28 Cdo 1444/2024-633
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce V. H., zastoupeného JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o převod zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 102/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2023, č. j. 12 Co 94/2023-573, č. j. 12 Co 95/2023-573, č. j. 12 Co 96/2023-573 (ve znění opravného usnesení ze dne 6. 3. 2024, č. j. 12 Co 94/2023-629, č. j. 12 Co 95/2023-629, č. j. 12 Co 96/2023-629), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 906,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Hlaváče, advokáta se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5.
1. Žalovaná dovoláním napadla shora označený rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku II v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 12. 2022, č. j. 14 C 102/2021-497, v části výroku I o nahrazení projevu vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobcem (nabývajícím) smlouvu (v tam uvedeném znění) o převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY (geometrickým plánem oddělené části pozemku parc. č. XY) v katastrálním území XY, jako náhradních zemědělských pozemků k uspokojení restitučního nároku žalobce podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
2. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva, již považuje pro rozhodnutí za určující, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Přitom předestírá otázku ocenění odňatých, pro zákonné překážky posléze žalující straně nevydaných pozemků, ve vazbě na hodnocení účastníky předložených znaleckých posudků o ceně pozemků a odstraňování rozporu mezi nimi. S poukazem na závěry citované rozhodovací praxe, zejm. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, namítá, že k odstranění rozporu ve znaleckých posudcích je třeba znalce vyslechnout a při neúspěchu této metody je nutno ustanovit znalecký ústav k podání revizního znaleckého posudku.
3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou-li v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Jsou-li důvodné pochybnosti o správnosti znaleckého posudku (v něm uvedených závěrů), je namístě znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014, či obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).
6. Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Zákon (§ 127 odst. 2 o. s. ř.) přitom nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1008/2015, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014). Soudy pak nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy; jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv; musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3326/2018, ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1056/2019, nebo ze dne 26. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2107/2020).
7. Rozhodnutí odvolacího soudu se výše rekapitulovaným závěrům rozhodovací praxe, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak neprotiví. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě zdůvodnil, proč při ocenění odňatých pozemků vycházel ze znaleckého posudku doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc. (reflektujícího skutečný stav pozemků i se zřetelem na dobovou dokumentaci, tzv. severní regulační plán) a nikoliv z dovolatelkou předloženého posudku znalce Ing. Zdeňka Bureše. Vyložil, že znalecký posudek vypracovaný doc.
Ing. Ryskou – na rozdíl od znaleckého posudku vypracovaného Ing. Burešem – považuje za úplný, logický a souladný s ostatními důkazy odůvodňujícími závěr o stavební povaze odňatých pozemků, jenž soud prvního stupně (jehož konkluze a postup odvolací soud aproboval) ovšem nezaložil pouze na existenci tzv. severního regulačního plánu, nýbrž i na dalších skutkových zjištěních, jež jsou pro posouzení odňatých pozemků jako pozemků stavebních relevantní (odnětí za účelem výstavby, platná územní plánovací dokumentace, realizace výstavby, byť částečně s jistým časovým odstupem, případně v modifikované podobě).
Toto posouzení je souladné i s tou ustálenou rozhodovací praxí, podle níž soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební s tím, že kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků (v době převodu či přechodu vlastnického práva na stát existující územně plánovací dokumentace, odnětí za účelem výstavby či z důvodu bezprostřední realizace výstavby – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.
5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018, či ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017) nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněny současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020, či ze dne 5.
10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020, a dále judikaturu v nich uváděnou).
8. Lze také připomenout, že tytéž pozemky byly jako stavební oceněny i v jiných skutkově a právně podobných kauzách týchž účastníků (či jiných oprávněných osob odvozujících právě od ztráty těchto pozemků v rozhodné době své restituční nároky) a tyto konkluze následně obstály nejen před dovolacím soudem, ale i před Ústavním soudem při následně iniciovaném ústavněprávním přezkumu rozhodnutí obecných soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1716/22, odmítl jako zjevně bezdůvodnou; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3579/2023; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1540/2023, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2307/23, odmítl pro zjevnou neopodstatněnost; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3267/2022; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1405/2020; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 100/2020, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1253/20, odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3743/2019; či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3566/2019).
9. I co do řešení pro rozhodnutí relevantní právní otázky (vztahující se k procesnímu postupu soudu a způsobu ocenění odňatých pozemků coby určující veličiny pro kvantifikaci restitučního nároku) dospěl Nejvyšší soud ke stejným závěrům i v řadě dalších věcí, s nimiž se posuzovaná věc shoduje v podstatných znacích (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 96/2024, a ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 528/2024, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 660/2024).
10. V situaci, kdy znalecký posudek Ing. Bureše nepovažovaly soudy z výše uvedených důvodů v řízení za využitelný [pomíjí-li stavební charakter odňatých pozemků podložený (nejen) existencí územně plánovacích podkladů (tzv. severní regulační plán) a je v rozporu i s ostatními provedenými důkazy], bylo se zřetelem k výše uvedenému namístě spokojit se s písemným znaleckým posudkem doc. Rysky (§ 127 odst. 1, poslední věta, o. s. ř.). Vzhledem k popsaným specifikům projednávané věci se pak postup odvolacího soudu nezpronevěřuje ani dovolatelkou odkazované judikatuře (včetně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016).
11. Se shora uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) v posuzované věci nebyly naplněny. Dovoláním vytčená otázka byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány důvody k jinému posouzení této dovolacím soudem již vyřešené otázky.
12. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco k nákladům (k náhradě oprávněného) žalobce, jenž se prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů vyjádřil k dovolání, patří odměna advokáta 9 540 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidaného hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 2 066,40 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu