30 Cdo 3380/2024-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci
žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 8 165 000 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 439/2023, o dovolání žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, č. j. 18 Co
341/2024-43, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu prvního stupně ze dne
27. 3. 2024, č. j. 17 C 439/2023-23, kterým tento soud odmítl žalobu doručenou
mu dne 27. 12. 2023 a rozhodl o nákladech řízení (výrok I usnesení odvolacího
soudu). Zároveň s tím odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
2. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, při jehož podání
však nebyl zastoupen advokátem.
3. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1.
2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
4. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a)
tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být
sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem,
notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má
právnické vzdělání.
5. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená
v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání
podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
6. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení,
který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může
pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek
podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku
podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c
odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
7. Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení
týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění
však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
8. Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem,
přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Soud prvního stupně
jej proto správně vyzval svým usnesením ze dne 23. 10. 2024, č. j. 17 C
439/2023-54, k tomu, aby si tohoto zástupce do 15 dnů ode dne doručení
zmíněného usnesení zvolil a jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání.
Žalobce v reakci na tuto výzvu, jež mu byla doručena dne 31. 10. 2024, podáním
doručeným prvostupňovému soudu dne 4. 11. 2024 požádal, aby mu soud zástupce z
řad advokátů ustanovil.
9. Přestože o tomto žalobcově požadavku na ustanovení zástupce z řad
advokátů pro dovolací řízení soud prvního stupně nerozhodl, tato skutečnost
nebrání tomu, aby dovolací soud na nedostatek žalobcova zastoupení nyní
reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu
je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet
neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje
náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje
též k hojnému podávání zjevně neopodstatněných a obsahově totožných návrhů na
osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce, jak se ostatně stalo
i v tomto řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016,
sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud
odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, dále usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž
podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp.
zn. IV. ÚS 3784/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30
Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl
usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2.
2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní
soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7.
2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019,
ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo
3701/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020, ze dne 10. 8. 2022,
sp. zn. 30 Cdo 1940/2022, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3410/2022, nebo
ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3608/2023). Takové dlouhodobé a cílené
počínání žalobce lze přitom označit za obstrukční, neboť nesleduje ochranu jím
tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž je výhradně vedeno záměrem
vyvolat v řízení procesní komplikace. Jedná se tak o zneužívající procesní
postup, který podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov.
usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne
27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo
1417/2016, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němuž podanou
ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III.
ÚS 850/18, nebo ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022), a k němuž se
proto podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
10. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před
zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně
přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního
poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v tomto
řízení i v celé řadě dalších podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této
povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních
poplatků (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp.
zn. 30 Cdo 1341/2020).
11. Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení
žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a
proto dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2024
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu