Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Cdo 1000/2025

ze dne 2025-05-27
ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.1000.2025.1

21 Cdo 1000/2025-64

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v exekuční věci oprávněného Apston Capital Ltd. se sídlem v Dublinu 2, 4th Floor, Hanover Building, Windmill Lane, Irsko, reg. č. 408579, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným 1) J. H, a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podaných povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2024, č. j. 3 Co 85/2023-462, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 29/2024, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2024, č. j. 4 Cmo 178/2024-19, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 7. 2024, č. j. 16 C 29/2024-9, odmítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2024, č. j. 3 Co 85/2023-462, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2023, č. j. 21 Co 68/2014-443, kterým soud prvního stupně odmítl pro vady podání žalobu pro zmatečnost podanou povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 4 Co 244/2019 -166.

2. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2024, č. j. 4 Cmo 178/2024-19, usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 7. 2024, č. j. 16 C 29/2024-9, potvrdil, neboť má za to, že žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost podaná povinnými nesplňuje zákonné náležitosti, a že postup soudu prvního stupně, který tyto žaloby jako neprojednatelné odmítl, aniž se pokusil povinné vyzvat k odstranění jejich vad postupem podle § 43 o. s. ř., je proto správný.

3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání. Podáním dovolání jim vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].

4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 4. 2025, č. j. 21 Cdo 1000/2025-52, které bylo povinným doručeno dne 28. 4. 2025, vyzval povinné, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatili soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2024, č. j. 4 Cmo 178/2024-19, a zároveň povinné poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.

5. Povinní podáními ze dne 25. 4. 2025 a ze dne 13. 5. 2025 požádali o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Zároveň vznesli námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu, jmenovitě pak předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka.

6. Povinní nesplňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť v projednávané věci jde z jejich strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).

7. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst.1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).

8. V projednávané věci povinní podali dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byly odmítnuty žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro zmatečnost, však žaloba pro zmatečnost není přípustná (srov. § 230 odst. 3 o. s. ř., podle něhož žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost), a – vzhledem k tomu, že nejde o rozhodnutí ve věci samé (srov. § 228 odst. 1 o. s. ř.), ani o žádné z rozhodnutí uvedených v § 228 odst. 2 o. s. ř. – nelze je napadnout ani žalobou na obnovu řízení. Podání nepřípustné žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva je proto i podání dovolání povinných proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž této žalobě nebylo vyhověno; okolnost, že žaloba nebyla zamítnuta pro nepřípustnost, nýbrž odmítnuta pro vady podání, není podstatná.

9. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že povinní po zahájení řízení podávají mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných (dokladem toho je i žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podané v této věci povinnými v rozporu s § 230 odst. 3 a § 228 o. s. ř.), opakovaně podávají neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání povinných tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k povinným – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1391/2024, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2619/2023, ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3008/2024, ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3535/2024, a ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 21 Cdo 151/2025).

10. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že povinní procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívají svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobují bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jejich postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).

11. Povinní spolu s dovoláním opětovně vznesli námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označují za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).

12. Námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu, a jmenovitě pak předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka, obsaženou v podáních ze dne 25. 4. 2025 a ze dne 13. 5. 2025 pak povinní odůvodnili tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt. A nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“. Dovolatelé v těchto svých podáních jen citují text zákona, aniž by jakkoliv specifikovali (či alespoň naznačili) důvody, pro které by měli být tito soudci vyloučeni z projednávání věci. Takto nekonkretizované námitky podjatosti přitom podávají v řízení opakovaně. Nejvyšší soud proto i tuto vznesenou námitku podjatosti považuje za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto ani k této námitce nepřihlížel.

13. Protože dovolatelé nezaplatili soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byli vyzváni usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2025, č. j. 21 Cdo 1000/2025-52, Nejvyšší soud řízení o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2024, č. j. 4 Cmo 178/2024-19, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2025

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu