11 Tdo 942/2024

11 Tdo 942/2024-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2024 dovolání obviněného D. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 11 To 43/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 4/2022, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 98 T 4/2022, byl obviněný D. M. uznán vinným ad I/2a) – k), 3a) – b), 4a) – c), 5a) – c), 6, 7, 8, 9a) – b), 10, 11a) – b), 12a) – b), 13, 16, 19 pomocí ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ad IV/1 a) – g) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, ad IV/2 přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, ad IV/3 a) – h) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných P. N., D. C., L. U., R. H., Z. V., D. Ž. a P. P.

2. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění P. N., D. C., L. U., D. M. a Z. V. zavázáni povinností nahradit společně a nerozdílně poškozené M. P. škodu ve výši 150.000 Kč.

3. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 11 To 43/2023, o odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně tak, že z podnětu odvolání obviněných P. N., D. C., L. U., D. M., R. H., Z. V., D. Ž. a P. P. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k obviněným P. N., D. C., L. U., D. M. a Z. V. pouze ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody; podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. jej zrušil ve vztahu k obviněným R. H. a D. Ž. pouze ve výroku o trestu; podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k obviněné P. P. jej zrušil ve všech výrocích jí se týkajících a podle § 259 odst. 3 tr. ř. u ní znovu rozhodl o vině a trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně obviněných P. N., D. C., L. U., D. M., R. H., Z. V. a D. Ž. znovu rozhodl tak, že v případě obviněného D. Ma. jej odsoudil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon tohoto trestu jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let. Jinak, tedy ve výroku o vině u obviněných P. N., D. C., L. U., D. M., R. H., Z. V. a D. Ž. a ve výroku o ochranném opatření (zabrání věci) zůstal napadený rozsudek beze změn.

od přesně nezjištěné doby nejméně od měsíce května 2021 do dne 6. 9. 2021 na různých místech v Libereckém a Středočeském kraji a na území hlavního města Prahy každý svým jednáním přispěli k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem dovozu léčiv s obsahem efedrinu nebo pseudoefedrinu z Polska do České republiky a následné výroby a distribuce metamfetaminu na území České republiky, kdy P. N. léčiva s obsahem efedrinu nebo pseudoefedrinu a další chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu nakupoval prostřednictvím D.

M. v Polsku, a to za finanční spoluúčasti D. C., kdy je P. N. nebo L. U. přebírali jak na území Polska, tak k jejich předávkám docházelo na území České republiky, konkrétně v XY, Liberci, XY, XY, kam je D. M. vozil sám nebo jejich dovozem pověřil P. P. či osobu jménem K., z uvedených léčiv pak na různých místech – zejména v XY, ulici XY, v zahradním domku bez č. e. v XY – XY, v XY, XY, v XY, ulici XY, v Praze, ulici XY a, ulici XY v Praze a v XY č. p. XY v intervalu dvakrát až třikrát týdně P. N.

sám nebo s D. C., Z. V. a D. Ž., dále R. H. sám nebo se Z. V. za využití dalších chemikálií – červeného fosforu, jódu, toluenu, hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové a laboratorního a varného skla tzv. „českou cestou“ vyráběli metamfetamin, který pak zčásti užili pro svoji potřebu a zčásti distribuovali níže uvedeným osobám, konkrétně: 2. obvinění P. N., D. M. a) dne 24. 5. 2021 v nočních hodinách v XY P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 0,5 kg tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin určeného k jeho výrobě převzal dne 24.

5. 2021 od D. M. na přesně nezjištěném místě,

b) dne 30. 5. 2021 v dopoledních hodinách na přesně nezjištěném místě D. M. předal P. N. 2 kg tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin za účelem výroby metamfetaminu,

c) dne 1. 6. 2021 v době po 22:00 hodin v XY P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1,5 kg tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin určeného k výrobě metamfetaminu převzal P. N. dne 1. 6. 2021 kolem 16 hodin v kempu XY v XY od D. M., d) dne 20. 6. 2021 kolem 11:00 hodin D. M. na nezjištěném místě předal P. N. jím objednané nezjištěné množství tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin a červeného fosforu určených k výrobě metamfetaminu, e) dne 26. 6. 2021 kolem 11:30 hodin v kempu XY v XY D. M. předal P. N. 2 kg tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin za účelem výroby metamfetaminu,

f) dne 7. 7. 2021 v nočních hodinách v XY P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž jím objednané nezjištěné množství tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin určeného k výrobě metamfetaminu převzal dne 7. 7. 2021 kolem 22:40 hod. v XY u autobazaru od D. M., g) dne 18. 7. 2021 v nočních hodinách v XY P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 2 kg tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin

určeného k výrobě metamfetaminu převzal P. N. dne 18. 7. 2021 na nezjištěném místě od D. M.,

h) dne 22. 8. 2021 v době od 19:00 hodin v XY, okres XY, P. N.

vyrobil přesně

nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu převzal P. N. téhož dne v 18:00 hodin v Liberci, načež v rámci výroby metamfetaminu zjistil, že obdržel pouze 990 g tablet, i) dne 26. 8. 2021 v odpoledních hodinách v XY, okres XY, P. N. vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 2,5 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin a 200 g červeného fosforu u D.

M. za účelem výroby metamfetaminu převzal P. N. dne 25. 8. 2021 ve večerních hodinách v kempu XY v XY, a následně dne 26. 8. 2021 v 15:58 hodin v XY v prodejně OBI zakoupil chemikálie a předměty potřebné k výrobě metamfetaminu, konkrétně rozpouštědlo aceton, lehčený kanystr, hadici, j) dne 27. 8. 2021 v 19:28 hodin na nástupišti č. XY vlakového nádraží v XY převzal P. N. od D. M. objednané nezjištěné množství tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin a 1 kg červeného fosforu za účelem výroby metamfetaminu,

k) dne 2. 9. 2021 v době od 13:00 hodin v Praze, ulici XY, P. N. vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1,5 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu převzal P. N. dne 1. 9. 2021 po 23. hodině v Liberci, 3. obvinění P. N., D. C., D. M. a) dne 3. 7. 2021 v době od 9:30 hodin v XY P. N. společně s D. C. vyrobili nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1,5 kg tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin určeného k výrobě metamfetaminu převzal P.

N. dne 2. 7. 2021 kolem 15 hodin v kempu XY v XY od D. M., přičemž na platbě za tento nákup se D. C. podílel částkou 50.000 Kč, kterou dne 28. 6. 2021 zaslal na bankovní účet č. XY disponentky Z. D., b) dne 10. 8. 2021 v 15:00 hodin na vlakovém nádraží v XY P. N. převzal k výrobě metamfetaminu od dosud neustanovené osoby 1 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu, přičemž na platbě za tento nákup se D. C. podílel částkou 35.000 Kč,

4. obvinění P. N., P. P., D. M. a) dne 31. 7. 2021 v nočních hodinách na nezjištěném místě P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž nejméně 0,5 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin, 1 kg červeného fosforu a nezjištěné množství kyseliny ortofosforečné u D. M. za účelem výroby metamfetaminu P. N. téhož dne v 19:17 hodin dovezla vlakem do XY P. P., b) dne 9. 8. 2021 v době po 18. hodině v XY, okres XY, P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin a 1 kg jódu u D. M. za účelem výroby metamfetaminu P. N. téhož dne kolem 12:00 hodin na nástupišti č. XY vlakového nádraží v XY předala P. P.,

c) dne 18. 8. 2021 v době od 18:00 hodin v XY, okres XY, P. N. vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1,5 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin a 1 kg jódu u D. M. za účelem výroby metamfetaminu P. N.

téhož dne v 14:15 hodin v XY předala P. P., 5. obvinění P. N., D. C., P. P., D. M. a) dne 3. 8. 2021 v době po 18:00 hodin v XY P. N. společně s D. C. vyrobili nezjištěné množství metamfetaminu z 2 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu, které P. N. předala téhož dne kolem 10:00 hodin na vlakovém nádraží v XY P. P., přičemž na platbě za tento nákup se D. C. podílel částkou 40.000 Kč, kterou dovezl Z. V. P. N.,

b) dne 5. 8. 2021 v době po 20. hodině v XY P. N. společně s D. C. vyráběli nezjištěné množství metamfetaminu z 2 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu, které P. N. předala dne 4. 8. 2021 po 19. hodině na cyklostezce v XY P. P., načež při výrobě metamfetaminu P. N. a D. C. praskl skleněný tál, c) dne 20. 8. 2021 v době po 19. hodině v XY, okres XY, P. N. vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1 kg jím objednaných léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu a částečně financovaných D. C., P. N. předala téhož dne v 17:15 hodin u jezera XY v XY P. P., načež v rámci výroby metamfetaminu P. N. zjistil, že obdržel pouze 948 g tablet,

6. obvinění P. N., D. C., L. U., D. M. dne 6. 7. 2021 v ranních hodinách v XY P. N. společně s D. C. vyrobili nezjištěné množství metamfetaminu z 1 kg P. N. objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu, které dne 5. 7. 2021 kolem 19:10 hodin v XY převzal od D. M. L. U., 7. obvinění P. N., Z. V., P. P., D. M. dne 12. 8. 2021 v nočních hodinách v obci XY P. N. společně se Z. V. vyrobili nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž nezjištěné množství jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu P. N. předala téhož dne kolem 16:40 hodin v Liberci P. P.,

8. obvinění P. N., D. Ž., R. H., D. M. dne 30. 8. 2021 v době po 17. hodině v Praze, ulici XY, P. N. společně s D. Ž. vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 2 kg P. N. objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin a 0,5 kg fosforu u D. M. za účelem výroby metamfetaminu, téhož dne v 11:29 hodin v XY na vlakovém nádraží převzal R. H., v 19:43 hodin téhož dne D. Ž. poptávala 210 ml kyseliny ortofosforečné, po dokončení varu P. N. nechal pro známou D. Ž. 10 g metamfetaminu po 800 Kč za gram a D. Ž. ještě nechal vyškrábat tál, z čehož získala 3 g metamfetaminu,

9. obvinění P. N., L. U., R. H., D. M. a) dne 26. 5. 2021 v nočních hodinách v XY P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž nezjištěné množství jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu téhož dne kolem 19:00 hodin na nezjištěném místě převzali od D. M. L. U. a R. H., b) dne 31. 5. 2021 kolem 18:00 hodin v XY D. M. předal za účelem výroby metamfetaminu L. U. 1 kg tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin a 4 kg červeného fosforu, které u něj objednal P. N. pro potřeby R. H., 10. obvinění P.

N., L. U., D. M. a) dne 27. 5. 2021 v době po 23. hodině v XY P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1,5 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu, téhož dne v 19:30 hodin na nezjištěném místě převzal od D. M. L. U., b) dne 5. 6. 2021 v době po 23. hodině v XY – XY P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž nejméně 0,5 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu téhož dne kolem 15:40 hodin v kempu XY v XY převzali od D. M. P. N. a L. U., c) dne 17. 6. 2021 v 15:30 hod. na nezjištěném místě D. M. předal za účelem výroby metamfetaminu L. U. nezjištěné množství tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin, které u něj objednal P. N.,

11. obvinění P. N., D. C., Z. V., D. M. a) dne 24. 6. 2021 v době po 18. hodině v XY, okres XY, P. N. společně s D. C. a Z. V. vyrobili nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž nejméně 1 kg P. N. objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu, P. N. předal dne 23. 6. 2021 kolem 13:50 hodin na cyklostezce za kempem XY v XY D. M., přičemž na platbě za tento nákup se D. C. podílel částkou 60.000 Kč, kterou dne 23. 6. 2021 zaslal na bankovní účet č. XY disponentky Z.

D. a následně dne 23. 6. 2021 v 17:40 hodin v XY v prodejně OBI zakoupil P. N. chemikálie a předměty potřebné k výrobě metamfetaminu, konkrétně dvě plechové nádoby o objemu 4 l s nápisem toluen, čtyři plastové nádoby o hmotnosti 1 kg s nápisem hydroxid sodný, jednu plastovou lahev o objemu 1 l s nápisem kyselina chlorovodíková, destilovanou vodu, kanystry a rukavice, b) dne 17. 8. 2021 v době po 18. hodině v XY č. p. XY, okres XY, P. N. vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D.

M. za účelem výroby metamfetaminu P. N. předal téhož dne v 17:20 hodin na vlakovém nádraží v XY muž jménem K., přičemž na platbě za tento nákup se D. C. podílel částkou 20.000 Kč; po zjištění, že P. N. spolu s tabletami nebyl předán také jod, pověřil jeho zajištěním D. C. Z. V., který jej na místo výroby metamfetaminu přivezl stejného dne po 21. hodině,

12. obvinění P. N., D. C., Z.V., P. P., D. M. a) dne 15. 8. 2021 v 15:30 hodin v ulici XY v domě č. p. XY v Praze P. N. vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1 kg P. N. objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu P. N. předala téhož dne kolem 12:00 hodin na parkovišti u vlakového nádraží v XY P. P., přičemž platbě za tento nákup se podílel D. C. částkou 35.000 Kč a Z.

V. P. N. dovezl kyselinu ortofosforečnou a destilovanou vodu,

b) dne 23. 8. 2021 v době po 17:00 hodin v XY, okres XY, P. N. vyráběl nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 1 kg jím objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu P. N. předala téhož dne v 14:15 hodin v XY P.

P., načež po zjištění, že k

výrobě metamfetaminu chybí 2 dl kyseliny ortofosforečné, P. N. požádal D. C. o její zajištění Z. V., který mu ji dne 24. 8. 2021 kolem 9:15 hodin přivezl; při výrobě metamfetaminu P. N. praskl skleněný tál, čímž přišel o 100.000 Kč, 13. obvinění P. N., D. C., Z. V., L. U., D. M. dne 14. 6. 2021 v zahradním domku bez čísla evidenčního v XY, části XY, (GPS XY) P. N. společně s L. U. vyráběli nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 2 kg P. N. objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin u D. M. za účelem výroby metamfetaminu téhož dne kolem 15:00 hodin v XY převzal L. U. od D. M., na platbě za tento nákup se podílel D. C. částkou 40.000 Kč, kterou dovezl Z.

V. P. N., L. U. se na výrobě metamfetaminu podílel mletím uvedených léků, přičemž v důsledku hrubé nedbalosti a neodborné manipulace s hořlavými kapalinami ze strany P. N. došlo téhož dne ve 20:58 hodin k požáru předmětného zahradního domku, který celý shořel, čímž byla poškozené M. P. způsobena škoda ve výši 150.000 Kč, 16. obvinění P. N., R. H., D. M., P. P. dne 26. 7. 2021 v odpoledních hodinách v Praze, ulici XY č. p. XY, R. H. společně s P. N. vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž nezjištěné množství P.

N. objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin a 1 kg červeného fosforu u D. M. za účelem výroby metamfetaminu P. N. předala v Liberci dne 20. 7. 2021 kolem 20:20 hodin P. P.; před převzetím tablet v 19:10 hodin v XY v prodejně OBI zakoupil P. N. chemikálie a předměty potřebné k výrobě metamfetaminu, konkrétně tři ředidla, tři čističe Dr. Trubka, hydroxid sodný, kyselinu chlorovodíkovou, kanystry a destilovanou vodu, 19. obvinění P. N., D. C., D. Ž., D. M. dne 4. 9. 2021 kolem 13 hodin v bytě č. 31 v 10.

patře domu na adrese XY, Praha, P. N. společně s D. Ž. vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž 3 kg P. N. objednaných tablet léčiva obsahujícího efedrin nebo pseudoefedrin a 1 kg jódu u D. M. za účelem výroby metamfetaminu převzal P. N. dne 3. 9. 2021 kolem 19:30 hodin v Liberci, když na platbě za tento nákup se podílel D. C. částkou 35.000 Kč, přičemž výše uvedeného jednání se obviněný D. C. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 31. 7. 2015 č. j.

16 T 56/2015-954, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2015, odsouzen mimo jiné pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který vykonal dne 20. 5. 2020, a obviněný D. M. se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 6. 2018 č. j. 3 T 30/2018-195 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20.

11. 2018 č. j. 55 To 362/2018-224, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 23. 7.

2020 a byla mu stanovena zkušební doba na dobu sedmi let, tedy do 23. 7. 2027,a všichni obvinění jednali s vědomím, že nedisponují příslušným oprávněním k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž pseudoefedrin (efedrin) je prekurzor uvedený v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, červený fosfor je pomocnou látkou ve smyslu nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, ve znění pozdějších změn a doplňků.

IV. obviněný D. M. 1. a) dne 27. 2. 2019 z města XY v Polské republice do České republiky dovezl svým vozidlem tovární značky AUDI S4 Avant, registrační značky XY, za účelem distribuce dalším osobám pět plastových sáčků obsahujících celkem 40,11 g látky označované jako pervitin obsahující metamfetamin v množství 25,1 g, které byly zajištěny při jeho zadržení v 14:40 hodin na výjezdu z čerpací stanice pohonných hmot Benzina v ulici XY v obci XY, okres XY, b) v době od května roku 2018 do listopadu roku 2018 v budově č. p.

XY v ulici XY v XY, okres XY, nejméně v 10 případech vyrobil z léčivých přípravků s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu nezjištěného komerčního názvu, které si nechal dovážet z Polské republiky různými osobami a sám je z Polské republiky dovážel, za účelem vlastní pozdější spotřeby a distribuce dalším osobám nejméně 100 g látky označované jako pervitin obsahující metamfetamin, c) v době od prosince roku 2018 do konce února roku 2019 v budově č. p. XY v ulici XY v XY, okres XY, poskytl minimálně v 6 případech zdarma neustanovené množství látky označované jako pervitin obsahující metamfetamin K.

V., d) v době od května roku 2018 do listopadu roku 2018 v budově č. p. XY v ulici XY v XY, okres XY, poskytl nejméně ve 3 případech v nezjištěném množství směnou za protislužbu spočívající v dovozu léčivých přípravků obsahujících prekurzor pseudoefedrin z Polské republiky za účelem jejich užití pro výrobu metamfetaminu a v 1 případě zdarma nejméně 20 g látky označované jako pervitin obsahující metamfetamin L. S.,

e) v době od června roku 2018 do poloviny února roku 2019 nejméně v budově č. p. XY v ulici XY v XY, okres XY, poskytl zdarma minimálně v 50 případech celkem 25 g látky označované jako pervitin obsahující metamfetamin V. V., f) v blíže nezjištěné době od dubna roku 2018 do poloviny února roku 2019 v budově č. p. XY v ulici XY v XY, okres XY, poskytl minimálně ve 100 případech za úplatu 100 g látky označované jako pervitin obsahující metamfetamin V. T., čímž získal minimálně 30.000 Kč,

g) v květnu roku 2018 na neurčeném místě poskytl zdarma minimálně v 1 případě nezjištěné množství látky označované jako pervitin obsahující metamfetamin J. K., přičemž výše uvedeného jednání se obžalovaný D. M. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě 20. 9. 2017 č. j. 31 T 261/2014-365 ze dne 20. 9. 2017, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, který vykonal dne 27.

3. 2018, a obviněný M. jednal s vědomím, že nedisponuje příslušným oprávněním k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, 2. na konci roku 2018 si na blíže nezjištěném místě úmyslně za účelem užití jako pravých opatřil prostřednictvím J. K. falzum řidičského průkazu České republiky, evidenční číslo XY, který byl vyhotoven na jméno D. M. a opatřen jeho portrétní fotografií, falzum řidičského průkazu Polské republiky (Prawo jazdy), evidenční číslo XY, který byl vyhotoven na jméno P. M. K. a opatřen portrétní fotografií D.

M., a falzum občanského průkazu Polské republiky (Dowód osobisty), evidenční číslo XY, který byl vyhotoven na jméno P. M. K. a opatřen portrétní fotografií D. M., přičemž tyto padělky osobních dokladů nejméně dne 27. 2. 2019 ve 14:40 hodin v ulici XY v XY držel v černé kožené peněžence s nápisem DQS, která byla vložena v brašně přes rameno značky Umbro, již měl obžalovaný M. v době policejního zásahu položenou v klíně, 3. ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. 8 T 29/2010, který nabyl právní moci dne 30.

4. 2011, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let, a) dne 26. 10. 2018 v době od 8:53 hodin do 8:55 hodin řídil z ulice XY v XY, okres XY, do ulice XY k supermarketu Tesco osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Passat Combi, registrační značky XY, stříbrné barvy, v době od 9:07 hodin do 9:10 hodin toto vozidlo řídil do místa svého bydliště v ulici XY č. p. XY v XY, následně v době od 11:04 hodin z místa svého bydliště řídil uvedené vozidlo přes XY, XY, XY a XY do XY, kde v 11:20 hodin zajel na čerpací stanici pohonných hmot v ulici XY, v 11:23 hodin pokračoval v jízdě do ulice 5.

května, v 11:24 hod. zastavil poblíž prodejny potravin XY a po chvíli totožným vozidlem jel přes obce XY, XY a XY do obce XY, následně ho pak v době od 16:05 hod. řídil přes XY, XY a XY, ulici XY do ulice XY, kde zaparkoval na parkovišti u supermarketu Lidl,

b) dne 7. 11. 2018 v době od 7:29 hodin řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Passat Combi, registrační značky XY, stříbrné barvy, v XY, okres XY, v ulici XY, XY, XY, kde v 7:34 hodin zastavil, vystoupil z vozidla a vešel do domu č. p. XY, v 9:41 hodin z místa odjel k areálu v ulici XY č. p. XY v XY, kde v 9:43 hod. zastavil a vystoupil, c) dne 14. 11. 2018 v době od 8:37 hodin řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Passat Combi, registrační značky XY, černé barvy, z místa svého bydliště v ulici XY č. p. XY v XY, okres XY, do ulice XY, kde v 8:39 hodin zastavil u domu č. p. XY, v 8:41 hodin z areálu vyjel a řídil do XY, z nich pak zpět do XY, kde v 9:01 hod. zajel k místu svého bydliště a z auta vystoupil, následně v době od 13:13 hodin do 13:18 hodin řídil uvedené vozidlo na trase z XY do XY – XY,

d) dne 23. 11. 2018 v době od 10:45 hodin řídil z místa svého bydliště v ulici XY č. p. XY v XY, okres XY, osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Passat Combi, registrační značky XY, černé barvy, ulicemi XY, XY do ulice XY, kde v 10:47 hod. zastavil a zašel do domu č. p.

XY, od 11:38 hodin vozidlo

řídil zpět do místa svého bydliště, následně totožné vozidlo řídil v době od 12:00 hodin od místa svého bydliště přes ulice XY, XY, XY, XY, obce XY, XY, XY, XY, XY, XY, kde v 12:22 hodin zastavil v ulici XY na zastávce autobusu XY – sídliště, od 12:24 hodin řídil vozidlo zpět na XY, pokračoval přes XY do XY, kde v 12:34 hod. zastavil na parkovišti u hospody XY, v jízdě pokračoval od 12:36 hodin a v 12:46 hodin, kdy zastavil na křižovatce XY – XY, od 12:52 hodin pokračoval v jízdě přes obec XY do obce XY, ve 13:02 hodin zaparkoval vozidlo na okraji vozovky, vystoupil, uzamkl je a posadil se za volant osobního motorového vozidla zn. Škoda Superb, registrační značky XY, černé barvy, které na místo dovezla V. V., a od 13:04 hodin řídil toto vozidlo z obce XY do XY, kde ve 13:09 hodin překročil státní hranici se Spolkovou republikou Německo na hraničním přechodu XY,

e) dne 3. 1. 2019 v době od 10:56 hodin řídil z XY, z ulice XY č. p. XY, z parkoviště u hotelu XY, osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Superb, registrační značky XY, černé barvy, přes XY, XY, XY, XY, XY, XY do XY, kde v 11:25 hodin zastavil u čerpací stanice pohonných hmot Benzina v ulici XY, v 11:29 hodin pokračoval do ulice XY, kde v 11:33 hodin zastavil před supermarketem Lidl, z místa v 11:44 hodin odjel a vrátil se stejnou cestou do XY, kde zastavil v 12:03 hodin v místě svého bydliště, f) dne 11.

1. 2019 v době od 15:01 hodin řídil v XY, osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Passat Combi, registrační značky XY, černé barvy, v 15:02 hodin zastavil na parkovišti u supermarketu Lidl v ulici XY, v 15:03 hodin odjel do XY, kde v 15:12 hod. zastavil u budovy mateřské školy, v 15:29 hodin pokračoval v jízdě ve směru na XY, g) dne 15. 1. 2019 ve 13:25 hodin řídil v XY, osobní motorové vozidlo tovární značky Audi, převozní značky XY, pokračoval přes XY, XY, XY do XY, ve 13:45 hodin zajel do ulice XY, kde zaparkoval poblíž domu č. p.

XY, vystoupil, v 14:07 hodin odjel z místa, ve 14:09 hodin zajel do ulice XY, zaparkoval před domem č. p. XY, ve 14:13 hodin vozidlo řídil výjezdem z ulice XY přes ulici XY do ulice XY, kde zastavil, v 14:35 hodin z tohoto místa odjel do XY, kde v 14:48 hodin zaparkoval v ulici XY před prodejnou XY, h) dne 27. 2. 2019 v 13:51 hodin v obci XY řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Audi, registrační značky XY (MPZ: D), dále jel přes obce XY, XY, XY, XY, XY, XY, kde v 14:23 hodin zastavil před domem č. p.

XY, od 14:33 hodin vozidlo z obce XY řídil do XY, kde v 14:39 hodin zastavil u čerpací stanice pohonných hmot Benzina v ulici XY.

5. Pro úplnost rekapitulace trestního řízení je třeba doplnit, že nejprve byla u Nejvyššího soudu zapsána pod sp. zn. 11 Tdo 210/2024 dovolání obviněných D. C., L. U., R. H., Z. V., D. Ž., P. P. a rovněž D. M. Jelikož obviněnému M. nebylo řádně doručeno rozhodnutí soudu druhého stupně, Nejvyšší soud vrátil tuto trestní věc bez věcného vyřízení a vyslovil, že pokud by se ukázalo jako obtížné doručit obviněnému M. rozsudek odvolacího soudu, měl by soud prvního stupně s ohledem na ostatní obviněné zvážit, zda věc obviněného M. nevyloučit ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí. Soud prvního stupně následně předložil Nejvyššímu soudu dovolání pouze zbylých obviněných, neboť dne 22. 7. 2024 rozhodl pod sp. zn. 98 T 4/2022 tak, že podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučil věc vedenou proti obviněnému D. M. k samostatnému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud poté rozhodoval o dovolání ostatních obviněných pod sp. zn. 11 Tdo 678/2024, přičemž podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných D. C., L. U., R. H., Z. V., D. Ž. a P. P.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

6. Obviněný D. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, v něm při označení vytýkaných dovolacích důvodů pochybil, neboť podával-li dovolání po 1. 1. 2022 a vytýkal

nesprávné právní posouzení skutku a chybné zamítnutí odvolání, měl formálně správně označit dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., namísto jím uváděných pod písm. g) a l). Nicméně tato okolnost není překážkou k věcnému projednání podaného dovolání.

7. Dovolatel konkrétně namítal, že společně se spoluobviněnými učinili několik důkazních návrhů k jednotlivým skutkům, jimž soudy bezdůvodně nevyhověly a neprovedení důkazů dostatečně neodůvodnily. Dovolatel vyslovil nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého stupně. Soudy nižších stupňů rovněž nerespektovaly presumpci neviny a princip in dubio pro reo, přičemž tato pochybení byla založena vadným hodnocením důkazů realizovaným v jeho neprospěch. Dále vytýkal, že soud prvního stupně po zahájení hlavního líčení jej vyloučil ze společného řízení, při dalším hlavním líčení ho ve věci spoluobviněných vyslechl jako svědka a posléze vyloučenou věc opět spojil s věcí spoluobviněných, aniž by jej znovu vyslechl v pozici obžalovaného. Dovolatel dále zpochybnil místní příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, a to vzhledem k místům, na nichž mělo dojít k většině dílčích jednání. Následně označil za nezákonný postup soudu prvního stupně, který obnovil dokazování po závěrečných řečech jen proto, aby jeho a spoluobviněné upozornil na změnu právní kvalifikace, čímž umožnil státní zástupkyni, aby reagovala na jimi dříve přednesené závěrečné řeči, ačkoli měli právo hovořit jako poslední. Poté namítal, že soud prvního stupně upozornění na možnou změnu právní kvalifikace vztáhl i k jeho osobě, ačkoli on u hlavního líčení nebyl přítomen a nebyla mu tak poskytnuta případná lhůta k vyjádření. Konečně uplatnil také námitku spočívající v tom, že soudy nepřihlédly k jeho odsouzení v Polsku, a to za období, za které byl stíhán a odsouzen v České republice. Podle dovolatele došlo k porušení práva na spravedlivý proces, přičemž namítal rovněž rozpor s požadavky kontradiktornosti trestního řízení a zásady rovnosti zbraní. Konečně vyjádřil nesouhlas s naplněním znaků zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti dovodil, že spolu s ostatními spoluobviněnými byli spíše v pozici samostatných subjektů, bez zásadnějšího provázání a spolupráce, bez pevného rozdělení rolí, jejich specifikace a vzájemné koordinace, když navíc samotný děj v cizím státě nesehrál zásadnější roli a přeshraniční prvek tak nezvyšoval škodlivost jejich jednání.

8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 11 To 43/2023, a aby podanému dovolání přiznal odkladný účinek.

9. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že základní okruh důkazů významných pro doložení skutkového stavu popsaného v bodě I. odsuzujícího rozsudku tvoří ve věci opatřené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Ačkoli přitom obvinění konverzovali mnohdy (nikoli však vždy) s jistou mírou konspirace, odposlechy samy o sobě zakládají důvodné podezření o tom, že činnosti, které se ve vzájemné kooperaci věnovali, byly právě aktivity spojené s výrobou a případně následnou distribucí metamfetaminu. Uvedené odposlechy a záznamy přitom nezůstaly osamoceny, neboť k nim přistoupily i další důkazy spolehlivě svědčící o vině obviněných. Mezi ně patří výstupy ze sledování osob a věcí, jimiž kromě cest do Polska a z Polska byly opakovaně zadokumentovány kupříkladu také nákupy chemikálií a předmětů užívaných při výrobě metamfetaminu. Další podstatnou skupinu usvědčujících důkazů představují výsledky domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, ohledání věcí a protokoly o vydání, a to ve spojení se závěry odborného zkoumání takto zajištěných věcí. Ve věci je navíc k dispozici i další významný usvědčující důkaz v podobě výpovědí obviněné P. P., jejichž obsah dokládá, že tím, co dopravovala z Polska do České republiky, bylo právě velké množství vyloupaných léků. V souladu s tím je současně svědectví i I. S.

10. Co se týká dovolání obviněného, naprostou většinu jeho námitek pod žádný z jím uplatněných dovolacích důvodů podřadit nelze. To se týká nejen jeho námitky směřované proti neúplnosti dokazování, ale taktéž výhrad, v jejichž rámci kupříkladu zpochybnil postup soudů v souvislosti s jeho vyloučením ze společného řízení a pozdějším spojením do jednoho řízení, pokud zpochybnil místní příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a postup soudu prvního stupně v souvislosti s „otevřením dokazování“ a upozorněním na změnu právní kvalifikace, a vytkl údajné nezohlednění jeho odsouzení v Polsku, porušení práva na spravedlivý proces, kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní, stejně jako nerespektování zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo.

11. Státní zástupce zastává názor, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spadá jen námitka, v jejímž rámci zpochybnil naplnění znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku s odůvodněním, že děj proběhlý v Polsku nesehrál zásadní roli pro to, aby bylo možno dovodit i tuto zvlášť přitěžující okolnost. K této námitce státní zástupce uvedl, že v projednávané trestní věci provedené důkazy spolehlivě osvědčují, že obviněný N. kolem sebe soustředil zbylé obviněné, vyjma obviněné P., kterou úkoloval zejména dovolatel, ze kterých vytvořil organizovanou, dobře fungující skupinu, kterou řídil, a jednotlivým členům udílel pokyny tak, aby dosáhl kýženého výsledku, jímž byla plynulá výroba pervitinu jednak pro vlastní potřebu této skupiny a zejména pro jeho další distribuci a finanční profit. V souladu s tím pak někteří obvinění v rámci této skupiny plnili jen dílčí roli spočívající v transportu léků a chemikálií a obstarání a předávce finančních prostředků pro jejich nákup, jiní se pak zapojili i do přímé výroby metamfetaminu a jeho distribuce uživatelům. Dovolatel byl výhradním dodavatelem léčiva a dalších chemikálií potřebných k výrobě metamfetaminu (zejména se jednalo o jód a červený fosfor) pro obviněného N. a jeho skupinu. U všech obviněných – vyjma V.– byl po právu dovozen i znak odůvodňující naplnění zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku zahrnující zjištění, že se jednání dopustili ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Z pohledu naplnění uvedené zvlášť přitěžující okolnosti přitom není podstatné, že z Polska byla dovážena pouze léčiva, která sama o sobě prekursorem nejsou, případně chemikálie, kupříkladu červený fosfor, a samotné chemické procesy vedoucí k výrobě metamfetaminu probíhaly jen v tuzemsku. Aby totiž k těmto výrobním (chemickým) procesům mohlo dojít, bylo zapotřebí zajistit výchozí suroviny, v první řadě (pseudo)efedrinové léky, přičemž ty byly opatřovány na území jednoho státu (Polska) a byly přepravovány na území druhého státu (Česka). Tato přeshraniční aktivita a kroky činěné na území jiného státu přitom rozhodně nebyly bezvýznamné či jen málo významné. Jen pro úplnost shodně s odvolacím vrchním soudem doplnil, že většina obviněných se v rámci organizované součinnosti podílela i na neoprávněném nakládání s červeným fosforem, který je sám o sobě prekursorem, přičemž v rámci stíhaného jednání byl rovněž obstaráván v Polsku a dovážen do tuzemska. S přihlédnutím ke všem shora popsaným skutečnostem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.

13. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného fakticky odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

16. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

17. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání kromě jiného podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř.

18. Nejvyšší soud předně podtrhuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

19. Nejvyšší soud považuje za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména soud prvního stupně, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím § 2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též § 216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.

20. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

21. Podle názoru Nejvyššího soudu se v projednávané trestní věci zejména soud prvního stupně ve svém rozhodnutí velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze mu vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. (k tomu v podrobnostech srov. bod 31 a násl. a zejména bod 166 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Na jeho závěry poté navázal odvolací soud v bodech 74 a násl. odůvodnění svého rozsudku.

22. Lze tedy shrnout, že krajský soud hodnotil provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry dostatečně podrobně vysvětlil. To, že rozsah provedeného dokazování a způsob hodnocení důkazů nekoresponduje s představami obviněného, samo o sobě neopodstatňuje závěr o porušení zásad spravedlivého procesu či procesní zásady in dubio pro reo, neboť nižší soudy o svých skutkových závěrech v žádném případě pochybnosti neměly.

23. Základem skutkových zjištění soudu prvního stupně byla řada provedených důkazů (viz body 2–165 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Všechny tyto důkazy byly souladné, vzájemně spolu korespondovaly, přičemž údaje získané jedním z nich byly zpravidla potvrzovány důkazy dalšími. Nejvyšší soud je proto přesvědčen, že ani kontradiktornost řízení ani zásada presumpce neviny soudem prvního stupně porušeny nebyly. Pakliže dovolatel namítal porušení zásady presumpce neviny, potom za situace, kdy soud o jeho vině nemá pochyb, nemůže jeho rozhodnutí zvrátit ničím jeho nepodložené tvrzení o porušení uvedené zásady, které navíc neodpovídá dosud zjištěnému skutkovému stavu.

24. Většina obsahově shodných námitek dovolatele, byť některé z nich byly uplatněny jinými obviněnými zejména v odvolacím řízení, již byla rozebrána v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňovali, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly.

25. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, Nejvyšší soud obviněného odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné.

26. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, přičemž mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzeného trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.

27. Dovolatel dále zpochybnil postup soudů v souvislosti s vyloučením jeho věci ze společného řízení a pozdějším spojením znovu do jednoho společného řízení. S touto námitkou se adekvátně vypořádal odvolací soud v bodě 89 odůvodnění rozsudku.

28. Odvolací soud k tomu mimo jiné uvedl, že pokud soud prvního stupně přistoupil po zahájení hlavního líčení dne 17. 10. 2022 k rozhodnutí o vyloučení věci dovolatele ze společného řízení, a to v návaznosti na zjištění, že se nedostavil a nebyly u něj dány zákonné předpoklady k tomu, aby hlavní líčení proběhlo v jeho nepřítomnosti, pak tento jeho postup je nejen zákonný, ale také účelný. Dokazování po dobu, co byla věc dovolatele vyloučena ze společného řízení, probíhalo zvlášť vůči němu (ve vyloučené věci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod spisovou značkou 98 T 7/2022) a zvlášť vůči zbývajícím obviněným (v původní věci spisové značky 98 T 4/2022 označeného krajského soudu). Z pohledu úplnosti dokazování je přitom podstatné, že dovolatel byl vyslechnut i v řízení před soudem ve vztahu ke zbývajícím obviněným (v původní věci), byť – z důvodu vyloučení věci – pochopitelně v procesním postavení svědka (a v tomto postavení využil svého práva nevypovídat – viz č. l. 3608 verte), a stejně tak ti obvinění, kteří mohli podat relevantní informace ve vztahu k dovolateli (tedy P. N., L. U. a P. P.), byli vyslechnuti v jeho vyloučené věci. Následně soud prvního stupně – v rámci hlavního líčení konaného ve dnech 8. - 9. 12. 2022– rozhodl o spojení obou věcí ke společnému projednání a rozhodnutí, k čemuž jej opravňovalo ustanovení § 23 odst. 3 tr. ř., a v takto spojené věci konal řízení až do vyhlášení rozsudku.

29. Uvedené skutečnosti se podávají z předloženého spisového materiálu, z něhož dále vyplývá, že z hlavního líčení nařízeného na dny 17. 10. 2022 – 19. 10. 2022 se dovolatel omluvil pro nemoc (viz č. l. 3451 spisu vedeného pod sp. zn. 98 T 4/2022), a přestože jeho obhájce avizoval, že soudu zašle žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 202 odst. 5 tr. ř., dovolatel tak neučinil, a proto byla jeho trestní věc vyloučena ze společného řízení. V mezidobí soud konal ve věci dovolatele samostatně hlavní líčení a když provedl potřebné procesní úkony, rozhodl o spojení věci dovolatele s trestní věcí ostatních obviněných (viz č. l.

49 spisu vedeného pod sp. zn. 98 T 7/2022). Podle protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 30. 11. – 1. 12. 2022 dovolatel v procesním postavení obžalovaného využil svého práva a odmítl vypovídat (viz č. l. 51 verte spisu vedeného pod sp. zn. 98 T 7/2022). Následně po procesních úkonech podle § 207 odst. 2 tr. ř. (tj. přečtení protokolu o jeho dřívější výpovědi) a § 213 odst. 1 tr. ř. dovolatel požádal o jednání v nepřítomnosti po zbytek hlavního líčení, a to včetně následujícího dne (viz č. l.

52 spisu vedeného pod sp. zn. 98 T 7/2022). Soud prvního stupně poté vyslechl v pozici svědkyně B. P., přičemž obvinění P. N. a L. U., coby předvolaní svědci, využili svého práva a odmítli vypovídat (viz č. l. 53 verte spisu vedeného pod sp. zn. 98 T 7/2022). Konečně podle protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 8. – 9. 12. 2022 (č. l. 3605 spisu vedeného pod sp. zn. 98 T 4/2022 a násl.) dovolatel, coby předvolaný svědek v trestní věci ostatních obviněných opět využil svého práva a odmítl vypovídat (viz č. l.

3608 verte spisu vedeného pod sp. zn. 98 T 4/2022). Ani Nejvyšší soud neshledal v procesním postupu soudu prvního stupně, týkajícím se vyloučení a následného spojení trestních věcí dovolatele a ostatních spoluobviněných, a navazujícího postupu v rovině dokazování, žádná pochybení. Dovolatel v procesním postavení obžalovaného v hlavním líčení využil svého oprávnění a prohlásil, že před soudem vypovídat nebude, a soud prvního stupně pak zcela správně postupoval podle § 207 odst. 2 tr. ř., tj. přečetl jeho výpověď z přípravného řízení.

Dovolateli tedy bylo v soudním řízení v procesním postavení obžalovaného umožněno uplatnit svou obhajobu, čehož ovšem nevyužil.

30. V bodech 90–94 již odvolací soud vypořádal námitku dovolatele týkající se údajné místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Odvolací soud vyšel z toho, že provedeným dokazováním se podařilo zjistit převážnou většinu míst, na nichž docházelo k páchání projednávaných trestněprávních skutků, a že pro určení místní příslušnosti se tudíž uplatní primární z hledisek zakotvených v § 18 tr. ř. Část z těchto míst spadá do obvodu působnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, další místa do obvodu působnosti některých jiných krajských soudů (zejména Krajského soudu v Praze a Městského soudu v Praze), přičemž z pohledu otázky místní příslušnosti nehraje roli skutečnost, v jaké míře byla stíhaná trestná činnost páchána v obvodu toho kterého z uvedených krajských soudů. S přihlédnutím k ustanovení § 22 tr. ř. z těchto několika soudů se místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci stal ten, u něhož státní zástupkyně podala obžalobu, tedy Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (k tomu srov. obžalobu na č. l. 3263 a násl. spisu). K tomu Nejvyšší soud navíc připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze uplatnit jen v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud.

31. Pakliže dovolatel zpochybnil postup soudu prvního stupně v souvislosti s „otevřením dokazování“ a upozorněním na změnu právní kvalifikace, touto otázkou se rovněž dostatečně zabýval odvolací soud v bodech 85–87 odůvodnění svého rozsudku.

32. Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že dovolatel byl k hlavnímu líčení nařízenému na den 2. 3. 2023 a na den 8. 3. 2023 řádně předvolán, přičemž uvedené předvolání mu bylo doručeno dne 22. 2. 2023 (viz č. l. 3856 spisu). Dovolatel dne 1. 3. 2023 zaslal soudu žádost podle § 202 odst. 5 tr. ř., aby hlavní líčení nařízené na den 2. 3. 2023 bylo konáno v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 3895 spisu). Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 2. 3. 2023 předsedkyně senátu konstatovala, že na základě závěrečných řečí dospěl soud k závěru, že je potřeba jednání některých obviněných částečně překvalifikovat, a proto soud upozornil také dovolatele na změnu právní kvalifikace ohledně skutku pod body I/2a) – k), 3a)-b), 4a)-c), 5a)-c), 6, 7, 8, 9a)-b), 10, 11a)-b), 12a)-b), 13, 16, 19 s tím, že nejde o spolupachatelství, ale o pomoc ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (viz č. l. 3891 verte a násl.). Tomuto procesnímu postupu nelze ničeho vytknout, když sám obviněný požádal o konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti a jeho obhájce v tomto hlavním líčení přednesl i závěrečnou řeč (viz č. l. 3892 verte). Pokud soud v hlavním líčení pokračoval dne 8. 3. 2023, tak dovolatel i za této procesní situace opětovně požádal podle § 202 odst. 5 tr. ř., aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.

33. Za tohoto stavu věci nelze souhlasit s námitkou dovolatele, že shora popsaný procesní postup by byl nepřípustným zkrácením jeho práva na obhajobu. Dovolatel požádal, aby hlavní líčení byla konána v jeho nepřítomnosti a soud prvního stupně pak kvalifikoval jednání dovolatele oproti obžalobě mírněji, když namísto spolupachatelství (viz obžaloba na č. l. 3270 verte) jej uznal vinným toliko účastenstvím ve formě pomoci na předmětném skutku vymezeným v bodu I. obžaloby.

34. Námitky dovolatele, shrnuté v předešlých odstavcích, jsou zaměřeny do sféry procesní. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který dovolatel uplatnil, sice lze obecně připustit průlom do skutkových zjištění v dovolacím řízení, avšak pouze tehdy, pokud jsou námitky dovolatele způsobilé založit pochybnost o dodržení pravidel spravedlivého procesu, jejichž komponentem je i právo na tzv. rovnost zbraní, namítané dovolatelem. Podle názoru Nejvyšší soudu však takovými vadami trestní věc obviněného netrpí.

35. Dovolatel obecně vytkl údajné nezohlednění jeho odsouzení v Polsku, a to za období, za které byl stíhán a odsouzen v České republice. Dovolatel tuto svoji námitku nijak blíže nerozvedl. Nicméně tato skutečnost nebyla soudem prvního stupně opomenuta, a to v části týkající se ukládání trestu, kde soud prvního stupně uvádí, že dovolateli přitěžuje jeho trestní minulost, která je zaznamenána v Rejstříku trestů, v němž má osm tuzemských záznamů a jeden cizozemský (viz bod 268 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

36. Nadto Nejvyšší soud obdržel přípis Krajského soudu Jelení Hora, Polsko, v němž se uvádí, že uvedený soud odložil výkon rozhodnutí o předání dovolatele k výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci (plynoucí z Evropského zatýkacího rozkazu vydaného dne 17. 1. 2024 ve věci sp. zn. 98 T 4/2022 Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci), a to do doby výkonu trestu odnětí svobody, ke kterému byl odsouzen pravomocným rozsudkem Krajského soudu Jelení Hora ve věci sp. zn. III K 41/22, jakož i pravomocného ukončení trestního řízení vedeného před Okresním soudem ve Zgorzelci ve věci sp. zn. II K 528/24. V příloze zaslal polský soud rovněž usnesení ze dne 28. 10. 2024, sp. zn. III Kop 73/24. Z odůvodnění uvedeného usnesení se podává, že v případě odsouzení ve věci Krajského soudu Jelení Hora, sp. zn. III K 41/22, jde o jiné činy, než kterých se dovolatel měl dopustit v této trestní věci.

37. Nejvyšší soud poznamenává, že mu ani nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu výše uvedenou výhradu naplnit, a taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).

38. Dovolatel také uplatnil námitku týkající se opomenutých důkazů. Ohledně této problematiky považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že k otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04 a další), když mj. konstatoval, že zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal.

V usnesení sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení sp. zn. 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl.

36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II.

ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další). Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.

39. Odvolací soud v bodě 97 odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že jde-li o otázku úplnosti dokazování, soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí, jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Pokud nevyhověl návrhům některých obviněných na provedení dalších důkazů nad rámec již uskutečněného dokazování, pak tento svůj postup v zásadě také náležitě odůvodnil, jak dokládají zejména body 201 a 202 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. V bodě 98 odůvodnění odvolací soud připomněl, že dokazování v trestním řízení není bezbřehé, soud má povinnost je provést v takovém rozsahu, který potřebuje pro své rozhodnutí a jímž je objasněn takový skutkový stav, o němž nejsou rozumné pochyby. Jestliže tak učiní, pak již další důkazy provádět nemusí, přestože to strany požadují (a to i v situaci, že v dřívějším průběhu řízení sám vyvinul snahu opatřit tyto další důkazy - v posuzované věci takto byly k hlavnímu líčení předvolávány některé osoby, jež měly být vyslechnuty v postavení svědků - a posléze s ohledem na výsledky stávajícího dokazování usoudil, že byl již dostatečně objasněn skutkový stav věci a není třeba dokazování dále doplňovat), v tomto případě je ale třeba, aby svůj zamítavý postup v odůvodnění rozsudku vysvětlil, neboť mu to ukládá ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Všem těmto právě uvedeným povinnostem přitom soud prvního stupně dostál. S argumenty, které jej vedly k zamítnutí návrhů na doplnění dokazování, se odvolací soud plně ztotožnil. Odvolací soud poté v bodě 99 uvedl, v čem spatřuje nadbytečnost provedení důkazu výslechem sestry obviněné P. Pokud tedy obviněný vznáší výhrady vztahující se k otázce neprovedených důkazů, potom Nejvyšší soud odkazuje na skutečnosti zmíněné již v rozhodnutí odvolacího soudu.

40. Dovolatel, stejně jako spoluobvinění C., U., H. a obviněné Ž. a P. ve svých mimořádných opravných prostředcích, o nichž Nejvyšší soud již rozhodl pod sp. zn. 11 Tdo 678/2024, shodně namítali otázku naplnění znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

41. Úvodem je třeba i v tomto rozhodnutí konstatovat, že základní předpoklady pro naplnění znaků uvedené okolnosti, a to včetně odkazu na závěry související judikatury Nejvyššího soudu, shrnul soud prvního stupně v bodech 216–219 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud pak v bodech 131, 135, 139, 147, 160, 163 a 179–183 odůvodnění rozsudku.

42. K posouzení otázky existence organizované skupiny působící ve více státech, Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, nejprve připomenout, jako to již učinil i ve věci spoluobviněných pod sp. zn. 11 Tdo 678/2024, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu § 129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení, a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost.

Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.

8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde pak tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (k tomu blíže rozhodnutí pod č. 34/2005 Sb. rozh.

tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015). Zákonnou dikcí „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, obsaženou v § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jsou přitom postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.

10. 2021, sp. zn. 11 Tdo 1044/2021). K naplnění dané kvalifikované skutkové podstaty přitom může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika (srov. již výše uvedené rozhodnutí pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.).

43. Nejvyšší soud s ohledem na učiněná skutková zjištění ve vztahu k dovolateli nemá pochybnosti o naplnění znaku „spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, jimiž se rozumí nejméně dva státy (viz výše), přičemž znak „více států“ byl v posuzovaném případě naplněn tím, že protiprávní jednání pachatelů jako členů organizované skupiny spočívalo v tom, že léčebné přípravky s obsahem pseudoefedrinu za účelem výroby pervitinu byly nakupovány v Polsku (přičemž výhradním dodavatelem léčiva a dalších chemikálií potřebných k výrobě metamfetaminu, zejména jódu a červeného fosforu byl právě dovolatel), následně byly za tímto účelem dováženy z Polska do České republiky a poté byl z těchto léčiv pervitin na území České republiky skutečně vyráběn. Pokud dovolatel namítal, že v jeho případě „přeshraniční prvek“ nebyl nijak podstatný pro fungování posuzované organizované skupiny působící ve více státech, tak je třeba připomenout, že dovolatel opatřil v Polsku a dopravil do České republiky cca 37 kg léků obsahujících efedrin či pseudoefedrin pro účely výroby pervitinu, dále pro tento účel opatřil a dovezl nejméně 6 kg červeného fosforu, nejméně 3 kg jódu a též kyselinu ortofosforečnou. Je zřejmé, že v tomto směru šlo o naprosto významný podíl na drogové trestné činnosti páchané ve více státech. K naplnění tohoto kvalifikačního znaku se pak nevyžaduje, aby též k výrobě, distribuci či jinému neoprávněnému nakládání s omamnou nebo psychotropní látkou docházelo na území nejméně dvou států (k tomu obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 11 Tdo 500/2023).

44. Nejvyšší soud dále konstatuje, že bylo prokázáno, že obvinění věděli, že páchají trestnou činnost ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, tedy že jsou napojeni na organizovanou skupinu mající přesah do zahraničí. Obviněný N. objednával léky a chemikálie u dovolatele, o němž věděl, že žije v Polsku, kde potřebné věci získává a převáží přes státní hranici. Obvinění jednali s cílem obstarání léků a dalších prostředků v Polsku za účelem výroby metamfetaminu v České republice a jeho následné distribuce. Obvinění vyráběli metamfetamin za pomoci léčiv a dalších prostředků, které v České republice legálně získat nemohli, a tak je za tím účelem vědomě obstarávali v zahraničí. Obvinění jednali ve více případech a ve vzájemném propojení promyšleně, plánovitě a systematicky, a proto je možné uzavřít, že svým jednáním naplnili rozporovaný kvalifikační znak podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Subjektivní stránkou ve vztahu k této okolnosti se detailně zabývaly soudy nižších stupňů, pročež Nejvyšší soud okazuje na bod 219 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 131, 135, 147, 160, 163 a 180 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

45. Lze tak znovu shrnout, že provedenými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že dovolatel byl výhradním dodavatelem léčiva a dalších chemikálií potřebných k výrobě metamfetaminu. Činnost obviněných se vyznačovala pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným naplánováním. U všech obviněných včetně dovolatele, ovšem vyjma obviněného V., který se převzetí léčiva v Polsku neúčastnil, byl tedy správně dovozen znak odůvodňující naplnění zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spočívající v tom, že se posuzovaného jednání dopustili ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Námitka dovolatele, v jejímž rámci zpochybnil naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjádřené v ustanovení § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tak není opodstatněná.

46. Závěrem je třeba konstatovat, že námitkami, které obviněný uplatnil v dovolání, se již soudy nižších stupňů zabývaly (byť některé byly uplatněny i jinými spoluobviněnými), jak již bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při jejich hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.

47. Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky uplatněné v dovoláních obviněných jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud tak dovolání obviněného D. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Již proto nemohl být naplněn ani jím uplatněný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., když v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí odvolacího soudu nebyl naplněn obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

48. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu dovolatele o odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. 12. 2024

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu