28 Cdo 1095/2025-659
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) H. B., b) K. Č., a c) K. S., všech zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Nové Město, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Rubešova 162/8, za účasti H. P., jako vedlejší účastnice na straně žalované, o převodu zemědělských pozemků oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 263/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2024, č. j. 21 Co 357/2024-613, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku celkem 14 077,14 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Mládka, advokáta se sídlem v Praze 1, Nové Město, Ostrovní 2064/5.
1. Rozsudkem ze dne 16. 12. 2024, č. j. 21 Co 357/2024-613, Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově (soud prvního stupně) ze dne 27. 6. 2024, č. j. 15 C 263/2023-573, v jeho výrocích I a IV, jimiž byl nahrazen projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobkyněmi (oprávněnými osobami, nabývajícími) smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků v katastrálních územích XY, XY a XY a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně byla žalovaná zavázána k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Rozhodováno bylo o žalobkyněmi uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že restituční nárok žalobkyň coby oprávněných osob (§ 4 zákona č. 229/1991 Sb.) dosud nebyl plně uspokojen v důsledku liknavého postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu České republiky), že žalobkyním přiřknuté náhradní pozemky nejsou k danému účelu nevhodné, že jejich převodu z vlastnictví státu do vlastnictví žalobkyň nebrání žádná překážka a jejich cena nepřevyšuje hodnotu neuspokojeného restitučního nároku.
3. Dovoláním napadá žalovaná (dále i jen „dovolatelka“) rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku I, zmiňujíc současně i nákladový výrok II rozsudku jen jako akcesorický. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud napadeným rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně rozhodnutí závisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené. Za nesprávný a odchylující se od konstantní judikatury považuje postup odvolacího soudu spočívající „v opomenutí důkazu a absenci řádného a přezkoumatelného odůvodnění takového postupu“; vytýká, že odvolací soud neprovedl jí navržený důkaz znaleckým posudkem, resp. výslech zpracovatele jí předloženého znaleckého posudku k ocenění nevydaných pozemků (mající takto vliv i na určení výše restitučních nároků žalobkyň), aniž by tento postup přezkoumatelným způsobem odůvodnil, a že vyšel jen ze znaleckého posudku vypracovaného znalkyní prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D., který dovolatelka nepovažuje za úplný a správný. Jako kontradiktorní k ustálené judikatuře dovolatelka současně nastoluje i otázku vhodnosti (převoditelnosti) pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „předmětný pozemek“ nebo i „pozemek“), namítajíc, že pozemek je územním plánem obce XY zařazen do zastavitelné plochy a je určen k zástavbě rodinnými domy. Odvolacímu soudu přitom dovolatelka vytýká, že neprovedl dostatečnou komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů se zájmy žalobkyň na náhradní uspokojení jejich restitučních nároků, omezil-li se na nesprávný závěr, že plánovaná výstavba na předmětném pozemku nebude realizována v blízkém časovém horizontu. Dovolatelka navrhuje zrušení obou rozsudků a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Samostatným podáním dovolatelka učinila i návrh na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř.
5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze obecně odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního vhodného pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).
7. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) lze tudíž přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020). Za projev liknavosti a svévole lze podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2924/2019, nebo ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2586/2019) – považovat i takový postup, kdy stát znemožňuje či znesnadňuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2020) a kdy tak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020).
8. Rozhodovací praxe dovolacího soudu současně sleduje zásadu, že cena náhradního pozemku (pozemků) má být ekvivalentní ceně pozemku (pozemků), který byl oprávněné osobě odebrán; pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008). Má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem.
V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice evidovány jako zemědělské (co do druhu půdy, takto i zemědělsky obhospodařované), nicméně byly určeny k výstavbě – v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby atp. – je však třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11.
2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, či ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016). Ustálena je pak judikatura dovolacího soudu rovněž v závěru, že za územně plánovací dokumentaci jest se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu možno považovat i schválený směrný územní plán vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež jest pozemky jím určené k zastavění v době jejich odnětí, jež nebyly oprávněné osobě pro existenci zákonné překážky vydány, nutno ocenit jako pozemky stavební (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4758/2016, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2013, ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4047/2017, a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015). Ocenění pozemků zpravidla závisí i na posouzení otázek, k nimž je třeba odborných znalostí, kdy pro složitost problematiky soudy vycházejí z posouzení daných otázek znalcem (§ 127 o. s. ř.).
9. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů.
Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.
8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014, či obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.
2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Zákon (§ 127 odst. 2 o. s. ř.) přitom nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.
9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1008/2015, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014). Soudy pak nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy; jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv; musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3326/2018, ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1056/2019, nebo ze dne 26.
10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2107/2020).
10. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. V odůvodnění svého rozhodnutí (i s odkazem na jím současně aprobované závěry soudu prvního stupně, jež považoval i v tomto směru za správné) přesvědčivě vyložil, proč při určování ceny odňatých a nevydaných pozemků vycházel ze znaleckého posudku (a jeho dodatku) zpracovaného prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D., (jenž osvětluje jak použití znalkyní zvolené plánovací dokumentace při oceňování pozemků, tak i důvody, pro které v dané věci nebyl dán prostor pro aplikaci cenových srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., přičemž pozemky dle současně učiněného zjištění byly odňaty za účelem realizace popsané vodohospodářské stavby), a nikoliv z dovolatelkou předloženého posudku znalecké kanceláře Grant Thornton Appraisal services a.s.
(jenž při ocenění odňatých pozemků vychází z bonity půdy dle BPEJ, tj. bonitovaných půdně ekologických jednotek, které charakterizují kvalitu zemědělské půdy, resp. udávají, jak kvalitní je půda z hlediska její úrodnosti a produktivity, a které v době odnětí pozemků systém evidence pozemků neznal, a jímž jsou současně aplikovány i srážky z ceny ve výši 60 % podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ačkoliv podmínky pro takový postup v rovině skutkové nebyly zjištěny), v situaci, kdy právě posudek vypracovaný prof.
Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D. – na rozdíl od žalovanou předloženého oponentního posudku – hodnotil jako úplný, logický a souladný s ostatními důkazy (a v něm uvedená východiska jako korespondující ustálené rozhodovací praxi), jehož závěry nebyly oponentním posudkem zpochybněny. Znalkyně byla soudem vyslechnuta a závěry posudku i v konfrontaci se snesenými námitkami přesvědčivě obhájila. V situaci, kdy pro popisovaná specifika případu nebyl další (oponentní) posudek o ocenění odňatých pozemků vůbec použitelný, nelze soudům také důvodně vytýkat, že od výslechu zpracovatelky tohoto posudku následně upustily (nadto v situaci, kdy se zpracovatelku nepodařilo k jednání předvolat při současném zjištění, že u dané znalecké kanceláře již nepůsobí, a kdy krom omluvy z jednání další informace k posudku nepodala ani sama znalecká kancelář).
11. Závěr o ocenění odňatých pozemků tedy soudy opírají o výsledky provedeného dokazování, včetně hodnocení v jeho rámci podaných znaleckých posudků, nikoliv (jen) o výsledky jiných již pravomocně skončených řízení (a rozhodnutí v přítomné věci tak netrpí ani defektem, pro který v jiné věci týchž účastníků dovolací soud dříve přistoupil ke kasaci rozhodnutí soudů nižších stupňů – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3029/2023). K tomu je pak možné (podpůrně) odkázat i některá další rozhodnutí, včetně rozhodnutí dovolacího soudu, jimiž byly již dříve aprobovány závěry o ocenění státem odňatých pozemků situovaných v posuzované lokalitě katastrálního území Hostivař a určených k zástavbě (výstavbě vodního díla); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 28 Cdo 345/2022, ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 536/2022, a ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 667/2025.
12. Přípustnost dovolání nemůže pak založit ani argumentace žalované posouvající otázku neprovedení (opomenutí) jí navrženého důkazu do kategorie vad řízení. Případnými vadami řízení – ať již skutečnými nebo domnělými – je Nejvyšší soud oprávněn se zabývat pouze v případě, je-li dovolání jinak přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Námitka vady řízení sama o sobě požadavkům vytyčeným v ustanovení § 237 o. s. ř. neodpovídá, přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se jí odvolací soud dopustil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3451/2019, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3160/2018, či ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014). Sluší se pak také připomenout, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené (označené) důkazy; je oprávněn posoudit důkazní návrhy a určit, které z navrhovaných důkazů provede (srov. § 120 odst. 1 větu druhou o. s. ř.), v závislosti na hodnocení, které důkazy je (ke zjištění skutkového stavu) nezbytné provést a zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3116/2011). Odvolací soud své důvody k neprovedení dokazování revizním znaleckým posudkem či výslechem zpracovatele oponentního znaleckého posudku (s jehož písemným posudkem se ovšem seznámil, hodnotil jej a nikterak jej tedy neopomenul; viz výše) adekvátním způsobem vyložil (srov. bod 16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ve spojení s body 13 až 15 odůvodnění). Napadené rozhodnutí se ze shora uvedených důvodů nepříčí ani dovolatekou odkazovaným nálezům Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, a ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3208/2023.
13. Výtkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné (a souvisejícími výhradami o nedostatečném odůvodnění), dovolatelka rovněž neuplatnila způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (nejde o kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení by záviselo napadené rozhodnutí), nýbrž opět namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž však [jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.] dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) pouze, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Nadto uplatněnou námitku nelze považovat ani za důvodnou, a to ve světle měřítek přezkoumatelnosti rozhodnutí definovaných rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1615/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sen. zn. 29 ICdo 13/2015, uveřejněný pod číslem 139/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Odvolacím soudem učiněné závěry (co do řešení pro rozhodnutí relevantních otázek), jsou logické a srozumitelné a případné (dílčí) nedostatky odůvodnění rozhodnutí nebyly, jak vyplývá i z obsahu dovolání, na újmu uplatnění práv dovolatelky.
14. Přípustnost dovolání pak nemohou založit ani výhrady dovolatelky vůči konkluzím odvolacího soudu stran vhodnosti (převoditelnosti) předmětného pozemku (parc. č. XY v katastrálním území XY).
15. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky, jimiž lze uspokojit restituční nárok oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad; srov. § 11b zákona č. 229/1991 Sb.), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (srov. § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.).
16. V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je v prvé řadě významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., dále zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda není převod z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019), zda lze pozemek obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska jest nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015).
17. Vhodnost náhradní pozemkové restituce formou vydání aktuálně zemědělsky využívané parcely pak samo o sobě nevylučuje ani její situování – dle platných územních plánů – v ploše zastavitelné stavbami k bydlení či ploše výroby a skladování (průmysl a služby) nebo ploše vymezené k umístění veřejné zeleně, nejsou-li zde plánovány veřejně prospěšné stavby nebo stavby dopravní infrastruktury (§ 6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.) či jiné stavby nebo opatření, na nichž by veřejný zájem (na zachování státního vlastnictví) převyšoval zájem oprávněné osoby na náhradním uspokojení restitučního nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 795/2024, spolu s další judikaturou citovanou v jeho odůvodnění).
18. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zdali restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020). Veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů může pak převažovat nad zájmem oprávněných osob na restituční náhradu formou převodu jimi zvoleného pozemku kupř. i tehdy, usnadní-li veřejné vlastnictví pozemků budoucí realizaci na nich zamýšlené výstavby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021). Při posouzení hlediska vhodnosti pozemku k vydání oprávněné osobě je nutno – v případě, kdy je nárokovaný náhradní zemědělský pozemek situován v ploše zastavitelné stavbami k bydlení – rovněž přihlédnout ke stavu deklarovaných stavebních záměrů, jejich aktuálnosti či pokročilosti přípravy výstavby atp., k tomu přiměřeně srov. z recentní rozhodovací praxe např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 231/2025.
19. Při řešení nastolené otázky, je-li předmětný pozemek (ve vlastnictví státu, prokazatelně náležející do zemědělského půdního fondu, a i fakticky zemědělsky obhospodařovatelný) vhodný k náhradní půdní restituci a z vlastnictví státu takto převoditelný, se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe, shora reprodukované, neodchýlil. Jak již výše uvedeno, nevhodnost zemědělského pozemku k půdní restituci bez dalšího nezakládá ani okolnost, že jde o pozemek situovaný (dle územního plánu) v ploše zastavitelné stavbami k bydlení (k tomu srov. i § 11a odst. 14 zákona č. 229/1991 Sb., jenž stanoví i způsob ocenění takového pozemku a tedy připouští i jeho zařazení do veřejné nabídky), nejsou-li zde (současně) plánovány veřejně prospěšné stavby nebo stavby dopravní infrastruktury či jiné stavby nebo opatření, na nichž by veřejný zájem (na zachování státního vlastnictví) převyšoval zájem oprávněné osoby na náhradním uspokojení restitučního nároku. Takové skutečnosti v řízení zjištěny nebyly, přičemž odvolací soud do své úvahy promítl i hledisko časové (jde-li o případné stavební záměry).
20. Nelze proto přisvědčit těm námitkám dovolatelky, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku. Odkaz na konkluze vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, pak není v posuzované věci (pro odlišné individuální skutkové okolnosti tehdy projednávané věci, které nejsou podobné okolnostem věci nyní posuzované) přiléhavý.
21. K námitkám zpochybňujícím (skutkový) závěr odvolacího soudu o tom, že na předmětném pozemku není v blízkém časovém horizontu plánována výstavba, a že skutková zjištění učiněná odvolacím soudem v tomto směru nejsou správná a dostatečná, nelze než uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu znovu srovnej i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Oprávněním k přezkumu skutkových zjištění soudů nižších stupňů dle účinné procesní úpravy dovolací soud nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení v zásadě nepřísluší revidovat (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17). Soudy v tomto směru učiněný závěr nelze kvalifikovat ani jako nepřiměřený (tvrzení o možné realizaci výstavby v dohledné době žádný z provedených důkazů neprokazuje a v tomto směru ani dovolatelka takové důkazy nenabídla).
22. Sluší se dodat, že ve světle učiněných zjištění nejsou závěry odvolacího soudu v kontradikci ani k recentní rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 795/2024, nebo rozsudek ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 28 Cdo 696/2025), jež připouští, že v poměrech té které obce, na jejímž území se nárokované náhradní pozemky nacházejí, může mít územním plánem určený stavební záměr vliv na rozvoj konkrétní obce z hlediska uspokojení jak bytových potřeb jejích občanů, tak i vybudování potřebné infrastruktury a dalších staveb nezbytných pro řádné fungování obce, nejenom v oblastech školství, zdravotnictví, obchodu, služeb apod., a že možné využití pozemku i pro tyto účely pak může vstupovat do úvahy o tom, není-li aktuálně dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů v komparaci s jinak jistě legitimním zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku. Ani takové okolnosti v přítomné věci nebyly zjištěny (ba ani žalovanou tvrzeny), nehledě na to, že i v rámci této úvahy je jedním z relevantních kritérií i stav deklarovaných stavebních záměrů (jejich aktuálnost či pokročilost výstavby atp.).
23. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) nebyly v posuzované věci naplněny. Odvolací soud se napadeným rozsudkem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, jím vydané rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené nebo dovolacím soudem rozhodované rozdílně, a nejde ani o případ, kdy si v rozhodování dovolacího soudu již vyřešená otázka vyžaduje jiné posouzení. 24. Proto Nejvyšší soud přikročil k odmítnutí dovolání (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 25. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (oprávněných) žalobkyň patří odměna advokáta (za vyjádření k dovolání, z tarifní hodnoty 88 588,10 Kč) v částce celkem 11 184 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 2 443,14 Kč, tj. celkem 14 077,14 Kč. 26. O dovolatelkou samostatně podaném návrhu na odložení právní moci napadeného rozsudku Nejvyšší soud již dříve rozhodl – v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) – usnesením ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 28 Cdo 1095/2025. 27. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2025
Mgr. Petr Kraus předseda senátu