28 Cdo 96/2024-2481
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně Z. N., zastoupené JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/5, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 178/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. října 2023, č. j. 17 Co 87/2023-2426, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. října 2023, č. j. 17 Co 87/2023-2426, se ruší v části výroku I., v níž byl potvrzen výrok II. rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. února 2023, č. j. 7 C 178/2018-2273, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY, č. XY a č. XY (vymezených geometrickým plánem č. 402-4170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY, parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 402-170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 726-4170/2019 vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY na žalobkyni, jakož i v nákladových výrocích II. a III.; současně se ruší rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. února 2023, č. j. 7 C 178/2018-2273, v části výroku II., týkající se bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY, č. XY a č. XY (vymezených geometrickým plánem č. 402-4170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY, parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 402-170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 726-4170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY, a v nákladovém výroku IV., a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání odmítá.
1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 10. 2023, č. j. 17 Co 87/2023-2426, potvrdil výroky II. a V. rozsudku Okresního soudu v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 2. 2023, č. j. 7 C 178/2018-2273, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 9. 3. 2023, č. j. 7 C 178/2018-2306, jimiž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků či jejích geometrickými plány vymezených částí v k. ú. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY na žalobkyni (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního
stupně ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem I. soud prvního stupně zastavil řízení ohledně bezúplatného převodu pozemků v k. ú. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY a výrokem III. zamítl žalobu o bezúplatný převod pozemků v k. ú. XY a XY.
2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§ 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Současně dovodil, že žalobkyní požadované náhradní zemědělské pozemky označené v odvolacím soudem potvrzeném výroku II. rozsudku soudu prvního stupně jsou k převodu vhodné, když jejich převodu nebrání zákonné překážky (§ 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobkyně za účelem uspokojení jejího stávajícího restitučního nároku proto vyhověl.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku hodnocení znaleckého dokazování ceny odňatých pozemků. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, či nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/08, publikovaný pod č. 37/2009 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Vytýkala přitom nedostatek výslechu znalců. Kladla dále otázku vhodnosti bezúplatného převodu pozemků v k. ú. XY, XY, XY, XY a XY k uspokojení restitučního nároku žalobkyně. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, a usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 108/2021, ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019. Namítala, že geometrickými plány vymezené pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY jsou dotčeny žádostmi o převod podle § 10 zákona č. 503/2012 Sb. a funkčně souvisí se stavbami žadatelů umístěnými na sousedních pozemcích; geometrickým plánem vymezený pozemek parc. č. XY v k. ú. XY funkčně souvisí se stavbou bytového domu situovaného na sousedícím pozemku; na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY se nachází veřejná zeleň a pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je dotčen veřejně prospěšnou stavbou obchvatu obce XY a plánovanou výstavbou domova se zvláštním režimem osob s duševním onemocněním. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů změnil a žalobu zamítl.
4. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
6. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů.
Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.
8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014, či obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.
2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Zákon (§ 127 odst. 2 o. s. ř.) přitom nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.
9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1008/2015, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014). Soudy pak nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy; jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv; musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3326/2018, ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1056/2019, nebo ze dne 26.
10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2107/2020).
7. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. V písemném vyhotovení svého rozsudku totiž přesvědčivě odůvodnil, proč při posuzování ceny odňatých pozemků vycházel ze znaleckého posudku doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., ze dne 30. 1. 2017, č. 2345/04/2017, ve znění jeho dodatků (vycházejícího z tzv. severního regulačního plánu), a nikoliv z dovolatelkou předloženého posudku znalce Ing. Zdeňka Bureše ze dne 28. 9. 2022, č. 1713-130/2022. Vysvětlil přitom, že znalecký posudek vypracovaný doc.
Ryskou – na rozdíl od znaleckého posudku vypracovaného Ing. Burešem – považuje za úplný, logický a souladný s ostatními důkazy i ustálenou judikatorní praxí. Zdůraznil, že konkluze doc. Rysky o tom, které pozemky je nutno ocenit jako stavební a které jako zemědělské, byly založeny na komplexním posouzení zjištěných skutečností, když znalec vycházel z územně plánovací dokumentace regulující dané území v rozhodném období, ortofotografických snímků Prahy zachycujících lokalizaci a podobu nové výstavby v letech 1945-1953, jakož i z původních návrhů regulačních plánů z třicátých let 20.
století, jež v letech 1952 a 1954 byly i nadále využívány – jiná platná územně plánovací dokumentace nebyla pro toto období Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy evidována a výstavba dle ní též fakticky probíhala. Znalec Ing. Bureš naopak existenci uvedených územně plánovacích podkladů (tzv. severní regulační plán) pominul. Jeho konkluze tudíž na rozdíl od posudku znalce doc. Rysky odporují ostatním provedeným důkazům (dopis stavebního úřadu Presidiu – ředitelství pro regulaci a výstavbu města ze dne 18.
12. 1947, zápis stavební komise technického referátu Obvodního národního výboru v Praze ze dne 19. 6. 1950, návrh na schválení programu výstavby pro podrobný územní plán malešického města ze dne 24. 6. 1958) osvědčujícím stavební charakter odňatých pozemků a nekonvenují ani ustálené judikatuře dovolacího soudu, dle níž soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební s tím, že kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků (v době převodu či přechodu vlastnického práva existující územně plánovací dokumentace, odnětí za účelem výstavby či z důvodu bezprostřední realizace výstavby – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.
5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018, či ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017) nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020, či ze dne 5.
10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020, a dále judikaturu v nich uváděnou).
Předmětné odňaté pozemky byly ostatně jako stavební oceněny i v jiných řízeních týchž účastníků (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, a ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2419/2020, či jeho usnesení ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 990/2020).
8. V situaci, kdy znalecký posudek Ing. Bureše není v řízení využitelný, pomíjí-li existenci územně plánovacích podkladů (tzv. severní regulační plán) zjištěných ostatními provedenými důkazy, bylo se zřetelem k výše uvedenému namístě spokojit se s písemným znaleckým posudkem doc. Rysky (§ 127 odst. 1, poslední věta, o. s. ř.). K totožnému závěru dospěl dovolací soud za obdobných skutkových a právních poměrů i v jiných věcech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1023/2018, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4533/2018). Vzhledem k popsaným specifikům projednávané věci se pak postup odvolacího soudu nezpronevěřuje ani dovolatelkou citované judikatuře (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, a nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/08).
9. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly pak popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
10. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
11. Rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu vychází z toho, že zákon o půdě, stejně tak jako jiné restituční předpisy, slouží k odčinění pouze některých (nikoli všech) křivd a zároveň stanoví výluky, které vydání původních pozemků brání, přičemž důvodem působení výluk je veřejný zájem, který v konkrétním případě převáží nad zájmem restitučním. Jde o jedno z hledisek, které musí být soudem zvažováno, nehledě na námitky účastníka (uvedené vyplývá z povahy restituce). Typově jednu z výluk představuje i zastavěnost pozemku, a to buď konkrétně uvedeným druhem areálu, nebo jde o zastavěnost pozemku stavbou, která brání jeho využití (ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě); za zastavěnou část pozemku se výslovně považuje i ta, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu pak může být překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě též funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutno rozumět nejen stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, ale i přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. U nárokovaného pozemku je proto nezbytné přihlížet k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb, a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který v takovémto případě představuje jedno z výkladových kritérií (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, nebo ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014).
12. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi současně judikuje, že pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby (staveb) není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Přestože sama existence sídliště, jako rozsáhlého souboru budov a pozemků, které spolu tvoří jeden funkční celek, bez dalšího nevylučuje vydání některých (např. okrajových) pozemků, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků, a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které sídliště jako areál plní (bydlení, komunikace, odpočinek, relaxace atd.; přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015). Při posuzování toho, zda převáží konkrétní veřejný zájem nebo zájem restituční, bude nutno mít na paměti hledisko proporcionality, jež se mimo jiné projeví při tomto zvažování také přihlédnutím k poměru výměr pozemků nárokovaných a celkové plochy sídliště. Třeba také zvažovat, zda vydání konkrétního pozemku s ohledem na jeho umístění v areálu sídliště brání nebo podstatně omezuje skutečné využití tohoto pozemku vlastníkem (oprávněnou osobou), tedy zda fakticky vylučuje jeho držbu potažmo realizaci vlastnického práva v širším slova smyslu. V popsaných souvislostech je na místě zkoumat i možnost zemědělského a lesního využití, jakož i možnost zlepšení peče o tuto půdu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, či ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1831/2016).
13. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017). Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej opětovně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019).
14. Judikatura dovolacího soudu dovodila též, že překážkou vydání náhradního zemědělského pozemku ve smyslu zákona o půdě může být i skutečnost, že tento pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění. Mezi překážky vydání náhradního zemědělského pozemku jest totiž podřadit per analogiam i situace, kdy by oprávněná osoba získala vlastnické právo „vyprázdněné“ z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace). Srov. k tomu nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3923/2014, a ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2955/2014, nebo jeho usnesení ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3831/2017. O takový případ jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupř. dotčeny institutem veřejného užívání, jako např. veřejná prostranství (§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) nebo účelové komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), kdy vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je přitom třeba rozumět užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 9 Afs 86/2008). Náhradní uspokojení restitučního nároku je tak vyloučeno tam, kde by vedlo k situaci, v níž by restituent objektivně vzato nemohl své vlastnické právo smysluplně realizovat.
15. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021).
16. Odvolací soud se výše citované judikatuře nikterak nezpronevěřil, shledal-li pozemky parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY vhodnými náhradními zemědělskými pozemky. Uvedené pozemky dle skutkových závěrů odvolacího soudu, jejichž přezkum dovolacímu soudu nepřísluší, nejsou vyloučeny ze zemědělského obhospodařování. Pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je veden jako trvalý travní porost, přičemž jeho zemědělskému využití zjevně nebrání okolnost, že z jedné poloviny obklopuje požární vodní nádrž a nacházejí se na něm stromy a ohrazená pastvina pro koně. Ve skutkových poměrech projednávané věci, kdy je pozemek zčásti ohrazen a užíván jako pastvina, pak jeho zemědělské využití evidentně nevylučuje (sama o sobě) ani okolnost, že je v územním plánu označen jako veřejná zeleň (pozemek očividně neslouží užívání veřejností; užití pozemku coby součásti veřejného koupaliště nebylo v řízení prokázáno). Pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je pak evidován jako orná půda a má charakter trvalého travního porostu; vzdor tvrzení dovolatelky přitom dle učiněných skutkových zjištění není dotčen plánovanou výstavbou dopravní infrastruktury (přeložka silnice II. třídy), když uvedená výstavba je trasována po jiném pozemku, územním plánem pak není určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou (záměr jeho zastavění „Domovem se zvláštním režimem osob s duševním onemocněním“ – jenž veřejně prospěšnou stavbou není – je dán zatím toliko v hypotetické rovině).
17. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v částech zpochybňujících ocenění odňatých pozemků na základě znaleckého dokazování a posouzení pozemků parc. č. XY v k. ú. XY v k. ú. XY coby vhodných náhradních zemědělských pozemků podané dovolání předpoklady přípustnosti (§ 237 o. s. ř.) nenaplňuje.
18. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal je však Nejvyšší soud přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro vyřešení otázky vhodnosti převodu pozemků parc. č. XY, XY a XY (vymezených geometrickým plánem č. 402-4170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY, parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 402-170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY a parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem č. 726-4170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY na žalobkyni ve smyslu § 11a zákona o půdě, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
19. Závěry odvolacího soudu o vhodnosti uvedených pozemků k náhradní pozemkové restituci se totiž ve světle výše citované judikatury jeví být předčasnými. Při zjištění, že pozemky parc. č. XY, č. XY a č. XY (vymezené geometrickým plánem č. 402-4170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY přinejmenším prostorově souvisí s provozní budovou bez čp. vlastněnou obchodní korporací OSEVA UNI a.s., přičemž pozemky parc. č. XY a č. XY jsou k ní dokonce i připloceny, se odvolací soud v rozporu s citovanou judikaturou důsledně nezabýval tím, zda netvoří funkčně propojenou součást provozního areálu, případně jejich využitím pro potřeby provozovatele budovy (areálu) či možnostmi (samostatného) hospodářského (zemědělského) využití daných pozemkových částí oprávněnou.
Zjišťuje, že pozemek parc. č. XY (vymezený geometrickým plánem č. 402-170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY tvoří městskou zeleň – veřejné prostranství obklopující panelové domy na sídlišti – se pak odvolací soud důsledně nezabýval tím, zda a jakým způsobem je pozemek užíván veřejností (obyvateli panelových domů, jejich návštěvami apod.) a zda oprávněná nabytím uvedeného pozemku nezíská vlastnické právo „vyprázdněné“ z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace užití veřejného prostranství).
Nehodnotil rovněž, zda lze dotčený pozemek oddělit od ostatních pozemků a staveb tvořících obytné sídliště bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků, a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které sídliště jako areál plní (bydlení, komunikace, odpočinek, relaxace atd.). Uvedeným prizmatem pak neposuzoval ani hospodářskou (zemědělskou) využitelnost pozemku pro oprávněnou. Vycházeje ze zjištění, že pozemek parc. č. XY (vymezený geometrickým plánem č. 726-4170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k.
ú. XY, travní porost o výměře 442 m2, se nachází v intravilánu města XY, sousedí s rodinným domem čp. XY a tvoří vegetační pás mezi domem a komunikací, se odvolací soud důsledně nezabýval zemědělskou obhospodařovatelností pozemku oprávněnou či tím, zda uvedená „městská zeleň“ nemá charakter veřejného prostranství (neslouží užití veřejností coby součást veřejné zeleně) či příslušenství zde situované veřejné komunikace. Ve vztahu k pozemkům parc. č. XY XY a XY (vymezeným geometrickým plánem č. 402-4170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k.
ú. XY a pozemku parc. č. XY (vymezenému geometrickým plánem č. 402-170/2019, vyhotoveným Geodézií Kolín s.r.o.) v k. ú. XY pak odvolací soud pečlivě nehodnotil, které z konkurujících si oprávněných osob (zda žalobkyni či obchodní korporaci OSEVA UNI a.s., respektive „spoluvlastníkům“ panelového domu čp. XY v obci XY) náleží na převod dotčeného pozemku lepší právo. Podobným způsobem jako při konkurenci oprávněných osob účastnících se různých soudních řízení o nahrazení projevu vůle či usilujících o týž pozemek zařazený do veřejné nabídky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11.
11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, ze dne 23. 3. 2021, sp.
zn. 28 Cdo 553/2021, ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2022, či ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2121/2022) jest totiž (přihlížeje zejména k časovému hledisku či hospodářskému nebo jinému významu zvoleného pozemku pro žadatele a současně též ke skutečnosti, zda zájem o úplatný převod pozemku trvá či zda žádosti lze vyhovět) hodnotit též konkurenci žádosti o úplatný převod pozemku ve smyslu § 10 zákona č. 503/2012 Sb. s nárokem na bezúplatný převod pozemku v soudním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.
12. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2498/2023). Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem pak odvolací soud nekomparoval případný veřejný zájem na zachování státního vlastnictví k daným pozemkům či jejich částem se zájmem oprávněné osoby na náhradním uspokojení restitučního nároku; nehodnotil totiž, zda ve světle uvedených skutečností restituční nárok žalobkyně nebude lépe uspokojit vydáním jiných náhradních zemědělských pozemků z vlastnictví státu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12.
10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS st. 54/21).
20. Z výše rozvedených důvodů Nejvyšší soud, shledávaje dovolání zčásti opodstatněným, dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř. přistoupil ke zrušení dotčené části výroku I. rozsudku odvolacího soudu i jeho nákladových výroků II. a III. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují v příslušném rozsahu i na výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a jeho nákladový výrok IV., zrušil Nejvyšší soud v naznačeném rozsahu i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu pak dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
21. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
22. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
23. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 19. 3. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu