Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovolání obviněných 1. P. C., 2. D. C. a 3. M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 15 To 2/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 11/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. C. a D. C. odmítají.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2023, sp. zn. 5 T 11/2022, byli uznáni vinnými:
obviněný P. C. pod bodem 1) účastenstvím podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
obviněný D. C. pod bodem 1) účastenstvím podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
obviněný M. P. pod bodem 1) účastenstvím podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
Za to byli odsouzeni:
obviněný P. C. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti a půl (9,5) roku, pro jeho výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 9 výroku rozsudku,
obviněný D. C. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti a půl (9,5) roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci blíže specifikovaných na str. 9-10 výroku rozsudku,
obviněný M. P. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Tímtéž rozsudkem bylo též rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných R. H., L. V., J. B., K. C. a J. B.
3. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
1. obž. P. C., obž. D. C., obž. M. P. společně s již odsouzeným I. R., nar. XY,
P. C., D. C. a M. P. od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 28. 3. 2020 do 26. 5. 2020, jako členové organizované skupiny zařídili v nebytovém prostoru – objektu stavebně technického vybavení na stavební parcele č. XY v katastrálním území obce XY, okres XY, provoz tzv. indoor pěstírny rostlin konopí s cílem získat z těchto rostlin po sklizni vysušením jejich využitelných listových a okvětních části marihuanu (konopí) ve velkém rozsahu, přičemž
M. P. k tomuto účelu poskytl prostory budovy a pozemku, stavební parcela č. XY v katastrálním území obce XY, jejímž byl vlastníkem, a dne 1. 5. 2018 uzavřel nájemní smlouvu k objektu s nájemcem A. V. J., nar. XY, dojížděl do objektu pěstírny a již odsouzenému občanu Moldávie jménem I. R., nar. XY, a dalším osobám, které zde za účelem výroby marihuany pěstovaly konopí, dovážel jídlo a staral se o stav objektu, když si byl vědom toho, že tito v předmětném objektu pěstují konopí,
P. C. a D. C. opatřili do pěstírny speciální technologie k tzv. indoor pěstování, jako jsou květináče se speciálním substrátem, flexibilní hadice vzduchotechniky, předřadníky, výbojková osvětlení se stínidly, ventilátory, uhlíkové filtry, měřidla teploty a vlhkosti vzduchu, a roztoky vody s přidanými hnojivy podporující růst rostlin v závislosti na vývojovém stádiu rostliny, s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich využitelných listových a okvětních části marihuanu (konopí), a poté dávali pokyny již odsouzenému I. R. k pěstování rostlin konopí a k jejich dalšímu zpracování,
odsouzený I. R. s dalšími neustanovenými osobami v objektu vypěstovali přesně nezjištěné množství konopí, kdy nejméně ke dni 26.05.2020 zde pěstovali 2.437 rostlin konopí v různých stádiích pěstebního cyklu, jejichž drť vážila 49.275,22 gramů a obsahovala 5.830,34 gramu delta-9-tetrahydrokanabinolu, a dále v objektu přechovávali již zpracované a usušené konopí o celkové hmotnosti 14.328,87 gramů a obsahující minimálně 1.505,95 gramu delta-9- tetrahydrokanabinolu,
a tohoto jednání se dopustili v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, když neměli povolení Ministerstva zdravotnictví k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž konopí je zařazeno do seznamu IV Úmluvy o omamných látkách a je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a jeho účinná složka delta-9-tetrahydrokannabinol je jako psychotropní látka zařazena do seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách a je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb.
2. obž. P. C., D. C., R. H., J. B., K. C., L. V., J. B. jako členové organizované skupiny zajišťovali pěstování rostlin konopí s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich využitelných listových a okvětních části marihuanu (konopí) ve velkém rozsahu a tuto dále distribuovat, kdy
J. B. v době nejméně od roku 2018 do 6. 9. 2021 po dohodě s P. C. a D. C., kteří mu dodávali potřebné zařízení a suroviny nebo které si vyzvedával na základě domluvy s nimi od L.
V. či R. H. v obchodě XY v Karlových Varech, sám v druhém nadzemním podlaží domu v XY, část XY čp. XY, okres XY, a současně též v prvním nadzemním podlaží ve třech samostatných místnostech domu v XY, část XY čp. XY, na parcele č. XY, okres XY, pěstoval rostliny konopí ze sazenic až do stádia květenství, poté sklidil a vysušil listovou a okvětní část, čímž získal hotovou marihuanu, a takto získal v objektu pěstírny v XY, XY čp. XY, v osmi až devíti po sobě jdoucích či souběžných pěstebních cyklech za jeden kalendářní rok z každého pěstebního cyklu přibližně 3 kg až 4 kg zpracované marihuany (konopí), tedy celkem nejméně 72 kg zpracované marihuany (konopí), obsahující přesně nezjištěné množství delta-9-tetrahydrokanabinolu a dále ke dni 6.
9. 2021 v uvedeném objektu neoprávněně pěstoval 312 rostlin konopí o velikosti od 7 cm do 122 cm, kdy hmotnost získané drti z těchto rostlin činila přibližně 12.057,98 g a hmotnost D-9-tetrahydrokanabinolu v ní obsaženém přibližně 1.241,70 g a pro účel další distribuce zde přechovával 5 černých igelitových pytlů obsahujících rostlinnou sušinu po dosušení o celkové hmotnosti 3.759,27 g s přítomností D-9-tetrahydrokanabinolu o hmotnosti 124,58 g, v objektu pěstírny XY, XY čp. XY, okr. XY, v osmi až devíti po sobě jdoucích či souběžných pěstebních cyklech za jeden kalendářní rok přibližně 1 až 2 kg zpracované toxikomanicky využitelné marihuany (konopí), tedy celkem nejméně 24 kg zpracované toxikomanicky využitelné marihuany (konopí), obsahující přesně nezjištěné množství delta-9-tetrahydrokanabinolu a dále ke dni 06.09.2021, v uvedeném objektu neoprávněně pěstoval celkem 530 rostlin konopí o velikosti od 8 cm do 76 cm, kdy hmotnost získané drti z těchto rostlin činila přibližně 6.283,99 g a hmotnost D-9-tetrahydrokanabinolu v ní obsaženém přibližně 270,1 g a pro účel další distribuce zde přechovával 8 suchých palic konopí o hmotnosti 6,97 g a hmotnosti D-9-tetrahydrokanabinolu v nich obsaženém přibližně 0,60 g a zbytky rostlinné sušiny konopí o hmotnosti 13,34 g a hmotnosti D-9-tetrahydrokanabinolu v ní obsaženém přibližně 1,33 g,
přičemž takto získanou marihuanu (konopí) následně předal k další distribuci P. C. nebo na jeho pokyn D. C., kdy od nich za 1 g sušiny marihuany dostával 75 Kč po odečtení nákladů, přičemž k distribuci konopí zajištěného v obou těchto objektech dne 6. 9. 2021 již nedošlo v důsledku jeho zajištění Policií České republiky, P. C. a D. C. dodávali z obchodu XY, nacházejícího se v Karlových Varech, nyní v Karlových Varech – XY, XY, který fakticky řídil P. C., a poté dodali anebo nechali instalovat v době od roku 2018 do 06.09.2021 nejméně do uvedených pěstíren provozovaných J. B. a dále v době přibližně od roku 2017 do října 2021 do pěstírny provozované samostatně trestně stíhaným O. B., nar. XY, v bytě č. XY v XY, XY, či dalšími přesně nezjištěnými osobami, speciální technologie k tzv. indoor pěstování, jako jsou květináče se substrátem, flexibilní hadice vzduchotechniky, předřadníky, výbojková (LED) osvětlení se stínidly, ventilátory, uhlíkové filtry, měřidla teploty a vlhkosti vzduchu, a roztoky vody s přidanými hnojivy podporujícími růst rostlin v závislosti na vývojovém stádiu rostliny, dodávali tam sazenice rostlin konopí, organizovali a dávali pokyny k pěstování konopí J. B., poté nejméně od J. B. a od O. B. již hotovou marihuanu po odečtení nákladů odkoupili, kdy za uvedené období od J. B. odebrali přibližně 96 kg marihuany a od O. B. přibližně 12,8 kg marihuany, a zajišťovali její další prodej přesně nezjištěným osobám,
K. C. pěstovala v době přibližně od roku 2018 do 6. 9. 2021 v rodinném domě na adrese XY čp. XY, okres XY, na pokyn P. C. sazenice rostlin konopí ze semen, když tyto sazenice od ní poté vykupoval za částku 30 Kč za jednu sazenici P. C. nebo D. C. a celkem od ní za toto období vykoupili nejméně 900 sazenic konopí za přesně nezjištěnou částku, přičemž K. C. byla srozuměna s tím, že sazenice dodává za účelem pěstování konopí ve velkém rozsahu minimálně J. B., které organizovali a získanou marihuanu dále prodávali P. C. a D. C. za pomoci L. V. a R. H.,
L. V. a R. H. jako zaměstnanci v obchodě XY v Karlových Varech, posledně sídlícího na adrese Karlovy Vary, XY, XY, v době přibližně od roku 2018 do 6. 9. 2021 předávali P. C. a D. C. anebo na základě jejich pokynů přímo J. B., O. B. či dalším přesně nezjištěným osobám shora uvedené věci potřebné ke zřízení a provozu tzv. indoor pěstírny rostlin konopí, zajišťovali výkup sazenic konopí od J. B. a dalších přesně nezjištěných osob za účelem dalšího pěstování konopí z těchto sazenic, přičemž byli plně srozuměni s tím, že takto jednají proto, aby minimálně J. B. a O. B. pěstovali konopí ve velkém rozsahu a aby takto získanou marihuanu pak P. C. a D. C. následně prodávali přesně nezjištěným osobám,
J. B. v době přibližně od počátku roku 2019 do konce měsíce srpna 2021 ve svém rodinném domě na adrese XY, část XY čp. XY, okres Karlovy Vary, pěstovala sazenice rostlin konopí ze semen, které od ní následně dle domluvy vykoupili obžalovaní L. V. či R. H. za částku 80,-Kč za jednu sazenici, a to v celkovém přesně nezjištěném množství, nejméně však 125 kusů, přičemž J. B. byla minimálně srozuměna s tím, že sazenice konopí budou sloužit k výrobě marihuany organizovanou skupinou osob zabývající se pěstováním konopí a distribucí marihuany pod vedením obžalovaných P. C., D. C., jejímiž dalšími členy byli dle jí známých informací nejméně obžalovaní L. V., a R. H., a že tato organizovaná skupina zajišťovala provoz tzv. indoor pěstíren konopí, kde vědomě pěstovali ve velkém rozsahu, rostliny konopí s cílem získat z nich po sklizni, po vysušení jejich listových a okvětních částí, marihuanu (konopí) a tuto dále prodávat,
přičemž tohoto jednání se dopustili v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, když neměli povolení Ministerstva zdravotnictví k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž konopí je zařazeno do seznamu IV Úmluvy o omamných látkách a je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a jeho účinná složka delta-9-tetrahydrokannabinol je jako psychotropní látka zařazena do seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách a je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb.
3. J. B. v době přibližně od počátku roku 2019 do konce měsíce srpna 2021 ve svém rodinném domě na adrese XY, část XY čp. XY, okres Karlovy Vary, a v buňce na pozemku u tohoto domu, pěstovala rostliny konopí až do stádia květenství, poté sklidila a vysušila listovou a okvětní část,čímž získala hotovou marihuanu, kdy takto získala: - přesně nezjištěné množství sušené marihuany (konopí), obsahující delta-9- tetrahydrokanabinolu, kterou poté prodala obžalovaným L. V. či R. H. za částku vždy 80 Kč za gram, za účelem její další distribuce, - nejméně 1.533,27 gramů marihuany (konopí), obsahující 75,67 gramu delta-9- tetrahydrokanabinolu, za účelem jejího dalšího prodeje, avšak k jejímu prodeji již nedošlo, neboť marihuana (konopí) byla policií zajištěna,
přičemž byla srozuměna s tím, že takto jedná ve prospěch organizované skupiny zabývající se pěstováním konopí a distribucí marihuany pod vedením obžalovaných P. C., D. C., jejímiž dalšími členy byli dle jí známých informací nejméně obžalovaní L. V., a R. H., a že tato organizovaná se zabývá další distribucí marihuany (konopí),
a tohoto jednání se dopustila v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, když neměli povolení Ministerstva zdravotnictví k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž konopí je zařazeno do seznamu IV Úmluvy o omamných látkách a je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a jeho účinná složka delta-9-tetrahydrokannabinol je jako psychotropní látka zařazena do seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách a je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb.
4. R. H. od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 13.05.2021, do 19.10.2021 v rodinném domě na adrese Karlovy Vary, XY, okres XY, v suterénu domu, kde bydlel, provozoval zařízení pro intenzivní pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem, vybavené umělým osvětlením a odvětráváním, které vybudoval skrytým způsobem, a za použití hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin vědomě pěstoval rostliny konopí s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich využitelných listových a okvětních částí marihuanu (konopí) za účelem jejího prodeje, přičemž takto nejméně - z vypěstovaného konopí vyrobil a za účelem jejího prodeje ke dni 19.10.2021 přechovával 4.860,28 gramu marihuany (konopí) s obsahem 736,61 gramu čistého delta-9-tetrahydrokanabinolu, - a ke dni 19.10.2021 neoprávněně pěstoval 73 rostlin konopí o výšce od 11 do 21 cm, kdy po oddělení listové a okvětní části a jejích vysušení se jednalo o množství 18,14 gramu s obsahem 0,40 gramu čistého delta-9-tetrahydrokanabinolu, - avšak k jejich prodeji již nedošlo, neboť tyto rostliny konopí a již zpracovaná marihuana (konopí) byly zajištěny policií,
a tohoto jednání se dopustil v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, když neměli povolení Ministerstva zdravotnictví k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž konopí je zařazeno do seznamu IV Úmluvy o omamných látkách a je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a jeho účinná složka delta-9-tetrahydrokannabinol je jako psychotropní látka zařazena do seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách a je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak obvinění P. C., D. C., M. P., R. H., L. V., J. B., K. C. a J. B., jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni v neprospěch obviněných P. C., D. C., R. H., L. V., K. C. a J. B., rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 15 To 2/2024, tak, že:
I. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání obviněných P. C., D. C., L. V., J. B. a K. C. částečně zrušil, a to ve výrocích o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu jich se týkajících.
Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání obviněné J. B. pouze ohledně její osoby zrušil ve výroku o vině pod bodem 2.), ve výroku o vině pod bodem 3.) a v celém výroku o trestu jí se týkajícím.
II. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že:
obviněného P. C. při nedotčeném výroku o vině účastenstvím podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (bod 1.) a zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.), odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šest) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou,
obviněného D. C. při nedotčeném výroku o vině účastenstvím podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (bod 1.) a zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.), odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šest) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
III. Tímtéž rozsudkem rovněž nově rozhodl o trestech ohledně obviněných L. V., J. B. a K. C., a o vině a trestech ohledně obviněné J. B.
IV. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných M. P., R. H. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni podaná v neprospěch obviněných P. C., D. C., R. H., L. V., K. C. a J. B. jako nedůvodná zamítl.
V. Jinak ponechal napadený rozsudek beze změn.
II. Dovolání a vyjádření k nim
5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podali obvinění P. C., D. C. a M. P. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
6. Obviněný P. C. své dovolání směřující proti výrokům o vině i o trestu, opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
7. Obviněný předně namítá, že rozhodná skutková zjištění ohledně skutku 1), která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť z nich nebylo možno učinit zjištění, že: - skutek ve vymezeném období, tj. od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 28. 3. 2020 do 26. 5. 2020, spáchal, - byl členem organizované skupiny, - zřídil v nebytovém prostoru – objektu stavebně technického vybavení na stavební parcele č. XY v katastrálním území obce XY, okres XY, provoz tzv. indoor pěstírny rostlin konopí s cílem získat z těchto rostlin po sklizni vysušením jejich využitelných listových a okvětních části marihuanu (konopí) ve velkém rozsahu, - opatřil do pěstírny speciální technologie k tzv. indoor pěstování konopí a roztoky vody s přidanými hnojivy podporující růst rostlin v závislosti na vývojovém stádiu rostliny, s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich využitelných listových a okvětních části marihuanu (konopí), - dával pokyny již odsouzenému I. R. k pěstování rostlin konopí a k jejich dalšímu zpracování, - vypěstovali přesně nezjištěné množství konopí, kdy nejméně ke dni 26. 5. 2020 zde pěstovali 2.437 rostlin konopí v různých stádiích pěstebního cyklu, jejichž drť vážila 49.275,22 gramů a obsahovala 5.830,34 gramu delta-9-tetrahydrokanabinolu, a dále v objektu přechovávali již zpracované a usušené konopí o celkové hmotnosti 14.328,87 gramů a obsahující minimálně 1.505,95 gramu delta-9-tetrahydrokanabinolu.
8. Zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů shledal též ohledně skutku 2) zejména, že: - skutek v předmětném období, tj. v době nejméně od roku 2018 do 6. 9. 2021 spáchal, - byl členem organizované skupiny, - zajišťoval pěstování rostlin konopí s cílem získat z nich po sklizni vysušením jejich využitelných listových a okvětních části marihuanu (konopí) ve velkém rozsahu a tuto dále distribuovat, - bylo získáno v objektu pěstírny v XY, XY čp. XY, v osmi až devíti po sobě jdoucích či souběžných pěstebních cyklech za jeden kalendářní rok z každého pěstebního cyklu přibližně 3 kg až 4 kg zpracované marihuany (konopí), tedy celkem nejméně 72 kg zpracované marihuany (konopí), obsahující přesně nezjištěné množství delta-9-tetrahydrokanabinolu a dále že ke dni 6. 9. 2021 bylo v uvedeném objektu neoprávněně pěstováno 312 rostlin konopí o velikosti od 7 cm do 122 cm, kdy hmotnost získané drti z těchto rostlin činila přibližně 12.057,98 g a hmotnost D-9-tetrahydrokanabinolu v ní obsaženém přibližně 1.241,70 g a pro účel další distribuce zde přechovával 5 černých igelitových pytlů obsahujících rostlinnou sušinu po dosušení o celkové hmotnosti 3.759, 27 g s přítomností D-9-tetrahydrokanabinolu o hmotnosti 124,58 g, v objektu pěstírny XY, XY čp. XY, okr. XY, v osmi až devíti po sobě jdoucích či souběžných pěstebních cyklech za jeden kalendářní rok přibližně 1 až 2 kg zpracované toxikomanicky využitelné marihuany (konopí), tedy celkem nejméně 24 kg zpracované toxikomanicky využitelné marihuany (konopí), obsahující přesně nezjištěné množství delta-9-tetrahydrokanabinolu a dále ke dni 6. 9. 2021, v uvedeném objektu neoprávněně pěstováno celkem 530 rostlin konopí o velikosti od 8 cm do 76 cm, kdy hmotnost získané drti z těchto rostlin činila přibližně 6.283,99 g a hmotnost D-9-tetrahydrokanabinolu v ní obsaženém přibližně 270,1 g a pro účel další distribuce zde přechovával 8 suchých palic konopí o hmotnosti 6,97 g a hmotnosti D-9-tetrahydrokanabinolu v nich obsaženém přibližně 0,60 g a zbytky rostlinné sušiny konopí o hmotnosti 13,34 g a hmotnosti D-9-tetrahydrokanabinolu v ní obsaženém přibližně 1,33 g, přičemž takto získanou marihuanu (konopí) následně předal k další distribuci odsouzenému I. R. nebo na jeho pokyn D. C.,
- dodali anebo nechali instalovat v době od roku 2018 do 6. 9. 2021 nejméně do uvedených pěstíren provozovaných J. B. a dále v době asi od roku 2017 do října 2021 do pěstírny provozované samostatně trestně stíhaným O. B., v bytě č. XY v XY, XY, či dalšími přesně nezjištěnými osobami, speciální technologie k tzv. indoor pěstování a roztoky vody s přidanými hnojivy podporujícími růst rostlin v závislosti na vývojovém stádiu rostliny, dodávali tam sazenice rostlin konopí, organizovali a dávali pokyny k pěstování konopí J. B., poté nejméně od něj a od O. B. již hotovou marihuanu po odečtení nákladů odkoupili, kdy za uvedené období od J. B. odebrali přibližně 96 kg marihuany a od O. B. přibližně 12,8 kg marihuany, a zajišťovali její další prodej přesně nezjištěným osobám.
9. Namítaný zjevný rozpor obviněný shledal ve skutečnosti, že nebyly provedeny důkazy, které by umožňovaly po jejich vyhodnocení učinit shora uvedená zjištění, příp. zajištěné důkazy jsou zcela nedostatečné k takovým zjištěním.
10. Obviněný předeslal, že již ve svém odvolání vytýkal soudu prvního stupně vady spočívající v nesprávném hodnocení důkazů. Ačkoliv odvolací soud přisvědčil jeho námitce, že soud prvního stupně nevěnoval náležitou péči hodnocení důkazů, že absentují úvahy, kterými se řídil při svém rozhodování, když z odůvodnění jeho rozhodnutí není patrno, o které důkazy svá jednotlivá skutková zjištění opřel, i přes tyto vytýkané vady dospěl k závěru, že je možné z jím opatřených a provedených důkazů vycházet, byť nikoliv bezvýjimečně, přičemž nedostatky odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku může odstranit soud odvolací. Podle obviněného však takový postup odvolacího soudu nelze odůvodnit potřebou co nejrychlejšího skončení více než dva roky trvajícího vazebního omezení tří obviněných a shledává jej proto nesprávný, vedoucí k nesprávnému rozhodnutí ve výroku o vině jak u skutku 1) tak i skutku 2). Nelze akceptovat, pokud odvolací soud doplnil práci soudu prvního stupně o úvahy, které mají předcházet skutkovým zjištěním, aby jeho rozhodnutí obstálo z pohledu § 125 odst. 1 tr. ř. I když odvolací soud pouze paušálně a obecně konstatuje, že úvahy doplní, přesto v další části napadeného rozhodnutí takové úvahy nadále absentují, a to zejména ke shora uvedeným skutkovým zjištěním ve vztahu ke skutku 1), tak i ke skutku 2). Nesprávný postup odvolacího soudu umocňuje i jeho konstatování, že hodnocení zjištěných skutečností soudem prvního stupně z pohledu užité právní kvalifikace postrádá větší přesvědčivost a odůvodnění nepokládá za věcně vyčerpávající, ani za plně vystihující projednávanou věc.
11. V další části svého mimořádného opravného prostředku se obviněný v podrobnostech vyjádřil k jednotlivým odstavcům odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu.
12. Namítá, že byť odvolací soud předeslal, že bude hodnotit pouze důkazy, které byly provedeny řádným způsobem, neučinil tak ohledně prostorového odposlechu ze dne 18. 7. 2021 (č. l. 3332–3335), který nebyl přehrán (viz protokol z hlavního líčení ze dne 29. 6. 2023), a tento hodnotí za zásadní a provedený, i když se tak objektivně nestalo. Tato vada vychází z mylného přesvědčení odvolacího soudu o provedení všech zájmových záznamů telekomunikačního provozu, přičemž za řádné provedení nelze považovat u záznamu telekomunikačního provozu postup podle § 213 odst. 1 tr. ř., kdy obviněný (jako jediný) požadoval provedení důkazu přehráním všech odposlechů. Nelze přitom dovodit, na základě jakého klíče soud prvního stupně provedl jen selektivně jím vybrané a označené odposlechy za zájmové a množství dalších nezájmových odposlechů provedl pouze postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř., tj. zcela nedostatečně a vadně. Takový postup obviněný shledal za rozporný s právem na spravedlivý proces.
13. Žádný ze soudů neprovedl jím navrhovaný důkaz záznamem telekomunikačního provozu z 30. 7. 2021, 10:03. Ohledně jeho osoby tak lze použít jen ty odposlechy jeho telefonu, které byly provedeny přehráním v hlavním líčení, přestože žádal přehrání všech záznamů o telefonní komunikaci. Nebylo-li mu zčásti vyhověno, nemohou být tyto další záznamy telekomunikačního provozu, které jinak mohou být použity při rozhodování ohledně dalších obviněných, ve vztahu k němu použity.
14. Obviněný se též vymezuje proti závěrům soudů, pokud kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3, písm. c) tr. zákoníku ohledně skutku 1) co do vypěstovaného množství konopí dovozovaly z množství zajištěné marihuany v trestní věci odsouzeného I. R. a skutečností vyplývajících z rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 3 T 15/2020, ačkoliv neměly žádné důkazy, které by jej s I. R., zejména s vypěstovaným množstvím marihuany, ani s obdobím, za které se tak mělo stát, spojovaly. Rovněž jeho komunikaci s R. odvolací soud vyhodnotil v rozporu se zásadou in dubio pro reo, když z této nevyplývá žádné zjištění, ze kterého lze dovozovat jeho účastenství na skutku 1), natož skutečnosti k uvedenému množství vypěstované marihuany. Tato zjištění tak jsou v rozporu s provedenými důkazy.
15. Výhrady obviněný vznáší i ke zjištění, že byl členem organizované skupiny, že realizoval indoor pěstírnu konopí v nebytovém prostoru – objektu stavebně technického vybavení na stavební parcele parc. č. XY v k. ú. obce XY, okres XY, a do této opatřil speciální technologie k tzv. indoor pěstování rostlin konopí s cílem získat z nich marihuanu (konopí). Shora uvedená zjištění ve vztahu k jeho osobě nemají žádný podklad v provedeném dokazování a jsou tak ve zjevném rozporu s jejich obsahem.
16. Obdobné spekulace bez důkazního opodstatnění se odvolací soud dopustil konstatováním, že zásobování osob v objektu XY muselo být prováděno třetími osobami, což dovodil z nálezu např. velkého balení mléka v citovanému objektu, kdy vylučuje, že si zásoby přinesli sami zahradníci (I. R. či druhý ze zahradníků). Stejně tak nebylo prokázáno, že obviněný platil R. za právní pomoc odsouzeného I. R., v tomto směru nebyl proveden jediný důkaz, který by tento závěr opodstatňoval.
17. Neopodstatněné spekulace se odvolací soud dopustil i ve vztahu k zajištěné faktuře za odběr elektřiny k citovanému objektu, kdy zkratky na uvedené faktuře zcela nepřesvědčivě a současně nekriticky interpretoval v neprospěch obviněného tvrzením, že zkratka P. je zcela zřejmě obviněný. Takový závěr je nepřezkoumatelný a zjištění soudu ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním i se zásadou in dubio pro reo.
18. Jako vadný odmítá obviněný závěr odvolacího soudu, že jeho propojení se spoluobviněnými M. P. a D. C. na pěstírnu v objektu XY je bezprostřední a výpověď spoluobviněného J. B. označil za pravdivou. Rovněž nesouhlasí, že nevysvětlil, z jakého důvodu zaslal M. Z. na účet částku okolo 500.000 Kč. Obdobné námitky vznáší ke spekulacím odvolacího soudu, kdy jím zmiňovaný výraz „káva“ či „kavčo“ není a nebyl ekvivalentem pro označení marihuany, k čemuž se vyjádřil a přesvědčivě vysvětlil u hlavního líčení dne 28. 6. 2023.
19. Jako spekulativní označil též závěry ve vztahu ke spol. Smonteck, kdy skrze tuto společnost byly dle odvolacího soudu legalizovány příjmy z prodeje marihuany skupinou pachatelů pod jeho vedením. K těmto rovněž nebylo provedeno žádné dokazování, když ani skutečnost, že svědku K. mělo zůstat 622.000 Kč v hotovosti nemůže být takovým důkazem. Tato zjištění měl soud činit na základě relevantních důkazů, tj. např. účetnictvím či jinými doklady spol. Smonteck, což se nestalo.
20. Za zásadní označil obviněný své námitky vůči výpovědi spoluobviněného J. B., které však oba soudy odmítly. Nelze přitom přehlédnout jeho tvrzení, že na adrese v XY – XY nežil, ačkoliv opak je pravdou. S tím souvisí i spotřeba elektrické energie, která je zásadní při indoor pěstování, a to co do výsledného objemu získaného výpěstku. K četnosti využívání domácnosti spoluobviněným J. B. v XY – XY navrhl obviněný výslech jeho souseda O. H., čímž by byla odůvodněna i vyšší spotřeba v daném odběrném místě. Celková spotřeba el. energie by se tak nemohla vztahovat pouze ke spotřebě pěstírny, což by zejména zpochybnilo množství vypěstované marihuany, které je dle obžaloby odvislé (min. v části 72 kg) od výpovědi spoluobviněného B.
21. Ohledně skutku pod bodem 2) soudy tvrdí, že zásadními důkazy jsou výpovědi spoluobviněných J. B. a K. C., které hodnotily jako pravdivé, logicky navazující na další důkazy – protokoly o sledování osob a věcí a odposlechy. Ve vztahu k tomuto skutku obviněný upozorňuje, že soudy nebyl připuštěn jediný důkaz, jenž by mohl vést ke zpochybnění výpovědi spoluobviněného J. B., kterou soudy nekriticky vzaly za základ svého rozhodnutí.
22. V návaznosti na to poukazuje, že sám obviněný J. B. během výslechu u soudu zpochybnil množství vypěstované marihuany, kdy připustil, že vypěstoval oproti obžalobě méně. K pěstebním cyklům se vyjádřil tak, že v XY. byla produkce cca 1-2 kg, v XY 3-4 kg. Vyšší teplota pak tomuto nesvědčila a v teplých měsících byla úroda i o polovinu nižší, tzn. jde o 5-6 cyklů. Asi dvakrát do roka pak byla úroda díky škůdcům a teplu velmi mizerná. Navíc při popisu péče o rostliny uváděl, že obden je zaléval, neměl prakticky žádné volno ani dovolenou, o čemž však nesvědčí facebookové stránky s fotografiemi z jeho exotické dovolené.
23. Poté dovolatel předkládá podrobný výpočet možného dosaženého množství vypěstované marihuany a dovozuje, že vypěstováno mohlo být méně než 30 kg, namísto v obžalobě uvedeného množství 96 kg. Současně vzhledem k tomu, že dále spoluobviněný J. B. přiznal, že 2x do roka byla sklizeň minimální, lze uvažovat o ještě menším výsledném množství sklizně než 30 kg.
24. S výhradami k množství vypěstované marihuany souvisí i využívané množství lamp v obou pěstírnách, k nimž obviněný J. B. upozornil, že v XY bylo používáno 15 lamp, čímž popřel svou předchozí výpověď o 30 lampách. Nedokázal vysvětlit, proč nevychází denní spotřeba na 79 kWh v XY, když 12hodinový provoz lamp o výkonu 600 W odpovídá 108 KWh denně. To znamená, že výnosnost této pěstírny musela být nižší.
25. Z výše uvedeného obviněný dovozuje, že pokud je část takto procesně významné výpovědi nevěrohodná, nelze uvěřit ani jejímu zbývajícímu obsahu. V daném kontextu tak analogicky odkázal na „doktrínu plodů z otráveného stromu“. Současně poukázal, že spoluobviněný J. B. byl zcela nesporně svojí snahou napomáhat orgánům činným v trestním řízení motivován snahou dosáhnout co nejpříznivějšího trestu.
26. Jestliže soudy vycházely pouze z výpovědi spoluobviněného J. B. jako jediného důkazu, který však nelze než označit za pochybný a nespolehlivý k dopočítávání množství marihuany min. v období do 6. 9. 2021, mělo být rozhodnuto ve prospěch obviněného. Nesouhlasí tedy, pokud odvolací soud, i přes pochybnosti o vyprodukovaném množství marihuany spoluobviněným J. B. zkonstatoval, že ani taková skutečnost nemá dopad na závěr o věrohodnosti a pravdivosti jeho výpovědi.
27. Pokud jde o výpověď svědka B., kterou zejména soud prvního stupně považuje za usvědčující, tato byla sice procesně použitelně učiněna v přípravném řízení, ale ve vztahu k osobě dovolatele se vyjádřil v tom smyslu, že ho viděl asi dvakrát, kdy měl zastoupit obviněného D. C. To opět nekoresponduje se skutkem, podle nějž měli s obviněným C. odebrat od B. 12,8 kg marihuany. Navíc svědek B. v řízení před soudem odmítl vypovídat, lze tak důvodně pochybovat o pravdivosti jeho výpovědi, tj. zejména z jakého důvodu takovou výpověď učinil v přípravném řízení, když si jí zavdal důvod pro své trestní stíhání. I zde dovodil soud prvního stupně množství marihuany pouze z pochybné výpovědi tohoto svědka, o níž lze důvodně pochybovat a čemuž nenasvědčuje žádný jiný důkaz a jedná se tak o ojedinělé svědectví.
28. V projednávané věci tak byla porušena zásada zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností, zásada ústnosti a bezprostřednosti dle § 2 odst. 12 tr. ř., zásada volného hodnocení důkazů, a rovněž nebyla dodržena ani zásada in dubio pro reo. Shora uvedené vady a nedostatky napadeného rozhodnutí odůvodňují uplatněný dovolací důvod, kdy rozhodná skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy.
29. Obviněný má rovněž za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech - protokolu o ohledání místa činu s dokumentací v pěstírně XY (č. l. 3535-3536 + 3537-3582), v němž nebyly uvedeny jednoznačné důvody pro závěr o neodkladnosti a neopakovatelnosti ohledání místa činu, uvedené odůvodnění je nedostačující, tudíž je takový úkon nezákonný a procesně nepoužitelný z důvodu absolutní neúčinnosti a nelze z něj vycházet při závěrech o vině i trestu.
30. Pokud tuto námitku odvolací soud s odkazem na judikaturu NS ČR pod sp. zn. 15 Tdo 510/2013 označil pouze za vadu toliko formální, aniž by svůj postup odůvodnil, nelze jej považovat za správný. Na podporu uvedeného obviněný odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1780/07, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 2787/2013. Totožnou námitku nezákonnosti důkazu obviněný pak vznesl i proti protokolu o ohledání místa činu na č. l. XY. v XY., k níž se soud prvního stupně nikterak nevyjádřil. Nelze přitom pominout, že u tohoto protokolu zcela absentuje fotodokumentace, na což upozorňoval, avšak nebylo na to soudem reagováno.
31. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, které směřovaly k posouzení věrohodnosti výpovědi spoluobviněného J. B., a současně k ověření, zda množství vypěstované marihuany kladené obviněnému za vinu odpovídá reálně možnému množství.
32. Při hlavním líčení před Krajským soudem v Plzni ze dne 4. 9. 2023 navrhl doplnit dokazování o svazek 15 stran – kopie profilu facebookových stránek spoluobviněného J. B., vč. fotografií, a to minimálně ze dne 30. 8. 2019 a 31. 8. 2019 za účelem vyvrácení jeho výpovědi a zpochybnění jeho věrohodnosti, kdy je z tohoto důkazu zřejmé, že min. v těchto dnech pobýval v zahraničí společně se svým synem, přičemž lze s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, že na zahraniční exotickou dovolenou odjel na dobu delší. Je tak zcela zřejmý rozpor v jeho výpovědi. Tento důkaz soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že se jedná o důkaz nulové hodnoty, který nemůže důkazní situaci jakkoliv ovlivnit.
33. Soud nedůvodně zamítl i jeho důkazní návrh ze dne 15. 2. 2023 výslechem F. V. k prokázání skutečnosti, že mezi zákazníky prodejny XY plus figurovali zákazníci zabývající se pěstováním CBD konopí a současně se jednalo o osoby, které měly tzv. „otevřený účet“ na prodejně XY a taktéž k vyjádření se k protokolu o sledování osob (při kterém byl zachycen v komunikaci s dovolatelem) a aby svou výpovědí ozřejmil fungování obchodu XY plus).
34. Současně navrhl vyslechnout O. H., souseda spoluobviněného J. B. na adrese v XY k ověření věrohodnosti jeho výpovědi stran neustálé a nepřerušované péče o rostliny konopí v pěstírně XY 15, XY, a četnosti využívání domácnosti J. B. v XY, čímž by byla odůvodněna i vyšší spotřeba v daném odběrném místě, a celková spotřeba se tak nemohla vztahovat pouze ke spotřebě pěstírny. To by zpochybnilo množství vypěstovaného množství marihuany odvislého výlučně od výpovědi obviněného B.
35. Žádal též zprávu spol. ČEZ Distribuce, a. s. k odběrnému místu na adrese XY-XY č.p. 14, XY 353 01, na kterém měla být provozována pěstírna ve vztahu ke skutku 2), ohledně spotřeby elektřiny v rozhodném období od roku 2018 do roku 2021, tj. plně analogickou zprávu ke zprávě spol. ČEZ Distribuce, a. s. ze dne 29. 7. 2021 k odběrnému místu XY, XY 26, za účelem ověření výpovědi spoluobviněného B. a zjištění spotřeby elektřiny na daném odběrném místě, a tedy i pro potřeby komparace spotřeby elektřiny s místem odběru v XY.
36. Pokud obviněný uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v rámci své dovolací argumentace uvedl, že s ohledem na shora popsané vady
nelze považovat právní posouzení skutku 1) za správné, když důkazy provedené v rámci dokazování neposkytují dostatečný základ pro posouzení skutku podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3, písm. c) tr. zákoníku. Namítá, že absolutně absentují zjištění a tomu odpovídající důkazy, že předmětný skutek zosnoval či řídil jiného k neoprávněné výrobě omamné a psychotropní látky, stejně tak, že takový čin spáchal jako člen organizované skupiny. Obdobné platí ke znaku skutkové podstaty „ve velkém rozsahu“, když s jeho osobou nelze spojit jediné zjištění, že se účastnil výše popsané trestné činnosti. Rovněž posouzení jeho účastenství na skutku 1) ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nenasvědčuje žádný důkaz, resp. relevantní zjištění z takového důkazu.
37. Rovněž ohledně skutku 2) provedené důkazy neposkytují dostatečný podklad pro jeho právní posouzení, že společně se spoluobviněným D. C. neoprávněně prodali omamnou a psychotropní látku, čin spáchali jako členové organizované skupiny a ve velkém rozsahu a že se dopustili jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že neoprávněně prodají omamnou a psychotropní látku, čin spáchali jako členové organizované skupiny a ve velkém rozsahu, a kterého se dopustili v úmyslu takový čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. V povedeném dokazování i ve vztahu k tomuto skutku absentují zjištění a tomu odpovídající důkazy, které poskytují základ o naplnění skutkové podstaty shora citovaného zločinu, a to jak ke znakům skutkové podstaty jako člena organizované skupiny, velkého rozsahu, tak i k výrobě či jinému nakládání s omamnou psychotropní látkou.
38. Shodné výhrady obviněný uplatnil i k části skutku ad 2) ve vztahu k osobě O. B., a to k jeho úmyslu spáchat tuto podle § 15 tr. zákoníku, k rozsahu vypěstovaného množství marihuany (12,8 kg), které měli od něj odkupovat, k tomu, že měl dodat nebo nechal naistalovat v době od r. 2017 do října 2021 do pěstírny provozované O. B. speciální technologie k tzv. indoor pěstování a dodávat sazenice konopí. Ojedinělý důkaz v podobě výpovědi sv. O. B. z přípravného řízení nelze považovat za důkaz dostatečný či důkaz prokazující jeho vinu.
39. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v napadeném rozsahu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 15 To 2/2024-6320, jakož i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2023, č. j. 5 T 11/2022-5991, a přikázal věc Krajskému soudu v Plzni nově projednat a rozhodnout. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání rozhodl o přerušení či odložení uloženého nepodmíněného výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. ř.
40. Obviněný D. C. své dovolání podané prostřednictvím své obhájkyně směřující proti všem výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech.
41. Úvodem obviněný zrekapituloval skutkové závěry obsažené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem ad 1) a pod bodem ad 2). Namítl, že ačkoliv odvolací soud připustil na straně soudu prvního stupně nedostatky procesní i hmotněprávní povahy, přesto dospěl k závěru, že je možno z opatřených a provedených důkazů vycházet, byť nikoli bezvýjimečně, přičemž nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku může soud odvolací odstranit. Tento postup odvolací soud odůvodnil zejména s ohledem na potřebu co nejrychlejšího skončení více než dva roky trvajícího vazebního omezení tří obviněných. Důrazem na rychlost řízení se dostal do rozporu se zásadami trestního řízení, zejména zásadou materiální pravdy, neboť přes zjištěná a popsaná pochybení soudu prvního stupně tato bagatelizoval, ale též v rozporu s trestním řádem opravil, takže nejen že neodstranil protiprávní stav nastolený rozsudkem soudu prvního stupně, ale umožnil, aby tento stav pokračoval.
42. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v jeho druhé variantě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, poukázal obviněný zejména na procesní nakládání s posudky znaleckých ústavů v průběhu hlavního líčení před soudem prvního stupně, jež odvolací soud pokládá za procesně konformní postup a také zacházení s protokoly o sledování osob a věcí v hlavním líčení, které odvolací soud rovněž označil za procesně bezvadné a tudíž plně procesně účinné.
43. Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů obviněný vztáhl ke skutku pod bodem 2) jednak k protokolům o sledování osob a věcí a k závěrům, jež z nich soud prvního stupně učinil a rovněž jak se s problematikou procesní účinnosti protokolů pořízených ve smyslu § 158d odst. 1 tr. ř. vypořádal odvolací soud v napadeném rozsudku, jednak k provedení důkazů v podobě znaleckých posudků.
44. Poukázal, že podle § 158d odst. 2 a odst. 3 tr. ř. se za důkaz v zásadě pokládají pouze záznamy (fotografie či videozáznamy případně audiozáznamy), které byly při sledování pořízeny. Jako důkaz nejsou použitelné pouhé protokoly o sledování bez takových záznamů, které mají hodnotu jen operativní a jako procesně použitelný důkaz v žádném případě nemohou sloužit. Jedná se pouze o jakýsi záznam policisty, co viděl, tedy co vnímal svými smysly a v zásadě tak staví policistu provádějícího sledování bez pořizování záznamu do role svědka. Dovolatel je toho názoru, že v popsaných případech (sepsání protokolu o sledování bez pořízení záznamu) nemůže obstát obecná formulace § 89 odst. 2 tr. ř. zmíněná v napadeném rozsudku v bodě č. 98., protože sledování osob a věcí je upraveno speciálně v trestním řádu v § 158d tr. ř.
45. Pokud jde o protokoly o sledování osob a věcí, ze 27 protokolů, jež se týkaly dovolatele a obviněného D. C., vzal soud za podklad pro závěr o prokázaných skutečnostech pouze 5, přičemž z nich zjistil, že dovolatel spolu s některými dalšími obviněnými a jinými osobami přenášel krabice a potkával se s některými tehdy spoluobviněnými či dalšími osobami. Za důkaz se pak v zásadě považují jen záznamy při sledování opatřené (viz § 158d odst. 2, 3 tr. ř.), nikoli pouhé protokoly o tom sepsané, které mají pouze operativní hodnotu a jsou na úrovni záznamů policisty.
46. V návaznosti na to obviněný odkázal např. na komentářovou literaturu např. Šámalův komentář k trestnímu řádu 7. vydání z roku 2013, díl II., str. 1994, str. 2005 a také komentář autorů Draštíka, Fenyka a kol. I. díl, z roku 2017, str. 1180. Protokol má význam pouze ve smyslu § 158d odst. 7 tr. ř. tehdy, byly-li záznamy pořízeny a jejich použitelnost je pak vázána na existenci tohoto protokolu. Sám o sobě důkazem není. Důkaz se pak provádí přehráním záznamu či předložením fotografií. Soud prvního stupně (v bodě č. 120) nespecifikoval, kdy byly při sledování pořízeny zvukové, obrazové či jiné záznamy a kdy nikoli, a tudíž kdy vyšel z pouhého protokolu o sledování. Pokud v hlavním líčení dne 30. 6. 2023 byly předloženy postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř. procesním stranám tyto protokoly (případně videozáznamy a fotografie pořízené v rámci sledování), neměly proto být „zprocesněny“ jako důkazy předložením k nahlédnutí ty protokoly, které žádné záznamy o sledování neobsahují, a u těch, v nichž se o záznamu hovoří, mělo být jasně sděleno, že za důkaz se pokládá pouze onen záznam a protokol k němu se vážící. Dále obviněný uvádí výčet těch protokolů, které neobsahují jakýkoli zvukový či obrazový záznam. U některých protokolů, které uvádí, je zmínka o pořízení obrazových záznamů, ale tyto nejsou součástí spisu. Tuto procesní vadu nezhojil ani odvolací soud.
47. Podle názoru dovolatele nelze procesní neúčinnost obstaraného protokolu o sledování konvalidovat tím, že takto procesně neúčinný protokol bude proveden řádně jako listinný důkaz podle § 213 odst. 1 tr. ř. Judikát použitý Vrchním soudem v Praze v napadeném rozsudku v bodě č. 99. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 865/2020) nedopadá na posuzovanou věc, neboť řeší procesní použití záznamů o sledování osob a věcí a připojených protokolů v jiné trestní věci.
48. K namítané nepoužitelnosti protokolů o sledování osob a věcí přispívá i časová prodleva mezi vlastním úkonem (tedy úkonem trestního řízení) a vyhotovením protokolu. Sledování probíhalo podle protokolů o tomto úkonu v době od 13. 4. 2021 do 30. 7. 2021, avšak vlastní protokoly o sledování byly sepsány až 8. 10. 2021, tedy se značným časovým odstupem. Z protokolů o sledování nelze zjistit, podle čeho byly sepsány, zda podle nějakých písemných poznámek policistů či podle něčeho jiného (např. záznamu v diktafonu), ale již jen tato obrovská časová disproporce (vždy v řádech několika měsíců) je podstatná zejména z pohledu validity údajů v protokolech se nacházejících.
49. K tomu připomněl znění § 55 odst. 1 tr. ř., podle něhož se o každém úkonu trestního řízení sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol. Zmíněná časová prodleva v řádech měsíců nenaplňuje zákonný požadavek na sepsání protokolu o úkonu nejpozději bezprostředně po něm. Ve světle uvedeného poukázal na protokol o sledování v obci Chrášťany ze dne 17. 6. 2021, kdy vlastní protokol byl sepsán až dne 7. 1. 2022, tedy až více než půl roku po provedení úkonu a současně až po zahájení trestního stíhání. Znamená to, že v okamžiku vydání usnesení o zahájení trestního stíhání tento protokol nebyl vyhotoven a nebyl součástí spisu, kam byl dodatečně dodán. Navíc toto sledování provedli policisté z odboru obecné kriminality, tedy ti, kteří věc vyšetřovali, nikoli specialisté na takové úkony. Pokud byly při tom zajištěny nějaké věci, pak z nich nemohl soud vycházet, protože stejnou vadou, jakou je neprocesní protokol o sledování je zatížen i znalecký posudek Kriminalistického ústavu – viz doktrína plodů z otráveného stromu.
50. Další výhrady procesní povahy ve vztahu ke skutku pod bodem 2), které vedly ke znehodnocení důkazů shledal obviněný v tom, že soud provedl znalecké posudky z různých odvětví oboru kriminalistiky postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř., namísto podle § 211 odst. 5 tr. ř. se souhlasem státního zástupce a obviněného, který však neobstaral. Dokazování znaleckými posudky je tak zatíženo závažnou procesní vadou.
51. Skutkové závěry ve vztahu k bodu 2) založené na procesně nepoužitelných důkazech učinil soud v hlavním líčení konaném dne 23. 5. 2023, v němž postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř. předložil procesním stranám znalecké posudky z různých odvětví oboru kriminalistiky, které byly vypracovány příslušným znaleckým pracovištěm – Odborem kriminalistické techniky a expertíz (OKTE) krajského policejního ředitelství, resp. Kriminalistickým ústavem (KÚ) Praha (věci údajně nalezené v odpadovém kontejneru dne 17. 6. 2021 v Chrášťanech). Takový postup obviněný shledal nezákonný, a tudíž procesně neúčinný a důkazně nepoužitelný.
52. Uvedl, že znalecký posudek může být před soudem proveden jen tak, že je znalec (zpracovatel posudku) vyslechnut anebo je znalecký posudek přečten za splnění podmínek uvedených v § 211 odst. 5 tr. ř. Přečtení znaleckého posudku pak vyžaduje souhlas státního zástupce a obviněného, ten však soud neobstaral. Podle § 213 odst. 1 tr. ř. však v současné době nelze v hlavním líčení realizovat znalecké posudky.
53. Přitom o tyto znalecké posudky se opírá soud prvního stupně (a také soud odvolací, když stvrdil jeho skutkové závěry) při určení množství vypěstované či zajištěné sušené konopné hmoty, její kvality, rovněž tak při stanovení původců zajištěných stop na různých předmětech, jakož i obsahu nejrůznější elektronické komunikace apod. Dokazování znaleckými posudky je tak zatíženo závažnou procesní vadou, která tyto posudky diskvalifikovala z možnosti podílet se na konstrukci skutkových zjištění.
54. Všechny znalecké posudky byly vyhotoveny v přípravném řízení trestním na základě opatření vydaného policejním orgánem podle § 105 odst. 1 tr. ř. Na vyhotovených znaleckých posudcích je vždy připojena znalecká doložka, je zde uvedeno jméno zpracovatele znaleckého posudku, přičemž na příslušném znaleckém razítku se OKTE (i KÚ) vždy prezentují jako znalecké ústavy. Postup zvolený soudem (§ 213 odst. 1 tr. ř.) znalecké posudky devalvoval na pouhé listinné důkazy, jimiž však samozřejmě nejsou, navíc v § 211 odst. 5 tr. ř. tento předpis stanoví podmínky pro procesní provedení takového důkazu v řízení před soudem.
55. Odvolací soud postup soudu prvního stupně odůvodnil odkazem na judikaturu tehdejších Nejvyšších soudů ČSSR a ČSR z roku 1969, resp. 1987. Ta vycházela z toho, že znalecké posudky znaleckých ústavů se provádějí v řízení před soudem postupem podle § 213 odst. 1 tr. jako listinné důkazy. Tato judikatura však vychází z právní úpravy znalecké činnosti podle zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících a ze znalecké vyhlášky k provedení tohoto zákona č. 37/1967 Sb. Citovaná právní úprava je však již neúčinná, neboť znalecká činnost je nyní upravena zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2021. Ke stejnému dni nabyl účinnosti rovněž zákon č. 255/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Tímto zákonem došlo i ke změně trestního řádu, do něhož nově byl zařazen § 110 odst. 3, který od 1. 1. 2021 zní tak, že ustanovení § 105 až 109 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké ústavy a na osoby, které znalecký posudek vypracovaly. Ve znění účinném do 31. 12. 2020 takovou možnost trestní řád neobsahoval a dnes již zrušené (zákonem č. 255/2019 Sb.) ustanovení § 110 odst. 4 tr. ř. hovořilo pouze o obdobném užití § 105 odst. 3 tr. ř. při vyžadování posudku (znaleckého ústavu). Je tedy zjevné, že judikatura, o níž opřel odvolací soud svůj závěr o správnosti provedení znaleckých posudků, resp. posudků znaleckých ústavů (OKTE a KÚ) z let 1969 a 1987, z důvodů obviněným blíže rozvedených, je již obsolentní. Trestní řád účinný ve znění od 1. 1. 2021 již tedy nezná jinou možnost přečtení znaleckého posudku v řízení před soudem, ať již byl vypracován znalcem, znaleckou kanceláří (§ 109a odst. 2) či znaleckým ústavem, nežli postupem podle § 211 odst. 5 tr. ř.
56. Ustanovení § 108 tr. ř. upravující výslech znalce se tak vztahuje i na znalecké posudky vypracované znaleckými ústavy. Proto měly soudy reagovat na tuto zákonnou změnu a znalce, kteří posudky vypracovali za znalecké ústavy (OKTE a KÚ) vyslechnout v hlavním líčení nebo podle § 211 odst. 5 tr. ř. za souhlasu státního zástupce a obviněného takové znalecké posudky přečíst. Obviněný tak neměl vůbec procesní možnost podrobit zpracovatele znaleckých posudků výslechu v hlavním líčení, když tyto znalecké posudky soud četl pouze jako listinné důkazy, jimiž však nejsou.
57. Jestliže odvolací soud postup soudu prvního stupně označil za správný, potvrdil, že skutkové závěry, které soud prvního stupně konstruoval z těchto znaleckých posudků, jsou procesně použitelné, a tudíž důkazně účinné, nelze s tímto souhlasit. Tím, že přijal a potvrdil skutkové závěry soudu prvního stupně vzniklé z procesně neúčinných důkazů, porušil právo obviněného na spravedlivý proces.
58. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný ve vztahu ke skutku 1) poukázal, že soudy rovněž učinily rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
59. V tomto směru namítl, že odvolací soud se dopustil pochybení v hodnocení důkazů, když do svých úvah, jimiž doplňoval hodnotící činnost soudu prvního stupně, zahrnul i důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení ani při veřejném zasedání konaném o odvolání dovolatele. Za zásadní pro skutková zjištění týkající se dovolatele označil tzv. prostorový odposlech ze dne 18. 7. 2021 (č. l. 3332-3335), o němž tvrdí, že byl přehrán v hlavním líčení a na němž vystavěl své přesvědčení o jeho vině, ač tomu tak nebylo. Protokol o hlavním líčení ze dne 29. 6. 2023 (ale ani žádný jiný), v němž soud přehrával výsledky tzv. prostorového sledování, nepopisuje provedení tohoto důkazu. Jestliže ani odvolací soud ve veřejném zasedání dokazování přehráním tohoto záznamu nedoplnil, pak nemůže činit z tohoto důkazu (jednotlivě ani v jakékoli souvislosti) žádné skutkové závěry. Učinil-li tak, porušil zásadu bezprostřednosti vyjádřenou v § 2 odst. 12 tr. ř., podle níž při rozhodování v hlavním líčení či veřejném zasedání (a také vazebním a neveřejném zasedání) smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny. K jiným důkazům přihlížet nesmí. Závěr z tohoto prostorového sledování popsaný odvolacím soudem nepochybně svědčí o zjevném rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Stejnou vadou je zatíženo i hodnocení odvolacího soudu stran zmíněného prostorového odposlechu ze dne 18. 7. 2021, který rovněž v hlavním líčení ani při veřejném zasedání přehrán nebyl. Přitom hodnocení tohoto důkazu navazuje na jiné ve věci provedené důkazy, např. na výpověď tehdy obviněného J. B. Rovněž důkaz o hovoru mezi obviněným P. C. a svědkem R. také nebyl v hlavním líčení proveden.
60. Soud ohledně těchto důkazů podle § 213 odst. 1 tr. ř. předložil procesním stranám k nahlédnutí přepisy zachyceného telekomunikačního provozu a také přepisy pořízené z tzv. prostorového sledování, avšak poté, co obhajoba požadovala přehrání mnohých z nich (či u obviněného P. C. dokonce všech), se tak nestalo a soud prvního stupně některé ze zachycených hovorů či hovoru z prostorového sledování v hlavním nepřehrál, aniž by jakkoli zdůvodnil, proč se tak stalo. Pokud odvolací soud shledal postup soudu prvního stupně, když požadované hovory či záznamy prostorového sledování neprovedl, za souladný s trestním řádem, je tento v rozporu se zněním § 213 odst. 2 tr. ř. Toto ustanovení přikazuje soudu, aby listinu (v daném případě hovor či záznam prostorového sledování) předloženou stranám podle § 213 odst. 1 tr. ř., pokud její přečtení navrhne některá ze stran, skutečně přečetl. Pokud se tak nestalo, opět není možné k takovému důkazu přihlížet při hodnotících úvahách pro porušení zásady bezprostřednosti. Porušení tohoto ustanovení má za důsledek absolutní neplatnost daného úkonu. Takto je podle dovolatele nutné nahlížet na hovory či záznamy prostorového sledování, které strany navrhly podle § 213 odst. 2 tr. ř. k provedení (přehráním) z katalogu, který jim nalézací soud předložil k nahlédnutí postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř. a pak neprovedl.
61. Neodpovídá skutečnosti ani tvrzení odvolacího soudu, že v telefonním seznamu mezi kontakty obviněného se nachází také kontakt označený jako „bruslařka“ s tím, že by se mělo jednat o manželku tehdy spoluobviněného B. (který sám prý vystupoval pod přezdívkou „bruslař“), když takový telefonní kontakt v žádném mobilním zařízení dovolatele nalezen nebyl. Jde tak o údaj, který opět neodpovídá skutečnosti a odvolací soud nevedl k tomu údaji žádné dokazování, třebaže z něj opět vychází a hodnotí ho v souvislosti s dalšími důkazy.
62. Taktéž nebyl opatřen jediný důkaz osvědčující jeho přítomnost v pěstírně, když existence telefonního spojení na jeho osobu v telefonech odsouzeného R. či spoluobviněného M. P. neprokazuje, že by byl iniciátorem či organizátorem trestné činnosti spočívající ve zřízení pěstírny v XY, jejím řízení či odběru produkce a její distribuce. Nebyla nalezena žádná komunikace s R. a P., ale ani mezi jmenovanými a spoluobviněným C., ačkoli jak dovolatel, tak i C. byli po dlouhou dobu sledováni a odposloucháváni. Výpověď svědka F. o přítomnosti černé dodávky v areálu není dostatečně průkazná, není řečeno, že by ji nutně musel řídit obviněný P. Hovor zmíněný v bodě 37. rozsudku přisuzovaný obviněnému P. C. a P. R. se rovněž netýká jeho osoby. Dále dovolatel poukazuje na rozdíly ve dvou chatech mezi P. a T., z čehož usuzuje, že je nemohla psát tatáž osoba. Není pak zachycena žádná reakce dovolatele a C. na sdělení určeném „chlapcům“, kteří však nejsou specifikováni, není tudíž zřejmé, že by mělo jít právě o dovolatele a C. Nejsou to důkazy, ale indicie neprokazující jeho účast na zřízení a provozu pěstírny. Netýkají se jej ani výpovědi svědků K. a M. Z., ani pohyby na účtu svědkyně.
63. Jediným důkazem proti němu je tak výpověď spoluobviněného J. B., jedná se však o důkaz nepřímý. Tento vypovídá o hovoru s obviněným P. C., který se mu měl zmínit o pěstírně v objektu XY v obci XY, kterou měli mít C., C. a ještě někdo další. R. však byl zadržen v pěstírně v XY, XY je vzdáleno 4 km a objekt domova důchodců zde vůbec není. Pouze v roce 2021 se objevila informace o úvahách obce XY domov seniorů vybudovat. Výpověď spoluobviněného J. B. stojí na vrcholu důkazní pyramidy a je od ní odvozováno hodnocení ostatních důkazů a jejich validita, což je projev libovůle, protože jeden důkaz nastavil vnitřní přesvědčení soudu. To může vést k deformaci důkazů vyvozováním skutečností, které v žádném smyslu nevyplývají z provedeného důkazu. K tomu obviněný odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu s tím, že o takovouto deformaci důkazů se jednalo i v tomto případě.
64. Dovolatel je tak toho názoru, že ani po proběhlém odvolacím řízení není prokázána jeho účast při organizování, budování a řízení pěstírny v XY, a přetrvávají důvodné pochybnosti, zda se právě on mohl dopustit jednání popsaného v bodě 1) výroku o vině. Soudy tak měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, a zprostit jej obžaloby státního zástupce z důvodu uvedeného v § 226 odst. 1 písm. c) tr. ř.
65. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, event. i předcházející rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a zprostil jej obžaloby, případně po zrušení napadeného rozhodnutí podle § 256l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu věc k novému rozhodnutí. Současně navrhl podle § 265o odst. 1 tr. ř. předsedovi senátu Nejvyššího soudu, aby před rozhodnutím o dovolání u něj přerušil výkon trestu odnětí svobody.
66. Obviněný M. P. své dovolání proti výroku ad IV. rozsudku odvolacího soudu opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
67. V rámci své dovolací argumentace namítl, že skutková zjištění soudu prvního stupně, na jejichž podkladě byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním. V návaznosti na to zejména poukázal na: - vzájemné propojení dovolatele s dalšími obviněnými – P. C., D. C., I. R. (odsouzeným v jiném trestním řízení) a V. T., - fakturu č. 51200330075 vystavená společností Dobrá Energie s. r. o. dovolateli za odběr elektrické energie v období od 17. 9. 2019 do 16. 7. 2020, která byla dne 19. 10. 2021 nalezena ve vozidle obviněného P. C., - chatovou komunikaci zaslanou V. T. dovolateli ze dne 14. 1. 2020 a dne 16. 1. 2020, - výpověď obviněného J. B., - nájemní smlouvu o nájmu nemovitosti, ze dne 1. 5. 2018 na pronájem nebytového prostoru – objektu stavebně technického vybavení na stavební parcele č. XY v k. ú. obce XY, uzavřenou mezi dovolatelem a A. V. J.
68. Je-li poukazováno na spolehlivé zjištění o jeho propojení s obviněnými P. C., D. C. a osobami, které v předmětném objektu pěstovaly marihuanu, pak fakt, že má na ně uložen kontakt, nemůže být sám o sobě důkazem, že se na páchání jejich trestné činnosti jakkoliv podílel, či by jen o ní jakkoliv věděl. Tomu nasvědčuje, že mezi nimi nebyla zaznamenána žádná komunikace svědčící o tom, že by se jakkoli podílel nebo alespoň věděl o pěstování konopí v jím pronajatém objektu. Z výpovědi C. vyplynulo, že se znají již mnoho let, jelikož k němu jezdil pro slivovici a mošt a dále si od něj půjčoval bagry na zemní práce, neboť v rámci své podnikatelské činnosti dovolatel provozuje lihovar, palírnu a moštárnu a provádí i stavební práce. To potvrdila i K. C. Ani skutečnost, že odsouzený I. R. jej má uloženého pod označením „XY“ a na sociální síti FB jej má ve svých přátelích není důkazem o páchání trestné činnosti či že by o ní věděl. K prvnímu a zároveň jedinému kontaktu mezi nimi došlo dne 28. 3. 2020 v 03:45:53. V daném případě mezi nimi žádná komunikace neprobíhala, nelze tedy dovodit, že se znali, a že pokud I. R. páchal trestnou činnost, tak se na ní musel podílet či o ní alespoň vědět. Ze shora uvedeného tak nevyplývá, že popsané propojení uvedených osob je důkazem o tom, že se podílel na trestné činnosti páchané C., C. a R., či by o ní alespoň věděl. Z těchto důvodů závěr, ke kterém dospěl ve svém rozsudku soud prvního stupně, a který potvrdil i odvolací soud, není správný a je v rozporu z provedenými důkazy, respektive z nich nevyplývá.
69. Je-li podle soudů důkazem jeho viny faktura č. 51200330075 vystavená dovolateli společností Dobrá Energie s. r. o. za odběr elektrické energie v období od 17. 9. 2019 do 16. 7. 2020, která byla dne 19. 10. 2021 nalezena ve vozidle obviněného P. C., na této se nachází rukou psané poznámky, ze kterých má podle soudů vyplývat, že fakturovaná platba má být rozdělena mezi 3 osoby označené M., P a L, kdy je jasné, že osoba M. je dovolatel, osoba označená P je C. a osoba L nebyla jednoznačně ztotožněna. Tento závěr je však zcela v rozporu s obsahem faktury a rukou psaných poznámek. Fakturovaná částka za elektřinu činní 263.22 Kč, přičemž dle rukou psaných poznámek jsou mezi 3 osoby děleny částky 278.930 a 415.552 Kč. Ani jedna z dělených částek tak neodpovídá fakturované částce, zjevně se tak tyto poznámky nevztahují k fakturované částce za odběr elektřiny. Proto i tento závěr obsažený v rozsudku soudu prvního stupně je v rozporu s daným důkazem. Tomu nasvědčuje i výpověď P. C. u hlavního líčení konaného dne 5. 12. 2022, kde logicky vysvětluje, proč měl u sebe předmětnou fakturu a koresponduje se skutečností, že tato faktura byla u něj nalezena až dne 19. 10. 2021, tedy rok a čtvrt od jejího vystavení, jakož i ze skutečnosti, že C. byl v kontaktu s A. V. J. I tento závěr soudu prvního stupně není správný a je v rozporu z provedenými důkazy, respektive z nich nevyplývá.
70. Dalším důkazem má být i chatová komunikace zaslaná V. T. dovolateli ze dne 14. 1. 2020 a dne 16. 1. 2020, z níž má vyplývat, že dovolatel měl obviněným C. a C., kteří provozovali a řídili pěstírnu konopí v objektu jemu náležejícím, předávat informace související s provozem uvedené pěstírny. K osobě a roli V. T. uvedl, že je moldavský občan, který pobýval či stále pobývá na území České republiky, kde se živil pomocnými pracemi na různých stavbách, a při této příležitosti se seznámil i s dovolatelem, který v rámci své podnikatelské činnosti provádí výstavbu bytových a nebytových budov a přípravu stavenišť, V. T. po nějakou dobu jako pomocný dělník vykonával pro něj stavební práce a mají tak na sebe spojení. To vysvětluje navázané FB spojení mezi nimi, jelikož I. R. je rovněž moldavský občan a S. T. je jeho bratrancem. I. R. osobě jménem A. T. dne 21. 5. 2020 zasílá z pobočky České spořitelny v Karlových Varech finanční prostředky ve výši 700 euro.
71. Zjevně uvedené chatové zprávy nebyly určeny dovolateli, ale jiným osobám. Pokud je obdržel, šlo o omyl, čemuž nasvědčuje, že na ně neexistuje z jeho strany žádná zpětná vazba. Je též nelogické, proč by uvedené požadavky ve zprávách měly být přeposílány přes dovolatele „klukům“ (oběma soudy dovozováno obviněným C. a C.), když osobou, která se v danou dobu v pěstírně nacházela a starala se o pěstování konopí byl I. R., který však měl na tyto kontakt). Neobstojí argumentace, že si zahradníci sami nemohli dojít na nákup a museli k tomu kontaktovat další osobu – dovolatele. Je nepochybné, že se „zahradníci“ mezi něž I. R. prokazatelně patřil, volně pohybovali mimo objekt pěstírny a pokud se mohl I. R. dostat do Karlových Varů, tak se jistě mohl dostat i do obchodu pro potraviny. I tento závěr soudu je tak v rozporu z provedenými důkazy, respektive z nich nevyplývá.
72. Ani z výpovědi obviněného J. B., nelze přijmout závěr, že by se podílel na páchání předmětné trestné činnosti, důkazně lze pouze dovodit, že pěstírnu XY provozovali obvinění P. C. a D. C. spolu s třetí osobou, ovšem že je touto dovolatel, vyvodit nelze. I tento závěr soudu prvního stupně je v rozporu z provedenými důkazy, respektive z nich nevyplývá.
73. Je-li podle soudů důkazem i existence nájemní smlouvy o nájmu nemovitosti, ze dne 1. 5. 2018 o pronájmu nebytového prostoru – objektu stavebně technického vybavení na stavební parcele parc. č. XY v katastrálním území obce XY, uzavřená mezi dovolatelem a A. V. J., z čehož soud dovodil, že již od počátku věděl, že objekt pronajal k provozování pěstírny konopí, absentují úvahy, jak k tomu dospěl, jaké důkazy jej k tomu vedly a jak tyto hodnotil. Jediné co je k tomu uvedeno, že …„v objektu bylo opakovaně viděno auto obviněného P. Elektronickou cestou byl žádán o dovoz potravin a dalších věcí do pěstírny. Prokazatelně se znal s C. a C.“. Uvedený závěr je nepřezkoumatelný.
74. Obviněný uvedl, že o existenci pěstírny v jím pronajímaném objektu neměl tušení, ani neměl důvod do něj vstupovat. Je též nezbytné rozlišovat areál a samotný objekt v něm se nacházející, kde se pěstírna nacházela. To shodně i vyplývá z výpovědi svědka M. F., že do areálu pravidelně jezdil z důvodu krmení svých dvou psů, kteří se v něm nacházeli. Dovolatel však do objektu, kde se nacházela pěstírna, nevstupoval, neměl k tomu žádný důvod, nájemné za pronájem mu bylo hrazeno, nikdo si na činnost nájemce nestěžoval a ani nic nenasvědčovalo, že by se v objektu páchala trestná činnost, tj. že by tam byla provozována pěstírna konopí. I podle svědka M. F. se v objektu nedělo nic nestandardního, z objektu nebyl cítit zápach konopí. Ostatně část areálu byla využívána třetí osobou, která také nic podezřelého nezaznamenala. Rovněž spotřeba elektrické energie v pronajatém objektu nenasvědčovala tomu, že by se v objektu dělo cokoliv nestandartního či nezákonného. Naopak spotřeba elektrické energie v období, kdy si předmětný projekt pronajal pan A. V. J. podstatně poklesla oproti období předcházejícímu, kdy objekt užíval jiný nájemce. Ani technik, který v rámci přepisu odběrného místa provedl kontrolu v předmětném objektu dne 8. 1. 2020 nic podezřelého nezjistil, a došlo k přepisu odběrného místa na nového poskytovatele elektrické energie.
75. Neexistuje tedy žádný důkaz, ze kterého lze jednoznačně a nepochybně dovodit, že dovolatel věděl, že se v jím pronajímaném objektu provozuje pěstírna konopí ani, že by se mohl toto důvodně domnívat. I tento závěr soudu prvního stupně není správný a je tak v rozporu s provedenými důkazy.
76. S ohledem na výše uvedené má obviněný za to, že rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i odvolací soud, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Oba soudy jednotlivé důkazy vykládaly zcela svévolně, nelogicky a účelově a nehodnotily je v souvislostech ostatních důkazů. Zcela ignorovaly a popřely zásadu, že má-li být vina postavena pouze na nepřímých důkazech, lze se o tyto nepřímé důkazy opřít pouze za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazovaným skutečnostem, že z nich lze dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru.
77. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. v rozsahu jeho osoby se týkající zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 15 To 2/2024-6320, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2023, sp. zn. 5 T 11/2022, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
78. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podaným dovoláním vyplývá, že převážná část dovolacích námitek obviněných směřuje do oblasti hodnocení důkazů. Postupoval-li soud prvního stupně důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., a důkazy tedy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž učinil logicky odůvodněná úplná skutková zjištění, nemůže odvolací ani dovolací soud sám napadený rozsudek zrušit pouze z toho důvodu, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným výsledkem; musí se jednat o zcela závažné vybočení z logiky projednávané věci [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2726/14 ze dne 1. 4. 2015 (N 67/77 SbNU 31), body 33-34]. O takový exces se v projednávané věci nejedná.
79. Pokud jde o námitku obviněných P. C. a D. C. týkající se způsobu provádění důkazů – odposlechů a záznamů ze sledování, případně procesní použitelnosti doprovodných protokolů jako důkazu v trestním řízení, tato je sice formálně podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., současně i relevantní, nelze ji však považovat za opodstatněnou. Touto argumentací, na niž státní zástupce poukázal, se odvolací soud zabýval v bodech 91.-107. a 115.-117. rozsudku. Jde-li o výtky dovolatelů ohledně provedeného důkazního řízení vůči některým výslechům, zejména spoluobviněného J. B. (ten v projednávané věci prohlásil svoji vinu) a dalších, pokud soud prvního stupně svědkům v souladu se zásadou bezprostřednosti a přímosti v rozhodujících částech uvěřil, odpovídaly-li jejich výpovědi i ostatním v řízení provedeným důkazům, přičemž svoje závěry logicky odůvodnil bez logických a jiných excesů, nelze v dovolacím řízení tyto závěry znovu přezkoumávat. Pokud se jedná o obviněným D. C. zmiňovanou „vnitřní kontaminaci“, o této nemůže být řeč, neboť taková logika by popírala samotnou zásadu volného hodnocení důkazů. Ani v tomto rozsahu tak nelze dovolatelům dát za pravdu.
80. Při procesní použitelnosti obviněnými rozporovaných důkazních prostředků a s ohledem na zjištěné rozsáhlé důkazní penzum nelze dospět jinému závěru, než, že se skutek, tak, jak je obsažen ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně (minimálně ohledně dovolatelů) stal. Nepochybně též v projednávané věci figurovala organizovaná skupina čítající všechny tři dovolatele (obviněné P. C. a D. C. jako organizátory a dodavatele techniky k indoor pěstování konopí, obviněného M. P. jako pronajímatele vhodného prostoru k vybudování pěstírny a osoby zajišťující jeho ochranu společně se zásobením pěstitelů), spolu s pěstiteli R. a T. (pěstírna XY) a J. B. (pěstírny XY/XY 14 a XY/XY 14) a dalšími, obviněnými J. B. a K. C., jež pěstovaly sazenice a dodávaly je organizátorům, někdy i přes zapojení obviněných figurujících v XY plus. Na činnosti organizované skupiny se však zjevně podílely i další osoby. Nemůže tedy obstát ani námitka, že nebyl naplněn kvalifikační znak obsažený v § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
81. Pokud se jedná o další námitky, odkázal státní zástupce na odůvodnění napadených rozsudků nižších soudů, přičemž částí z nich se zabýval ve vztahu k jednotlivým dovolatelům.
82. Vznáší-li obviněný P. C. námitku jím blíže rozvedených opomenutých důkazů, opodstatněností jejich návrhů zabýval již soud prvního stupně především v bodech 212. až 215. svého rozsudku. Dospěl-li nalézací soud prvního stupně na základě logických a přezkoumatelných úvah obsažených v odůvodnění svého rozsudku k závěru, že jsou uplatněné důkazní návrhy nadbytečné (částečně implicite i nedisponující vypovídací potencí), pak tomuto postupu nelze nic vytknout. Námitka opomenutých důkazů tak podle státního zástupce neobstojí.
83. Vytýkanou absolutní neúčinností protokolu o ohledání místa činu ze dne 6. 9. 2021 v objektu pěstírny XY (XY), vyplývající podle obviněného P. C. z nedostatečného odůvodnění neodkladnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., se zabýval rovněž soud prvního stupně v bodě 218. svého rozsudku, na nějž lze odkázat. Podle státního zástupce se ze strany obviněného P. C. nicméně jedná toliko o námitku formálního charakteru, neboť ani netvrdí, že by ono ohledání místa činu nebylo neodkladným úkonem, případně bylo provedeno jinak v rozporu se zákonem. Přitom – v souladu s jím citovaným usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, uveřejněným pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr. (sp. zn. 15 Tdo 510/2013) – platí, že „…trpí-li protokol o provedení domovní prohlídky některými formálními nedostatky, neznamená to samo o sobě vždy nezákonnost domovní prohlídky a nepoužitelnost důkazů při ní opatřených, jestliže je z jiných důkazů patrné, že domovní prohlídka proběhla v souladu se zákonem“. Ani tato námitka absolutní procesní neúčinnosti tak není opodstatněná.
84. Rozporuje-li dále obviněný P. C. množství vypěstované marihuany v pěstírnách XY a XY (stejně jako způsob jeho výpočtu), ani tato jeho argumentace nenaplňuje žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. Dovolací argumentací spočívající v nesprávně zjištěném množství omamné nebo psychotropní látky tak lze namítat nenaplnění kvalifikačních znaků v § 283 odst. 2 písm. b), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku apod. Obviněný P. C. tak nicméně činí za důkazní situace, podle níž z objektivně zajištěných důkazů v pěstírnách XY, XY a XY, vyplývá, že hranice velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku již u obou skutků překročena byla, a to mnohonásobně. Svou argumentací tak rozhodné skutkové zjištění směřující k posouzení souzeného zločinu jako spáchaného ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku zpochybnit nemůže.
85. Pokud jde o přílohy k dovolání obviněného P. C. a související argumentaci, státní zástupce uvedl, že nejsou ve vztahu k prokázaní souzené trestné činnosti příliš relevantní a odsouzení by obstálo i bez toho, aniž by o výsledku části prohlídky jiných prostor a pozemků v odlišné trestní věci byla zmínka. Podstatným je, že závěr o spáchání souzené trestné činnosti dostatečným způsobem vyplývá z ostatních provedených důkazů.
86. Státní zástupce se neztotožnil ani s výhradami obviněného D. C. ohledně provedení ústavních znaleckých posudků. Touto otázkou se vyčerpávajícím způsobem zabýval odvolací soud v bodě 90. svého rozsudku, na který státní zástupce odkázal. Namítá-li obviněný, že odvolacím soudem citovaná judikatura již není – s ohledem na provedené novelizace zákonů upravujících znaleckou činnost (zejména zákonem č. 255/2019 Sb.) – aplikovatelná, dodal, že ustanovení § 110 odst. 2 tr. ř. nedoznalo změn v tom směru, že posudek znaleckého ústavu stále musí být podán písemně, přičemž osoby, jež jej vypracovaly, mohou být v případě potřeby vyslechnuty. Podstata právní úpravy tak zůstala zachována, proto i odvolacím soudem zmiňovaná judikatura (stejně jako třeba usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2023 sp. zn. 4 Tdo 1063/2022, srov. bod 71. in fine) je aplikovatelná za právní úpravy účinné v současnosti. I tato námitka tak podle státního zástupce postrádá opodstatnění.
87. Obviněný M. P. namítá, že v důkazním řízení panuje zjevný rozpor, přičemž soudy dospěly k závěru o jeho propojení s ostatními dovolateli, jakož i s R. a T. pouze na základě nepřímých důkazů. Současně rozporuje naplnění subjektivní stránky souzeného zločinu s tím, že z ničeho nevyplývá jeho úmysl, respektive povědomí o tom, že se v jím pronajímaném objektu pěstovalo konopí. Závěr soudů o propojení obviněného M. P. s uvedenými osobami a naplnění jeho subjektivní stránky je nicméně podle státního zástupce zcela udržitelný, přičemž odvolací soud se zjištěním ohledně propojení osob věnuje především v bodech 150.-155 rozsudku.
88. K tomu státní zástupce poukázal především na záznamy v mobilním telefonu vydaném obviněným M. P., z nichž vyplývá, že měl v telefonním seznamu uložen kontakt na obviněného P. C., a to pod označením „P.“ – takto označený přitom byl pouze jeden ze 136 P. jinak nacházejícím se na tomto seznamu kontaktů; dále byl nalezen kontakt na obviněného D. C. uloženého pod „XY“. Z telefonu vyplývá i komunikace obviněného zřejmě s T., a to ohledně dodávání zásob pěstitelům v objektu XY. Propojení vyplývá i z faktury za spotřebu energie v objektu XY adresované obviněnému M. P., jež byla nalezena při prohlídce jiných prostor a pozemků (ve vozidle obviněného P. C.), a to s ručně psanou poznámkou ohledně rozdělení placení energií mezi tři osoby následujícím způsobem: „M. P., L, P.“. Pokud se jedná o výpověď spoluobviněného J. B. ani v tomto směru podle státního zástupce nelze soudům nic vytknout, pokud ji shledaly za věrohodnou, zapadala-li do celkového kontextu dalších provedených důkazů. Se zjištěními ohledně propojení uvedených osob – a zapojení obviněného M. P. – se pojí i posouzení jeho subjektivní stránky. Uvádí-li v tomto směru obviněný M. P., že nevěděl, že jím pronajímaný objekt slouží k pěstování konopí, toto tvrzení shledal nevěrohodným. Mimo to, že se měl dělit o placení energií v objektu minimálně s obviněným P. C., poukázal i na to, že do objektu pravidelně dojížděl, aby obstaral své psy, případně zajistil zásobování pro pěstitele.
89. Relevantní neshledal státní zástupce ani námitky ohledně poklesu spotřeby energie v návaznosti na pronajmutí objektu XY J. Podle bodu 1) skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně bylo dovolatelům kladeno za vinu jednání týkající se pěstírny v XY, jehož se dopouštěli od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 28. 3. 2020 do 26. 5. 2020, přičemž skutek se týká přesně nezjištěného množství konopí, nejméně však 2 437 rostlin konopí v nejrůznějších stádiích, jejichž drť vážila 49 275,22 g a obsahovala 5 830,34 g Ä-9-tetrahydrokanabinolu (tedy množství konopí pěstovaného v okamžiku provedení prohlídky jiných prostor a pozemků) a již zpracovaného a usušeného konopí o celkové hmotnosti 14 328,87 g obsahující 1 505,95 g Ä-9-tetrahydrokanabinolu (rovněž zajištěného při prohlídce). Jelikož se skutek vztahuje, ohledně jeho konkrétní závažnosti, pouze na přesně vymezené relativně krátké období a přesně vymezené množství omamné a psychotropní látky – nejedná se tedy jakýmkoli způsobem o jeho retrospektivně stanovené množství. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že ČEZ během kontroly v objektu dne 26. 5. 2020 (tedy v den provedení prohlídek orgány činnými v trestním řízení) zjistil neoprávněný odběr energie připojením cizího kabelu. Ani z této argumentace podle státního zástupce opodstatněnost dovolání obviněného M. P. dovodit nelze.
90. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná.
91. V rámci repliky k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k jeho dovolání obviněný P. C. prostřednictvím svého obhájce předně konstatoval, že vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství (dále „NSZ“) je strohé, jím uplatněné dovolací důvody jsou státním zástupcem bagatelizovány a na jeho zásadní dovolací argumenty nebylo reagováno. S ohledem na závažnost trestní věci i uložené tresty shledal vyjádření NSZ za nedostatečné pro řádné a úplné posouzení jeho dovolání. Uvedl, že aniž by opakoval své dovolací důvody, vytýkané vady a nesprávnosti dovoláním napadeného rozhodnutí a stejně tak vady rozhodnutí prvoinstančního, odkázal v plném rozsahu na své dovolání ze dne 2. 7. 2024.
92. V bodu 9. vyjádření státní zástupce označil za neopodstatněné námitky jeho a spoluobviněného D. C. proti způsobu provádění důkazů a jejich hodnocení odvolacím soudem, ačkoliv je zřejmé, že obviněný závěry odvolacího soudu napadl pro zjevný rozpor podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nebyly provedeny důkazy, které by umožňovaly po jejich vyhodnocení učinit skutková zjištění, příp. že zajištěné důkazy jsou zcela nedostatečné ke zjištěním, která oba soudy podřadily znakům předmětných skutkových podstat. Ohledně bodu 12. vyjádření NSZ namítá, že došlo k porušení jeho práv, neboť soud prvního stupně ani soud odvolací neprovedly žádný z jím navržených důkazů. Nejednalo se přitom o důkazní návrhy nikterak náročné k zajištění např. zpráva ČEZ či jím předložené listinné důkazy (např. facebookový profil spoluobviněného B.). Byl tak poškozen na svém právu obhajoby. K bodu 13. vyjádření NSZ obviněný konstatuje, že za zásadní, nikoli za toliko formální nutno považovat vytýkané vady ve vztahu k protokolu o ohledání místa činu ze dne 6. 9. 2021 v objektu pěstírny XY, když v předmětném protokolu nebyly uvedeny konkrétní důvody a skutečnosti, které by odůvodňovaly provedení takového úkonu jako neodkladného či neopakovatelného. Uvedené odůvodnění je dle ustáleného výkladu judikatury vyšších soudů, absolutně nedostačující. Má tedy za to, že takový úkon je protiústavní, nezákonný a procesně nevyužitelný z důvodu jeho absolutní neúčinnosti. Za relevantní nelze považovat ani vyjádření NSZ v bodě 15. k námitce, že odvolací soud zcela zřejmě vycházel z nezákonně provedené domovní prohlídky (č. l. 5059– 5062), viz bod 4 usnesení Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 26. 11. 2021, č. j. ZT 6264/2021-7, když vycházel při svých závěrech zjevně ze zpráv policie, aniž by dále takové informace řádně verifikoval a dospívá tak k nesprávným konstrukcím. Argumentace státního zástupce, že i bez uvedené argumentace odvolacího soudu by odsouzení obstálo, zcela zřejmě nezákonnosti, jejíž důsledky bagatelizuje, přisvědčuje. Jestliže odvolací soud uvedenou argumentaci „využil“ k odůvodnění odsouzení, nelze ji považovat za správnou, ani důvodnou.
93. Obviněný shrnul, že žádnou jím uplatněnou dovolací námitku nelze považovat za formální či bagatelní ve vztahu k ostatním důkazům, kterými státní zástupce obecně argumentuje ve prospěch jeho odsouzení. Jeho stěžejní námitky proti ostatním důkazům zůstaly vyjádřením NSZ nedotčené, přičemž paušální odkazy na ostatní důkazy osvědčující jeho odsouzení, nelze považovat za přesvědčivé. Závěrem obviněný v podrobnostech odkázal na své dovolání ze dne 2. 7. 2024, na kterém v plném rozsahu setrval stejně jako na jím navrhovaném petitu.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
94. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
95. Jak již bylo konstatováno shora, obviněný P. C. své dovolání podal s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., obviněný D. C. odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a obviněný M. P. uplatnil důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
96. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
97. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
98. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na „nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
99. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
100. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obvinění uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku krajského soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla již o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
101. Nejvyšší soud se v rámci svého rozhodnutí vyjádří k námitkám, které dovolatelé v rámci svých dovolání uplatnili, přičemž z důvodu přehlednosti jsou obsahově shodné argumenty dovolatelů P. C. a D. C. posouzeny společně. K tomu nutno dodat, že většina obsahově shodných námitek dovolatelů již byla rozebrána v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňovali, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly.
Dovolání obviněných P. C. a D. C.
102. Obviněný P. C. své dovolání směřující proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně do výroku o vině i výroku o trestu opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil ve všech jeho třech alternativách tvrzením, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný D. C. pak napadl všechny výroky odvolacího soudu s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnil v jeho první a druhé variantě.
103. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas obou obviněných s tím, že byli uznáni vinnými na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a důkazů, které jak soud prvního stupně, tak především odvolací soud vyhodnotily podle jejich názoru nesprávně. To platí zejména ve vztahu k výše již rozvedeným konkrétním námitkám těchto obviněných, podle nichž jejich vina nebyla prokázána. Navíc soudy své závěry opřely též o procesně nepoužitelné důkazy, popřípadě o důkazy, které v řízení vůbec nebyly provedeny. Z této jejich argumentace lze dovodit, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jím přisouzených trestných činů, neodpovídají obsahu provedených důkazů, a tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu.
104. Takto koncipované námitky však směřují proti skutkovým zjištěním obsahujícím nesouhlas obviněných s tím, kterak soudy nižších instancí vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran projednávaného jednání, přičemž činí vlastní hodnotící úvahy, na jejichž podkladě předkládají vlastní skutkovou verzi, podle které se na jednání pod body 1) a 2) nepodíleli. Dovolatelé se tedy v podstatě domáhají toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jejich představám odpovídajícím způsobem. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou, když z rozhodnutí soudů nižších stupňů nelze nikterak vyvodit, že by se v posuzovaném případě dopustily jakéhokoliv svévolného hodnocení důkazů v jejich neprospěch.
105. K tvrzenému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění je nutno zdůraznit, že jeho existence předpokládá takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Těmito svými námitkami v podstatě toliko pouze obecně vznáší výhrady k hodnocení důkazů ze strany nižších soudů s tím, že provedené důkazy neposuzovaly ve vzájemných souvislostech a provedená skutková zjištění nesprávně vyhodnotily. Podle Nejvyššího soudu však takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí.
106. Podle Nejvyššího soudu bylo na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů možno učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině obviněných a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Dovolatelé totiž zjevně přehlížejí, že provedené důkazy hodnotí a skutková zjištění formuje výlučně soud a nikoli obviněný, jeho obhájce či státní zástupce. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad.
107. V daném kontextu za relevantní nelze považovat námitky obviněných P. C. a D. C., že pokud orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, porušily zásadu in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
108. Zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“.
109. Pokud jde o výhrady obou obviněných spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, které shledávají rozporným a odporujícím ustanovení § 125 tr. ř. a § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265 odst. 4 tr. ř.). Lze sice uvést, že vrchní soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně sice shledal v jeho postupu blíže specifikovaná pochybení, konstatoval nicméně, že i přes tyto nedostatky je možno z opatřených a provedených důkazů vycházet, byť nikoli bezvýjimečně, přičemž tyto může odvolací soud odstranit. Namítané vady tedy nedosahují takové kvality a závažnosti, aby odůvodňovaly zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně (k tomu srov. body 77. - 78. rozsudku odvolacího soudu).
110. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
111. Pokud jde o námitky obviněného P. C., týkající se neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů (např. k prokázání hodnověrnosti výpovědi spoluobviněného J. B., provedení výslechu F. V. a O. H., vyžádání zprávy spol. ČEZ Distribuce, a dalších), v tomto ohledu je nutno zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
112. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování, jakož i dovolací argumentaci zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru odvolací soud přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, na jehož základě bylo možno ustálit skutkový stav dostatečným způsobem bez existence důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. a tyto řádně provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř. Současně se soud prvního stupně neopomněl zaobírat též důvody, proč nepřistoupil k doplnění dokazování navrženého obhajobou (k tomu srov. body 212 - 217 odůvodnění rozsudku). Rovněž odvolací soud v bodech 180. – 181. odůvodnění rozsudku logicky přesvědčivě odůvodnil zamítnutí návrhů tohoto obviněného na doplnění dokazování.
113. Pokud jde o námitky obviněných P. C. a D. C., že soud prvního stupně stran odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a hovorů či záznamů prostorového sledování přehrál pouze některé z nich, aniž by zdůvodnil, proč tak učinil, tak z obsahu spisu vyplývá, že krajský soud tyto nejprve, včetně příslušných záznamových médií, tedy nikoli pouze v podobě přepisů hovorů, předložil stranám k nahlédnutí postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř. (protokol o hlavním líčení ze dne 23. 5. 2023, č. l. 5794 – 5796). V dalších hlavních líčeních pak některé odposlechy přehrál postupem podle § 213 odst. 2 tr. ř., a to k žádosti obviněného P. C., který žádal přehrání všech odposlechů, a obviněného D. C. (přehrání protokolů na č. l. 2965 a následujících, což jsou protokoly a záznamy ze sledování osob a věcí). Jestliže obviněný P. C. uplatnil požadavek na přehrání všech odposlechů, tedy nejen těch, které byly primárně spojené s pácháním trestné činnosti, ale i zcela běžných telefonátů, vrchní soud v tomto ohledu konstatoval, dokazování nemůže být bezbřehé, ale musí se vztahovat k projednávané věci. Jestliže orgány přípravného řízení trestního vyhodnotily ve spisu zařazené odposlechy jako ty, které potvrzují jejich podezření, že obviněný P. C. se podílel na spáchání velmi závažné drogové trestné činnosti, pak je jejich povinností předložit soudu takové důkazy, které je k tomuto závěru vedou. Odvolací soud dodal, že obviněný C. uskutečnil celou řadu telefonátů, které žádnou souvislost s pácháním trestné činnosti neměly. Zcela správně tak podle odvolacího soudu nebylo vyhověno žádosti zejména obviněného P. C. o sáhodlouhé přehrávání nezájmových a z pohledu rozhodování nepodstatných odposlechů. Ani Nejvyšší soud tak v postupu soudu prvního stupně namítané vady neshledal.
114. Na druhé straně odvolací soud správně poukázal, že ohledně obviněného P. C. lze použít jen ty odposlechy, které byly provedeny přehráním v hlavním líčení. Nebylo-li mu v části krajským soudem vyhověno, nemohou být tyto další záznamy telekomunikačního provozu, ve vztahu k němu použity. Pokud nebylo některými obviněnými požadováno přehrání všech záznamů telekomunikačního provozu, pak byly ve vztahu k těmto všechny odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu řádně provedeny jejich předložením k nahlédnutí, stejně tak byly provedeny ve vztahu k těm, kteří požadovali přehrání pouze části pořízených záznamů (k tomu srov. body 115-117 rozsudku odvolacího soudu).
115. Pokud jde o zpochybnění věrohodnosti spoluobviněného J. B. ze strany obviněných P. C. a D. C., (rovněž i ze strany obviněného M. P. – viz níže), nutno zdůraznit, že z obsahu rozsudků soudů obou stupňů je patrné, že se soudy otázkou věrohodnosti jeho výpovědi řádně a podrobně zabývaly a s námitkami stran nevěrohodnosti jeho tvrzení se pečlivě a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem vyrovnaly. Výpovědi spoluobviněného J. B., které učinil v přípravném řízení i u hlavního líčení, kdy se k trestné činnosti doznal a u soudu prvního stupně též prohlásil svou vinu, přičemž podrobně objasnil pozadí trestné činnosti spoluobviněných, jsou potvrzovány i dalšími provedenými důkazy. Jsou tak jedním z důležitých dílků mozaiky informací vytvářející v důsledku celistvý, bez důvodných pochybností prokázaný obraz fungování trestné činnosti obviněných. K tomu lze odkázat na podrobnou argumentaci zejména v bodech 140. – 145, 153-157 rozsudku odvolacího soudu.
116. Obviněný D. C. dále namítá, že výpověď spoluobviněného J. B. je jediným důkazem proti němu, a ačkoliv se jedná toliko o důkaz nepřímý, je od něho soudy odvozováno hodnocení ostatních důkazů a jejich validita, což označil za projev libovůle, neboť jediný důkaz nastavil vnitřní přesvědčení soudu. To pak vedlo v daném případě k deformaci důkazů vyvozováním skutečností, které z provedeného důkazu nevyplývají. Není tak prokázána jeho účast při organizování, budování a řízení pěstírny v XY a přetrvávají důvodné pochybnosti, zda se on mohl dopustit jednání v bodě 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně. Mělo tak být soudy postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo.
117. Nutno konstatovat, že Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudu prvního stupně neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo, jak je obviněným namítáno.
118. Podle celé řady respektovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu se nelze ztotožnit s názorem, že stojí-li proti sobě dvě odlišná tvrzení, respektive dvě skupiny důkazů, které nabízejí různé varianty průběhu skutkového děje, je třeba vždy a za všech okolností rozhodnout ve prospěch obviněného s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení důkazní situace žádné pochybnosti o průběhu skutkového děje nemá, podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch" splněny nejsou. Tak tomu bylo i v nyní posuzované trestní věci, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatelů neměl. K tomu viz též výklad pod body 107. a 108. shora.
119. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze podřadit námitku, jíž obviněný P. C. rozporuje obviněným J. B. uváděné množství vypěstované marihuany, jakož i způsob jeho výpočtu v pěstírnách XY/XY 14 a XY/XY14. Svými úvahami, že vypěstováno mohlo být méně než 30 kg namísto uvedeného množství 96 kg, tak toliko polemizuje s učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Podle odvolacího soudu, který se předmětnou námitkou zabýval, nicméně skutečnost, že obviněný J. B. nepředložil žádnou evidenci celkové produkce konopí, kterou by mohl doložit soudu, svědčí o tom, že spolupráce s obviněnými P. C. a D. C. probíhala dlouhodobě vysoce uspokojivě a on neměl potřebu si dělat záznamy o dodávkách pro možný budoucí spor. Po výpočtu z reprezentativních vzorků zajištěných v těchto pěstírnách jde o celkové množství dosahující téměř 15 817,25 g marihuany s obsahem nejméně 1 366,28 g delta-9-THC v XY a 6 304,3 g marihuany s obsahem 272,03 g delta-9-THC v XY. Třebaže se jednalo o několik pěstebních cyklů, i tak je celkové jen zajištěné množství 22 121,55 g marihuany obrovské, výrazně překračující kvalifikační znak spáchání činu ve velkém rozsahu (k tomu srov. body 164-165 rozsudku odvolacího soudu).
120. Na druhé straně odvolací soud přiznal opodstatnění části námitek obviněného P. C., kdy shledal určité pasáže výpovědi J. B. za nepravdivé či zavádějící, zejména stran jím tvrzeného úmyslu s pěstováním skončit. K tomu poukázal, že měl-li by takový úmysl, určitě by ještě tři měsíce před zadržením nepořizoval drahou LED technologii osvětlení rostlin, která slibovala vyšší výnosy s menším odpadním teplem. Oproti tomu za zavádějící neshledal jeho tvrzení, že v poslední fázi se pohybovala výtěžnost na jeden cyklus asi 1-2 kg marihuany v XY., v XY pak cca 3-4 kg, tedy celkem 4-6 kg.
121. V této souvislosti obviněný P. C. vytýkal, že pokud je část výpovědi takto procesně významné výpovědi nevěrohodná, lze stěží uvěřit zbývajícímu obsahu a v daném kontextu analogicky poukázal na tzv. doktrínu „plodů z otráveného stromu“. Jeho námitka však obsahově víceméně představuje polemiku s právními závěry soudů vyslovených v otázce procesní účinnosti důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění. Jde tudíž o výhrady procesního a skutkového charakteru, nikoliv o námitku stran správnosti hmotněprávní subsumpce soudy nižších stupňů stabilizovaných skutkových zjištění pod příslušné ustanovení trestního zákoníku.
122. Přestože uplatněná námitka není podřaditelná pod žádný ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. § 265b odst. 1, 2 tr. ř.), Nejvyšší soud pokládá za potřebné, byť v omezeném rozsahu, se k ní vyjádřit. K aplikaci obviněným zmiňované doktríny „plodů z otráveného stromu“ („fruit of the poisonous tree doctrine“) v podmínkách českého trestního procesu, lze ve stručnosti uvést následující skutečnosti:
123. Český trestní proces nepřevzal doktrínu plodů z otráveného stromu, která vznikla a je rozvíjena v USA, zejména pak v podobě simplifikujícího tvrzení, že plody z otráveného stromu jsou vždy otrávené. Podklad pro právní závěr, že důsledkem vadného postupu orgánů činných v trestním řízení nastalého v procesu dokazování je vždy absolutní neúčinnost a tím v trestním řízení nastalá nepoužitelnost důkazů, nelze v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících dokazování v trestním řízení nalézt.
124. Lze samozřejmě poukázat i na to, že nedostatek výslovné právní úpravy vnitrostátního práva nemůže být překážkou pro vyvození práva obviněného na spravedlivý proces odpovídajícího závěru (např. právě pro přijetí závěru o nutnosti vyloučení některého důkazu z důkazního řetězce pro jeho procesní neúčinnost v řízení soudním), avšak to vše jen za předpokladu, že by takový nedostatek právní úpravy či konkrétní postup orgánů činných v trestním řízení byl rozporný a kolidující s některým závazkem, který byl státem v rámci ochrany základních práv a svobod jedince převzat, případně který by ústavním přepisem či příslušnou mezinárodní smlouvou garantovanému právu obviněného kolidovaly (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 84/2013).
125. Rovněž Ústavní soud, který se možnostmi využití doktríny plodů z otráveného stromu zabýval, zdůraznil, že ani rigorózní interpretace této doktríny nevede k závěru, že jakékoli pochybení při opatřování důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost důkazu. Vždy je třeba mj. konkrétně posuzovat, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda vůbec bylo způsobilé chování dotčené osoby a proces provádění důkazu ovlivnit. Stejně tak nelze na základě této doktríny učinit závěr, že výskyt nezákonného důkazu způsobuje nepoužitelnost všech důkazů opatřených v daném řízení. Nepoužitelnost se může týkat toliko těch důkazů, jež jsou od nezákonného důkazu kauzálně odvozeny [viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 761/14 ze dne 21. 5. 2014 (N 103/73 SbNU 659), sp. zn. III. ÚS 587/14 ze dne 7. 5. 2014 (N 85/73 SbNU 445), sp. zn. III. ÚS 2260/10 ze dne 8. 3. 2012 (N 50/64 SbNU 617), sp. zn. I. ÚS 1677/13 (N 195/75 SbNU 197) nebo usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2058/13 ze dne 15. 10. 2013, usnesení sp. zn. III. ÚS 3318/09 ze dne 19. 7. 2012].
126. V posuzované věci je však evidentní, že jakékoliv zpochybňování zákonnosti a procesní nepoužitelnosti získaných důkazů není namístě a výše uváděné úvahy ohledně zmiňované doktríny jsou připomínány jen pro úplnost vypořádání se s argumentací dovolatele. Ani Nejvyšší soud obviněným vytýkaná pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení při jejich opatřování neshledal, neboť způsob provedení namítaných procesních úkonů, posuzován též z hledisek vymezených v rozhodnutích Ústavního soudu může zcela obstát, přičemž neshledal ani obviněným namítané porušení práv vyplývajících z Listiny. Ve shodě se závěry obou soudů Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že vina dovolatele byla spolehlivě prokázána důkazy opatřenými a provedenými v souladu se zákonem. Tento názor koresponduje i s odůvodněním napadených rozhodnutí, v nichž soudy nižších stupňů reagovaly na výhrady obviněného, jimiž se podrobně zabývaly, a na tyto správné závěry je možno odkázat.
127. Toliko formálního charakteru se jeví námitka, jíž obviněný P. C. vytýká nezákonnost a procesní nepoužitelnost výsledků ohledání míst činů s dokumentací ze dne 6. 9. 2021 v pěstírně XY, XY a XY (č. l. 3535-3536 + 3537-3582, XY.). I zde se jedná o námitky, jimiž se již zabýval jak soud prvního stupně v bodě 218 rozsudku, tak i soud odvolací. Ten v bodech 108-122 rozsudku v podrobnostech uvedl a na jehož argumentaci lze plně odkázat, že předmětné protokoly realizované podle § 113 tr. ř. se týkaly objektů, u nichž je dána nedotknutelnost obydlí a zásah do nich je možný jen na základě příkazu k domovní prohlídce. Podle odvolacího soudu se tak zjevně jednalo o úkon neopakovatelný a neodkladný. V projednávané věci byla provedena ohledání míst činu v případě pěstíren J. B. v XY, XY a XY., krátce poté, co byl jmenovaný dne 6. 9. 2021 v XY zadržen při silniční kontrole, protože se v jeho vozidle nacházely součásti pěstírny. V té době již probíhaly úkony trestního řízení, protože dům obviněného byl kontrolován termokamerou, o což bylo kriminalisty požádáno již dne 16. 8. 2021 s odůvodněním, že se podařilo zjistit poznatek o možném výskytu nelegální pěstírny konopí v okrese XY.
128. Podle ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. se za neodkladný považuje úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Za neopakovatelný pak takový úkon, který nebude možno v řízení před soudem provést (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Toto ustanovení pak obsahuje i formální podmínku, že v protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. V tomto ohledu lze odkázat na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu danou problematikou se zabývající (kupř. nález Ústavního soudu u sp. zn. II. ÚS 298/05, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, vyplývá, že smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody řízení a jeho kontrolovatelnost, usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, publikované pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr., a další). Smyslem a účelem požadavku existence protokolu o provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu je především vytvoření prostoru pro předestření věcných důvodů pro neodkladnost a neopakovatelnost úkonu v protokolu. (…) jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak neexistence zdůvodnění sama o sobě – byť je vadou řízení – nedosahuje takové roviny, aby byla sama o sobě důvodem pro rušení příslušných meritorních rozhodnutí. Jde pak totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu.
129. Rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 587/14 uvedl, že: „Jakékoli pochybení při opatřování důkazu automaticky nezpůsobuje nepoužitelnost důkazu. Vždy je třeba mj. konkrétně posuzovat, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda vůbec bylo způsobilé chování dotčené osoby a proces provádění důkazu ovlivnit, protože nejde o jakékoli pochybení při jejich opatřování. Je to proto, že při vlastním řádně povoleném sledování obžalovaných nedošlo ze strany policejních orgánů k pochybení, nebyly porušeny žádné obecně závazné předpisy a nebylo zasaženo do ústavou zaručených práv osob nezákonným způsobem.“
130. Odvolací soud tak ohledání místa činu v pěstírnách obviněného J. B. za pochybení orgánů přípravného řízení trestního neoznačil, přičemž na tomto závěru nic nemění ani namítaná absence fotodokumentace z pěstírny v XY. Rovněž Nejvyšší soud nezjistil ničeho, co by jakkoli indikovalo procesní nepoužitelnost operativně pátracích prostředků a dalších institutů využitých v projednávané věci. Ani tuto námitku procesní neúčinnosti tak neshledal opodstatněnou.
131. Pokud jde o obviněným P. C. uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z obsahu dovolání je nicméně zřejmé, že dovolatel svou argumentací, že skutkové závěry soudu prvního stupně byly učiněny v extrémním rozporu s provedenými důkazy, kdy z obsahu provedených důkazů nevyplývají takové skutečnosti, jimiž by došlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterou uplatnil již v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení posuzované trestné činnosti. To platí i ohledně tvrzení, že posouzení jejich účastenství na skutku 1) podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku neodpovídá žádný důkaz, stejně jako závěru, že čin spáchal jako člen organizované skupiny. Takto pojaté výhrady totiž nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.
132. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky obviněného P. C. zpochybňující naplnění subjektivní stránky k dílčí části skutku 2), a to ve vztahu k osobě O. B. ohledně množství marihuany ve výši 12,8 kg, které měli s D. C. od něj odkupovat a zajišťovat její další prodej a rovněž dodat nebo nechat instalovat do pěstírny technologie k tzv. indoor pěstování. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování, které umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž soudy nedospěly k žádnému poznatku, který by měl zpochybňovat otázku povědomí obviněného o tom, že se dopouští předmětného trestného jednání.
133. Obecně hmotněprávní námitkou je výhrada obviněného P. C. zpochybňující spáchání činu jako členem organizované skupiny ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě mohou jevit jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, zda jde o čin spáchaný organizovanou skupinou.
134. Lze připomenout, že danou problematikou, tedy zda určité jednání je spácháno členy organizované skupiny, se opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017, ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 501/2015, ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1001/2014, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1149/2015 a ze dne 12.
8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010. Právě v posledně uvedeném usnesení Nejvyššího soudu je přitom výslovně zdůrazněno, že k naplnění znaku „jako člen organizované skupiny“ ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku postačí, pokud bylo prokázáno, že mezi nejméně třemi skutečně existujícími a vzájemně spolupracujícími osobami existovala vzájemná součinnost na provedení trestné činnosti, pro kterou byla charakteristická taková míra plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinace úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvýšily pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.
Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví (nebo mohou jevit) jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úloh mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji.
Přitom okolnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny, tento znak bez dalšího nevylučuje, když jak vyplývá z výše citovaného rozhodnutí ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, konkrétní jméno nebo totožnost osoby nemusí být dána, důležitá je vědomost pachatele o tom, že taková osoba existuje. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 122/2015, se pak podává, že k tomu, aby se obviněný dopustil trestného činu jako člen organizované skupiny, není nutné, aby se podílel na všech činnostech organizované skupiny, ani aby dopodrobna věděl o všech dílčích aktivitách ostatních členů, ale postačuje pouze srozumění s tím, čím se organizovaná skupina zabývala a k jakým cílům směřovala.
135. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Plzni (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že soud prvního stupně upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny. Na spáchání skutku v bodě 1) se podílely nejméně 4 osoby, a to obvinění I. R., P. C., D. C. a M. P., lze tedy na jejich jednání nahlížet jak na organizovanou skupinu osob, tj. na sdružení osob, v kterém byla provedena dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení (odsouzený I. R. pěstoval konopí, obvinění D. C. a P. C. dodali zařízení a věci do pěstírny, řídili její činnost, obviněný M. P. poskytl k pěstování objekt a pomáhal se starat o osoby pěstující v tomto objektu konopí), a jehož činnost se v důsledku toho vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost. Na spáchání skutku v bodě 2) se pak podílelo nejméně 9 osob (kromě obviněných C. a C. též obvinění H., V., B., C., B. a samostatně stíhaný O. B.). I v tomto případě byl kvalifikační znak spáchání činu organizovanou skupinou osob podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku naplněn. Jednalo se o sdružení osob, v kterém byla provedena dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení. Obviněný J. B. a samostatně stíhaný O. B. pěstovali konopí, obvinění D. C. a P. C. dodali zařízení a věci do pěstírny, řídili její činnost, výsledný produkt v podobě marihuany od nich vykupovali a prodávali, obviněný H. a obviněná V. pro ně vedli potřebné evidence o dodaném vybavení a věcech, odebraných produktech, vydaných a dlužných penězích, zařizovali případně i odběr sazenic, předání věcí, obviněné C. a B. pro ně pěstovaly a dodávaly jim sazenice konopí potřebné pro vypěstování konopí. Činnost skupiny se v důsledku toho vyznačovala plánovitostí a koordinovaností, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost (k tomu srov. body 181, 189 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 213 a 241 rozsudku odvolacího soudu). Není tak sporu o tom, že jde o jednání všech obviněných jako členů organizované skupiny.
136. Důvodnost nelze přiznat ani námitkám obviněných P. C. a D. C., jimiž zpochybňují posouzení jejich jednání ohledně skutku 1) rovněž jako účastenství ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tvrzením, že toto nebylo prokázáno ani tomu žádný důkaz nenasvědčuje.
137. Organizátorem je ten, kdo trestný čin zosnoval nebo řídil, pokud byl trestný čin dokonán nebo se pachatel alespoň o něj pokusil. Organizátorství musí směřovat ke konkrétnímu trestnému činu, který musí být určen alespoň v hlavních rysech. Organizátor je účastníkem, který se na spáchání trestného činu ve skupinových věcech podílí rozhodujícím způsobem, aniž by se ho přímo účastnil jako spolupachatel. Za zosnování trestného činu je třeba považovat činnost spočívající nejen v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ale i ve vymýšlení a vypracování plánu jeho spáchání, vyhledávání osob, které by se na něm podílely, zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělování úkolů jednotlivým osobám před spácháním trestné činnosti, zabezpečování utajené trestné činnosti i utajení jednotlivých osob podílejících se na trestné činnosti, zajišťování odbytu věcí získaných trestnou činností předem či v průběhu trestné činnosti apod. Za řízení trestného činu je třeba považovat úkony spočívající v usměrňování všech osob na trestné činnosti se podílejících, vydávání konkrétních pokynů těmto osobám a vyžadování jejich splnění apod. Je nerozhodné, do jaké míry si osoby, které jsou organizovány, uvědomují činnosti organizátora. Organizátorství je ve srovnání s návodem závažnější a nebezpečnější formou účastenství. V konkrétním případě může přesáhnout i závažnost jednání hlavních pachatelů zejména, když organizované osoby byly jen vykonavateli vůle organizátora.
138. K tomu soud prvního stupně uvedl, že odsouzený I. R. pěstoval v objektu pěstírny v XY konopí a uschovával zde již usušené konopí, přičemž vzhledem k jeho velkému zajištěnému množství je zjevné, že se nemohlo jednat o drogu určenou pro osobní spotřebu, ale muselo jít o drogu určenou k další distribuci, I. R. ji tedy pěstoval, tj. přechovával za účelem dalšího prodeje. Nebylo sice prokázáno, že by obvinění C. a C. sami v objektu marihuanu vyráběli, a že by již hotovou marihuanu prodávali dalším osobám, lze však dovodit, že zřízení pěstírny konopí a výrobu marihuany v daném objektu zrealizovali, byla to jejich pěstírna a pěstitelé pracovali podle jejich pokynů, spáchání uvedeného trestného činu tedy zosnovali a řídili (§ 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku). Protože není prokázané, že by s konopím a zde získanou marihuanou sami nakládali, že by ji prodávali, bylo jejich jednání posouzeno jako účastenství, nikoli jako pachatelství samostatného trestného činu.
139. Na polemice se skutkovými zjištěními je založena námitka, jíž obviněný P. C. zpochybňuje rozsah své trestné činnosti tvrzením, že toto je značně nadnesené, když celkové množství vyrobené a distribuované drogy soudy opírají o nevěrohodná tvrzení jím uváděných svědků, přičemž až na tomto podkladě dovozuje nesprávnost užité právní kvalifikace skutku podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.