněných (zejména výpovědi obviněného M. B., jenž byl veden především
snahou obhájit sám sebe) a svědků; naopak jeho výpověď zapadající do rámce
výpovědí spoluobviněných L. Z. a D. Z. a výpovědi těchto spoluobviněných
hodnotí nesprávně jako nevěrohodné. Ve vztahu k subjektivní stránce daného
trestného činu uvádí, že v případě jeho jednání zcela chyběla složka vědění o
tom, že obvinění L. a D. Z. se dopouštěli trestné činnosti, a k těmto
skutečnostem pak i složka volní; to, že se jedná o protiprávní jednání, mu
mohlo být známo až v okamžiku, kdy se od obviněného D. Z. dozvěděl, že
tento má v držení kokain, tedy až po cestě z XY do XY.
25. Při vědomí, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových
zjištění soudů nižších instancí, dále tento dovolatel namítá, že v předmětné
věci je dán extrémní nesoulad, neboť v jeho případě existují logické rozpory ve
skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, když skutková
zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, s tím, že rovněž
nedošlo k vyhodnocení stěžejních důkazů, především jím doložené
fotodokumentace. Vytýká dále i to, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí
řádně nevyložil a neodůvodnil svůj postup a úvahy, a odvolací soud se zákonným
způsobem nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Trvá na tom, že jeho jednání
tak, jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, není
trestným činem; tímto je pouze v části konstatující jednak převzetí 100 g
kokainu od obviněného D. Z., ovšem bez toho, že se tak stalo za účelem
dalšího prodeje v XY, a dále předání 15 g kokainu J. J. dle pokynů
obviněného D. V. Uzavírá, že pokud by byl uznán vinným pouze ve výše
uvedeném rozsahu, pak by tomu musel odpovídat i přiměřený trest.
26. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 3.
2020, č. j. 5 To 7/2020-4345, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 50 T 2/2019-3871, a současně všechna
další rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Vrchnímu
soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
27. V doplnění dovolání prostřednictvím obhájkyně tento dovolatel
vyjadřuje požadavek, aby se Nejvyšší soud zabýval rovněž výpověďmi
spoluobviněného M. B., neboť je zřejmé, že tyto jsou zcela účelové s tím, že
tento spoluobviněný chce svalit veškerou vinu na ostatní obviněné, aby se pak
sám vyhnul výraznému trestu. V této souvislosti poukazuje na to, že ve
výpovědích jmenovaného spoluobviněného jsou značné rozpory, a to nejen v rámci
nich samotných, ale tyto nejsou souladné ani s provedenými odposlechy. Navrhuje
tudíž provedení nové konfrontace mezi ním a tímto spoluobviněným a svoje
dobrovolné podrobení se vyšetření polygrafem.
28. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci
dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněných předně uvádí, že soud
prvního stupně v dané věci provedl v podstatě všechny v úvahu přicházející
důkazy, které také řádným způsobem – nejen jednotlivě, jak to činí někteří z
dovolatelů, ale zejména ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil, a dospěl k
takovým skutkovým závěrům, které z nich (vyjma drobné nepřesnosti, jež byla v
rámci dílčí úpravy skutkové věty napravena odvolacím soudem) lze logicky
dovodit. Své povinnosti se následně nezpronevěřil ani soud odvolací, který
všechna odvolání řádně přezkoumal a s výhradami obviněných, jež jsou z valné
části shodné s argumentací v podaných dovoláních, se (shodně jako soud prvního
stupně) bezezbytku a správně vypořádal. Státní zástupce v této souvislosti
vyslovuje názor, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou správná,
provedeným důkazům odpovídající, přičemž v posuzované věci nelze dovodit vadu
tzv. extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů. Zdůrazňuje
přitom, že sama nespokojenost dovolatelů s hodnocením důkazů soudy, se
skutkovými zjištěními, odsuzujícím rozsudkem a s faktickým nevyhověním
uplatněným odvolacím námitkám (či jejich převážné části) není chybou soudů a
neznačí, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná (a
už vůbec ne extrémně) a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a
práva, která zákon obviněným garantuje. Dále poukazuje na to, že obdobně nelze
mít výhrady ani k úplnosti provedeného dokazování; pokud totiž někteří z
obviněných v průběhu trestního řízení vznesli požadavek na doplnění dokazování,
soudy takové návrhy nepominuly, těmito se zabývaly a logicky zdůvodnily, proč
je považují za nadbytečné, a rozhodnutí soudů proto nemohou být zatížena ani
vadou tzv. opomenutých důkazů. Vzhledem k uvedeným skutečnostem má státní
zástupce za to, že skutková zjištění soudů je namístě respektovat s tím, že
výlučně tato, nikoli vlastní představy obviněných o průběhu skutkového děje,
jsou stěžejní pro přisouzení odpovídající právní kvalifikace; v návaznosti na
to pak konstatuje, že podstatná část dovolacích námitek prezentovaných
obviněnými se s jimi vytýkanými dovolacími důvody zcela míjí.
29. V dalším textu vyjádření se státní zástupce zaměřuje na dovolací
argumentaci jednotlivých obviněných. Co se týče dovolání obviněného L. Z.,
především zdůrazňuje, že pokud v něm tento dovolatel odkazuje na svou dřívější
obhajobu vedenou před soudy obou nižších stupňů, aniž by cokoli bližšího uvedl,
nelze k takovému obecnému konstatování přihlížet, neboť není úkolem dovolacího
soudu domýšlet, co přesně měl obviněný odkazem na v minulosti uplatněnou
obhajobu na mysli. K výhradě obviněného proti rozsahu spáchané trestné
činnosti, ve formě, v jaké byla uplatněna, uvádí, že ji nelze pod vytýkaný
dovolací důvod podřadit; obviněný jejím prostřednictvím totiž zpochybňuje
skutková zjištění stran množství dovezené, vyvezené, nabízené, prodané, jinak
opatřené či přechovávané drogy, přičemž tvrdí, že její část do rozsahu trestné
činnosti započítat nelze, neboť ze strany orgánů činných v trestním řízení se
jednalo o nepřípustnou policejní provokaci. S odkazem na příslušné body
odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů konstatuje, že taková jeho úvaha
postrádá jakýkoli reálný podklad, a tudíž je namístě respektovat skutková
zjištění soudu prvního stupně, podle nichž obviněný nakládal s kokainem v
množství výrazně převyšujícím 1 000 g, a tedy stíhaného jednání se dopustil ve
velkém rozsahu (a to i bez jednotlivých případů, v nichž policejní agent
figuroval). Druhou námitku tohoto obviněného týkající se spáchání činu ve
spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, pak státní zástupce
v zásadě za podřaditelnou pod deklarovaný dovolací důvod považuje, avšak
shledává ji zjevně neopodstatněnou. Poukazuje na to, že v posuzovaném případě
se do realizace protiprávní činnosti objektivně zapojily více než tři osoby,
provedení činu se vyznačovalo pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným
naplánováním tak, aby byl zaručen úspěšný převoz a prodej drogy, maximální
zisk, a aby bylo pokud možno zabráněno odhalení trestné činnosti; jednalo se
tedy o řetěz dílčích úkonů více osob, kdy jednotliví obvinění (jak nepochybně
vyplývá z provedeného dokazování a na jeho podkladě učiněných skutkových
zjištění) měli pevně stanovenou pozici s určením konkrétní úlohy, přičemž v
čele stál obviněný L. Z., který disponoval patřičnými kontakty, kokain
obstarával a sám či společně s další osobou ho rozděloval a balil. Plánovitost
a koordinace mezi obviněnými je zřejmá také ze stylu provedení, kdy komunikaci
a domlouvání jednotlivých okolností obstarání a distribuce kokainu kamuflovali
různými „šiframi“. Současně větší počet osob podílejících se na obchodu s
kokainem, koordinovanost, předem promyšlený způsob provedení a jednotlivé úlohy
osob v řetězci ztěžovaly rozkrytí celé skupiny, jež prokazatelně působila ve
Španělském království, Spolkové republice Německo, České republice a Slovenské
republice. Státní zástupce tak vyslovuje názor, že tento obviněný svým jednáním
naplnil znak „spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech“.
Konečně k doplnění dovolání sepsanému obviněným, o němž
vyjadřuje pochybnosti stran toho, zda je lze považovat za učiněné
prostřednictvím obhájce, poukazuje na to, že i v něm uplatněné námitky jsou
pouze skutkové a procesní povahy, jež pod žádný dovolací důvod nelze podřadit;
současně zdůrazňuje, že k obviněným tvrzené nepřípustné ingerenci orgánů
činných v trestním řízení, a tedy vyprovokování protiprávního jednání
policejním agentem se již velmi podobně vyjádřily soudy obou stupňů, přičemž
pokud jde o samotný výslech policejního agenta jakožto utajeného svědka soudem,
tento byl proveden zcela v souladu s ustanovením § 102a tr. řádu, když navíc
jeho výpověď nebyla jediným usvědčujícím důkazem (o vině obviněných svědčí též
obsah odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, výpověď spoluobviněného
M. B., výpovědi svědků, záznamy o sledování osob a věcí, kriminalistické
expertizy, audiozáznamy a další důkazy). Důvodnou pak neshledává ani tu
námitku, jejímž prostřednictvím obviněný zpochybňuje postup soudů, které
nevyhověly všem jeho důkazním návrhům, s tím, že ani pochybením ve smyslu tzv. opomenutých důkazů soudní rozhodnutí zatížena nejsou. Z výše uvedených důvodů
státní zástupce navrhuje dovolání tohoto obviněného odmítnout podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. řádu.
30. Pokud jde o dovolání obviněného D. Z., i zde státní zástupce
poukazuje na to, že v dovolacím řízení nelze přihlížet k jeho obecným odkazům
na vyjádření prezentovaná v předchozích stadiích trestního řízení. Dále uvádí,
že vědomost jmenovaného obviněného o té skutečnosti, že převáží kokain, vyplývá
jednoznačně mimo jiné například z výpovědi spoluobviněného M. B. a svědčí o
ní rovněž provedené odposlechy i výpovědi spoluobviněných L. Z., K. Š. a
samotného dovolatele, a tvrdí-li tedy tento opak, pak pouze zpochybňuje soudy
učiněná skutková zjištění na podkladě hodnocení provedených důkazů, což jsou
námitky, jež pod žádný dovolací důvod nelze podřadit. V podstatě shodný závěr
činí i ve vztahu k jeho výhradám o údajně nepřiměřeně přísném trestu odnětí
svobody, v jejichž rámci soudům mimo jiné vytýká, že nepostupovaly podle § 58
tr. zákoníku. Zdůrazňuje přitom, že v rámci žádného ze zákonem taxativně
vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy –
relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého
trestu; oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně
přísných a zjevně nespravedlivých, což však trest odnětí svobody uložený
dovolateli ještě při spodní hranici zákonné trestní sazby v žádném případě
není. K námitce obviněného založené na nevyužití moderačního práva soudu
zakotveného v § 58 tr. zákoníku, ovšem bez konkretizace některé z alternativ
vymezených v citovaném ustanovení, dovozuje, že zřejmě měl na mysli možnost
mimořádného snížení trestu odnětí svobody vyplývající z ustanovení § 58 odst. 1
tr. zákoníku; konstatuje, že ani takovou výhradu však pod jím vytýkaný (ani
žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze, neboť v případě aplikace uvedeného
ustanovení jde o fakultativní postup soudu. S ohledem na shora uvedené
skutečnosti státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto
obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
31. Stejný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu státní zástupce činí i
ohledně dovolání obviněného M. J. Poukazuje přitom na to, že i tento
dovolatel totiž – pokud jde o výhrady ve vztahu k výroku o vině – pouze
zpochybňuje hodnocení důkazů soudy a jejich skutková zjištění, jež považuje za
extrémně nesouladná s provedenými důkazy. Státní zástupce vyjadřuje
přesvědčení, že takovým nedostatkem rozhodnutí soudů obou stupňů zatížena
nejsou, a zdůrazňuje, že obviněný je z vědomého páchání trestné činnosti
usvědčován výpovědí spoluobviněného M. B., která koresponduje i s dalšími
důkazy, mimo jiné s provedenými odposlechy. Dodává, že pod žádný dovolací důvod
nelze podřadit ani námitky obviněného týkající se nepřiměřené přísnosti
uloženého trestu odnětí svobody.
32. K dovolání obviněného R. L. státní zástupce upozorňuje
především na to, že obviněný v něm výslovně žádný dovolací důvod neoznačil,
nicméně s ohledem na jím uplatněnou námitku, že v dané věci se nemohlo jednat o
organizovanou skupinu, neboť neznal další osoby podílející se na páchání
trestné činnosti, lze dovodit, že vytýká nesprávné právní posouzení skutku.
Uvedenou námitku pak shledává – s odkazem na své vyjádření k námitce obviněného
L. Z. stran naplnění shodného znaku skutkové podstaty předmětného trestného
činu – zjevně neopodstatněnou, přičemž nad rámec tam uvedeného doplňuje, že pro
naplnění daného znaku není vůbec nutné, aby všechny zúčastněné osoby byly
ztotožněny nebo aby se všechny osoby účastnily hlavní trestné činnosti nebo ji
alespoň znaly, když postačuje dílčí jednání i méně závažného charakteru, jež
ale v rámci plánovitosti a koordinovanosti organizované skupiny zajišťuje
dosažení cíle. Obdobně pak pro účast na organizované skupině není třeba, aby
obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly,
ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a
je obeznámen s jejím účelem. Zbývající dovolací námitky tohoto obviněného, v
jejichž rámci zpochybňuje hodnocení důkazů soudy a jejich skutková zjištění a
rovněž se domáhá postupu podle § 58 tr. zákoníku, pak státní zástupce z
hlediska uplatněného (ale i jakéhokoliv jiného) dovolacího důvodu považuje za
irelevantní. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhuje, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
33. Ve vztahu k dovolání obviněné Z. H. státní zástupce
konstatuje, že rovněž tato v převážné míře polemizuje s hodnocením důkazů soudy
a nesouhlasí s jejich skutkovými zjištěními, přičemž realizuje vlastní
hodnocení provedených důkazů a výlučně ve vazbě na to činí závěr, že ona sama
se do trestné činnosti žádným způsobem nezapojila, a tedy uznána vinnou být
neměla; takto formulované námitky (jež navíc jsou vzhledem k provedeným důkazům
i nedůvodné) pod obviněnou vytýkané (ani žádné jiné) dovolací důvody podřadit
nelze. Co se týče výhrady této obviněné uplatněné s odkazem na dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, že jí byl uložen druh trestu, který
zákon nepřipouští, založené v podstatě na námitce porušení zákazu reformationis
in peius, vyslovuje názor, že byť taková námitka, resp. v jejím rámci tvrzené
pochybení, je dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není
námitkou opodstatněnou. V tomto směru (s poukazem na ustanovení § 259 odst. 4
tr. řádu a § 254 odst. 3 tr. řádu) zdůrazňuje, že v posuzované trestní věci
podal (mimo jiné) odvolání i dozorový státní zástupce a toto zaměřil v
neprospěch (mimo jiné) obviněné do výroku o vině s tím, že její jednání mělo
být posouzeno přísněji, a to jako dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, nikoli jako uvedený zločin
dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu (vzhledem k takto podanému odvolání
státním zástupcem si pak obviněná mohla učinit rámcovou představu o tom, jak se
její situace může změnit a tomuto mohla přizpůsobit svou procesní aktivitu v
rámci odvolacího řízení). Dále připomíná, že z výše citovaného ustanovení § 254
odst. 3 tr. řádu přitom vyplývá povinnost odvolacího soudu přezkoumat výrok o
trestu a další výroky, které mají podklad ve výroku o vině, jenž byl napaden
odvoláním, a také jim předcházející řízení, a to bez ohledu na to, zda bylo i
proti těmto výrokům podáno odvolání či nikoli. S ohledem na zmíněné skutečnosti
pak státní zástupce vyjadřuje přesvědčení, že v trestní věci jmenované
obviněné, jíž byly tresty uloženy výlučně za jeden shora uvedený zvlášť závažný
zločin, přitom tato návaznost výroku o trestu na výrok o vině existovala, a
odvolací soud proto správně přezkoumal i celý výrok o trestu; zasáhl-li pak do
výroku o vině – byť šlo o zásah v podstatě kosmetický – při zrušení výroku o
vině a při vyslovení nového výroku týkajícího se otázky trestní odpovědnosti
této obviněné musel přezkoumat všechny výroky obsahově navazující na výrok o
vině, neboť tyto nemohly za uvedené situace samostatně obstát. Podal-li přitom
dozorový státní zástupce odvolání v neprospěch obviněné, odvolací soud
nepochybil, pokud uložený trest odnětí svobody zpřísnil v typu věznice, v němž
ho má dovolatelka vykonávat. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
34. Pokud jde o dovolání obviněného K. Š., státní zástupce uvádí, že
jím prezentované námitky se s tvrzeným dovolacím důvodem zcela míjí; dovolání
totiž v podstatě zaměňuje za další řádný opravný prostředek a po dovolacím
soudu požaduje, aby provedl nové hodnocení důkazů a formuloval jiná skutková
zjištění, která by vyzněla v jeho prospěch a vedla pokud možno k ponížení
rozsahu trestné činnosti a mírnějšímu trestu odnětí svobody s podmíněným
odkladem jeho výkonu. Státní zástupce dále poukazuje na to, že navíc jde o
výhrady, s nimiž se oba soudy nižších stupňů bezezbytku vypořádaly a dospěly k
opodstatněnému závěru, že obviněný se dlouhodobě podílel na obchodování s
kokainem, přestože přesný rozsah zprostředkovaného a prodaného kokainu se v
naprosté většině případů nepodařilo zjistit; prokazatelně se však jednalo o 200
g předmětné drogy, které dovolatel převzal v XY od J. J. a převezl do
XY a z takto převezeného množství si 100 g drogy za účelem dalšího prodeje
ponechal, přičemž přinejmenším 15 g kokainu o koncentraci kokainu base 64 %
později předal svědku J. J. Konstatuje, že takto prokazatelně zjištěné
množství kokainu nepochybně naplňuje znak „značný rozsah“, čemu pak odpovídá
také právní kvalifikace jednání dovolatele jako zločinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. K výhradám obviněného týkajícím se
nepřiměřené přísnosti uloženého trestu odnětí svobody uvádí, že ani tyto nelze
pod žádný z dovolacích důvodů podřadit. Ze zmíněných důvodů navrhuje, aby
Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
odmítl.
35. Státní zástupce současně navrhuje, aby Nejvyšší soud o dovoláních
obviněných rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
36. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům
obviněných k jejich případným replikám, které ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
37. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V.
B., M. J. a K. Š. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením
trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v
zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3
tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2
tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní
obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f
tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že s výjimkou dovolání obviněného V.
B. dovolání všech obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné
náležitosti.
38. Obviněný V. B., jak již bylo zmíněno shora v bodu 20. odůvodnění
tohoto usnesení, uvádí v dovolání pouze to, proti kterému rozhodnutí dovolání
směřuje a že je následně odůvodní. Jak vyplývá z referátu ze dne 8. 12. 2020
založeného na č. l. 4897 spisu, předseda senátu soudu prvního stupně vyzval
obhájce obviněného Mgr. Ladislava Bártu k odůvodnění dovolání (podaného již dne
29. 9. 2020 a dosud neodůvodněného) ve lhůtě dvou týdnů s tím, že jej
upozornil, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr.
řádu. Tato výzva pak byla doručena prostřednictvím datové schránky jmenovanému
obhájci obviněného dne 8. 12. 2020 (příslušné potvrzení o dodání a doručení do
datové schránky je založeno na tomtéž výše zmíněném čísle listu verte). Obhájce
obviněného však na uvedenou výzvu nereagoval a dovolání ve stanovené lhůtě (a
ani do dnešního dne) neodůvodnil.
39. Nejvyšší soud považuje za potřebné v tomto směru připomenout, že
podle § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který
výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá,
včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu,
o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce a příslušný orgán Úřadu
evropského veřejného žalobce jsou povinni v dovolání uvést, zda je podávají ve
prospěch nebo v neprospěch obviněného.
40. V posuzovaném případě je zřejmé, že obviněný V. B. ve svém
mimořádném opravném prostředku citovaným zákonným požadavkům nedostál a jeho
dovolání, v němž vyjma specifikace napadeného rozhodnutí ničeho jiného neuvádí
(zejména, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá, včetně
konkrétní dovolací argumentace), tak nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
41. Ve vztahu k dovoláním ostatních obviněných, jež splňovala veškeré
zákonné náležitosti uvedené výše v bodu 37. tohoto usnesení, s ohledem na to,
že platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v
§ 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou
argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je
– mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím
soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
42. Jak již bylo uvedeno, obvinění [vyjma obviněného R. L., jenž sice
důvod dovolání nevymezil odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a)
až l) tr. řádu, nicméně z obsahu jeho dovolání lze dovodit, že tímto brojí
(mimo jiné) proti právnímu posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu] svá dovolání výslovně opírají o dovolací důvod uvedený v § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu a obviněná Z. H. navíc o dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. h) a l) tr. řádu. Ve skutečnosti ale i v dovoláních obviněných L.
Z., R. L., D. Z., M. J. a K. Š. lze vysledovat i též dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady
soudního rozhodnutí tito obvinění vztahují i k rozsudku soudu prvního stupně,
jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
43. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že jednak
podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu z
podnětu odvolání státního zástupce ohledně (mimo jiné) obviněných Z. H. a
M. J. a z podnětu odvolání (mimo jiné) obviněných L. Z., Z. H., M. J. a
K. Š. napadený rozsudek částečně zrušil (ohledně obviněných L. Z. a Z. H. ve všech výrocích týkajících se těchto obviněných, ohledně obviněných M. J. a K. Š. ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu),
a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že (mimo jiné)
obviněné L. Z. a Z. H. uznal vinnými skutkem, jehož popis oproti popisu v
rozsudku soudu prvního stupně jen dílčím způsobem upravil, a při stejné právní
kvalifikaci skutku jako v rozsudku soudu prvního stupně jim uložil tresty
odnětí svobody rovněž ve shodných výměrách, s tím, že obviněnou Z. H. zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon tohoto trestu do
věznice se zvýšenou ostrahou (další tresty uložené těmto obviněným rozsudkem
soudu prvního stupně ponechal beze změny), a obviněnému M. J. uložil za
zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami
a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku,
ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině v bodu 1) nezměněn, a
dále za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečin
krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný,
dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin
poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Opavě ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě,
jak bylo výše specifikováno, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 13
(třinácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestech z rozsudku Okresního soudu v Opavě ve znění
usnesení Krajského soudu v Ostravě a z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-
Místku, jak bylo rovněž výše konkretizováno, a současně zrušil i všechna další
rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu, a obviněnému K. Š. uložil za zločin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal
napadený rozsudek ve výroku o vině v bodu 2) nezměněn, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) měsíců, pro
jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s
ostrahou (trest propadnutí věci uložený obviněnému rozsudkem soudu prvního
stupně ponechal beze změny), a jednak podle § 256 tr. řádu odvolání státního
zástupce ohledně obviněného L. Z. a odvolání obviněných R. L. a D. Z. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. l) tr.
44. Tímto dovolacím důvodem je pak jednak obviněnou Z. H. uplatněný
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (na tento bude zaměřena
pozornost níže v té části odůvodnění tohoto usnesení, jež se týká dovolání
jmenované obviněné) a dále všemi obviněnými uplatněný důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné
namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní
kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z
toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být
samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení
(kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková
zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku
a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
45. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo
jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na
tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné
skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud
změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v
závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To
vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém
mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a
právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být
další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v
takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z
hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také
nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr.
řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který
může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až
§ 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III.
ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp.
zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této
souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu
hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento
postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy
Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995,
sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo
usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
46. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů
je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze
tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad
právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových
závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006,
sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy
Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004,
sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř.
usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
47. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje
a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání
posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva
dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov.
stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
48. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku
odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s
průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací
námitky obviněných neodpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu s výjimkou dovolacích výhrad obviněné Z. H.
týkajících se rozhodnutí odvolacího soudu o jejím zařazení do věznice se
zvýšenou ostrahou pro výkon uloženého trestu odnětí svobody [jež však tato
dovolatelka nepřiléhavě uplatňuje s odkazem na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že se domnívá, že v důsledku tohoto rozhodnutí
odvolacího soudu jí byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští]. K
tomu ve vztahu k dovoláním jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za
potřebné – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.
49. Obviněný L. Z. ve svém dovolání sice brojí proti právnímu
posouzení skutku popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku
odvolacího soudu jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3
písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, s tím, že zpochybňuje, že daný čin
spáchal ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech, ovšem ve vztahu k naplnění citovaných znaků daných
kvalifikovaných skutkových podstat primárně rozporuje správnost skutkových
zjištění učiněných soudy obou stupňů na podkladě provedených důkazů.
50. Tento dovolatel, pokud jde o znak velkého rozsahu, totiž setrvale
(obdobně tak činil již v rámci obhajoby v řízení před soudem prvního stupně a
rovněž v rámci odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) namítá, že
množství jím distribuované drogy bylo uměle navýšeno o množství, které prodal
policejnímu agentovi, přičemž má za to, že bylo bezpochyby prokázáno, že ze
strany tohoto policejního agenta se jednalo o zřejmou policejní provokaci,
která je nepřípustná.
51. Jak je zřejmé z bodu 98. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a
bodu 33. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, oba soudy se uvedenou námitkou
obviněného podrobně zabývaly a dospěly k přesvědčivému závěru, že provedenými
důkazy bylo bezpečně vyloučeno, že by se v případě použití policejního agenta v
dané věci jednalo o nepovolenou ingerenci státní moci ve smyslu policejní
provokace, jež by pak měla za následek nesprávné zjištění množství kokainu, s
nímž tento obviněný nakládal. Z bodu 117. odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně je pak zřejmé, že tento soud skutkové zjištění o množství předmětné
drogy učinil na podkladě pečlivého hodnocení provedených důkazů, přičemž
přestože se lze domnívat, že skutečné množství kokainu, s nímž obviněný
společně se spoluobviněnými nakládal, mohlo být větší, důsledně vycházel pouze
z takového množství, které bylo nepochybně prokázané. Navíc, jak se podává již
z popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu (a
v tomto směru též rozsudku soudu prvního stupně), obviněný nakládal s kokainem
v množství převyšujícím 1 000 g i bez jednotlivých případů distribuce dané
drogy tomuto policejnímu agentovi, a tudíž na podkladě skutkových zjištění
soudů obou stupňů se předmětného protiprávního jednání mimo jakoukoli
pochybnost dopustil ve velkém rozsahu.
52. K uvedené výhradě obviněného je nadto vhodné pro úplnost doplnit, že
pokud tento v souvislosti s ní ve svém dovolání odkazuje v dalším na svou
dřívější obhajobu vedenou před oběma soudy nižších instancí s tím, že dále
nemá, co by k dané námitce uvedl, nelze k této části jeho dovolání přihlížet.
Nejvyšší soud považuje za nutné poukázat v souladu s konstantní judikaturou na
to, že nemůže přihlížet k námitkám, které nejsou výslovně uvedeny v dovolání, a
tudíž dovolatel nemůže úspěšně dovolací argumentaci opírat o odkaz na
skutečnosti tvrzené v rámci jeho obhajoby v předcházejících fázích daného
trestního řízení a obsažené v jeho dřívějších podáních, výpovědích či
závěrečných řečech učiněných před soudem prvního stupně nebo před soudem
odvolacím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo
940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, v Sešitě
69 pod č. T 1325, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 8
Tdo 1264/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 5 Tdo
1189/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo
587/2012).
53. Rovněž další námitka tohoto dovolatele, jejímž prostřednictvím
zpochybňuje, že čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech, je primárně založena na jeho nesouhlasu se skutkovými zjištěními,
na jejichž podkladě soudy k závěru o naplnění tohoto znaku dané kvalifikované
skutkové podstaty dospěly. Jestliže totiž obviněný v tomto směru namítá, že
jeho jednání chybí znak jakékoliv organizovanosti, je zjevné, že tak činí v
rozporu se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (shodnými v tomto ohledu s
těmi, jež učinil též soud prvního stupně) vyjádřenými v tzv. skutkové větě
výroku o vině jeho rozsudku, podle nichž obviněný a další obvinění Z. H., V.
M., V. B., R. L., D. Z., M. J. a M. B. „nejméně od 16. 8. 2017 do 5. 5.
2018 na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, na území
Španělského království, Spolkové republiky Německo a na území Slovenské
republiky, se společným záměrem získat majetkový prospěch z této činnosti,
srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení
možno volně nakládat s návykovou látkou kokain, využitelnou pro toxikomanii,
ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným
povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit
své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob
podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na opakovaném a
pravidelném dovozu této návykové látky ze Španělského království nebo Spolkové
republiky Německo do České republiky a jejím následném prodeji zejména v XY,
XY, v obci XY ve Slovenské republice a jinde, a po předchozí dohodě o způsobu
vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě
jednotlivě podíleli“ způsobem dále ve skutkové větě popsaným, přičemž obviněný
„opakovaně opatřoval na území Španělského království od dosud nezjištěného
zdroje drogu kokain, takto opatřený kokain sám či společně se Z. H. dělil a
balil za účelem jeho přepravy, kokain ukrýval ve vozidlech určených pro převoz
drog, kokain sám či společně se Z. H. anebo prostřednictvím najatých
kurýrů, kterými nejméně ve výše uvedeném období byli G. H., J. K., R. L.,
D. Z. a M. J., dovážel z území Španělského království nebo Spolkové
republiky Německo do České republiky, zejména do XY, na území Slovenské
republiky a jinde, doprovázel kurýry řízená vozidla s drogami, jednal se
zájemci o kokain a těmto předával sim karty za účelem skryté komunikace o
drogách a s těmito projednával podmínky a možnosti odběru, kokain předával jeho
odběratelům na území České republiky, Slovenska a Německa, společně se Z. H.
nabízel možnost dodání dalších drog (marihuany a extáze), společně se Z. H.
užíval výnosů z prodeje návykových látek“.
54. Oba soudy nižších stupňů se pak předmětnou otázkou podrobně zabývaly
rovněž v odůvodnění svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil v bodech
119. (pokud se týká všech dovolatelů) a 123. (co se týče obviněného L. Z.)
odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 38. odůvodnění svého rozsudku.
Aniž by bylo třeba (již z důvodu procesní ekonomie) na tomto místě uvedené
pasáže opětovně doslova citovat, je vhodné zdůraznit, že obviněný stál v čele
dobře fungující skupiny, jejíž členové se na základě vzájemné dohody a přesně
rozdělených úkolů podíleli na dovozu kokainu ze Španělského království a
Spolkové republiky Německo do České republiky a jeho následné distribuci na
území České republiky a Slovenské republiky. Tento obviněný přitom předmětnou
drogu od nezjištěných dodavatelů na území výše jmenovaných cizích států
opatřoval, sám, společně s obviněnou Z. H. či za pomoci kurýrů ji dovážel do
České republiky a dále i do Slovenské republiky, případně doprovázel kurýry
řízená vozidla s drogou, následně drogu dělil a balil, stanovoval, resp.
dojednával cenu a podmínky odběru s odběrateli a těmto pak drogu předával. Ze
zde rozvedených hodnotících úvah a skutkových závěrů obou soudů je zřejmé, že
pojmové znaky organizované skupiny působící ve více státech, za kterou se
považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena
určitá dělba úkolů mezi jednotlivé jeho členy a jehož činnost se v důsledku
toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost
úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho závažnost, resp. společenskou
škodlivost (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 1 až 139. Komentář. 2.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 568, rozhodnutí Nejvyššího soudu České
socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, publikované pod
č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické
republiky ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, publikovaný pod č. 45/1986
Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo
940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T
1325), s tím, že tato organizovaná skupina působí ve více státech, jimiž se
rozumí nejméně dva státy, z nichž jedním může být i Česká republika (srov.
ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 569, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 794/2004, publikované pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.),
byly v dané věci naplněny.
55. Na podkladě provedených důkazů (zejména výpovědí svědků, odposlechů
a záznamů telekomunikačního provozu, protokolů o sledování osob a věcí,
kamerových záznamů, zprávy o použití agenta, audiozáznamů ze schůzek s
policejním agentem, výstupů z mezinárodní pomoci, sdělení hotelů a penzionu)
totiž bylo nade vši pochybnost zjištěno, že obviněný L. Z. měl vůdčí
postavení v dobře organizované skupině osob, které se po předchozí dohodě a v
rámci jasné dělby úkolů podílely, a to každá svou dílčí úlohou, na opakovaném a
pravidelném dovozu kokainu ze Španělského království a Spolkové republiky
Německo do České republiky a následné distribuci této drogy na území České
republiky a dále i na území Slovenské republiky. Vzhledem ke konkrétním úlohám
jednotlivých obviněných (obviněný L. Z. drogu opatřoval, dovážel, dělil,
balil, jednal se zájemci o drogu a určoval podmínky její další distribuce,
obviněná Z. H. doprovázela obviněného L. Z. při transportech drogy,
podílela se na jejím dělení, vážení, balení a prodeji, komunikovala s kurýrkami
a účastnila se jednání s dodavateli a odběrateli, obviněný D. Z. dle pokynů
obviněného L. Z. drogu převážel, doprovázel kurýry, vyhledával další možné
odběratele a stávající upomínal o úhradu ceny, obvinění R. L. a M. J.
zastávali pozici kurýrů, přičemž prvně jmenovaný rovněž upomínal odběratele o
úhradu ceny za převzatý kokain a zajišťoval doručení finančních prostředků z
prodeje drogy obviněnému L. Z., a obviněný K. Š. přepravoval obviněného
D. Z. za účelem transportu a distribuce kokainu dalším osobám) v rámci této
organizované skupiny působící ve více státech je rovněž zjevné, že obvinění
jednali jako její členové, nikoli jen ve spojení s takovou organizovanou
skupinou, jak by však pro naplnění předmětného znaku dané kvalifikované
skutkové podstaty postačovalo. Z uvedených vazeb mezi obviněnými tak nepochybně
vyplývá, že v posuzované věci se jednalo o skupinu nejméně tří trestně
odpovědných osob, která (v období od 16. 8. 2017 do 5. 5. 2018) realizovala
danou trestnou činnost kontinuálně, ve vzájemné součinnosti, plánovitě,
koordinovaně a na základě určité dělby úkolů, přičemž uvedené okolnosti
zvyšovaly pravděpodobnost jejího úspěšného provedení.
56. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, že námitky
obviněného, jejichž prostřednictvím zpochybňuje naplnění znaku „ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech“ z důvodu absence jakékoliv
organizovanosti jeho jednání, tak vycházejí z jeho vlastního (důkazně
nepodloženého) skutkového tvrzení, a tudíž po věcné stránce jde o námitku
skutkovou, resp. procesní, jež z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu nelze považovat za relevantně uplatněnou. Z odůvodnění
rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako již soudu prvního stupně), přitom ve
vztahu k naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty daného
trestného činu vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich
hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry
soudu na straně druhé. Tento soud v odůvodnění svého rozhodnutí také podrobně a
s náležitou pečlivostí vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, a
řádně se zabýval rovněž námitkou obviněného (a dalších spoluobviněných) v tomto
směru. Skutková zjištění odvolacího soudu (a v tomto ohledu též již soudu
prvního stupně), na jejichž podkladě tento učinil ve vztahu (mimo jiné) k
obviněnému L. Z. závěr o tom, že daný trestný čin spáchal ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech, tak naopak mají plnou oporu v
provedených důkazech a ve vzájemném poměru mezi nimi není žádného nesouladu.
57. Obdobně Nejvyšší soud shledal, že rovněž dovolací námitky obviněné
Z. H., s výjimkou výhrady týkající se jejího zařazení do věznice se zvýšenou
ostrahou pro výkon trestu odnětí svobody rozhodnutím odvolacího soudu (k níž se
Nejvyšší soud vyjádří níže), nelze z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu (a ani žádného jiného důvodu dovolání) považovat za
relevantně uplatněné. Obviněná totiž jejich prostřednictvím primárně napadá
postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je
upraven v ustanoveních § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, a snaží se tak zpochybnit
správnost skutkových zjištění, o něž soudy opřely svůj závěr o tom, že se
dopustila protiprávního jednání posouzeného jako zločin nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem
nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a teprve v
návaznosti na to (tedy až sekundárně) namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení předmětného skutku a na nesprávném hmotněprávním
posouzení. Tak je tomu v případě, jestliže namítá, že soudy obou stupňů zcela
nesprávně hodnotily provedené důkazy, a to vždy jednostranně a v její
neprospěch, přičemž zdůrazňuje, že ji usvědčující výpověď spoluobviněného M.
B. je lživá a vědomě křivá, stejně jako není pravdivá ani výpověď dalšího
spoluobviněného M. J., a provádí vlastní hodnocení provedených důkazů,
zejména odposlechů telefonních hovorů a na tomto podkladě pak předkládá vlastní
verzi skutkového děje, podle níž se na předmětné trestné činnosti žádným
způsobem nepodílela, tj. kokain spolu s obviněným L. Z. nedovážela, tento s
ním nedělila, nebalila a nikomu nepředávala a ani se aktivně neúčastnila
žádného jednání se zájemci o drogu (včetně toho s policejním agentem, jehož
byla toliko pasivním účastníkem), a nepovzbuzovala kurýrku G. H. v její
činnosti, když naopak jmenovanou od ní odrazovala.
58. Nejvyšší soud k uvedeným námitkám odkazuje na bod 89. odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně a body 44. až 55. odůvodnění rozsudku odvolacího
soudu, v nichž oba soudy podrobně a naprosto přesvědčivě odůvodnily, proč a na
podkladě jakých důkazů dospěly ke skutkovým zjištěním ohledně aktivního a zcela
vědomého zapojení této dovolatelky do dané trestné činnosti s tím, že se též
řádně zabývaly její obhajobou v tomto směru a vyložily, proč tuto vyhodnotily
jako účelovou a v jednoznačném rozporu s provedenými důkazy, a tudíž jí
neuvěřily.
59. Jedinou výhradou, již lze podřadit pod jeden z touto obviněnou
uplatněných dovolacích důvodů, ovšem pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu [nikoliv pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
řádu, jak zjevně činí vzhledem k užité formulaci o uložení druhu trestu, který
zákon nepřipouští], je její námitka, jejímž prostřednictvím vytýká odvolacímu
soudu, že ji pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil do přísnějšího
typu věznice než soud prvního stupně, čímž změnil napadený rozsudek soudu
prvního stupně v její neprospěch, přestože nebyla splněna zákonná podmínka
ustanovení § 259 odst. 4 tr. řádu, neboť odvolání státního zástupce v její
neprospěch nebylo podáno. Nejvyšší soud však současně shledal, že uvedená
námitka spočívající (jak na to přiléhavě poukázal i státní zástupce ve svém
vyjádření) v podstatě na tvrzení o porušení zásady reformationis in peius
odvolacím soudem je zjevně neopodstatněná.
60. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že
z § 259 odst. 4 tr. řádu (mimo jiné) vyplývá, že odvolací soud může změnit
napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v
neprospěch obviněného. Podle § 254 odst. 3 tr. řádu pak platí, že jestliže
oprávněná osoba podá odvolání do výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v
návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které
mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto
výrokům podáno odvolání.
61. V posuzované trestní věci podal proti rozsudku soudu prvního stupně
odvolání (kromě obviněných L. Z., Z. H., R. L., D. Z., V. B., M. J.,
K. Š. a D. V.) i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v
Ostravě, přičemž tak učinil (mimo jiné) v neprospěch obviněné Z. H. do
výroku o vině s tím, že podle jeho názoru soud prvního stupně měl jednání (mimo
jiné) obviněné Z. H. právně posoudit nikoli jako zločin nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem
nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž přísněji, a
to jako tento zločin dokonaný.
Odvolací soud, přestože v tomto ohledu odvolání státního zástupce nepřisvědčil,
zrušil ve vztahu k (mimo jiné) jmenované obviněné rozsudek soudu prvního stupně
ve všech výrocích týkajících se této obviněné (výrok o vině přitom zrušil z
důvodu dílčí úpravy popisu skutku, jak bylo konkretizováno již výše v bodu 6.
odůvodnění tohoto usnesení) a uznal ji vinnou skutkem, jenž právně kvalifikoval
shodně jako soud prvního stupně jako zločin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za takové situace, jak vyplývá
z výše citovaného ustanovení § 254 odst. 3 tr. řádu, odvolací soud postupoval
správně a v souladu se zákonem, jestliže ve vztahu k této obviněné přezkoumal i
celý výrok o trestu, neboť tento po zrušení výroku o vině a novém vyslovení
viny nemohl obstát a o trestu bylo nutno rovněž nově rozhodnout. Podal-li
přitom státní zástupce odvolání v neprospěch obviněné, odvolací soud měl
otevřenou cestu i pro případné zpřísnění ukládaného trestu odnětí svobody, a
proto nepochybil, pokud tento zpřísnil ve způsobu jeho výkonu a obviněnou
zařadil do přísnějšího typu věznice, tj. do věznice se zvýšenou ostrahou. Je
třeba dodat, že své úvahy v tomto ohledu rozvedl v bodu 84. odůvodnění svého
rozsudku a řádně odůvodnil, proč v případě obviněné neshledal oproti soudu
prvního stupně podmínky pro aplikaci moderačního ustanovení § 56 odst. 3 tr.
zákoníku.
62. Pokud jde o dovolání obviněného R. L., i tento (obdobně jako
obviněný L. Z.) v něm vznáší námitky stran naplnění znaku „ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech“ [z čehož lze dovodit, že byť
neoznačil dovolací důvod zákonným ustanovením § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.
řádu, podává dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť
vytýká nesprávné právní posouzení skutku], přičemž je přesvědčen, že nejsou
prokázány nějaké bližší vazby mezi ním a dalšími osobami, a tvrdí, že znal
pouze obviněného L. Z., zběžně i syna tohoto spoluobviněného, který je
spolužákem jeho syna, a s obviněným M. B. komunikoval velice málo.
63. Nejvyšší soud k uvedené námitce odkazuje na body 53. až 55.
odůvodnění tohoto usnesení týkající se výhrad obviněného L. Z. k témuž znaku
kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu a opakuje, že takto
pojatými námitkami i tento dovolatel primárně napadá postup soudů při hodnocení
důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních § 2
odst. 5 a 6 tr. řádu, a snaží se tak zpochybnit správnost skutkových zjištění,
o něž soudy opřely svůj závěr o naplnění daného znaku kvalifikované skutkové
podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
64. V této souvislosti je vhodné připomenout, že podle skutkových
zjištění obou soudů vyjádřených již v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku
soudu prvního stupně (s nimiž se v případě tohoto obviněného bezezbytku
ztotožnil i soud odvolací) jmenovaný obviněný plnil v dané skupině roli kurýra,
jenž rovněž upomínal odběratele kokainu o úhradu ceny za převzatou drogu,
přebíral finanční prostředky z prodeje drogy a zajišťoval jejich doručení
obviněnému L. Z., zprostředkovával komunikaci mezi tímto spoluobviněným a
prodejci kokainu v XY a společně s ním též doprovázel dalšími kurýry řízená
vozidla s drogou. K tomu lze odkázat na bod 119. (pokud se týká všech
dovolatelů) a bod 125. (co se týče obviněného R. L.) odůvodnění rozsudku
soudu prvního stupně a body 38. a 56. až 62. odůvodnění rozsudku odvolacího
soudu.
65. Mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
stojí též další skutkové výhrady jmenovaného dovolatele, jimiž (shodně jako již
ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a předtím i v rámci
obhajoby před soudem prvního stupně) zpochybňuje, že by v případě cest
vykonaných s obviněným L. Z. věděl, že převáží jakoukoli drogu, přičemž
namítá, že soudy obou stupňů hodnotily odposlechy telefonních hovorů zcela
jednostranně v jeho neprospěch, přestože ani jeden z nich není ve vztahu k němu
usvědčujícího charakteru. Prezentuje přitom vlastní verzi skutkového děje
založenou na tvrzení, že byl přesvědčen, že spoluobviněný L. Z. (jehož
vozil proto, že se mu chtěl odvděčit za to, že mu umožnil rehabilitaci ve
Španělsku) obchodoval s citrusy a až do dne spáchání posledního skutku si nebyl
vědom toho, že tento spoluobviněný páchá trestnou činnost, natož že na
Slovensko převáží kokain.
66. V tomto ohledu je možné odkázat na bod 90. odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně a body 56. až 62. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž
se soudy příslušnými námitkami obviněného precizně zabývaly a zcela
přesvědčivě, způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti, se s nimi vypořádaly.
67. Poslední námitkou tohoto obviněného, kterou rovněž nelze podřadit
pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a ani žádný jiný z
důvodů dovolání), je jeho výhrada k uloženému trestu odnětí svobody. Vyjadřuje
přitom nespokojenost s jeho výměrou, a to jednak v důsledku svého tvrzení o
chybné právní kvalifikaci svého jednání z důvodu soudy učiněných vadných
skutkových zjištění (když má za to, že je namístě zohlednit jeho míru zapojení
do trestné činnosti a skutek pak právně posoudit toliko podle § 283 odst. 2 tr.
zákoníku) a jednak při porovnání s výší trestů odnětí svobody uložených dalším
obviněným, a domáhá se mimořádného snížení trestu podle § 58 tr. zákoníku. V
této souvislosti je vhodné poznamenat, že ačkoli obviněný nekonkretizuje,
kterou z alternativ vymezených v § 58 tr. zákoníku má na mysli, lze vzhledem k
okolnostem posuzovaného případu usuzovat na to, že jí má být ta ve smyslu
ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.
68. Nejvyšší soud považuje za potřebné na tomto místě zdůraznit, že dané
námitky, jimiž obviněný brojí proti výměře uloženého trestu odnětí svobody a
domáhá se užití moderačního práva soudu zakotveného v § 58 odst. 1 tr.
zákoníku, tedy mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici
trestní sazby, tj. namítá vlastně nepřiměřenost jemu uloženého trestu, nelze
podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu podřadit pod jím uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný
ze zákonných dovolacích důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3.
2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp.
zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo
890/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo
1694/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo
897/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 506/2019
aj.). Aplikace uvedeného ustanovení je totiž na volné úvaze soudu (oproti
postupu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku jde o fakultativní postup soudu, který
není povinen dané ustanovení využít). Podle ustálené judikatury Nejvyššího
soudu totiž platí, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §
58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné
trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je
ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že
podmínky vymezené ustanovením § 58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
69. Judikatura Nejvyššího soudu při posuzování dovolacích námitek
týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh.
tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou
trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen
v rámci zákonného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen
tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž
byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře
uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až §
42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v
dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je
založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady
tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a
výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či
neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za
pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí
vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů
(byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by odporovalo logice a systematice
dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. řádu] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.