26 Cdo 3519/2024-975
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobců a) Bytového družstva Pod Rapidem 14-20, se sídlem v Praze 10 – Vinohradech, Pod Rapidem 2473/20, IČO 24142182, b) T. K., c) J. K., d) D. S., e) P. H., f) Š. H., g) V. P., h) P. H., i) M. J., j) L. J., k) B., l) M. K., m) J. V., zastoupených JUDr. Pavlínou Vondráčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Jarníkova 1881/2, n) Bytového družstva XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, o) T. A., p) Z. B., q) V. B., r) J. B., s) Z. Ch., t) K. Č., u) E. D., v) V. G., w) E. H., x) I. H., y) J. K., z) L. K., aa) F. K., ab) A. K., ac) D. L., ad) M. M., ae) O. M., af) J. M. G., aff) A. K. K., ag) Z. P., ah) P. P., ai) M. S., aj) M. S., ak) V. Š., al) A. Š., am) M. Š., an) A. Š., ao) P. Š., ap) P. T., aq) X. T., ar) R. V., as) P. V., at) L. V., au) K. V., av) M. V., a aw) P. K., zastoupených Mgr. Vítem Brožkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Na kovárně 472/8, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, IČO 60162694, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 417/2020, o dovoláních žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 55 Co 13/2024-813,
Dovolání se odmítají.
1. Žalobci se domáhali nahrazení projevu vůle žalované, aby s nimi uzavřela smlouvy o bezúplatném převodu a předání tam specifikovaných podílů na „pozemcích parc. č. XY, o výměře 3 315 m2, ostatní plocha, parc. č. XY, o výměře 496 m2, ostatní plocha, parc. č. XY, o výměře 846 m2, ostatní plocha, parc. č. XY, o výměře 1 848 m2, ostatní plocha, a parc. č. XY, o výměře 188 m2, ostatní plocha, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, k. ú. XY, v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY“ (dále též jen „předmětné pozemky“), do jejich vlastnictví či společného jmění manželů, resp. majetkového společenství manželů podle cizího práva.
Uvedli, že předmětné pozemky tvoří jednotný funkční celek s bytovými domy č. p. XY-XY stojícími na pozemku parc. č. XY, č. p. XY stojícím na pozemku parc. č. XY, č. p. XY stojícím na pozemku parc. č. XY, č. p. XY stojícím na pozemku parc. č. XY, č. p. XY stojícím na pozemku parc. č. XY, a č. p. XY stojícím na pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY (dále jen „bytové domy“), a oni jakožto vlastníci jednotek nacházejících se v těchto domech mají nárok na bezúplatný převod předmětných pozemků do jejich vlastnictví podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 219/2000 Sb.“).
2. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 10. 2022, č. j. 12 C 417/2020-723, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 11. 2023, č. j. 12 C 417/2020-764, žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalované, aby se žalobci uzavřela smlouvy o bezúplatném převodu a předání tam specifikovaných podílů na předmětných pozemcích do jejich vlastnictví či společného jmění manželů, resp. majetkového společenství manželů podle cizího
3. K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 55 Co 13/2024-813, změnil rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení) tak, že zamítl žalobu ohledně pozemků parc. č. XY, XY a XY k. ú. XY (dále jen „měnící výrok“), jinak ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (dále jen „zrušující výrok“).
4. Měnící výrok odůvodnil tím, že pozemky parc. č. XY, XY a XY k. ú. XY nejsou bezprostředně potřebné pro řádné užívání bytových domů, a tudíž s nimi netvoří jednotný funkční celek ve smyslu § 60a zákona č. 219/2000 Sb. Zdůraznil, že v dané věci nejde ani o výlučně urbanistické posuzování (pročež nepovažoval za rozhodující, že bytové domy byly projektovány, stavěny a kolaudovány jako celek včetně zeleně či další vybavenosti), ani o posuzování v rámci restitučních předpisů. Vzhledem k tomu pak není na daný případ dobře aplikovatelná judikatura vztahující se k výkladu zákona o půdě (v této souvislosti zmínil rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4086/2013, na nějž poukázali žalobci v žalobě), neboť ta řešila otázku vydání pozemků sídlištní zeleně z hlediska naplnění účelu a smyslu restitučního zákonodárství a dospěla k závěru, že smyslu restituce, jímž je odstranění některých majetkových křivd, by neodpovídalo vydání pozemku zeleně uvnitř sídliště, který má povahu veřejného prostranství, a restituent by tak na něm nemohl hospodařit. Naopak § 60a zákona č. 219/2000 Sb. je třeba vykládat v kontextu dotčeného zákona, který mimo jiné ukládá, že se státním majetkem má být nakládáno šetrně a hospodaření s ním nemá být zatěžováno prodejem majetku v rozporu s právními předpisy či pro stát nevýhodně. O pozemky tvořící funkční celek s bytovým domem proto půjde jen v případě, že dotčené pozemky jsou bezprostředně potřebné pro jeho řádné užívání, tedy, jinak řečeno, jestliže by bez nich bylo řádné užívání bytového domu podstatně ztíženo nebo dokonce znemožněno. Podle názoru odvolacího soud však pozemky parc. č. XY, XY a XY k. ú. XY, sloužící jako veřejná zeleň a chodník, takový charakter nemají: k řádnému užívání bytových domů tedy nutné nejsou a nic na tom nemění ani okolnost, že pod některými z nich vedou inženýrské sítě, jelikož to vyplývá z povahy těchto sítí a je to zcela běžné.
5. Dovolání (obsahově shodná) žalobců (dovolatelů) proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3 větou první) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, dovolatelé vytkli odvolacímu soudu vadu řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., přitom může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237 – 238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
7. Nadto řízení vytýkanou vadou netrpí, neboť napadené rozhodnutí vyhovuje požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jež vyplývají z přiměřené aplikace § 157 odst. 2 o. s. ř. (viz § 211 o. s. ř.), je pochopitelné a srozumitelné a nevykazuje takové nedostatky, které by byly na újmu uplatnění práv dovolatelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Napadené rozhodnutí nespočívá na vyřešení otázky, zda „lze při (soukromoprávním) posuzování celku ve smyslu § 60a (míněno § 60a zákona č. 219/2000 Sb.) přejímat závěry (veřejnoprávního) rozhodnutí stavebního úřadu o dělení pozemků provedeného na žádost státu“. Takto vymezenou otázkou se totiž odvolací soud v napadeném rozsudku nezabýval a v tomto směru ani nedovodil, jak mu vytýkají dovolatelé, že „souhlas stavebního úřadu s dělením pozemků (…) potvrzuje závěr, že oddělené pozemky netvoří jednotný funkční celek“.
9. Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13).
10. K otázce výkladu pojmu „jeden funkční celek“ ve smyslu § 60a zákona č. 219/2000 Sb. lze uvést následující.
11. Pojem funkční celek se vedle zákona č. 219/2000 Sb. a zákona č. 172/1991 Sb. objevuje dlouhodobě také při výkladu tzv. restitučních předpisů [zejména § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nebo § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)] a s tímto pojmem pracuje také soudní praxe mimo problematiku restitucí; např. při rušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 945/2020).
12. Funkčním celkem je třeba rozumět stavební pozemek, popř. pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří s tímto pozemkem souvislý celek bez přerušení – areál (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015). V rozsudku ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3016/2012, Nejvyšší soud označil za areál také sídliště, jakožto komplex pozemků a staveb. O zastavěný pozemek jde přitom také v případě, že na něm stojí drobná stavba ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) tehdy platné vyhlášky č. 85/1976 Sb. Takovou drobnou stavbou je i oplocení, kterým muselo být staveniště obehnáno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3668/2009, či jeho usnesení ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1437/2015). Nicméně judikatura Nejvyššího soudu nestanoví jako obligatorní požadavek, že součástí funkčního celku mohou být pouze zastavěné pozemky, ale připouští, že může jít i o pozemky nezastavěné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2720/2015, a ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či jeho usnesení ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 363/2019, a dále též nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 217/17, uveřejněný pod č. 148/2018 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), jde-li o tzv. ucelený areál (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013, ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5455/2016, či jeho usnesení ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014, ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017, ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4503/2017, a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1787/2020).
13. Přímo ve vztahu k obytným domům pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, formuloval závěr, že pozemky přiléhající k obytným domům a určené ke společnému užívání vytváří zpravidla s domem jediný funkční celek, který slouží k lepšímu využití domu, případně jednotek v něm umístěných, a blízkost obytného domu zlepšuje využití zahrady, resp. plochy pro rekreaci; v poměrech domu rozděleného na jednotky pak platí, že zahrada přilehlá k domu a určená ke společnému užívání vlastníky jednotek zpravidla, s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci, tvoří s domem funkční celek, který má sloužit k určitému účelu.
14. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, či ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015).
15. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, a ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, či jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019).
16. Zmíněnou judikaturu lze využít jako vodítko pro posouzení, zda pozemek tvoří s bytovým domem jednotný funkční celek, i v řízení o nárocích podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., ovšem se zohledněním odlišností obou právních úprav a také individuálních skutkových okolností věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3926/2023).
17. Ve světle citovaných judikatorních východisek se dovolacímu soudu nejeví jako zjevně nepřiměřený závěr odvolacího soudu, podle něhož pozemky parc. č. XY, XY a XY k. ú. XY netvoří jednotný funkční celek s bytovými domy. Odvolací soud při své úvaze zohlednil relevantní skutkové okolnosti dané věci a svůj závěr v napadeném rozsudku logicky a přesvědčivě odůvodnil. V řízení provedené důkazy (zejména odvolacím soudem provedené místní ohledání a z něj plynoucí skutková zjištění) nedokládají užší propojení funkcí dotčených pozemků s bytovými domy. Ani z historických dokumentů, na které se odvolávají žalobci, nevyplývá, že by celý původní pozemek parc. č. XY, resp. jeho část odpovídající nyní pozemkům parc. č. XY, XY a XY, měla být užívána toliko s bytovými domy, resp. že by byla nezbytná k tomu, aby bytové domy mohly plnit své funkce.
18. V této souvislosti dovolací soud pokládá za potřebné zdůraznit, že judikaturu týkající se výkladu restitučních předpisů dovolatelé zjevně alespoň částečně dezinterpretují. Správně totiž poukazuje odvolací soud na skutečnost, že úspěchu ve věci, tedy bezúplatného převodu dotčených pozemků, se snaží dosáhnout poukazem na důvody, které podle jimi citované rozhodovací praxe tvoří naopak překážky pro vydání pozemků soukromým osobám. Byť tedy zmíněnou judikaturu lze přiměřeně využít i v řízení o nárocích podle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., v projednávaném případě nelze ztratit ze zřetele, že posouzení, zda určitý komplex pozemků a staveb tvoří jednotný funkční celek (areál – tj. kupříkladu sídliště), se zcela nekryje s vyřešením otázky (o níž jde v souzené věci), zda jednotný funkční celek tvoří (také) konkrétní pozemek (pozemky) s konkrétní stavbou (stavbami) v rámci tohoto areálu.
Z této perspektivy nahlížel na posuzovanou věc i odvolací soud, přičemž jde-li o pozemky parc. č. XY, XY a XY k. ú. XY, na něž dopadá měnící výrok, nelze mu vytknout její nesprávné
právní posouzení, neboť i podle názoru dovolacího soudu není mezi bytovými domy a uvedenými pozemky, uvažováno i ve spojení s pozemky, na něž se vztahuje zrušující výrok napadeného rozsudku, natolik těsná funkční vazba, že by společně tvořily jeden ucelený areál (funkční celek). Nezbývá proto než uzavřít, že při řešení takto nastolené otázky se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v konečném důsledku neodchýlil; proto ani v této části není dovolání přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř.
19. Pro úplnost zbývá dodat, že odvolací soud nezaložil měnící výrok napadeného rozsudku na závěru (dovoláním rovněž zpochybněném), že žalobci jako spoluvlastníci podílů na bytových domech požadují na podílech k pozemkům více, nežli jim podle zákona náleží. Na tomto závěru ve skutečnosti založil (jen)
zrušující výrok, proti němuž ale žalobci dovolání nepodali (dovoláním výslovně napadli jen měnící výrok) a úspěšně ani podat nemohli [srov. § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.]. 20. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelů na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017. 21. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 3. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu