30 Cdo 2085/2025-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 280 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 242/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2024, č. j. 26 Co 317/2024-15, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 14 C 242/2024-9, soud odmítl žalobu ze dne 31. 7. 2024, jež mu byla doručena dne 14. 8. 2024 a jejímž prostřednictvím se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 280 000 Kč (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
3. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, při jehož podání však nebyl zastoupen advokátem.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
6. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
8. Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
9. Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Soud prvního stupně jej proto správně vyzval svým usnesením ze dne 16. 6. 2025, č. j. 14 C 242/2024-37, k tomu, aby si pod hrozbou zastavení dovolacího řízení tohoto zástupce do 15 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení zvolil a jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání. Žalobce v reakci na tuto výzvu, jež mu byla doručena dne 25. 6. 2025, svým podáním doručeným prvostupňovému soudu dne 15. 7. 2025 požádal, aby mu byl zástupce z řad advokátů ustanoven. Učinil tak navzdory tomu, že obsahově totožná jeho žádost již byla v tomto řízení pravomocně zamítnuta (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 2. 2025, č. j. 14 C 242/2024-25).
10. Přestože o tomto žalobcově požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení soud prvního stupně již nerozhodl, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na nedostatek žalobcova zastoupení nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému podávání zjevně neopodstatněných a obsahově totožných návrhů na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce, jak se ostatně stalo i v tomto řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III.
ÚS 112/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1940/2022, ze dne 22.
11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3410/2022, nebo ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3608/2023). Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze přitom označit za obstrukční, neboť nesleduje ochranu jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž je výhradně vedeno záměrem vyvolat v řízení procesní komplikace. Jedná se tak o zneužívající procesní postup, který podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27.
10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, nebo ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022), a k němuž se proto podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
11. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v tomto řízení i v celé řadě dalších podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020).
12. Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 8. 2025
Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu