23 Cdo 282/2025-695
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka,
Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci
žalobkyně L. KRET s.r.o., se sídlem v Mělníku, Rumburská 3153/4, identifikační
číslo osoby 27412709, zastoupené Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem v
Mělníku, Husova 48/4, proti žalované ATEBEK, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Újezd
nad Lesy, Poličanská 1487, identifikační číslo osoby 28862520, zastoupené Mgr.
Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, o vzájemné
žalobě o zaplacení 821 169 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 303/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. 58 Co 404/2023, 60/2024-592,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 12 378 Kč na náhradě
nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
právního zástupce žalované.
1. Žalovaná se vzájemnou žalobou na žalobkyni domáhala zaplacení 821 169
Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení.
Žalovaná tvrdila, že s žalobkyní v květnu 2018 uzavřela kupní smlouvu, jejímž
předmětem byla dodávka osvětlení (s konkrétními parametry) do tenisové haly v
České Třebové. Žalobkyní dodaná svítidla však neměla požadovanou účinnost
(intenzitu osvětlení) a nemohla tak být použita k osvětlení tenisové haly. Z
důvodu vadného plnění žalobkyně žalovaná dne 7. 2. 2019 od kupní smlouvy
odstoupila. Žalovaná byla následně nucena žalobkyní dodané osvětlení vyměnit za
nové, v důsledku čehož jí vznikly náklady ve výši 821 169 Kč tvořené dosud
nevrácenou částí kupní ceny ve výši 316 977 Kč a částkou 504 192 Kč
odpovídající výši škody, jež žalované vznikla v důsledku porušení smluvní
povinnosti žalobkyní.
2. Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně (svým v pořadí
druhým) rozsudkem ze dne 29. 9. 2023, č. j. 52 C 303/2019-519, ve znění
opravného usnesení ze dne 3. 1. 2024, č. j. 52 C 303/2019-555, uložil žalobkyni
povinnost zaplatit žalované částku 821 169 Kč s příslušenstvím (výrok I) a
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně
napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že
vzájemnou žalobu co do částky 452 054 Kč s příslušenstvím zamítl, ve zbývající
části výrok I potvrdil (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III napadeného rozsudku).
4. Rozsudek odvolacího soudu (v části výroku I, jíž byl potvrzen výrok I
rozsudku soudu prvního stupně, tj. co do částky 369 115 Kč s příslušenstvím)
napadla žalobkyně dovoláním, v němž namítla nepřezkoumatelnost závěrů soudů
nižších stupňů ohledně existence příčinné souvislosti mezi porušením smluvní
povinnosti žalobkyní (dodávkou vadného osvětlení) a vznikem škody (nákladů na
výměnu osvětlení) na straně žalované. Podle žalobkyně soud prvního stupně
nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu (vyjádřený v bodu 29 jeho
předchozího zrušujícího rozsudku ze dne 20. 4. 2023, č. j. 58 Co 108/2023-470),
neboť nedoplnil dokazování a nezabýval se tím, zda žalovanou uplatněné náklady
vznikly v důsledku jednání žalobkyně.
5. Žalobkyně dále namítla, že se soudy nevypořádaly s tím, že ji
žalovaná úmyslně uvedla v omyl, neboť za účelem získání zakázky na dotčeném
projektu tenisové haly účelově podhodnotila cenu, přičemž následně měla
žalovaná „‘vytvořit situaci‘, aby nebyla následně pokutována, za nezbytné
navýšení původní ceny stavby“; v této souvislosti žalobkyně odkázala na
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném
rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Ve vyjádření k dovolání žalovaná označila dovolání žalobkyně za
nepřípustné, neboť žalobkyně pouze polemizuje s hodnocením důkazů soudy nižších
stupňů a neuvádí žádnou právní otázku zakládající přípustnost dovolání.
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl a přiznal
žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1.
2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
8. Nejvyšší soud předně podotýká, že v souladu s § 242 odst. 4 o. s. ř.
nepřihlížel k doplnění dovolání ze dne 14. 8. 2024, neboť žalobkyně dané podání
učinila až po uplynutí dovolací lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
9. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5137/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1001/2020, a ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo
3377/2023).
9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu
oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud
shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2
o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností.
10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Žalobkyní namítaná nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku
přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť žalobkyně touto
námitkou nepředkládá dovolacímu soudu žádnou právní otázku (otázku procesního
práva), na jejímž vyřešení napadený rozsudek odvolacího soudu závisí, nýbrž tím
tvrdí jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, k níž může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání
přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což však není případ
projednávané věci. Podle § 237 o. s. ř. může přípustnost dovolání založit jen
skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatele ke
konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost
dovolání nezakládá, i kdyby se odvolací soud vytýkaného procesního pochybení
dopustil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo
3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo
1773/2021, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo
1453/2014, či ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014).
13. Nejvyšší soud dále podotýká, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím
řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem
účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného
prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu
nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné,
jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu
práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro
nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník,
který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud
rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí
názoru na věc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29
Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo
3814/2015).
14. Nejvyšší soud má za to, že odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího
soudu v projednávané věci představuje dostatečnou oporu k tomu, aby měla
žalobkyně možnost proti němu v dovolání formulovat své námitky, což ostatně
také učinila. Napadený rozsudek pak namítanou vadou netrpí, ani jde-li o v něm
obsažené závěry soudu o tom, že náklady na výměnu osvětlení (vzniklá škoda)
byly žalovanou vynaloženy v důsledku vadného plnění žalobkyně, neboť odvolací
soud se (oproti mínění žalobkyně) ve svém rozhodnutí zabýval jednotlivými
položkami takto vzniklých nákladů vyčíslených žalovanou, přičemž své závěry o
(ne)existenci příčinné souvislosti ve vztahu k jednotlivým nákladovým položkám
řádně odůvodnil (viz body 20 a 21 odůvodnění napadeného rozsudku).
15. Měla-li žalobkyně v úmyslu dovoláním napadnout rovněž samotný závěr
odvolacího soudu o (ne)existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalobkyně a
vznikem škody na straně žalované, pak tím ve skutečnosti nezpochybňuje právní
posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž v řízení učiněná skutková zjištění.
Judikatura Nejvyššího soudu je totiž ustálena v závěru, že jestliže se v řízení
o náhradu škody zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem
kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném
poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou
skutkovou. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v
tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné
souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být
její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento
vztah vyloučit (srov. již rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn.
25 Cdo 915/2005, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3426/2022, a ze dne 26. 4.
2023, sp. zn. 23 Cdo 669/2023).
16. Skutková zjištění soudů nižších stupňů přitom v dovolacím řízení v
žádném ohledu zpochybnit nelze, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzením věci (§ 241a
odst. 1 o. s. ř.), a ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu tudíž
dovolatelka nemá k dispozici způsobilý dovolací důvod. Skutkové námitky pak ani
nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 767/2022, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10.
2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 846/2022).
Ani tyto námitky žalobkyně tak nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237
o. s. ř.
17. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani námitka
žalobkyně, že byla žalovanou uvedena v omyl, přičemž jí předložený „Výpočet
Vyrtych“, jež obsahoval požadované parametry předmětného osvětlení, byl chybný,
neboť žalobkyně touto námitkou ve skutečnosti brojí proti způsobu hodnocení
důkazů soudy nižších stupňů a jimi učiněným skutkovým zjištěním. Judikatura
Nejvyššího soudu je však ustálena v závěru, že uplatněním způsobilého
dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního
posouzení věci, jsou-li námitky dovolatele založeny na požadavku odchylného
hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem
(opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132
o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod
číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, a ze dne 11. 6. 2020, sp.
zn. 23 Cdo 1002/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023, sp. zn.
23 Cdo 2937/2022). Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak
v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu
s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, nebo ze dne 25. 5.
2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12.
2017, sp. zn. 22 Cdo 5444/2017), což ale není případ projednávané věci, a
ostatně ani dovolatelka takové pochybení odvolacímu soudu nevytýká, nýbrž
toliko polemizuje s výsledky hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotná
skutková zjištění soudů nižších stupňů pak v dovolacím řízení zpochybnit nelze
(srov. judikaturu odkazovanou v bodu 16 odůvodnění shora).
18. Jestliže pak žalobkyně na podporu své dovolací argumentace podáním
ze dne 3. 4. 2025 předložila dovolacímu soudu znalecký posudek (zpracovaný Ing.
Tomášem Maixnerem) k posouzení optických vlastností žalobkyní dodaného
osvětlení, učinila tak v rozporu s § 241a odst. 6 o. s. ř., podle něhož v
dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. Nejvyšší soud, vázán
skutkovými závěry soudů nižších stupňů, proto k obsahu dotčeného znaleckého
posudku v dovolacím řízení již nemohl přihlížet (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 619/2021, ze dne 15. 12.
2021, sp. zn. 23 Cdo 2379/2021, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3081/2022,
či ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 651/2023).
19. Konečně Nejvyšší soud podotýká, že žalobkyní tvrzené skutečnosti
týkající se údajného účelového podhodnocení ceny osvětlení žalovanou v úmyslu
získání dotčené (veřejné) zakázky, jakož ani skutečnosti svědčící o jejím
úmyslu uvést žalobkyni v omyl (viz část III. dovolání žalobkyně), ze skutkových
zjištění soudů nižších stupňů nevyplývají, a žalobkyně tak svoji kritiku
právního závěru odvolacího soudu zakládá na své vlastní verzi skutkového stavu
věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je právní posouzení
věci založeno. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem v
souladu s rozhodovací praxi dovolacího soudu, přitom Nejvyšší soud vychází
(musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch
skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve
zformuluje sama dovolatelka (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne
22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo
5632/2016, či ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2442/2020).
20. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené
v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně
odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může
se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu