11 Tdo 208/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2025 o dovolání

obviněného R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dne 21. 8. 2024, sp.

zn. 6 To 24/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního

soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 30/2020, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. 6 T

30/2020, byl obviněný R. M. uznán vinným v bodě ad 1) jednak přečinem

neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4

písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem poškození a ohrožení životního prostředí

z nedbalosti podle § 294 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě ad 2)

přečinem neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1, odst. 3 písm. a)

tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 298 odst. 4 tr. zákoníku za použití §

43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti)

měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku

podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.

Podle § 70 odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen

trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 4 výroku rozsudku. Podle §

229 odst. 1 tr. ř. bylo poškozené Statutární město Frýdek-Místek, IČO 00296643,

se sídlem Radniční 1148, 738 01 Frýdek-Místek, odkázáno se svým nárokem na

náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:

1. v blíže neupřesněné době od 9. 11. 2018 do 22. 1. 2019 ve XY, XY či jinde,

po předchozí společné domluvě s další osobou, občanem Polské republiky, proti

němuž je vedeno trestní stíhání v Polské republice, a o kterém věděl, že bude

vystupovat pod smyšleným jménem G. K., dále s dalšími, dosud přesně

neustanovenými osobami, rovněž občany Polské republiky a při jasném vymezení

rolí, s úmyslem zajistit pod smyšlenou legendou skladové prostory a bez splnění

podmínek stanovených zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých

dalších zákonů, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o odpadech“) přivézt do

České republiky z Polské republiky nádoby s obsahem různých látek, přičemž s

ohledem na konspirativní způsob jednání všech zúčastněných a všechny další

okolnosti si musel být dobře vědom toho, že se jedná o nádoby s odpadem ve

smyslu § 3 odst. 1 zákona o odpadech a zároveň mohl vědět, že takto z ciziny

přivezený odpad může také naplňovat kritéria tzv. nebezpečného odpadu dle § 4

odst. 1 písm. a) zákona o odpadech, tento odpad zde uskladnit v rozporu s

původně deklarovaným účelem pronájmu skladových prostor a ponechat bez

jakéhokoli zabezpečení a placení úhrad za předmět nájmu,

jako součást výše uvedeného úmyslu obžalovaný kontaktoval vícero realitních

kanceláří pod smyšlenými jmény L. a později T., když takto mj. dne 9. 11. 2018

obžalovaný vystupující pod smyšlenou identitou L., telefonicky z konspiračního

telefonního čísla XY určeného pouze k tomuto účelu, kontaktoval realitní

kancelář I.E.T. Reality, kde s realitní makléřkou sjednal prohlídku objektu ve

XY u XY, stojícího na parcele č. XY, na kterou se dne 13. 11. 2018 dostavila

další osoba, občan Polské republiky, proti níž je vedeno trestní stíhání

samostatně, která se vydávala za osobu G. K., faktického statutárního zástupce

polské obchodní korporace TOBI ECO ENERGY SP. Z O.O., spolu s jednou další,

dosud neustanovenou osobou, a jménem této společnosti jakožto nájemcem, dne 14.

11. 2018 uzavřela s pronajímatelem POHÁRY BAUER s. r. o. nájemní smlouvu na

pronájem objektu skladu, do něhož další, dosud neustanovené osoby v období od

4. 12. 2018 do 21. 12. 2018 dopravily z Polské republiky prostřednictvím

polského dopravce celkem 2.831 nádob o objemu 200 l, 800 l a 1.000 l,

odpovídající celkovému objemu 349.000 l chemických látek, k jejichž uskladnění

použily vysokozdvižný vozík Desta DVHM 3522 LX dodaný obžalovaným jako

majitelem vozíku,

přičemž uskladněné chemické látky měly podle odebraných kontrolních vzorků

charakter nebezpečných látek, u nichž hrozí riziko vznícení, poleptání a

inhalační otravy a učinili takto v rozporu s ustanoveními §§ 55, 56, 57 zákona

o odpadech, čl. 9 Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes

hranice států a jejich zneškodňování publikované pod č. 6/2015 Sb. m. s. a

nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, o přepravě odpadů a

takto také učinili bez pravomocně uděleného souhlasu Ministerstva životního

prostředí České republiky,

zároveň tento odpad uložili v rozporu s ustanoveními § 12 odst. 2, odst. 3 a §

14 odst. 1 zákona o odpadech a dále v rozporu s ustanovením § 39 zákona č.

254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v tehdy

platném znění, čímž bezprostředně ohrozili půdu, vodu, ovzduší nebo jinou

složku životního prostředí, kdy tohoto ohrožení si musel být obžalovaný dobře

vědom a bez přiměřených důvodů, kdy neučinil vůbec ničeho pro to, aby k

ohrožení života a zdraví občanů a ochrany životního prostředí nedošlo, spoléhal

na to, že k uvedenému následku nedojde, přičemž Statutární město Frýdek-Místek

vynaložilo na nákladech na odstranění a likvidaci nebezpečného odpadu částku ve

výši nejméně 14.473.531,02 Kč,

2. v blíže neupřesněné době od 7. 1. 2019 do 23. 1. 2019 v XY či jinde, po

předchozí společné domluvě s další osobou, občanem Polské republiky, proti

němuž je vedeno trestní stíhání v Polské republice, a o kterém věděl, že bude

vystupovat pod smyšleným jménem G. K., dále s dalšími, dosud přesně

neustanovenými osobami, rovněž občany Polské republiky a při jasném vymezení

rolí, s úmyslem zajistit pod smyšlenou legendou skladové prostory a bez splnění

podmínek stanovených zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých

dalších zákonů, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o odpadech“) přivézt do

České republiky z Polské republiky nádoby s obsahem různých látek, přičemž s

ohledem na konspirativní způsob jednání všech zúčastněných a všechny další

okolnosti si musel být dobře vědom toho, že se jedná o nádoby s odpadem ve

smyslu § 3 odst. 1 zákona o odpadech, tento odpad zde uskladnit v rozporu s

původně deklarovaným účelem pronájmu skladových prostor a ponechat bez

jakéhokoli zabezpečení a placení úhrad za předmět nájmu,

jako součást výše uvedeného úmyslu obžalovaný kontaktoval vícero realitních

kanceláří pod smyšlenými jmény L. a později T., když takto mj. dne 7. 1. 2019

obžalovaný vystupující pod smyšlenou identitou L., telefonicky z dalšího

konspiračního telefonního čísla XY určeného pouze k tomuto účelu, kontaktoval

realitní kancelář LXM Reality, kde s realitní makléřkou sjednal prohlídku

objektu haly bývalého autosalonu XY v XY na ul. XY, na kterou se dne 8. 1. 2019

dostavila další osoba, občan Polské republiky, proti níž je vedeno trestní

stíhání samostatně, která se vydávala za osobu G. K., faktického statutárního

zástupce polské obchodní korporace TOBI ECO ENERGY SP. Z O.O., spolu se dvěma

dalšími dosud neustanovenými osobami a jménem této společnosti jakožto nájemcem

dne 9. 1. 2019 uzavřel s pronajímatelem InterAuto Doležal a. s., nájemní

smlouvu na pronájem části objektu autosalonu, do něhož další dosud neustanovené

osoby v období od 15. 1. 2019 do 18. 1. 2019 dopravily z Polské republiky,

prostřednictvím polského dopravce RM TRANS POLSKA SP. Z. O.O., a následně

uskladnily celkem 407 palet s nádobami o objemu 200 l, 800 l a 1.000 l s

chemickými látkami, k jejichž uskladnění užily vysokozdvižný vozík Desta DVHM

3522 LX, dodaný obžalovaným jako majitelem vozíku,

přičemž uskladněné chemické látky měly podle odebraných kontrolních vzorků

charakter látek, u nichž hrozí riziko vznícení, poleptání a inhalační otravy a

učinili takto v rozporu s ustanoveními §§ 55, 56, 57 zákona o odpadech, čl. 9

Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a

jejich zneškodňování publikované pod č. 6/2015 Sb. m. s. a nařízením Evropského

parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006, o přepravě odpadů a takto také učinili bez

pravomocně uděleného souhlasu Ministerstva životního prostředí České republiky.

3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak obviněný R. M.,

jednak poškozené Statutární město Frýdek-Místek, rozhodl Krajský soud v Ostravě

rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 6 To 24/2024 tak, že:

I. Z podnětu odvolání poškozeného Statutárního města Frýdek-Místek podle § 258

odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o náhradě škody a za podmínek §

259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému

R. M. uložil povinnost nahradit Statutárnímu městu Frýdek-Místek, IČO 00296643,

se sídlem Radniční 1148, Frýdek-Místek, 738 01, majetkovou škodu ve výši 14 503

781,02 Kč.

II. Odvolání obviněného R. M. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

4. Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení lze připomenout, že

Okresní soud ve Frýdku-Místku poprvé rozhodoval rozsudkem ze dne 25. 5. 2022,

sp. zn. 6 T 30/2020, jímž obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby

zprostil. K odvolání státního zástupce a poškozeného Statutárního města Frýdku-

Místku Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 23. 6. 2023, sp. zn. 6 To

289/2022, napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a vrátil věc soudu prvního

stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ten poté v intencích zrušujícího

rozhodnutí odvolacího soudu doplnil dokazování, důkazy nově hodnotil a rozhodl

rozsudkem ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. 6 T 30/2020. Na podkladě odvolání, která

proti tomuto rozsudku podali obviněný R. M. a poškozené Statutární město Frýdek-

Místek, rozhodl Krajský soud v Ostravě výše již citovaným rozsudkem ze dne 21.

8. 2024, sp. zn. 6 To 24/2024.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního

stupně napadl obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž

uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný předně uvádí, že v daném

případě je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým

stavem. Namítá, že ve věci nebyl proveden jediný přímý důkaz, který by s

jednoznačnou jistotou prokazoval, že se vytýkaného jednání dopustil právě on. K

tomuto závěru přitom dospěly oba soudy, když konstatovaly, že existuje řetězec

nepřímých důkazů svědčících o tom, že se jednání dopustil. Je nicméně

přesvědčen, že důkazy, které okresní soud v řízení shromáždil, jednoznačný

závěr o jeho vině neumožňují.

7. Pochybnostem ohledně správného zjištění skutkového stavu nasvědčuje

skutečnost, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 25. 5.

2022, č. j. 6 T 30/2020-4174 v plném rozsahu zproštěn od obžaloby s

odůvodněním, že se nepodařilo bez jakýchkoliv pochybností prokázat, že by se

předmětných skutků dopustil právě obviněný. Podle soudu nebylo žádným přímým

důkazem prokázáno, že by obviněný úmyslně spolupracoval s organizovanou

skupinou za účelem nelegálního uskladnění nebezpečného odpadu v České

republice, ani nebylo prokázáno nedbalostní zavinění. Rovněž konstatoval, že

nepřímé důkazy v podobě vystupování pod smyšlenými jmény, používání speciálních

telefonních čísel či zajištění vysokozdvižného vozíku rozhodně netvoří ucelený

řetězec, který by vedl k jedinému a jednoznačnému závěru o vině obviněného.

Podle soudu bylo sice prokázáno, že se skutek z větší části stal (což obviněný

nikdy nezpochybňoval), nelze však dospět k závěru, že by jej spáchal on.

8. Proti zprošťujícímu rozsudku okresního soudu podal odvolání státní zástupce,

který navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. K tomuto

podal obviněný obsáhlé vyjádření, kde uvedl, že v řízení nebyla prokázána

žádnými přímými ani nepřímými důkazy jeho vědomost o tom, že do pronajatých

skladů ve XY a XY bude dovážen z Polské republiky nebezpečný odpad. Závěry

okresního soudu, jímž byl zproštěn od obžaloby přitom tuto jeho obhajobu

potvrzují. Za zcela nesprávný a nelogický označil závěr státního zástupce, že

sklad ve XY může být použit toliko k uskladnění nebezpečného odpadu a vyjádřil

podiv, proč nejsou trestně stíhány i další osoby, zejména pak ty, které tento

objekt přímo pronajaly (majitel skladu) polsky hovořícím osobám anebo osoby,

které se podílely na zprostředkování prodeje (realitní zprostředkovatel).

Krajský soud nicméně obhajobu obviněného zcela pominul, když v odůvodnění

rozhodnutí vydaného v neveřejném zasedání neuvádí, že se k odvolání státního

zástupce vyjádřil ani se s jeho námitkami v něm uvedenými nevypořádal.

9. Krajský soud v neveřejném zasedání z podnětu odvolání státního zástupce

zprošťující rozsudek okresního soudu zrušil, když v odůvodnění rozhodnutí

uvedl, že skutková zjištění okresního soudu jsou nejasná a neúplná, že k

objasnění je potřeba provést další důkazy a že převážná většina odvolacích

námitek státního zástupce je důvodná. Ztotožnil se tak s odvolací argumentací

státního zástupce včetně jeho příloh, když uvedl, že obviněný jako osoba se

standardní intelektovou výbavou si musel být vědom, že se dopouští vytýkané

trestné činnosti. Z uvedeného vyjádření krajského soudu je zřejmé, že skutkový

stav zjištěný okresním soudem se závěrem, že se obviněný obou skutků

nedopustil, naopak vyhodnotil tak, že je namístě jej z vytýkané trestné

činnosti uznat vinným. Na podkladě shodného skutkového stavu, při němž byl

okresním soudem zproštěn od obžaloby, tak krajský soud dovodil zcela odlišné

závěry, přičemž odůvodněním svého rozhodnutí dal jednoznačný pokyn okresnímu

soudu, aby jej v dalším řízení z vytýkané trestné činnosti uznal vinným. Rovněž

odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu označil za strohé, pouze velmi

obecně odůvodněné a nepřezkoumatelné, když se řadou jeho námitek uplatněných v

odvolání krajský soud vůbec nezabýval. Obviněnému tak bylo znemožněno uplatnit

námitky k samotnému procesnímu postupu, který shledal nezákonným, porušujícím

jak jeho právo na obhajobu, tak i na spravedlivý proces.

10. Rovněž má za to, že k porušení jeho práva na spravedlivý proces došlo též

již při prvním jednání po vrácení věci okresnímu soudu, kdy v rámci svých

námitek proti postupu krajského soudu uváděl, že vzhledem k tomu, že soud

rozhodl v neveřejném zasedání, neměl možnost vyjádřit se k osobám soudců

rozhodujících o odvolání státního zástupce a případně uplatnit námitky

podjatosti. Zatímco v řízení před okresním soudem byl vyzván, aby se vyjádřil k

osobám, které budou v jeho věci rozhodovat, postupem krajského soudu mu

uplatnění tohoto práva bylo znemožněno. Pochybnosti o podjatosti soudu a o

respektování práva na obhajobu jsou zesilovány také tím, že v odůvodnění

citovaného usnesení krajského soudu zcela absentuje, byť jen zmínka o tom, že

by se vyjádřil k odvolání státního zástupce.

11. Poté, co byla věc znovu postoupena krajskému soudu k dalšímu řízení, byl

usnesením ze dne 19. 4. 2024, č. j. 6 To 24/2024-4323 vyrozuměn o osobách členů

senátu, včetně doručení usnesení o vyloučení členek senátu 6 To z rozhodování v

dané věci. Postup a rozhodnutí krajského soudu, který ve svém prvním rozhodnutí

zrušil zprošťující výrok okresního soudu v neveřejném zasedání, když mu

neumožnil se k obsazení senátu krajského soudu vyjádřit a zcela pominul jeho

obhajobu a vyjádření k odvolání státního zástupce, však považuje za nezákonný.

Domnívá se, že za této situace měl odvolací senát sám vyhodnotit, zda s ohledem

na předchozí postup neměl ve věci rozhodovat jiný senát a zda nejsou dány

důvody jeho podjatosti.

12. Dále uvedl, že po vrácení věci Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku

požadoval, aby soud vyžádal spis z policejní akce ODPAD a následně vyslechl

policistku V. K., která zpracovala doplnění odvolání státního zástupce, ve

kterém na několika místech uvádí, že informace ohledně dovozu nelegálního

odpadu byly shromažďovány v rámci „AKCE ODPAD“ již od počátku listopadu 2018.

Úkony trestního řízení byly v této věci zahájeny až 22. 1. 2019. S ohledem na

vyjádření Policie ČR v podání ze dne 24. 10. 2023, že žádný spis neexistuje,

navrhoval výslech této policistky, okresní soud jej nicméně neprovedl, aniž by

vysvětlil zjevné rozpory mezi tím, kdy na straně jedné policie tvrdí, že

spustila na počátku listopadu 2018 akci ODPAD, a na straně druhé tvrdí, že

taková akce neexistovala a veškeré listiny, které policie shromáždila jsou

součástí trestního spisu, tedy listiny získané až po zahájení úkonů trestního

řízení, tj. od 22. 1. 2019.

13. K návrhu obviněného na doplnění dokazování výslechem svědkyně K. se krajský

soud vyjádřil tak, že okresní soud správně tento důkaz zamítl jako

neproveditelný, když z obsahu spisu se podává, že učinil dotaz na Policii ČR,

zda existuje další spisový materiál, který není součástí spisu, na což bylo

odpovězeno, že nikoliv. Krajský soud tak shledal výslech svědkyně za

nadbytečný, aniž se vypořádal s informacemi, které policie sama učinila

součástí spisového materiálu. Pokud Policie ČR opakovaně uvádí, že AKCE ODPAD

byla „spuštěna“ na počátku listopadu 2018, pak se jeví jako naprosto

nedostatečné vyjádření ze dne 24. 10. 2023, že neeviduje žádný spisový

materiál, který by nebyl součástí trestního spisu v projednávané věci. S

ohledem na okolnosti, jež obviněný dále blíže rozvádí je nicméně pravděpodobné,

že Policie ČR disponuje informacemi ohledně monitorování odpadu, a proto je

namístě tyto předložit, aby bylo možné vyhodnotit, zda se jedná o důkazy, které

jsou použitelné v tomto trestním řízení, a v kladném případě, provést jejich

vyhodnocení. Pokud soudy K. k informacím, které ona sama uvádí, nevyslechly, je

řízení postiženo vadou, která má za následek porušení jeho práva na spravedlivý

proces a v konečném důsledku činí napadená rozhodnutí nezákonná.

14. Obviněný uvádí, že od počátku jakoukoliv trestnou činnost popírá a na tomto

svém postoji setrvává, přičemž rozhodnutí obecných soudů vnímá jako

nespravedlivé. Jak již výše poukázal, neexistuje žádný přímý ani nepřímý důkaz

prokazující jeho vědomost o tom, že ve skladech ve XY a v XY bude uskladněn

nebezpečný odpad, který bude polsky hovořícími osobami dovážen z ciziny

(Polska), a toto nelze dovodit ani ze skutečnosti, že s těmito komunikoval.

Nelze totiž přehlédnout, že s těmito osobami opakovaně jednali jak realitní

zprostředkovatelé, tak rovněž majitelé skladů, kteří i přes své zkušenosti

nepojali jakékoliv podezření o tom, že by měl být ve XY a v XY uskladněn odpad,

který má být navezen z cizího státu. Svědek D., majitel skladu v XY, si dokonce

od těchto osob vyžádal certifikáty k uskladněnému materiálu, které mu také byly

předloženy. Pokud by měl být takový závěr udržitelný, je povinností státního

zástupce stíhat všechny osoby, které se na uskladnění odpadu jakkoliv podílely,

neboť si musely být vědomy, že minimálně napomáhají k nelegálnímu uskladnění

odpadů.

15. Ve svém odvolání proti rozsudku okresního soudu namítal, že neexistuje

důvod pro změnu rozhodnutí oproti prvnímu zprošťujícímu rozsudku, když se ani

po doplnění dokazování skutkový stav nijak nezměnil. Nikdy nezpochybňoval, že

jednal s polsky hovořícími osobami, že těmto pomáhal získat skladové prostory,

poskytl jim vozík a další součinnost, tyto osoby mu však nikdy nesdělily, že

mají v úmyslu dovážet do České republiky z Polské republiky nebezpečný odpad a

ani on sám neměl důvod se domnívat, že k takovému jednání z jejich strany

dojde. Zdůrazňoval, že jeho pomoc Polákům byla motivována snahou rychlého

výdělku v době, kdy mu umírala manželka a sám se staral o dvě nezletilé děti.

Připouštěl, že jeho jednání bylo naivní a hloupé, nikoliv však vedené úmyslem

pomoci jiným osobám dovézt do České republiky nebezpečný odpad z Polské

republiky.

16. Uvedl, že v části severomoravského regionu XY, XY je zcela běžné, že na

tomto území legálně podnikají občané polské státní příslušnosti, některé z nich

znal již z předchozího obchodního styku a byl s nimi v kontaktu. I pokud by

bylo možné dovodit závěr, že věděl, že se podílí na trestné činnosti, pak není

zřejmé, z kterých konkrétních důkazů soudy dovozují, že věděl o tom, že se

jedná o dovoz nebezpečného odpadu, že tento nebezpečný odpad pochází z Polské

republiky, odkud má být do XY a XY dovezen a že uskladněním takového materiálu

může dojít k ohrožení životního prostředí. Až z důkazů provedených v tomto

řízení, konkrétně fotografiemi z mýtných bran a z trestního spisu vedeného v

Polské republice, vyplynulo, že odpad byl na území České republiky dovážen z

Polské republiky a teprve z expertizy bezpečnostních složek bylo zjištěno, že

je nezbytné odpady ve XY ekologicky zlikvidovat, jinak je ohroženo životní

prostředí. Obviněný tyto informace neměl a tyto získal až dodatečně z tisku.

Neexistuje tak žádný přímý ani nepřímý důkaz, který by jej bez pochybností

usvědčoval z toho, že měl vědomost o nelegálním dovozu odpadu z Polské

republiky do České republiky a že by měl jakoukoliv vědomost o způsobu

uskladnění takového materiálu ve skladech a možného ohrožení životního

prostředí.

17. Okresní soud taktéž zcela pomíjí, že se svým vlastním jménem představil ze

svého soukromého mobilního telefonu, aby získal informace ke skladu ve XY.

Pokud by se jednalo o vysoce konspirativní činnost, jak soudy uvádějí, stěží by

svým vlastním jménem komunikoval s realitní kanceláří I. E. T. Reality s. r.

o., která zprostředkovala pronájem skladu ve XY. Z údajů, které zanechal u

realitní kanceláře, pak bylo možné velmi jednoduše ztotožnit osobu, která

projevila o sklad ve XY zájem. Jeho postup při komunikaci s realitní kanceláří

ohledně pronájmu skladu ve XY tak vyvrací závěry soudu o tom, že jednal

konspirativně, a naopak potvrzuje jeho verzi, že jednal naivně, vedený vidinou

snadného výdělku, pokud vyhoví přáním polsky hovořících osob. Je si vědom toho,

že jednal hloupě a naivně, z důkazů tak, jak byly v řízení provedeny, však není

možné učinit závěr o tom, že by věděl o tom, že je součástí organizované

skupiny, která dováží z Polské republiky nebezpečný odpad do České republiky.

18. Vytýká, že s touto jeho obhajobou se nicméně soudy nevypořádaly, když

krajský soud v odůvodnění rozsudku toliko stručně uvádí, že se plně ztotožňuje

s odůvodněním rozsudku okresního soudu a plně na toto odkazuje. Z odůvodnění

rozsudku okresního soudu přitom skutečnost, že by měl vědomost o tom, že je

odpad dovážen z Polské republiky, že se jedná o odpad nebezpečný, že bude

převážen v nevhodných obalech a uskladněn takovým způsobem, že dojde k naplnění

skutkové podstaty trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí,

nijak nevyplývá. Žádný ze soudů se nevyjádřil ani k tomu, které konkrétní

důkazy svědčí o tom, že měl vědomost, že odpad dovážený z Polské republiky je

nebezpečný, jak předpokládá základní skutková podstata § 298 tr. zákoníku.

Pokud soudy neuvádějí, byť by jen nepřímé důkazy svědčící pro takový závěr, pak

jej nelze z vytýkané trestné činnosti uznat vinným.

19. Okresní soud současně uvádí, že spáchal čin jako člen organizované skupiny

a poukazuje na konspirativnost jeho jednání. I pokud by bylo možné připustit

závěr, jakkoliv jej obviněný odmítá, že z provedeného dokazování vyplývá, že

byl součástí organizované skupiny, která dovážela nebezpečný odpad z Polské

republiky, pak nelze automaticky dovodit jeho vědomost o tom, že nebezpečný

odpad bude dovezen v nevyhovujících obalech, uskladněn způsobem, který

bezprostředně ohrožuje životní prostředí a že si vyžádá okamžitý zásah

bezpečnostních složek. Aby mohlo být jednání pachatele právně kvalifikováno

jako jednání v rámci organizované skupiny, musí mít tato osoba, která je

součástí takové organizované skupiny, alespoň základní vědomost o její

činnosti, zejména pak čím se tato skupina zabývá. Takový závěr však z

provedených důkazů v dané věci nelze učinit.

20. I pokud by bylo možné připustit jeho vědomost o tom, že poskytuje cizím

osobám pomoc při jejich nelegální činnosti, musí být též prokázána vědomost o

tom, o jakou konkrétní trestnou činnost se jedná (zda se jedná například o

obchodování s drogami, nelegální obchod s tabákem, pohonnými hmotami, odpadem

atd.). V tomto konkrétním případě však nebylo ani nepřímými důkazy prokázáno,

že by věděl o tom, že je článkem skupiny, jejímž účelem je dovážet nebezpečný

odpad z Polské republiky do České republiky ani neexistují žádné důkazy, které

by prokazovaly závěry soudů, že měl vědomost o nevhodném uložení nebezpečného

odpadu ve skladech a z toho vyplývajícím nebezpečí, že může dojít k ohrožení

životního prostředí, které si vyžádá okamžitý zásah bezpečnostních složek a

vznik nákladů na likvidaci v celkové částce 14 503 781,02 Kč, k jejímuž

zaplacení byl rozsudkem krajského soudu zavázán.

21. Nesouhlasí rovněž s výhradou krajského soudu, že jeho jednání pod bodem 1)

výroku mělo být kvalifikováno rovněž jako přečin poškození životního prostředí

dle § 293 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil minimálně

ve formě nepřímého úmyslu, nikoliv jako trestný čin poškození a ohrožení

životního prostředí z nedbalosti podle § 294 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.

zákoníku, jak toto jednání právně kvalifikoval okresní soud, kdy však s ohledem

na absenci odvolání státního zástupce, nemohl změnit rozhodnutí v jeho

neprospěch. Jak k tomuto závěru o jeho zavinění krajský soud dospěl, a o které

důkazy jej opírá, však z napadeného rozhodnutí zjistit nelze a okresní soud,

aniž by měl oporu v provedeném dokazování pouze velmi obecně konstatuje, že si

musel být vědom, že svým jednáním způsobí ohrožení životního prostředí.

22. Obviněný uzavřel, že neexistuje nejen přímý důkaz prokazující jeho zapojení

do nelegálního obchodu s dovozem odpadu do České republiky a jeho vědomost, že

se bude jednat o odpad nebezpečný, který bude uskladněn způsobem, který

ohrožuje životní prostředí a zdraví osob, ale neexistuje ani ucelený řetězec

nepřímých důkazů, z nichž by se dalo na takovou jeho vědomost usuzovat.

Existují-li tedy pochybnosti o jeho vině, pak při respektování zásady in dubio

pro reo měl být zproštěn obžaloby. Pokud okresní a krajský soud v dané věci

dospěly k opačnému závěru, pak jsou tyto závěry v extrémním rozporu s dosud

provedenými důkazy.

23. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.

zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 6 To

24/2024, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2023,

sp. zn. 6 T 30/2020 a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu

jednal a rozhodl.

24. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství

(dále jen „státní zástupce) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel opakuje

ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil v předchozích stadiích trestního

řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. V návaznosti na to

poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo

86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky

vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými

se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání

zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

25. Státní zástupce dále připomněl, že dovolání je mimořádný opravný

prostředek, který je možno – na rozdíl od odvolání – podat jen z důvodů, jež

jsou taxativně vymezeny v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., eventuálně v §

265b odst. 2 tr. ř. a aby těmto obsahově odpovídaly konkrétní námitky, na nichž

je dovolání založeno. Nejvyšší soud z podnětu dovolání přezkoumává zásadně jen

ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání skutečně podáno.

Dovolatel je povinen v dovolání označit výroky, které napadá, jakož i rozsah a

důvody, pro které tak činí. K tomu státní zástupce připomněl také usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2004 sp. zn. 5 Tdo 225/2003, ze kterého mimo jiné

vyplývá, že v dovolacím řízení je možné přezkoumávat ve smyslu § 265i odst. 3

tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jen těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo

dovolání podáno, a to pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.

26. V návaznosti na to tak za nepřípustné označil státní zástupce eventuální

námitky směřované vůči původnímu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.

6. 2023, sp. zn. 6 To 289/2022, jímž byl zrušen první zprošťující rozsudek

Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 5. 2022 sp. zn. 6 T

30/2020. Důvodem je skutečnost, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé ve

smyslu § 265a tr. ř. To státní zástupce zmínil v reakci na obsah dovolání, ve

kterém – ačkoli je na jeho první straně vyjádřeno, že směřuje „…proti rozsudku

Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2024, č.j. 6 To 24/2024 a rozsudku

Okresního soudu ve Frýdku – Místku, č. j. 6 T 30/2020-4290, ze dne 27. 11.

2023…“ – jsou v menší míře prezentovány i výhrady zpochybňující správnost

usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2023 sp. zn. 6 To 289/2022 a

bezvadnost řízení, jež mu předcházelo.

27. Pokud jde o další přípustnou dovolací argumentaci vztahující se k

rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Krajského soudu v Ostravě

obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl pouze dovolací důvod

podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podané dovolání je pak z podstatné části

vystavěno především na výhradách proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy

hodnotily a proti závěrům, k nimž na podkladě takového vadného hodnocení důkazů

dospěly. Obecně vzato by takto koncipované námitky pod žádný (a tedy ani shora

uvedený) dovolací důvod podřadit nešlo. Obviněný nicméně popřel, že by věděl

jak o dovozu nebezpečného odpadu z území Polské republiky do skladů v České

republice a o jeho nevhodném uložení zapříčiňujícím škodu přesahující 14

milionů Kč, tak i o tom, že je článkem skupiny pachatelů, kteří se takové

činnosti dopouštějí. Soudům rovněž vytkl, že bezdůvodně nevyhověly jeho

důkazním návrhům, s nimiž se řádně nevypořádaly. Podle státního zástupce takové

námitky, byť s velkou dávkou tolerance, pod zmiňovaný dovolací důvod podle §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné.

28. Pokud jde o dokazování realizované Okresním soudem ve Frýdku-Místku, to

bylo úplné a bezvadné, v jeho rámci byly provedeny všechny důkazy klíčové pro

ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro rozhodnutí, přičemž také skutková

zjištění byla zformována výlučně na podkladě důkazů řádně obstaraných a

provedených, a tedy procesně použitelných.

29. K problematice dovolatelem zpochybňované úplnosti dokazování státní

zástupce uvedl, že žádný z důkazních návrhů přednesených některou ze stran

trestního řízení soudy nepominuly, naopak je vyhodnotily z hlediska důležitosti

a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jejich

případné neprovedení rovněž zdůvodnily. To se týká i důkazního návrhu

obviněného na zajištění policejního spisu akce ODPAD a výslech policistky.

Soudy tyto důkazní návrhy důvodně odmítly s odkazem na jejich zjevnou

nadbytečnost a skutečnost, že dokazování by mělo být doplňováno k okolnosti,

jejíž existence již byla dříve vyloučena. V podrobnostech státní zástupce

odkázal na argumenty uvedené v odůvodnění rozsudků obou soudů, s nimiž se

ztotožnil a vyjádřil přesvědčení, že neprovedením dalších obviněným navržených

důkazů jeho právo na spravedlivý proces narušeno být nemohlo. Skutková zjištění

soudu prvního stupně byla v míře naprosto dostačující prokázána všemi dalšími

ve věci provedenými důkazy.

30. Za zjevně neopodstatněnou označil státní zástupce výhradu, v jejímž rámci s

odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytkl i

vadu zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků

trestného činu a provedených důkazů, přičemž zdůraznil, že jeho vědomá účast na

protiprávním jednání prokázána nebyla. Státní zástupce obviněnému sice

přisvědčil, že přímý důkaz o jeho zapojení do protiprávního jednání vymezeného

ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku zajištěn nebyl,

zcela v rozporu s realitou však shledal jeho další tvrzení o absenci důkazů

nepřímých, ačkoli je těchto celá řada a ve svém souhrnu jeho vinu spolehlivě

potvrzují.

31. Podle státního zástupce namítaným nedostatkem tzv. extrémního rozporu

odsuzující rozhodnutí zatíženo není. Veškerá skutková zjištění Okresního

soudu ve Frýdku-Místku, jejichž správnost aproboval rovněž

Krajský soud v Ostravě a jež se týkala mimo jiné ustálení závěru, že dovolatel

byl zapojen do organizované skupiny více pachatelů se zahraničním přesahem a

taktéž s jeho vědomím byl do České republiky dovážen a uskladňován nebezpečný

odpad, jehož sanace zatížila poškozeného náklady převyšujícími 14 milionu Kč,

totiž z řádně provedených a procesně použitelných důkazů, po jejich vyhodnocení

souladném s principy elementární logiky, nepochybně lze dovodit.

32. V naznačeném směru státní zástupce odkázal na výstižné argumenty Okresního

soudu ve Frýdku-Místku v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku, jejichž

správnost potvrdil i Krajský soud v Ostravě, a které se staly přesvědčivým

podkladem pro závěr, že je naprosto vyloučeno, aby obviněný (i s ohledem na

svou osobu, postavení, znalosti, vzdělání a sociální ukotvení) nevěděl o tom,

že rovněž s jeho přičiněním a zapojením je pácháno nezákonné jednání popsané ve

skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Z důkazů provedených v hlavním líčení

přitom spolehlivě vyplývá jednoznačná dělba úloh v rámci skupiny osob

zainteresovaných na trestné činnosti, kdy konkrétně obviněný primárně

zajišťoval jak kontakty s realitními kancelářemi při vyhledávání vhodných

skladovacích prostor, tak i vysokozdvižný vozík užitý při vykládce odpadu. Jemu

nadřízeným subjektem byl K. G., který dovolateli dával instrukce a pokyny.

Současně existovala i další osoba popisovaná jako „muž s dredy“, která

vysokozdvižný vozík při vykládce odpadů ve skladovacích prostorách obsluhovala,

přičemž sám obviněný zmiňoval i přítomnost další osoby u prvotních schůzek

(tlustšího staršího muže), kterou K. G. poslouchal. Zapojení vícero osob

dokládá taktéž související trestní řízení vedené v Polské republice, v němž

bylo v návaznosti na projednávanou trestnou činnost obžalováno více než 40

osob. Sám obviněný věděl přinejmenším o třech konkrétních osobách, stejně jako,

že další podobné osoby s podílem na projednávané trestné činnosti se musejí

vyskytovat taktéž v Polsku, byť k jejich identitě další poznatky neměl. Takto

zjištěnou skupinu lze nepochybně kvalifikovat jako organizovanou skupinu.

33. K obhajobě dovolatele, který opakovaně setrval na tom, že byl pouhým

zprostředkovatelem kontaktu na realitní kanceláře a o trestné činnosti

ostatních žádné poznatky neměl, státní zástupce ve shodě s oběma soudy odkázal

kupř. na užívání smyšlených příjmení a na nákup anonymních SIM karet, jež byly

posléze užívány ke konspiračním hovorům. Tyto byly postupně opakovaně

lokalizovány na stejném místě, jako soukromé číslo dovolatele, a byly rovněž v

četném kontaktu s telefonním číslem užívaným K. G. Přehlédnout pak nelze ani

zjištění, že emailová schránka XY byla vytvořena dne 8. 11. 2018 ve 20:28 hodin

ze soukromého telefonního čísla obviněného XY a emailová schránka XY byla

vytvořena dne 7. 1. 2019 v 10:55 hodin opět ze stejného telefonního čísla

obviněného, přičemž ve druhém případě bylo jako kontaktní telefonní číslo pro

potvrzovací SMS uvedeno konspirační telefonní číslo XY užívané právě

dovolatelem. V kolonce „jazyk“ pak byla přinejmenším ve druhém případě uvedena

„čeština“, což s ohledem na obhajobu dovolatele v tom směru, že Poláci neuměli

česky, vylučuje, aby právě polští občané neovládající český jazyk tuto schránku

užívanou při páchání trestné činnosti zakládali a ověřovali. Osobou, která tak

učinila, byl tudíž právě obviněný. Zmíněné skutečnosti proto jednoznačně

vyvracejí obhajobu obviněného, že byl jen zprostředkovatelem v rámci kontaktu s

realitními kancelářemi a o skutečném účelu obstaraných skladovacích prostor nic

nevěděl.

34. Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že do jednání popsaného ve skutkové

větě se vědomě zapojil dovolatel, který také naplnil všechny znaky přisouzených

trestných činů, jejich subjektivní stránku nevyjímaje. Na uvedeném závěru

nemůže nic změnit ani zjištění, že tuto klíčovou skutečnost prokazují pouze

nepřímé důkazy. Ty totiž ve svém souhrnu vylučují, že by byl dovolatel pouhou

nevinnou obětí zneužitou protiprávním jednáním dalších pachatelů. Uzavřel

proto, že odsuzující rozhodnutí soudů žádnou z vad podřaditelných pod

dovolatelem vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

zatížena nejsou.

35. Pokud jde o obviněným namítané porušení práva na spravedlivý proces ve

smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, toto nelze vykládat

tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo rozhodnutí odpovídající

jeho představám. Uvedeným základním právem je zajišťován „pouze“ nárok na

spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního

rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Tyto aspekty přitom

v rámci trestního řízení vedeného proti dovolateli naplněny byly a rozhodnutím

soudů tudíž nelze ničeho vytknout. Nemohlo proto dojít ani k porušení zásady in

dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení

provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele

neměl.

36. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl

podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

37. Na vyjádření státního zástupce reagoval prostřednictvím svého obhájce

obviněný R. M., který v rámci své repliky uvedl, že pokud státní zástupce

uvádí, že v dovolání doslova opakuje námitky uplatněné v předchozím řízení, pak

přehlíží skutečnost, že soudy zcela pominuly jeho obhajobu a je tak znovu nucen

poukázat na nesprávnost skutkových závěrů napadených rozhodnutí, které nemají

oporu v provedeném dokazování a na procesní postup krajského soudu v dané věci.

38. K výhradám státního zástupce, že jsou nepřípustné námitky proti původnímu

usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2023, jímž byl zrušen

zprošťující rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 25. 5. 2022,

obviněný zopakoval svou dovolací argumentací stran odlišného postupu soudu

ohledně možnosti uplatnit námitky týkající se podjatosti osob senátu krajského

soudu, který označil za nekonzistentní, v rozporu s procesními předpisy a

zkracující jeho právo na řádný proces a na obhajobu. Krajský soud ve svém

rozhodnutí ze dne 23. 6. 2023 rovněž zcela pominul vyjádření obhajoby k

odvolání státního zástupce ze dne 8. 9. 2022 ani se nijak nevypořádal s

argumentací obhajoby v tomto vyjádření uvedenou, což svědčí o tom, že jeho

obhajobu přehlížel.

39. Stejně tak odmítá tvrzení státního zástupce týkající se odmítnutí návrhu na

provedení důkazu policejním spisem s označením „ODPAD“, případně výslechu

policistky K. K tomu opětovně zopakoval své dovolací námitky se závěrem, že

pokud soud odmítl tuto svědkyni vyslechnout, bylo porušeno právo na objasnění

věci a v konečném důsledku zkrácení práva na obhajobu, kterážto pochybení však

státní zástupce bagatelizuje a přehlíží.

40. Rovněž vytýká, pokud státní zástupce ve svém vyjádření pouze v obecné

rovině poukazuje na body 46) – 63) odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve

Frýdku – Místku ze 27. 11. 2023, aniž by se pokusil zodpovědět otázku, zda

existuje důkaz o tom, že obviněný věděl, že do České republiky bude dovážen

odpad, že tento odpad je nebezpečný a že v důsledku jeho uskladnění dojde k

poškození a ohrožení životního prostředí.

41. V rámci obhajoby uváděl, že mu polsky hovořícími osobami bylo sděleno, že ve

skladech ve XY a v XY, bude uskladněn materiál pro stavbu, plastifikátory –

nemrznoucí příměsi do betonu. Ani majitelé skladů ve XY a XY, kteří s těmito

osobami přímo jednali, a se kterými následně uzavřeli smlouvy o pronájmu

skladů, neměli pochybnosti o tom, že ve skladech bude uskladněn právě takto

deklarovaný materiál, a nikoliv nebezpečný odpad. Závěry okresního soudu, že si

musel být vědom toho, že ve skladech bude umístěn odpad, označil za zcela

nepodložený a neodpovídající provedenému dokazování. V řízení nebyl proveden

žádný důkaz, ze kterého by bylo možné usoudit na to, že měl vědomost o tom, že

sklady budou použity pro uskladnění nebezpečného odpadu.

42. Stejně tak nebyl proveden žádný důkaz, který by potvrzoval závěry soudů, že

měl vědomost o tom, že odpad bude dovážen právě z Polské republiky. Ani státní

zástupce ve svém vyjádření neuvádí žádné důkazy, z nichž by bylo možné

dovozovat, že by měl mít vědomost, případně kdy tuto vědomost získal, o tom, že

do České republiky bude odpad dovážen právě z Polské republiky. Dovoz odpadu

přes hranice státu je přitom součástí právní kvalifikace jednání odsouzeného

podle § 298 tr. zákoníku.

43. Jestliže státní zástupce ve vyjádření pouze v obecné rovině popisuje znaky

organizované skupiny, neuvádí žádný argument pro to, že by v tomto konkrétním

případě obviněný věděl o tom, že je součástí organizované skupiny, která bude

dovážet odpad z Polské republiky. Oba soudy přitom ze skutečnosti, kdy se

nelegální dovoz odpadu projevil na území České republiky zásahem Policie a

Hasičského záchranného sboru v lednu 2019, z monitorování příjezdu kamionů přes

hranice a ze skutečnosti, že pro takové jednání jsou trestně stíhány osoby v

trestním řízení v Polské republice, automaticky dovozují, že musel mít vědomost

o tom, že je členem organizované skupiny dovážející odpad z Polské republiky do

České republiky. Takový postup obviněný označil za nepřípustný, neboť vědomost

o takovém závěru se automaticky presumuje, aniž by měla základ v provedeném

dokazování a vyplývala z konkrétních důkazů. Skutečnost, že jednal s polsky

hovořícími osobami a podle jejich pokynů, ještě neodůvodňuje závěr o tom, že

věděl o nelegálním dovozu nebezpečného odpadu z Polské republiky do České

republiky. V kterém okamžiku a z jakých důkazů tedy obviněný podle názoru

státního zástupce měl získat informaci o tom, že je odpad dovážen z Polské

republiky do České republiky a že bude uskladněn způsobem ohrožujícím životní

prostředí, ve vyjádření absentuje, stejně jako absentuje v napadených

rozhodnutí obou nižších soudů.

44. Pokud státní zástupce uvádí, že dovolatel zaměňuje právo na spravedlivý

proces s jakýmsi nárokem obhajoby na zproštění od obžaloby a že v tomto případě

neexistovaly pochybnosti o jeho vině, zjevně přehlíží původní rozhodnutí

okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 25. 5. 2022, které bylo zrušeno

způsobem, který obviněný považuje za nezákonný z důvodů, jež byly v dovolání

popsány. Poté, co v neveřejném zasedání krajský soud zrušil dne 23. 6. 2023

zprošťující rozsudek okresního soudu, doplnil okresní soud dokazování zcela

nepodstatným způsobem, rozhodl však zcela odlišně od svého původního

rozhodnutí. Z tohoto postupu okresního soudu je zřejmé, že pochybnosti o jeho

vině zde existovaly a pouze v důsledku závazného pokynu krajského soudu okresní

soud zcela změnil svůj pohled při hodnocení provedených důkazů. Okresní ani

krajský soud však nedaly odpověď na zásadní otázku, zda obviněný věděl o tom,

že bude dovážen nebezpečný odpad z Polské republiky do České republiky a že v

důsledku nesprávného skladování takového odpadu dojde k ohrožení životního

prostředí se škodou přesahující 14 mil Kč. Pokud soudy dovozují, že takové

informace obviněný měl, pak rozhodnutí postrádá odpověď na otázku, kdy tyto

informace a ze kterých konkrétních důkazů tyto získal.

45. Má tedy za to, že postupem krajského soudu došlo k porušení jeho práva na

spravedlivý proces, kdy v důsledku vázanosti jeho názorem, okresní soud změnil

své rozhodnutí. Obviněný tak setrvává na svém stanovisku, že v daném případě

existuje zřejmý nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem a

jsou dány důvody proto, aby byla napadená rozhodnutí zrušena a vrácena k novému

projednání a rozhodnutí.

III.

Přípustnost a důvodnost dovolání

46. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného

opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§

265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§

265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze

podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní

náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

47. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr.

ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný

dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)

tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto

zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu

napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

48. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,

obecně spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující

pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem

provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo

ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve

smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku

považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené

rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a

správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

49. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním

(extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy

nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv.

extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění,

která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy

skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití

procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se

zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu

soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv.

důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak

soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

50. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal,

že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích

stádiích trestního řízení, včetně v odvolání podaném proti rozsudku soudu

prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již

vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.

51. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř., obviněný jej uplatnil v jeho první a třetí alternativě, tedy, že rozhodná

skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou

ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly

nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací námitky proti

učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán

vinným na základě skutkového stavu, který oba nižší soudy vyhodnotily podle

jeho názoru nesprávně. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny,

obviněný ve skutečnosti brojí proti rozsahu a způsobu vyhodnocení důkazů ze

strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. V důsledku toho shledal,

že skutková zjištění stran jemu přisouzené trestné činnosti, která jsou

určující pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených

důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. To platí zejména ve vztahu k

námitkám, jimiž plně popírá svou vinu, tvrdí, že neexistuje žádný přímý ani

nepřímý důkaz prokazující jeho vědomost o tom, že do skladů ve XY a v XY bude

dovážen a uskladněn odpad dovážený z Polské republiky, že se jedná o odpad

nebezpečný, který bude skladován neodborným způsobem, v nevhodných obalech a že

v důsledku toho může dojít k ohrožení životního prostředí, že toto nelze

dovodit ani z jeho komunikace s občany Polské republiky, že s těmito opakovaně

jednali jak realitní zprostředkovatelé, tak majitelé skladů, aniž pojali

jakékoli podezření, že jeho komunikace s realitní kanceláří ohledně pronájmu

skladů vyvrací závěry o tom, že jednal konspirativně. Rovněž vytýká, že nebyla

prokázána jeho vědomost o existenci organizované skupiny, do jejíž činnosti měl

být zapojen a další. Taková vadná skutková zjištění však v posuzované věci dána

nejsou.

52. Podstata dovolací argumentace obviněného tak nespočívá v tom, že by

osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně

projevující se v závěru o jeho vině v bodě ad 1) jednak přečinem neoprávněného

nakládání s odpady podle § 298 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) tr.

zákoníku, jednak přečinem poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti

podle § 294 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě ad 2) přečinem

neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z

nichž vyšly oba nižší soudy, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného

příznivější) variantu skutkového děje.

53. K tvrzenému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a z nich

vyvozených skutkových zjištění je nutno zdůraznit, že jeho existence

předpokládá takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6

tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou

spokojeni s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy

a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního

soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

54. Není pochyb o tom, že Okresní soud ve Frýdku-Místku realizoval komplexní a

bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do

problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem

současně dostál taktéž Krajský soud v Ostravě, který odvolání obviněného řádně

přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. V posuzovaném

případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Frýdku-

Místku, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ostravě na

straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný,

natož obviněným namítaný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího

soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a

Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04, a

sp. zn. I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11

Tdo 1453/2014).

55. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu

dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával,

přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je,

že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a

souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad.

56. V daném kontextu za relevantní nelze považovat námitky obviněného, že pokud

orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav bez důvodných

pochybností, porušily zásadu in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje

rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení

provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá

ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a

svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu

věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2

odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž

zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a

jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný)

dovolací důvod. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6.

5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a

na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo

467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje

až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá

onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy

Nejvyšším soudem“. K tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp.

zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.

57. Pokud tedy dovolatel poukazuje na porušení zásady in dubio pro reo,

jeho dovolání v této části žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic

nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když o dovolatelem

popíraných skutkových zjištěních soudy žádné pochybnosti neměly.

58. Pokud jde o námitky obviněného, týkající se neprovedení obhajobou

navrhovaných důkazů spisem Policie České republiky (dále též „PČR“) s názvem

„ODPAD“ a výslechem policistky V. K., v tomto ohledu je nutno zásadu

spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod

vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi

také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení

pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost

soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich

provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy

neprovedl. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo

soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného

hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného

rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. (srov. např. nálezy Ústavního

soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).

59. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných

předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného

dokazování, jakož i dovolací argumentaci zřejmé, že v posuzovaném případě se o

tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy,

jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího

dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl

náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované

důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru

odvolací soud přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v

takovém rozsahu, na jehož základě bylo možno ustálit skutkový stav dostatečným

způsobem bez existence důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. a

tyto řádně provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení

důkazů zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř.

60. Soud prvního stupně neopomněl zaobírat se důvody, proč nepřistoupil k

doplnění dokazování navrženého obhajobou (k tomu srov. bod 68 odůvodnění

rozsudku). Rovněž odvolací soud v bodě 13. odůvodnění rozsudku logicky

přesvědčivě odůvodnil zamítnutí návrhů tohoto obviněného na doplnění dokazování

spisem Policie České republiky s názvem „ODPAD“ a výslechem policistky V. K.

konstatováním, že tyto shledal nedůvodnými, resp., že shora uvedený návrh na

doplnění dokazování byl zamítnut jako neproveditelný. Uvedl, že z obsahu

spisového materiálu bylo zjištěno, že soud prvního stupně (č. l. 4265) učinil

dotaz na PČR, zdali existuje další spisový materiál, který není součástí spisu

předloženého soudu, na což mu bylo odpovězeno orgány PČR (č. l. 4266), že žádný

takovýto spisový materiál neexistuje. Všechny shromážděné písemnosti

související s trestnou činností jsou součástí předloženého originálního spisu.

Jelikož jiné nebo nové písemnosti neexistují a neexistují tedy ani žádné jiné

důkazy než ty, které jsou součástí spisu v nyní probíhajícím trestním řízení,

není možno takový důkaz opatřit a provést jako důkaz. Za takové situace rovněž

odvolací soud dospěl k závěru, že i výslech navržené svědkyně je nadbytečný,

když svědkyně nemůže být vyslýchána k obsahu neexistujících důkazů.

61. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a

přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, které shledává strohé,

velmi obecně odůvodněné a v důsledku toho nepřezkoumatelné, ve skutečnosti

těmito svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění

rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci,

z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudního

rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům

rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

62. Jestliže obviněný vytýká, že odvolací soud dostatečně

nereagoval na jeho odvolací argumentaci, když se řadou jeho námitek uplatněných

v odvolání vůbec nezabýval, nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu nebylo přezkoumatelné, nebo že představuje zásah do práva obviněného na

spravedlivý proces. Z ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v

rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, mj. vyplývá, že

„Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst.

1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže

být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud

se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu

(srov. rozsudek ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92,

odst. 59–60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže Krajský soud v Ostravě na

odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry

soudu prvního stupně, v rámci nichž, je také patřičně reagováno na výhrady

obviněného. Napadený rozsudek nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v

návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li

tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a

obviněný v něm odpověď na své námitky najde.

63. Za nepřípustné je třeba považovat námitky obviněného proti původnímu

usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým dne 23. 6. 2023, č. j. 6 To

289/2022-4217 z podnětu odvolání státního zástupce a poškozeného Statutárního

města Frýdek-Místek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil rozsudek

Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 6 T 30/2020 v

celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k

novému rozhodnutí, a že nebyl předem informován o obsazení senátu Krajského

soudu v Ostravě a nemohl se tak vyjádřit k osobám soudců a případně uplatnit

námitky podjatosti.

64. Důvodem je skutečnost, že je napadáno rozhodnutí, u něhož to zákon

nepřipouští. Jak vyplývá kupř. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2002,

sp. zn. 11 Tdo 769/2002, jde sice o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé,

jímž soud rozhodl ve druhém stupni, toto však neodpovídá dalším zákonným

požadavkům, neboť není rozhodnutím uvedeným v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř.

Napadeným usnesením odvolacího soudu nedošlo k pravomocnému ukončení věci,

nýbrž se jedná pouze o mezitímní rozhodnutí, po němž se pokračuje v dalším

projednávání věci před soudem prvního stupně.

65. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné

rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon

to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se potom podle legální definice rozumí

rozhodnutí, jež jsou taxativně vypočtena v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a)

až h) tr. ř.

66. Obviněný svou námitkou sice napadl usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto

ve druhém stupni, jde však o rozhodnutí, jímž byl z podnětu řádných opravných

prostředků zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc tomuto vrácena k novému

projednání a rozhodnutí. Takové rozhodnutí se za rozhodnutí ve věci samé ve

smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. nepovažuje a není proto možné jej

dovoláním napadnout.

67. Mimo výše uvedené lze dodat, že obviněný své námitky, které jinak lze

podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (který však

neuplatnil), buduje na veskrze abstraktní konstrukci, aniž by ji podložil

jakoukoli konkrétní argumentací. Důvody pro vyloučení určitého justičního

orgánu je nutno vykládat restriktivně a na podkladě konkrétních a hmatatelných

indicií spolehlivě osvědčujících nežádoucí vazby, a nikoliv na důvodech

abstraktních či teoreticky možných. V této souvislosti je tak třeba

připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v

úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají

nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007,

sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6

Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).

68. Opodstatněnost nelze přiznat ani další námitce spočívající v tvrzení, že

odvolací soud svým zrušujícím usnesením ze dne 23. 6. 2023 v podstatě zavázal

svými pokyny soud prvního stupně k určitému hodnocení důkazů a k tomu, jak má

rozhodnout, a který po doplnění dokazování a opětovném posouzení již

provedených důkazů dospěl ke zcela opačným skutkovým závěrům než v předchozím

řízení.

69. Nutno zdůraznit, že na tuto situaci trestní řád pamatuje, pokud jde o

činnost soudů, např. v ustanovení § 264 odst. 1 tr. ř., kde se výslovně uvádí,

že soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je vázán

právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen

provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil. Právním

názorem je i názor na otázky procesního práva, tedy i názor na hodnocení důkazů

podle § 2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud sice může upozornit soud prvního stupně,

v jakém směru má být řízení doplněno nebo čím je potřeba se znovu zabývat,

nesmí však ke způsobu hodnocení důkazů udělovat závazně pokyny, nýbrž může soud

prvního stupně upozornit, v kterých směrech má být řízení doplněno a čím je

třeba se znovu zabývat. (k tomu srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne

21. 12. 1967, sp. zn. 9 Tz 78/67, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001,

sp. zn. 4 Tz 196/2001, nález Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. I. ÚS

615/01 a ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. III. ÚS 825/18).

70. Nutno uvést, že v předmětné věci odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení

ze dne 23. 6. 2023, č. j. 6 To 289/2022-4217, postupoval správně, pokud soud

prvního stupně pouze upozornil na neúplná a nejasná skutková zjištění, na

pochybnosti o jejich správnosti, na absenci hodnocení některých dalších důkazů,

jakož i na nezabývání se jejich úplným obsahem a vzájemnými souvislostmi v

intencích § 2 odst. 6 tr. ř. a dal i pokyny k případnému doplnění dokazování. Z

citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, nicméně nikterak nevyplývá

závěr, že by odvolací soud hodnotil otázku viny obviněného a existenci jeho

viny presumoval nebo ji dokonce bral jako nepochybnou, a že by v tomto směru

soudu prvního stupně uložil, aby takto rozhodl. Veškeré své závěry odvolací

soud uvádí v rovině pravděpodobnostní, když z jím použitých výrazů a

koncipovaných vět ve zrušujícím usnesení nelze žádným jejich logickým výkladem

dospět k závěru, že by se jednalo o kategorické konstatování viny obviněného,

kterou by presumoval dříve, než o ní rozhodoval soud prvního stupně, naopak je

z nich zcela zřejmá pouze rovina hypotetická, a aniž by dále nad rámec svého

přezkumu hodnotil dosavadní skutková zjištění, právní kvalifikaci činu,

přípustnost jednotlivých důkazů a další obdobné skutečnosti. Tento závěr

ostatně lze dovodit i z obsahu odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-

Místku ze dne 27. 11. 2023. Námitce obviněného tedy nelze přisvědčit a

vyvozovat z nich jakákoli pochybení odvolacího soudu, neboť ve svém kasačním

rozhodnutí postupoval v souladu se zákonem (srov. § 258 odst. 1 písm. b/, c/

tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř.).

71. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání

trestné činnosti popírá, není pochyb o tom, že soud prvního stupně dovodil své

skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování, které poskytovalo

dostatečný obraz o jeho trestném jednání. Jejich dostatečné ukotvení shledal

zejména ve výpovědi svědků slyšených v hlavním líčení (blíže specifikovaných v

bodech 3. - 31. odůvodnění rozsudku) – J. D., P. K., M. S., O. P., L. D., M. S.

O. A., Z. P., M. D., M. K., L. T., P. T., V. B., S. T., pracovníků různých

realitních kanceláří, kteří byli postupně kontaktování obviněným za účelem

zprostředkování schůzky pro dohodnutí nájemních smluv na skladovací prostory –

M. B., P. G., M. G., M. B., K. B., Z. K., R. G., P. K., P. G., jakož i svědků

V. K., D. K., J., J. S. a M. P. Soud prvního stupně vycházel rovněž ze

znaleckých posudků zpracovatele Ministerstva vnitra – Generálního ředitelství

hasičského záchranného sboru ČR, Technického ústavu požární ochrany, z oboru

požární ochrany, zpracovatele Vysoké školy báňské - Technické univerzity

Ostrava, Fakulty bezpečnostního inženýrství, Znaleckého ústavu z oboru požární

ochrany, bezpečnosti práce, zpracovatelky znalkyně Ing. Libuše Sekotové,

znalkyně z oboru ochrany přírody (nakládání s nebezpečnými a ostatními odpady,

ohrožení a poškození životního prostředí), odborných vyjádření z oboru

kriminalistiky, odvětví daktyloskopie, odvětví genetiky a odvětví analýza dat a

zkoumání nosičů dat, protokolů o ohledání místa činu, včetně pořízených

fotodokumentací, úředních záznamů k ohledání místa činu, protokolů o domovních

prohlídkách, včetně pořízené fotodokumentace, a protokolu o vydání věci a

zajištění věci, zápisu o havárii ve skladu ve XY, zprávy o průběhu zásahu HZS

MS kraje, laboratorních protokolů obsahujících analýzy vzorků odebraných HZS,

sdělení spol. Aquatest a. s. o druhu a množství uskladněných látek ve skladu ve

XY, zpráv Státního zdravotnického ústavu, České inspekce životního prostředí,

Ministerstva životního prostředí, Krajského úřadu MS kraje, z příkazů ke

zjištění údajů o telekomunikačním provozu a analýzy získaných výpisů

telekomunikačního provozu, včetně vyhodnocení zájmových čísel, komparační

analýzy, věcných důkazů, a to zvukových nahrávek obsahujících telefonické

hovory zaměstnanců realitních kanceláří s obviněným, kamerového záznamu z

benzínové čerpací stanice v Polsku a provedených dalších listinných důkazů

prokazujících vinu obviněného. Soud prvního stupně rovněž doplnil oproti

původnímu hlavnímu líčení dokazování dle požadavků odvolacího soudu a v

intencích jeho závěrů po provedeném dokazování dospěl k závěru, že skutky, tak

jak jsou popsány v obžalobě se staly, tyto naplňují všechny znaky skutkové

podstaty žalovaných trestných činů a tyto spáchal právě obviněný (k tomu srov.

body 3-42 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soudy proto vyhodnotily

obviněným uplatněnou obhajobu, která byla navíc provedeným dokazováním zcela

vyvrácena, jako nevěrohodnou.

72. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle

vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu

jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit

skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je

nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak

vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti

významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na

spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí

ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov.

např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08,

str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně

odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §

125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané,

o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při

hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.

73. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky obviněného R. M.,

zpochybňující naplnění subjektivní stránky spočívající v tvrzení, že neexistuje

žádný přímý ani nepřímý, z něhož by vyplývala jeho vědomost o tom, že je do

České republiky dovážen odpad z cizího státu (Polské republiky), že se jedná o

odpad nebezpečný, že bude převážen v nevhodných obalech a uskladněn takovým

nevhodným způsobem, že dojde k poškození a ohrožení životního prostředí.

Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně

vykonané dokazování, které umožnilo učinit závěr o vině obviněného bez

důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky

daných přečinů, přičemž soudy nedospěly k žádnému poznatku, který by měl

zpochybňovat otázku povědomí obviněného o tom, že se dopouští předmětného

trestného jednání.

74. Není sporu o tom, že vina obviněného pod body 1) i 2) výroku rozsudku soudu

prvního stupně byla prokazována nepřímými důkazy provedenými v hlavním líčení,

které pečlivě a podrobně vyhodnotil, kdy tyto důkazy na sebe navazují, doplňují

se a tvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů vyvracejících obhajobu obviněného,

resp. prokazujících skutkový děj popsaný ve výroku o vině napadeného rozsudku,

kdy odvolací soud na tyto hodnotící úvahy okresního soudu odkázal a označil je

za správné. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s obhajobou obviněného, že jeho

jednání je možno považovat za naivní, případně za hloupé. Ostatně sám obviněný

doznal, že motivací jeho jednání byla snaha dosáhnout rychlého výdělku. S

ohledem na prokázaný charakter komunikace mezi obviněnými, resp. mezi obviněným

M. a realitními kancelářemi, je zřejmé, že se snažil zatajit svou totožnost a

vystupoval pod falešnými jmény, kdy rovněž i další osoby, které s obviněným

páchaly trestnou činnost, vystupovaly pod falešnými jmény a snažily se tak

zásadním způsobem zabránit v odhalení své totožnosti a objasnění trestné

činnosti. Pokud obviněný v jednom případě uvedl své jméno při představení při

komunikaci s realitní kanceláří, nepochybně pochybil při své snaze utajit svou

totožnost, když z dalšího jeho jednání je zřejmé, že své pravé jméno již

neuváděl (k tomu srov. bod 58. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod

13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).Vina obviněného pod body 1) i 2)

výroku rozsudku soudu prvního stupně byla prokazována nepřímými důkazy

provedenými v hlavním líčení, které pečlivě a podrobně vyhodnotil, kdy tyto

důkazy na sebe navazují, doplňují se a tvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů

vyvracejících obhajobu obviněného, resp. prokazujících skutkový děj popsaný ve

výroku o vině napadeného rozsudku, kdy odvolací soud na tyto hodnotící úvahy

okresního soudu odkázal a označil je za správné.

75. Obecně hmotněprávní námitkou je rovněž výhrada obviněného zpochybňující

spáchání posuzované trestné činnosti jako členem organizované skupiny ve smyslu

§ 298 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, opírající se o tvrzení, že soudy neuvádí,

byť jen nepřímé důkazy svědčící pro závěr, že věděl o tom, že je součástí

organizované skupiny, jejímž účelem je dovážet z Polské republiky nebezpečný

odpad do České republiky a tento uskladňovat takovým způsobem, že dojde k

ohrožení životního prostředí. Ačkoli tato námitka typově spadá pod dovolací

důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný neuplatnil), svou

argumentaci vystavěl pouze na skutkových okolnostech případu a polemice s

hodnocením důkazů soudem prvního stupně.

76. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti v

obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem

„organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a

judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí

sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v kterém je provedena určitá

dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho

vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného

provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č.

53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít

trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný

čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné

přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a

neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel

na její činnosti. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické,

že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze

strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě mohou jevit

jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného

významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je

předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých

spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že

jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné

(posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení

následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, zda jde o čin spáchaný

organizovanou skupinou.

77. Lze tak jen připomenout, že danou problematikou, tedy zda určité jednání je

spácháno členy organizované skupiny, se opakovaně zabýval v rámci své

judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 5. 8. 2015,

sp. zn. 11 Tdo 504/2015, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017, ze dne

18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo

501/2015, ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, ze dne 18. 9. 2014, sp.

zn. 11 Tdo 1001/2014, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1149/2015 a ze dne 12.

8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010.

78. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině

rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku (viz její doslovná citace v úvodu

tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou

stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud,

vyplývá, že soud prvního stupně upozornil na všechny relevantní aspekty

vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny. Činnost

skupiny se v důsledku toho vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což

zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho

škodlivost a závažnost. Z důkazů provedených v hlavním líčení přitom spolehlivě

vyplývá jednoznačná dělba úloh v rámci skupiny mnoha osob zainteresovaných na

trestné činnosti, kdy konkrétně obviněný primárně zajišťoval jak kontakty s

realitními kancelářemi při vyhledávání vhodných skladovacích prostor, tak

rovněž zajišťoval i vysokozdvižný vozík užitý při vykládce odpadu. Jemu

nadřazeným subjektem v rámci organizační struktury byl K. G., který obviněnému

dával instrukce a pokyny. Současně existovala i další osoba popisovaná jako

„muž s dredy“, která vysokozdvižný vozík při vykládce odpadů ve skladovacích

prostorách obsluhovala, přičemž sám obviněný zmiňoval u prvotních schůzek i

přítomnost další osoby (tlustšího staršího muže), kterou K. G. poslouchal.

Zapojení vícero osob dokládá taktéž související trestní řízení vedené v Polské

republice, v němž bylo v návaznosti na projednávanou trestnou činnost

obžalováno celkem 41 osob. Sám obviněný věděl přinejmenším o třech konkrétních

osobách, jedna z nich byla K., alias G., druhá tlustší pán, kterého K.

poslouchal, a třetí muž z dredy, stejně jako, že další podobné osoby s podílem

na projednávané trestné činnosti se musejí vyskytovat taktéž v Polsku, byť k

jejich identitě další poznatky neměl. Takto zjištěnou skupinu lze nepochybně

kvalifikovat jako organizovanou skupinu. Byť to tedy obviněný popírá, jeho

vědomost o tom, že je účasten na činnosti organizované skupiny i o jejím

fungování, byla beze vší pochybnosti prokázána v rámci velmi podrobně

vykonaného dokazování a jeho vyhodnocení jak ze strany soudu prvního stupně,

tak i ze strany soudu odvolacího v odůvodnění jejich rozhodnutí, na nějž lze v

podrobnostech odkázat (k tomu srov. bod 58 odůvodnění rozsudku soudu prvního

stupně a bod 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

79. Vzhledem k dostatečně provedenému dokazování i vypořádání se s

jednotlivými důkazy, Nejvyšší soud shledal, že oba ve věci činné soudy věnovaly

dostatečnou pozornost prověření obhajoby obviněného. Jejich postup odpovídal

zásadám uvedeným v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a § 125 odst. 1, resp. § 134 odst. 2

tr. ř. Obstaraly si dostatek důkazních prostředků, které zákonným způsobem

provedly a jež hodnotily plně v souladu se zásadami vymezenými v § 2 odst. 6

tr. ř. [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03]. Měly na

paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky § 2 odst. 5 tr. ř.

musejí vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě

důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale

dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní

řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání

určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na

základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori

považovat za méně přesvědčivé než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů,

a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy

(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12). Při

uvážení všech uvedených závěrů týkajících se rozsahu provedeného dokazování a

použití konkrétních důkazních prostředků lze připomenout, že existují případy,

kdy i menší počet sice nepřímých, leč závažných a navzájem provázaných důkazů

zcela postačí k zjištění skutkového stavu v mezích ustanovení § 2 odst. 5 tr.

ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo

426/2014).

80. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze

skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině

rozsudku Okresního soudu Frýdek-Místek (viz její doslovná citace v úvodu tohoto

usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze

kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že

obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce se dopustil pod body

1. a 2. výroku o vině mu přisouzených přečinů (k tomu body 64. - 65., 67.

odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 11 odůvodnění rozsudku

odvolacího soudu).

81. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly

s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a

nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost

hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatelů již byly podrobně rozebrány v rámci

odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňovali, přičemž již soud

prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru

primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str.

4-28), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 7-10).

Nejvyšší soud taktéž konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů nebyly

porušeny ani žádné obviněným namítané zásady související se spravedlivým

procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani princip

presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada

in dubio pro reo.

82. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání

obviněného R. M. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo

podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1

písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 4. 2025

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu