30 Cdo 250/2025-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 10 000 080 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 82/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 11. 2023, č. j. 18 Co 260/2023-12, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
1. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-sever jakožto původního soudu prvního stupně ze dne 13. 9. 2023, č. j. 7 C 322/2023-6, kterým tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
2. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, při jehož podání však nebyl zastoupen advokátem.
3. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
4. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
5. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
6. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
7. Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
8. Jak již bylo zmíněno, žalobce není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Poté, co o žalobcově požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů již bylo v tomto řízení pravomocně rozhodnuto, a to zamítavě (viz usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 23. 1. 2024, č. j. 7 C 322/2023-28, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni soudu ze dne 27. 2. 2024, č. j. 64 Co 69/2024-35), Obvodní soud pro Prahu 2, kterému byla věc v mezidobí postoupena, v souvislosti s nyní řešeným dovoláním žalobce vyzval svým usnesením ze dne 14.
6. 2024, č. j. 28 C 82/2024-44, k tomu, aby si tohoto zástupce do 10 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání. Žalobce však v reakci na tuto výzvu svým podáním doručeným uvedenému soudu dne 24. 6. 2024 pouze znovu požádal, aby mu byl zástupce z řad advokátů ustanoven. Tomuto jeho požadavku však rovněž nebylo vyhověno, jak patrno z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 7. 2024, č. j. 28 C 82/2024-48, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.
8. 2024, č. j. 36 Co 255/2024-57, jež nabylo právní moci dne 1. 10. 2024 a proti němuž podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, č. j. 30 Cdo 3361/2024-63. Ani poté si žalobce zástupce pro dovolací řízení nezvolil.
9. Přestože žalobce poté, co jeho poslední žádosti o ustanovení zástupce nebylo vyhověno, již nebyl Obvodním soudem pro Prahu 2 znovu vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících též četná dovolání. Výsledkem popsaného žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa nejen z tohoto, ale i z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020, ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1940/2022, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3410/2022, nebo ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3608/2023).
10. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v celé řadě dalších podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020).
11. Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2025
Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu