30 Cdo 3410/2022-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní
věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, 2)
Ústavnímu soudu České republiky, se sídlem v Brně, Joštova 625/8, a 3) L. D.,
soudci XY, o zaplacení částky 10 102 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Opavě
pod sp. zn. 11 C 95/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 28. 3. 2022, č. j. 11 Co 67/2022-16, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Opavě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 1. 2022, č. j. 11 C 95/2021-5, nevyhověl žalobcově žádosti o ustanovení zástupce pro řízení
(výrok I), dále zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči
žalovaným zaplacení částky 10 102 000 Kč (výrok II), a konečně rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné
usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení
odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení
odvolacího soudu). Usnesení odvolacího soudu v části, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, tj. ve výroku I, napadl žalobce dovoláním, v němž požaduje
změnit napadené rozhodnutí tak, že „řízení se nezastavuje“. O tomto dovolání
Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen
„o. s. ř.“. Žalobce při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto
ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být
sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem,
notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v § 21 o. s. ř, která
má právnické vzdělání. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241,
postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno
opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat
v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky
uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3
věta třetí o. s. ř.). Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o
dovolání meritorně rozhodnout. Žalobce není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž
netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Soud prvního stupně jej proto
správně vyzval svým usnesením ze dne 10. 5. 2022, č. j. 11 C 95/2021-25, k
tomu, aby si tohoto zástupce do 15 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení
zvolil a jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání. Žalobce v reakci na
tuto výzvu podáním doručeným prvostupňovému soudu dne 1. 6. 2022 požádal, aby
mu soud zástupce z řad advokátů ustanovil.
Přestože o tomto žalobcově požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení soud prvního stupně nerozhodl, tato skutečnost nebrání tomu,
aby dovolací soud na nedostatek žalobcova zastoupení nyní reagoval zastavením
dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací
činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných
žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo
nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému podávání
neopodstatněných a obsahově totožných návrhů na osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní
soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, dále usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž
podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30
Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl
usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní
soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019,
ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo
3701/2020, nebo ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020). Takové
dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze přitom označit za obstrukční, neboť
nesleduje ochranu jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž je
výhradně vedeno záměrem vyvolat v řízení procesní komplikace. Jedná se tak o
zneužívající procesní postup, který podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat
právní ochrany (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a dále usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017,
proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, nebo ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo
1105/2022), a k němuž se proto podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením
dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost
zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 1. 2012, sp. zn.
29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního
poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro jeho známé postoje, které v celé řadě
podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně
podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020). Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce
nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto
dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 11. 2022
Mgr. Viktor Sedlák
pověřený člen senátu