USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání obviněného V. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2024, č. j. 11 To 46/2024–2596, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 4/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá.
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 51 T 4/2022–2455, uznal (mimo jiné) obviněného V. K. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a rozhodl o trestech obviněného.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal (mimo jiné) obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2024, č. j. 11 To 46/2024–2596, tak, že z podnětu odvolání obviněného a obviněných L. S., A. Š. a L. N. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obžalovanému L. S. ve výroku o vině pod body 1. a 2. a ve výroku o trestu a ve vztahu k obviněným V. K., A. Š. a L. N. v celém výroku o vině a ve výroku o trestu. Odvolací soud následně podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově uznal (mimo jiné) obviněného vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud rovněž podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného a obviněných A. Š. a L. N. Přisouzeného zvlášť závažného zločinu se obviněný dopustil spolu s dalšími obviněnými tím, že:
ačkoli si byli vědomi, že nedisponují povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami ve smyslu ustanovení § 4, § 8 a § 24 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů,
v níže uvedených případech všichni obvinění nakládali s konopím, respektive s marihuanou, tedy drcenou sušinou toxikomanicky využitelných částí konopí, které je jako omamná látka jednak zařazeno do seznamu IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách ve znění Protokolu o změnách Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění vyhlášky č. 458/1991 Sb.), jednak je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, přičemž konopí a potažmo marihuana obsahují psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „THC“), který je jednak obsažen v seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb.,
(…)
a takto konkrétně:
I. obvinění L. S. a V. K.
v době nejpozději od března 2020 do 19. 10. 2020 v prostoru obce XY, katastrální území XY, na pozemcích parcelní číslo XY, parcelní číslo XY, parcelní číslo XY, parcelní číslo XY a parcelní číslo XY, oba obvinění se záměrem získat marihuanu společně outdoorovým způsobem pěstovali a částečně i sklidili a vysušili rostliny konopí, které obviněný L. S. předpěstoval ze zakoupených semen a zasadil, obviněný V. K. se do jejich pěstování a následného zpracování zapojoval podle potřeby dílčími úkony spočívajícími v odvozu obviněného L. S. na shora uvedená pěstební místa, spoluúčastí na zalévání rostlin, jejich sklizni a sušení, to vše na základě příslibu obviněného L. S., že z marihuany získané z vypěstovaných rostlin bude vyroben extrakt Fénixových slz,
přičemž ke dni 19. 10. 2020 takto pěstovali celkem 40 rostlin konopí, z nichž bylo možno v případě jejich sklizně a zpracování získat marihuanu o celkové hmotnosti 9 796 gramů, obsahující celkem 730,87 gramů THC, a současně v pronajatém objektu bez čísla popisného, nacházejícím se v průmyslovém areálu XY, skladovali již sklizené a sušené části rostlin konopí, ve kterých se nacházelo celkem 17 964 gramů marihuany obsahující celkem 2 161,31 gramů THC
II. obvinění L. S., V. K., A. Š. a L. N.
v době nejpozději od května 2020 do 19. 10. 2020 na pozemcích okolo domu čp. XY v obci XY, okres XY, částečně outdoorovým způsobem a částečně ve fóliovnících, obvinění L. S., V. K. a A. Š. se záměrem získat marihuanu společně pěstovali nejméně 113 rostlin konopí, které obviněný L. S. předpěstoval ze zakoupených semen a zasadil, obviněný V. K. se do jejich pěstování a následného zpracování zapojoval podle potřeby dílčími úkony spočívajícími v odvozu obviněného L. S. na shora uvedená pěstební místa, spoluúčastí na stavbě fóliovníků a na sklizni vypěstovaných rostlin, to vše na základě příslibu obviněného L. S., že z marihuany získané z vypěstovaných rostlin bude vyroben extrakt Fénixových slz, obviněná A. Š. se podílela na pěstování rostlin jejich zaléváním a hnojením, jakož i na jejich sklizni,
část vypěstovaných rostlin obvinění L. S. a V. K. nejméně ve dvou případech sklidili, přičemž na té sklizni, která se uskutečnila dne 28. 9. 2020, se společně s nimi podíleli i obvinění A. Š. a L. N., jenž si v této spojitosti byl vědom, o jaké rostliny se jedná, v jakém rozsahu a za jakým účelem jsou pěstovány, sklizené rostliny konopí pak obviněný L. S. se souhlasem obžalované A. Š. sušil v půdních prostorách shora uvedeného domu,
přičemž ke dni 19. října 2020 se takto na shora označených pozemcích nacházelo 21 dosud pěstovaných rostlin, z nichž by bylo možné v případě jejich sklizně a zpracování získat marihuanu o hmotnosti 7 302,5 gramů, obsahující celkem 209,9 gramů THC, a v již sklizených a sušených 92 rostlinách se nacházelo 8 527,39 gramů marihuany obsahující 611,07 gramů THC,
(…)
3. Odvolací soud obviněnému za uvedený zvlášť závažný zločin uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolací soud uložil obviněnému též podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Huawei P8 Lite, podrobně specifikovaného ve výroku o tomto trestu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lenky Hnilicové, advokátky, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. řádu.
5. Obviněný předně namítá, že skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jimiž mají být výslechy svědků A. V. a V. Š. Konstatuje, že soud prvního stupně pochybil, když svědkyni vyslýchal k nemovitosti ve XY, která je popisem skutku jednoznačně spojená s obviněnými Š. (její matkou) a N. (jejím otčímem), neboť v této nemovitosti se podle závěrů soudu prvního stupně všichni obvinění v různé míře podíleli na pěstování konopí. Připomíná, že soud prvního stupně nepřiznal svědkyni právo odepřít výpověď ve vztahu ke spoluobviněnému S., přestože tento byl její bývalý životní partner, ani jejich stávající vztah dostatečně nezjišťoval. Rovněž vytýká soudu prvního stupně, že svědkyni řádně nepoučil ve smyslu § 100 odst. 2 tr. řádu, a to ve vztahu k spoluobviněnému S., a že svědkyni do výpovědi vmanipuloval. Takový postup přitom nese známky soudní libovůle, což činí provedený výslech absolutně neúčinný. Vymezuje se též vůči dotazům pokládaným svědkyni stran uvedené nemovitosti, které shledává v rozporu s jejím prohlášením, že vůči spoluobviněným Š. a N. (majitelům této nemovitosti) odmítá vypovídat. Soud tak podle přesvědčení obviněného obešel tuto vůli svědkyně a nepřípustně jí kladl dotazy, jež se týkaly její matky a otčíma. Identická situace nastala v případě svědka Š.
6. Obviněný spatřuje pochybení na straně soudu prvního stupně rovněž ohledně poučení obou svědků. Nesouhlasí se závěrem soudu, že lze odlišit části výpovědí ke spoluobviněným N. a Š. od zbylých dvou obviněných, a to především proto, že obžaloba byla podána také v podobě znaku kvalifikované skutkové podstaty spočívající v jednání v rámci organizované skupiny. Z logiky věci tak nelze odlišit činnost jednotlivých spoluobviněných. Soud prvního stupně tudíž své závěry budoval i na procesně nepoužitelných důkazech a zatížil své dokazování, což nenapravil ani soud odvolací, který jeho skutkové závěry převzal.
7. Obviněný namítá též první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Poukazuje především na důkazy o své účasti na pěstování konopí. Oba soudy podle něj významně upozadily důkazy subjektivní povahy a přecenily důkazy objektivní povahy. Jeho účast na pěstování konopí soudy postavily v zásadě na protokolu o sledování osob a věcí zejména ze dne 21. 9. 2020 a dne 28. 9. 2020 a ohledání prostoru areálu XY. Rovněž připomíná, že je zachycen na videozáznamu ze dne 28. 9. 2020 a v uvedeném areálu byla nalezena rukavice s jeho stopami. Uvádí, že svou účast na pěstování konopí a jeho další netrestnou aktivitu popsal ve své výpovědi, kterou přibližuje. Soudy však podle něj opomněly, že sám zakoupil semena konopí, z nichž předpěstoval a později zasadil pouze tři rostliny s tím, že z těchto spoluobviněný S. později vyrobí tzv. Fénixovi slzy, které hodlal obviněný použít ke zmírnění bolestí svých fatálně nemocných blízkých příbuzných. Soudy však ony tři rostliny nezohlednily a tyto jsou započteny do celkového množství pěstovaných rostlin v areálu v XY a do výsledků kvantitativních a kvalitativních analýz. Podle obviněného přitom nelze určit množství sušiny z těchto tří dospělých rostlin ani obsah THC v nich.
8. Obviněný zdůrazňuje, že jeho úmysl směřoval primárně k vypěstování pouze takového množství konopí, které bylo potřebné k výrobě Fénixových slz pro jeho potřebu, resp. pro jeho příbuzné. Nelze tak učinit závěr, že by jeho úmysl směřoval ke všem rostlinám, které spoluobviněný S. pěstoval. Vytýká soudu, že přitom pominul nejméně jeho výpověď stran vlastní motivace k pěstování a manipulaci s konopím, a vyšel z odborných vyjádření a znaleckých posudků, které však pracovaly pouze s celkovým množstvím rostlin z jednotlivých nemovitostí. Navíc nebylo prokázáno, že by pomáhal s výstavbou fóliovníku s vědomím, že bude sloužit k pěstování konopí, a v tomto ohledu tak jde o důkazně nepodloženou úvahu soudů. Oba soudy proto učinily závěry, které jsou zjevně nesouladné s obsahem provedených důkazů.
9. Obviněný je dále přesvědčen, že výše uvedené pak má za následek nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání, čímž je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Svým jednáním totiž nemohl naplnit znaky spolupachatelství (§ 23 tr. zákoníku), ale toliko účastenství ve formě pomoci [§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku]. Z jeho výpovědi a výpovědi spoluobviněného S. se navíc podává, že měl spoluobviněnému S. pouze pomáhat s pěstováním rostlin a tato pomoc byla v zásadě marginální, když se staral pouze o své tři rostliny. Rozsah trestné činnosti spoluobviněného S. byl přitom mnohem větší a byl to on, kdo konopí přechovával pro jiného, prodával či daroval jiným osobám. On pouze jeho a kanystry s vodou v několika případech dovezl na stanoviště konopných rostlin a ve dvou případech mu pomohl se sklizní, aniž by bylo zřejmé, kolik rostlin skutečně sklidili. Poukazuje rovněž na to, že rozsudek soudu prvního stupně na několika místech tzv. skutkové věty uvádí, že z jeho strany se jednalo o pomoc spoluobviněnému S. Opakuje své přesvědčení, že nemůže být spolupachatelem, nýbrž toliko pomocníkem, a že jeho záměrem bylo získání tzv. Fénixových slz. Proto mělo být jeho jednání posouzeno jako pomoc a nikoliv jako spolupachatelství. Navíc jeho pomoc směřovala pouze k jeho třem rostlinám, a tudíž nepřichází v úvahu ani pomoc ke kvalifikované skutkové podstatě.
10. Další dovolací důvod obviněný vztahuje k jemu uloženému trestu odnětí svobody, přičemž se podle jeho názoru jedná o kombinaci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. řádu. V této souvislosti přibližuje nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I ÚS 631/23. Při své argumentaci vychází z toho, že jeho jednání mělo být posouzeno jako účastenství ve formě pomoci a nikoliv jako spolupachatelství. V takovém případě by se uplatnil jiný (speciální) důvod moderace, a to podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Navíc by se pomoc, jako nejméně společensky škodlivá forma účastenství, promítla do konkrétní výměry ukládaného trestu odnětí svobody. Je přesvědčen, že v případě správné aplikace hmotného práva by mu byl uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody, a to v případné kombinaci s peněžitým trestem či dokonce pouze peněžitý trest. K tomu připomíná část citovaného nálezu a zásadu zdrženlivosti. Současně poukazuje na změny společenského klimatu stran škodlivosti některých projevů drogové kriminality a přibližuje navržené změny ve vládním návrhu novelizace trestního zákoníku. Soudy přitom nezohlednily jeho motivaci ani to, že k výrobě Fénixových slz nedošlo, ani nereflektovaly jeho osobní poměry a upřednostnily potřebu na něj působit velmi dlouhou dobu, aniž by toto zdůvodnily. Obviněný je však přesvědčen, že pro jeho nápravu postačí významně mírnější sankce, a dodává, že soudy by měly při aplikaci trestního zákoníku reflektovat trestní politiku státu.
11. Obviněný tak uzavírá, že jím uplatněné dovolací důvody jsou dány, a navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze napadený dovoláním v části, jež se ho týká, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby jeho věc znovu v odvolacím řízení v potřebném rozsahu projednal a rozhodl a také, aby tento soud zavázal ve smyslu § 265s odst. 1 tr. řádu svým právním názorem k procesní nepoužitelnosti důkazů v podobě výslechu A. V. a V. Š. a také k právnímu posouzení jednání obviněného toliko ve formě pomoci na trestné činnosti hlavního pachatele L. S., jakož i k použití moderačního ustanovení podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku při rozhodování o trestu pro obviněného. Obviněný současně podává návrh na přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu a to s ohledem na dovolací námitky a obsah spisu.
12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michal Basík (dále jen „státní zástupce“). Po rekapitulaci dovolací argumentace obviněného státní zástupce přibližuje podstatu obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
13. Státní zástupce se neztotožňuje s výhradou obviněného proti procesní použitelnosti výpovědí svědků V. a Š. Již ze samotné formulace této námitky je podle něj patrné, že výpověď těchto svědků nemohla být v žádném směru procesně nepoužitelná ve vztahu k obviněnému, neboť k němu uvedení svědci nebyli ve vztahu předpokládaném v § 100 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k osobám jemu blízkým přitom uvedení svědci nevypovídali. Jde tedy o námitku, k jejímuž vznesení fakticky není obviněný ani oprávněn, neboť se jej obsahově vůbec netýká [srov. přiměřeně § 265d odst. 1 písm. c) tr. řádu].
14. Podle státního zástupce neobstojí ani námitka ohledně údajného nedostatečně objasněného vztahu svědkyně Š. ke spoluobviněnému S., neboť je zřejmé, že ani případná existence takového vztahu by se přímo netýkala obviněného. Nejasný je i poukaz obviněného na údajně nedostatečné poučení svědkyně podle § 100 odst. 2 tr. řádu, když obviněný ani nekonkretizuje, v jakém směru by se právě tyto důvody pro odepření výpovědi měly uvedené svědkyně týkat. Jde přitom o námitky, jimiž se podrobně a přiléhavě zabýval již soud prvního stupně a na jeho závěry státní zástupce odkazuje (srov. bod 101 a 115 jeho rozsudku). Ani dílčí námitce, že výpovědi uvedených svědků nebylo možno věcně zcela oddělit od skutečností týkajících se obviněných, vůči kterým disponovali právem odepřít výpověď z důvodu tvrzené existence organizované skupiny, není možno jakkoli přisvědčit. Kromě toho, že není jasné, jak k tomuto názoru obviněný dospěl, neboť jej nedoprovází žádnou přiléhavou argumentací, státní zástupce v krátkosti poznamenává, že samotný znak „spáchání činu členem organizované skupiny“ nijak neimplikuje konkrétní míru zapojení konkrétního člena takové skupiny a případnou věcnou „neoddělitelnost“ či „nerozlišitelnost“ výpovědi konkrétního svědka ve vztahu k jednotlivým pachatelům. Mnohem pádnějším důvodem pro závěr o neopodstatněnosti uvedeného okruhu námitek však je, že na podkladě uvedených svědeckých výpovědí nebyla budována žádná relevantní skutková zjištění ve vztahu k obviněnému.
15. Stran námitek, které obviněný řadí pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, má státní zástupce za to, že uvedenému důvodu dovolání obsahově neodpovídají, neboť v podstatné části představují pouze polemiku se skutkovými zjištěními soudů. Obviněnému nelze přisvědčit ani v poněkud obecně formulované námitce, že soudy upřednostnily „objektivní“ důkazy nad důkazy „subjektivními“. Kromě toho, že tato námitka zjevně vyjadřuje výhrady proti konkrétnímu hodnocení provedených důkazů a nelze z ní dovodit existenci jakéhokoli rozporu, je i z obecného hlediska nesrozumitelná. Jsou-li totiž skutková zjištění soudů významně založena na důkazech objektivní povahy, nelze to považovat za jakoukoli vadu, jde naopak o stav v zásadě žádoucí, neboť je tak nižší pravděpodobnost ovlivnění skutkových zjištění subjektivními faktory. Blíže se však k této ne zcela srozumitelně vznesené námitce podle státního zástupce nelze vyjádřit. Zároveň však bod 14 dovolání obsahuje i námitky, které lze s jistou mírou benevolence podřadit pod obviněným rovněž uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (třebaže tak sám obviněný výslovně nečiní), neboť jimi zpochybňuje dílem i z pozic hmotněprávních naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu. Státní zástupce se s nimi ovšem nemůže ztotožnit.
16. V této souvislosti státní zástupce přibližuje naplnění subjektivní stránky jednak ve vztahu k základní skutkové podstatě, jednak k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Konstatuje, že při posouzení úmyslu je třeba se zaměřit jak na složku intelektuální, tak i na složku volní. Z hlediska intelektuální složky úmyslu je podstatné, že pachatel „si představoval porušení nebo ohrožení chráněného zájmu alespoň jako možné“. Z hlediska volní složky úmyslu pachatel trestně právně relevantní následek buď přímo chce způsobit (úmysl přímý), nebo je s jeho způsobením alespoň srozuměn (úmysl nepřímý). Okolnosti charakterizující subjektivní stránku trestného činu je přitom třeba dokazovat, závěr o naplnění úmyslu nepostačuje toliko konstatovat. Je proto třeba se zabývat konkrétními okolnostmi, z nichž lze usuzovat o jeho reálném naplnění. Státní zástupce připomíná obecná východiska pro posouzení subjektivní stránky jednání pachatele, na niž je třeba usuzovat z prokázaných vnějších projevů pachatelovy vůle, přičemž tato zjištění musí být náležitě důkazně podložena (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 722/09). Dále přibližuje závěry judikatury.
17. Státní zástupce má za to, že námitka obviněného ve vztahu k naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu nemůže obstát. Obviněný zjevně měl povědomí o celkovém rozsahu pěstební činnosti, do které se alespoň částečně zapojil. Stejně tak byl zjevně zapojen i do činnosti výrobní, ostatně sám obviněný se doznal k pomoci při sklizni rostlin. Z žádného projevu vůle obviněného navenek přitom nelze zjistit, že by jeho činnost byla zaměřena výlučně na péči o „jeho“ tvrzené tři rostliny. Z okolností objektivní povahy tak lze usuzovat na jeho úmysl podílet se, byť v nižší intenzitě zapojení, na produkci marihuany v celém přisouzeném rozsahu.
18. Za irelevantní státní zástupce považuje výhradu obviněného, že z žádného důkazu neplyne, že měl pomáhat při instalaci fóliovníků. Z právního hlediska je taková okolnost nevýznamná, neboť takové jednání by tvořilo pouze přípravnou fázi k později uskutečněné výrobě, jíž byl uznán vinným. Nejedná se tedy o rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu. Nad rámec uvedeného upozorňuje, že pomoc při stavbě fóliovníku připustil i sám obviněný ve své výpovědi, tento závěr tedy ani věcně nepostrádá důkazní podklad.
19. Státní zástupce neakceptuje ani obviněným předestřený závěr, že jeho činnost nedosahovala kvality spolupachatelství, ale pouze pomoci ve vztahu k základní skutkové podstatě přisouzeného trestného činu. I to lze s jistou mírou benevolence považovat za námitku hmotněprávní povahy, třebaže na pozadí polemiky se skutkovými zjištěními, ztotožnit se s ní však nelze. Takový závěr totiž na podkladě správných skutkových zjištění soudů nebylo možno učinit, neboť charakter činnosti obviněného zjevně přesahoval meze prosté pomoci. Třebaže rozsah a intenzita jeho zapojení do produkce marihuany byly zjevně nižší než v případě spoluobviněného S., je zjevné, že naplňovaly znak spolupachatelství. Pokud totiž obviněný společně se spoluobviněným uvedené rostliny již sklízel, podílel se na jednání tvořícím již výrobní fázi marihuany. Nejednalo se tedy pouze o pomocné jednání, neboť tím již obviněný naplňoval přímo znak objektivní stránky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Z mezí pomoci tedy vykročil, s čímž se zároveň pojí i nemožnost aplikovat v jeho případě též moderaci výroku o trestu podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku.
20. Na právní kvalifikaci jednání obviněného nemá podle státního zástupce žádný vliv ani námitka obviněného, že jeho jednání nemělo směřovat k další zištné distribuci marihuany, ale pouze k produkci tzv. Fénixových slz. Je tomu tak již proto, jak zcela pregnantně vystihl i odvolací soud, že pro naplnění znaku „výroby“ je nerozhodné, zda taková výroba má sloužit pro osobní potřebu pachatele, nebo i pro další osobu (srov. bod 48 jeho rozsudku). Ovšem i obviněný připouštěl, že ony Fénixovy slzy neměly být jen pro jeho vlastní potřebu, ale i pro potřeby jeho blízkých. Navíc nelze přehlédnout, že uvedený přípravek, který obvykle obsahuje vysokou koncentraci psychoaktivní účinné látky THC, má zcela zjevné nejen terapeutické, ale právě i toxikomanické použití. Tato námitka tak obviněného nemůže nijak vyvinit a ani významnějším způsobem nesnižuje závažnost jeho jednání. Nelze totiž opomenout, že obviněný se svým jednáním podílel i na jinak nesporně komerční produkci sloužící zájmům spoluobviněného S.
21. Státní zástupce se neztotožňuje s výhradami obviněného proti výroku o trestu, a to ani s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 631/23. Podle státního zástupce není vůbec jasné, jak by se měly závěry tohoto nálezu uplatnit v projednávané věci. Nad rámec uvedeného zdůrazňuje nosnou část tohoto nálezu a poukazuje na to, že jeho závěry lze považovat za vybočující z dosavadní praxe Ústavního soudu, který jinak bez výhrad akceptoval dosavadní drtivě převažující praxi Nejvyššího soudu, jenž námitky proti neaplikaci § 58 tr. zákoníku nepovažoval za podřaditelné pod zákonné dovolací důvody. Státní zástupce tak má za to, že Nejvyšší soud by měl na svém dlouhodobě ustáleném závěru, že nepoužití fakultativního ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby nezakládá žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu, i nadále setrvat. Nicméně z hlediska námitek obviněného se jedná o závěry zcela nerozhodné, neboť uvedená moderace trestu u něj uplatněna byla.
22. Státní zástupce se s obviněným, který se domáhá aplikace § 58 odst. 6 tr. zákoníku, neztotožňuje již s ohledem na výše uvedený závěr o správnosti právní kvalifikace jednání obviněného. Ta byla sice po zásahu odvolacího soudu upravena v tom směru, že přisouzený zločin byl dílem dokonán, dílem nedokonán, ve stadiu pokusu, avšak právě dílčí dokonání uvedeného zločinu vylučuje uplatnění citovaného moderačního ustanovení. Nadto je požadavek obviněného poněkud nelogický, neboť pokud u něj byly shledány přísněji vymezené podmínky pro moderaci trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, nedává valného smyslu dovolávat se aplikace benevolentněji vymezených podmínek moderace podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Za zcela irelevantní státní zástupce pak považuje požadavek obviněného, aby při výměře trestu byla zohledněna teprve navrhovaná právní úprava, která doposud nezavršila legislativní proces. Krom prostého faktu, že taková úprava dosud není platná ani účinná a není tudíž jasné, jak by ji soudy, jsouce vázány zákony, měly formálně zohlednit, je navíc zřejmé, že tak fakticky ve výsledku učinily. Obviněnému byl totiž trest odnětí svobody uložen na dolní hranici takto de lege ferenda uvažované trestní sazby. Námitky obviněného směřující proti výroku o trestu tak podle státního zástupce představují pouhou polemiku s jeho výměrou a žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídají. K tomu shrnuje podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, jakož i judikaturní závěr s ním související.
23. Státní zástupce konstatuje, že dovolání obviněného je v tom dílčím rozsahu, v jakém je lze považovat za odpovídající uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Za tohoto stavu se státní zástupce ani neztotožňuje s podnětem obviněného, aby byl odložen, popř. přerušen výkon napadeného rozhodnutí.
24. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
26. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu). Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. řádu.
27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta). V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to
přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu lze uplatnit jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti apod. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003).
30. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
31. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem obou rozsudků a s průběhem řízení jim předcházejícím, předně shledal, že námitky obviněného zčásti neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, neboť jsou založeny výlučně na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a na prezentování vlastní verze skutkového děje. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 a 6 tr. řádu), obviněný primárně zpochybňuje správnost učiněných skutkových zjištění, že spolu se spoluobviněným S. outdoorovým způsobem pěstoval a částečně i sklidil a usušil rostliny konopí. V tomto směru jeho námitky spočívají především na vlastním odlišném hodnocení provedených důkazů a popěrném stanovisku k uvedeným skutkům. Jestliže obviněný namítá též vadu procesně nepoužitelných důkazů, jím prezentovaná argumentace sice druhé variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odpovídá, je však zjevně neopodstatněná. Pokud jde o námitku nesprávného právního posouzení skutku, kdy obviněný vyslovuje názor, že jeho jednání mělo být posouzeno jako pomoc podle § 24 tr. zákoníku k trestnému činu spoluobviněného S. a nikoliv jako spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, tato sice odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je však zjevně neopodstatněná. K jednotlivým dovolacím námitkám (v souladu s § 265i odst. 2 tr. řádu) uvádí Nejvyšší soud následující.
32. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě Nejvyšší soud konstatuje, že argumentaci obviněného lze pod uvedený dovolací důvod podřadit, nicméně je zjevně neopodstatněná. Obviněný svými námitkami brojí především proti procesní použitelnosti výpovědí svědků V. a Š. Má totiž za to, že soudy nezohlednily jejich právo nevypovídat, a to jednak vůči jejich rodičům, jednak vztahu ke spoluobviněnému S., když u uvedených svědků právo nevypovídat vůči spoluobviněnému S. nedovodily, a současně se svědků dotazovaly na nemovitost patřící jejich rodičům, vůči nimž toto právo uplatnili. V tomto směru jsou podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění postavena na procesně nepoužitelných důkazech.
33. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně vyjádřil přesvědčení, že lze oddělit výpovědi těchto svědků tak, aby nebylo narušeno jejich zákonné právo nevypovídat vůči obviněným Š. a N. (viz body 101 a 115 rozsudku soudu prvního stupně). Současně tento soud neshledal důvody, pro které by uvedení svědci disponovali právem nevypovídat ve vztahu k spoluobviněnému S. Takový postup přitom Nejvyšší soud shledává správným a především pak zákonným a nemá, co by v tomto směru soudu prvního stupně vytkl. Bezvadnost provedených důkazů přitom konstatuje i odvolací soud (viz bod 30 jeho rozsudku). Na tomto místě Nejvyšší soud poznamenává, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 2. 5. 2023 až 5. 5. 2023 je zřejmé, že jmenovaní svědci neuvedli ve vztahu k obviněnému žádnou relevantní skutečnost (srov. protokol o hlavním líčení na č. l. 2 278 a násl. a body 112 a 120 rozsudku soudu prvního stupně). Lze tedy shrnout, že rozhodná skutková zjištění vztahující se k obviněnému nebyla založena na procesně nepoužitelných důkazech.
34. Obviněný ve svém dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě. Namítá zejména to, že soudy své skutkové závěry postavily především na protokolu o sledování osob a věcí a upozadily jeho výpověď, že se staral pouze o své tři rostliny konopí, které zasadil s tím, že spoluobviněný S. z nich později vyrobí tzv. Fénixovy slzy. Podle obviněného tak soudy nezohlednily tyto tři rostliny, které jsou nesprávně započteny do celkového množství pěstovaných rostlin v areálu XY.
35. Nad rámec výše uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů, řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. V tomto směru oba soudy podrobně zdůvodnily, proč dovodily, že obviněný se zapojil do pěstování a zpracování rostlin v celém rozsahu a nikoliv pouze ve vztahu k jím tvrzeným třem rostlinám (srov. body 224 až 226 rozsudku soudu prvního stupně a bod 39 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto konstatuje, že o skutkovém stavu, tak jak jej zjistil soud prvního stupně, nepanují žádné pochybnosti, a naopak z provedených důkazů lze jednoznačně učinit skutkové zjištění, že se obviněný podílel na pěstování konopí v takovém rozsahu, jak dovodil soud prvního stupně.
36. Pokud jde o námitky obviněného ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pak těmito obviněný brojí proti právnímu posouzení jeho jednání, coby pachatele trestného činu. Prezentuje přitom vlastní právní posouzení svého jednání, které právně kvalifikuje jako účastenství ve formě pomoci ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. K takové argumentaci Nejvyšší soud konstatuje, že ji sice lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, nicméně je zjevně neopodstatněná.
37. Nejvyšší soud na tomto místě předně poukazuje na to, že obviněný naplnění citovaného dovolacího důvodu staví primárně na podkladě vlastních skutkových závěrů, když popírá, že by se zapojil do trestné činnosti ve stejném rozsahu jako spoluobviněný S. Opakuje přitom svá tvrzení, že se pouze staral o své tři rostliny a spoluobviněnému toliko pomáhal ve výrazně menším rozsahu, než jaký mu připisují soudy.
38. V tomto směru je vhodné zopakovat, že z provedeného dokazování nade vší pochybnost vyplynulo, že obviněný se zapojil do pěstování rostlin konopí v takovém rozsahu, jak jej prezentují oba soudy nižších stupňů (srov. bod 35 tohoto usnesení). Jak Nejvyšší soud přitom uvedl, o správnosti skutkových závěrů není pochyb. Pokud tedy obviněný namítá, že jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze jako pomoc ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nelze mu přisvědčit. Ze skutkových zjištění totiž vyplývá, že obviněný svým jednáním naplnil znak skutkové podstaty podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, když se spoluobviněným S. sklidil rostliny konopí. Takové jednání přitom odpovídá znaku výroby ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014). Již z tohoto důvodu nelze přisvědčit argumentaci obviněného. Je třeba rovněž dodat, že motivace obviněného je z hlediska naplnění znaku výroby ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku bezpředmětná, jak ostatně uvedl i odvolací soud (viz body 48 až 50 jeho rozsudku). V tomto směru lze shrnout, že Nejvyšší soud žádnou vadu ve smyslu výše uvedeného dovolacího důvodu neshledal.
39. Obviněný ve svém dovolání uplatňuje i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Domáhá se přitom aplikace § 58 odst. 6 tr. zákoníku, a to především s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I ÚS 631/23, a na vlastní právní posouzení svého jednání, že se dopustil toliko pomoci k trestnému činu spoluobviněného S. Rovněž v této části dovolání poukazuje na (v té době) návrh novely trestního zákoníku. Soudy by podle něj při své činnosti měly reflektovat společenské změny v pohledu na závažnost drogové kriminality.
40. Nejvyšší soud shledal, že argumentace obviněného jemu uplatněnému důvodu dovolání neodpovídá. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že danou námitku, jíž obviněný brojí proti neužití moderačního práva soudu zakotveného v § 58 odst. 1 tr. zákoníku a domáhá se snížení výměry uloženého trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, tj. namítá vlastně nepřiměřenost jemu uloženého trestu, nelze s ohledem na konkrétní aspekty této trestní věci a závěry konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 897/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 506/2019 aj.).
Aplikace uvedeného ustanovení je totiž na volné úvaze soudu (oproti postupu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku), jde o fakultativní postup soudu, který není povinen dané ustanovení využít. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. řádu nelze podřadit námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku uložený trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.
4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). Uvedené vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku splňuje (srov. přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
41. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015) platí, že jde-li o dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou, anebo trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody). Ani o jeden z popsaných případů přitom v nyní projednávané trestní věci obviněného nejde.
42. Nejvyšší soud po vydání výše citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 631/2023 tedy setrval na svém dosavadním právním názoru ohledně nemožnosti naplnění jakéhokoli dovolacího důvodu požadavkem na uplatnění některého z fakultativních postupů upravených v § 58 tr. zákoníku. V usnesení ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tdo 879/2023, Nejvyšší soud reagoval na výhradu Ústavního soudu uvedenou v předmětném nálezu, že daná problematika nebyla vyřešena velkým senátem trestního kolegia dovolacího soudu, když v jednom z jeho starších rozhodnutí byl vysloven odlišný názor. Lze ještě doplnit, že shodný postoj vztahující se k požadavku obviněných na aplikaci § 58 tr. zákoníku vyjádřil Nejvyšší soud také v usnesení ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 6 Tdo 104/2024, ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 6 Tdo 1042/2023, ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 11 Tdo 1127/2023 a ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 11 Tdo 32/2025.
43. Nadto Nejvyšší soud při zohlednění skutečností vyplývajících z napadeného rozhodnutí konstatuje, že soud prvního stupně vůči obviněnému aplikoval § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Přesto se však obviněný domáhá užití § 58 odst. 6 tr. zákoníku, a to s ohledem na vlastní hmotněprávní posouzení svého jednání (coby pomoci k trestnému činu jiného). Jak Nejvyšší soud nicméně uvedl výše, vlastní závěry obviněného ohledně právního posouzení jeho jednání jsou mylné, a proto v projednávané věci nemohlo být aplikováno výše uvedené ustanovení.
44. Pouze na okraj se Nejvyšší soud vyjádří k obviněným zmíněné změně společenského klimatu ohledně drogových trestných činů a (v době podání dovolání) připravované novele trestního zákoníku. Je třeba uvést, že soudy jsou vázány platnou právní úpravou a nemohou tak odrážet „hodnotové změny“ ve společnosti. Tato skutečnost ostatně vyplývá z článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky, podle kterého je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Proto obviněným prezentovaný postup soudům nepřísluší. Nad rámec výše uvedeného je pak třeba dodat, že pokud byl obviněnému uložen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pak takový trest odpovídá samé spodní hranici trestní sazby dnes již platné, nikoliv však účinné právní úpravy.
V. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí
45. Obviněný v rámci podaného dovolání Nejvyšší soud požádal, aby přiznal jeho dovolání odkladný účinek. Podle § 265o odst. 1 tr. řádu může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém návrhu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvod pro odklad výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
46. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného V. K. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům (a ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání) a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu