11 Tdo 700/2025-2249
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání obviněného T. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 3 To 1/2025, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 1/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci 23. 9. 2024, sp. zn. 81 T 1/2024, byl obviněný T. B. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí vě,ci blíže specifikovaný na str. 7 výroku rozsudku. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění v rozsudku blíže uvedených. 2. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestech ohledně obviněného P. P.
3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění P. P. a T. B., rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 3 To 1/2025, tak, že z podnětu odvolání obou obviněných podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl nově ohledně obou obviněných tak, že obviněného T. B. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to jej odsoudil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3,5 (tři a půl) roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému rovněž uložil trest propadnutí věci blíže specifikovaný na str. 7 výroku rozsudku.
4. Tímtéž rozsudkem znovu rozhodl také o vině a trestech ohledně obviněného P. P.
5. Stalo se tak na základě skutkových zjištění, jejichž podstatou bylo, že obvinění P. P. a T. B. v přesně nezjištěné době nejméně od měsíce srpna roku 2022 do 30. 4. 2023 na různých místech v České republice a Polské republice, zejména v Olomouckém kraji a Kraji Vysočina, především v Olomouci, v okolí XY, v XY a v XY, se záměrem získat majetkový prospěch, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možné volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, zneužitelnou k navození psychotropních účinků, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 4 a § 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení, srozuměni s tím, že na této činnosti participují další osoby, vytvořili společně s osobami T. B. a F. V., vůči kterým bylo trestní řízení vedeno samostatně, a neustanovenými polskými státními příslušníky vystupujícími pod křestním jménem „M.“ a pod přezdívkou „Zelí“, organizovanou skupinu osob podílejících se dílčími úlohami na procesu získávání prekurzorů a chemikálií potřebných k nelegální výrobě metamfetaminu, nelegální výrobě této látky a neoprávněném nakládání s touto látkou ve smyslu jejího přechovávání pro sebe a pro jiného, prodeje a jiné distribuce, přičemž obviněný T. B. na této trestné činnosti se podílel tak, že nejméně od měsíce listopadu roku 2022 do 14. 2. 2023 zajišťoval dopravu obž. P. P. do Polské republiky za účelem nákupu léčiv s obsahem efedrinu a pseudoefedrinu určených k výrobě metamfetaminu, a následnou dopravu obž. P. P. a zakoupených léčiv zpět do České republiky, přičemž byl srozuměn s tím, o jaká léčiva se jedná a k jakému účelu budou použity, když takto jednal nejméně: - dne 6. 11. 2022, kdy byly opatřeny lékové přípravky Efedrina Arena v ceně 156 000 Kč, - dne 23. 11. 2022, kdy bylo za částku 130 000 Kč opatřeno 9 ks balení lékových přípravků Efedrina Arena způsobilých k výrobě nejméně 396 gramů metamfetaminu, - dne 2. 12. 2022, kdy byly opatřeny lékové přípravky Efedrina Arena v hodnotě 130 000 Kč, - dne 14. 12. 2022, kdy byly opatřeny lékové přípravky Efedrina Arena v nezjištěném množství, - dne 31. 12. 2022, kdy byly opatřeny lékové přípravky Efedrina Arena v nezjištěném množství, - dne 10. 1. 2023, kdy byly opatřeny lékové přípravky Efedrina Arena v nezjištěném množství, - dne 2. 2. 2023, kdy byly opatřeny lékové přípravky Efedrina Arena v nezjištěném množství, - dne 14. 2. 2023, kdy byly opatřeny lékové přípravky Efedrina Arena v nezjištěném množství,
a nákup lékových přípravků určených k výrobě metamfetaminu realizované obž. P. P. finančně podporoval, když za tím účelem nejméně dne 2. 12. 2022 předal obž. P. P. finanční částku 50 000 Kč, kterou mu P. P. přislíbil vrátit do jednoho týdne se stoprocentním úrokem, a po jednotlivých výrobách metamfetaminu a jeho následném prodeji ze strany obž. P. P. inkasoval část získaných finančních prostředků,
přičemž obžalovaní si byli vědomi, že popsaným způsobem protiprávně nakládají jednak s látkou metamfetamin, zvanou pervitin, která je uvedena v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, jednak s látkami efedrin, pseudoefedrin a červený fosfor, které jsou prekurzory drog ve smyslu § 1 písm. a) zák. č. 272/2013 Sb., o prekurzorech drog, které jsou uvedeny v příloze č. I k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, v kategorii 1, 2 nebo 3 uvedeného Nařízení a Nařízení vlády (ES) č. 111/2005.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný T. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g).
7. Obviněný uvedl, že pokud jde o cesty do Polské republiky, je mu především kladeno za vinu, že od 6. 11. 2022 do 14. 2. 2023 zajišťoval dopravu spoluobviněného P. do Polské republiky za účelem nákupu léčiv s obsahem efedrinu a pseudoefedrinu určených k výrobě metamfetaminu a jeho následnou dopravu se zakoupenými léčivy zpět do Českém republiky, přičemž byl srozuměn s tím, o jaká léčiva se jedná a k jakému účelu budou použita. K tomuto se oba u hlavního líčení vyjádřili tak, že dovolatel o pravém důvodu cest spoluobviněného P. nevěděl, do Polska jezdili za účelem nákupu potravin a náhradních autodílů, které jsou v Polsku výrazně levnější než v Česku, neboť v případě hromadného nákupu se cesta do Polska P. vyplatila.
8. Soud nicméně odkázal na výpověď spoluobviněného P. z přípravného řízení, ve kterém uvedl, že obviněný B. o účelu těchto cest od 23. 11. 2022 věděl, neboť poté, co se mu roztrhla taška s nakoupenými léčivy, uschoval některá léčiva do prostoru motoru vozidla taxislužby. Ačkoli to oba v rámci výpovědi u hlavního líčení odmítli, soud jejich tvrzení odmítl s tím, že jde o účelovou výpověď ve prospěch obviněného B. Přitom právě z důvodu výpovědi spoluobviněného P. v rámci přípravného řízení, bylo mj. zahájeno jeho stíhání. Vysvětlení soudu, proč k jejich výpovědím u hlavního líčení nepřihlédl, obviněný nicméně označil za kusé a nepřezkoumatelné, když toliko odkazem na strohá, nepodložená a neurčitá vyjádření obou obviněných v rámci vzájemné telefonické komunikace nelze tuto vadu zhojit. Podle dovolatele tak byla porušena zásada in dubio pro reo a jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
9. Obviněný namítá, že i kdyby věděl, že spoluobviněný P. nakupoval léčiva, nelze shledat vinu a účastenství na trestném činu i u jeho osoby. Kdokoliv má právo nakoupit v Polské republice léčiva či jiné látky a tyto za splnění celních podmínek následně převézt do České republiky. V tomto směru poukázal na svoji nevědomost, neboť jako provozovatel taxislužby, který nikdy drogy neužíval, nemá povědomí, která léčiva jsou zakázaná a ze kterých lze vyrobit zakázané omamné látky. Taktéž mu zákon, jakožto taxikáři, neukládá žádnou povinnost či dokonce možnost kontrolovat obsah zavazadel svých klientů – zákazníků, které společně převáží. V rámci hlavního líčení pak nebylo krom výpovědí spoluobviněného P. v rámci přípravného řízení prokázáno, že by věděl o obsahu jeho zavazadel. To, že P. do Polska s sebou nic nevezl a zpět vezl objemná zavazadla, vysvětluje tím, že v Polsku byly prováděny hromadné nákupy za výhodnější ceny.
10. K tomu dodal, že se nacházel v pozici podnikatele a spoluobviněný P. v pozici spotřebitele. Každou cestou řádně dokumentoval taxametrem a následně ji řádně vyúčtoval. Při těchto cestách proběhla objednávka, kdy jako taxikář měl jen omezené možnosti poskytnutí služby – převoz osoby vozem taxislužby odmítnout, neboť by se ohrozil sankcí ze strany zejména České obchodní inspekce. V kontextu výše uvedeného tedy v zásadě neměl jinou možnost nežli jízdy do Polska uskutečnit.
11. I kdyby soud jeho argumentaci neuznal, pak je třeba přihlédnout k tomu, že o účasti na trestném činu nemohl při cestě dne 6. 11. 2022 vědět. Soud v této souvislosti uvádí pouze to, že tento den vybral v bankomatu v XY částku ve výši 10.000 Kč, aby mohl financovat nákup lékových přípravků určených k výrobě metamfetaminu spoluobviněného P.. Ze žádné z výpovědí, ani z těch z přípravného řízení však není zřejmé, že by věděl o účelu cesty dne 6. 11. 2022, a proto mu tento dílčí skutek nelze klást za vinu.
12. Je-li mu dále kladeno za vinu to, že se trestné činnosti dopustil ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, uvádí, že v žádném případě neměl ponětí o své účasti v organizované skupině osob páchajících trestnou činnost, natož v organizované skupině působící ve více státech.
13. Taktéž neměl a ani nemohl mít povědomí o existenci třetí osoby, která byla do trestné činnosti spoluobviněného P. zapojena. I kdyby věděl, že P. v Polské republice nakupuje lékové přípravky, pak měl za to, že tyto jsou zakoupeny legálním způsobem, a to v lékárně. Prodejce léčiv – polského lékárníka pak nelze považovat za osobu páchající trestnou činnost a za dalšího účastníka v organizované skupině působící ve více státech. Pokud soudy uvádí, že vysazoval spoluobviněného P. na čerpacích stanicích, podotýká, že i léčiva je možno koupit na čerpacích stanicích či tyto P. nakoupil jinde, např. v lékárně, a to ve stejné době, kdy dovolatel nakupoval potraviny a autodíly pro svoje osobní účely. Zdůraznil, že o pohybu a činnostech spoluobviněného P. od jeho vysazení v Polsku do jízdy zpět do Česka neměl přehled ani nebyl přítomen žádnému z nákupu lékových přípravků určených k výrobě metamfetaminu.
14. Nevěděl ani o existenci odsouzeného T. B. a jeho trestné činnosti, ani o jiné osobě páchající trestnou činnost společně se spoluobviněným P. Má za to, že aby mohl být odsouzen za účast na trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, musí vědět o existenci alespoň dvou dalších osob, přičemž minimálně jedna z nich musí být cizí státní příslušnosti. Soudům se nepodařilo ustanovit ani jednu takovou cizí osobu ani prokázat vědomost dovolatele o existenci těchto osob. Rovněž se soudům nepodařilo prokázat, že by tato dosud neustanovená osoba cizí příslušnosti byla občanem jiného státu, že by se dopouštěla nelegální činnosti ani to, že by si byla vědoma své účasti na trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Prodej lékových přípravků mohl být v Polské republice zcela legální činností.
15. Ohledně poskytnutí údajné půjčky spoluobviněnému P. ve výši 50.000 Kč na nákup lékových přípravků určených k výrobě metamfetaminu, poukázal dovolatel na jejich shodné tvrzení, že se jednalo o půjčku na hazardní hru. K tvrzení soudů, že mu tuto částku zapůjčil v průběhu (či snad před) jednou z cest do Polska, a proto nutně musí jít o částku určenou na nákup lékových přípravků určených k výrobě metamfetaminu, oba obvinění doložili výpisy z účtu, především pak z účtu vedeného u provozovatele hazardu, ze kterého je zřejmé, že částka ve výši 50.000 Kč byla připsána. To, že jde o účet cizí osoby nelze klást obviněným za vinu. Podle obviněného tuto zápůjčku nemohl vložit přímo na účet u provozovatele hazardní hry, neboť by se to propsalo přímo do jeho bankovní historie a kreditního skóre, tj. že by dostal horší úvěrové podmínky při hypotečním úvěru od banky. Že tato částka byla použita přímo na nákup lékových přípravků určených k výrobě metamfetaminu se však soudům ani policejnímu orgánu nepodařilo prokázat. Ačkoliv oba obvinění předložili soudům odlišný průběh děje, který je i důkazně podložen, došlo v jejich neprospěch k porušení zásady in dubio pro reo.
16. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil usnesení (pozn. správně rozsudek) Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 3 To 1/2025 a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
17. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) k podanému dovolání po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného vyplývá, že pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ten nebyl uplatněn přiléhavě, jelikož ve věci nebylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně.
18. Uplatnil-li obviněný dále dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce po připomenutí jeho zákonného vymezení konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a rovněž řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak stanoví § 2 odst. 6 tr. ř. K tomu státní zástupce odkázal na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů.
19. Jestliže obviněný z podstatné části rozporuje učiněná skutková zjištění ze strany soudů prvního a druhého stupně, jedná se o takřka totožné námitky, které uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, ačkoli se soudy s těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. K tomu státní zástupce odkázal na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
20. Dále konstatoval, že stěžejní část proběhlého skutkového děje je de facto nesporná a zejména v otázce objektivní stránky projednávané skutkové podstaty netřeba nic rozporovat. Průběh cest do Polska za účelem nákupu léčebných přípravků, dále použitých na výrobu pervitinu, doznává jak obviněný P. P., tak ve své podstatě i obviněný T. B. Ten ovšem v daném kontextu rozporuje vlastní povědomí o tom, v jaké míře byla léčiva nakupována a zejména pak účel těchto nákupů.
21. Otázkou naplnění subjektivní stránky předmětné skutkové podstaty na straně obviněného se soudy důkladně zabývaly a zcela jasným a přezkoumatelným způsobem rozvedly, z jakých důkazů vycházely při rozhodování o vině obviněného. Obviněný se snaží stavět do role „pouhého“ řidiče taxislužby, kterého si objednal klient pro cestu do Polska, tam si klient něco nakoupil a nechal se odvést zpět do České republiky s tím, že řidiči nepřísluší kontrolovat obsah zavazadel přepravovaných zákazníků. Takto prezentovaná verze je ovšem bezpečně vyvrácena nejen výpovědí spoluobviněného P. P., nýbrž zejména zajištěnými odposlechy a dalšími listinnými podklady. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí detailně rozebral obsah zachycených hovorů, zasadil je do kontextu jednotlivých cest do Polska, reflektoval skutečnost, že v jednom případě se léčiva obviněnému P. před zraky obviněného B. přímo rozsypala, resp. obvinění se domlouvali na uskladnění léčiv u motoru vozidla apod. Stejně tak byly do kontextu proběhlých cest do Polska zasazeny výběry z bankomatů a půjčky obviněného B. obviněnému P. na nákup léčiv. Pakliže budou jednotlivá zjištění a zadokumentované (zejména) nepřímé důkazy nazírány nikoli izolovaně, nýbrž ve vzájemných souvislostech, lze bezpečně uzavřít, že obviněný B. znal účel cest do Polska, věděl, co je tam nakupováno a za jakým účelem. Obdobně se ke skutkovým zjištěním stran jeho podílu na trestné činnosti postavil taktéž odvolací soud s tím, že byla výstižněji reflektována intenzita jednání obviněného a jeho celková role v rámci organizované skupiny, tudíž došlo ke korekci právní kvalifikace na účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
22. Ani námitkám obviněného stran naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin byl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, nelze podle státního zástupce přisvědčit. I v tomto případě obviněný povětšinou rozporuje učiněná skutková zjištění, avšak o skutečnosti, že do prodeje léčiv a chemikálií jsou zapojeny i osoby z Polska, byť známé pouze pod přezdívkami či křestními jmény (Zelí a M.), obviněný věděl. Není poté rozhodné, zda obviněný znal přesnou identitu těchto osob. Současně soudy přiléhavě poukázaly, že pro přítomnost znaku „organizované skupiny působící ve více státech“ postačí zjištění, že mezi reálně existujícími nejméně třemi osobami došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, které vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, přičemž mezi uvedenými členy skupiny jsou i osoby ze zahraničí, zde konkrétně z Polska.
23. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako neopodstatněné odmítl.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
26. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
27. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
28. Obviněný předně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
29. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
30. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., na který obviněný rovněž poukázal, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). Již na tomto místě je nutno konstatovat, že tento dovolací důvod byl uplatněn zcela nepatřičně, neboť v posuzované věci odvolací soud nerozhodl usnesením o zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku, nýbrž rozhodl i ve vztahu k dovolateli rozsudkem. Ostatně podané dovolání směřuje právě vůči rozsudku odvolacího soudu, který po zrušení rozsudku soudu prvního stupně ohledně dovolatele pak nově rozhodl o vině a trestech. Proto uplatnění tohoto dovolacího důvodu nepřicházelo v úvahu, když odvolání obviněného bylo v souladu se zákonem projednáno ve veřejném zasedání a podle § 254 tr. ř. rovněž věcně přezkoumáno, přičemž Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu rozsudkem.
31. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, a rovněž i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již náležitě vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu pamatuje na takové situace řadou rozhodnutí (např. usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022), z nichž vyplývá, že pokud obviněný v dovolání v podstatě opakuje jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
32. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten obviněný uplatnil v jeho první alternativě. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas obviněného s tím, že byl uznán vinným na základě skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně, v důsledku čehož shledal, že stávající skutkové i právní závěry jsou s nimi ve zjevném rozporu. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, nicméně obviněný ve skutečnosti brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. To platí zejména ve vztahu k námitkám, že jeho vina nebyla žádným z provedených důkazů prokázána, vytýká, že soudy vycházely pouze z výpovědí spoluobviněného P. P. z přípravného řízení, přičemž výpovědi obou obviněných z hlavního líčení nesprávně vyhodnotily, rozporuje zjištění soudů stran jeho účasti na činnosti organizované skupiny, poukazuje, že se nacházel jako taxikář v pozici podnikatele a obviněný P. v pozici spotřebitele a měl tak omezené možnosti službu - jízdu taxíkem - odmítnout, že neměl jinou možnost, než jízdy do Polska uskutečnit, pokud je ohledně půjčky obviněnému P. tvrdí, že nepodařilo se prokázat, že šlo o částku určenou na nákup léků k výrobě metamfetaminu, a další již dříve vznesené námitky.
33. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou. Podstata dovolací argumentace obviněného totiž nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu projevující se v závěru o jeho vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nemají podklad v soudy hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž tyto vyšly zpochybnit, a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.
34. Ke zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními nutno stran jeho existence zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
35. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran zjevného rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující rozsudek soudu odvolacího, zatíženy nejsou. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný, zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. též nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
36. V daném kontextu za relevantní nelze považovat ani námitky obviněného, že pokud orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, porušily zásadu in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. K tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
37. Pokud tedy obviněný poukazuje na porušení zásady in dubio pro reo, jeho dovolání v této části žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když o dovolateli popíraných skutkových zjištěních soudy žádné pochybnosti neměly.
38. Lze dodat, že podle celé řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02) se nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ splněny nejsou. Právě tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť odvolací soud po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.
39. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, které ve vztahu k výpovědím obviněných u hlavního líčení shledává kusé a v důsledku toho nepřezkoumatelné, ve skutečnosti těmito svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění rozhodnutí soudu, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudního rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).
40. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
41. Relevanci nelze přiznat ani námitkám obviněného, jimiž zpochybňuje naplnění subjektivní stránky ve vztahu k jeho účasti v organizované skupině působící ve více státech, opírající se zejména o tvrzení, že o pravých důvodech cest spoluobviněného P. nevěděl, že jezdili do Polska za účelem výhodnějšího nákupu potravin a náhradních autodílů, že mu nebylo nic známo o nákupu léčiv spoluobviněným P. ani o obsahu jeho zavazadel, že nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval, že věděl o existenci organizované skupiny ani to, že skupina působí i mimo území České republiky, že nebylo prokázáno žádné konkrétní jednání, z něhož by bylo možno dovodit jeho úmysl působit jako součást této skupiny, že nevěděl o existenci odsouzeného T. B. či dalších osob ani o jiné osobě cizí státní příslušnosti páchající trestnou činnost společně s obviněným P., a další. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování, které umožnilo učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž soudy nedospěly k žádnému poznatku, který by měl zpochybňovat otázku jeho povědomí o tom, že se jako člen organizované skupiny dopouští předmětného trestného jednání. Byť to obviněný popírá, též jeho vědomost o tom, že je účasten na činnosti organizované skupiny s mezinárodním přesahem do Polské republiky i o jejím fungování, byla beze vší pochybnosti prokázána v rámci velmi podrobně vykonaného dokazování a jeho vyhodnocení jak ze strany soudu prvního stupně, tak i ze strany soudu odvolacího v odůvodnění jejich rozhodnutí, na nějž lze v podrobnostech odkázat.
42. K tomu lze připomenout, že danou problematikou, tedy zda určité jednání je spácháno členy organizované skupiny, se opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017, ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 501/2015, ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1001/2014, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1149/2015 a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010.
43. Ve vztahu k výše označené dovolací námitce lze konstatovat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obou obviněných. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že soud prvního stupně, s jehož závěry se v tomto ohledu ztotožnil i odvolací soud, upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny pachatelů na území České republiky s přesahem do Polské republiky. Znak více států, jimiž se rozumí nejméně dva státy, byl v posuzovaném případě naplněn tím, že skupina působila minimálně na území Polské republiky, ale i České republiky, přičemž byl u obviněného prokázán i rozporovaný znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. U tohoto znaku pachatel ani nemusí být členem takové organizované skupiny, ale postačuje, že je na její činnost svým jednáním navázán.
44. V posuzovaném případě oba obvinění, kteří byli srozuměni s tím, že na trestné činnosti participují další osoby, vytvořili společně s osobami T. B. a F. V., vůči kterým bylo trestní řízení vedeno samostatně, a neustanovenými polskými státními příslušníky vystupujícími pod křestním jménem „M.“ a pod přezdívkou „Zelí“, organizovanou skupinu osob podílejících se dílčími úlohami na procesu získávání prekurzorů a chemikálií potřebných k nelegální výrobě metamfetaminu, nelegální výrobě této látky a neoprávněném nakládání s touto látkou ve smyslu jejího přechovávání pro sebe a pro jiného, prodeje a jiné distribuce.
45. Se závěry soudu prvního stupně, jež se spojením obou obviněných s organizovanou skupinou působící ve více státech zabýval v bodech 71, 100, 106 a 111, se ztotožnil rovněž odvolací soud s tím, že takové spojení obou obviněných bylo prokázáno bez důvodných pochybností. Z pohledu skutkových zjištění, která jsou podstatná pro otázku naplnění kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku odvolací soud k námitce, jíž obviněný zpochybňoval prokázání přeshraničního aspektu stíhaného trestněprávního jednání, zdůraznil, že nejsou žádné pochybnosti o tom, že obvinění jednali ve spojení s ní.
Oba věděli, že potřebné chemikálie, resp. lékové přípravky určené na výrobu psychotropních látek (pervitinu) se získávají od osoby či osob v Polské republice, když tam pro ně jezdili, tudíž je nemožné popírat jejich vědomost o zapojení minimálně jedné další osoby, a to právě na území Polské republiky. Je naprosto nepodstatné, že na polské straně se dodavatelé změnili, neboť organizovaná skupina nemusí vykazovat v personálním obsazení konkrétní pozice prvky neměnnosti. Významné je pouze to, zda obvinění věděli o zapojení nějakého polského dodavatele (dodavatelů) na území Polské republiky, což bylo jasně prokázáno.
Pro danou právní kvalifikaci není také nutné, aby všechny osoby byly přesně ztotožněny a ani aby v případě ukončení zapojení některé z nich tato musela určit svého nástupce. Podstatné zde je, že znovu došlo k zaplnění místa dodavatele lékových přípravků na místo původního. Jak a zda se tito dodavatelé znali, nemá vliv na naplnění posuzovaného znaku spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Dále každý z obviněných věděl o svém zapojení a o zapojení druhého z nich včetně znalosti o činnosti každého z nich, tudíž již v tomto momentu věděli (a chtěli tak postupovat), že jednají ve spojení s organizovanou skupinou (nejméně tři osoby) působící ve více státech (Česká republika a Polské republika).
Pro naplnění znaku spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech není vyžadována detailní znalost pachatelů o roli a úkolech všech osob podílejících se na činnosti takové skupiny, postačí vědomost o jejich zapojení a jakou plní, alespoň rámcově úlohu, což z provedeného dokazování bylo jednoznačně zjištěno. Již jednáním uvedených tří zapojených osob (obou obviněných a polského dodavatele) došlo k zefektivnění nelegálních aktivit, a tudíž se jednalo o způsob trestného jednání, ve kterém byly rozděleny úlohy a docházelo k organizovaným aktivitám, což je pro společnost výrazněji nebezpečnější stav, než v případě individuálních pachatelů či spolupachatelů.
Fungoval takto neustálý přísun lékových přípravků ze zahraničí, čímž docházelo k průběžné výrobě pervitinu a jeho následné distribuci ve vyšší míře, než jako by tomu bylo bez takto organizované trestné činnosti (k tomu srov body 36–37 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
46. Co se týká námitek dovolatele stran jeho cest do Polské republiky jako řidiče spoluobviněného P. P. za účelem získávání lékových přípravků Efedrina Arena, odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně vyšel z důkazů uvedených v bodech 29, 89–99 odůvodnění rozsudku, jakož i z výpisu z účtu obviněného T. B. Konstatoval, že zejména z výpovědí spoluobviněného P. P. z přípravného řízení v návaznosti na záznamy telefonních hovorů, jakož i zprávami a údaji k jízdám a pohybům finančních prostředků na účtu obviněného T. B. byla vyvrácena jeho obhajoba, že se jednalo o běžné jízdy a že o dovozu lékových přípravků s efedrinem či pseudoefedrinem nevěděl. Jak odvolací soud dále poukázal, obviněný P. P. jasně v přípravném řízení popsal, že o skutečném účelu cest obviněný T. B. věděl, byť nikoliv úplně od počátku, a že se do trestné činnosti zapojil nejen jako řidič, ale i financemi, a to na základě vlastního zájmu.
47. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud rovněž neuvěřil, že byl k této výpovědi obviněný P. P. donucen, naopak její následné změny označil za ryze účelové, když změněná výpověď nekoresponduje s obsahy telefonních hovorů a zpráv, ze kterých je patrné, že obviněný T. B. věděl o výrobě pervitinu i to, proč do Polské republiky jezdí, v žádném hovoru před ním obviněný P. P. svoji činnost nikterak neskrýval ani nebyl v žádném hovoru obviněný T. B. poskytnutými informacemi jakkoliv zaskočen, ani na ně nereagoval jako na překvapivou skutečnost. I přes stručnost a konspirativnost jejich komunikace je nicméně zjevné, že oba obvinění přesně věděli, co si sdělují a jak se mají v důsledku sdělených údajů chovat. Takováto komunikace mezi nimi probíhala po celou dobu páchání trestné činnosti obviněným T. B., tedy minimálně od listopadu 2022 až do února 2023. V tomto směru lze odkázat na závěry soudu prvního stupně v bodech 89–93 odůvodnění jeho rozsudku, kde jsou též detailně rozebrány obsahy jednotlivých telefonních hovorů či zpráv i s citacemi konkrétních komunikací, v nichž jsou uváděny informace o výrobě drog. Podle soudů je tak vyloučeno, že obviněný T. B. neměl vědomost o vyrábění pervitinu obviněným P. P., a to za užití lékových přípravků dovážených z Polské republiky, na jejichž dopravě se podílel (k tomu srov. též bod 30 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
48. Pokud dovolatel namítal, že z žádné výpovědi, a to ani z přípravného řízení, není zřejmé, že věděl o účelu cesty dne 6. 11. 2022, a proto mu tento dílčí skutek nelze klást za vinu, i touto námitkou se odvolací soud v bodech 89 – 90 podrobně zabýval, přičemž uvedl, že za účelem odstranění nepřesností zopakoval část důkazů (telefonní hovor ze dne 20. 9. 2022 v 15,22 hod. a ze dne 6. 11. 2022 v 17,50 hod.) a v kombinaci s výpovědí spoluobviněného P. P. z přípravného řízení, kde uvedl, že obviněný B. nevěděl hned od počátku, co je skutečným účelem cest, ale asi až tak od druhé cesty, a s obsahy dalších, v rozsudku shrnutých záznamů odposlechů, dospěl k jednoznačnému závěru, že dne 6. 11. 2022 již byl s účelem této cesty minimálně srozuměn. Oproti tomu na podkladě těchto důkazů odvolací soud ze skutkové věty vypustil účast obviněného T. B. jako řidiče na cestě do Polské republiky dne 20. 9. 2022, neboť i když tento předmětnou cestu uskutečnil, tak nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že věděl či byl alespoň srozuměn s jejím skutečným účelem, nebyla tedy prokázána subjektivní stránka ve formě úmyslu přímého nebo nepřímého. V návaznosti na uvedené odvolací soud upřesnil specifikaci počátku trestné činnosti obviněného T. B. od 6. 11. 2022 (od listopadu 2022).
49. Co se týká dalších jízd obviněného T. B. do Polské republiky, tedy od 23. 11. 2022, zde s ohledem na obsah výpovědi spoluobviněného P. P., kdy při ní došlo k roztržení tašky s lékovými přípravky Efedrina Arena a řešili spolu finanční investici obviněného T. B. do výroby pervitinu, tento dle soudu již měl jasnou vědomost o tom, na jaké trestné činnosti se podílí a podílet se také chtěl. Minimálně od tohoto okamžiku se jeho jednání v nepřímém úmyslu ze dne 6. 11. 2022 přeměnilo na jednání v úmyslu přímém, což také již bez jakýchkoliv pochybností uzavřel soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku.
50. Nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž námitku obviněného T. B. ohledně finanční půjčky poskytnuté spoluobviněnému P. P., kdy soudy zcela důvodně neuvěřily jeho tvrzení, že se jednalo o půjčku na hazardní hru. Jak vyplývá ze závěrů soudu prvního stupně v bodech 94 – 97, na něž lze plně odkázat, byl obviněný T. B. z finanční účasti na trestné činnosti spoluobviněného P. P. jednoznačně usvědčen jeho výpovědí z přípravného řízení, podle níž se obviněný T. B. od něj dozvěděl o jeho potřebě získat finance k nákupu lékových přípravků, a že se tímto způsobem na trestné činnosti podílel, když mu za tímto účelem zapůjčil 50 000 Kč, přičemž byly domluveny podmínky návratnosti předmětné půjčky. I když byla prokázána pouze tato jedna investice obviněného T. B., z telefonních hovorů je zjevné, že byl spoluobviněným P. P. za účelem obdobných půjček osloven vícekrát, a byť není bez pochybností prokázáno, že by takové půjčky proběhly, ze zajištěné konverzace je zřejmá vědomost obviněného B. o tom, o jaké investice se mělo jednat. Z hovorů ohledně požadavků na vrácení půjčky rovněž vyplývá jeho vědomost o tom, jakým způsobem byly jeho peníze zhodnoceny, když mu P. P. jasně dává najevo, že dluh vrací právě z financí získaných výrobou pervitinu (k tomu srov. též bod 31. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
51. S ohledem na závěry odvolacího soudu v bodě 43. odůvodnění rozsudku, že přípravky Efedrina Arena, se kterými oba obvinění nakládali, nespadají do kategorie prekursorů drog, přikročil odvolací soud ohledně obviněného T. B. taktéž ke změně právní kvalifikace, neboť on pervitin, a tedy psychotropní látku, nevyráběl a ani s ním jinak nenakládal, když se toliko podílel na dovozu lékových přípravků s obsahem pseudoefedrinu či efedrinu a v omezené míře i na jejich financování. V tomto směru tak konstatoval, že jestliže předmětné lékové přípravky nemohou být považovány za prekursory, nemohl obviněný T. B. spáchat trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy jako pachatel, ale jen jako pomocník, neboť jednal s vědomím, že příslušné lékové přípravky jsou a budou obviněným P. P. užívány za účelem konkrétní výroby pervitinu. Tato jeho vědomost o konkrétní výrobě pervitinu z přivezených lékových přípravků byla jednoznačně prokázána právě obsahy telefonních hovorů a zpráv, ve výše již zmiňovaných bodech 31–32, 39–40 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Činnost obviněného T. B. spočívající ve výkonu funkce řidiče přepravujícího obviněného P. P. do Polské republiky za účelem nákupu lékových přípravků s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu a v částečném financování výroby pervitinu nelze považovat za činnost pachatele, ale pouze za činnost pomocníka, který svým jednáním usnadnil obviněnému P. P. spáchání zločinu, pro který byl odsouzen, ovšem jen v rozsahu, v jakém došlo k jeho zapojení.
52. V tomto smyslu odvolací soud ve prospěch obviněného T. B. upravil právní větu a právní kvalifikaci jeho jednání jen jako pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu hlavního pachatele, tedy ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Proto konstatoval, že učiněnou změnou právní kvalifikace nedošlo ke zhoršení postavení obviněného T. B., právě naopak je jeho postavení nyní výrazně výhodnější.
53. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný T. B. svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Soudy přijatá zjištění o průběhu skutkového děje i odvolacím soudem aplikovaná právní kvalifikace shora popsaného jednání, je tak podle Nejvyššího soudu přiléhavá.
54. Nejvyšší soud se nezabýval námitkami obviněného spočívajícími v tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá jako celek (tedy i výrok o uložených trestech), neboť tyto nepodložil jakoukoliv bližší argumentací ani konkretizací, jaký trest má na mysli.
55. V této souvislosti je třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). 56. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při němž tyto námitky uplatňoval, přičemž jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se jimi rozsáhle zabývaly. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 7–44), a rovněž poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 7–20). Na podkladě dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo.
57. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného T. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 9. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu